Máme prezentovat vědomí Krišny tradičním striktním způsobem anebo se máme přizpůsobovat místu času, okolnostem a povaze člověka, ke kterému mluvíme? A jaká je nálada písní Atma Nivedanam a Bhaja Hu Re Mana? Přednáška z roku 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1rk0p4cU8GhvYtBYaX8j0h1ZGrMJXdqi3/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
15-38 Jak prezentovat vědomí Krišny
PŘEPIS
(1)
ātma-nivedana, tuwā pade kori’,
hoinu parama sukhī
duḥkha dūre gelo, cintā nā rohilo,
caudike ānanda dekhi
Mám obrovskou radost, že jsem se odevzdal Tvým svatým nohám. Neštěstí zmizelo a úzkosti jsou pryč. Kamkoliv se podívám, vidím radost.
(2)
aśoka-abhoya, amṛta-ādhāra,
tomāra caraṇa-dwaya
tāhāte ekhona, viśrāma labhiyā
chāḍinu bhavera bhoya
Tvé lotosové nohy jsou zdrojem nektaru nesmrtelnosti a jedině u nich je možné žít beze strachu a smutku. Našel jsem u nich klid a zbavil jsem se strachu ze světského života.
(3)
tomāra saḿsāre, koribo sevana,
nāhibo phalera bhāgī
tava sukha jāhe, koribo jatana,
ho’ye pade anurāgī
Budu sloužit ve Tvém domě a nebudu se snažit požívat si plodů této služby. Budu se snažit ve všem, co Tě potěší, plně odevzdán Tvým lotosovým nohám.
(4)
tomāra sevāya, duḥkha hoya jato,
se-o to’ parama sukha
sevā-sukha-duḥkha, parama sampada,
nāśaye avidyā-duḥkha
Potíže, které na cestě mé služby Tobě potkám, mi způsobí radost, protože ve Tvé oddané službě jsou radost i strast stejným bohatstvím. Oboje ničí utrpení nevědomosti.
(5)
pūrva itihāsa, bhulinu sakala,
sevā-sukha pe’ye mane
āmi to’ tomāra, tumi to’ āmāra,
ki kāja apara dhane
Zcela jsem zapomněl na minulost – tak velkou radost pociťuji. Jsem zcela zajisté Tvůj a Ty jsi můj. Jaký jiný poklad bych ještě mohl potřebovat?
(6)
bhakativinoda, ānande ḍubiyā,
tomāra sevāra tare
saba ceṣṭā kore, tava icchā-mato,
thākiyā tomāra ghare
Bhaktivinód se noří do oceánu blaženosti, věnuje všechnu sílu Tvé službě a sídlí ve Tvém domě dle Tvého přání.
Caudike ānanda dekhi – pokud dokážeme rozdělit celý život na čtyři směry, pak je duchovní oddané štěstí zakoušeno úplně všude. Proniká celým vesmírem. I když doslovně čaudhike znamená ve čtyřech směrech, nálada je ve skutečnosti taková, že to znamená úplně všude. Takto se v bengálštině vyjadřujeme – znamená to všude kolem. Může to ale také znamenat čtyři směry. Caudike ānanda dekhi znamená: „Všude kolem zakouším všepronikající blaženost, jako bych žil uprostřed ní. Jako bych zjistil, že se nacházím uprostřed neomezeného oceánu blaženosti!“ Dekhi může také znamenat vizualizování. Někdy nádherné, vznešené duchovní pocity a prožitky mohou být vizualizovány – nezůstávají jen v podobě energie. Ve světě božsky subjektivních zážitků může prožitek ánandam nabrat pestrobarevnou podobu a projevit se v podobě pocitů neboli energie, ale také se může zjevit v nějaké nádherné podobě všude kolem. Thákur Bhaktivinód – když prohlásil caudike ānanda dekhi – říká, že má vizi ánandam všude kolem něj. Mluví o vizi ánandy. „Cítím, že vše kolem mě je nádherné, barevné, vynikající… a já se cítím tak blažený.“ To je úplný, tedy neomezený koncept ánandam, ke kterému lze dojít skrze subjektivní pocity a objektivní vizualizace této duchovní energie prožitku ánandam. V určitý moment naší vyšší božské realizace už nebude rozdíl mezi subjektivním a objektivním prožitkem – stanou se jedním a vytvoří jeden prožitek. Děje se to mysticky. Je to něco, co zahrnuje spatření nádherných vizí, slyšení nektarových zvuků, ochutnávání i dotýkání se – vše je blažený prožitek, subjektivně i objektivně. Tak to vidí Mahábhágavata – ten už nevidí vnější aspekty světskosti.
Sthāvara-jaṅgama dekhe, nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti
„Mahábhágavata, pokročilý oddaný, samozřejmě vidí vše pohyblivé i nehybné, ale nevidí přímo podoby těchto objektů. Spíše všude okamžitě vidí projevenou podobu Nejvyššího Pána.“
CC Madhya 8.274
Bhaktivinód Thákur mluví o vizi, naladěné na tuto dimenzi, na tuto frekvenci. Není to obyčejná frekvence. Vize Mahábhágavaty se tedy přeladí na frekvenci vyšší dimenze. Neustále vnímá všudypřítomnost svého božského Pána. Nevidí nic jiného než Jeho přítomnost. Vše vidí, cítí a zakouší ve spojení s Nejvyšším Pánem. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ (Bg 7.19) – je to ale velice vzácné. Kdyby měl Bhaktivinód Thákur jakoukoliv hmotnou vizi, uvidí dukhá (neštěstí), on ale žádné dukhá nevidí. Sarvam ánandam, raso vai sah, yasmin vijnate sarvam evam vijnatam bhavati… Je již povznesený na úroveň, na které se nachází jen blaženost. Blaženost ve spojení se zdrojem veškerého blaha. Zakouší nejvyšší Zosobnění veškeré božské blaženosti. Cítí, že pokud bude muset podstoupit ve službě Pánu nějakou bolest, bude to vnímat jako blaženost, blažené štěstí.
Někdy velice radostně něco obětujeme za vyšším účelem. Víme totiž, kolik toho naší obětí získáme. Děláme ji tedy šťastně, i když zahrnuje nějaké odříkání. Čeká nás totiž něco neobyčejného. Guruvarga nám dává příklad: kdyby nám někdo slíbil, že se staneme milionáři, pokud jen jednu noc vydržíme nespat a pak někam zajedeme, abychom si peníze vyzvedli – uděláme to s nadšením a na spánek si ani nevzpomeneme. Nebude to pro nás žádné odříkání, protože budeme myslet na odměnu, která nás čeká. Díky ánandam zcela zapomeneme na nějakou bolestivou oběť. Když se obětujeme kvůli někomu, koho milujeme, také v tom najdeme obrovské štěstí. Pokud se obětujeme pro někoho, koho nemáme rádi, pak moc šťastní nebudeme.
Raso vai sah, Yasmin vijnate sarvam evam vijnatam bhavati (Mundaka Upanišad 1.1.3), akhila rasamrta murti… to je koncepce Krišny, taková je Jeho identita. Je múrti neboli zosobněním, Jehož podoba se sestává z neomezené blaženosti, blažených nálad. Překládám výraz akhila rasamrita múrti svými vlastními slovy.
Átma Nivedanam je velice poučná píseň, která vyvěrá přímo z Bhaktivinódovy realizace. Cokoliv, co cítí, to zapisuje. Vyjevuje tu pravdu nám všem a přináší nám tak to nejvyšší štěstí, životní naplnění. Tuto píseň pravděpodobně složil ve Svánanda Sukhada kundžu nebo Surabhi kundžu na Gódrumadvípu, kde prožil několik posledních let svého bhadžanu, při kterém často míval mystická božská zjevení, jako například božskou vizi místa zrození Pána Čaitanji, a také získal mnoho dalších zjevení ohledně Navadvípu, v podobné náladě. Bhaja godruma-kanana-kunja-vidhum.
Další píseň, která vyvěrá z vlastní zkušenosti pisatele, je Bhaja Hu re Mana. Oddaní vkládají své vlastní prožitky do písní. „Ó mysli, už stačilo. Už se nezabývej světskými věcmi. Soustřeď se na uctívání Nanda-nandany Krišny. Zanechej všeho dalšího, toho sis už užila až až.“ Je to introspektivní nálada. I když takový oddaný je již odpoutaný, tak z pokory navázal na svoji předchozí zkušenost, jaké to bylo, než se plně oddaným stal – když věděl, že jeho mysl není dostatečně oddaná Nanda Nandanovi a že promarnil spoustu času a energie světskými činnostmi, ale zanedbal prospěšné činnosti. „Tak dlouho jsem nic nedělal pro mé nejvyšší štěstí, pro dosažení skutečného životního prospěchu a nejvyššího naplnění. Jen jsem ztrácel čas a energii světskými věcmi. Nastal čas, abych na všechno zapomněl a soustředil se jen na Nanda-nandanu Krišnu. Už žádné světské věci. Mysli, plně se věnuj Jeho uctívání a dosáhni Ho. Zaměstnej se věčnou láskyplnou službou!“
Včera jsme spontánně mluvili o způsobech prezentace vědomí Krišny na základě místa, času a situace. Je to velice důležité. Je zásadní pochopit, že prostřednictvím našeho kázání musíme propagovat poznání, principy a filozofii vědomí Krišny moderním lidem otevřené mysli tak, aby je dokázali pochopit a s úctou přijmout. Někdy je zapotřebí změnit podobu prezentace neboli obal – a to je v pořádku, dokud zůstane esence uvnitř tohoto obalu neporušená. Chápeme, že cílem kázání vědomí Krišny je přinést prospěch lidem, kterým ho nabízíme. Když ho lidi nepochopí a nepřijmou, když z toho nic nebudou mít, protože mu ani neporozumí, pak se nesplní hlavní cíl kázání. Tím myslím, že ti lidé z něj nebudou mít prospěch. Oddaní, kteří nadšeně kážou, zajisté obdrží velký prospěch, ať už někoho dokáží přesvědčit nebo ne. Ale jejich posluchači získají prospěch, jen když vědomí Krišny pochopí a přijmou do svých životů. Když vidíme, že to nedokážou a náš způsob prezentace je pro ně nepřijatelný – třeba proto, že ho podáváme příliš tradičně a je to pro ně příliš složité – pak nesplníme náš cíl přinést jim do života něco dobrého. Realizovaní oddaní, kteří mají praktickou zkušenost, neustále přijímají nějaké změny v prezentaci vědomí Krišny, aby to moderní lidé otevřené mysli byli schopni pochopit a přijmout. Dynamický způsob kázání dle času, místa a okolností je nezbytný. Jak jsem již dříve zmínil – základ bude nedotčený, změní se jen obal, aby byl pro lidi přitažlivější. Pak ho přijmou, a uvnitř tohoto pěkného obalu bude nádherná podstata vědomí Krišny.
Samozřejmě, že někteří sádhuové, kteří přísně následují tradiční způsob prezentace, nemusí chtít svůj styl moc měnit. Ale z laskavosti a milosrdenství k ostatním duším budou nakonec souhlasit, že promluví jazykem těch lidí, aby to pochopili. Budou to prezentovat tak, aby se jim to mohlo líbit a mohli to ocenit. Vědomí Krišny je nutné kázat dynamickým způsobem.
Čistí oddaní Pána přijímají to i to – prezentaci vědomí Boha tradičním i dynamickým způsobem, uzpůsobují ho času, místu a okolnostem i tomu, jakým lidem kážou. Jsou přijímané oba dva způsoby kázání. Milosrdní oddaní se nikdy nenechají omezovat jen jednou metodou kázání – jen tou tradiční anebo jen tou netradiční. Budou svůj přístup harmonizovat podle místa, času, okolností a adhikáry lidí, kterým kážou, podobně jako zkušený lékař ví, kolik čeho předepsat jakému pacientovi. Když kážeme vědomí Krišny, je to jako božská léčba podmíněných duší. Léčba se může lišit podle konstituce a podmínění džív – duší. Oddaní to dokáží dělat velice dynamicky, ale nikdy nedělají kompromisy ohledně podstaty. Mění jen způsoby přístupu.
I Pána Nitjánandy měl dynamický přístup. Kdykoliv se setkal s obřím egem, byl velice jemný a pokorný a pokorně žádal toho egoistického člověka: „Jsem tvým velkým přítelem. Přeji ti jen to nejlepší. Přijmi, prosím, moje slova, bude to pro tebe velmi dobré!“ Mluvil pěkným, sladkým způsobem: „Jen pronášejte svatá jména Pána Hariho, vyslovte Gaurángovo jméno alespoň jednou, s troškou víry a oddanosti! Slibuji vám, že z toho získáte mnoho prospěchu. Zkuste to, prosím, aspoň jednou. Když budete pronášet jméno mého milovaného Gaurángy a velebit ho, budete si Mě kupovat a Já pak s vámi budu navždy, jako váš přítel, jako váš pečovatel. Prosím, zpívejte svatá jména Pána Gaurángy!“ Svým soucitným, sladkým, láskyplným způsobem polapil Nitjánanda mnoho srdcí a udělal z nich skvělé oddané. Takto zachránil mnoho podmíněných duší. Byl mocnou Balaráma-tattvou, ale raději k lidem přistupoval se soucitem, aby nemusel bojovat s jejich egy. Udělal to tak, že jejich ego jim bylo k ničemu – nemělo, proti čemu bojovat. Šel na to přesně opačně.
Povaha Pána Nitjánandy je tak božská! Jeho jednání a Jeho charakter jsou mysticky božské. Někdy jednal s oddanými velmi mocně – kopal je, šlapal po nich – ale dělal to s láskou a pro oddané to byl nektarový zážitek. Oddaní se cítili blaženě, když je Nitjánanda Prabhu kopnul anebo jim vlepil pohlavek. Brali to jako láskyplná gesta. Díky síle lásky v tom byl i silný prožitek blaženosti. Takové bylo spojení mezi oddanými a Pánem Nitjánandou.
Zpátky k tématu – praktický a uvolněný způsob prezentace vědomí Krišny je často pro tuto moderní dobu vhodnější. Je dobré hned lidi nezahrnovat mnoha pravidly a omezeními, to by je mohlo odradit namísto toho, aby je to přitahovalo. Báli by se, že když přijmou vědomí Krišny, budou se muset zříci tolika věcí, které je těší, a že budou muset žít odříkavým životem… řeknou si, že si raději najdou nějaký jiný směr, který bude snadnější a pohodovější, který bude jednodušší zvládnout a ve kterém budou šťastnější. Pak by byla naše snaha k ničemu. Proto bychom před moderními lidmi neměli klást velký důraz na přísné následování pravidel a omezení, které by pro ně byly příliš těžké. Raději bychom měli nektarový poklad vědomí Krišny prezentovat příjemným, šťastným způsobem, aby je to nevylekalo. To bude příznivější a přínosnější.
A později, poté, co se dozví víc, když dobrovolně přijmou nějaké odříkání, nějaká pravidla a omezení, aby Pána potěšili, pak pochopí, jak přínosná taková posvátná oběť je. Pak budou vesele souhlasit, že si něco odřeknou a že budou dodržovat nějaké zásady a pravidla. Pokud je přijmou dobrovolně a s radostí poté, co se na to připravili, je to v pořádku. Musíme mít na zřeteli zejména čistého ducha, samotnou podstatu vědomí Krišny, ať už skrze posvátné odříkání anebo radostné způsoby bez odříkání. Oboje je vysoce přínosné a oboje může obohatit náš život.
Vyčerpávající úsilí naopak občas bývá zakázáno. Říká se mu niyamāgraha.
atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati
„Oddaná služba je zničena, jestliže se příliš zapleteme do těchto šesti činností: (1) jíme více, než je nutné, a shromažďujeme více peněz, než je třeba; (2) příliš se snažíme získat světské věci, které jsou těžko dosažitelné; (3) zbytečně mluvíme o světských tématech; (4) dodržujeme pravidla písem jen kvůli tomu, abychom je dodržovali, a ne kvůli duchovnímu pokroku, nebo je odmítáme a jednáme nezávisle a náladově; (5) stýkáme se se světskými lidmi, kteří se nezajímají o vědomí Krišny a (6) toužíme po hmotných výsledcích.“
Upadešámrita 2
Niyamāgrahaḥ znamená přikládání přílišné důležitosti následování všech pravidel a viddhi, které je tak silné, že vynaložené úsilím člověka zcela vyčerpá. Dodržování všech formálních pravidel a omezení zabere tolik času a energie našeho života, že samotný cíl či esence, které chceme skrze tato pravidla dosáhnout, se stane druhotným. Prioritou se stane následování pravidel, nikoliv získání esence. To se nazývá „vyčerpávající úsilí“ a není příznivé pro život oddanosti. Neznamená to rozhodně, že popírám potřebu dodržování pravidel a omezení – jsou velice prospěšná. Musíme ale vědět, jak a do jaké míry je aplikovat – na základě místa, času, okolností a vlastností člověka, se kterým mluvíme. Musíme dobře vědět, jak věci aplikovat. Všechno má správné i špatné využití a ty spolu nikdy nemůžeme dávat do jednoho pytle. Oddaní musí pochopit, jaký je koncept zneužití a jaký je koncept dobrého využití. Jak pravidla a omezení použít dobře a kdy naopak nejsou správně aplikovaná. Protože to pak zmaří účel. Když jsou pravidla a systémy aplikovány vhodně, je to pak jako správná dávka léků. Léky se dávkují podle toho, jak je pacient schopný je přijmout, a dává se pozor na to, aby se nepředávkoval. Pak to pro něj bude velice přínosné. Aplikovaní systému, pravidel a disciplíny je třeba provádět krok za krokem.
Kromě léčebných postupů také existují přirozené způsoby. Je to přijímání nektaru z pokladu namísto pití hořké medicíny. Na vyšší úrovni už hořké medicíny není třeba. Způsob přijímání a to, co je přijato – oboje je nektarové a příjemné. Někdy mohou být způsoby přístupu ke Krišnovi příjemně bolestivé. Stejně, jako masáž, která nás bolí, ale příjemně. Občas může něco ve světě služby Krišnovi napohled bolet a to je to, co Thákur Bhaktivinód popisuje ve své písni – tomāra sevāya, duḥkha hoya jato, se-o to’ parama sukha. Mluví o příjemné bolesti. Nakonec veškerá bolest – duhkha – zničí hmotné utrpení smrtelného života. Nakonec všechna bolest a odříkání, které člověk kvůli Krišnovi podstoupil, bude tak prospěšné, že zničí skutečné intenzívní bolesti smrtelného života. Proto se říká, že je to příjemná bolest.
Mohou tělesné a duševní aktivity, jako je jóga, napomoci rozvoji duše?
Jde k tomu přistoupit z výhradního standartu a říct, že ne, ale z harmonizujícího pohledu lze říct, že ano. Oba dva pohledy mají své využití a jsou správné. Můžeme lidi povzbudit, aby se pozvedávali postupným procesem, krok za krokem. Někdy není možné lidem rovnou představit nejvyšší princip, že Krišna bhakti je jediným způsobem a vše ostatní je omezeno jen na hmotnou tělesnou úroveň, i když takový přístup je také správný.
Máme ale jedinečnou výhodu lidského života, kterou bychom neměli promarnit. Nemáme tedy lidem rovnou říkat, aby se odevzdali Krišnovi? Někdo to ale nedokáže…
Proto také Krišna v Bhagavadgítě poukázal na to, že existuje vyvážená cesta – sva-dharme nidhanaṁ śreyaḥ, para-dharmo bhayāvahaḥ, a pak také sarva-dharmān parityajya. První způsob se skvěle hodí pro různé typy podmínění džíva duší, aby je pozvedl. Je to postupný proces, krok za krokem. Druhý je revoluční, jedinečný. Oba dva jsou správné. Musíme ale pochopit, jaký způsob aplikovat kde, jak a do jaké míry. Musíme být siddhántavitové, abychom to dokázali. Maháprabhu to vysvětloval podobně. Říkal, že výše zmíněné způsoby jsou vnější a měli bychom jít hlouběji. Stále nabádá, abychom šli hlouběji a hlouběji. Uznává všechny způsoby, a i když nabádá k hlubším věcem, nijak ostatní nezavrhuje. Hlubší věci však považuje za užitečnější. Nejsou ale jediné, které mohou pomoci. Říká: „Dobrá, ale jdi hlouběji.“ V porovnáním s nejlepším není něco, co je jen „dobré“, až zase tak dobré. Dobré je dobré jen všeobecně, nejlepší je nejlepší. Existují různé úrovně. Šrímán Maháprabhu měl takový styl kázání a Krišna také. Podobné metody najdeme i ve svatých písmech – relativní přístup a absolutní přístup. Vyrovnaný přístup dle času, místa, situace a vlastností člověka a jiný, zcela výlučný přístup. Siddhántavit se vyzná v tom, co kdy, kde a jak použít.
Jaký z těchto přístupů je vhodnější pro úplně nové oddané?
Z celého srdce musíme přijmout princip yukta vairagyam – žití vyrovnaného života ve vědomí Krišny. Neměli bychom podnikat žádné extrémní kroky, taková je Krišnova rada. Jeho pokyn sarva dharmam parityaja, mam ekam saranam vraja je určen pro elitní komando, ne pro obyčejné vojáky. Ale mělo by to být naším cílem, cílem naplnění. Na začátečnické úrovni bychom měli aplikovat vyrovnaný způsob duchovního života, to nám bude prakticky fungovat v každodenním životě, v podmínkách, ve kterých se nacházíme. Pirncip sarva dharmám parityaja je pro úroveň yukta vairagyam příliš vysoký.
Pokud něco ovlivní jemnohmotné tělo, ovlivní to i duši?
Na jógových technikách není nic špatného. Ve svatých písmech je diskutováno mnoho ze vznešených jógových teorií, filozofií i praktik. Kromě písem, které se výhradně zabývají jógou, zjistíme, že jógové aktivity jsou popsány i v Bhagavadgítě nebo Šrímad Bhágavatamu. Také můžeme vidět, že mnoho oddaných Krišny pochází z jógových tradic a jsou s vznešenou jógou spojeni – jako třeba Vjásadéva, Šukadéva, Nava Yogendrové a dokonce i čtyři Kumárové… Důležitá je nálada, pocity, nastavení mysli. Je mysl při jógových technikách nastavená májávádsky, anebo je naladěná na oddanost? O to jde v první řadě. Pokud je naše mysl nastavená na „so ham – já jsem Bůh, já jsem poživatel, cvičím proto, abych si díky dobrému zdraví mohl víc užívat“, bude technická aplikace jógy v našem každodenním životě velice omezená na pouhou tělesnou a duševní úroveň. Taková filozofie lidi přitahuje stejně, jako děti zmrzlina: „Nejsi ani dobrý, ani špatný – jsi Bůh samotný!“ Taková bývají moderní sentimentální kázání a lidé si pak takového gurua vyberou, aby se stali Bohy. To je ale bláznovství.
My jsme částečkou Boha a můžeme mít velkou božskou energii, božího ducha, sílu, krásu a blažený prožitek – jako Jeho láskyplní služebníci, v láskyplném vztahu k Němu coby jeho částečky. To je v pořádku. Ale nemůžeme si sobecky nárokovat, že se Bohem, nejvyšším Pánem a Poživatelem, staneme. Není to možné, naše konstituce nám to nedovolí. Myšlenka toho, že se staneme Bohem, když s Ním splyneme, je bláznovská. Bůh zůstane Bohem, my se v Něm jen rozpustíme. My už nebudeme, protože naše individualita se v Něm rozpustí – tak jak bychom se mohli stát Bohem? Bůh bude i nadále Bohem a my už nebudeme. Proto oddaní nemohou májávádské učení přijmout. A vše se zkazí v okamžiku, kdy všechny ty krásné léčivé jógové techniky (jogásany, mudry, meditace) jsou dělány se špatným, sobecky motivovaným nastavením mysli „já a moje“, bez oddanosti k Bohu. Pak tam nebude žádný duchovní pokrok, vše zůstane omezené jen na světskou tělesnou a duševní úroveň. To ale není skutečná vznešená jógová praxe.
Když ale děláme ty stejné jógové techniky se správně nastavenou myslí a s láskyplnou oddaností Pánu, přinese to velmi krásné výsledky. Kdyby bylo tohle všechno k ničemu, Pán Krišna by o tom v Bhagavadgítě a Šrímad Bhágavatamu tolik nemluvil, neztrácel by tím čas a energii. Vše má své využití – karma, gjána, jóga… – a konečně bhakti. Proto Krišna diskutoval o všech těchto tématech. Musíme pochopit, jaké jsou správné, vhodné způsoby aplikace, a pak z jógy získáme příznivé výsledky a pokročíme v duchovním životě. Velcí jogíni, jako byli čtyři Kumárové, Vjásadéva, Šukadéva nebo nava Jógendrové, byli všichni velkými oddanými. Jóga hrála v jejich životě nápomocnou roli k rozvoji oddanosti.
Koneckonců nesnažíme se o nic hmotného, žijeme duchovní život – to znamená, že bychom ho měli žít ve správném duchu. Duch musí být správně a vhodně naladěn, jinak se všechno pokazí. Co zůstane potom, co opustíme hmotné tělo? Budeme nadále duší. Převládne duchovní tělo, mysl i duch. Pokud se věnujeme duchovní praxi, musíme ducha správně chápat a správně rozvíjet a kultivovat.
Vše lze dobře využít anebo zneužít. Když udělá chybu lékař, který drží v ruce skalpel, může svého pacienta zabít. Když ale skalpel použije správně, tak mu zachrání život. Všechno je to o způsobu použití. Musíme se vyhnout špatnému použití. Proto by všichni oddaní měli jednat ve světle poznání. Proto Krišna tak moc vychvaluje poznání a moudrost – protože jsou velmi důležité. Věci je třeba dělat správně, pod vedením světla moudrosti, správné sidhánty. Gurudží dává příklad, že je spousta cest, které vedou do různých směrů a po kterých se můžeme vydat. Všechny ale nejsou stejné – některé jsou vhodné a jiné velmi špatné. Některé vedou do cíle, jiné k sebezničení a pekelnému životu. Po všech cestách můžeme kráčet – jedny ale vedou k ambroziálnímu cíli, nejvyššímu cíli života, a jiné do pekla. Jedny vedou do našeho věčného domova a druhé do nebezpečné džungle, kde na nás čekají hladoví tygři. Nesmíme si vybrat špatně. Musíme se vydat správnou cestou, která vede k našemu cíli.
Proto nejlepší, co mohou oddaní udělat, aniž by cokoliv riskovali, *a Předtím, než něco začneme dělat, nabídněme veškeré výsledky, které tyto činnosti přinesou, ve službě Pánu. Zavažte se, že cokoliv získáte, dáte Pánu. Udělejte to ještě předtím, než vůbec začnete. Taková mezi Vámi bude smlouva. A pak začněte. Pak bude mysl nastavena správně. Všechno budete vykonávat s oddaností, s láskyplným oddaným závazkem. Pánovo požehnání se o vás postará. Šrídhara Svámí vysvětluje: *b Napřed se odevzdej, pak jednej. Odevzdejme se alespoň v principu, i když to prakticky nedokážeme. Měli bychom nabídnout vše pro Pánovo potěšení. Když budeme mít takovou náladu, pak začněme něco dělat. Všechno, co takto uděláme, bude službou. Jinak to nejde, protože už jsme tímto způsobem naladěni. Je to krásné vysvětlení.
Proč někdy nechceme jít za Krišnou, i když nás volá?
Krišnadás Kavirádž Gósvámí nám krásně vydláždil cestu, jak se přiblížit ke Krišnovi: *c Čím víc se člověk vidí jako pokleslý, tím kvalifikovanějším bude k tomu, aby přitáhl Krišnovi milost, která je vyhrazená pro pokleslé duše. Touto modlitbou můžeme Krišnovi pokorně připomenout, že do této kategorie pokleslých duší patříme i my. „Stojí tu člověk, vysoce kvalifikovaný k tomu, aby přijal Tvoji milost z podílu, který je vyhražen pro pokleslé. Je tak kvalifikovaný! Pokud mi milost neudělíš, pak nedostojíš Svému jménu Patita-pávana. Pane, pokorně Ti připomínám, že bys mi měl udělit milost, abys dostál Svému jménu jako Zachránce pokleslých.“ Když telátka loudí po kravičkách mléko, kráva je nedokáže odmítnout. Stejně tak mocní oddaní vědí, jak vyloudit mléko milosti od Rádhy, Krišny a Maháprabhua. Jsou v tom velice úspěšní, přitahují tolik milosti do svých životů a my musíme následovat v jejich šlépějích, abychom také nektarovou milost Pána přitáhli a získali. Když člověk hluboce dychtí, Maháprabhu se nedokáže udržet. Taková je síla pokory a niterného dychtění. Je to jediný způsob, jak přitáhnout víc a víc Pánovy milosti. Žádný jiný způsob neexistuje. Jinak si totiž Pán řekne: „Aha, ty jsi spokojený, ty nepotřebuješ žádnou milost. Jsi v pohodě, tak v tom pokračuj.“ Proto nikdy nemůžeme být spokojení, dokud nepřitáhneme do života Pánovu neomezenou milost. Můžeme to vidět jak v oddaných písních, tak v písmech – je tam tolik hlubokého niterného toužení po Pánově božské lásce.
Slovinsko 2015