Jaké verše z písem si Šrila Šrídhar Maharádž oblíbil a jak skládal svoji vlastní poezii? Přednáška z Francie, 25.10.2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/17JRTkUDB7ihYqoYi4ScriMDJcLw-J927/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Chtěl bych vysvětlit poslední verš Damodaráštaky, následujíce vhled a vysvětlení Šríly Guru Maharádže.
namas te ‘stu dāmne sphurad-dīpti-dhāmne
tvadīyodarāyātha viśvasya dhāmne
namo rādhikāyai tvadīya-priyāyai
namo ‘nanta-līlāya devāya tubhyam
„Ó Damódare, nejprve se klaním třpytivě zářivému provazu, který obepíná Tvůj pas, pak se klaním Tvému břichu, které je sídlem celého vesmíru. Pokorně se klaním Tvé nejmilovanější Šrímatí Rádhárání, a vzdávám všechny poklony Tobě, Nejvyššímu Pánu, který předvádí své nekonečné zábavy.“
Můj Guru Maharádž, Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Maharádž, stejně jako další guruvarga – Bhaktivédánta Svámí Prabhudád, Bhakti Pramód Purí Gósvámí Maharádž, Bhakti Pragján Kéšava Gósvámí Maharádž, Akinčan Krišnadás Babádží Maharádž – ti všichni měli tuto píseň velmi rádi. Celá naše guru-varga ji milovala. Přirozeně jsme tedy během měsíce Kártiku pod vedením Šríly Guru Maharádže tuto píseň zpívali každý den ráno a někdy i večer. Guru Maharádž vysvětloval, že tato píseň reprezentuje extatickou veselou náladu Krišnových dětských zábav. Vyjadřoval to tak, že když se snažíme vstoupit do světa niterných Bála Gópálových zábav a pochopit je, pak je nezbytné vstoupit do nálady Damódaráštaky. Její požehnání je nutností. Protože v této Damódaráštace, kterou složil Satjavrata Muni, je nádherně vyjevena nálada Krišnova dětství a Jeho dětských zábav, matky Jašódy a otce Nandy.
Guru Maharádž vysvětloval, že Satjavrata Muni vizualizoval celou zábavu damo-bandhany, jak Jašódá utíká za Krišnou, aby ho lapila, a Krišna před ní utíká. Jašóda Ho už už chytá, ale On jí vždy vyklouzne. Jaká byla nálada nádherného Bála Gópála? Jaká byla nálada Šrímatí Jašódy? Jaká byla nálada mezi všemi, kdo přihlíželi této zábavě – vradžskými gopīmi a gopy? Toto vše se nádherně vyjevilo v srdci Satjavraty Muniho, všechno toto viděl ve svém vlastním niterném světě. Díval se dál a dál a neustále se mu vizualizovaly tyto překrásné zábavy mezi malým Krišnou a ostatními, a on si všechno zaznamenal do srdce. Později tento svůj živoucí zážitek vyjevil právě v Damódaráštace. Proto je tak nádherná – jak tattvou, tak svojí poetikou. Guru Maharádž tuto píseň velmi miloval. Ve vztahu k Damodaráštace Šríla Guru Maharádž zpívával dva verše. Nenajdeme mnoho veršů, které by složil přímo Pán Čaitanja, ale tyto dva složil přímo On. Jsou velmi nádherné, kouzelné a živě popisují Bála Gópálovy roztomilé zábavy. Guru Maharádž byl velký sanskrtský učenec a byl plný poznání. Někdy ve svých výkladech vyjevoval své vlastní realizace.
savye pānau niyamita-ravaṁ kiṅkinī-dāma dhṛtvā
kubjī-bhūya prapada-gatibhir-manda-mandaṁ vihasya
akṣṇor bhaṅgyā vihasita-mukhīr-vārayan sammukhīnā
mātuḥ paścād-aharata harir-jātu haiyaṁ gavīnam
– Šrí Krišna Čaitanja, Padyāvalī
Roztomile zlobivý Krišna chtěl hned ráno nakrást čerstvě stlučené máslo. Jeho otec a matka Ho nechali spát a byli rádi, že ještě spí, protože v té době začal být velmi zlobivý a ve všem dělal nepořádek. Jenže Krišna se probudil a první, co ho napadlo, bylo ztropit nějakou neplechu. Věděl, že máslo bylo právě stlučeno – Jeho matka společně s dalšími vradžskými gopīmi máslo stloukaly a ukládaly do mnoha nádob. A Krišna se rozhodl, že ho ukradne. Vylezl z postele a uviděl, že matka nesedí a nestlouká máslo, ale stojí a dává pokyny ostatním gopīm, které mléko na máslo stloukaly. Další dívky, mladé i starší, postávaly okolo a přihlížely. Když Krišna vyšel ze svého pokoje, ve kterém předtím spal, přikradl se za svoji matku, které vůbec netušila, že za ní stojí. Věděl, že začne procházet mezi gopīmi, které po obou stranách chodby stloukaly máslo, a udílet jim rady a dohlížet na ně, jestli všechno dělají správně. Jakmile vykročila, Krišna se vydal za ní.
Tehdy ale Krišna nosil opasek, který cinkal. Matka Jašódá Mu ho schválně dala, aby podle zvuku vždycky poznala, kde zrovna je. Teď si ale opasek chytil, aby nezvonil a začal našlapovat na špičky, aby se nerozezněly Jeho nákotníčky. Tímto způsobem se přikrčený kradl za svojí matkou. Jednou rukou si opatrně přidržoval opasek, aby nezvonil, a druhou nabíral máslo z nádob a dával si ho do pusy. Kráčel přímo za svojí matkou a nabíral si máslo z nádob tu z jedné, tu z druhé strany chodby. Matka Jašódá kráčela chodbou, a hned za ní se plížil velký zloděj másla. Gopī, které stloukaly máslo a ty, které tam postávaly, se na Krišnu dívaly, ale ten jim gestikuloval, aby Ho neprozradily. Akṣṇor bhaṅgyā vihasita-mukhīr-vārayan sammukhīnā – měly co dělat, aby nevyprskly smíchy, když Ho takto viděly. On jim ale naznačoval: „Vůbec se na Mě nedívejte, nebo si Mě matka Jašódá všimne!“ Takže si mohl zcela svobodně nakrást máslo.
Některé gopī se ale neudržely, a tak matka Jašódá zaznamenala, že se za ní něco děje. Ohlédla se a uviděla utíkajícího Krišnu, celého zamazaného od másla. Matka Jašódá se naoko rozhněvala na Vradža-gopī. Vyčinila jim: „Proč jste mi nedaly vědět dříve, že můj nenechavý syn se krade za mnou a bere si tam máslo? Vy všechny jste to viděly a neřekly jste mi to! Co to je?“ A pak se musela rozběhnout za Krišnou, aby zjistila, jakou další rošťárnu plánuje spáchat. Jakmile se Krišna vzbudil, nenechal už matku Jašódu odpočinout. Ta už zcela zapomněla na to, že by měla dohlížet na stloukání másla.
dadhi-mathana-ninādais-tyakta-nidraḥ prabhāte
nibhṛta-padam agāraṁ ballavīnāṁ praviṣṭaḥ
mukha kamala-samīrair āsu nirvāpya dīpān
kavalita-navanītaḥ pātu māṁ bāla-kṛṣṇaḥ
– Šrí Krišna Čaitanja, Padyāvalī 143
Vradžské gopī stloukávaly máslo hned za rozbřesku, ještě předtím, než začalo být horko. Nezbedného Krišnu zvuk stloukání másla probudil. Bylo hlasité, protože Nanda Maharádž byl králem, měl tedy spoustu lidí, kteří mu sloužili. Ti měli za úkol stlouct máslo a pak ho prodat na trhu. Měl bezpočet krav, které ale nebyly obyčejné – všechny byly kāmadhenu, což znamená, že dávaly neomezené množství neskutečně lahodného mléka. Z něj pak připravovali mnoho různých produktů – khīra neboli kondenzované mléko, máslo, podmáslí, různé sladkosti… Když se tedy Krišna probudil, tak první věc, co udělal, bylo, že se tiše přikradl do místnosti, kde gopī mléko stloukaly. Jeho matka tam byla také. Tehdy nebyla elektřina, a tak všude svítily lampičky. Krišna je svým dechem zfouknul – i když byl malý chlapec, byl to také Nejvyšší Pán a bylo to, jako by zavál poryv silného větru, takže všechny lampičky ihned pozhasínaly. A najednou byla tma. Krišnovy oči byly ale na tmu zvyklé a tak mohl vidět dobře.
Všichni si říkali: „Co se to stalo, odkud fouká tento vítr?“ Tentokrát měl Krišna volné obě ruce, a tak oběma rukama začal jíst čerstvě stlučené máslo. Bylo tak výtečné! Mléko samotné byl nektar, takže i máslo z něj stlutčené bylo nektarové, nesrovnatelné s obyčejným máslem. Bylo prostě tak dobré, že malý Krišna nedokázal svoji touhu po něm ovládnout. Nebyl schopen odolat chuti tohoto másla. Teď v temnotě si ho mohl nabrat, kolik chtěl, a tak ho do sebe cpal oběma rukama. Než se podařilo lampičky znovu rozsvítit, měl už Bála Gópál plné bříško, neboť byl velmi zručný zloděj. Bylo možné jen zahlédnout, jak někdo se smíchem utíká pryč.
I když Krišna vypadal jako malé dítě, dělal i spoustu velkých věcí – zabíjel velké démony či vyvrátil dva obrovské arjunové stromy. Krišnovi rodiče i gopī se o Něj velmi strachovali a dávali pozor na to, aby byl neustále v bezpečí. Když démoni, kteří na Něj útočili, zemřeli, říkali si: „Pán je tak převelice milostivý, že ochránil naše dítě! Nejvyšší Pán je tak milosrdný!“ I když měli jñāna-śūnyā-bhakti – čistou oddanost – přirozeně je občas napadlo, že Nejvyšší Pán je tak milostivý, že neustále ochraňuje jejich dítě. „Krišna asi nebude obyčejný chlapec, možná má nějaké mystické síly…“ Ale v další moment na to díky své oddanosti zase zapomněli. V momentě, kdy se tyto věci děly, tak jim občas proběhla hlavou myšlenka, že Krišna nebude úplně obyčejný, že občas dělá zázraky, neboť to, co se kolem Něj děje, je zázračné. Nikdo Mu nedokáže ublížit. Musí za tím být nějaká speciální síla. Pak na to ale díky své láskyplné oddanosti zase ihned zapomněli.
Proto když se tedy přihnal ten poryv větru, který sfouknul všechny lampičky, tak si v ten moment všichni říkali, že za to určitě může ten malý chlapec. V další chvíli si ale řekli, že to byla jen náhoda a že si budou muset dávat větší pozor, aby zavírali okna a dveře, aby už se znovu neudělal takový průvan. Jñāna-śūnyā bhakti způsobila, že se na to pak dívali přesně opačně. Kavalita-navanītaḥ pātu māṁ bāla-kṛṣṇaḥ – Maháprabhu se modlí k tomu roztomile nezbednému nádhernému Krišnovi, aby Mu neustále poskytoval Své útočiště a ochraňoval Ho.
Tyto dva verše jsou propojené s verši Damódaraštaky. Jsou zapsány v Pajaválí od Rúpy Gósvámího a je tam zmíněno, že „bhagavata caitanya candrasya“, že je složil Čaitanja Čandra. Také je najdeme v Guru Maharádžově Prapanna Džívanámritam. Šríla Guru Maharádž tyto verše, popisující nektarové zábavy nádherného děťátka Krišny, vždy rád vysvětloval.
Prý jste byl u toho, když Šríla Šrídhar Maharádž skládal Premadháma Déva Stótram…?
Moje sladké krásné vzpomínky na Guru Maharádže jsou jako girlanda z drahokamů. Každá vzpomínka je jako pestrobarevný drahokam a já z nich mám celou girlandu.
Bylo mi asi pět nebo šest let, když jsem vídával Guru Maharádže, jak sedí na své posteli na východní straně své verandy anebo na své židli vedle postele. Měl tam přistavený takový malý stolek, na kterém psal. Byl pohroužený do zapisování Prema Dháma Déva Stótry. Pamatuji si, jak složil jeden řádek, zamumlal si ho sám pro sebe, ale nebyl spokojený a tak ho přeškrtal. Pak ho přepsal a znovu si ho pro sebe zabroukal, a opět nebyl spokojený a přeškrtal ho. Až napotřetí byl spokojený s tím, co napsal, a to ho velmi rozradostnilo. Vzpomínám si, jak se mu spokojenost z toho, že napsal jeden řádek, odrážela na tváři. Někdy se postavil a začal se procházet a jak šel, tak se jeho krok proměnil v taneční krok a z celého srdce zpíval ten nový řádek. Není totiž vůbec lehké skládat sanskrtské verše, protože je tam spousta věcí, které je třeba dodržet a které spolu musí plynout v harmonii. Jedině pak to funguje. Poetická krása, sláva niterného významu, styl reprezentace tattvy a popisy Maháprabhuových zábav se musejí odehrávat v určitém rytmu.
Bylo to, jako by Guru Maharádž čekal na nějaké vyjevení – snažil se skládat, jednou, dvakrát, ale nebyl spokojený – až napotřetí už většinou spokojený byl. Zpíval oslavnou píseň ze svého srdce, zpíval ji myslí i hlasem, zkoušel to různými způsoby, a až byl spokojený, tak si sedl a ten verš zapsal. Prema Dháma Déva Stótram skládal svojí živoucí realizací, nikoliv jen nějakou básnickou schopností. Samozřejmě i velcí básníci skládají svá díla ze srdce. Stejně tak Guru Maharádž neskládal nic jen na základě nějakých intelektuálních či básnických vloh, ale živoucích pocitů. Tak byl složen každičký verš Prema Dháma Déva Stótry, naplněn živoucími pocity jeho vlastní realizace.
Jednoho dne skládal tu nádhernou sloku:
nyāsa-pañca-varṣa-pūrṇa-janma-bhūmi-darśanaṁ
koṭi-koṭi-loka-lubdha-mugdha-dṛṣṭi-karṣaṇam
koṭi-kaṇṭha-kṛṣṇa-nāma-ghoṣa-bheditāmbaraṁ
prema-dhāma-devam eva naumi gaura-sundaram
Premadhama Deva Stotram-34
Popisoval tu část zábav Šrí Čaitanji, kdy se po pěti letech poté, co přijal sannyās, vrátil z Níláčaly do Šántipuru do domu Advaity Áčarji. Jak se tato zpráva rozšířila po Nabadvípu, tak všichni, včetně matky Sačí, doprovázené Višnuprijou déví, a také všichni oddaní z Nabadvípu a přilehlých oblastí ihned pospíchali na darśan svého milovaného Pána Gaurángy. A jakmile Ho na dálku spatřili, jakmile uzřeli Jeho nádhernou zlatou podobu, tak je přemohlo štěstí a volali: „Gaur Hariból, Gaur Hariból!“ Mocný zvuk Hari-kīrtanu vycházel ze sborového volání lidí, kteří se přišli na Gaurángu podívat. Božská oddaná atmosféra sestoupila na to místo a obklopila Pána Gaurángu a všechny, kteří se zde shromáždili. Vše naplňovalo radostné zpívání Hariho svatých jmen. Nebylo to jen nějaké formální pronášení, ale byl to zpěv ze srdce, inspirovaný pohledem na nádherného Pána Gaurángu.
Sledoval jsem, jak tento verš skládá – napsal ho, ale nebyl spokojený. Napsal ho podruhé, a opět to nebylo ono. Ale když ho napsal potřetí, byl tak spokojený, že se na jeho tváři rozlil šťastný úsměv. Vstal ze své postele, na které předtím seděl a začal tanečními kroky procházet po verandě a tleskáním doprovázel recitaci verše, který právě složil. Stál jsem tam poblíž, byli jsme tam jen sami dva. Občas se na mě díval a občas byl ponořen do své vlastní nálady. Tleskal do rytmu a jemně tančil… Pomalu se pohupoval v radosti, která vyvěrala z jeho srdce a prostupovala celým jeho bytím. Zaplavoval ho nektarový pocit. A tak se z jeho chůze stal ladný taneční krok. Doteď si pamatuji melodii, se kterou ten verš zpíval. Opakoval ho znovu a znovu. V očích se mu leskly slzy radosti. Po nějaké chvíli se opět posadil zpátky na postel a začal se soustředit na další verš.
Je to jedna z mých neocenitelných vzpomínek. Prosím pochopte, jak živoucí to bylo. Nebylo to tak, že by vzal pero a na základě nějaké básnické či intelektuální schopnosti něco hezkého napsal a bylo to. To vůbec ne. Pocházelo to z jeho vlastní nektarové realizace, která vyšla ven v podobě těchto nádherných veršů, které jsou jako drahokamy. Nebo třeba tento, který měl Guru Maharádž velmi rád:
ātma-siddha-sāvalīla-pūrṇa-saukhya-lakṣaṇaṁ
svānubhāva-matta-nṛtya-kīrttanātma-vaṇṭanam
advayaika-lakṣya-pūrṇa-tattva-tat-parātparaṁ
prema-dhāma-devam eva naumi gaura-sundaram
Premadhama Deva Stotram 66
Povaha Premadháma Déva Stótry je taková, že pokud ji zná někdo nazpaměť, tak to znamená, že jsou mu známé všechny základní popisy Šrí Čaitanja Čaritámrity a Šrí Čaitanja Bhágavaty. Všechny zábavy i filosofie Pána Čaitanji jsou shrnuty do 72 veršů. Když je někdo zná všechny, pak zná podstatu filozofie i zábav Pána Gaurángy. Jinými slovy celý jeho život a učení byly prezentovány v esenciální podobě v těchto 72 verších. Je to velmi užitečné.
Šríla Prabhupáda a Šríla Šrídhar Maharádž
Můj Guru Maharádž se znal se Šrílou Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou velmi dlouho. Byli to duchovní bratři, kteří se měli velmi rádi. Bhaktivédánta Svámí například pozval Šrílu Guru Maharádže k sobě domů, aby zde asi měsíc dával přednášky ze Šrímad Bhágavatamu. Občas také spolu jezdívali na kazatelské programy, kde spolu promlouvali Hari-kathā. Měli vzájemný láskyplný vztah po mnoho let.
Jistě znáte fotografii, kde sedí oba dva na jednom vyāsāsanu. Tato fotografie byla pořízena při slavnostním otevření majápurského Čandródaja mandiru. Byl jsem tam s Guru Maharádžem také coby jeho mladý služebník. Vlastně jsem byl spíše malý služebník, protože Guru Maharádž byl velmi vysoký, zatímco já jsem tehdy moc vysoký nebyl, byl tedy mezi námi velký výškový rozdíl. Guru Maharádž se o mě někdy musel starat namísto toho, abych se já staral o něj. Byli jsme tam všichni – Guru Maharádž, Góvinda Maharádž a Akinčan Krišna Dás Babádží Maharádž. Když se pozorně podíváte na videa z té slavnosti, možná mě tam uvidíte. Proč spolu seděli na jednom vyāsāsanu? Stalo se totiž to, že žáci Bhaktivédánty Svámího Maharádže byli ještě nezkušení, a tak nevěděli, jakou úctu by měli prokazovat jeho starším duchovním bratrům. Připravili tedy velmi honosný vyāsāsan jen pro jejich duchovního učitele, pro Guru Maharádže ale připravili jen prosté místo k sezení. Když jsme přišli, program už běžel a Šríla Svámí Maharádž seděl na svém vyāsāsanu. Chtěl, aby se Guru Maharádž také posadil, ale viděl, že pro něj není připraveno žádné vhodné místo. Promluvil rázněji s některými ze svých žáků, a někteří z nich začali pobíhat, aby našli nějaký vhodný āsan. Ale na to, aby sehnali stejně honosný āsan i pro Guru Maharádže, už bylo pozdě. A tak Bhaktivédánta Svámí Maharádž chytil Šrílu Šrídhara Maharádže za ruku a vzal ho k sobě na svůj vyāsāsan. Tak vznikly ty známé fotografie, jak sedí spolu na jednom vyāsāsanu.
Po slavnostním otevření se odebrali nahoru do velké konferenční místnosti a posadili se na velkou bílou matraci na zemi. Šríla Bhaktivédánta Svámí požádal svoje žáky, aby zapnuli projektor. Chtěl totiž mému Guru Maharádžovi a Akinčanovi Krišnadásovi Babádžímu Maharádžovi ukázat, jak pokračuje světové kázání. Video se spustilo, a když ho Guru Maharádž sledoval a viděl všechny ty úžasné události – extatické tančení, zpívání, rozdávání knih a prasādam a jak se vědomí Krišny šíří do všech částí světa, velmi to oceňoval. S obdivem hleděl na Šrílu Svámího Maharádže a občas ho poplácal po ramenou: „Ty jsi skutečně vyplnil touhu našeho Gurudévy, Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura! To je to, co opravdu chtěl. Chtěl vidět, jak se Maháprabhuovo Božské poselství šíří celým světem, a ty jsi to teď splnil. Jsi zplnomocněný speciální milostí našeho Guru Maharádže a Pána Čaitanji a já si toho velmi vážím. Nepochybuji, že budeš čím dál tím úspěšnější!“ Po skončení videa si nechal Bhaktivédánta Svámí zavolat GBC, ale ti zrovna měli schůzi. Když je zavolal, nezbývalo jim, než schůzi rychle přerušit a přijít. Dal jim nějaké pokyny, ale já jsem tehdy neuměl moc dobře anglicky, takže jsem všemu nerozuměl.
Vzpomínám si, že Guru Maharádž dostal pokoj na stejném poschodí lotosové budovy, jako byl pokoj Šríly Bhaktivédánty Svámího Maharádže. Ten ustanovil Šrutakírtiho Prabhua coby našeho nočního pobočníka pro případ, že bychom něco potřebovali. Byl to velmi sladký oddaný. Když bylo maṅgala-ārati, Guru Maharádž mě vzbudil se slovy: „Tolik oddaných přijelo až z druhého konce světa a všichni jsou na maṅgala-ārati. A ty pořád ještě spíš? Rychle si umyj ruce a obličej a pospíchej tam!“ Já jsem prostě rád spával. Tak jsem rychle vyběhl na maṅgala-ārati. Tehdy se odehrávalo celkem daleko od lotosové budovy, kde jsme bydleli.
Pamatuji si, že poprvé přivedl Bhaktivédánta Svámí do Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu Ačjutánandu, Šrutakírtiho a Rámánudžu. Myslím, že Bhavánanda Maharádž tam byl také. Se Šrutakírtim jsme byli velmi dobří přátelé, a s Ačjutánandou rovněž. Zejména Šrutakírti byl vždycky velmi sladký. Doteď si pamatuji, jak všichni nádherně tančili před Božstvy, vedeni Bhaktivédántou Svámím Maharádžem. Vzpomínám si, jak seděli na podlaze Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu a zpívali Mahámantru. Přehrávali si magnetofonovou pásku s nahrávkou Svámí Maharádžova zpívání a následovali ho. Pamatuji si, že napříště dorazil Svámí Maharádž do Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu s mnoha svými žáky i sannyāsīny.
Vzpomínám si, jak oba dva, můj Guru Maharádž a Bhaktivédánta Svámí Maharádž, bývali hodiny a hodiny pohrouženi do Hari-kathā a tak moc si to vychutnávali! Šríla Guru Maharádž nás vždy učil, že jakmile uvidíme jakéhokoliv jeho duchovního bratra, máme k němu ihned přiběhnout, vzdát mu úplné poklony a přijmout od něj požehnání tím, že se dotkneme jeho lotosových nohou. Že je máme ve služebnické náladě přivítat, ověnčit je girlandou a přivést je za ním. Guru Maharádž bydlel v prvním poschodí a když byl starší, tak už často nescházel dolů. Posílal ale své žáky, aby u brány přivítali Šrílu Bhaktivédántu Svámího Maharádždžího, Bhakti Dajitu Mádhavu Gósvámího Mahardždžího, Bhakti Pramód Purí Gósvámídžího a ostatní vznešené duchovní bratry. Mám sladké vzpomínky na to, jak jsme běželi, abychom je přivítali.
Pak jsme je přivedli nahoru, kde pro ně bylo připraveno pohodlné sezení. Poté, co si oba duchovní bratři vzdali poklony, tak se posadili a začali s kauśal-praśnou. Jsou to dotazy o tom, jak se mají a jak všechno jde. Tyto dotazy a odpovědi probíhaly v rámci Krišna vědomí, nebyly světské. „Maharádžo, je pro tvůj bhajan všechno příznivé? Jde ti hezky a hladce služba Krišnovi? Jsi šťastný? Určitě jsi velmi blažený, když jsi neustále ponořený v bhajanu. Vzpomínáš si, jaké to bylo, když byl přítomný náš Gurudéva, Sarasvatí Prabhupáda?“ A takto začali svůj rozhovor. A pak okamžitě vstoupili do světa Krišna-kathā takovým způsobem, jak byli zvyklí jí naslouchat od jejich milovaného Gurudéva, Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, když ji k nim promlouval. Vzpomínali na jeho Hari-kathā a byli naladěni stejně, jak přednášel svoji Hari-kathā on. Takto si oba dva bratři společně s radostí vychutnávali Hari-kathā, obklopeni svými žáky. Byly to úžasné časy – někdy mluvil Bhaktivédánta Svámí Maharádž a Guru Maharádž poslouchal, a pak si zase role prohodili. Takto mluvili hodiny a hodiny a přicházela různá témata o Krišnovi – ať už z Bhagavad-gíty, Šrímad Bhágavatamu, Bhakti Rasámrita Sindhu či Brahma Samhity. Jako by tančili od jedné knihy ke druhé, v naprosté harmonii. Ve své Hari-kathā se odkazovali na různá oddaná písma tak, že snadno přecházeli od jednoho ke druhému. Chvíli si vychutnávali některé verše Bhagavad-gíty s novým světlem realizace a pochopení, které mezi sebou sdíleli, a najednou přešli ke Šrímad Bhágavatamu. Recitovali nádherné verše, jako:
tava kathāmṛtaṁ tapta-jīvanaṁ
kavibhir īḍitaṁ kalmaṣāpaham
śravaṇa-maṅgalaṁ śrīmad ātataṁ
bhuvi gṛṇanti ye bhūri-dā janāḥ
„Nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem těch, kdo trpí v tomto hmotném světě. Tato vyprávění, předávaná učenými mudrci, odstraňují veškeré hříšné reakce a udílejí příznivý osud každému, kdo jim naslouchá. Tato vyprávění se šíří po celém světě a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto Boží poselství, jsou velmi štědří lidé.“
Šrímad Bhágavatam 10.31.9
A někdy z Čaitanja-čaritámrity:
anarpita-carīṁ cirāt karuṇayāvatīrṇaḥ kalau
samarpayitum unnatojjvala-rasāṁ sva-bhakti-śriyam
hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ
sadā hṛdaya-kandare sphuratu vaḥ śacī-nandanaḥ
„Kéž se tento Pán, známý jako syn Šrímatí Sačí-deví, transcendentálně usídlí v nejniternějších komnatách vašeho srdce. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil ve věku Kali, zářící barvou tekutého zlata, aby rozdával to, co žádná inkarnace nikdy předtím: nejvznešenější a zářící náladu oddané služby, náladu milostné lásky.“
Šrí Čaitanja Čaritámrita 3.1.4
Někdy citovali z Bhagavad-gíty:
teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
„Dlím v jejich srdcích, a abych jim projevil zvláštní milost, zářící lampou poznání rozptyluji temnotu zrozenou z nevědomosti.“
Bhagavad-gítá 10.11
Někdy také zapluli do Krišna Karnámrity, například ke Guru Maharádžově oblíbenému verši:
māraḥ svayaṁ nu madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu
mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu
veṇī-mṛjo nu mama jīvita-vallabho nu
kṛṣṇa’yam abhyudayate mama locanāya
„Co to vidím před očima? Ó milovaný Pane, co vidí moje oči? Myslím, že Kámádéva, Bůh lásky samotný, se přede mnou zjevil ve své nekonečně krásné podobě a náladě. Jsi skutečně Kupid anebo jsi Krišna? Teď chápu, že bůh lásky, Kupid a můj milovaný Pán Krišna jsou jedním a tím samým.“
– Šríla Bilvamangal Thákur, Krišna Karnámrita 68
madhuraṁ madhuraṁ vapur asya vibhor
madhuraṁ madhuraṁ vadanaṁ madhuram
madhu-gandhi mṛdu-smitam etad aho
madhuraṁ madhuraṁ madhuraṁ madhuraṁ
„Krišnovo transcendentální tělo je velmi sladké a Jeho tvář je ještě sladší. Ale ze všeho nejsladší je Jeho jemný úsměv, který voní jako med.“
– Šríla Bilvamangal Thákur, Krišna Karnámrita 92
Hodiny a hodiny byli pohrouženi do Krišna-kathā a my jsme pili tento nektar. Oni ten nektar vychutnávali, ale několik kapek jim vytrysklo z úst, a my jsme jako čmeláci sbírali a vychutnávali kapky tohoto medu. Takový to byl pocit. Byl to nádherný, sladký zážitek. Diskutovali spolu často i v Bengálštině, jejich rodném jazyce, a jednou se jeden z žáků Bhaktivédánty Svámího Maharádže zeptal, o čem tak nadšeně a radostně mluvili. Ten mu odpověděl: „Kdybych ti to řekl, tak omdlíš!“
V té době ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu už sice byla hotová chrámová budova, nāṭya mandir ale ještě ne. Šríla Bhaktivédánta Svámí řekl svým žákům, Bhavánandovi Maharádžovi a Džajapatákovi Maharádžovi, že by chtěl, aby nāṭya mandir Šrídhara Maharádže byl dokončen a aby na to přispěli. ISKCON se tedy podílel na dokončení Guru Maharádžova nāṭya mandiru.
Mám tolik vzpomínek, že bych mohl vyprávět celé dny a noci. Jsem rád, že jsem znovu mohl vychutnávat tyto neocenitelné sladké vzpomínky dávných dní.
Francie, 25.10.2015