Jak poznáme, že nám naše sádhana přináší sukriti? A jak můžeme vidět Krišnu v tomto hmotném světě? Přednáška z Dijonu z Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1O773P8dVUPqcDfRXR157VuZbDj32qY1g/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Mluvil jste někdy se Šrílou Prabhupádou? Co vám řekl?
Požehnal mi a povzbudil mě, abych sloužil Šrílovi Šrídharovi Maharádžovi, mému Gurudévovi, a jeho drahému duchovnímu bratrovi. Také řekl nějakým svým žákům, co byli poblíž, že každý by měl sloužit svému Guru Maharádžovi tak, jak jsem to dělal já. Že i tak malý kluk jako já slouží pěkně svému Guruovi, tak aby si ze mě vzali příklad. V těch dnech byli západní oddaní ještě noví, teprve začali poznávat indickou kulturu a učit se základní věci, takže přirozeně chtěl, aby se jeho žáci učili od upřímných indických oddaných kulturu vědomí Krišny tradičnějším způsobem. Posloužil jsem k tomu jako nástroj…. Prabhupádovi se líbilo, jak sloužím mému Guru Maharádžovi. Měl jsem tak velké štěstí, že jsem mohl získat jeho požehnání. Mé hlavy se dotknul několikrát. Byl to požehnaný zážitek.
Byl to krásný prožitek, když jsme ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu viděli oba dva duchovní bratry, jak se sešli a trávili hodiny a hodiny pohrouženi do Hari-kathá. Seděli jsme kolem nich a vychutnávali si nektar jejich Hari-kathá. Byl to úžasný zážitek, být takto ve spojení s bezpříčinnou božskou milostí obou dvou těchto vznešených oddaných Pána. Mám ještě spoustu dalších sladkých vzpomínek, je jich celý svět. Kdyby to šlo, nemluvil bych dnes o ničem jiném. Už jsem o tom také mluvil před mnoha dalšími oddanými a moje přednášky byly nahrány.
Xxx
Milosrdný Pán Čaitanja a celá Panča Tattva vždy obzvláště kladli důraz na nádherný, sladký sankírtan – společné pronášení a zpívání svatých jmen a oddaných písní ve svaté společnosti sádhuů. Pán Čaitanja zdůrazňoval zejména to, aby povaha sankírtanového hnutí byla vždy vedená čistými, zkušenými oddanými. I samotné slovo sankírtana znamená být blaženě pohroužený do pronášení či zpěvu svatých jmen či oddaných písní ve společnosti čistých oddaných. Je to společné. Nakonec, všichni jsme dcerami a syny toho nejvyššího Nektaru neboli jeho Zosobnění, takže když spolu sdílíme sankírtan věnovanými milovanému Nejvyššímu Pánu, pak skrze vzájemné sdílení oddaných citů k Němu přijde probuzení vědomí Krišny z úrovně duše. A tak se dostaví i chuť.
Pán Čaitanja nám všem velice usnadnil, jak se zaměstnat ve vědomí Boha v této Kalijuze. Řekl, ať prostě extaticky zpíváme, tančíme a máme láskyplné vzájemné výměny mezi námi, oddanými, dětmi té samé nektarové Pravdy, a prociťujme naši vzájemnou lásku v propojení s naší láskou k Nejvyššímu Pánu veškeré lásky. Proto je sankírtan neboli společné zpívání doporučené. Samozřejmě samotná nálada sankírtanu musí být oddaná, milující… musí být přítomná alespoň nějaká snaha po pocítění nějaké chuti. Opěvování slávy Nejvyššího Pána skrze oddané písně s chutí oddanosti je chápáno jako jedna z nejlepších cest, jako hlavní cesta, jak k Bohu přistoupit a jak Ho dosáhnout. Proto vidíme spoustu velkých oddaných, kteří jsou experty ve světě oddaných písní, experty v tom, jak se skrze psaní a zpívání těchto oddaných písní k Pánu přiblížit.
Existují různé způsoby, jak k nádhernému Pánu Krišnovi a Šrímatí Rádhice přistoupit – skrze námu, rúpu, gunu, lílu, a parikár vaišišthu, jak bylo popsáno v Písmech. Náma – skrze zpívání a pronášení svatých jmen, rúpa – skrze uvědomování si nepostižitelné a neomezené nádhery Božského Páru, guna – skrze transcendentální vlastnosti, lílá – skrze nektarové nádherné zábavy, parikara vaišištha – skrze speciální vynikající zábavy láskyplného spojení mezi Božským Párem a Jejich čistými oddanými, milujícími společníky, které charakterizuje jejich blízkost, jejich důvěrnost. Zábavy Nejvyššího Páru jsou charakterizované speciálními láskyplnými výměnami, láskyplnými činnostmi s Jejich oddanými – parikára vaišištha.
Skutečné zaměstnání se v ideálním sankírtanu zahrnuje všechny tyto aspekty. Sankírtan neznamená jen zpěv a pronášení svatých jmen Pána, ale milostí svatých jmen se mohou vyjevit i všechny ostatní aspekty líly Božského Páru a Maháprabhua, které jsem právě popsal. Vyjeví se plně a dají okusit plné chuti nektaru transcendentálních zábav. Přesně na to Maháprabhu poukazoval v posledním řádku Šikšásatky – param vijayate sri krisna sankirtanam. Znamená to: uvnitř Krišna sankírtanu se ukrývá celý svět. Pán Čaitanja vysvětloval Krišna sankírtanam jako plnohodnotný koncept, který zahrnuje všechny aspekty námy, rúpy, guny, líly, parikár-vaišišthy. Proto sarvátma snapanam param vijayate sri krishna sankirtanam. To je standard, kvalita sankírtanového hnutí, které Šrí Čaitanja ustanovil a vyjevil během Svého života. Je to sankírtan naplněný blaženou oddanou láskou k Bohu. Oddaní plakali blažeností, chvěli se, váleli po zemi a objímali se poblázněni božskou extází, extatickou láskou k Bohu. Tito oddaní se tehdy necílili od Boha vzdáleni, ale pociťovali spojení s Božským Párem, Šrímánem Maháprabhuem. Musíme to chápat jako skutečné dosažení Boha.
Neexistuje vůbec žádný skutečný rozdíl mezi Krišnou a Krišna-prémou, mezi Božským Párem a Jejich blaženou láskou. Jedno je projevem druhého. Kdekoliv najdeme čistou Krišna-prému, musí nám být jasné, že tam je i Krišna. Krišna se může zjevit v podobě lásky ke svatému jménu a také v podobě Své vlastní prémy. Na té úrovni realizace city extatické lásky k Bohu přímo nechávají pocítit důvěrný vztah s jejich milovaným. Je to naprosté spojení s Božským Párem v lásce, není tam žádný rozdíl. Chápeme tedy, proč Šrímán Maháprabhu kladl takový důraz na sankírtan. Je to celý svět! Musíme chápat, že sankírtan nemusí vždy jen znamenat sezení a nějaké formální zpívání, i když to má také vysokou hodnotu – je to snaha o skutečný sankírtan. Něco je lepší než nic, takže bychom se vždy měli snažit zpívat svatá jména Pána jakýmkoliv možným způsobem, ať už ihned pochopíme duchovní prospěch, který díky tomu nahromadíme, anebo ne – stejně se to stane, subtilním způsobem. Musíme pochopit, že jakákoliv upřímná snaha o službu Nejvyššímu Pánu, kterou děláme, nemůže být nikdy zbytečná, nikdy nebude marná. Rozhodně si hromadíme vyšší duchovní prospěch a sukriti. A také přitahujeme a přivoláváme milost.
V našem životě si mnoha věcí hned nevšimneme. Když něco nového přijde do našeho života, nejsme na to připraveni. Může se nám zdát, že se to objevilo z ničeho nic. Netušíme, jak k nám tento výsledek přišel. Jakmile se neviditelně nahromadí, tak se prostě objeví. To se nám v životě děje často. Něco už se dělo i předtím, než se to objevilo, ale my jsme to nepozorovali. Znamená to, že i když to ještě nevyplavalo na povrch naší realizace, rostlo to pod povrchem. Podobným způsobem hromadíme duchovní prospěch. Nevíme o něm, všimneme si ho až v okamžiku, kdy vyplave na povrch.
Rovněž neznáme všechny detaily toho, co se děje uvnitř našeho těla a v našem mozku. Víme jen to, čeho si povšimne naše vědomí, o zbytku nic netušíme. Všimneme si toho v momentě, kdy to vyplave na povrch. Podobným způsobem dobré výsledky sankírtanu nejsou patrné hned. Můžeme si ale být jistí, že se nám hromadí. V jeden moment všechny vyjdou ven a v životě nám velice pomohou, abychom udělali velký duchovní pokrok. Je zapotřebí pevná víra, ta je jedním z klíčů k úspěchu. Mluvím o osvícené víře, ne o té slepé. Někdy musíme vyvinout určitou snahu, abychom mohli vstoupt do světa vyšších duchovních činností.
Uvedu jednoduchý příklad: někdy nemáme náladu na pránájámu. Ale jakmile nějakou snahu vyvineme a k cvičení pránájámy se trošku přinutíme, začneme se cítit tak skvěle! Je to skvělé pro plíce. Ale dokud tu snahu nevyvineme, tak o veškerý tento příznivý efekt pránájámy přijdeme. Naše přemáhání se, upřímná snaha, abychom se stali Pánovými oddanými, jsou velice příznivé – nazývá se to sádhana. Snažíme se otevřít – dokud se o to nepokusíme, zůstane nám to zavřené – Bůh si řekne, že o to nestojíme. Pokud jsme spokojeni s ledabylým přístupem, pak nic lepšího nedostaneme. Jedině tehdy, když projevíme snahu, dojde k otevření.
Proč to tak do hloubky vysvětluji? Abych zdůraznil, že skutečný, praktický prospěch může být dosažen. Není to tak, že se jen každý den snažíme a nikde nic, že je to jen nějaká víra, která není na ničem založená, nic reálně nepocítíme a neprožijeme. Oddaní o tom často mluví, proto se to snažím technicky vysvětlit. Je to stejné, jako kdybychom se snažili otevřít mohutné dveře – zkoušeli bychom všechno možné, kromě klíče. Musíme pochopit, co je klíč, pak ho musíme najít, najít klíčovou dírku a klíč vložit do ní – dveře pak půjdou otevřít jednoduše. Například spousta lidí nechápe, co je skvělého na pránájámě – obyčejné dýchání jim bohatě stačí. Jakmile ale s praxí pránájámy začnou, zjistí, že jim to přináší štěstí a že se díky ní cítí skvěle. Pochopí, jak je pránájáma úžasná. Podobně můžeme jen tak sedět a nenapadne nás, že by nám mohla pomoct masáž. Jakmile si ale masáž začneme dělat, začneme se cítit skvěle. Anebo se začneme protahovat v různých jógových pozicích. Zjistíme tak, že je to mnohem lepší než pouhé sezení. Otevřelo se nám to díky konkrétní snaze, kterou jsme vyvinuli. Bez ní by k tomu nedošlo.
Proč uvádím všechny tyto příklady? Abych snadno vysvětlil pravdu sádhany. Sádhana znamená speciální oddaná snaha k dosažení vyššího prospěchu. Když ji provádíme, pak se to stane. Nesmíme zapomínat tuto snahu vyvíjet ve vztahu k Nejvyššímu Pánu – a jednoho dne se to stane. Je možné, že se to děje subtilně, že si toho hned nevšimneme. Žádná snaha, kterou při sádhaně vyvineme, nebude zbytečná.
Uddhava Prabhu tu velmi krásně zorganizoval duchovní Harikathá program a všechny nás sem pozval. Máme tu společnou náladu sankírtanu. Rozhodně za to získá požehnání Pána a Guruvargy a my všichni ho zajisté získáme také, protože zde mluvíme o slávě Božského Páru a Maháprabhua. Není pochyb o tom, že z toho získáme božský prospěch, i když si ihned nevšimneme, že se to děje. Nejvyšší Pán samotný říká: „Když je můj oddaný jakkoliv a kdekoliv zaměstnán v sankírtanu, Mém oslavování, Mé službě, bezpochyby na něj sestoupí Moje milost a Já tam také budu přítomný. O tom není pochyb.“ Nebojte se, když si ničeho nevšimnete. Na určité úrovni vaší realizace, když váš duchovní život pokročí, zjistíte, že se to stalo, že jste nahromadili spoustu duchovního prospěchu.
Jak vypadá těchto osm extatických příznaků?
Jsou popsané ve Šrí Čaitanja Čaritámritě a Šrímad Bhágavatamu. Jsou to prožitky jako kampa – chvění se, pulaka – stojící chlupy, sveda – pocení se, neutišitelný pláč, stambha – ustrnulost, vaivarna – změna barvy kůže, jimbhana – zívání – jako když člověk má něčeho nedostatek. Bez ohledu na to, kolik nektaru Krišna prémy člověk vypil, nemá dost – stejně jako zíváme, když máme nedostatek kyslíku. A také mezi příznaky patří omdlévání. Někdy bývá zahrnut i smích. Na různých místech a v různých písmech bývá realita popsána trošku odlišným způsobem. Jsou to rozličné aspekty té samé pravdy.
evaṁ-vrataḥ sva-priya-nāma-kīrtyā
jātānurāgo druta-citta uccaiḥ
hasaty atho roditi rauti gāyaty
unmāda-van nṛtyati loka-bāhyaḥ
Zpíváním svatého jména Nejvyššího Pána člověk dospěje do stádia lásky k Bohu. Pak je oddaný pevně zakotven ve svém slibu jako věčný služebník Pána a postupně velmi přilne k určitému jménu a podobě Nejvyšší Osobnosti Božství. Když jeho srdce roztává extatickou láskou, velmi hlasitě se směje, pláče nebo křičí. Někdy zpívá a tančí jako šílenec, neboť je mu lhostejné veřejné mínění.
Šrímad Bhágavatam 11.20.40
Stambhana znamená ustrnutí – když je člověk tak plný, tak těžký, že se díky tomu nemůže pohnout. Není to jen běžné ustrnutí. Vaivarna – změna barvy je přirozená, když se rozesmějeme či rozpláčeme. V tomto případě také automaticky přichází , protože tyto příznaky mění celé tělo – mění se tvář i tělo, které se chvěje. Takové jsou božské příznaky. Kdybych měl každý z nich vysvětlovat dopodrobna, zabralo by to mnoho času. Ale bylo by to pěkné, je to celý velký svět.
Podle vědy je chvění těla při intenzívním zážitku fyziologickým jevem.
Chci vyjasnit jednu věc – je obrovský kvalitativní rozdíl mezi rozechvěním, které se dostaví při poslechu běžné milostné písně nebo jiného světského prožitku, a mezi tím, když se rozechvějeme v transcendentální lásce k Bohu. Mezi světským a božským chvěním není jen kvalitativní, ale rovněž kvantitativní rozdíl. Je ale možné, že i chvění světské úrovně může být nějakým způsobem spojené s Nejvyšším Pánem, protože bez Nejvyššího Zdroje, Nejvyšší Příčiny se v našem životě nemůže nic objevit. Není tedy pochyb o tom, že jisté božské rozechvění na nás také může dopadnout. Mezi skutečnou realitou a jejím odrazem je ale rozdíl. Je tedy i rozdíl mezi božským rozechvěním a jeho odrazem. Tam eva bhāntam anubhāti sarvaṁ (Muṇḍaka Upaniṣad 2.2.10). Moudří oddaní říkají, že i na této úrovni často najdeme převrácený odraz vyšší sféry. Může to být převrácený odraz, ale také skutečný odraz. Kvalitativně a kvantitativně se od sebe liší. Když z oceánu vezmeme kapičku vody a snažíme si ji rozetřít po rukách a po obličeji, je něco úplně jiného, než když v oceánu plaveme. I když je to v obou případech kontakt s oceánem, kvalitativně i kvantitativně se to velice liší. A stejný je rozdíl mezi transcendentálním prožitkem lásky k Bohu a prožitkem z tohoto světa.
Dále musíme jasně pochopit, že rozechvění v lásce k Bohu není neurologická záležitost, ale vychází z rozpoložení duše, vychází z její hloubi, z vyššího stavu sahasrára čakry, který se skrze nervovou soustavu rozlévá celým tělem. Nevznikl v mozku či neuronech. Vychází z božského světa a nervová soustava je jen prostředníkem, nikoliv zdrojem.
Jak se spojit s Bohem – Zdrojem oddanosti? Co je oddanost?
Koncept oddanosti Bohu je sebezřejmý. Oddanost je oddanost. Je to cítění spontánní neodolatelné nádherné lásky, láskyplné přitažlivosti k Bohu. Je tam pocit vděku a člověk se cítí požehnaný, když se může s láskou oddat. Čím víc se oddává, tím víc lásky cítí a tím požehnanější a blaženější se skrze toto dávání se cítí. Čím víc dáváme vše, co máme, ve službě Bohu, dostáváme toho na oplátku tolik – láskyplnou blaženost. A čím víc jí dostaneme, tím více chceme dát. Nedá nám to jinak. Čím víc dáváme, tím víc božské blaženosti chceme. Takto probíhá vzájemná výměna. Tomu se říká oddanost.
Uctivá láskyplná oběť – to je oddanost. Není to jen obyčejná oběť, ale je to oběť ve vyšším slova smyslu. Člověk se nemůže udržet, aby se neobětoval. Je to tak přitažlivé! Srdce je polapeno intenzívní blažeností a nemůže dělat nic jiného než dávat. Kabe habe bolo sei dina amar – kdy se tento šťastlivý den zjeví v našem životě, kdy začneme prožívat tento úžasný láskyplný vztah s Pánem? Je to náš nejvyšší cíl.
Lidé často považují vztah Rádhy a Krišny za sexuální…
Odpověď na tuto otázku je velmi komplikovaná a nemáme příliš času, pokusím se odpovědět alespoň krátce. Povaha vztahu Božského Páru nemá vůbec nic do činění se světskými sexuálními záležitostmi. Je zcela transcendentální takovému konceptu. Oni mezi sebou mají důvěrné partnerské zábavy, které jsou zcela transcendentální vůči světskému sexuálnímu chování a prožitku. Je to něco úplně jiného a nejde to srovnávat nebo spojovat se světskými sexuálními záležitostmi. Je to poklad jiného světa, a proto na to nejde aplikovat náš světský koncept a myslet si, že tomu rozumíme. Realizovat, o co se vlastně jedná, je možné, až se dostaneme na příslušnou úroveň. Odtud, kde se nacházíme teď, je to velice složité. Probíhá mezi Nimi láskyplná výměna, která je zcela transcendentální veškerým našim omezeným světským konceptům. Nesnažme se chápat transcendentální věci z naší světské úrovně. Transcendentální záležitosti je nutné realizovat transcendentálním způsobem. Proto se nazývají transcendentální. Nemůžeme na ně aplikovat naše omezené koncepty, to by nefungovalo.
Kam jdeme, když usneme? Jdeme do duchovního světa?
Pokud ve snu prožijeme něco krásného, dostaneme se na nějaké nádherné místo, a pak v nás zůstane energie radosti, může to být považováno za záblesk počáteční úrovně duchovního prožitku. Není to nic vysokého.
Existují dvě definice duchovnosti. Jedna je jako běžná energie, která se vztahuje k našemu každodennímu životu, a druhá je svět skutečné spirituality, duchovní energie. Existuje spousta rozdílů mezi obyčejným způsobem bytí s nějakou duchovní energií v našem každodenním životě a vstupem do skutečného světa vyššího duchovního prožitku. To, že jste šťastní, že tu dnes jste, je možné považovat za skutečné duchovní štěstí, je to ale jen základní krok. Ale není to tak, že byste se už povznesli na nejvyšší duchovní úroveň lásky k Bohu.
Ptala jsi se, proč mluvit o duchovnosti i přesto, že nejsme schopni ji pociťovat neustále. Odpověď je, že žijeme uvnitř duchovní energie. Kdykoliv pocítíme něco dobrého a pozitivního, můžeme to vnímat jako duchovní vliv. Není to tak, že by člověk nežil s duchovní energií.
Je nutno rozlišovat. Když jíme jídlo ledabylým způsobem, je to hmotnější způsob. Jakmile se ale začneme soustředit na tu chuť, začneme si jí užívat a tak se to stane duchovně kvalifikované. Podobné je to v životě s mnoha věcmi. Subjektivní prožitek není o nic méně reálný než objektivní prožitek. Kdykoliv se chceme vztahovat k nějakým věcem našeho života speciálním způsobem, začne to být duchovně kvalifikované, zatímco ledabylý přístup je spíše světský. Existují různé kvalitativní gradace duchovních pocitů a prožitků – mohou být začátečnické, střední i pokročilé. Je to celý velký svět a není možné to pochopit jen na základě jediné odpovědi. Máme co dočinění s nekonečnem – s nekonečnými aspekty a vyhlídkami. Musíme být trpěliví a čekat a jít si za tím.
Pokud by k tobě přišel velký moudrý světec v převleku a mluvil s tebou, možná bys nic nepocítila. Připadalo by ti to jako něco obyčejného a vůbec bys netušila, že to byl velký světec. Mnohem víc toho pocítíš třeba když tě obejme nějaké dítě. Znamená to ale, že tento velký světec nemá žádnou hodnotu a že setkání s ním je bezvýznamné? Určitě ne. Podobně když se snažíme číst knihu, která je napsaná jazykem, který neznáme, nebudeme z ní nic mít. Lidem, kteří ho ovládají, ale může přinést tolik požitku! Jen proto, že se nedokážeme s tím krásným příběhem spojit neznamená, že nemá hodnotu. Jakmile se jazyk naučíme, začneme si této knihy rovněž vážit. Dětem se například líbí obrázková kniha, kniha anatomie by jim ale nic neřekla. Obrázky jsou pro ně mnohem zajímavější a legračnější, anatomické nákresy naopak nudné. Znamená to ale, že ty nákresy nemají žádnou hodnotu? Lékaři díky nim mohou zachraňovat životy – to dětské obrázky nedokážou. Když nám někdo dá diamant, ale my ho nepoznáme, můžeme ho zahodit, protože si budeme myslet, že je to jen nějaké blyštivé sklíčko. Naopak hezky vybroušené sklíčko se nám může líbit mnohem víc než neopracovaný diamant. Znamená to ale, že diamant má menší hodnotu? Člověk se musí vyladit na frekvenci vědomí Krišny, pak toho může tolik získat.
Každá pozitivní úroveň, na kterou se v životě dostaneme, by měla být považována za projev Boha v určité úrovni. Bůh stvořil celý vesmír. Kdekoliv najdeme něco dobrého, pozitivního či příznivého, musíme pochopit, že je to božský projev. Krišna to také říká v Bhagavad-gítě: „Kdekoliv najdeš nějaký speciální projev dobra a vyšší pravdy, tam jsem.“ Existují ale různé úrovně božského projevu – základní, střední a vysoká – a jsou mezi nimi kvalitativní rozdíly.
Nejvyšší Pán je považován za ztělesnění veškerého dobra. Někdy se Mu také říká Nejvyšší Dobro. A protože celý vesmír i náš život je stvořen a udržován a nakonec i zničen Božskou Energií, je Bůh propojen se všemi úrovněmi našeho života. Kromě špatných zážitků, které v životě máme, kdekoliv najdeme nebo prožijeme něco dobrého, příznivého a blaženého, musíme pochopit, že je to určitá úroveň projevu Boha. Je to většinou základní úroveň Jeho projevu. Takže i na pozemské úrovni jde najít božský projev, stejně jako na transcendentální. Oboje totiž pokrývá Božská energie. Vše od Něj pochází, Jeho projev lze tudíž najít i na této světské úrovni, v našem subjektivním vnímání. Božský projev by měl být realizován relativně i absolutně. Oba projevy božské existence – pozemský i transcendentální – je možný. Bůh není omezený světským konceptem, ale vždy může laskavě na světskou úroveň sestoupit, aby se nám přiblížil. Tohle všechno bychom měli realizovat a naše srdce se tak naplní blažeností. Můžeme vidět, že mnoho velkých duší, i Pán samotný, se zjevují na této světské úrovni, aby s námi navázali vztah. Samozřejmě ale nejsou omezeni světskými věcmi. Naopak cokoliv světského s nimi přijde do styku, tak zduchovní. Když si uvědomujeme hodnotu něčeho nádherného z tohoto světa, můžeme v tom vidět odlesk Boží krásy.
Francie, Dijon 2015