Jaký je hlubší význam písně Džajo Rádhá Mádhava? A jak můžeme chápat Krišnovy zábavy jako věčné, když se odehrávají v určitý čas? Přednáška z roku 2015.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1Ab9nKevJ343oWp2ETT5NRjIoEp8xOjfX/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Guruvarga a vážený parama Gurudéva, Bhaktisidhánta Sarasvatí Thákur Prabhupád, vysvětlují nekonečno z geometrického pohledu: Všude je střed, nikde není obvod – to je nekonečno. Znamená to, že každičký aspekt, charakteristika či bod nekonečna je také charakterizován nekonečnými vlastnostmi – je nekonečný. Rovněž každá část oslavování nekonečného Nejvyššího Pána je také nekonečná.

Rád bych vysvětlil význam písně Džajo Rádhá-Mádhava, jedné z úžasných oddaných písní, které byly velice drahé mému ctěnému milovanému šikša-gurudévovi, Šrílovi Bhaktivédántovi Svámímu Prabhupádovi, a také byla velmi blízká srdci další guru-vargy, zejména Thákurovi Bhaktivinódovi. Proto ji Bhaktivédánta Svámí Maharádž rád zpívával předtím, než započal své Hari-kathá. Její zpěv byl vlastně úvodem do oddaného programu. Často oslavujeme slávu svatých jmen Nejvyššího Pána a tato píseň není ničím jiným, než součtem či složením mnoha nádherných rozšířených svatých jmen Božského Páru. Rozšířené svaté jméno znamená, že nádherné důvěrné zábavy ve Vradži, transcendentálním sídle, každičké jméno, každá skutečnost v transcendentálním světě je popisována mnoha výrazy. I když ta jména znamenají to stejné, mají různé speciální charakteristiky. Proto čistí oddaní tak rádi nazývají Nejvyššího Pána, Božský Pár či jejich sídlo různými výrazy a jmény, protože každé z těchto jmen v sobě nese nějaký určitý hlubší význam, spojený s jejich hravostí a blažeností jejich láskyplných zábav.

Když vstoupíme, jednou, dvakrát, znovu a znovu, do světa nevyčerpatelné nekonečné chuti této písně, nedobereme se konce… Čím víc do ní budeme vstupovat, tím víc budeme toužit po tom, abychom vstoupili ještě dále, hlouběji a ještě hlouběji. Když dosáhneme té nejhlubší úrovně, tak si pomyslíme, že chceme jít ještě hlouběji než na nejhlubší místo. Taková je dynamická nálada a charakter chuti světa oddaných písní, oddané lásky k Božskému Páru. Nikdy není monotónní. Nikdy bychom si neměli pomyslet, že všechno víme, protože to bychom nastavovali omezení. Jak vůbec můžeme pomyslet na konec něčeho nekonečného? To přeci není možné. Musíme Je uctívat, přistupovat k Nim s oddaností, sloužit Jim s neomezenou láskou. Nejvyššímu nádhernému Pánu by se mělo sloužit nádherně, s veškerou krásou a chutí srdce, jinak nebude naše služba správná. Proto by se všichni Krišnovi oddaní měli stát krásnými, co se týče jejich těl, myslí i ducha, aby tak mohli přistoupit k tomu nejkrásnějšímu Pánu. Člověk musí být velmi kvalifikovaný a snažit se přijmout všechny vyšší oddané vlastnosti, aby mohl přistoupit k nanejvýše kvalifikovanému Pánu, Pánu všech vlastností. Nikdo se Mu nedokáže vyrovnat – a což teprve říct o tom, že by Ho někdo mohl ve skvělých vlastnostech předčit!

Džajo Rádhá-Mádhava – džajo znamená oslava. Když poneseme „džajo“, jako například při džajadhvani, tak to není jen přednes slávy. Nálada, když říkáme „džaj“, by neměla být ledabylá – ale měla by být živá, oddaně oživená. Mělo by to být spíše opěvování slávy. Opěvovat nelze bez extáze a radosti. Proto raději, než výraz „mluvení o slávě“ používáme výraz „opěvování slávy“. Když řekneme džajo Rádhá-Mádhava , tak opěvujeme slávu Božského Páru, Jejich zábav, Šrímatí Rádhárání – Svajam Rúpy Déví – a Pána Krišny. Většina z vás ví, co znamená Šrí Rádhá. Její jméno bylo tak nádherně vysvětleno ve spisech naší guruvargy, Šesti Góswámích… Šrí Rádhá je ztělesněním všech oddaných vlastností. Slovo Rádhá pochází ze slova árádhana. Árádhana neznamená jen běžné uctívání, ale extatické oddané uctívání. Uctívání s láskyplnou oddaností a s oddanou láskou. Ona je zosobněním takového neomezeného světa extaticých láskyplných služeb Jejímu nejvyššímu milovanému Pánu Krišnovi. On Jí patří a Ona Ho zcela ovládá. Ostatní Ho dosáhnou jen tehdy, když Ona se bude chtít podělit. A pokud se Ona nebude chtít dělit o svého Rasarádže, nemáme šanci. Proto potřebujeme božské požehnání Hládiní, Svajam Rúpy Déví Šrímatí Rádhy Thákurání, abychom přitáhli požehnání a milost Jejího jediného milovaného, Pána Krišny, Pána Mádhavy. Proto bychom měli pronášet Její svaté jméno ještě před Krišnovým – Rádhá-Krišna, Rádhá-Mádhava. Bez její speciální milosti nám nebude umožněn vstup na nejvyšší úroveň rasy a nejvyšší oddané služby Krišnovi. Abychom tento nádherný přístup do Mádhavova světa získali, musíme nejprve oslavovat Šrímatí Rádhárání a modlit se o Její božské požehnání a o Její božskou milost. Jak říkával Guru Maharádž – musíme dychtit, dychtit s náladou modlitby po Její božské milosti a jedině s tímto pokladem a kvalifikací můžeme vstoupit do původního nejúžasnějšího světa zábav Pána Mádhavy. Kdo je nejlepším ztělesněním a zosobněním extatického oddaného uctívání Pána Mádhavy? Šrímatí Rádhárání. Samozřejmě existují i další aspekty Jejího jména. Déví Krišnamají, Rádhiká Paradéviká, Sarva Lakšmí, Kánthi-Sammóhiní…

devi krsnamayi prokta
radhika para-devata
sarva-laksmimayi sarva-
kantih sammohini para

Gautamíja Tantra

Krišnamají znamená, že je plná Krišny. Ona je zosobněním Mádhavy-Krišny. Je plná Krišny zvenku i zevnitř. Je naplněná tím nejlepším vědomím Krišny, tou nejlepší oddaností zevnitř i zvenku, celou svou existencí. A Krišna existuje v Jejím srdci bez počátku a bez konce. Krišnova existence v srdci Šrímatí Rádhárání nemá počátku ani konce.

‘devī’ kahi dyotamānā, paramā sundarī
kimvā, kṛṣṇa-pūjā-krīḍāra vasati nagarī

CC Ādi 4.84

 

Teď mám sladký problém – každé vysvětlení je jeden celý velký svět a já nevím, do kterého se vydat. Déví znamená Nejvyšší Bohyně a vidhatu kridayam znamená Úžasná Bohyně, která vždy těší svého Milovaného svou extatickou hravou povahou. Baví svého milovaného svými blaženými zábavami. Její slávu opěvují Její vznešení realizovaní oddaní tak, že ji oslovují jako Krišnamají Déví. Rádhiká – zosobnění světa oddané služby Jejímu milovanému Krišnovi. Rádhiká Paradévatá – Nejvyšší ze všech nejvyšších bohyň. Je to hravý výraz – protože jak může být někdo vyšší, než nejvyšší bohyně? Je to stejné, jako když říkáme lepší než nejlepší. Krišna je také vyšší než nejvyšší. Paradévatá znamená nejlepší ze všech bohyň. Sarvalakšmí Mají – je součtem všech vlastností a krásy všech lakšmí neboli vradžských dívek. Lakšmí může znamenat Lakšmí, manželka Pána Nárájana, která sídlí na Vaikuntě. Nespoutaný význam Lakšmí je skvělá bohyně, božská dívka z Vradži. Ty jsou všechny částečkami Šrímatí Rádhárání a rovněž jsou považovány za bohyně, neboť z původní Bohyně pocházejí a mají také božské vlastnosti. Sarva-lakšmí-mají má tedy dvojí význam. Jedním je ten, že Ona vládne všemi božskými vlastnostmi, bohatstvím a krásou Lakšmídéví, manželky Nárájana. Druhým významem je, že Ona je Bohyní všech vradžských gópí neboli vradžských lakšmí. To, že se takto někdy gópím říká, můžeme vidět ve známém verši Brahma samhity:

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-lakṣāvṛteṣu
surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-tampurudam

Brahma Samhita 5.29

Lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ – není jen jedna, Rádhiku a Jejího původního věčného Pána Góvindu uctívají stovky a tisíce vradžských lakšmí v jejich sídle Gólóce. Slouží jim věčně s úctou a oddanou láskou.

Sarva-kánti – kánti znamená záře, svit. Šrímatí Rádhárání je ztělesněním a vládkyní veškeré božské záře a svitu. Není to žádné obyčejné světlo či záře. Je to svit Její oddané lásky k Jejímu Milovanému. Láska k Jejímu Milovanému je ozářená paprsky a nejvyšším třpytem Její krásy. Je plná záře její vlastní neomezené oddané lásky k Jejímu vlastnímu Pánu. Je to záře a krása oddané lásky – to je kánti. Kánti také znamená pokožka. Její pokožka má barvu její oddané lásky k Jejímu Milovanému. Vždy je ozdobena a naplněna touto krásou a září slávy své blažené oddané lásky k Němu.

Sammóhiní pará – je vždy okouzlující a bezbranně okouzluje toho Nejvyššího Okouzlovatele. Je neustále zaměstnaná v neodolatelném okouzlování a uchvacování srdce toho Nejvyššího Okouzlovatele a Uchvatitele – Pána Krišny, Rasarádže, který je akhila rasamrita murti, ztělesněním a zosobněním všech extatických oddaných nálad. Je velmi těžké okouzlit, přitáhnout a polapit srdce Toho, kdo sám je vládcem veškeré krásy, blaženosti, síly a extatické lásky – Rasarádže. Pokud Ho někdo ještě nepřekoná svojí krásou a vlastnostmi, nedokáže to, nemůže okouzlit Nejvyššího Okouzlovatele. Nemůže přitáhnout nejvýše přitažlivého. Nedokáže polapit Nejvyššího Uchvatitele. Šrímatí Rádhárání je Madana-mohana-mohiní.

Doteď jsem vysvětloval pouze jméno Rádhá, teď bych chtěl vysvětlit jméno Mádhava. On je Pánem nektarového medu. Slovo Mádhava pochází ze slova madhu – med. Nejvyšší Pán je zosobněním a naplněním medovému nektaru transcendentální extatické lásky. Opěvujeme božskou slávu této Rádhy a tohoto Mádhavy, Božského Páru.

Kundžabihárí – Rádhá s Mádhavou rádi dovádějí nikoliv v palácích, obklopeni bohatstvím, ale uprostřed přírodní krásy – mezi stromy, květy, ptáky, v květinových hájích. Krišnovi se říká Kudžabihárí, což je jedno z Jeho úžasných jmen. Je to ten, kdo se rád baví v květinových hájích, obklopen nádherou a vůní božských květin. Jsou to vlastně paláce vyrobené z květů. Květiny zdědily vlastnosti Pána Krišny – krásu, jemnost, vůni… Na naší úrovni květiny rychle vadnou, ale na úrovni dokonalosti, v božském sídle, žádná květina nikdy nezvadne ani neshnije, protože čas – mahákála – tam nemá žádný vliv. Vše se odehrává v bezčasovosti. Je to nepředstavitelné. Není to něco, co můžeme naší omezenou představivostí a inteligencí pochopit. Ale je to pravda. Čas plyne nekonečně. V tomto hmotném světě čas a prostor život odnášejí pryč a vše se rodí v lůně budoucnosti, zjevuje se to v přítomnosti a proměňuje se to v minulost. Ale na úrovni transcendentálního sídla, na úrovni Gólóky, jsou minulost, přítomnost a budoucnost zábav Božského Páru neustále přítomné. Je to nepochopitelné, mystické a mysteriózní. Je to nepochopitelná realita. Pokud bychom na té úrovni byli, snadno pochopíme, kterak mohou minulost, přítomnost i budoucnost fungovat zároveň a obohacovat tak Krišna-lílu.

Gopíjana-vallabha–ti, kteří získali druhé zasvěcení, se oddávají pronášení jedné z hlavních Gájatrí manter, která obsahuje výraz Gopíjana-vallabha. Každý den meditujeme o této múla mantře –mantře o Krišnovi, o identitě Pána Krišny. Gopíjana-vallabha znamená ten nejmilovanější všech vradžských gópí. Věčný milovaný Pán všech božských dívek Vradža dhámu, kterému jsou Mu všechny oddány s nekonečnou láskou – láskou, která má neomezený charakter a vlastnosti a zjevuje se neomezeně a věčně. Čím více lásky Mu věnují, tím víc se jejich láska zvyšuje. Věčná láska ke Krišnovi se neustále zjevuje novými, novějšími a nejnovějšími způsoby. A zároveň je věčná. Věčná láska se zároveň projevuje dynamickými způsoby. Taková je jejich láskyplná oddanost jejich Vallabhovi – milovanému manželovi, nejmilovanějšímu Pánu.

Girivara-dhárí – Krišna hravě zvedl horu Góvardhan – nejen proto, aby vyjádřil svou sílu a všemocnost, ale aby pod lotosovýma nohama Girirádže Góvardhanu poskytl útočiště. Girirádž je další podobou Pána Krišny, Krišnovou expanzí v podobě nejposvátnější hory. Krišna všechny zavolal, aby se pod Góvardhan uchýlili. Také mnoho Krišnových milostných i jiných zábav našlo své útočiště v Girirádžovi Góvardhanu – v jeho jeskyních. Girirádž Góvardhan je Krišnovou podobou, která dává útočiště. Girivara-dhárí znamená Ten, kdo pozvedl posvátnou, ze všech nejlepší horu. Je to všemocný, který pozvedl horu Góvardhan.

Jašóna nandana vradža džana randžana – Krišna je známý jako Jašodá-nandana a Nanda-nandana. Jeho drazí důvěrní oddaní Mu dokonce ani neříkají Krišno, ale rovnou ho oslovují jako „Můj milovaný Nanda-nandano, Jašóda-nandano!“ Někdy Ho raději oslovují takto, než aby použili Jeho jméno – Krišna.

Sruti matare…

Yasyalinde parama brahma

„Z uctivé vzdálenosti vzdávám veškerou úctu všem písmům a jejich pokynům, pravidlům a zásadám toho, jak oddaně sloužit Krišnovi. Ale mé srdce neodolatelně a bezbranně přitahuje služba božskému králi Nandovi Maharádžovi, na jehož dvoře nejvyšší Parambrahman, Zosobnění nejvyšší všemocnosti, krásy, blaženosti a extatické lásky, se batolí jako Bála Gópála. Žasnu nad bezednou, neomezenou a nepochopitelnou mocí Nandy Maharádže… jak se mu to podařilo? Jak se mu dostalo takového nesrovnatelného štěstí, že nejvyšší Parambrahman se batolí po jeho dvoře, bezbranně spoután jeho láskou? Mé srdce mě neodolatelně přitahuje k tomu, abych přijal útočiště u jeho lotosových nohou a sloužil mu.“

Podobné verše také najdeme o slávě matky Jašódy.

nandaḥ kim akarod brahman
śreya evaṁ mahodayam
yaśodā ca mahā-bhāgā
papau yasyāḥ stanaṁ hariḥ

Král Paríkšit se zeptal Šukadévy Gósvámího s velkým úžasem: „Prabhu, jakou oddanou službu Krišnovi vykonali, že získali takovou s ničím nesrovnatelnou pozici jako Krišnovy rodiče, Nanda Maharádž a oceán nepřekonatelného štěstí? Co přesně udělali, že jim bylo požehnáno takovouto pozicí? Že se nejvyšší Zosobnění božské pravdy, krásy, blaženosti, Parambrahaman, zjevil v jejich rodině? A nejen to, sedí na klíně matky Jašódy a pije její mateřské mléko. Jak mohla matka Jašódá získat tak nesrovnatelné štěstí, že nejvyšší Prambrahaman pije její mateřské mléko jako její milovaný syn?“

Śrīmad Bhāgavatam 10.8.46

Toto dokazuje, že oni jsou vlastně ještě mocnější než Nejvyšší Všemocný. Mají ještě větší sílu než On, protože Ho přemohli silou své lásky. Taková je sláva a moc oddané lásky. Náš Param Gurudév, Šríla Sarasvatí Thákur Prabhupád, jednou nádherně vysvětlil, že skutečnou všemocnost Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Krišny, nenajdeme tam, kde se zjevuje jako nejvyšší Všemocný, s veškerou svojí silou – při zabíjení démonů a ovládání vesmíru. Skutečný nejvyšší projev Jeho všemocnosti ale najdeme tam, kde je bezbranně poražený silou lásky vradžských gópích, Šrímatí Rádhy Thákurání a Jeho milovaných společníků. Tam se nachází ten nejslavnější projev Jeho všemocnosti. Koneckonců, tato síla lásky pochází od Něj. On sám je zosobněním síly té lásky, kterou je poražen. Taková je skutečná ačintjabeda-beda. Krišna je věčným milovaným synem matky Jašódy a to je jedna z Jeho nejlepších podob – Jašódá-nandana.

Vradža džana randžana – Tento nádherný Pán Mádhava vytváří mnoho transcendentálního požitku v srdcích všech obyvatel Jeho sídla – Gólóky. Neomezuje se to jen na pozemskou oblast Vradži. Je to transcendentální koncepce Vradža dhámu, která je nekonečná. Param Gurudéva, Šríla Sarasvatí Thákur Prabhupád, nádherně vysvětlil, že výraz Gólóka znamená „kulatý“ – což znamená, že je úplně úplný, všenaplněný ve všech ohledech. V angličtině slovo „all-rounder“ (všekulatý) znamená úplný. A Gólóka znamená to samé – úplné, sebenaplněné. Říkával, že Gólóka znamená úplná koule, nikoliv polokoule. Koule má povahu nekonečna. Úplný projev Pánova sídla najdeme právě v koncepci Gólóky. Vše, co se na této úrovni dokonalosti odehrává, je také charakterizováno plností, úplností. Všechny relativní aspekty vztahů a služeb Božskému Páru najdeme v rámci absolutního zájmu, absolutní povahy vztahů a oddané služby. Nádherné vysvětlení poskytuje Brahma Samhita:

śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayi toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhi
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye

Śrī Brahma-saṁhitā 5.56

Je to překrásné vysvětlení povahy Gólóky. Tento verš nyní nebudu vysvětlovat, protože to je další celý svět. Je pro mě ale těžké se udržet a nevstoupit do něj. Je to svět, kde se každé slovo stává písní, každý krok se mění v tanec, vítr, který tam vane, v sobě nese nádhernou vůni, řeky jsou naplněné nektarem, stromy plní všechna přání a země se sestává z překrásných drahokamů. Vše má povahu čintámani – přání čistých oddaných na té úrovni se okamžitě mění ve skutečnost. Krišna a Šrímatí Rádhárání jsou zosobněním čintámani, Oni jsou vlastně původními skutečnými čintámani. A ve spojení s Nimi se čintámani vlastnost přenáší i na ostatní. Pokud má někdo láskyplnou touhu posloužit Božskému Páru specifickým způsobem, téměř okamžitě se to stane realitou. Gólóka také znamená „naplněný“ – je to tak naplňující úroveň. Tvar koule indikuje naplnění – obrazně i charakterem niterné identity. Gólóka znamená naplnění, plnost, dokonalost… jsou to všechno synonyma… Krása, radost, blaženost a láska jsou rovněž na transcendentální úrovni synonymy. Jsou to různé aspekty, nazývané různými jmény, tvoří ale jednu realitu. Nemůžeme cítit lásku, pokud něco nepovažujeme za krásné. Pokud cítíme něco krásného, je to láska, štěstí, ocenění… Láska je charakterizována krásou a krása je charakterizovaná láskou. Blaženost je charakterizována láskou a krásou, protože bez nich by ji nešlo zakusit. A stejně tak prožitek lásky a krásy se neobejdou bez blaženého prožitku. Vznešení oddaní vysvětlují, že láska, krása a blaženost jsou synonymy.

Když řekneme raso vai sah rasam hy evayam labdhvanandi bhavati (Taittirya Upanišad 2.7.1), Krišna znamená, že je ánanda svarúp, rasa svarúp, sad-cid-ananda vigraha, akhila rasamrita murti… Když realizujeme Krišnu jako to nejvyšší a úplné zosobnění veškeré blaženosti a extáze, znamená to, že je rovněž automaticky zosobněním veškeré krásy a lásky. Jedno je kvalifikováno druhým, automaticky a nevyhnutelně.

Jamuná tíra vanačári – doslovně znamená, že nádherný rád Pán kráčívá po březích řeky Jamuny. Nejen, že se prochází po březích řeky, ale také v blízkých hájích. Hlubší význam je ten, že nanejvýše nádherný a milovaný Pán všech vradžadžanů a také Pán řeky Jamuny, který žehná své milované Jamuně každým svým krokem, jimi žehná i hájům, které stojí na jejím břehu, a nechává jim tak vychutnat nektarovou blaženost dotyku svých nohou.

barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ
bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām
randhrān veṇor adhara-sudhayāpūrayan gopa-vṛndair
vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ

Śrīmad Bhāgavatam 10.21.5

Poslední řádek znamená: Když Pán Krišna kráčel po vrindávanském lese, pocítila matka Země nektarový milostný prožitek s Pánem Krišnou. Každým krokem, kterým se Krišna matky Země dotknul, vzrůstala její blaženost. Když Krišna kráčí po lese na břehu řeky Jamuny, není to obyčejná chůze – svými kroky způsobuje tolik blaženosti všem, koho se svými nohama dotkne – řece Jamuně, vrindávanskému lesu… ty blažený prožitek zcela poblázní. Když je nějaký prožitek příliš silný, nejde už zadržet… co teprve říct o transcendentálním blaženém prožitku, který jim Krišna dával na každém svém kroku. Celý vrindávanský les, matka Země, řeka Jamuna… nevěděli, jak v sobě ten prožitek udržet, byli jím zcela přemoženi. Nechtěli si ale nechat ujít ani kousek. Nikdy neměli pocit, že už by měli dost. Taková je dynamická povaha vychutnávání si blaženého prožitku. Takový je niterný význam Jamuná tíra vanačári, džajo kundžabihárí.

Jak se mohou zábavy odehrávat v bezčasí?

Krišna lílá neproudí jen jedním směrem. Odehrává se jak relativně, tak absolutně. Musíme pochopit, že rozsah lidské inteligence a schopnost vnímání a prožitku jsou omezené. Když se snažíme chápat nekonečnou povahu nekonečné božské pravdy naší omezenou intelektuální schopností, nepůjde to. Můžeme získat jen nějakou představu – nějaký náhled. Úplné pochopení je nemožné.

Krišnova lílá proudí časem i bezčasím, které existují spolu vzájemně navzájem. Můžeme to chápat jako změnu v neměnnosti. Neměnnost se odehrává v rámci změny. Ačintjabeda-beda – nepochopitelná současná jednota i rozdílnost. Krišnovu lílu charakterizuje oboje – je nepochopitelně zároveň jednotná i rozdílná. Věčný způsob jejího projevu, stejně jako věčně nový způsob jejího projevu se odehrávají zároveň, jsou do sebe vzájemně propletené.

V našem těle probíhají od okamžiku zrození neustálé změny. To, že plyne čas znamená, že se neustále něco děje. Když uplyne jedna vteřina, tak to znamená, že se odehrály i činnosti jedné vteřiny. Společně s proudem času proudí i činnosti. Každý kousek naší činnosti je charakterizován minulostí, přítomností a budoucností. Jsou vzájemně propojené. Každý okamžik rosteme změnami. Kdyby změny nenastávaly, tak bychom se zarazili v neměnném stavu. Pokud by se změny neodehrávaly, nikdy bychom se ani nenarodili. Rosteme díky nim. Každý moment umírá mnoho buněk našeho těla a jsou nahrazovány novými. Rosteme v rámci procesu změn. Ale i přes všechny ty změny jsme to pořád my. Změny se tak odehrávají v rámci neměnného principu, něčeho, co zůstává beze změny. Proto když se podíváme na své fotky z dětství, můžeme vidět, že jsme to my, i když jsme vypadali úplně jinak než teď. Odehrálo se od té doby tolik změn, ale i přesto stále něco zůstává jako neměnné – naše identita. Změnili jsme se v mnoha ohledech, ale v jiných jsme to pořád my.

Změna se nemůže odehrát bez pomoci neměnného principu. Bez zrození by neexistovala smrt a bez smrti zase zrození. Nemůže nastat žádná změna bez propojení s realitou neměnnosti – principu, který se nikdy nemění. Protože je tam funkce neměnné reality, je umožněna změna. Toto je teorie relativity – kdyby neexistovalo absolutno, neexistovala by ani relativita. Ale protože existuje absolutno, dokonalá pravda, existuje i částečná pravda, částečná realita. Kdyby neexistoval celek, neexistovala by ani koncepce části. Kdyby neexistovala koncepce dokonalosti, dokonalé absolutní reality, neexistoval by ani žádný částečný koncept. Jedno dokazuje druhé. Světlo dokazuje temnotu a temnota světlo. Oboje jsou skutečné. Přijímáme světlo jako realitu a temnotu také. Je to jen druhá stránka našeho vědomí.

Všechny změny se tedy odehrávají v principu věčnosti. Musíme pochopit povahu věčnosti a povahu dynamických činností. Věčnou povahu a dynamickou povahu. Vypadají, že si protiřečí. Věčné je věčné – nemůže v něm být nic nové. Kdyby se objevilo něco nového, nemůže to pak být věčné. Jak by mohlo? Objevilo se přeci něco nového, co předtím neexistovalo, takže jak by to mohlo být věčné? Přeci jen nekonečné může být věčné – jako čas. Čas je charakterizován principem věčnosti. Nemá počátek ani konec. Ale v rámci tohoto věčného času existují různé časové úseky, které reprezentují změnu. Čas je tedy věčný, ale zároveň plyne kousek po kousku, vteřinu po vteřině. To jsou dva koncepty času – absolutní a relativní. Věčný koncept času je chápán jako absolutní, ale jakmile realizujeme relativní koncept času, začneme počítat vteřiny, hodiny a dny… Cokoliv, co děláme, můžeme dělat jen díky proudu času. Kdyby čas věčně stál, nic by se nemohlo odehrávat. Činnost znamená něco dynamického. V klidu nemůže existovat činnost. Je možné, že může existovat koncept činnosti v klidu, ale to není skutečná činnost. Můžeme vnímat světlo nebo temnotu – jsme to ale my, kdo je vnímáme. Pokud je někdo v bezvědomí, nevidí nic – ani světlo, ani temnotu. Je to stav úplné vyrovnanosti, bez jakýchkoliv citů, stav úplného rozpuštění. Říká se mu okrajový stav – není to ani to, ani ono. Zcela neutrální stav. Ale na druhou stranu úplná neutralita také neexistuje, protože neutrálno se váže na jednu i na druhou stranu. Když řekneme neutrálno, je to jen relativní výraz, podobně, jako hranice mezi zemí a oceánem. Není možné si představit, co přesně vlastně hranice je. Je to tak tenká linie, že je velice subtilní – je úplně nejsubtilnější. Koncept skutečné hranice je stejně subtilní, jako geometrický koncept bodu – nelze ho pochopit fyzicky. Skrze představivost se ale můžeme pokusit ho chápat. Bod je menší než nejmenší. Nelze ho vidět ani tím nejsilnějším mikroskopem, přesto existuje. Stejně tak nejmenší koncept času nelze spočítat žádným počítačem, přesto je realitou, i když pro nás nepochopitelnou. Co teprve říct o celé nekonečné realitě!

Podobně Krišna lílá je charakterizována oběma způsoby – věčností i dynamickými projevy, které spolu jdou ruku v ruce. Někdy se spolu míchají a prolínají, někdy fungují vedle sebe. Je to zcela nepochopitelné. Relativně je to pochopitelné, absolutně nikoliv. Jak se to děje? Jak princip změny a neměnnosti fungují zároveň na tom stejném místě a v té stejné činnosti? A jak charakter věčnosti a věčně dynamický způsob mohou jít dohromady v harmonické koexistenci? To plně nepochopíme, protože všechny způsoby našeho úsudku a chápání jsou omezeni relativním způsobem – matematickou logickou relativní kalkulací.

Když například budeme považovat matematický výpočet za princip, zjistíme, že v absolutním principu nic nevypočítáme – je to jen princip. Ale když ten princip aplikujeme relativním způsobem, objevují se čísla a jednotlivé kroky výpočtů. Čas a prostor fungují podobně. Jsou nekonečné – čas, prostor, naše duše, všepronikající Nadduše, vesmírná energie neboli Parambrahma. Ale v rámci jejich věčné povahy mají své konečné způsoby projevů, a proto se k nim můžeme vztahovat. Pokud je něco absolutní a nekonečné, pak to není možné. Vždy potřebujeme relativní způsoby, abychom něco pochopili. Když je světla příliš, uvidíme jen tmu. Znamená to ale, že je tma? Ne, znamená to jen, že naše oči mají omezené schopnosti vnímání jen určitého spektra světla. Pokud je intenzita světla nižší nebo vyšší, vidíme jen temnotu. Tma pro nás ale není tmou pro divoká zvířata. Podobný princip lze aplikovat i na zvuk – ultrazvuk a infrazvuk rovněž nedokážeme slyšet, zachytíme jen spektrum zvuku mezi nimi. Můžeme je zachytit jen nějakým přístrojem. Některá zvířata je ale slyšet dokážou. Naše schopnosti jsou velmi omezené, takže nedokážeme pochopit absolutno absolutním způsobem. Není to možné. Jen když se Absolutní v našem životě zjeví relativním způsobem, můžeme s Ním navázat nějaký vztah. A skrze toto relativní pochopení se snažíme Absolutního pochopit jako Absolutního.

Obě dvě povahy Krišnovy líly – věčný aspekt a věčně dynamický, věčně se měnící aspekt – mohou jít harmonicky ruku v ruce. Vzájemně se prolínají a doplňují.