Příznivá kathá u příležitosti dne zjevení Šrily Vjásadéva a odchodu Šrily Rúpy Goswámího. Jak tyto dvě velké duše ovlivnily naše životy? Přednáška z Gopáldží Mandiru, z Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1NBX-c84MYu6y9ICRywAsgkI2_bXFTclf/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Dnešek je jedním z nejpříznivějších dní našeho života, neboť dnes je Guru Púrnima. Guru Púrnimu Tithi po celé Indii velkolepě oslavují různé náboženské směry, různé sampradáji. Je to proto, že se v tento příznivý den zjevil Šríla Maháriši Dvaipájana Védavjásadží. Maháriši Védavjása je považován za společného gurua mnoha duchovních sampradájí. Všichni víme, kdo je Védavjása. Je velkým otcem Šukadévy Gósvámího, který nám přinesl Šrímad Bhágavatam, který považujeme za nejskvělejší oddané písmo. Šríla Vjásadéva rozdělil Védy na čtyři části, a pak složil Védántu, Upanišady spoustu Purán a většinu svatých písem – proto je považován za společného gurua všech duchovních sampradájí v Indii.
Samotný význam slova Vjása znamená „velmi rozšířený“, „široce prostupující“. Takovou měl Vjásadéva povahu a charakter. Byl tak široký svým poznáním, moudrostí i oddaností Pánu. Ve skutečnosti byl známý jako inkarnace Pána Nárájana – šaktjavéša avatár neboli zplnomocněná inkarnace. Inkarnace, která je speciálně zplnomocněna složit a vyjevit spoustu svatých písem, napravit lidské životy dharmou a vymanit je z adharmy. Proto je ve Šrí Čaitanja Čaritámritě řečeno: vyāsa-rūpe kaila yāhā śrī-nārāyaṇa (Adi 7.106). Pán Nárájan samotný v podobě Vjásadévy vyjevil všechny tyto posvátné spisy, oddaná písma. Vjásadéva ve skutečnosti reprezentoval svět realizace absolutní pravdy, proto je guru. Guru musí mít plnou realizaci o absolutní božské pravdě, a proto je Vjásadéva považován za svrchovaného gurua, za projev svrchované guru tattvy. Guru znamená ten, který rozhání temnotu nevědomosti světlem božského poznání, božské moudrosti. Guru nás vede cestou k božskosti – Asato mā sad gamaya – je speciálním projevem Nejvyššího Pána, který nás vede od nepravdy k pravdě, tamaso mā jyotir gamaya – od temnoty ke světlu, mṛtyor māmṛtaṃ gamaya – od smrti k nesmrtelnosti. Šrí Gurudév je přirozeně vnímán jako někdo plný realizace – seberealizace a realizace Boha, seberealizovaný v rámci realizace Boha. Šríla Vjásadéva je skvělým slavným ztělesněním guru-tattvy. A protože dnes je výročí jeho zjevení, nazývá se tento den Šrí Guru Púrnima.
Dnešek je také dnem odchodu Šríly Sanátany Gósvámího. Jak Šríla Vjásadéva, tak Šríla Sanátan Gosvámí Prabhu jsou projevy té stejné akhanda guru tattvy. Jsou vzájemně velmi propojeni, o tom není pochyb. Šríla Sanátan Gósvámí Prabhu je známý jako skvělý slavný guru naší Gaudíja vaišnavské sampradáji. V tento příznivý den můžeme vidět, že se jeden skvělý guru zjevil a druhý odešel, aby se spojil se svým milovaným Pánem. Jeden slavný gurudév sestoupil do tohoto světa, aby udělil božská požehnání a milosrdenství všem, a naopak jiný gurudév opouští tuto úroveň, vrací se do svého sídla, aby se spojil s Božským Párem. Takže dnešek je speciálním dnem, který se nese ve speciálním posvátném duchu – jeden se zjevuje a druhý odchází. Samozřejmě předtím, než Sanátana Gósvámí odešel, dám nám toho tolik – daroval nejúžasnější poklad Krišna prémy, Krišna-bhakti, celému světu. Pak teprve odešel. Velice vděčně vzpomínáme a klaníme se oběma vznešeným duším, oddaným Pána, a modlíme se, aby nám byla udělena jejich božská milost.
Šríla Sanátan Gósvámí Prabhu byl jedním z nejdražších společníků Pána Čaitanji. To všichni víme. Když se Šríla Sanátana Gósvámí Prabhu poprvé setkal s Pánem Gaurángou, zcela ho přemohla extatická láska a padl na zem v poklonách. Začal opěvovat Jeho slávu s velkou láskyplnou pokorou. Šrímán Maháprabhu byl neméně přemožen láskyplným štěstím, když spatřil jednoho ze svých nejmilovanějších společníků. Maháprabhu se k němu rozběhl a vřele ho objal. Oba byli přemoženi a rozplakali se radostí, štěstím a blažeností z toho, že se setkali. Šríla Sanátana Gósvámípád byl inkarnací vaišnavské pokory. Vaišnavská pokora, kterou kázal Šrí Čaitanja Maháprabhu, našla své ztělesnění v Sanátanovi Gósvámím Prabhuovi. Čistá pokora přichází, když je srdce polapeno oddanou láskou, doplněnou úctou a toužením – pokora pak musí přijít. Taková božská pokora nesmí být zaměňována za nějakou slabost, ale naopak je plná síla božské lásky.
Jednou se stalo, že po cestě na setkání s Pánem Gaurángou v Džagannátha Purí se Šríla Sanátana Gósvámí Prabhu nakazil kožní nemocí. Cestoval po různých částech Indie v různý podnebích, a tak se mu na kůži udělaly mokvavé puchýře. I když se snažil léčit, jeho problém se nelepšil. A v tomto stavu dorazil i na setkání s Pánem Čaitanjou. Ten, jakmile Sanátana uviděl, pocítil neodolatelnou intenzívní láskou a rychle vykročil k Sanátanovi, aby ho s láskou objal. Sanátan Gósvámí se obával a snažil se od něj utéct pryč. Říkal: „Prabhu, nedotýkej se mě, mám mokvavé puchýře po celém těle a pokud se mě dotkneš, tak Tě znečistí! Prosím, neobjímej mě!“ Maháprabhu řekl: „Sanátano, počkej, neutíkej Já tě chci obejmout!“ V jednu chvíli Maháprabhu Sanátana Gósvámího chytil a s láskou ho vřele objal, i když téměř násilně. Sanátana Gósvámí s tím nemohl nic dělat, taková byla touha jeho Pána, ale přesto se cítil zahanbeně, že teď je Pánovo tělo potřísněno výměšky jeho puchýřů. Ale na druhou stranu se Jeho Pán Čaitanja cítil díky tomuto objetí tak šťastný. Řekl mu: „Sanátane, ty vidíš tvoje puchýře jako nějakou zapáchající kožní nemoc. Já ale cítím božskou vůni, která z ní vychází. Krišna to možná způsobil proto, aby Mě vyzkoušel – zdali se budu štítit čistého oddaného a budu se od tebe držet dál, anebo jestli tě objemu.“ Maháprabhu se cítil opravdu šťastný, když byl potřísněn mokem z těla Sanátany Gósvámího. To je ideální příklad intenzívního láskyplného vztahu mezi Pánem a Jeho oddaným. Podobných případů je spousta. Pán tak moc miluje Své oddané, že Mu podobné věci vůbec nevadí. Samozřejmě velmi brzy byl Sanátanův problém vyléčen.
Čas je krátký a já tak mohu o jejich vztahu vyprávět jen v útržcích. Často býval Sanátana Gósvámí před Pánem Čaitanjou tak pokorný, že mu Pán říkával: „Sanátano, prosím, už stačilo. Prosím, ovládej svoji pokoru, protože mi lámeš srdce! Jsi tak moc pokorný a tak moc láskyplně toužíš! Já nevím, jak s tím naložit, je to příliš dokonce i pro Mě, a to jsem tím, kdo pokoru káže. Už stačilo, prosím, ovládni to trošku, už mi nezraňuj moje srdce!“ Sanátana Gósvámí odpověděl: „Prabhu, co nadělám? Já to neovládám. Mám tak obrovské láskyplné dychtění po Tvé milosti, že jsem zcela bezbranný.“ Pokora se tak dostaví automaticky. Když přijde toto dychtění, člověk se přirozeně stane mírným a pokorným.
Je rozdíl mezi požadující láskou a dychtící láskou. V duchovním životě najdeme obojí – lásku k Pánu plnou požadavků a lásku k Pánu plnou toužení. Požadující láska je více bháma a toužící láska je více dakšiní. Zatímco bháma bháva je požadující, dakšiní bháva je plná dychtění. Sanátana Gósvámí Prabhu byl ztělesněním láskyplného dychtění, dychtící lásky po důvěrné oddané službě Pánu Čaitanjovi. Šrímán Maháprabhu osobně učil oba bratry – Sanátanu Gósvámího Prabhua a Rúpu Gósvámího Prabhua v Káší i v Prajágu čisté oddané závěry, siddhántu, a oba je zplnomocnil, aby nadále vyjevovali mnohé nádherné čistě oddané knihy. Svěřil jim ta nejdůležitější učení siddhánty a dal jim jasná vodítka k tomu, jak v budoucnu vyjevit tuto čistou oddanou literaturu. Zplnomocnil je k tomu. Proto přijímáme jejich spisy, spisy všech šesti Gósvámích jako něco, co přišlo přímo od Pána Čaitanji, co je přímo podporováno a vyživeno Pánem Čaitanjou.
Vzdávám své pozdravy všem dobrým srdcím, která se zde shromáždila. Není třeba zmiňovat, že jsem hluboce potěšen a šťastný, že jsem tu uprostřed tolika dobrých duší, oddaných. Moc se mi líbil dnešní sankírtan. Pohroužení se do Krišna sankíranu je ve všech jugách, ale zejména v kalijuze nejlepším způsobem, jak si vytvořit vztah k Nejvyššímu Pánu veškeré lásky. Když se všichni s láskou zaměstnáme v nádherném nektarovém zpívání a pronášení slávy Ztělesnění nejvyšší božské Pravdy, přirozeně pocítíme láskyplné štěstí. Jinými slovy – budeme se cítit velmi šťastní a plní radosti, když se prostřednictvím písní a tanců spojujeme s Nejvyšší Božskou Pravdou … Pán Čaitanja to speciálně doporučoval jako skvělý způsob, jak přistupovat k Nejvyššímu Pánu. Proto můžeme vidět mnoho velkých duší, které si vytvořily vztah k Nejvyššímu Pánu skrze cestu oddaných písní, a díky tomu také měly skvělé realizace. Spousta z nás nemusí chápat filozofii a nemá k ní vztah, ale když se začneme spojovat s Nejvyšší milující Pravdou společným zpěvem sladkých oddaných písní, přirozeně pociťujeme nějaké božské štěstí. Maháprabhu řekl: „Prostě zpívejte a tančete v lásce ke Mně a takto se se Mnou spojíte a vrátíte se zpět za Mnou, dosáhnete Mne. Není to nic odříkavého, ale je to krásné a blažené. Prosím, udělejte to, získáte tak nedozírné štěstí!“
Můžeme se naučit stát se skutečnými vaišnavy jedině společností se skutečným vaišnavou. Jinak vaišnavské vlastnosti do našich životů nevstoupí. Bhaktis tu bhagavad-bhakta-saṅgena parijāyate (Narada Purana 1.4.33) – skutečné city čisté oddanosti k Pánu a k oddaným vycházejí z přímé společnosti s čistými oddanými. Svatá žehnající společnost velkých vaišnavů je vždy velice hodnotná pro životy všech.
Rouen 2015