Čím jsou Krišnovy lotosové nohy zvláštní a proč jsou k nim oddaní přitahováni? Jak se dostala Ganga od těchto lotosových nohou až k nám, na planetu Zemi? Přednáška z Mirepoix, Francie, 2015.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1PUrvj50SoW_TnU7xLVCN8orF9XA_e_0x/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Je doporučeno, abychom předtím, než začneme pronášet nebo zpívat svatá jména anebo sloužit Pánu, vždy vzývali požehnání, speciální milost Panča-tattvy. Každá z těchto pěti tattev reprezentuje nějakou náladu oddanosti Pánu. Panča-tattva – kombinovaný projev Rádhy a Krišny, se sestává z Krišny Čaitanji Maháprabhua, což je Krišna prodchnutý náladou a barvou pleti Šrímatí Rádhárání. Pak jsou tam také Pán Balaráma v podobě Pána Nitjánandy, Šrímatí Rádhárání v podobě Gadádhary Prabhua, expanze Mahávišnua v podobě Advaity Áčárji a Dévariši Nárada samotný v podobě Šríváse Pandita. Vždy předtím, než se zapojíme do nějaké služby, se potřebujeme modlit o jejich požehnání a božskou milost. Panča-tattva je vlastně takové shromáždění Pána Čaitanji.

Dnes bych rád vysvětlil a osvětlil několik věcí o lotosových nohách Pána. Všude, téměř v každém svatém písmu a ve všech písních najdeme tolik oslavování božských lotosových nohou Pána coby úžasného útočiště. Oddaným nestačí nazývat je jen svatými nohami nebo božskými nohami, neboť Pánovy nohy jsou tak pestrobarevné a tak ambroziálně nádherné, a proto je chtějí přirovnat k něčemu překrásnému – nazývají je tedy lotosovými. Ta svatost je v nich neustále, ale jak se ta božská krása a vůně se projevuje? V podobě božského lotosu, plného nádhery, jemnosti a vůně. Takové jsou lotosové nohy Pána. Pokud bychom měli to štěstí a mohli je políbit, nebudeme chtít přestat. Bude to jako nekonečné pití nektaru. Pokud bychom pocítili uklidňující dotek těchto lotosových nohou, už bychom se od nich nedokázali vzdálit – nadále bychom si chtěli tento dotek, uklidňující naši mysl, srdce a duši, cítit. Chtěli bychom vnímat tu chuť naší tváří a celým tělem. Kdybychom je objali srdcem, pocítili bychom ambroziální slast. Pokud bychom si je vložili na hlavu, pocítili bychom, že naši sahasráru, celé naše vědomí, naplnila ambroziální chuť. Takové tyto nohy jsou. Přiložili bychom si je k tváři a líbali je a nikdy bychom se od nich nechtěli odtrhnout. Jakmile bychom jednou zakusili jejich chuť, už bychom se jí nedokázali vzdát – taková je jejich neodolatelná přitažlivost. Taková je charakteristika lotosových nohou našeho Boha a Bohyně.

Oddaní jim někdy říkají nádherně tančící nohy mého Pána. Když se tyto nohy zapojí do tance, například při tanci rása, tančí tak přenádherně, že vytvářejí tolik umělecké krásy. Při tanci Rása, když se Krišna se Šrímatí Rádhárání roztančili, každičký krok Jejich lotosových nohou při Jejich společném tanci vytvářel nádherné umělecké obrazy – různé květiny a ornamenty. Tanec Jejich lotosových nohou nebyly jen obyčejné taneční kroky, ale vytvářel nádherné ornamenty a vzory – oddaní to dokázali vidět svým subjektivním pohledem a byli touto rozmanitou krásou těchto ornamentů zcela okouzleni.

Někdy se oddaní nedokázali udržet, sehnuli se a líbali tyto otisky nohou a vychutnávali si jejich nektar. Brali prach z těchto otisků nohou a potírali si jím tváře, hlavu a celá těla. Všechen tento prach, ta půda, ty vzory, tráva a země, které přišly do kontaktu s lotosovými nohami Božského Páru, byly rovněž naplněny energií božské blaženosti. Takže kdokoliv, kdo je přijal na své tělo, byl naplněn tou stejnou blažeností.

Sravana kirtana

smarana vandana

pada sevana

dasya re

Doteď jsem popisoval slávu a charakteristiku lotosových nohou. Jak jim ale sloužit? Nejprve chci vysvětlit, jak lotosové nohy realizuje spousta moudrých oddaných v různých podobách a různých konceptech.

Oṃ tad viṣṇoḥ paramam padam sadā paśyanti sūrayaḥ divīva cakṣur ātatam

Rig Veda 1.22.20

Lotosové nohy pána Višnua neboli Krišny jsou popsány, nebo spíše prožívány, jako deštník – jako obrovský deštník, který chrání všechny oddané před působením hmotného světa, které je jako spalující vedro a bouřlivý liják, a jsou tak jejich skvělým útočištěm. Takto je velcí oddaní vizualizují – jako obrovské nádherné útočiště nad svými hlavami, které je chrání od veškerého nebezpečí a překážek – adhyatmik, adibhautik, adidaivik. Zakouší tyto lotosové nohy nejen jako lotosové nohy, ale jako paramam padam – padam – lotosové nohy naplněné veškerou velikostí a úžasností, které se zjevují jako obrovské ambroziální útočiště v životě oddaných. Padam v sanskritu neznamená jen lotosové nohy, ale rovněž útočiště. Paramam padam je skvělé, vynikající útočiště.

Jaký je další charakter těchto paramam padam nad hlavami oddaných? Jsou plné příznivého pohledu Pána Višnua či Krišny, který bdělým okem shlíží na všechny své oddané. Neustále sleduje své oddané svým příznivým pohledem, plným láskyplné něhy. Může vyvstat otázka – jak je možné, aby se lotosové nohy dívaly? Pamatujete si ale na verš z Brahma Samhity: angani yasya sakalendirya… Každičká část Jeho božského těla je zcela kvalifikovaná na to, aby vykonávala funkci jakýchkoliv jiných částí či smyslů. Každičký Krišnův smysl může fungovat jako jakýkoliv jiný smysl. Takže co je divného na tom, že Jeho lotosové nohy dokáží vidět, slyšet, chutnat, cítit či prožívat? Jsou kvalifikované všemi způsoby. Velcí rišiové a muniové popisují a zakoušejí božské lotosové nohy Višnua či Krišny jako nádherně sledující svýma bdělýma očima. Cítili, že jsou neustále objímáni příznivým zrakem jejich milujícího ochránce. Měli tento mysticky nádherný prožitek. Ve védských dobách složili tuto mantru, založenou na své vlastní živoucí realizaci – sadā paśyanti sūrayaḥ. Když řekneme óm, óm znamená – tam jsi! Oni dokáží vidět nejvyšší všepronikající božskou Pravdu úplně všude, v každém směru, a oslovují zosobnění této Pravdy slovem óm –mantrou skrytou v semínku.

A nyní – služba těmto lotosovým nohám. Bohyně Lakšmí Déví je ideálním příkladem jak jim sloužit, stejně tak jako Šrímatí Rádhárání. Koncepce služby lotosovým nohám není omezena jen na tyto nohy, jako například masáž, ale je v tom zahrnuta i služba Pánu poté, co jsme přijali jejich ambroziální útočiště. Oddaní Pánu říkají: „Pane, Tvoje transcendentální podoba je plná tolika nevyčíslitelných, mysticky nádherných amborziálních podob, ambroziálních projevů. Nemáme tak vysokou adhikáru, abychom si dokázali vytvořit vztah ke Tvým ostatním částem. Naším útočištěm jsou proto Tvé lotosové nohy, u kterých se můžeme sklonit, vzdát jim naše hluboké poklony. Ostatní části Tvého těla jsou pro nás na příliš vysoké úrovni. Toto je útočiště, které objímáme. Každičká část tvé božské podoby je plná nekonečné mystické záře, nádhery, chuti a prožitku, a my máme pocit, že by toho na nás bylo příliš. Cítíme se kvalifikovanější hluboce se klanět Tvým lotosovým nohám.“ Hluboká poklona je symbolem odevzdání.

Pojem Pánových lotosových nohou nemůžeme chápat jako nějaké běžné krásné nohy. Mohou být malé a mohou být obrovským útočištěm pro všechny oddané – jako můžeme vidět ve vesmírné podobě – virát rúpě. Protože jsou nektarovým útočištěm života a duše, oddaní cítí obrovskou útěchu, když se k nim vztahují a slouží jim. Když se nohy zjevují ve své malé podobě nohou, tak je oddaní mohou masírovat, líbat, potírat je santálovou pastou – čandanem, kunkumou, zdobit je zlatými ozdobami, pociťovat jejich dotek. Objevují stále nové a nové způsoby, jak těmto lotosovým nohám jejich milovaného Boha a Bohyně sloužit.

Krásný příklad služby lotosových nohám ukázal samotný pán Krišna, když držel lotosové nohy Šrímatí Rádhárání a přikládal si je na tvář a na hruď – dehi pada pallava mudaram. To je nejvyšší příklad blaženého prožitku vztahování se k lotosovým nohám Šrímatí Rádhárání. Dokonce i Krišna samotný, Nejvyšší nádherný Bůh, prožíval neomezenou blaženost, když držel lotosové nohy Jeho milované Bohyně. Modlil se k Ní, aby mu nabídla Své lotosové nohy, aby je mohl držet, objímat, vložit je na svoji hlavu, přiložit k tvářím a na hruď, blízko ke Svému srdci, a být tak zaplaven božskou blažeností.

Šrímatí Rádhárání prožívá to samé, když drží v hlubokém objetí nohy Svého nádherného Milovaného u Svého srdce. Taková je vynikající sláva Jejich lotosových nohou. Bohyně Lakšmí i Bohyně Šrímatí Rádhárání bývají hodiny a hodiny pohrouženy do služby lotosovým nohám Jejich Milovaného – ať už v podobě Nárájana nebo Krišny. Je to jedna z Jejich nejoblíbenějších služeb. Zakoušejí při tom tolik extatické lásky!

Ale koncept služby lotosovým nohám se netýká jen služby těmto nohám, ale celému Nejvyššímu Pánu. V božském světě, na transcendentální úrovni, vše funguje nádherně a dynamicky. Všechny služby jsou Pánu nabízeny v nejrůznějších dynamikách. Nemůžeme se snažit to pochopit naším omezeným způsobem. Služba lotosovým nohám Nejvyššího Pána a Paní znamená služba Jim celkově. Taková je hluboká koncepce páda sévanam. S lotosovými nohami jsou také spojené božská matka Ganga, matka Tulasí, svatý dhám…

XXX

Půlměsíc je usazen na hlavě Pána Šivy, která je součástí jeho vesmírné podoby, která se sestává z vesmírné energie, která je pro nás neviditelná. Nedokážeme vidět tvář Pána Šivy, dokážeme vidět jen ten srpek měsíce. Kdyby oddaní měli božský zrak, dokázali by také vidět celou Šivovu obrovskou podobu, ozdobenou tímto půlměsícem. Pokud by někdo tuto vizi skutečně objektivně zakusil, pak by jasně viděl, že půlměsíc se nachází na Šivově hlavě. A také by viděl, jak matka Ganga vytryskává ze zapletených vlasů na Šivově hlavě. Může se nám zdát, že pramení v Himalájích, ale tyto Himaláje jsou pozemským projevem Kailáše.

Matka Ganga jednou musela sestoupit z nebe a zapletla se do spletenců Šivových vlasů. Kdo jiný by Gangu dokázal udržet? Je zřejmé, že se jednalo o vesmírnou podobu Pána Šivy. Pak ji v jednu chvíli propustil, a tak začala matka Ganga proudit z ledovce na Himalájských vrcholcích. Ganga totiž nejprve vytryskla z lotosových nohou Pána Višnua na Vaikunta-dhámu, pak se zjevila i v nebi, a z nebeské úrovně ji král Bhagirátha svými zoufalými modlitbami přesvědčil, aby sestoupila na pozemskou úroveň. Nebylo zde ale nic, co by dokázalo vzdorovat jejímu nárazu. Polobozi se tedy modlili k Pánu Šivovi: „Ó náš Pane, jedině Ty máš schopnost snést drtivý dopad řeky Gangy z nebes. Jedině Ty to dokážeš. Vše jiné by se roztříštilo. Pán Šiva souhlasil, a tak Ganga dopadla na Šivovu hlavu, který ji pak propustil, aby plynula na Zemi, v oblasti Kailáše. Jemná síla neposkvrněnosti byla v její vodě přítomná už od úplného začátku, neboť vytryskla z lotosových nohou Pána Višnua – adhay dhaka vishnu pado dhaka – je to voda, která omyla nohy Pána Višnua. Je tedy posvátná od samotného počátku a má posvěcující schopnost.

Zjevení matky Gangy je třeba chápat jako nebeskou událost. Běžní lidé to občas nechápou a snaží se na to dívat jako na pohádku. Takhle to ale nefunguje. Myslí si, že je to nějaká mytologie, protože nevědí, jak to chápat v hlubokém vesmírném smyslu. Uvedu jeden pozemský příklad, abych tuto událost vysvětlil. Díky němu bude pro lidi snadnější pochopit, jak se to stalo. Někdy nastane obrovská průtrž mračen. Neděje se to často, ale občas z mraků prší neskutečné proudy vody. Před několika lety se něco podobného stalo v Kédarnáthu a Bhadrináthu a způsobilo to obrovské sesuvy půdy. Řeka Ganga se zjevila podobným, ohromujícím způsobem.

Je rozdíl mezi Višnuem a Sankaršanem?

Sankaršana pochází od Svajam Bhagavána Krišny. V širším slova smyslu je Višnu-tattva a Krišna-tattva tím stejným. Většina projevů Višnu-tattvy, jako je Káranódakašájí, Garbhódakašájí i Kšíródakašájí Višnu ale pochází od Sankaršana. Sankaršana je až po Krišnovi. Sankaršana není polobůh, je mnohem více. Je přímou expanzí Višnua či Krišny. Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Višnu, Krišna, Ráma – jsou stejnou tattvou – Višnu-tattvou. A tam také patří Sankaršana. V širším slova smyslu ho nazýváme Višnu-tattvou, protože Krišna-tattva je výlučná, není běžně dostupná, zatímco Višnu tattva coby Osobnost Božství je skrze písma mnohem dostupnější. Proto často Krišnu oslovujeme jako Višnua – je tak oslovován i v celém Šrímad Bhágavatamu. Nejvyšší Osobnost Božství je všeobecně známá jako Višnu, ne Krišna. Krišna je výlučnější. Koncepce Božství coby Krišna není dostupná všeobecně. Je skrytější, speciálnější a výlučnější. Z další širší perspektivy jsou Sankaršana a Višnu jedním. Ale jsou to různé projevy – hlavní projev a vedlejší projev. Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Hned vedle něj stojí Višnu a vedle Něj Sankaršana. A z Něj vycházejí mnohé Višnuovy dílčí projevení jako Káranódakašájí, Garbhódakašájí a Kříródakašájí Višnu a další, které se starají o sristhi, sthiti a layam – stvoření, udržování a ničení.