Jaké jsou pozitivní a negativní aspekty dualit a jak s nimi zacházet? Ovlivňuje to, co jíme, naši mysl a ducha? Přednáška z Dijonu, Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1L4mL-tJ0ey07md5uextxnW4yKqr7UnWx/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Tento svět je plný dualit. Odkud pocházejí a jak s nimi nakládat? Ignorovat je anebo se z nich poučit?
To je velmi dobrá a zajímavá otázka. Na duality lze pohlížet jak pozitivně, tak negativně. Duality existují i v duchovním světě, na úrovni transcendence. Tam jsou považovány za pozitivní, protože podporují náš požitek díky možnosti srovnání v rámci dualit. Když čelíme dualitám na světské úrovni, jsou většinou považovány za negativní. Nepomáhají nám a nevedou nás k rozvoji, naopak promarňují náš čas a energii a vedou nás ke zbytečnostem. Když jsme umístěni ve správném poznání a moudrosti, pak už žádné duality neexistují. Veškeré činnosti budou dělány s rozhodností a bez dualit, s jistotou, že to, co děláme, je správné.
Náš nádherný Pán Krišna se rovněž tohoto tématu dotýká – aspektů životních dualit – na mnoha místech v Bhagavadgítě. Opakovaně vysvětluje, že se musíme nad dočasné duality – jako je bolest a slast, zima a léto, horko a zima, urážky a chvála – povznést. Člověk by měl být vyvážený, aniž by ho ovlivňovala jedna nebo druhá stránka dualit. Jedno z upřímných poselství Bhagavadgíty je, abychom se povznesli nad tyto nestálé, dočasné životní duality, a pevně se umístili na třetí úrovni vědomí, která je založená na osvícené, božské moudrosti. Na této úrovni už žádné duality nejsou, je to stav rozhodnosti a osvíceného pochopení toho, co je dobré a co je špatné, co dělat a co naopak nedělat.
Pán Krišna nám radí, abychom dosáhli této úrovně poznání a moudrosti a takové rozhodnosti, kde už nebudou žádné duality způsobené podezřívavostí, pochybami a nízkou sebedůvěrou. Je to stav bez pochyb, je sebeozařující, je to stav inteligence, prozření a realizace, kde nevyvstává žádná otázka o tom, co je dobré a co je špatné. Na takové úrovni vědomí je všechno zcela zřetelně pochopitelné. Říká se jí úroveň vyšší moudrosti a je naplněním a dokonalostí života. Krišna vysvětluje, že ti, kteří nadále žijí životem dualit a nechápou, co je dobré a co ne, co by měli dělat a co ne, co je prospěšné a co ne – u nich pak nastává saṁśayātmā vinaśyati – jejich život vede k sebezničení. Úroveň moudrosti, úroveň dokonalosti reprezentují zřetelná rozhodnutí, přesvědčivé jednání těla, mysli a ducha bez jakýchkoliv pochyb o tom, co je dobré a co zlé.
Dosud jsem vysvětloval negativní povahu dualit. Další aspekt jejich povahy je pozitivní. Jsou tu od toho, aby obohatily náš prožitek z různých sfér života – jak těch objektivních, tak subjektivních a supersubjektivních, aby jim dodaly na rozmanitosti a my abychom měli možnost srovnání. Bez dualit člověk nemá možnost srovnání a prožít si rozdílné zážitky. Například v životě potřebujeme světlo i temnotu, pozitivní i negativní, sladké i hořké, spánek i bdění, hlad i plnost žaludku, smích i pláč, bolest i strast, uspokojení a nespokojenost. Díky dualitám se věci stanou zajímavými a různorodými. Bez prožití jednoho nelze plně prožít druhé, neexistovala by možnost porovnání.
Kdybychom od okamžiku zrození až do smrti viděli jen a jen světlo a nikdy žádnou tmu, nikdy bychom neocenili krásu, hodnotu a potřebnost světla. Světlo by nám připadalo nudné a samozřejmé. Ale protože existuje světlo, občas si užíváme i temnoty, například když se ukládáme ke spánku. Podobně díky prožitku bolesti oceníme, jak hodnotný je prožitek slasti. Ta bolest ještě zvýšila náš požitek ze slasti. Více si uvědomíme, jak úžasná je. Mám na mysli negativní bolest, nikoliv tu pozitivní, jako je třeba bolest lásky. Až když ochutnáme hořké, pochopíme, jak úžasně chutná sladké. Kdybychom jedli pořád jen sladké, začne nám ta hořká chuť chybět. Tyto duality jsou pozitivní, protože vylepšují naše pocity a životní prožitky. Proto tyto duality Nejvyšší Pán vytvořil.
To, zdali se jedná o pozitivní nebo negativní duality, vždy závisí na čase, místě, podmínkách, povaze daného člověka a jeho konstituci či kolektivní atmosféře. Člověk to musí rozlišit na základě světla poznání – co je pozitivní a co je negativní dualita, která vede k životu a která ke smrti.
Je nutné, aby byli oba partneři duchovně zaměření?
Pokud jeden partner duchovně založený je a druhý je materialistický, je to považováno za napůl dobré, ale úplně dobré ne. Takový vztah je napůl posvátný, nikoliv plně. Vždy se čeká, že ideální partnerské spojení by mělo být založeno na vyšších principech a na vyšším stavu těla, mysli i ducha, ideálně v kvalitě dobra. Jedině tak toto spojení může vyprodukovat dobré výsledky. Pokud tam ale chybí kvalita, ovlivní to i děti. Pokud je jeden z partnerů materialistický jen lehce, nemusí to být špatné. Pokud je ale materialistou v kvalitě nevědomosti anebo v kvalitě negativní vášně, pak se tam dobré a špatné vlastnosti míchají. I z biologického hlediska je vysvětleno a prokázáno, že děti dědí po rodičích nejen vzhled, ale i vlastnosti, sklony a tendence – jak těla, tak mysli. Spojení by mělo nastat v dobrém stavu ducha, mysli i těla neboli v kvalitě dobra, aby se to dobro rozšířilo i na budoucí dítě. Jinak bude vývoj dítěte problematický. Bude mít spoustu duševních problémů a bude to problém i pro rodiče.
Moudří lidé říkají, že láskyplné spojení je velmi dobré. Spojení jen kvůli chtíči je považováno za špatné a potomci, které z něj vzejdou, budou podobného založení. Takový je pohled svatých písem, vysvětlený moudrými muži.
Mám pocit, že jsem zcela bezbranný proti vlivu svého okolí. Co mám dělat?
Takový život není ideální. Jediným řešením je, že se musíme stát duchovně silnějšími. Musíme najít způsoby, jak ignorovat ovlivňování naším okolím. Je možné toho dosáhnout, například vznešenou duchovní meditací a podobně. Je pravou, že naše společnost velice ovlivňuje náš život. Říká se také, že člověka poznáme podle jeho společnosti, podle lidí, se kterými se stýká. My jsme tím, v čí společnosti žijeme. Vliv okolí, ať už duchovní anebo materiální, je v našem životě velmi silný. Jinými slovy identifikujeme sami sebe podle společnosti, ve které žijeme. Někdy máme dilema ohledně toho, kým vlastně jsme, jaká je naše povaha a identita. Protože naše identita je velmi ovlivněná naším okolím a nastává pak zmatek, a je pak těžké odhalit naši vlastní identitu. Naše okolí nám díky svému vlivu vytvořilo zcela novou identitu. Člověk může mít pocit, že je ve vězení, že je zcela ovládaný.
Není ale třeba ztrácet naději, protože tento problém má řešení. Skrze vyšší vědomou duchovní praxi, jako je meditace neboli kultivace skrze pěstování našich vyšších životních schopností, skrze vědomou práci na sobě samotném, skrze hledání vyšší a lepší energie uvnitř v nás můžeme jednat z úrovně duše neboli vědomí a tak se vyhnout vlivu takové společnosti. Musíme uvnitř nás najít tu vyšší energii. Pak budeme schopni tento problém vyřešit. Jak? Existují ryby, které přebývají v bahně. Jakmile ale vyplavou, jsou zcela čisté. Na jejich šupinách žádné bahno nikdy neulpí. Podobně lotos není nikdy mokrý, ani když na něj spadne kapka vody – vždy ji udrží nad povrchem svého listu. Vždy mezi sebou a kapkou udržuje určitou vzdálenost, a tak se nenamočí. Sluneční světlo dopadá na spoustu míst – dobrých i špatných. Nikdy ale není těmi špatnými místy ovlivněno a znečištěno, naopak někdy ono samo má schopnost očišťovat. Prostor také není znečištěn bez ohledu na to, co se v něm nachází.
V životě často děláme spoustu věcí bez připoutanosti nebo vztahu – děláme je jen mechanicky, automaticky. Často si ani nedokážeme vzpomenout, jestli jsme je udělali nebo ne, protože naše mysl byla nepřítomná. A to je dobré, tak na nás tyto činnosti nebudou mít vliv. Dobré příklady najdeme i v dětství – když se nějaké malé dítě učí chodit a neustále padá, rodiče mu často radí, ať nedělá toto nebo ono, ale ono neposlechne a udělá to stejně a rozpláče se. A když dítě pláče, rodiče se ho snaží utišit, a tak mu přinesou oblíbenou hračku – v ten moment dítě na bolest zapomene a rozradostní se. A my můžeme udělat to samé. Takže když se cítíme jako ve vězení v nějakém monotónním a nudném prostředí, musíme se vědomě vytrénovat tak, abychom tím prostředím prošli s odpoutaností a bez jakéhokoliv zájmu. Naše tělo a mysl pak bude tím prostředím mnohem méně ovlivněno, než když se na něj budeme soustředit, ať už s nenávistí anebo láskou. Musíme se naučit, jak to zcela ignorovat.
V tomto světě žijí různé třídy lidí. Někteří se nedokážou dobře vyspat ani v pěkném pokoji a v pohodlné posteli. Každičký nepatrný zvuk je probudí a oni pak nedokážou usnout. Jiní zase, jako třeba v Indii, usnou i na chodníku hned vedle burácejícího provozu. Jaký je mezi nimi rozdíl? Ti druzí si vypěstovali imunitu proti problému hluku a už to pro ně není dál problémem. Některé děti se narodí do velmi chudého prostředí a vyrůstají ve velmi nezdravém prostředí, jsou obklopeny špínou a když se vykoupou, tak často ve velice nečisté vodě. Mají ale tak silnou imunitu, že neonemocní. Kdyby to samé ale udělalo dítě, které se narodilo v aristokratické rodině a vyrostlo uprostřed dokonalé čistoty, okamžitě onemocní. Obě děti mají stejná lidská těla.
Všechny tyto příklady uvádím proto, aby ukázal, že záleží na nás, jak moc negativního vlivu z okolního prostředí přijmeme – záleží to na našem rozpoložení, na našem vědomí, na kvalitě naší konstituce, duševní i fyzické odolnosti, vypěstované imunitě, a nakonec také na naší jógové schopnosti. Existuje způsob, jak žít život bez úzkosti, vyváženě a v klidu i v tom nejdivočejším prostředí. Jogín dokáže najít klid mysli i v takové situaci. Není to snadné, ale není to nemožné. Je třeba tréningu a kultivace, aby si člověk tuto schopnost vypěstoval. Musíme se stát elitním komandem – pro ně není žádný problém příliš velký. Běžné problémy jsou pro ně ničím. Toto je řešení – pěstování vyšší schopnosti a síly k odpoutání se od vlivu okolí. Pak člověk naopak může začít ovlivňovat svoje okolí namísto toho, aby jím byl ovlivněn. Musíme pěstovat svoje vyšší duchovní schopnosti, a tak budeme v pořádku. Problémy už pro nás nebudou problémy. Mříže našeho vědomí zmizí, protože budeme silní. Vězení není vězením, pokud z něj budeme moci kdykoliv vyjít. Když kolem nás bude světlo, nezbude místo pro temnotu.
Musíme tedy kultivovat umění žití vyššího života, abychom se zbavili negativního vlivu prostředí, které nás obklopuje. Musíme se také rozvinout nejen pro náš osobní prospěch, ale také proto, abychom pozitivně ovlivnili prostředí kolem nás a změnili ho. Možná si říkáte, jak takového cíle dosáhnout? To by byl ale celý další velký svět vysvětlování, zahrnující všeobecné i individuální způsoby. Ale duchovní meditace je velice nápomocná, pomáhá kultivovat vyšší sílu k odpoutání se od věcí, ke kterým nechceme být připoutaní. Jak v nás bude růst tato schopnost k tělesnému i duševnímu odpoutání se, budeme schopni najít způsob, jak dosáhnout našeho cíle.
V Indii jsem znal dva lidi – jeden z nich byl neustále na policii nebo u soudu a táhlo se to roky a roky. Druhý člověk se velice obával řešit něco s policí nebo soudy. Oba dva dobře spali, i když ten druhý nechápal, jak se to tomu prvnímu při veškerém tom stresu daří. Ten člověk, který byl nucen se zabývat policií a soudy, byl zpočátku velmi znechucený. Časem se ale rozhodl využít veškeré své zkušenosti, které při soudních jednáních nasbíral, k pomoci lidem, aby jim ukázal, jak takové věci zvládat. Pak začal být spokojený, protože začal používat své schopnosti pro blaho ostatních a měl radost ze své dobře vykonané práce. Negativní vliv a zkušenosti někdy mohou být využity pozitivně.
Nelíbí se nám učení se skrze nápravu, protože je to bolestivé. Časem ale pochopíme, že se díky špatným zkušenostem učíme, co nefunguje. Skrze zkušenosti se učíme mnoho věcí. Některé zkušenosti jsou dobré a některé špatné. A pokud se na ty špatné budeme dívat čistě negativně, tak budeme frustrovaní. Ale když budeme mít ducha elitního komanda, pak to budeme vidět jako poučení, díky kterému zjistíme, jakým věcem se vyhýbat a jak nasměrovat svůj život pozitivně. Učení se skrze negativní zážitky tedy není zcela negativní, protože nám to pomůže v životě rozlišovat. Na základě naší zkušenosti můžeme také poradit dalším lidem. Pak budeme mít dobrý pocit z toho, že jsme jim pomohli.
Existují vyšší techniky, jak se dívat na negativní věci kolem nás a nestát se frustrovanými a ovlivněnými naším okolím. Je ale zapotřebí ducha elitního komanda.
Jak získat takový výcvik?
Mají mnohem tvrdší, bolestivější a důkladnější výcvik než běžní vojáci, aby byli schopni čelit nebezpečí a přežít. Dostávají také mnohem vyšší plat a nejsou nasazováni pro běžné úkoly, jen ve speciálních situacích, které by nikdo jiný nezvládl. Tento hmotný příklad používám pro osvětlení duchovní síly. Díky takovému příkladu je snadné vysvětlit to, co chci říct. Bude to pak pochopitelnější. Jinak je koncepce duchovního života vzdálená, mlhavá a mystická. Proto používám konkrétní příklady… To, o čem mluvím, je možné praktikovat i v duchovním životě.
My všichni jsme uvnitř spícími členy elitního komanda. Musíme to v sobě probudit z úrovně duše a Nadduše. Atom v sobě má mnoho síly, ale dokud není aktivován, je atom jen kousíčkem hmoty. Díky jistému procesu ta neskutečná síla ale může vyjít ven a může být využita pozitivním způsobem. Tato síla může být využita jak negativně, k nějaké destrukci, tak pozitivně, k udržení života. Musíme být připraveni tuto sílu kultivovat tím, že budeme následovat proces.
Říkáte, že to, co jíme, ovlivňuje vědomí. Slyšela jsem, že zavedení veganské stravy ve vězení výrazně snížilo násilí.
Je to zcela zřejmé. Stravovací návyky rozhodně ovlivňují jak naše tělo, tak naši mysl. Není o tom pochyb. A není to jen jídlo, ale nejrůznější aspekty uspokojování smyslů – pokud je děláme tamasicky, v kvalitě nevědomosti, ovlivní to naše těla i mysli. Je to snadné – jste to, co děláte, na co myslíte, co jíte, s kým se stýkáte – taková je prostá pravda. Jste to, jak žijete svůj život. Stravovací návyky hrají velkou roli.
Někdo může namítnout, že i mezi lidmi, kteří rádi jedí maso, jsou velice dobří, soucitní, slušní lidé. Často ale ve vypjatých situacích ztrácí trpělivost a mají tendence se silně rozhněvat, i když jsou klidní, když se nic neděje. Je horší někoho zabít v hněvu a afektu anebo chladnokrevně, bez emocí? Takže takzvaná laskavá povaha lidí, kteří se podílejí na krutém zabíjení zvířat, i když dobře vědí, co se děje a co zvířatům způsobují, je ve skutečnosti jen jejich chladnokrevnost. Jak je možné, že je svědomí nezarazí? Na jednu stranu tvrdí, že jsou slušnými lidmi plnými soucitu, jejich jednání je ale přesně opačné – jsou platícími zákazníky masného průmyslu.
Je to velmi jednoduché. Někdo může tvrdit, že to, co jíme, na nás nemá žádný vliv. Můžeme ale říct to samé o alkoholu, kouření a drogách? Nebo o jedu? Nebo o zdravém jídle? Je to prosté. Pokud budeme jíst dobré jídlo, naše tělo získá kvalitní výživu a my budeme zdraví a budeme se cítit skvěle, budeme plní zdraví a energie. Když ale sníme to stejné jídlo až poté, co se zkazí, způsobí nám to žaludeční problémy a bude nám špatně. Přitom je to to stejné jídlo. Jak tedy můžeme říct, že jídlo neovlivňuje naše vědomí? Když se tělo cítí špatně, mysl se také začne automaticky cítit špatně. A čím hůř je na tom mysl, tím hůř je na tom i tělo. Funguje to automaticky.
Pán Krišna v Bhagavad-gítě vědecky vysvětluje různé stravovací návyky – sattvické, rádžasické a tamasické. Když budeme jíst rádžasické jídlo, naše tělo i mysl budou rovněž rádžasické. Když budeme jíst jídlo v kvalitě dobra, naše tělo a mysl budou rovněž sattvické. Je to vědecky prokázáno. Pokud někdo jí prasata, kuřata a kozy, která mají nečistá těla a nečisté zvyky, tak vědomí těchto zvířat rovněž subtilně vstoupí do vědomí lidí, kteří je snědli. Nemusí to být patrné okamžitě, stejně jako není ihned patrná nákaza nemocí. Vyvíjí se postupně, neviditelně, aniž bychom si toho všimli.
V současnosti se lidé vzájemně vraždí po celém světě. Všude je tolik válek. Jednou z hlavních příčin tolika násilí je kruté vraždění zvířat a jezení masa, protože člověk začne být díky neustálému zabíjení krutý. Srdce je svojí přirozeností měkké a plné soucitu, lásky a dobrých citů. Ale krutost v našem životě ho zatvrdí a ono přijde o svoje jemné lidské vlastnosti. Zatvrdne a začne být kruté. Takové srdce se nezdráhá zabít jiné lidské bytosti. Ta stejná krutost, která byla aplikována na zvířata, začne být aplikována i na lidi. Je to v podstatě ten samý princip. V životě potřebujeme mít světlo poznání. Nejen, že zachrání náš vlastní život, ale také ho pozvedne a rozvine.
Jednou se mě někdo zeptal tu starou dobrou otázku: „Svámidží, tato zvířata byla stvořena pro nás k jídlu. Jedení masa tedy nevadí.“ Odpověděl jsem: „Lidské maso je ještě chutnější než to zvířecí, proč ho tedy nejíš? Dle principu spravedlnosti je krutost krutostí – ať už je namířená vůči zvířeti nebo člověku. Pokud tedy krutost nevadí, tak proč si nepochutnat na chutnějším, lidském mase? Jakmile někdo jednou ochutná lidské maso, žádné jiné už nechce.“ Ten člověk říkal: „Jak bych mohl zabít jiného člověka?“ Odpověděl jsem: „Pokud lvi a tygři mohou jíst lidi, proč bychom nemohli i my? Budeme volat o pomoc, když nás zvířata, která jsou silnější než my, napadnou?“ Princip je stejný – když zabíjíme prase, kuře nebo krávu, žebrají o svůj život. Není třeba je zabíjet – vždyť je všude kolem spousta jídla. My ale jejich prosby neslyšíme – jen proto, abychom uspokojili naše chutě. Proč by ale měl Bůh vyslyšet naše prosby o pomoc, když přijde řada na nás? To by nebylo spravedlivé.
I z vědeckého hlediska je vysvětleno, že jezení masa není pro lidské bytosti přirozené. Pro každé tělo existují vhodné věci. Pokud bychom měli jíst maso jako lvi a tygři, měli bychom střeva, zuby, trávicí šťávy a podobně stejné, jako zvířata, která maso jedí. Jezení masa je pro nás stejně nepřirozené, jako kouření. Je to něco, co naše těla přinutíme dělat.
I ve světě křesťanství existují dohady o tom, zdali Ježíš Kristus jedl maso. Můžeme vidět, že kázal nenásilí, byl vždy soucitný a laskavý. Jak by mohl být krutý ke zvířatům? Je vznešeným božím synem. Není tedy mnoho prostoru pro pochyby. Je možné, že nějaké pasáže o jezení masa byly přidány později, aby si někdo odůvodnil svoje jednání. Takzvaní náboženští vůdci, kteří jedí maso, nejsou příliš vznešení. Existují lidé, kteří jedí maso zvířat poté, co přirozeně skonala. Je to lepší, protože se neodpouští krutosti. Ale přesto je to z našeho pohledu tamasická činnost. Jezení něčeho mrtvého není dobré – proces kažení masa už započal. Když ho jíme, tak do sebe dostáváme toxiny. Naše jídlo by mělo být ve vyšších kvalitách dobra, nemělo by být spojené s něčím nezdravým a nehygienickým, protože pak to bude mít špatné účinky. Cokoliv, co zemře, se začne ihned kazit a je to jedovaté. Člověka jezení takového jídla ohlupuje. V současné době se používají pesticidy, což jsou jedy na hubení hmyzu. Zapomínají ale na to, že ten jed se do rostlin vsákne a pak se dostane do lidského těla, i když jen v malém množství. Jíst by se mělo proto, abychom byli zdravější, ale v takovém případě se sami otravujeme. Je možné jíst i stolici – prasata a jiná zvířata se jí živí. To ale neznamená, že bychom to měli dělat.
Buddhisté ale
Takováto praxe je popsána ve Víráčara Tantře. Víno, maso, nahé ženy a podobné věci jsou použity k vypěstování si vyšších duchovních schopností, k tomu, aby je člověk dokázal překonat a nebyl jimi ovlivněný a povznesl se nad ně. To je skutečný význam. Pokud ale někdo tyto praktiky bere jako omluvu pro svoje uspokojování smyslů, pak je to celé k ničemu. Je to jako vakcína – ten samý virus ve velmi nízké koncentraci je vložen do těla, aby si vypěstovalo imunitu a člověk pak neonemocní, když se s virem dostane do styku, protože tělo už je na něj připraveno. Takže i v procesu duchovní kultivace duchovní síly a schopností mohou existovat takové techniky. Cílem je nepoddat se těmto energiím, naopak si je podmanit. Pak je to relativně v pořádku, ale není to absolutně v pořádku. Existují různé kategorie, různé úrovně životních prožitků a duchovních prožitků, různé úrovně pěstování duchovní energie… Existují nižší duchovní energie a jiné zase vyšší. Existují mezi nimi rozdíly, ne všechny jsou stejné. Musíme si vybrat, kterou duchovní energii budeme preferovat. Měli bychom si vybrat tu v kvalitě dobra namísto v kvalitě vášně nebo nevědomosti – nějakou černou magii a podobně. Čarodějnictví je také možné sádhanou kultivovat. To ale lidem nedoporučujeme. Lidé by měli přijmout vynikající, vznešenou duchovní energii. I přesto budou vždy existovat lidé, které budou přitahovat tantrické praktiky a budou si chtít vypěstovat imunitu tím, že budou takové věci používat. Zdali je taková sádhana v pořádku, záleží na čase, místě, situaci a na tom, jak ten člověk bude schopný získané schopnosti využít ke konání dobra pro sebe a pro společnost… Na základě těchto věcí to bude posuzováno. Stane se ten člověk vládcem těchto věcí anebo se v nich během procesu této sádhany ztratí? Pokud někdo tuto energii ovládne, pak v jezení masa apod. nepokračuje, protože pro to nemá žádnou motivaci, aby páchal krutost. Zlí lidé se tomu ale nadále oddávají a kultivují ničivou, zlou energii. Pokud mají potřebu v tom pokračovat, tak se nestali žádnými pány. Proč by měl mít potřebu se i nadále trénovat? Duchovní život je světem naplnění.
Aby se lékař naučil operovat lidské tělo, musí se naučit, jak do něj říznout, otevřít ho a operovat. Zkoušejí to nejprve na mrtvolách. I když to řezání vypadá negativně, má to pozitivní účel. Ale jakmile už se někdo stane chirurgem, není důvod, proč by měl řezat do mrtvol. Řeže do těl proto, aby zachraňoval životy. Kdyby chtěl svého poznání zneužít, může i někoho zabít. Vše závisí na dobrém využití či zneužití. Pěstování si imunity znamená si ji vypěstovat. Proč bychom měli v tomto procesu neustále pokračovat? Pokud to děláme, znamená to, že máme nějaký postranní motiv.
Existují různé úrovně duchovnosti. Když se dostaneme na jednu úroveň, neznamená to, že ztratíme to, co už jsme získali na těch předchozích. Nejsou to dočasné úrovně. Takový je rozdíl mezi světským a duchovním cílem. Není to tak, že neustále přicházíme o to, co jsme dosáhli. Jakmile toho jednou dosáhneme, je to tam, je to trvalé. Takhle to funguje. Pokud neuděláme nějakou velice závažnou chybu, duchovní síla nás neopustí. To, co dosáhneme v hmotném životě, je dočasné a zbytečné, ale naopak výsledky duchovního života jsou věčné a trvalé.
Dijon 2015