Jaké jsou principy šaranagati, zmiňované v bhadžanech a jakým způsobem je aplikovat v našem každodenním životě? Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Mathu Vídně z roku 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1CRrx7GqZ-MxRRLRnepnXrFIXDkYtx-RJ/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Čistí oddaní vědí, že cestou k realizaci Boha, způsobem dosažení Nejvyššího Pána, je bhakti. Vyšší koncept bhakti se nazývá préma – extatická láska k Bohu. I když existují další cesty, kterými se k Němu lze přiblížit a spojit se s Ním, jako je gjána nebo jóga, nejlepší ze všech cest realizací Boha, zosobnění Vesmírné Pravdy, je cesta bhakti, cesta prémy – cesta extatické božské lásky. Gjání i jogíni se mohou s Nejvyšším Pánem spojit v Jeho podobě Brahmanu – všepronikající nádherné vesmírné Energie, anebo v Jeho podobě Nadduše. Jogíni se spojují s Nadduší a zakoušejí blaženost, stejně, jako gjáním přináší blaženost realizace Brahmanu. Ale tyto prožitky Nejvyššího Pána, Nejvyššího absolutního dobra, jsou považovány za částečné a omezené v porovnání s tím, jak člověk může realizovat a dosáhnout Nejvyššího Pána skrze extatickou oddanou lásku. Říká se jí šuddha bhakti nebo také préma – oddaná božská láska. Oddaná blažená láska. Není to žádná obyčejná láska typu – líbíš se mi, proto tě miluji, ale jakmile se mi přestaneš líbit, přestanu tě milovat. Taková je laciná světská láska. Bhakti znamená láska s oddaností, oddaná láska. Mezi oběma je obrovský rozdíl. Je to nejlepší cesta, anebo by se dalo říct, že je to jediná výhradní cesta, skrze kterou je možné získat srdce Nejvyššího Milovaného. Ostatní způsoby také určité spojení s Pánem nabízejí – skrze realizace Brahmanu nebo Paramátmy – ale neumí dobýt Jeho srdce. Extatická božská láska to ale dokáže. Konec konců božská extatická láska by neměla být nabídnuta nikomu jinému, než našemu Nejvyššímu Milovanému.
Abychom Jeho srdce dobyli, musíme mít šaranágati – láskyplné odevzdání, odevzdání se s láskou. Liší se od konceptu vzdání se, který najdeme ve světské společnosti. V běžném životě se nikdo nerad vzdává – všichni si chtějí užívat svobody „já a moje“. Chtějí být poživateli, vládci a páni. Proč by se měli vzdávat? Na světské úrovni není nikdo, kdo by se rád vzdával, myšlenka na to není vůbec přitažlivá. Ale na nejvyšší duchovní úrovni, úrovni dokonalé božskosti a blaženosti je koncepce láskyplného vzdání se pravým opakem světského konceptu. Tady se to nelíbí nikomu, ale v tamtom světě naopak mezi sebou všichni zdravě soutěží, kdo se dokáže vzdát či odevzdat více a více. Je to přesným opakem vynuceného odevzdání se. Je to odevzdání se z lásky. A tomu se říká šaranágati. Je to čistá nálada oddaného odevzdání.
Nejvyšší Milovaný je velice rád, když Mu Jeho drazí oddaní věnují tento druh lásky s náladou láskyplného odevzdání. On má vše – nic nechce, protože je Sebenaplněný Pán. Je Pánem veškerého naplnění. Je ztělesněním neboli zosobněním veškeré pravdy, síly, nádhery a blaženosti. Nic Mu nechybí. Ale i přesto, že je zcela sebenaplněný, cítí neomezenou touhu po tom si vychutnat láskyplnou oddanost svých oddaných. Neustále po ní žízní. Díky tomu je tím nejlepším Všemocným. Šríla Sarasvatí Thákur Prabhupád jednou vysvětlil, že „Nejlepší a nejdokonalejší projev všemocnosti Pána Krišny najdeme pouze tam, kde je bezbranně poražený mocí Své vlastní lásky – Krišna prémou. Jinými slovy nejlepší vítězství Nejvyššího Milovaného se nachází tam, kde je bezbranně poražený mocí své vlastní lásky, kterou k Němu oddaní cítí. Říkáme Param vidžajaté Šrí Krišna sankírtanam – a tady platí Param vidžajaté Šrí Krišna préma sankírtanam.
Jak dosáhnout nálady takového láskyplného odevzdání krásně dokonale popisuje píseň Šaranágati Šríly Bhaktivinóda Thákura anebo také Átma Nivédana. Nebudu zabíhat do detailních vysvětlení těchto písní. Chtěl bych ale poukázat na různé definice šaranágati neboli láskyplného odevzdání.
Všichni známe slavný verš anukúla sasankalpa, pratikúla vivardžana… Jednu z definic šaranágati uvádějí svatá písma tímto způsobem: je to přijetí všeho příznivého službě Krišnovi a Jeho zájmům a odmítnutí všeho nepříznivého Jeho zájmům.
V dalším kroku přichází rakšišjati ča višávso – pevná víra v Nejvyššího Milovaného Pána, že nás ochrání. Musíme v nás živit láskyplnou víru v Něj, že když jsme přijali útočiště u Božského Páru, nádherného Boha a Bohyně, zajisté budeme ochráněni Jejich milostí, láskyplnou starostlivostí. Goptritve varanam tatha – v dalším kroku bychom měli přijmout a obejmout Nejvyššího Milovaného jako Toho, který nás udržuje při životě. Jinými slovy – mimo to, že budeme mít pevnou víru, že nás Pán ochrání a poskytne nám své útočiště, měli bychom Ho také přijmout jako našeho věčného dobrodince a životadárce. Měli bychom hluboce věřit, že se o nás s láskou postará a bude udržovat náš život oddanosti Svojí milosrdností a laskavou milostí.
* Atma nikšepa kartane – když se dostaneme do takové situace, do takového spojení a vztahu s Ním, automaticky naše srdce bude dychtit po láskyplném odevzdání se Jeho lotosovým nohám. Bude to zcela automatické a my proti tomu nic nezmůžeme – budeme se Mu muset s veškerou láskou odevzdat, protože po ničem jiném nebudeme toužit. Nejvyšší milovaný, Pán našeho srdce nás bude tak přitahovat, že budeme zcela bezbranní a budeme Mu chtít dát úplně všechno, v náladě láskyplného odevzdání. Nebude možné se udržet, je to neodolatelný pocit. Vaše láska k Němu bude tak silná, že vaším jediným východiskem bude láskyplné odevzdání se Mu. Jedině tak najdeme naše konečné štěstí a blaženost. Když to neuděláme, budeme velice nespokojení, smutní a zklamaní sami ze sebe. Atma nikšepa karpanne – když se člověk probudí v této náladě božského odevzdání, neodolatelných citů, automaticky se dostaví pokora. Pokora znamená láskyplné dychtění v náladě modlitby. Při modlitbě musí být automaticky přítomná pokora – není možné se modlit o milost Nejvyššího Pána s arogancí a falešnou pýchou. Musí to být pokorné. Když máme neskutečnou žízeň, nemůžeme být pyšní a vodu odmítat a říkat si, že to bez vody vydržíme. Taková pýcha by nám byla k ničemu. Zemřeli bychom žízní. Když jsme takto žízniví a někdo před nás postaví sklenici vody, tak se po ní nedočkavě natáhneme. A to jen jen obyčejné pití vody tomto světě. Jaká teprve musí být žízeň po pití nektaru Pána? Jaké teprve musí být intenzívní dychtění v žízni po nektaru Nejvyššího milovaného? To nedokážou popsat žádná slova. A blaženost, když je žízeň uhašena pitím tohoto nektaru… Proto atma nikšepa karpanne – když toto probuzení hlubokého láskyplného odevzdání se nastane v našich životech, přirozeně přijde i pokora a pokorné dychtění. Člověk pak zakusí neomezenou a nekonečnou žízeň po odevzdání se ve službě Milovanému a také po vychutnávání božského nektaru extatické lásky, zakoušení nejvyšší blaženosti v oddané službě s náladou odevzdání.
A toto byla jen jedna z definic šuddha šaranágati – čistého odevzdání. Všechna tato vysvětlení šaranágati chápeme principiálně, na teoretické úrovni. Jak je ale uvést do praxe? Jak aplikovat život šaranágati? Nádherné písně Bhaktivinóda Thákura popisují, jak žít náš každodenní život v duchu šaranágati, v našem praktickém životě. Šríla Bhaktivinód, Šríla Naróttam dás Thákur a další skvělí vaišnavští áčárjové a mahádžanové popsali ve svých nádherných oddaných písních, jak prakticky aplikovat principy šaranágati v našich životech. Jedná se o písně jako Gauránga Bolite Habe, Ki Džani Ki Bole, Atma Nivedanama, Sarvasva Tomar. Těchto vynikajících oddaných písní, které nás učí čisté šaranágati, je nespočet. Jsou velmi nápomocné a vzdělávají nás o tom, jak být láskyplně odevzdaný. Jak aplikovat tuto náladu v našich životech, v našich činech ve vztahu k Božskému Páru a Šrímánu Maháprabhuovi.
Goptritve Varana
(1)
ki jāni ki bale, tomāra dhāmete,
hoinu śaraṇāgata
tumi doyā-moy, patita-pāvana,
patita-tāraṇe rata
Jak je možné, že někdo takový, jako já, získal Tvé útočiště? Zajisté je to jen Tvojí milostí, protože ty se věčně snažíš očišťovat padlé duše.
(2)
bharasā āmāra, ei mātra nātha!
tumi to’ karunā-moy
tava doyā-pātra, nāhi mora sama,
avaśya ghucābe bhoy
Jsi mojí jedinou nadějí, jsi plný soucitu a milosti. Neexistuje nikdo, kdo ji potřebuje více než já. Zajisté odeženeš všechen strach.
(3)
āmāre tārite, kāhāro śakati,
avanī-bhitore nāhi
doyāla ṭhākura! ghoṣanā tomāra,
adhama pāmare trāhi
Nikdo jiný nemá sílu na to mě spasit. Ó milosrdný Pane, zachraň svým rozhodnutím tohoto zlého a nízkého hříšníka.
(4)
sakala chāḍiyā, āsiyāchi āmi,
tomāra caraṇe nātha!
āmi nitya-dāsa, tumi pālayitā,
tumi goptā, jagannātha!
Vzdal jsem se všeho a přišel ke Tvým lotosovým nohám. Jsem Tvým věčným služebníkem a Ty jsi můj ochránce a životadárce, ó Pane vesmíru!
(5)
tomāra sakala, āmi mātra dāsa,
āmāra tāribe tumi
tomāra caraṇa, korinu varaṇa,
āmāra nāhi to’ āmi
Všechno je Tvé. Já jsem pouhý služebník, který si je jistý, že ho zachráníš. Zvolil jsem Tvé lotosové nohy za své jediné útočiště. Už nepatřím sám sobě.
(6)
bhakativinoda, kāńdiyā śaraṇa,
lo’yeche tomāra pāy
kṣami’ aparādha, nāme ruci diyā,
pālana korohe tāy
S Pláčem Bhaktivinód přijímá útočiště u Tvých nohou. Odpusť jeho přestupky, dopřej mu chuti svatého jména a laskavě ho udržuj při životě.