Jakých je devět kroků na cestě duchovního rozvoje? Jakým způsobem žebrat o milost sádhuů a jak poznat, že k nám mluví Čaitja Guru? Přednáška z Gopaldží Mandiru z Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1Ix15NqH87FlucDBzOe9B64W_nSUfEEAC/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Existuje mnoho vyšších filozofických témat, věcí světa duchovní realizace… Ale pokud na ně posluchači nejsou připraveni, tak bez ohledu na to, jak vysoká tato témata jsou, nebudou na ně mít žádný účinek. Protože v principu je třeba prezentovat nádherné vědomí Krišny tak, aby bylo snadno pochopitelné a realizovatelné. Rozhodně tím nemyslím, že by ti lidé byli méně inteligentní nebo otupělí. Ale vždy existují schody, které ani ten nejzdatnější člověk nedokáže přeskočit a vyskočit rovnou až na vrchol. I on musí jít krok za krokem, je to mnohem snazší. Je třeba postavit pevné základy duchovního pochopení života sádhany. Šríla Rúpa Gósvámípáda pro nás tyto schody postavil – adhau sraddha… a díky nim můžeme v životě sádhany pokročit.
Říkal, že v první řadě náš duchovní život začíná upřímným hledáním a dotazováním se po něčem vyšším, po vyšším životním bohatství. A tak přichází víra a úcta. Jinými slovy poukázal na to, že první probuzení duchovního života je spojené s hlubokou vírou a úctou. Dokud neprožijeme uctivé probuzení plné víry, neměli bychom nastupovat cestu duchovního života. Všichni, co jste se tu dnes sešli, jste sem přišli díky určité víře a úctě, které v sobě máte. Takováto víra a úcta vychází z hloubi srdce, od našeho Čaitja Gurua. A proto Šríman Maháprabhu a svatá písma poukazují na to, že guru našeho srdce je jedním z našich guruů, náš božský průvodce. Vím, že hodně z vás se skrze jógovou sádhanu vztahuje k srdeční čakře, sahasráře. Čaitja Guru ale není jen nějaký fyzický, mechanický aparát našeho srdce, ale je to základní životní vědomí v podobě citů srdce. Je to náš průvodce zevnitř v podobě skutečných citů srdce a inspirace.
Šríman Maháprabhu poukázal na to, že funkce našeho vlastního Čaitja Gurua je v našem životě velice důležitá, abychom došli k božskému cíli. Takto spousta dobrých duší přišla do kontaktu se světem vědomí Krišny, božské duchovnosti, světem bhakti. Byli inspirováni Čaitja Guruem, city srdce. Takové probuzení Čaitja Gurua nastává díky společnosti sádhua, mahánta gurua. V duchovním životě uděláme velmi pěkný pokrok díky oběma – žijícímu mahánta guruovi a Čaitja guruovi. A když se k nám přiblíží mahánta guru neboli čistý oddaný Pána, napomůže probuzení vyšší duchovní říše v nás svojí sladkou, přátelskou a nápomocnou společností. To nám opravdu velmi pomůže. Proto Rúpa Gósvámí prabhu poukazuje na to, že když s nově probuzenou láskyplnou vírou a úctou přijdeme do kontaktu s nádherným božským vědomím neboli vědomím Krišny, měli bychom přijmout sádhu sangu – společnost mahánta gurua a dalších vaišnavů. Poukázal na to, že dalším krokem je tedy sádhu sanga. Naše prvotní probuzení víry a úcty musíme pěstovat a nadále rozvíjet ve společnosti sádhuů.
Svatá společnost je vždycky velice prospěšná a účinná. Je obecně přijímáno, že „člověka poznáš podle toho, s kým se stýká.“ Máme uvnitř přirozenou tendenci sdružovat se s podobnými lidmi, kteří mají podobný životní styl. Společnost v širším významu znamená přibližování se k věcem a k lidem, které v životě velice potřebujeme. Kdykoliv hledáme něco, po čem opravdu toužíme, a pak zjistíme, odkud tyto věci získat, pak s těmito věcmi přijdeme do styku. Tomu se říká společnost. Jakmile přijdeme do nějakého kontaktu neboli do společnosti, tak nás bude ovlivňovat. Pokud je ta společnost špatná, bude na nás mít špatný vliv, a pokud je dobrá, tak dobrý. To, co říkám, je vědecky a supervědecky prokázáno. Ve fyzice a chemii platí, že když jsou dvě látky oddělené, nedochází k žádné akci a reakci. Jakmile se ale dostanou k sobě, pak spolu okamžitě začnou reagovat a vytvářet něco úplně nového. Takto vypadá efekt sdružování se. Je tedy jasně chápáno, že náš život je velice ovlivněn kýmkoliv a čímkoliv, s čím se sdružujeme. Proto bychom si měli společnost vybírat opatrně, abychom dosáhli toho nejlepšího. Měla by být co nejlepší, vznešená… to našemu životu nesmírně prospěje. A to je sádhu sanga.
Tak v našem životě automaticky nastane bhajana kriya – věnování se bhajanu. Bhajan znamená probuzení oddaného zapojení se do činností ve vztahu s Božským Párem a dalším nádhernými koncepcemi Boha. Je to oddaná služba a navazování vztahu s Nejvyšším Pánem. A když začneme vstupovat do světa bhajana kriya – oddaných činností, je to celý, velký, nekonečný svět! Je mysteriózně nádherný, plný barev a nejrůznějších extatických chutí ve vztahu k transcendentálnímu Páru, Maháprabhuovi a všem projevům Nejvyšší Božské Pravdy. Vím, že mluvím trošku básnicky. Ale povaha božského světa je naplněna transcendentální romantickou poezií. Svět transcendentálních dobrodružství je tak přitažlivý a krásný, na rozdíl od světských dobrodružství. Je tam tolik chuti, radosti, extáze a emocionální blaženosti! Jsou to mnohem přitažlivější skutečnosti než ty z objektivního světa. Proto můžeme vidět, že vznešené, velké duše byly tímto světem realizace převelice přitahovány.
Jakou mít náladu při žebrání o milosti Vaišnavů?
Abychom získali milost vaišnavy, musíme o ni žebrat. Jaké je kritérium takového žebrání? Je pravda, že všeobecně jsou naše srdce a náš život plné falešné pýchy a ega. Rozhodně nechceme o něco žebrat, to se nám zdá velice podřadné. Ale samozřejmě niterná povaha žebrání o milost vaišnavy neboli vznešeného oddaného Pána má podobu láskyplného dychtění. Není to žebrání, při kterém se člověk cítí podřadně, že je na něj pohlíženo shůry. I žebrání lze dělat se vznešenou náladou, plnou sebeúcty. Chápeme, že povaha lásky je plná sebeúcty a hrdosti. A tímto způsobem žebrání je láskyplné dychtění. Když dychtíme s láskou po nektarovém cíli života, nazývá se to božským, transcendentálním žebráním. V našem přirozeném láskyplném dychtění můžeme občas něco požadovat, jindy můžeme jen po něčem s veškerou pokorou dychtit. Jde to tak i tak. Povaha žebrání u oddaného je ve znamení láskyplného dychtění. Není vynucené. Má charakter sebeúcty, ale zároveň je zbavené falešné pýchy. Je tam také spousta láskyplné víry. Zbavme se tedy veškeré falešné pýchy a ega, buďme přirozeně milující, abychom získali láskyplné spojení s čistým vaišnavou. Pak budeme kvalifikovaní k žebrání o jeho milost.
Je ale jasné, že takové city se jen tak snadno neobjeví. Jak tyto touhu po žebrání o milost vaišnavy v našem srdci probudit? Pořád si myslíme, že jsme skvělí, silní a vznešení a říkáme si, proč bychom měli o něco žebrat? Jen se podívejme na malé, nevinné děti – můžeme se od nich učit. Někdy jsou zatvrzelé, i když své rodiče milují. I přesto si ale občas postaví hlavu a něco od nich požadují. Někdy ale naopak škemrají, bez jakékoliv pýchy. A takto zvítězí nad rodiči a získají pro sebe ještě více lásky a to, po čem touží, jim bude splněno. Musíme mít otevřené srdce, jako nevinné děti. Neměli bychom v sobě neustále chovat zatvrzelou pýchu. Vaišnavové jsou jako rodiče a my bychom si měli sladce vyprošovat jejich milost: „Prosím, prosím, dej mi ji, prosím, opravdu ji potřebuji!“ Pak vaišnavští rodiče dají nám, dětem, spoustu milosti. Někdy se od nich můžeme naučit jednoduchosti a ne-pokrytectví a přímému jednání. Protože taková je kvalifikace dětského srdce – je plné nevinnosti, bez předsudků či falešné pýchy. Přirozeně plyne na vlně lásky a citů. I přesto ale děti dokáží být velice inteligentní a vnímavé.
Musíme tedy v našem srdci pěstovat přirozené, láskyplné a uctivé city k velkému vaišnavovi, a pak přirozeně budeme cítit milující dychtění po jeho milosti. A toto láskyplné dychtění se také někdy nazývá žebráním. Jak poroste vztah mezi námi a čistým vaišnavou, tento přirozený sklon k žebrání se automaticky objeví. Říká se mu vznešené, nevynucené žebrání. Je vedené pouze principem lásky. Je převelice důležité pěstovat takový druh vztahu s čistým oddaným. Je to součást naší sambandha gjánam – koncepce poznání o vztahu a citech. Měli bychom být ve společnosti vaišnavů, pokračovat v životě pod jejich vedením a přirozeně v jednu chvíli začneme cítit probuzení láskyplných citů a budeme u nich žebrat o milost.
Je možné takový vztah vyvinout i skrze knihy?
Rozhodně, samozřejmě. Mluvil jsem o svaté společnosti, ale nerozebíral jsem, co všechno za takovou společnost můžeme považovat. Spolčovat se člověk může rozličnými způsoby. Jedním z nejpřednějších a nejhlavnějších způsobů získání svaté společnosti se vznešeným oddaným anebo Nejvyšším Pánem je čtení jejich pokynů a jejich následování. Když se pohroužíme do čtení těchto oddaných pokynů, spisů Šríly Rúpy Gósvámího, Sanátany Gósvámího či jiných vznešených oddaných, přirozeně je chceme s láskyplnou úctou následovat. Stane se to naší přirozenou náladou. A jakmile je s láskou, vírou a úctou začneme následovat, přirozeně budeme příznivě ovlivněni principy, které budeme následovat. Když následujeme nějaké principy a vyšší pravdy, které nám prezentovali, pak se skrze toto následování s nimi budeme automaticky sdružovat. Budeme je aplikovat do našich životů, a tak s nimi budeme úzce propojeni. Je to jeden z hlavních způsobů, jak se s těmito vaišnavy sdružovat – skrze náladu čtení a následování.
Měl bych poukázat na něco důležitého – ve spisech čistých oddaných existuje spousta druhů pokynů a instrukcí, ale v životě bychom je měli přijímat podle našeho adkikáru. Ne všechny jsou zamýšleny přímo pro mě v podmínkách, ve kterých se já nacházím. Přijímání v mém životě se bude lišit podle toho, co je vhodné pro moji konstituci a pro můj adhikár. Tomu se říká dynamický způsob přijímání a sdružování se. Někdy nejsou všechny léky, které se doporučují, vhodné i pro mě. Je to stejné, jako když lékař předepisuje různé léky různým pacientům. Stejný lékař, ale různé léky pro různé pacienty. Musím skutečně chápat a ujistit se, který předpis je pro mě a který bych měl následovat.
Jak rozeznat mysl od Čaitja Gurua?
To je velice krásná otázka a já ji velmi oceňuji. Není přínosná jen pro tazatele, ale je prospěšná pro všechny, protože odpověď pro ně bude velmi nápomocná. Takto je to s velkými otázkami – jsou parahita – nejsou prospěšné jen pro jednoho, ale úplně pro všechny. Šríla Šukadéva Gósvámí takové otázky v Bhágavatamu také velice oceňoval.
Pro mnohé z nás je problém rozlišit, co je jen povrchní, vrtkavá duševní touha a co je skutečná inspirace z hloubi duše, ze srdce. Existuje jeden dobrý praktický způsob, jak mezi těmito dvěma kategoriemi rozlišovat. Jestli ta inspirace či touha pochází zevnitř a je mělká, dočasná, přichází a odchází, anebo jestli je to něco ustáleného, co snadno neodejde. Pokud je charakter mé touhy a inspirace vrtkavý a nestálý a dlouho se nezdrží či se neustále mění – teď mě inspiruje tohle, ale zítra už chci něco jiného – pak nám musí být jasné, že to pochází z mentální úrovně. Tato inspirace je plná podmínění místem, časem, situací a vlastními hmotnými motivy, a také je velice podmíněná dočasným okamžitým ziskem nebo uspokojováním smyslů bez Nejvyššího Pána. Svatá písma tento životní styl nazývají preya. Preya je něco, co nyní vypadá přitažlivě, přináší okamžitý skvělý pocit. Časem se z toho ale stane něco škodlivého, i když ze začátku to bylo nádherné.
Dalším druhem je sreya. Její charakter je přesně opačný. Může začínat jako něco ne moc přitažlivého, něco málo chutného. Když to ale budeme následovat dál a dál, tak se v našem životě projeví účinky jako něco, co je velmi chutného, příjemného, příznivého, jako něco, díky čemuž jsme mnohé získali. Přitažlivost k preji pochází z úrovně mysli, zatímco přitažlivost ke šreji pochází spíše z úrovně srdce, neboť je přínosnější. Když objevíme hlubokou touhu ze srdce, z nitra, která snadno neodchází a neustále se vrací, není povrchní, cítíme, že vychází z hloubi naší existence, je stálá, pevně ukotvená a není možné se jí vyhnout, i když se snažíme, a neustále nás objímá, pak musíme pochopit, že vychází z úrovně Čaitja Gurua. Taková touha může někdy na chvíli usnout, ale pak se vrací v plné síle a má v sobě silný láskyplný požadavek: „Tohle v životě potřebuješ!“ Pak musíme pochopit, že vychází z úrovně Čaitja Gurua.
Někdy také inspirace od Čaitja Gurua může mít nějaká vyšší znamení, vyjevení, která potvrdí, že je to to, co to je. „Ano, to skutečně potřebuji, bude to pro mne velice prospěšné.“ Budeme z toho čerpat hodně láskyplné spokojenosti. Tuto potřebu nebudu mít jen já, ale také ji podpoří další vznešení oddaní podobného naladění. A pokud tato podpora ostatních oddaných není dostupná, tak pokud já sám s veškerou vírou a upřímností cítím, že je to něco, co mně Pán svojí milostí seslal, že je to můj velký životní poklad – musím se za tím vydat, protože je to vedení Čaitja Gurua. Když budu dle této touhy postupovat, začne se dít spousta dobrých věcí. Povede nás v životě výš a výš. Je to sice postupný proces, ale trvalý. Takže takto můžeme rozlišovat mezi inspirací z mysli a inspirací z duchovní úrovně, z hloubi našeho srdce, od Nadduše. Čaitja Guru znamená Nadduše.
Někdy je třeba odpovídat dopodrobna. Protože bez detailního vysvětlení není možné dát jasnou odpověď.