Kdo je Šrí a kdo je Hládiní? A kdo je Čandraválí? A proč chtěl Šrila Ragunnáth Dás Goswámí sloužit v dásja rase? Přednáška z roku 2015.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1B4a5TWmCTV-TrSSCCW2XKiNLB6NsbIFZ/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Stále máme měsíc Purušóttama. Jeho začátek jsem strávil v Malajsii a Singapuru. Přirozeně bych rád věnoval několik slov slávě tohoto svatého měsíce a jeho Pána – Šrí Džagannáthadéva. Vládce tohoto měsíce, Šrí Purušóttama, je jak Svajam Bhagavánem Šrí Krišnačandrou, Šrí Rámačandrou, tak Šrímánem Maháprabhuem – jsou to Jeho různé aspekty a různé líly. Nejvyšší Pán tohoto měsíce – Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství a ostatní jsou Jeho nerozdílnými expanzemi Jeho nerozdílného Já. Pán Krišna, Pán Rámačandra, Pán Čaitanja, Šrí Džagannáthadéva mají tu stejnou tattvu, ale projevují se různě v různých povahách líly.

Víme, že různá svatá jména Pána Purušóttamy, nejvyššího Pána, mají různé významy. Když oslavujeme tato různá jména, vztahujeme se k různým aspektům jména, slávy, podoby, vlastností, parikáry a vaišišthy – povaze vztahu k Jeho milovaným společníkům. Každičký význam všech svatých jmen, svatých oslovení Nejvyššího Pána tedy má vlastní význam. Každé z nich je světem Jeho reprezentace – Jeho slávy, zábav a vlastností.

Purušóttama je obecný výraz, který znamená „nejlepší z lidí“. Ve specifickém, hlubším slova smyslu to znamená „nejlepší ze všech bytostí, nejvyšší bytost, která je nadřazená mužské nebo ženské koncepci“. Svatá jména, jako je Purušóttama Uttamašlóka, Višvátmani, Dína-bandhu či Patita-pávana mají všechna hluboké významy. Každičké z nich má niterný význam, odkazující se na jméno, zábavy a božské vlastnosti Nejvyššího Pána. Například jméno Uttamašlóka znamená „Ten, pronášením Jehož jména a slávy se člověk stane uttamou – lepším a nejlepším.“

Každé z Pánových svatých jmen je plné jeho úžasných vlastností a my se k jejich vnitřnímu světu můžeme vztahovat. Může nám to přinést prospěch a můžeme se díky tomu stát velkými dušemi, nejlepšími lidmi, nejlepšími oddanými. Uttamašlóka je ten, pronášením Jehož jména se člověk stane uttamou – nejlepším. Višvátma znamená „soucitná Nadduše, která prostupuje všemi živými bytostmi a celým stvořením, aby je udržela naživu“. Uvádím jen několik příkladů… Nyní se dostávám k jádru jména Purušóttama – dalším aspektem tohoto jména je „ten, pronesením jehož jména a slávy se ti, kteří je pronesli, mohou stát uttama puruši – nejlepší z lidí, nejlepší z živých bytostí“. Toto jméno má oba významy. Povaha sanskritských slov je taková, že v sobě nesou mnoho významů pode různých kontextů. Láskyplnou službou Pánu Purušóttamovi se oddaný může kvalifikovat a stát se purušóttamou. Samozřejmě je to myšleno relativně, rozhodně se nestane rovným Purušóttamovi z absolutního hlediska. Puruša znamená osoba anebo hlavní bytost anebo také hlavní božská energie. Uttama znamená nejlepší. Purušóttama je tedy „nejlepší ze všech božských bytostí“. Ten, kdo bude sloužit této Purušóttama tattvě, získá od Pána také nějaké dobré vlastnosti. Jak je řečeno ve svatých písmech:

sarva mahā-guṇa-gaṇa vaiṣṇava-śarīre
kṛṣṇa-bhakte kṛṣṇera guṇa sakali sañcāre

CC Madhya 22.75

Životům čistých oddaných jsou uděleny Krišnovy vlastnosti dle jejich kvalifikací, kvality jejich oddanosti. Proč? Je to díky jejich blízkému vztahu. Taková je povaha jakéhokoliv živoucího vztahu – když jsme s někým skutečně propojeni, začínáme být ovlivněni jeho vlastnostmi, ať už pozitivními nebo negativními. Taková je realita. Co teprve říct o čistém blízkém vztahu s Nejvyšším Absolutním Dobrem – Krišnou? On je tak mocně vlivný… Když si k Němu vytvoříme vztah, automaticky budeme Jeho vlastnostmi ovlivněni. Děje se to přirozeně, proudem čistého oddaného vztahu, který musíme pěstovat. Spojení s Krišnou znamená spojení se jménem, slávou, podobou, vlastnostmi i Jeho společníky – je to spojení s Krišnou a vším, co k Němu náleží. Spojení nebo vztah s Krišnou znamená pohroužení se do pozitivního vlivu Krišnova světa, do všech Jeho aspektů. Tomu se říká sambandha gjána a právě proto je na ni kladen obrovský význam. Je velmi důležité, abychom byli správně umístěni v sambandha gjáně – správném vztahu s Krišnou a Šrímatí Rádhikou.

Sambandha, abhidéja a prajódžana jsou třemi fázemi vztahu neboli způsoby, jak se s Pánem spojit, a je velmi důležité je pochopit, aplikovat je a kultivovat je v našem životě oddanosti. Šrímán Maháprabhu tyto tři aspekty nádherně vysvětloval a Sanátana Gósvámí a Rúpa Gósvámí rovněž. Všichni víme, že sambandha je povaha vztahu mezi duší a Nejvyšším Pánem, abhidéja znamená vhodný způsob, jak tento vztah, toto důvěrné spojení získat a zaměstnat se v extatické láskyplné službě. A prajódžana znamená konečný cíl, kterým je Krišna préma – blažená láskyplná služba Krišnovi a Šrímatí Rádhice. Bez Ní nelze dosáhnout skutečné blažené Krišna prémy. Ona ji uděluje, Ona je Nejvyšší Bohyní, Jíž patří celý extatický svět láskyplné služby Krišnovi. Když mluvíme o získání služby Nejvyššímu Pánu, ona je v tom také automaticky zahrnuta. Mluvíme o obou – Krišnačandrovi i Šrímatí Rádhice, Svajam Rúp a Svajam Rúpá.

Jaký je rozdíl mezi Šrí a Hládiní?

Nejprve je třeba vysvětlit, co znamená slovo „Šrí“. Tento výraz je používán v různých významech, i když jsou všechny propojené. Védský sanskritský význam je „krása“. Šrí znamená něco skvělého a nádherného. Také to značí nádhernou božskou lásku. Je to nádherná energie lásky k Bohu. Šrí v zásadě také znamená Lakšmí. Bhídža mantram Šrímatí Lakšmídéví a Šrímatí Rádhárání je šrím. Předtím, než pochopíme celkový význam výrazu Šrí, musíme pochopit jeho vztah ke klím. Klím je Krišnovou bhídža mantrou. Jaký je tedy vztah mezi šrím a klím?

Existují relativní rozdíly mezi Šrí šakti a Hládiní šakti. Ale v konečném ontologickém významu tam žádný skutečný rozdíl není, protože je to stejná tattva. Výraz Šrí a bhídža mantra šrím se vztahuje ke stejné tattvě – Lakšmídéví. Víme, že v povaze tattvy není mezi Šrímatí Rádhárání, Lakšmídéví či Sítádéví rozdíl. Jak vysvětluje Bhaktivinód Thákur:

Uma, rama, satya, saci, candra, rukmini
radha-avatara sabe, – amnaya-vani

Gítávalí, Rádhikáštaka

Rámá znamená Lakšmídéví, Satjá je Satjabháma, Sačí je Indrovou manželkou, Čandrá je Čandrávalí, Rukminí je Krišnovou manželkou ve Dvárace… všechny jsou považovány za expanze, inkarnace Šrímatí Rádhiky. Takové je božské poselství – Ony nejsou ničím jiným, než různými vlastnostmi a inkarnacemi Šrímatí Rádhárání. Lakšmí je mezi nimi.

Z absolutního pohledu povahy tattvy na význam Šrí a Hládiní neexistuje rozdíl. Ale je tam rozdíl v jejích projevech. Slovo Šrí většinou oslavuje povahu a aspekty Šrímatí Rádhárání, Lakšmídéví – Jejich božskou krásu. Hládiní se nevztahuje jen na původní božskou krásu, ale také je to energie blaženosti. Hládiní je známá jako Krišnova nejvyšší energie blaženosti, není to tedy nikdo jiný než Šrímatí Rádhiká. Šrím a Hládiní jsou takto propojené. Jsou stejné svojí tattvickou povahou, ale fungují rozdílně. Jejich vzájemné propojení je vždy netknuté. Je to zároveň jednota a rozdílnost, acintya bhedabhed. Čím se od sebe vzájemně liší? Šrím projevuje samu sebe jako ztělesnění veškeré božské krásy a blažené lásky k Bohu. Je samovyzařující. Ale když ta stejná Šrí funguje jako Hládiní, jako energie Krišnovy blaženosti, pak nejen, že Hládiní dává tolik potěšení Pánu Krišnovi, ale rovněž rozdává to samé potěšení oddaným, Krišnovým čistým následovníkům.

sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana
bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’ – kāraṇa

CC Madhja 8.158

Pán Krišna samotný je známý jako přímé zosobnění veškeré blaženosti a hlavní funkcí je Hládiní, která je Krišnovou expanzí – a nejen tím, je zároveň i expanzí Šrímatí Rádhárání, která rozdává to samé potěšení mezi čistými oddanými, Krišnovými velkými milovníky. Tady vidíme dvě rozdílné funkce. Proto jsou zároveň stejné a zároveň rozdílné.

Sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana – je tím nejvyšším Zosobněním a Ztělesněním veškeré božské blaženosti, a Nejvyšší Pán je neustále pohroužen ve vychutnávání si své vlastní blaženosti a – bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’ – kāraṇa – milostí Hládiní je to, že sdílí tu blaženost, kterou Ona poskytla Krišnovi a ten si ji vychutnal, s čistými oddanými.

Jeden aspekt významu je, že Hládiní je přímo Krišnovou energií blaženosti, ale druhým aspektem je, že je přímou expanzí Šrímatí Rádhiky, protože Ona a Hládiní se od sebe vzájemně neliší. Proto o Šrímatí Rádhárání říkáme, že je zosobněním veškeré blažené lásky ke Krišnovi. Krišna je znám jako Nejvyšší Bůh a Šrímatí Rádhiká je známá jako Nejvyšší Bohyně.

Můžete nám něco více říct o Čandrávalí a jakou roli hraje v Krišnových zábavách?

O Čandrávalí něco říct mohu, ale nikoliv o jejích zábavách s Krišnou, protože to by bylo příliš důvěrné na veřejnou diskuzi. Šrímatí Čandrávalí je inkarnací Šrímatí Rádhiky, je Její expanzí ve Vradža líle. Jinými slovy je považována za věčnou přímou společnici Pána Krišny. V podstatě je považována za expanzi Šrímatí Rádhárání a zároveň za rozšířené Já Pána Krišny, neboli za Jeho společnici. I přesto, že je expanzí Šrímatí Rádhárání, tak proto, aby vylepšila povahu milostných zábav Božského Páru, hraje roli žárlivé soupeřky Šrímatí Rádhiky. Božsky žárlivé, samozřejmě. To vše ale zařídila jóga-májá a vůle Šrímatí Rádhárání, a Krišna to podporuje kvůli vylepšení Jejich důvěrných milostných zábav.

Kdybychom se dívali na film, ve kterém není žádná záporná postava, pak by nás ten film moc nebavil. Když tam ale uvidíme žárlivost a závist, pak ještě více oceníme skvělé činy hlavních hrdinů – budou se nám zdát ještě krásnější. Stejně tak žádný sport by nebyl zábavný bez protihráčů. Kdyby v bráně nestál žádný brankář a nebyla by přítomná žádná obrana, nikdo by se na takový zápas nedíval. Rovněž v božském světě probíhá mnoho zdravé soutěživosti, aby byla ještě více vylepšena lílá Božského Páru. Šrímatí Čandrávalí tuto roli hraje velmi hezky. Je převelice žárlivou soupeřkou Šrímatí Rádhiky a chce jí Krišnu přebrat. Svoji roli hraje velmi svědomitě a efektivně a vylepšuje tak zábavy Božského Páru tím, že vytváří různé umělé komplikace.

Šríla Guru Maharádž, Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Maharádž vysvětloval, že když zahradíme řeku, síla jejího proudu se ještě zvýší. Proto se také stavějí přehrady, aby se síla proudu vody využila na výrobu elektřiny. Jakmile je přehrada postavená, proud vody nabere neuvěřitelnou sílu – stačí pak otevřít otvor a voda začne mocnou silou tryskat ven. Stejně tak ve světě božskosti jsou schválně vytvořeny takové překážky, aby se ještě zesílila chuť Rádhá-Krišna líly.

Kde se v těle nachází mysl, inteligence a duše?

Povaha všech těchto třech funkcí je vědomého, duchovního charakteru. Nemá hmotnou povahu a proto není možné určit jejich fyzické umístění či přesné matematické rozměry. Takhle bychom na to neměli pohlížet. O této realitě bychom měli přemýšlet ve smyslu vědomí. V relativním slova smyslu, pokud bychom měli lokalizovat mysl a inteligenci, budou se nacházet v mozku. Když je mozek vyjmut, obě funkce zmizí též.

Což se týče lokace duše, nelze určit žádné konkrétní místo v našem těle. Povaha existence duše je taková, že je to vědomí. To nesídlí v žádném určitém místě našeho těla. Ve svatých písmech je sice řečeno, že duše je umístěna v určitém místě našeho srdce a že je velice maličká:

balagra-sata-bhagasya satadha kalpitasya ca

Svetasvatara Up. 5.9

Pokud bychom rozdělili koneček vlasu na sto částí a pak bychom ještě každou z nich rozdělili znovu na sto částí, získali bychom velikost duše. Ale takový popis velikosti duše je třeba chápat relativně, nikoliv absolutně. Všichni známě sílu jaderné energie. Atom je neskutečně maličký, ale síla, kterou v sobě obsahuje, malá rozhodně není. Při určitém procesu ten samý atom může vyvinout ohromné množství síly, i když vypadá zcela nepatrně. Podobě je duše v písmech popsaná jako něco neskutečně maličkého – jako desetitisícina konečku vlasu – něco tak malého, že je to vlastně jen pomyslný bod. Nedokážeme opravdu pochopit její velikost nebo ji vyjádřit nějakým číslem. Je to ten nejmenší možný bod. Musíme ale chápat, že i když je duše popsána jako maličká, tak síla a energie, která z ní vychází, je stejná, jako jaderná energie. To vysvětluje moc a slávu Nejvyššího Pána – když i ta nejdrobnější částečka energie Nejvyššího Pána může být tak mocná, že v podobě duše dokáže udržet velké tělo, mysl, inteligenci a celý život. Písma nás varují, abychom velikost duše nepodceňovali, protože v sobě uchovává obrovskou sílu, i když na pohled vypadá jako pouhá droboučká částečka Nejvyššího. Je to částečka Krišnovy nekonečné energie.

Jako slunce svými paprsky šíří svůj vliv a sílu a vyživuje stvoření, podobně u duše je popsáno, že její biologické umístění je ve středu lotosu srdce (hridaja padma), odkud expanduje a šíří svoji životodárnou energii po celém našem tělesném a mentálním bytí a udržuje náš život. Z relativního pohledu je duše umístěná v srdci, ale ve skutečnosti nemůžeme její umístění definovat a omezovat jen na srdce. Koneckonců je to duchovní duše, je duchovní – není jako hmotná věc, která je přesně umístěná pouze v určitém prostoru a která nemůže být zároveň i jinde. Takto nemůžeme přemýšlet. Projevuje se spíše všeprostupujícím způsobem po celém našem já. Měli bychom to chápat tak i tak – duše je umístěná v srdci, ale zároveň se nachází v podobě energie po celém našem těle. Toto je úplné pochopení. Někteří vědci mohou namítat, že sídlí v mozku. To je kontroverzní, písma se o tom, že by se duše měla nacházet v mozku, nezmiňují.

Zdrojem emocí je srdce, ale také mozek, ve kterém se většinou odehrává naše myšlení, cítění a chtění a aktivity našeho vnímání. Za zdroj emocí bychom tedy měli považovat jak mozek, tak srdce dohromady. Naše city a emoce sídlí tam i tam. Pokud máme nějaké intenzívní mentální utrpení, většinou cítíme bolest u srdce. Když jsou zraněny naše city, bolí nás srdce, mozek zase tak moc ne. Lidé s nemocným srdcem by se proto měli vyhýbat silným emocím.

Jak získat co nejvíce sukriti?

Zaměstnáním se ve svaté službě Pánu, žitím ve svaté společnosti pod vedením sádhuů, čistých oddaných. Takový je správný a realistický způsob, jak nahromadit sukriti neboli duchovní prospěch, božské ctnosti.

Ragunnáth dás Gósvámí říkal, že je mu bližší dásja rasa než sakhja rasa. Co to znamená?

Tento verš má mnoho hlubokých významů.

sakhyaya te mama namo ‘stu namo ‘stu nityam

dasyaya te mama raso ‘stu raso ‘stu satyam

Doslovně znamená, že „sakhja rasa – nálada čistého láskyplného přátelství – je pro mě příliš vysoká. Nemám dostatek adhikáry – nejsem kvalifikovaný, abych se k mému milovanému Pánu choval v náladě čistého přátelství. Jsem spíše kvalifikován k tomu, abych k němu přistupoval v útočišti dásja rasy, nálady láskyplného služebnictví. Taková je moje úroveň a taková je úroveň mé kvalifikace.“ Přitom je oddaným z mádhurja rasy! Vidíte? On je ztělesněním vaišnavské pokory. Je věčným společníkem Božského Páru, zejména Šrímatí Rádhárání, na úrovni mádhurja rasy, ale přesto tvrdí, že sakhja rasa je na něj příliš vysoká, že jeho adhikára vystačí jen na dásja rasu. Aby ustanovil příklad, jakým způsobem bychom měli ctít vyšší rasy, abychom se nehnali tam, kam se andělé bojí vstoupit, upozorňoval nás, jak vysoko sakhja rasa je. Svojí modlitbou a svým životem nám ukázal příklad, jak ctít vyšší rasa adhikáry.

Druhým důvodem, proč to prohlásil, bylo, protože chtěl přitáhnout pozornost Božského Páru tím, že zaujme natolik pokorný postoj, že prohlásí, že jeho adhikára vystačí jen na dásja rasu, a výš už pokročit nemůže. Raghunnáth Dás Gósvámí, který je v duchovním světě Rati Mandžarí, chtěl, aby ho Krišna a Šrímatí Rádhárání pozvali k sobě blíž. „Proč jsi tak pokorný? Vždyť máš adhikáru na mádhurja rasu. V dásja rase nemáš co dělat. Pojď, pojď za námi!“ Chtěl vytvořit takovou situaci, aby přitáhl láskyplnou pozornost Božského Páru. Tomu se říká transcendentální kvalifikace a on ji zvládl velice dobře. Dokonce až tak moc, že Božský Pár byl neodolatelně přitahován silou jeho mocné lásky a dychtění… Pokora znamená dychtění. Čím pokornější člověk je, tím více touhy má. Říká si, že je zcela ubohý, takže si nejvíce zaslouží získat milost. Pokud někdo tvrdí, že už má téměř vše, není důvod, proč by mu Božský Pár měl ještě něco dávat. Ale ten, kdo naříká a neomezeně dychtí ve vztahu k Nim: „Ó můj Bože a Bohyně, nic nemám, jsem úplný nuzák. Už jste mi toho dali tak moc, ale já už jsem všechno spotřeboval, protože můj hlad nezná hranic. Už jsem vypil všechen nektar, protože moje žízeň je bezbřehá. Vás nektar mi dává víc a víc chuti a nekonečně hasí moji žízeň, ale moje žízeň je rovněž nekonečná. Čím víc váš nektar piji, tím větší žízeň mám. Co si počít, Pane? Moje touha nebere konce. I když jsem toho tolik dostal, ani zdaleka nemám dost!“

Skrze takové láskyplné dychtění lze získat víc a víc pozornosti, požehnání a milosti Božského Páru a důvěrné spojení s Ním. Niterná tužba vznešených čistých oddaných, jako je Raghunnáth dás Gósvámípád, je nekonečná. Proto přitahují speciální sílu milosti a láskyplnou pozornost Božského Páru.

Napadla mě ještě jedna věc – Šríla Raghunnáth dás Gósvámípád také viděl speciální kvalitu ve světě dásja rasy. Jeho nálada byla taková: „Ó Pane, každá úroveň a každá součást světa láskyplné oddanosti Tobě a rasy je nekonečná a já se ze všeho nejdřív chci zdokonalit v náladě služebníka. Chci být naprosto kvalifikovaný na úrovni této rasy předtím, než se s Tebou začnu přátelit – než se k Tobě začnu chovat jako rovný k rovnému. To je to, co Raghunnáth dás Gósvámí cítil. Chtěl všem ukázat, aby se prvně stali kvalifikovanými oddanými v dásja rase, než začnou toužit po vyšších rasách ve vztahu ke Krišnovi. Kdyby nerozvinuli skutečnou chuť pro náladu dásja rasy, nemohli by postoupit na úroveň sakhja rasy nebo mádhurja rasy, protože to tak nefunguje. Nejprve by se měli ujistit, že mají dostatek chuti pro láskyplné služebnictví a vychutnávat si ji, a pak lze pokročit dále. Bez správného pěstování dásja rasa adhikáry není možné se vydat do světa sakhja rasy a chovat se k Pánovi jako rovný s rovným.

Chtěl ustanovit příklad skrze svojí vlastní modlitbu. Udělal to z pokory, aby dosáhl co nejlépe naplnění a dokonalosti v sakhja rase, než se posune dál, a to i přesto, že už dokonalým byl. Taková je ale nálada čistých oddaných – oni prostě nikdy nemají dost. Oni mají co dočinění s Nekonečným, proto nemohou mít nikdy dost. Je to věčně dynamické.

Jsou duše v duchovním světě i nadále okrajovou energií?

Povaha vztahu mezi šaktimánem a šakti je kvalifikována principem acintya bhedabhed. Na úrovni Gólóky, Pánova božského sídla, už duše neexistují jako okrajová energie, ale jsou zahrnuty v říši vnitřní energie. Stanou se kvalifikovanými jako vnitřní energie. Ale kromě nitja siddha páršadů – věčných společníků Božského Páru, neboli v případě sádhana siddhů – nás, duší, které se osvobodily z hmotného podmínění a dosáhly cíle skrze proces kultivace sádhany – může být zachována určitá vnitřní síla okrajové energie. Nejsou to nitja siddhové, ale sádhana siddhové. Ale tuto povahu může změnit laskavý zásah Božského Páru, protože Jejich sladká vůle má vždy poslední slovo a stojí nad jakýmikoliv ustanovenými pravidly a systémy. Milosrdným zásahem Jejich sladké vůle mohou být dynamicky změněny i ustanovené systémy a tak se sádhana siddha může stát jakoby nitja siddhou. Není úplně nitja siddha, ale jako nitja siddha – může být speciální milostí Božského Páru zcela přijat do rodiny nitja siddhů. Je to možné.

Kromě těchto případů běžné duše poté, co dosáhnou svého cíle služby na Gólóce Vrindávaně, v sobě i nadále mají nějakou subtilní sílu okrajové energie, ta není zcela zničená. Povaha okrajové energie je taková, že je neutrální. Neměli bychom chápat, že to znamená, že jsou automaticky pod vlivem mahámáji. Je neutrální, je nad mahámájou. Je jí pohlcena jen tehdy, když se do ní dobrovolně rozhodne zapojit. Svojí konstituční povahou je ale od mahámáji osvobozená, její přirozeným stavem je stav osvobození. Není ani v kruhu vnitřní energie, ani není pohroužená ve světě mahámáji. Stojí v neutrální pozici mezi nimi, což je vlastně osvobozený stav. Toto osvobození není pozitivní, ale neutrální – je to úplná vyváženost. Je to tedy osvobození jen v relativním smyslu, protože v něm není nic pozitivního – není tam vtah ke Krišnovi a služba Jemu.

A právě z této pozice duše přichází ke Krišnovi a dosahuje vyšší nektarové osvobození a pohrouží se do Krišnova světa, světa jógamáji, antaranga šakti, Jeho vnitřní energie. Je to říše, ve které vládne král Krišna a královna Šrímatí Rádhárání. Duše se tam dostávají sádhanou. Být okrajovou energií Krišny není pro duši nic urážlivého. Je to vysoce kvalifikovaná pozice, protože stojí nad mahámájou. A je možné si ji zachovat i na úrovni Gólóky, i když v podobě semínka. Ale speciálním milosrdným zásahem Božského Páru může být i tato konstituční povaha změněna z okrajové na vnitřní. Duše se tak může stát obyvatelem světa Pánovy vnitřní energie. A od té doby je tato duše považována za stejnou, jako nitja siddha. Nejde ji sice srovnávat s Nandou Maharádžem, sakhími a maňdžarími, ale může se k nim velmi přiblížit.

Jaké jsou symptomy bhakti adhikár a jak je vyvinout?

Odpovědi jsou popsány ve svatých písmech – jak pěstovat krok za krokem naši oddanost. Dnes máme jen omezený čas, takže to nemohu vysvětlovat dopodrobna. V krátkosti mohu říct, že odpověď najdete v Bahkti rasámrita Sindhu, Hari bhakti viláse, Šrí Čaitanja Čaritámritě, Šrímad Bhagavad-gítě, Šrímad Bhágavatamu… verše jako:

ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ

Na začátku musí být víra, a potom se u člověka probudí zájem o společnost čistých oddaných. Dále dostane zasvěcení od duchovního mistra a podle jeho pokynů následuje usměrňující zásady. To ho zbaví všech zlozvyků a upevní v oddané službě. Poté rozvine chuť a připoutanost. Tak vypadá sádhana-bhakti, vykonávání oddané služby podle usměrňujících zásad. Postupně pak sílí emoce a nakonec se probudí láska. To je postupný rozvoj lásky k Bohu u oddaného, kterého zajímá vědomí Krišny.

CC Madhja 23.14-15

V Upadešámritě se také mluví o tom, jak kultivovat láskyplnou oddanost Pánu šesti způsoby:

utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati

Být nadšený, snažit se s přesvědčením, být trpělivý, jednat podle usměrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opěvování a vzpomínání na Krišnu), vyhýbat se společnosti neoddaných a následovat ve stopách předchozích áčarjů je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistě zaručí naprostý úspěch.

Upadešámrita verš 3

Tomu se říká anukúlja – přijetí příznivého. A ta samá Upadešámrita popisuje další stránku – co by mělo být odmítnuto jako nepříznivé:

atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati

Oddaná služba je zničena, jestliže se příliš zapleteme do těchto šesti činností: jíme více, než je nutné, a shromažďujeme více peněz, než je potřeba; příliš se snažíme získat světské věci, které jsou těžko dosažitelné; zbytečně mluvíme o světských tématech; dodržujeme pravidla písem jen kvůli tomu, abychom je dodržovali a ne kvůli duchovnímu pokroku, nebo je odmítáme a jednáme nezávisle a náladově; stýkáme se se světskými lidmi, kteří se nezajímají o vědomí Krišny; a toužíme po hmotných výsledcích.

Upadešámrita verš 2

A k těmto veršům se vztahuje i verš:

dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

Dávat a přijímat milodary, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasádam a nabízet prasádam – těchto šest věcí je příznakem láskyplné oddanosti Pánu.

Upadešámrita verš 4

A abychom těch šest druhů príti lakšanam obdrželi, měli bychom se věnovat věcem zmíněném v prvním verši, který jsem citoval.

V Šaranágati či Átma Nivédanam najdeme další verše, které jsou všechny vzájemně propojené. Mluví se v nim o tom, jak pěstovat, vyvíjet a získat vyšší oddanou adhikáru.

ānukūlyasya saṅkalpaḥ
prātikūlyasya varjanam
rakṣiṣyatīti viśvāso
goptṛtve varaṇaṁ tathā
ātma-nikṣepa-kārpaṇye
ṣaḍ-vidhā śaraṇāgatiḥ

Přijetí toho, co je příznivé pro oddanou službu, zamítnutí věcí nepříznivých, přesvědčení, že mě Krišna ochrání, přijetí Pána jako svého ochránce či plná a naprostá odevzdanost a pokora je šest způsobů odevzdání se.

Hari Bhakti vilása 11:676

Takových je šest částí sebeodevzdání. Sebeodevzdání – šaranágati – je úzce spojeno s oddaností. Anugata, préma… to vše jsou různé úrovně láskyplné oddanosti.