Můžeme vznášet na Krišnu nároky?
Ve vašich Harikathá se objevují tyto dvě pasáže. Bylo by možné vysvětlit, zdali mezi nimi není rozpor?
Pokud po něčem velice dychtíme pak chápeme, že je to poklad vyšší úrovni. Toužíme po poklad, který je mnohem lepší a vyšší, než jsme my. Nemůžeme si ho nárokovat a tvrdit, že si ho zasloužíme. Taková nálada by nás diskvalifikovala.
Možnost vztahovat se k našemu Nejvyššímu Pánu je našim přirozeným právem, právem duše. Snažíme se objevit naše božské já ve vztahu ke Krišnovi. Vznesme na Krišnu láskyplný požadavek. Znovu a znovu si připomínejme, že patříme Krišnovi a Krišna nakonec také patří nám.
Mezi těmito odlišnými úrovněmi přístupu neexistuje žádný skutečný rozpor. Vypadají zdánlivě protichůdně, protože to jsou dvě různé úrovně vztahu ke Kršnovi a ve skutečnosti mezi nimi žádný rozpor neexistuje. Jsou to prostě odlišné úrovně přístupu ke Krišnovi. Ale oba způsoby, které jsem popsal, spolu ve skutečnosti souvisejí a obě nálady do sebe ve světě čisté oddané služby, světě láskyplné oddanosti Krišnovi dobře zapadají. O žádném rozporu nemůže být řeč, naopak – jsou vzájemně propojené a hodí se k různým úrovním vztahu s Krišnou.
Stejně jako například v písmech jsou někdy činnosti oddaného v dasa-rase v rozporu s činnostmi oddaných v sakhya, vatsalya nebo dokonce v madhurya-rase. Úroveň dasa-rasy je plná úcty a obrovského respektu a pokory, čisté nálady služebnictví ve srovnání s úrovní sakhya rasy nebo vatsalya rasy. Jsou zcela odlišné – v sakhya, vatsalya a madhurya rase mají oddaní více láskyplného nároku, neb mají ke Krišnovi vztah jako k milovanému příteli, milovanému synovi, milovanému druhu… takže mají vztah s tolika láskyplnými nároky a takové nároky jsou pak zcela odlišné od nárokování si ve styli: „Já jsem pán, jsem kvalifikovaný, mám moc si to nárokovat!“ Ne. Nárok musí být plný láskyplné oddanosti. Pouze takový nárok může oddaný ve vztahu ke Krišnovi mít, když se již nachází na úrovni milující oddanosti s čistým duchem oddané lásky. V mé Hari-katha byl popsán tento nárok, který je velkým pokladem dosaženým prostřednictvím raga-margy (ale ne prostřednictvím viddhi-margy).
Jeden tedy představuje úroveň sádhaky, sádhanyu – začíná na úrovni začátečníka, postupuje přes madhyama adhikari a úroveň madhyama adhikari vysoké třídy a pak se přibližuje k uttama adikar. Další souvisí spíše s náladou raga-marga. Ale v obou kategoriích je milující pokora, která je opakem falešné pýchy, je jí zcela prostá. Neexistuje žádné hmotné ego, že s náladou arogance způsobenou falešnou pýchou tvrdíme: „Já jsem poživatel, zasloužím si to, je to moje právo, jsem kvalifikovaný!“ První část, kterou jste citoval, toto zcela zavrhuje. Pokud má někdo takovou aroganci a falešnou pýchu, je zcela diskvalifikován.
Ale nálada láskyplné oddanosti je úplně jiná, téměř opačná vůči povaze arogantního nároku, pocházejícího z falešné pýchy, že „Jsem kvalifikovaný! Je to moje! Mám dostatek schopností na to to vlastnit!“ Takže i když se přístupy z úrovně dasya rasy a přístup z úrovní sakhya, vatsalaya a madhurya rasy zdají být trochu a někdy dokonce velmi protichůdné, ve skutečnosti tomu tak není. Jsou spíše propojené a někdy se doplňují.
Proto mahabhagavata oddaní, jako je Raghunnath Das Goswami, oddaní čisté madhurya rasy, vzdávají tolik úcty dasya rase. * Můžeme často vidět, jak velcí oddaní sakhya, vatsalya a madhura rasa vzdávají tolik úcty úrovni, službě a činnostem dasya rasy.
Mezi těmito dvěma popisy není absolutně žádný rozpor, ale liší se od sebe. Jsou na odlišné úrovni přístupu ke vztahu ke Krišnovi. To je vše. A oba do sebe vzájemně dobře zapadají díky svým vzájemně se doplňujícím způsobům, vzájemně se doplňujícím náladám. V životě mahájanů – čistých oddaných – a svatých písem existuje mnoho příkladů. Ale dokonce i v druhém citovaném odstavci, kde mluvím o nároku – je zjevné, že tento nárok je naplněn duchem oddané lásky, nikoli duchem vykořisťování nebo užívání si.
To znamená, že pouze takové nárokování si je možné. Všichni musíme objevit svůj věčný vztah s Krišnou prostřednictvím nějakého láskyplného nároku. To je to, co nás kvalifikuje. Pokud tam tato oddaná láska není, nemůžeme vznášet žádné nároky. Arogantní nárok, nárok s náladou povýšeného vlastnictví a nárok s duchem láskyplné obětavosti, oddané lásky, stojí proti sobě. Oba jsou nároky, ale opačného charakteru. Tyto dva postoje jsou protichůdné, ale to, co je popsáno v citátech, není. Podporuji nárok, ve kterém je vždy milující pokora. Pokora s duchem oddané lásky, s náladou potěšit Milovaného a kde nejde o vlastní požitek „Všechno musí být po mém, chci si to užít!“ Naopak, „Čím více mohu potěšit mého milovaného Pána prostřednictvím mé oddané lásky, tím více si u Něj mohu nárokovat, že Mu patřím, a tím i On patří mě.
Bhaktivinod Thakur vysvětluje prostřednictvím své písně:
ami to’ tomara, tumi to’ amara,
ki kaja apara dhane
bhakativinoda, anande dubiya,
tomara sevara tare
V určitém bodě na vysoké úrovni vztahu raga margy skrze tu nejčistší lásku mohou mít oddaní nárok, že „já ti plně patřím, můj milovaný Pane, a ty také patříš mně, protože nejsi nikdo jiný než můj milovaný Vládce. To znamená, že patříš Ty mně. Z celého srdce patřím zcela Tobě, takže na oplátku, skrze tento vztah, mi také patříš jako můj nejmilovanější Pán mého života a duše. To nemůžeš popřít. Je to zcekla jasný vztah. Nejde mi o nic jiného. Co je mi po všem ostatním, co je oddělené od Tvého zájmu, můj Pane, oddělené od Tebe? Nejde mi o nic jiného, než se zapojit do čisté láskyplné služby Tobě, abych Tě potěšil, můj Pane. Ty nejrůznější sobecké, materiálními záležitosti mě zklamaly. Nemám zájem o nic odděleného od Tebe, kromě zájmu toho, že ti chci s sloužit s čistou oddanou láskou. Takže také patříš Ty mě.“
To, co jsem nyní vysvětlil, je intenzivnější než to, co je zmíněno v druhé části citovaného textu. Ale dává to představu o tom, o jakém druhu láskyplného nároku mluvím. Nijak zvlášť tam nevysvětluji nároky v sakhja rase nebo vatsalya rase nebo madhura rase, ale má podobnou charakteristiku – raga marga, ne viddhi marga. Styl přístupu raga margy a viddhi margy jsou vzájemně propojené a jsou k sobě vzájemně přátelské, pomáhají si navzájem a podporují se a doplňují se… Samozřejmě mám na mysli čistý přístup viddhi margy, plný úcty a respektu a rostoucí lásky a čistý přístup raga margy. Ačkoli v raga maze není příliš úctivosti, je v té lásce mnoho respektu a intenzivního ducha oddanosti.
Takže kdekoli najdeme láskyplnou oddanost, tam musí být přítomná i pokora. Jinak to nejde. Musí tam být něha, jemnost a pokora namísto opaku – naparování se a požadování: „Já jsem poživatel! Chci si užít!“ To by byla naprostá diskvalifikace. Takže znovu, cesta viddhi margy a cesta raga margy se vzájemně doplňují. Ta přirozená milující pokora je popsána i ve výroku, který je zmíněn výše. Bez ducha milující pokory to nepůjde.
Samozřejmě, když Matka Jašódá s láskou trestá Krišnu, není pokorná. Na úrovni sakhya rasy, vatsalya rasy či madhurya rasy někdy existuje mnoho láskyplných požadavků v duchu rovnosti, intenzivní láskya pozitivních nároků. Pokora v nich není přítomná, byla totiž nahrazena čistou oddanou láskou. To je třeba si uvědomit, že není možné vysvětlit, jaké to je. Když někdo chce vědět, jak chutná rasamalai, musí ji ochutnat. Je nutné tu lahodnou chuť přímo okusit, nejde jen vysvětlit. Stejně tak není možné slovy popsat, jaký je duch, chuť a charakter láskyplné oddanosti, oddané lásky. Díky intenzivní oddanosti tam již není pokora zapotřebí. Protože tito oddaní dělají vše pouze pro Krišnovo potěšení jak nejlépe dokážou, z celého srdce a bez jakéhokoli sobectví – takový je rozdíl mezi chtivou láskou a oddanou láskou ke Krišnovi. Rozdíl mezi vykořisťující láskou „jsem poživatel, vládnu tomu a lásku si vynutím“ a čistou, obětavou, oddanou láskou. Tito oddaní chtějí potěšit milovaného Pána z celého srdce. Není tedy pokory zpotřebí.
Milovaní přátelé Krišny na úrovni sakhya rasa zjevně nemají žádnou pokoru, ale jsou z celého srdce oddáni snaze potěšit jejich Přítele. Pokud je Přítel nespokojený, zlomí jim to srdce. Veškerá jejich radost a blaženost je pryč, pokud uvidí, že jejich Přítel je byť jen trochu nespokojený – ne hravě nespokojený, ale opravdui nespokojený. Kršna je pak musí uklidňovat a znovu je rozveselit svým láskyplným přátelstvím. V tu chvíli se okamžitě dostaví pokora. Ale k uspokojení potřeby Krišna-líly v sakhja rase nemůže být pokora neustále přítomná, jinak by nenastal tok rovnocenného přátelství, nedostavil by se láskyplný nárok… Ale je tam přítomná na pozadí, a jakmile Krišnovi přátelé vycítí, že jejich milovaný Přítel je trošku nespokojený, pokora automaticky vypluje na povrch. Proto je jejich láskyplný nárok tak kvalifikuje, aby se stali Krišnovými sakhy – mají láskyplný požadavek s čistým přátelstvím! Jen chtějí nesobecky potěšit Krišnu, takový je jejich zájem. Osobně si od Krišny nic nenárokují.
Podobně si Krišna chce vychutnat lásku matky Jašódy v lásce vatsalya, nikoli v lásce s pokorou. Spíše dává přednost tomu, aby si Jeho matka nárokovala, že se o svého Syna láskyplně postará. Aby matka Jašóda splnila Krišnovu touhu, vznáší tyto láskyplné nálady v náladě vatsalya rasa, zcela bez pokory.
Co víc říct o úrovni madhurya rasy! V její říši jsou zahrnuty všechny rasy, počínaje santa rasou až po čistou vatsalyu… všechny jsou zahrnuty v harmonickém proudu milostné nálady madhurya rasy. Všechny rasy umístěné v madhurya rase mají ve skutečnosti různou chuť. Nejsou stejné, protože všechny jsou zabarveny náladou madhurya rasy. Mají zcela rozdílné chutě a nálady, ale všechny jsou součástí madhurya rasy. Šrímatí Rádhárání a gópí jsou díky intenzivní láskyplné oddanosti ve vztahu ke Krišnovi velice pokorné. Někdy dokonce v pokoře pláčou, když se dostaví dasya rasa nálada. Jindy mají čistou náladu přátelství, ale je to vysoká třída intenzivního milostného přátelství, ne jako ostatní přátelé Krišny. Je mnohem vyšší. Jejich nálada přátelství je zahrnuta v náladě milostné lásky, transcendentální intenzivní náladě madhurya rasy. Nejedná se o pouhou sakhya rasu. To je třeba správně chápat. Někdy mají Vradža-gópí přátelství priya narma sakhya – důvěrné přátelství. Někdy mají také vatsalya rasu – Šrímatí Rádhárání se někdy jako stává matkou a stará se o svého milovaného Pána jako matka – ale není skutečnou matkou jako Jašóda. Má jinou chuť a náladu. Je třeba si uvědomit, že mezi láskou, kterou ke Krišnovi cítí matka Jašóda s Nandou Mahárádžem a vatsálya láskou, kterou k Němu cítí Šrímatí Rádhárání a Vradža-gópí, je obrovský rozdíl z hlediska nálady a povahy. Jsou zcela rozdíílné. Pokud to není pochopeno, vzniká jasná rasabhasa. Oddaní tedy musí být velmi opatrní, aby pochopili vatsalya rasu v madhurya rase a vatsalya rasu bez madhurya rasy. Není to jedno a totéž.
Zpět k věci – na úrovni madhurya rasya se nachází intenzivní milostný požadavek mezi oběma milovanými – milovaným Pánem života a Pánovými milovanými služebníky. Mezi oběma skupinami milovaných probíhá mnoho vzájemných láskyplných nároků. Neproudí jen jednosměrně. Ale v tomto láskyplném nárokuněkdy chybí pokora. Nemůže tam přijít přímo, protože by narušila tok láskyplného požadavku toho okamžiku. Ale vždy je přítomná v pozadí. Jakmile Krišna odešel z tance rasa, aby hledal Šrímatí Rádhu Thákurání, ostatní Vradža-gópí upadly do velkého smutku a se zlomeným srdcem se začaly potulovat kolem a hledat Krišnu. Plakaly, plné pokory a s nesmělými prosbami na rtech. Ale tato pokora není vždy ve hře, protože tok láskyplných nároků by byl narušen. Jde o uspokojení potřeby Krišna líly způsobem, jakým Krišna chce, aby Ho Vradža-gópí a Šrímatí Rádhárání uspokojily. Šrímatí Rádhárání a Vrádža gópí proto ke Krišnovi vznášejí mnoho láskyplných nároků, protože je Krišna chce, touží po nich.
V konečném důsledku se jedná o transcendentální vlastnosti, vlastnosti transcendentálních nektarových nálad lásky a nelze je plně popsat, objasnit anebo vysvětlit. Musí se realizovat skrze chuť.