Jak se naše duševní, fyzické a duchovní zdraví vzájemně ovlivňují? Jak se na Zemi objevila Ganga? Proč jsme zapomněli na Krišnu? Je to, co vidíme ve snu reálné? Přednáška z Francie, Dijonu 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1MHpJ8qlt4M-wb4xNqJ0F96waFJ9Ehr83/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Často se velmi pečlivě staráme o naše fyzické zdraví. Ale většinou už nejsme tak uvědomělí, abychom se starali i o naše duševní a duchovní zdraví. Když ale budeme skutečně chtít pečovat o své zdraví, tak to musíme dělat, musíme mít kompletní vědomí o svém zdraví. Musíme mít úplnou koncepci péče o zdraví, která zahrnuje všechny tři úrovně existence – tělo, mysl a ducha. Buďme tedy opatrnější a pozornější i k našemu duševnímu a duchovnímu zdraví, nejen tomu fyzickému. Když se dokážeme správně postarat o naše duševní a duchovní zdraví, pak to velmi prospěje i našemu tělesnému zdraví. Chápeme, že když jsme tělesně zdraví, pak je šťastná a klidná i naše mysl, a podobně, když naše mysl bude zdravá, pak i naše fyzické zdraví bude dobré. Jsou totiž vzájemně propojené. Není třeba dále vysvětlovat, že mezi nimi existuje vzájemný vztah. Když je ovlivněno jedno, automaticky je ovlivněno i druhé.
Často nám uniká důležitá věc – že kromě našeho tělesného a duševního zdraví bychom se měli postarat i o naši duchovní existenci. Tu často zanedbáváme. Tělesná i duševní rovina zdraví je úzce propojená s duchovním zdravím, s duchovní rovinou vědomí. Pokud je na tom naše duchovní zdraví dobře, pak je automaticky dobré i duševní a tělesné zdraví. Tuto realitu je možné přímo zakusit v tomto životě. Proto bychom se všichni měli správně starat o naše duševní zdraví. Naše duchovní duše, duchovní existence, je zdrojem veškeré duševní a tělesné energie. Udržuje jak naši mysl, tak naše tělo.
Z vědeckého pohledu chápeme, že když v lůně matky započne život, na úplném počátku je naše bytí velmi jemné, velmi nepatrné – existuje v podobě semínka. V té době ještě nemáme ani moc velké tělo, ani rozvinutou duševní stránku. Jsme v podobě zárodku. Náš život vzniká z duchovní energie, i když na sebe později vezme hmotnou podobu. Ten původní zárodek je duchovní energie. To je džíva, duchovní duše. Tělo a mysl se pomalu se začnou vyvíjet v děloze matky – jejich zdrojem je ale duchovní duše. Tou to všechno začalo. Cesta života začíná na velmi subtilní duchovní úrovni. Na úplném počátku je to jen síla. A na úplném konci stejná síla z těla odejde a tělo zemře.
Samotná povaha existence našeho života je duchovní. Tělesná a duševní stránka jsou k ní přidružené. Léčba a terapie nefungují, když to hlavní, duchovní duše, nebude spolupracovat. Tělo je možné udržovat při životě jen tehdy, pokud duše spolupracuje. Pokud tomu tak není, nepomůže žádný přístroj. Proto potřebujeme být velmi pozorní, abychom dávali velký důraz na kultivaci duchovního zdraví. Proces, jak ho pěstovat, je zaměstnání se v oddané službě Nejvyšší Síle, Nejvyššímu Pánu. Zpěv oddaných písní, láskyplné sloužení pod vedením čistých oddaných a oddaná meditace je jako potřebná potrava, elixír duchovního zdraví.
Dnes jsme se tu sešli právě proto, abychom se hezky postarali o naše duševní zdraví. Když to uděláme, pak z toho bude mít prospěch i naše tělesná a duševní stránka. Prospěch z péče o duchovní zdraví se rozšíří i na naši mysl a tělo. Když například pravidelně meditujeme, přemýšlíme o nádherné kosmické energii Nejvyššího Pána. A když bude naše duševní rovina klidná a vyrovnaná, bude na tom podobně i naše mysl. I když se objeví nějaké napětí, budeme vědět, jak si s ním poradit. I naše tělo pak bude klidné. Prospěch se rozšíří i na tělesnou úroveň. Když je v těle napětí, tak to ovlivní i tělesné orgány, zejména mozek a srdce, a může je to poškodit.
Starejme se tedy velmi pěkně o naše duševní zdraví a snažme se kultivovat život oddanosti Nejvyšší Síle, která je nádherná a blažená. Vytyčme si za cíl vstup do této božské úrovně existence, do Pánova božského sídla. Můžeme objevit sami sebe mnohem novějším, šťastnějším, lepším a krásnějším způsobem. Je to svět síly, pravdy, poznání, krásy a blaženosti. Je to svět blaženého životního naplnění.
Můžete nám něco říct o Ganze?
Určitě jste četli její historii. Posvátná řeka Ganga se zjevila v Himalájích, v Gangótrí, které je plné ledu. Věří se, že v dávných dobách tato řeka na planetě Zemi nebyla. Ale v jeden moment, skrze mystické kosmické dění, začala řeka z Gangótrí téct na planetu Zemi. V Puránách je popsáno, že Gangu z nebe přivedl Maharádž Bhagiráta. Tento příběh je třeba chápat správně, duchovně, a nikoliv vnějším, fyzickým hmotným způsobem. Himaláje byly tehdy tak vysoké, že se téměř dotýkaly některých sfér nebe, které mělo na tuto oblast Himalájí určitý vliv. Tvořila se tam spousta ledu, ze kterého vytryskla Ganga.
Chápeme, že koncept nebe není objektivní, hmotnou realitou. Sestává z vědomí. Z této sféry, ze které Pánduovci udělali Maháprasthánu, přes vrcholky Himalájí může sestoupit nebeský efekt a vytvořit něco úžasného. Tyto Himaláje tam byly odpradávna, ale Ganga tam netekla. Něco mystického se ale stalo a začal vznikat led, který svým táním nechává vzniknout Ganze a nedaleko, v Jamunótrí také Jamuně. Na začátku se led začal tvořit ve tvaru Šivovy džaty – dredu. Jogíni a světci mysticky pochopili, že se matka Ganga objevila v podobě dredu Pána Šivy, tvořeného ledem. Odtud začala proudit a začala být velmi silná a mocná.
Řeku Gangu přivítal skrze mystickou meditaci a modlitbu Maharádž Bhagirátha, který byl skutečnou historickou postavou. Přivedl ji do ášramu Kapily Muniho a tak zachránil mrtvé příbuzné krále Šagary, kteří byli spáleni ohněm kletby Kapily Muniho. Bylo možné je oživit jen dotekem posvátné vody Gangy. Musíme pochopit, že většina takových věcí se odehrává v subjektivní rovině vědomí. Z objektivního pohledu Ganga proudí z Himalájí do údolí přirozeně, gravitační silou. Na úrovni vědomí k tomu došlo díky modlitbě Maharádže Bhagirátha.
V tomto světě se věci dějí dvěma způsoby – tak, jak nechceme, ale mnohokrát také tak, jak chceme. Takže k příchodu Gangy došlo díky tomu, jak si to přál a vymyslel Maharádž Bhagirátha. Na konci své pouti se Ganga skrze Ganga-ságaru v Bengálsku setkává s oceánem. Je to velké posvátné místo, neboť na něm dochází ke spojení Gangy a oceánu. Toto mystickému zjevení je jedním z důvodů, proč je považována za posvátnou. Má v sobě také sílu léčivých bylin a kamenů, které jsou dobré pro zdraví. Má přirozenou dezinfekční sílu. Je považována za zcela čistou.
Samozřejmě v dnešní době jsou vody Ganga i Jamuna znečištěné následkem umělé lidské civilizace, průmyslu, odpadních vod, které jsou svedené přímo do těchto řek. Je velmi smutné to vidět. Když matka políbí dítě nebo dítě matku, tak není slina považována za nečistou, protože v sobě sliny nesou sílu lásky, která je očistí. A stejné je to s vodou Gangy. Je v ní duch posvátnosti.
Jak je možné, že zapomínáme na naše spojení s Bohem a ostatními a žijeme v iluzi oddělení?
V zásadě je to způsobeno zneužitím svobodné vůle duše – džívy – a špatné životní volby ke špatným experimentům. Když tyto experimenty dopadnou špatně, výsledky budou také špatné. Odpověď na to, proč se to děje, je subtilní, komplikovaná a sofistikovaná a není možné na ni odpovědět černobíle. Věci se v našem životě a v tomto světě odehrávají na základě vlivu času, místa, situace, individuálních vlastností, konstituce, zákona karmy… Je v tom zapleteno mnoho věcí, proto je to velmi složité. Víme, že se to děje, ale je těžké zjistit přesně proč, neboť je tam mnoho příčin. Někdy ale dokážeme identifikovat hlavní příčiny a pak si na ně můžeme preventivně dávat pozor. Když problémům předejdeme, nemusíme je potom řešit. Tímto způsobem můžeme být ochráněni.
Vždy existuje příležitost k dělání dobrých anebo špatných věcí. Taková je povaha hmotného života. Má upřímná odpověď na tuto otázku je, že je to tak, jak to je. Nejde se přesně dozvědět proč, jaká příčina stojí za čím. Je to řetěz příčin a následků, který je nekonečný. Tak to prostě je. Pokud ale najdeme nějaké řešení, pak bychom ho měli přijmout a zmenšit problém tak moc, jak to jen jde. Stejně tak se nemůžeme ptát, jak je možné, že naše oko vidí všechno, kromě naší vlastní tváře. Stejně tak v našem těle se odehrává mnoho věcí, ale netušíme přesně, co je to. Samozřejmě víme, že všechno nějak funguje – mozek, orgány, krev… ale i když se mnohé procesy odehrávají přímo uvnitř našeho těla, nedokážeme je cítit. Máme jen nějaké všeobecné povědomí, že se to děje, neznáme ale podrobnosti – nevnímáme, jak rostou a umírají naše buňky, a jak fungují další přirozené procesy našeho těla. I když je nám naše tělo tak blízké, tak to nevíme. Přesto se ale o sebe můžeme pěkně postarat. Mám dostatek poznání, abychom si udrželi zdraví, ale nemůžeme pátrat po tom, proč se přesně toto děje tak, jak se to děje, a ne jinak. Je to tak dáno, stvořeno zákonem Nejvyšší vesmírné Síly. A to, že si přejeme, aby se něco nějak stalo, neznamená, že k tomu skutečně dojde. My bychom měli realitu prostě přijmout a plynout s ní v harmonii a získat z toho ty nejlepší výsledky dle našich možností.
Tento hmotný svět, světská existence, se považuje za období tréninku, období na získávání zkušeností dobrého a špatného, bolestí a slastí… skrze prožitky. Existuje jak paměť, tak zapomnění, jak uvědomění si sebe sama, tak iluze. Oboje existuje ruku v ruce. Ale když na sobě vědomě pracujeme a jsme si vědomi času, místa, situace a prostředí kolem nás, pak si budeme schopni vybrat, co je pro nás nejlepší, a zavrhneme špatné věci. Budeme k tomu mít inteligenci a instinkty – ty bychom měli využít, jak nejlépe můžeme, a vybrat si to nejlepší, co jde.
Například spánek a bdění jsou zjevně svými opaky. Ale oboje potřebujeme. Stejně tak někdy je zapotřebí jak paměť, tak zapomnění. Jakmile jsou spolu v harmonii, je to v pořádku. Když spíme, zapomeneme na vše – na naše okolí, na naše nejdražší. Je to jako bychom ztratili sami sebe. Všechno tam ale přitom je – vzpomínky i vztahy – jen existují ve spícím stavu. Jakmile se probudíme, všechno se nám ihned vrátí zpět. Podobně i když zapomeneme na náš vztah s Pánem, se zvířaty a se svým okolím, tak jakmile se probudíme z tohoto spícího stavu, tak díky poznání a inteligenci můžeme ihned pochopit, co je co, a začít podle toho jednat a přijímat ty příznivé věci.
Iluze často nepřichází sama o sobě, my ji často zveme zneužíváním naší svobodné vůle. Někdy přichází přirozeně, ale někdy je zveme sami, třeba intoxikací. Pak se dostaneme pod vliv této iluzorní energie. Takže si musíme být vědomi, abychom pěstovali ostražitost, a to sníží vliv iluze a deziluze. Budete mít víc světla vědomí, ostražitosti a inteligence, a ty negativní věci budou umenšeny. Pán nám dal možnost používat naše poznání a sebeuvědomění, abychom se iluze zbavili. Takové je řešení. Takže namísto dumání nad tím, proč se věci takto staly a proč jsou tak, jak jsou, bychom měli být praktičtí a udělat to nejlepší s tím, co máme, k našemu prospěchu. To bude praktické a inteligentní.
Mohou být sny hodnotné anebo jsou jen iluzí?
Je třeba pochopit, že i když něco nazýváme iluzí či deziluzí, má to svoji podstatu, svoji existenci. I když tomu říkáme iluze, kterou prožíváme, pořád je to součást realistického prožitku. Prožitek iluze není příznivý pro vztah k reálnému životu. Proto jí říkáme iluze, i když je vlastně realitou. Naše takzvané iluzorní myšlenky v sobě nesou určitou jemnou realitu, i když jsou pokryty iluzí. Když jsou lidé intoxikovaní a mají nějaké halucinace, tak z realistického pohledu jsou to jen přeludy, nejsou skutečné. Ale i přesto ten prožitek, který mají, je pro ně zcela reálný. Je to realita jiného druhu, jiné dynamiky. Je to reálný prožitek iluze. Cokoliv, co prožíváme, musí být reálné, jinak bychom to nemohli prožít.
Sen může obsahovat obojí – snové iluzorní prožitky a také může odrážet velice realistické věci – prožitky, které mohu pocházet z minulých životů a někdy dokonce můžeme nahlédnout do budoucnosti. Je to obojí dohromady – čistá iluze i skutečnost. Všechny naše prožitky ve snu nemohou být zavrženy jako naprosté nesmysly. V mnoha případech je na úrovni snů vyjevena spousta věcí. Musíme ale umět rozlišovat. Stejně, jako na této úrovni máme realistické a iluzorní prožitky, nejinak je tomu na úrovni snů. Všechno nemusí být realita a všechno nemusí být iluze, je to směs různých povah na subjektivní úrovni vědomí. Musíme být inteligentní a citliví, abychom rozlišili, co je ve snu skutečná realita a co je iluzorní realita. Některé realistické prožitku ze snu mohou být pro náš život velmi hodnotné.
Mnohokrát se stalo, že vědci nebo myslitelé odhalili řešení problémů, nad kterými přemýšleli, ve snu. Všichni víme, že dokud sníme, tak vše, co se ve snu děje, nám dává smysl. Jakmile se ale probudíme a na sen si vzpomeneme, nedává to vůbec žádný smysl. Je to jiná rovina vědomí a věci na sebe navazují jiným způsobem v porovnání s běžnou rovinou vědomí. Ale naopak někdy se nám zdá něco, co dává smysl a když se probudíme, dává to ještě větší smysl. Svět vědomí je velmi obsáhlý a všechno v něm vždy nefunguje stejně, ale někdy velmi různorodě.
I na naší objektivní úrovni vnímání se odehrávají věci, které nejsou skutečné. Musíme si vybrat to správné a eliminovat špatné. Někdy ale nechápeme, co je špatné, a nejsme toho schopni. Poznáme to až poté, co uděláme chybu. Například fata morgána vypadá skutečně, ale když k ní přijdeme blíže, tak uvidíme, že to byl jen odraz slunce. Když se díváme na film, zdá se nám to skutečné, i když jsou to jen obrazy na plátně. Je to iluzorní realita. My to chápeme a velmi si to užíváme. Skrze naše životní prožitky toho, co je co, můžeme začít chápat, co je užitečná realita, ať už se nachází na jakékoliv úrovni vědomí, a co není. Přirozeně začneme mít schopnost rozlišování. Malé děti se také učí skrze dobré a špatné zážitky – pokračují ale v učení a až budou mít dostatek zkušeností, instinktivně začnou rozlišovat mezi tím, co by se mělo a co by nemělo dělat, učí se skrze chyby. Náš život je podobný – učíme se stejně. Když se dostatečně naučíme analyzovat události ze snu, tak budeme schopni rozlišit, který sen považovat za realitu – například za vzpomínku z minulého života či vhled do budoucnosti – a co byl jen zbytečný nesmysl. Na vlastní oči jsem viděl, jak v Indii hmyz ví dříve než lidé, že přijde povodeň. Vylezou s celými svými rodinami, larvami a potravou, a snaží se přemístit někam výš, aby nebyli zaplaveni – mají jinou dynamiku vědomí a tak mohou poznat, že se hladina vody zvyšuje. Podle toho někdy můžeme poznat, že se blíží povodeň.
Svět intuitivního prožitku je tak rozsáhlý. Tyto příklady nám hodně pomohou pochopit a přijmout činnosti nadpřirozené síly, Nejvyšší Reality. Příroda a přírodní zákony jsou soběstačné, mají svoji vlastní sílu: jak se dítě vyvíjí v lůně matky, jak funguje naše tělo, jak se pohybují planety a hvězdy… Co ale dokáže člověk? Jsme jen nepatrnou částečkou celého stvoření, která funguje sama o sobě, poháněna Nadpřirozenou silou. Existuje také myšlenkový proces popírání Boha. Ten je ale umožněn realistickou silou Nejvyššího Pána.