Velmi pozitivní a inspirativní přednáška o tom, jak neztratit v duchovním životě optimismus. A přoč je ve Šrímad Bhagavatamu neustále zmiňovaný Višnu a Krišna je tak málo? Je snad Višnu důležitější?
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1Bg0f19jTj-6ZhinRU2DTxvuhWkYUAP4o/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Když ochutnáme hořké, pak teprve zjistíme, jak úžasně vlastně chutná sladké. Srovnání je tedy občas v životě potřeba, a proto jsme byli na tuto světskou úroveň sesláni. V konečném slova smyslu se v našich životech odehrávají různé akce a reakce abychom získali zkušenosti, které mezi sebou můžeme porovnávat. Abychom pochopili skvělost chuti nektaru, je zapotřebí, abychom okusili i hořké. Díky předchozí zkušenosti pak budeme schopni ocenit, jak nesrovnatelně lepší a vynikající nektar je. V tomto světě jsme proto, abychom na základě srovnání mohli ocenit skvělost chuti božské ambrózie, skvělost chuti nektaru Božského Páru, Rádhy a Krišny.
Tento nektar nám dal milosrdný Pán Čaitanja asi před 500 lety. On sám se neliší od Božského Páru. Zjevil se v Indii, aby rozdal tento nektar – extatickou lásku k Bohu – nám všem. Mnoho lidí Jeho doby, kteří s ním přišli do styku – bez ohledu na kastu, vyznání či společenské postavení – mohli zjistit, jak chutný tento nektar extatické lásky k Bohu je. Krišna Čaitanja Maháprabhu neboli Pán Gauránga poukázal: „Podívejte se, je Kali-juga, železný věk. Všude je tolik překážek na cestě našeho duchovního rozvoje, schopnosti vnímání… vše je nejrůzněji omezeno. A když se snažíme udělat nějaký pokrok v duchovním životě, často čelíme nejrůznějším překážkám, které nám brání v postupu. Také nejsme schopní dělat asketickou sádhanu – nevydrželi bysme ji. Proto vám doporučuji nejlepší a nejradostnější způsob, jak se spojit s nejvyšším absolutním Dobrem, ztělesněním veškeré pravdy, síly, krásy a blaženosti – Krišnou. Tím způsobem je prosté zpívání oddaných písní, tančení, jezení vynikajícího prasádam a prožitek vztahu s nejnádhernějším Pánem skrze chuť našeho zpívání, tančení a chuti prasádam. A tak se za Ním nakonec dostaneme. Objevíme náš důvěrný láskyplný vztah, který s Ním máme, a tak budeme naplněni. Získáme nejvyšší životní naplnění. Pán Čaitanja nám tedy milosrdně věnoval velmi snadný a oblíbený způsob, jak si vytvořit vztah k Nejvyššímu Pánu.
Upanišady prohlašují:
yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati
shaunako ha vai maha-shalo ‘Ggirasam
vidhi-vad upasannah papraccha kasmin nu
bhagavo vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati
Muṇḍaka Upaniṣad 1.3
uttistha jāgrata prāpya varān nibodhata
Kaṭha Upanisad 1.3.1
„Ó synové a dcery nektaru, přestaňte už spát a probuďte se ve světle božského poznání, probuďte se ve svém životním zájmu, že dokážete dosáhnout nejvyšší všenaplňující nektar. Už dál nespěte. Probuďte se v nesmrtelné naději, že získáte veškeré naplnění ve vztahu k Nejvyšší Božské Pravdě.“
Jinými slovy Upanišady nás chtějí oživit a otevřít naše oči směrem ke světu božskosti, dosažení božskosti, božské realizace – seberealizace propojené s realizací Boha. „Probuďte se životem vašeho božského poznání a krásy, božské chuti vás samotných, vaší duše ve vztahu ke Krišnovi! V té nektarové chuti budete tak šťastní a budete jí tak přemoženi, že si to ani nedokážete představit. Můžete toho v životě dosáhnout tolik, ale protože spíte, o všechno přicházíte. Buďte si vědomi toho nejvyššího, čeho můžete v životě dosáhnout, a běžte si za tím. Buďte perfekcionisty. Zdokonalujte se namísto toho, abyste se udržovali v omezení relativními dočasnými světskými identitami. Objevte vaši věčnou identitu nektarové životní dokonalosti. Tu můžete získat od nejvyššího ztělesnění veškeré pravdy, krásy a blaženosti – Krišny.“
Uctíváme tu stejnou Pravdu ve dvou podobách – jako Boha a Bohyni. Koncepce Nejvyššího Boha se zjevuje jako On i jako Ona. My uctíváme Božský Pár dohromady jako Pána Gaurángu a také v neoddělitelně oddělené podobě jako Rádhu a Krišnu.
Uttistha jāgrata prāpya varān nibodhata – „Děti věčného nektaru, slyšte, mám pro vás skvělou zprávu – všichni jste dětmi nektaru. Pocházíte z nektaru a ten musíte získat nazpět. Musíte objevit sami sebe ve vztahu s tímto nejvyšším božským nektarem, Pánem Krišnou. Připravte se na přijetí toho nejvyššího životního nektaru, nektarového naplnění ve vědomí Krišny!“
Pán Krišna nádherně vysvětlil koncepci našeho božského ideálního života v Bhagavad Gítě. Vysvětlil ho skrze karmu, gjánu, jógu a nakonec skrze bhakti. Ideální život musí zahrnovat všechny tyto aspekty. Abychom žili svůj život na této úrovni dobře, musíme něco dělat. Bez karmy neboli bez činností nelze žít. Ale ty činnosti bychom měli vykonávat ve světle gjánam – božského poznání. Bez něj bychom totiž nevěděli, zdali děláme dobrou nebo špatnou karmu. Proto světlo poznání potřebujeme, aby vedlo naše jednání. Karmu tedy musí vést gjánam. Dále Krišna říká, že abychom měli harmonické poznání a pochopení, potřebujeme v životě aplikovat principy jógy, které karmu a gjánu zharmonizují, a nakonec nás také propojí s bhakti, božskou láskou. Proto Krišna také mluvil o józe – všichni víme, že je velice nápomocná pro rozvoj těla, mysli i ducha, tří úrovní naší existence. Praktikováním jógy – jógásán a muder – udržíme ve fit stavu jak tělo, tak mysl a rovněž i ducha. Meditace velmi napomáhá stavu naší mysli. Na nejvyšší úrovni meditace, když vstoupíme do samádhi, je naše duchovní existence touto meditací vyživena. Co je to za samádhi? Nejvyšším objektem a subjektem veškerého samádhi není nikdo jiný, než Šrímatí Rádhiká a Pán Krišna, ztělesnění veškeré pravdy, síly, krásy, blaženosti a extatické lásky. Přirozeně je tedy nejvyšším objektem i subjektem naší meditace. Velcí jogíni meditují o Této realitě v podobě Nadduše.
Pán Krišna tedy poukazuje na to, že máme aspekt karmy – akce a reakce, aspekt gjánam, který by měl vždy karmu doprovázet, a jógové principy, které by je měly doplňovat a spojit je v harmonické melodii. A nakonec s ideální karmou, gjánou a jógou můžeme přijít na úroveň bhakti, prémy – lásky k Bohu. Krišna řekl, že aniž bychom dosáhli prémy, tak ani pokud bychom byli skvělí karmí a dařilo se nám na poli činností, anebo kdybychom získali obrovské poznání a vzdělání anebo se stali dobrými jógíny, vše by zůstalo nenaplněné a nekompletní bez doteku blažené lásky k Bohu. Je totiž jedno, kolik jsme toho v životě dosáhli – všechno je nedokonalé, pokud jsme neokusili chuť nejvyššího nektaru. Chuť nejvyššího štěstí, blaženosti života. Definice nejvyššího životního naplnění je zakusit ryzí blaženost, extatickou lásku k Bohu. Ta nás zcela naplní. Bez ní není naplnění možné. Dokonce i jogíni, kteří k Bohu přistupují jako k Nadduši, v nějaký moment začínají získávat blažený prožitek ve vztahu k Ní. Préma, extatická láska k Bohu, je nejvyšším životním cílem. Nejvyšším cílem nejvyššího naplnění. Krišna nás v Bhagavadgítě učí krok za krokem – začíná karmou, pak gjánou, pak jógou a pak bhakti a prémou. Proto také říká:
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
„Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.“
BG 18.66
Konečné poselství nám Krišna vyslal, když řekl: „Pojďte za Mnou – vaším konečným cílem je se ke Mně přiblížit, obejmout Mě a být objati Mnou. Snažte se Mě obejmout vaší božskou láskou a stejně tak obejmu i Já vás. Láskyplný vztah k Bohu je plný vzájemné výměny. Neproudí jen jednostranně. Čím víc se oddaný obrací k Nejvyššími Milovanému Pánu s láskou, milovaný Pán podobně odpovídá. Tomu se říká mít blažený láskyplný vztah se Zosobněním vesmírné Božské Pravdy. Jedno z Jeho nejdražších jmen je Krišna a Jejích jmen Šrímatí Rádhiká. Je to možné.
Můj Guru Maharádž vysvětloval, že bychom měli mít nesmrtelnou naději, naději, která nikdy neumírá. Abychom dosáhli nesmrtelného nektarového života, musíme také mít nesmrtelnou nektarovou naději. V životě skutečného spiritualisty – duchovního hledače – není prostor pro jakýkoliv pesimismus. Jeho život je naplněn optimismem, protože má spoustu důvodů ho mít.
Karma, gjána, jóga – a jako nejvyšší stupeň, kterého musíme dosáhnout, je Krišna préma – bez ní by všechno zůstalo nenaplněné, nedokonalé. My jsme perfekcionisté, nemůžeme dovolit, abychom zůstali omezeni maličkou relativní světskou identitou. Jakmile zrealizujeme naši svarúpu – naše skutečné původní božské já, pak budeme vědět, že máme neomezenou šanci a potenciál k dosažení. Musíme si být vědomi našeho původního božského já a objevit ho.
Když objevíme naše vztahy z úrovně duše, zjistíme, že jsme všichni navzájem velmi drahými příbuznými. Vy všichni mi nejste neznámi a já nejsem neznámý vám. Jakmile bariéry vzájemného neznání se budou odstraněny, vzájemně se rozpoznáme jako velcí drazí příbuzní a přátelé na úrovni duše ve vztahu s Nadduší.
Pán Čaitanja řekl: „Je období Kali-jugy. V ostatních jugách můžeme vidět, že velké duše přijímaly různé způsoby sádhany, aby se přiblížily k Nejvyššímu.“ Poukázal ale na to: „Ó duše, poslouchejte mě. Dávám vám nádherné způsoby, jak získat vztah k Bohu. Jsou pohodlné a radostné. Prostě se čas od času sejděte a snažte se mít občas duchovní setkání zvané sat sanga a buďte pohrouženi do pronášení Mého svatého jména, zpěvu oddaných písní, naslouchání o Mé slávě a vzájemného sdílení vašich vlastních oddaných nálad vůči Mně. To bude velmi prospěšné.“ Zejména v této Kali-juze je skvělé věnovat se společné zpívání, mluvení a naslouchání o Nejvyšším Pánu, vzájemnému inspirování se a vzájemnému sdílení nektarových pocitů ohledně nejvyšší nektarové Pravdy v náladě dadāti pratigṛhṇāti – božského dávání a braní. Je to sdílení božskosti. My všichni máme v životě nějaké božské bohatství, jen je musíme objevit. Čím víc se probudíme, tím více toho bohatství objevíme a budeme se o něj schopni vzájemně dělit a vychutnávat si ho na takových setkáních.
I v rámci rodiny máme občas potřebu se sejít a užít si společných radostných momentů. Podobně duchovní rodinné setkání Krišnových rodinných členů je velice prospěšné, abychom v sobě probudili hlubší vztah k našemu Pánu. Velmi oceňuji že vy, všechny dobré duše, jste se tu dnes shromáždily ve vztahu k nejvyššímu absolutnímu Dobru, nektarovému životnímu Naplnění, Krišnovi. Je to velice příznivé, o tom není žádných pochyb.
Změnil se Maháprabhu poté, co přijal zasvěcení?
Poté, co se Maháprabhu vrátil z Gáji, už se nechoval normálně, jako dříve. Byl to úplně jiný Maháprabhu. Tento nový Maháprabhuův projev přetékal Krišna-prémou. Už nadále nevyučoval sanskritskou literaturu ani neplnil své společenské povinnosti. Byl neustále zcela přemožen Krišna-prémou, takřka 24 hodin denně. Téměř nespal a vstával s radostí způsobenou Krišna-prémou a celý den trávil se svými následovníky mluvením o Krišnovi a Jeho oslavováním, zpíváním oddaných písní a tančením, zcela poblázněný božskou extází. A kdokoliv, kdo s ním přišel do styku, byl také touto blaženou láskou ke Krišnovi poblázněn. Za několik let poté přijal sanjás. Bylo mu jasné, že už dál nemůže pokračovat ve svém běžném lidském životě, protože jeho život je zcela pohlcen Krišna-prémou, a že nastal čas, aby se zcela oddal a odevzdal oddané službě svému božskému Pánu, a také chtěl dát příklad ostatním. Jeho důvěrní následovníci zrealizovali, že Maháprabhu není nikým jiným než Pánem Krišnou. Navenek vypadá jako Pán Gauránga – je pokrytý náladou a barvou pleti Šrímatí Rádhárání – ale uvnitř byl Krišnou samotným. A tento Krišna samotný byl nyní zcela pohroužen ve vychutnávání svého vlastního nektaru lásky a ten samý nektar také rozdával svým následovníkům a každému, s kým přišel do styku. Pán Gauránga je považován za mahá mahá vadanjája – nanejvýše milosrdnou Krišnova inkarnaci.
Co dělali obyvatelé Navadvípu poté, co Maháprabhu odešel?
Pokračovali v sankírtanovém hnutí, které Pán Gaurahari započal. Není známo, jak dlouho pokračovali, ale předpokládá se, že Jeho následovníci pokračovali v extatickém sankírtanu
každý den velice spontánně, s přirozeným a radostným nadšením. Na druhou stranu také zakoušeli nektar vipralabha prémy – stesku po jejich drahém Gauraharim, který je opustil a odešel do Džagannátha Purí poté, co přijal sannjás. Byl to pro ně velmi zvláštní zážitek, když si vychutnávali nektar láskyplné bolesti v odloučení. Jinými slovy byli s Pánem spojeni skrze bolest stesku po Něm. Na jednu stranu tedy pokračovali v blaženém sankírtanovém hnutí, které bylo plné sladkého zpívání oddaných písní, doplněné tancem. Čím víc oddaní tančili, tím více chtěli zpívat. Čím více zpívali oddané písně, tak díky jejich vnitřní chuti cítili inspiraci tančit ještě víc. Jejich tanec nebyl nějakým formálním představením. Přicházel automaticky, vycházel z živoucí inspirace blaženosti. Nedokázali odolat – nedokázali jen sedět, museli energii blaženosti vyjádřit tancem a zpěvem oddaných písní. Někdy plakali, někdy se smáli, někdy se váleli po zemi, tak přemoženi osmi druhy láskyplných symptomů, které se dostavily u těch nejšťastlivějších Čaitanjových následovníků. Nezadržitelný proud slz radosti anebo slz bolesti v odloučení – oba dva se smísily. Někdy plakali radostí a extází, váleli se po zemi, objímali se, smáli se, celá těla se jim chvěla božskou blažeností, vlasy se jim zježily. To je to, co dělali – byly to ty nejvznešenější činnosti.
Proč je ve Šrímad Bhágavatamu kladen tak velký důraz na čtyřrukou podobu Višnua?
Jedním z hlavních důvodů je ten, že velký syn velkého otce Vjásadévy, Šukadéva Gósvámí, popisoval Pána Krišnu v Jeho podobě Višnua. Čtyřruký Pán Višnu byl známější než Krišna coby Nejvyšší Pán. Když budeme studovat védskou literaturu, Purány, šástry atd., mluví se tam o třech hlavních projevech Nejvyššího Pána – Brahma, Višnu a Mahéšvara. Je to svatá trojice. Pán Višnu je považován za nejvyšší projev osobnosti Boha. V tehdejší lidské společnosti byla podoba Nejvyššího Pána známá jako čtyřruká podoba Višnua. Proto jak Védavjása, tak jeho dokonalý syn Šukadéva chtěli raději představit koncepci Boha jako Krišny nejprve skrze podobu Višnua, aby to bylo snadněji pochopitelné běžnými lidmi na základě jejich víry a přesvědčení. Podle nich je nejvyšším Pánem Višnu, Nárájana.
Šríla Šukadéva Gósvámí tedy chtěl, aby posluchači pochopili Krišna-tattvu nejprve skrze honosnou a úctyhodnou podobu Višnua. Kdyby Krišna-tattvu lidé nepovažovali za Višnua, bylo zde riziko, že vzhledem k tomu, že Krišna je tak přirozeně krásný a hravý, mohli by špatně pochopit koncepci Krišna-tattvy a neměli by dostatek úcty. Ze všeho nejdřív chtěl Šukadéva Gósvámí vyjasnit, že Krišna je Višnu-tattva, zasluhující si veškerý respekt a úctu, a pak teprve skrze koncept Višnua je možné přistoupit ke Krišnovi. Bude to tak vhodnější a přínosnější, než se snažit ke Krišnovi přistoupit přímo. Je to jeden z důvodů, ale bylo jich více.
Dalším z důvodů byl záměr Šukadévy Gósvámího vyjasnit, že čtyřruký Višnu a dvouruký Krišna se od sebe vzájemně neliší. Ze všeho nejdřív bychom měli zrealizovat Krišnovu slávu v podobě všemocného Pána jako Višnua, který je plný vznešenosti, moci a bohatství. Višnu je všemocný, majestátní Vládce. Védy Ho často uvádějí jako nejmocnější Krišnovo projevení. Je to stejná Krišna-tattva. Má šest druhů bohatství. Když oddaný má tuto koncepci Višnua, pak bude i jeho koncepce Krišny relativně dokonalá a úplná a správně naladěná skrze sambandha gjánam. Ale bez poznání Višnu-tattvy je dost těžké pochopit, kdo je Krišna, protože on se projevuje blaženě, hravě… a pokud bychom neměli správnou realizaci Nejvyššího Boha…
Je rovněž chápáno, že láska ke Krišnovi by měla být v první řadě založena na úctě, a pak teprve by měla být láskou. Není to tak, že: „Líbíš se mi, proto tě miluji, a jakmile se mi přestaneš líbit, pak už tě nemiluji.“ Taková láska je laciná a najdeme ji na světské úrovni. Je vždy sobecky podmíněná. Ve světě božskosti taková laciná láska není považována za hodnou k tomu, aby byla nabídnuta Nejvyššímu Pánu. Tam musí být oddaná láska. Láskyplná oddanost. Láska se závazkem, která není založena na vrtkavém zalíbení se. Ale jakmile tuto lásku ke Krišnovi máme, musí pokračovat v radosti i v bolesti. Takové je kritérium. Šukadéva Gósvámí to chtěl ukázat – jaký standard vztahu bychom měli ke Krišnovi mít. Proto pokud nepochopíme důležitost úcty a respektu, nebudeme vědět, jak milovat Krišnu. Musíme se nejprve naučit pěstovat kvalifikovanou lásku, kterou je možné Krišnovi nabídnout tím, že budeme oddaně sloužit Višnuovi, a skrze Višnua přistoupíme ke Krišnovi, což bude další, vhodnější stupeň.
Další, nejvyšší aspekt Pána Višnua se neliší od koncepce Krišny coby Boha. Nejvyšší a nejlepší projev Pána Višnua a Pán Krišna jsou tak vzájemně propojeni, že je ve skutečnosti nelze oddělit. Je to ačintja bhédabhéd. V zásadě jsou stejnou Tattvou. Krišna také vykonal spoustu zábav coby Nejmocnější – zabíjení démonů, ničení zla… to jsou spíše Višnuovy činnosti, než činnosti vrindávanského Krišny. Jeden z aspektů Krišnovy líly je naplnění bhuvar haranam – zmenšování břemene matky Země zabíjením zla, které matku Zemi a také tehdejší světce utlačovalo. Protože velká část Krišna-líly je projevem moci ničící zlo a zachraňující svět a ochraňující dobro proti zlu, je to činnost zejména Pána Višnua. Proto chtěl Šukadéva Gósvámí Krišnu představit spíše jako čtyřrukého Višnua než jako dvourukého Krišnu, hrajícího na flétnu. Krišna nepotřeboval čtyři ruce – k hraní na flétnu stačí dvě. Nepotřeboval mnoho rukou či čehokoliv jiného, protože o všechnu práci se stará Jeho projev Višnua. Svajam Bhagaván Krišna je sebenaplněný Svojí vlastní blažeností.
To byl jeden z hlavních důvodů, proč Šukadéva Gósvámí Pána Krišnu popisoval zejména v Jeho čtyřruké podobě jako Višnua. Bylo to dle tehdejšího místa, času, okolností a publika vhodnější. Lidé, kteří seděli ve shromáždění společně s Maharádžem Paríkšitem, toho o Krišnovi příliš nevěděli. Koncepce Boha coby Krišny byla skrytější, důvěrnější, zdrženlivější a ne tak snadno dostupná jako koncepce Višnua. Šukadéva Gósvámí ale samozřejmě Pána Krišnu oslavuje v celém Šrímad Bhágavatamu – ale zejména v jeho podobě Pána Višnua, jako Višnu-tattvu – aby zcela vyjasnil, že ta nejvyšší původní koncepce Višnu-tattvy je Krišna. Višnu byl tehdy obecně znám jako Nejvyšší Osobnost Božství. Až poté, co se dostal přes veškerou majestátnost a slávu Višnua, Jeho aspekt moci a pravdy, až pak představil Krišnu v jeho aspektu mádhurjam, láskyplné blaženosti a čisté krásy, která stojí nad mocí a slávou. Proto chtěl Krišnu nejprve představit jako Višnua, a teprve potom speciálně představil Krišnu jako Pána veškeré nádhery, lásky a blaženosti. Takto to vysvětlovala guruvarga.
Je pravda, že v Bhágavatamu je Krišna často oslovován jako Višnu, a dokonce i my si říkáme vaišnavové místo káršnové. Vaišnava znamená oddaný Višnua, káršna znamená oddaný Krišny. Višnu a Krišna jsou ale tak neoddělitelně propojení, že když někoho nazveme vaišnavou, je automaticky také oddaným Krišny. Musíme pochopit, že Šukadéva Gósvámí v těchto verších nedělal rozdíly mezi Višnuem a Krišnou. Dokonce i když popisuje rásalílu, nazývá Krišnu Višnuem.
Višnu znamená všeprostupující nadpřirozená síla – to je základ významu slova Višnu. Všeprostupující znamená, že je všude – vše udržuje a aktivuje. Bez něj by bylo všechno mrtvé, neexistovala by koncepce života nebo činností. Jméno Krišna znamená všepřitažlivý. Šukadéva Gósvámí tedy někdy o všepřitažlivém Pánu mluvil jako o všeprostupující nadpřirozené síle, bez které by nic neexistovalo. Když se Šukadéva Gósvámí zmiňuje o Višnuovi, neměli bychom si hned představovat Višnuovu čtyřrukou podobu. Má tím na mysli dvourukého Krišnu, jen pro Něj používá jiné jméno. Můžeme ale také vidět, že na mnoha místech se Krišna skutečně zjevuje jako Višnu – před Vrittásurou, před Prahládem Maharádžem, před Dhruvou Maharádžem. Šukadéva Gosvámí ponechal dvourukou podobu Vrindávanádíši jako velmi vzácnou. Nedával každému přístup k nejvyšší koncepci Nejvyššího Pána, Svajam Bhagavána. Byl v tomto ohledu opravdu konzervativní. Kromě desátého kanta, ve kterém mluví zejména o dvouruké podobě, mluví všude o Krišnovi jako o Višnuovi.
Často také Pána oslovuje jako Pána Hariho a toto jméno přímo odkazuje na Krišnu, nikoliv na Višnua. Vzal oba projevy té stejné Nejvyšší reality nerozdílným způsobem. Tak to musíme chápat.
Znamená to, že Krišna není všemocný?
Nechci ale rozhodně říct, že Krišna by nebyl mocný. Je samozřejmě také všemocný, protože je Svajam Bahagvánem, je tedy zdrojem veškeré síly, a Pán Nárájan je považován ze Jeho druhou expanzi. Samozřejmě Nárájanovi oddaní ze Šrí Sampradáji budou tvrdit, že je to přesně opačně – že Krišna je expanzí Pána Nárájana. My se s nimi nebudeme hádat, protože nakonec je to stejná tattva. Jedna skupina oddaných chce oslavovat svého Íštadévu jako nejvyššího a druhá skupina zase svého. Nakonec obě dvě tato oslavování se dostanou k té stejné tattvě, stejnému Nejvyššímu Pánu. Proto se s nimi nebudeme hádat. Ale z neutrálního pohledu má Krišna 64 vlastností, ale Pán Nárájan jich má jen 60. Z tohoto pohledu je Krišna považován za Nejvyššího z Nejvyšších.
To, že je Krišna vládce madhurjam rozhodně neznamená, že není vládce audarjam. Že je neustále jen sladký a nikdy neukazuje svoji moc. Ale nejvyšší koncepce Krišnovy všemocnosti najdeme v síle Jeho lásky, v síle jeho přitažlivosti, nádhery a blaženosti; spíše než ve fyzické síle. Proto vznešení oddaní zrealizovali, že nejvyšší koncept Krišnovy všemocnosti najdeme v jeho všepřitažlivé kráse, lásce, kouzlu a sladkosti. Proto je všemocný – moc lásky a krásy je větší než moc síly.
Můj Parama Gurudéva, Šríla Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda krásně vysvětloval, že nejvyšší sláva Pána Krišny neleží v Jeho projevu nejmocnějšího Pána, který zabíjí démony a ničí zlo, ale když je bezbranně poražený silou lásky svých oddaných. V tom je největší sláva a největší síla Pána Krišny. To je Krišnova speciální charakteristika, kterou jinde nenajdeme, v žádné jiné koncepci. Nejmocnější a zároveň nejláskyplnější. Nejnádhernější ale zároveň nejmocnější.
Isvara paramah krsna…
raso vai sah
ananda brahmano…
Písma Krišnu popisují jako Pána veškeré síly a blaženosti, Pána veškerého naplnění. Koncept Krišnovy mádhurjam je plný síly a Krišnova síla je plná mádhurjam.
Šiva Purána zase tvrdí, že Šiva je nejvyšší…
Tato otázka je věčně nová a věčně stará… Jedno je relativní pohled a druhý je absolutní pohled. Z relativního pohledu něco, k čemu se v životě vztahujeme, může být považováno za nejvyšší, protože nic vyššího nemáme. Je to tedy relativně nejvyšší. Ale z absolutně absolutního pohledu musíme přijmout, že absolutní je více než relativní. Relativní nikdy nemůže být absolutní, jen absolutní je absolutní. Guru Maharádž vysvětloval jednoduchým způsobem, že na základní úrovni vzdělání se žáci naučí, že Země obíhá kolem Slunce. Slunce je nehybné a všechny ostatní planety obíhají kolem něj. To je základní úroveň astronomie. Na vyšším stupni se ale studenti naučí, že nejen, že planety obíhají kolem Slunce, ale zároveň i Slunce se pohybuje po galaxii. Naučí se, že nic není statické, ale všechno je dynamické. Stejně tak během relativních matematických výpočtů musí zůstat nějaké prvky fixní, jinak by výpočet nebyl možný. Něco musí zůstat relativní, protože kdyby bylo všechno absolutní, nešlo by to spočítat – absolutní znamená nekonečno. Výpočet je možný jen na relativní úrovni. Při výpočtech musíme vidět jednotlivé části, protože kdybychom viděli pouze celek, nemohli bychom dělat žádné matematické úkony.
Veškeré koncepce o Šivovi, Nárájanovi nebo Čandí, které máme, jsme dostali skrze Vjásadévu. Je to tak? Šiva Purána, Višnu Purána, Skanda Purána… všechny sepsal on. Psal takovým stylem, že když psal o nějaké inkarnaci Boha, oslavoval Ho nebo Ji až do extrému, jako nejlepší. Neudělal to jen jednou, dělal to neustále – takový byl jeho styl výuky. Ale v jeho konečném závěrečném písmu – Šrímad Bhágavatamu – oslavuje Pána Krišnu jako nejvyššího Boha všech bohů. Poté, co popsal Pána Šivu, Brahmu, Kártikkéju, Čandí, Durgu… – v závěrečné knize představil koncepci Boha jako Krišny za tu nejvyšší. Pak už nenapsal nic. Proto je Šrímad Bhágavatam považován za Vjásadévův závěr. A v něm napsal, že krišnas tu bhagavan svayam. Tuto definici nepoužil v žádném jiném písmu – Krišna samotný je nejvyšší Osobnost Božství. Ostatní nazývá mocnými bohy, ale pouze zde použil výraz svajam bhagaván. Ostatní bychom tedy měli považovat za Jeho expanze. Krišnu také definuje jako * – žádný bůh se Mu nemůže rovnat, což teprve aby Ho převyšoval? Takto to definoval sám Vjásadév, který je považován za zplnomocněnou inkarnaci Nejvyššího Pána. Není obyčejným člověkem. Rozdělil Védy na čtyři kategorie, sepsal komentář k Upanišadám a Védántě… Musí to být pochopeno ve vzájemném vztahu. I když je Krišna nejvyšší koncepcí Boha, tak Višnu, Šiva, Brahma… jsou všechno Jeho expanze. Když je budeme uctívat s oddaností, veškeré uctívání se dostane k Nárájanovi. Když se na ně podíváme nerozdílným pohledem, jsou stejnou tattvou. Když je ale rozdělíme podle kvality, pak tam rozdíly jsou. Jsou zároveň stejní i rozdílní. Možná si Vjásadév řekl, že nakonec je to stejná tattva, takže nezáleží na tom, koho bude popisovat jako nejvyššího. Navíc je účinným způsobem výuky, že když něco vyučujeme, tak abychom udělali silnější dojem, aby to studenti s vážností přijali, tak to oslavujeme jako všechno: „Tak a toto je úplně všechno, už se nemusíš po ničem dalším pídit. Soustřeď se na to.“ V dalším kroku to ale bude něco jiného. A právě takový byl styl Vjásadévovy prezentace.
Co znamená madhuram?
Slovo madhuram znamená sladký a madhurjam znamená sladkost. Může to znamenat nektarový, sladce nektarový či nektarově sladký. I když specificky toto slovo odkazuje na sladkost, tak v širším slova smyslu to také značí nádheru a extatickou lásku. Jsou to všechno synonyma. Na transcendentální úrovni jsou krása, blaženost, láska a nektar synonymy. Jedno reprezentuje druhé a nejde je od sebe oddělit. Je to zároveň stejné a zároveň rozdílné. Je tam drobný rozdíl v jejich projevech. Vždy existuje specifický význam a širší význam a oba jsou vzájemně propojené v jednotě.
UK