Šukadéva Goswámí odhaluje Paríkšitovi Maharádžovi skutečnou identitu Krišnových rodičů, Nandy Maharádže a matky Jašódy. Přednáška z Gopáldží Mandiru z Francie z roku 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1GDob4WBW2y1BeWXSOLWS9wCQDAhCJwrN/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Uprostřed nektarového proudu naslouchání Kathámritam z lotosových úst Šukadévy Gosvámího se už Maharádž Paríkšit nedokázal udržet a začal se vyptávat. Král Paríkšit pokládal nektarové otázky a od Šukadévy Gósvámího se mu dostávalo nektarových odpovědí. Jeho dotazy se týkaly matky Jašódy a Nandy Maharádže. Když totiž Paríkšit Maharádž uslyšel o jejich nevysvětlitelné a nedostižné slávě, bylo jeho srdce uchváceno úctou a láskyplnou oddaností k nim a chtěl se o nich dozvědět více a více.
„Ó můj mistře, Šukadévo, řekni mi něco úžasného. Co bylo zvláštního na božském otci a božské matce Nandovi Maharádžovi a Jašódě déví, že získali Nejvyššího Pána Krišnu – Ztělesnění veškeré síly, pravdy, nádhery a blaženosti – za své dítě, které se batolilo na jejich dvorku? Jaké velké činy a jakou tapasju vykonali, že dosáhli takové odměny, toho nejvyššího životního naplnění? Jak matka Jašódá dosáhla toho, že Nejvyšší Pán pil její mateřské mléko? Nejvyšší Pán je zcela ovládán jejich láskyplnou náklonností! Prosím, řekni mi… moje srdce žízní po naslouchání o jejich nezměrné slávě!“
….
Šríla Šukadéva nejprve vysvětlil, že formálně Jašódá a Nanda Maharádž v předešlém životě podstupovali velké svaté odříkání s modlitbou o to, aby získali Nejvyšší Osobnost Božství jako jejich syna. Nejvyššího Pána velmi potěšili, a tak Ho za syna skutečně získali. Nanda Maharádž se jmenoval Dróna a Jašóda majá se jmenovala Dhará. Společně se oddali obrovské tapasji s velkou vírou a odhodláním, aby získali Nejvyššího Pána za svého syna a aby svojí láskyplnou oddaností dobyli Jeho srdce. A v jeden moment se jim to skutečně podařilo a Nejvyšší Pán Krišna nemohl jinak, než jim jejich touhu vyplnit. Nejvyšší Pán se samozřejmě nemusí nikdy rodit, protože svojí povahou je adža – nezrozený. Je věčný, neomezený, nezměřitelný, neohraničený, nepodmíněný… Ale teď musí splnit touhu svých oddaných, věčných společníků, a narodit se jako jejich syn. Pánovo srdce zcela dobyla a polapila síla oddané lásky Dróny a Dhary. Nemohl jinak, než jim udělit jejich vytoužené požehnání.
V další fázi Šukadéva Gósvámí popisuje a vysvětluje: „Ó králi, věz, že král Nanda a matka Jašódá jsou ve skutečnosti Krišnovi věční rodiče.“ I když to vypadá, že se věnovali odříkání, aby obměkčili srdce Nejvyššího Pána, aby se stal jejich synem, tak ve skutečnosti jsou považováni za Krišnovy věčné rodiče, jsou jimi již od nepaměti. Není to tak, že by se jimi stali. Kvůli vylepšení jistých aspektů Krišnových zábav ale hráli roli vykonávání tapasji za účelem dosažení Pánova požehnání. Žádným vzestupným procesem – odevzdaností, službou či tapasjou – totiž nelze takového štěstí dosáhnout. Je to ten nejcennější, s ničím nesrovnatelný a nevyčíslitelný cíl. Není možné si ho koupit žádným množstvím sádhany.
— sastra vitare
Raghupati Upádhjaja citoval verš z Bhágavatamu. Říkal Maháprabhuovi: „Pane, nechci nic vědět. Četl jsem šruti, smriti a všechna svatá písma. Ale nenašel jsem nic, co by přitahovalo moje srdce k tomu, abych začal následovat jejich pokyny. Ale objevil jsme něco, co mě začalo neodolatelně přitahovat – uctívání lotosových nohou Nandy Maharádže, na jehož dvorku se batolí Nejvyšší Pán v podobě dítěte. Mé srdce polapil Nanda Maharádž, silou jehož oddané lásky Nejvyšší Všemocný Parambrahman sestoupil a zjevil se jako jeho syn. Jak slavná je síla čisté lásky k Nejvyššímu Pánu! Dokonce i Nejvyšší Pán je jí spoutaný – nutí Nejvyššího Pána, aby si hrál jako běžné malé dítě.“
Poté, co král Paríkšit uslyšel o slávě Nandy Maharádže a matky Jašódy, bylo jeho srdce zcela polapeno a začal si myslet: je to jedinečné štěstí mít s Nejvyšším Pánem takový vztah! Skutečně se to stalo na této pozemské úrovni? Je to neuvěřitelně radostná událost! Nanda Maharádž ve skutečnosti držel v náručí Nejvyšší Parambrahman – všudypřítomnou a vševědoucí božskou realitu, ztělesnění veškeré síly, krásy, blaženosti a pravdy… jak je to úžasné! Matka Jašódá Ho krmila svým vlastním mateřským mlékem a líbala Jeho lotosová ústa… To je zázrak všech zázraků!
Pak Šukadéva Gósvámí začal popisovat Damo-bandhana lílu – jak matka Jašódá utíkala za Krišnou, aby Ho chytila a svázala. Král Paríkšit byl zcela u vytržení, když naslouchal takovým zábavám mezi božskou matkou a božským synem. Odehrálo se mezi nimi tolik nektarových zábav! Snažila se Ho chytit a vyčinit Mu, protože byl velmi zlobivý – udělal nepořádek v celém domě. Vylezl nahoru, ukradl máslo a rozbil nádobu, ve které bylo. Nakrmil máslem své přátele i opice a rozmazal máslo úplně všude. A bylo na matce Jašódě, aby se s tím vypořádala. Nechci Damo-bandhana lílu vysvětlovat velmi detailně, ale chci se jen lehce dotknout toho nektaru a vychutnat ho.
Měli bychom si tyto nádherné scény snažit představit – božská matka běžela za božským synem a vůbec se jí nedařilo Ho polapit. Krišnův opasek i zlaté nákotníčky zvonily a krásně zpívaly, když běžel. Hůlka, kterou třímala matka Jašódá, naháněla Bála Gópálovi hrůzu a On ve strachu utíkal ještě rychleji. Obličej měl celý uplakaný a kadžal kolem Jeho očí se mu rozmazal a tím Ho ještě více zkrášlil. Krišnovy oči jsou přirozeně trošku narůžovělé, ale teď pláčem zčervenaly ještě víc. Tak moc se bál své matky! Snažil se matku přesvědčit, aby Mu odpustila, že už to nikdy neudělá. Chvíli se na ni usmíval a chvíli vzlykal. Děti to takhle umí. Krišnovi se ve skutečnosti líbilo, že za Ním matka běží, ale zároveň se bál, že až Ho chytí, tak Ho potrestá. Bála Gópál Krišna byl hubený, takže běžel velmi rychle. Matka Jašódá ale měla nějaká ta kila, takže nedokázala běžet tak rychle, jako On.
Za chvíli ale začala být Jašódá vyčerpaná. Celá se potila a nádherné květiny, které zdobily její vlasy, padaly na zem. Přesto ale byla odhodlaná, že Krišnu chytí. Už sice nemohla, ale přesto si říkala: „Jsem Tvoje máma! Jak daleko si myslíš, že mi utečeš? Nakonec Tě stejně chytím!“ Krišna nesnesl, když ji viděl takhle zcela vyčerpanou. Doufal, že to brzy vzdá, ale ona ne. A tak se rozhodl, že se nechá chytit. Jeho srdce obměkčil pohled na matčino oddané odhodlání a bylo mu jasné, že nemá jinou možnost. Jinak by nebyl klid. A tak Ho Jeho matka nakonec chytila.
Pak chtěla matka Krišnu svázat provazy. Pořád ale provazy nestačily, bez ohledu na to, kolik jich přinesla. Šukadéva Gósvámí vysvětloval, že je to vážná věc – snažit se svázat všudypřítomného, vševědoucího, všeprostupujícího Pána – to není jen tak. Snažila se udělat něco zcela nemožného. Snažila se Pána spoutat tou nejčistší láskou, svojí láskyplnou oddaností. I přesto si s ní Bála Gópál i nadále zahrával, a tak jí vždy chyběly dva prsty provazu bez ohledu na to, kolik kusů provazu už svázala k sobě. Chodila pro nové a nové provazy a neustále to nebylo dost. Bylo jí to velmi divné. Říkala si, že tomuto chlapci možná pomáhá nějaká nadpřirozená síla a brání ji Ho svázat. Byla ale rozhodnutá se nevzdat. Krišna se znovu koutkem uplakaného oka na podíval na svoji matku a opět mu bylo jasné, že odhodlání Jeho matky Ho porazilo. Krišna pochopil, že Mu nezbývá nic jiného než dovolit, aby Ho matka svázala.
Šríla Šukadéva Gósvámí i Šríla Višvanátha Čakravartí Thákur vysvětlovali, že ty dva chybějící prsty provazu symbolizují dva aspekty pravdy života oddanosti. Jeden prst symbolizuje funkci intenzivního oddaného odhodlání ze strany oddaného Pána polapit. Zatímco druhý chybějící prst provazu reprezentuje Pánovo laskavé přijetí toho, že se oddaným nechá lapit, přemožen jeho láskou. On je Pánem své vlastní sladké vůle. Dokud on Sám nedovolí, není možné Ho chytit. V tomto případě ale Bála Gópál neměl na výběr – bylo nevyhnutelné, že Ho Jeho matka nakonec chytí. Intenzivní láskyplné odevzdání matky Jašódy jejímu milovanému synu Krišnovi způsobilo Krišnovo odevzdání se Jeho matce. Takovou sílu měla její oddaná láska.
Když se dívám na tato Božstva a vidím matku Jašódu, jak drží Gópála ve svém náručí, naplňuje mě to radostí a blažeností.