Vysvětlení prvního a posledního verše jedné z nejvýznamějších modliteb Gaudiya Vaišnavů. Přednáška z Francie, Ecueille, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/159stFMECDMbmYlTzv8oh_WU0fBeSSOZx/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Chtěl bych vstoupit do světa posledního verše Šikšástaky…
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ
Když jsme teď společně četli vandanu, na další stránce jsem zahlédl Šikšástaku a její poslední verš spontánně upoutal moji mysl. První verš Šikšástaky nám předkládá nektarový poklad Krišna saṅkīrtanu, zatímco poslední verš nám představuje nektarový poklad śaraṇāgati, nektarového odevzdání se. Všechny verše Šikšástaky od začátku do konce jsou neoddělitelně propojené. Ale ten úplně první a úplně poslední jsou velmi významné, velmi speciální. Proč? V prvním verši Pán Čaitanja vysvětlil nádherný nektarový svět chuti saṅkīrtanu a slavnou saṅkīrtanovou náladu. Popsal přemáhající blažený prožitek Krišna saṅkīrtanu v extatické lásce ke Krišnovi – blaženou náladu, blažený zážitek saṅkīrtanu neboli opěvování slávy Rádhy a Krišny v hluboké lásce k Nim. Oba dva aspekty jsou v něm zahrnuty. Je to blaženost z opěvování Jejich slávy, které je zplnomocněné silnou extatickou láskou. Když něco milujeme a cítíme v srdci extázi lásky a s touto extází opěvujeme to, co milujeme, tak čím víc opěvujeme, tím blaženější jsme a tím víc se nám chce opěvovat. Jedna stránka našeho blaženého zážitku je láska k Pánu, kterou cítíme, a druhou stránkou je opěvování jeho slávy, krásy a vlastností, díky kterému se zvyšuje blaženost lásky a dostává nové dimenze. Zvyšuje se a zvyšuje, až doroste takových rozměrů, že nektarovou slastí zaplaví celé bytí toho oddaného, pohrouženého v saṅkīrtanu. První a poslední verš jsou propojeny, takže pokud nevysvětlím jeden, vysvětlení druhého bude neúplné.
Ceto-darpaṇa-mārjanaṁ – čištění zrcadla srdce. Krišna-saṅkīrtan přináší první příznivý výsledek – vyčištění zrcadla srdce.
Bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ – všechny ohně hmotné existence jsou uhašeny. Lesní požár naší smrtelné existence je udušen.
Śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ – začíná na nás dopadat transcendentální paprsek měsíce všeho dobra a příznivosti a koupe nás… Když stojíme pod noční oblohou a dotýkají se nás měsíční paprsky, máme pocit, že se ve svitu luny koupeme, že vstřebáváme ten uklidňující měsíční nektar. A co je tím měsícem, který je zde popsán? Je to měsíc veškeré příznivosti, veškerého dobra. Jsou zde uvedeny příklady jak měsíce, tak bílého lotosu. Když se paprsky měsíce dotknout bílých lotosů, rozkvetou v plné kráse a vůni. Podobně lotos našeho srdce se také plně rozvine dotekem paprsků měsíce veškeré příznivosti. Jen si to představte… samotné pomyšlení na tento překrásný příklad, který nám Maháprabhu dal, je nádherné… je to sice poetické vyjádření, ale zároveň je to skutečná subjektivní realizace. Podle jógové filozofie je tímto lotosem srdeční čakra. Maháprabhu ale neviděl srdce a jeho city jako čakru, ale jako bílý lotos. A nejen jako lotos srdce, ale jako lotos, který oplývá veškerou krásu, štěstím i vůní života. Mezi lotosem srdce a božským měsícem na duchovním nebi probíhá láskyplná výměna. A co je tím božským měsícem? Krišna saṅkīrtanam. A co je tím lotosem srdce? Je to oddaný, který je v Krišna saṅkīrtanu pohroužený a jehož lotos srdce rozkvétá v blažených paprscích božského měsíce Krišna saṅkīrtanu.
Proč zrovna bílý lotos? Protože pouze bílý lotos rozkvétá v měsíčních paprscích, ostatní lotosy rozkvétají v záři slunce. Je to božsky romantický výjev – měsíčná noc, na jezeře bílý lotos, který rozkvetl dotykem paprsků úplňku. Vodu zdobí nádherné vlnky a lotos se na nich pohupuje, jako by tančil. Vypadá to tak krásně! Když si to vybavíme ve chvíli meditace, bude to, jako bychom se dostali do jiného světa. Budeme se cítit pozvednuti na jinou úroveň existence. Maháprabhu použil tento básnický romantický příklad, aby nám vysvětlil, jak se lotos našeho srdce v Krišna saṅkīrtanu rozevírá do plného květu obdařeného vůní a krásou. Rozkvétání lotosu srdce pod dotekem nektarového měsíčního svitu reprezentuje to, co se stane srdci oddaného, když zakusí Krišna saṅkīrtan. Je to to nejvyšší životní štěstí.
Vidyā-vadhū-jīvanam – prožitek Krišna saṅkīrtanu se v jeden moment stane životem a duší všech láskyplných citů srdce. Vidyā znamená parā vidyā – je to zosobněná Bohyně veškerých našich prožitků lásky. Říká se jí vidyā-vadhū a opěvování Krišnovy slávy je považováno za Její život. Jīvanam znamená život. Krišna saṅkīrtan je životem a duší toho blaženého láskyplného prožitku oddaných. Je to životní esence veškeré božské radosti Krišna saṅkīrtanu. Někdy se vidyā-vadhū překládá jako manželka poznání. To ale nedává smysl. Co je manželka poznání? Pro některé překladatele je to příliš složité. Správný překlad je hlubší, ale poetičtější. Musíme napřed pochopit, co je to vidyā, co je vadhū a co je jīvanam. Vidyā zde znamená parā vidyā neboli Krišny si vědomé poznání. Není to jen obyčejné poznání, ale je velice speciální. Takové speciální Krišny si vědomé poznání stojí nad poznáním… je to blažený zážitek. Není to jen teoretické intelektuální poznání, ale je to poznání proměněné v živoucí prožitek. Poznání a prožitek tu mají jednotnou identitu. Jaký charakter tento prožitek má? Je to blažená láska ke Krišnovi. Jinými slovy samotný charakter, samotné kritérium tohoto poznání neboli prožitku je naplněné extatickou láskou ke Krišnovi. Toto všechno je vidyā. Tento blažený prožitek lásky ke Krišnovi je přirovnáván k osobnosti – k nádherné Bohyni. Tento prožitek je touto Bohyní – vadhū – zosobněný. To, co udržuje při životě tuto nádhernou Bohyni, je věčně trvalá a neustále se vzdýmající láska ke Krišnovi. Je těžké tomu porozumět. Ona je ztělesněním blažené lásky ke Krišnovi a Její život samotný je také blažená láska ke Krišnovi. Není tedy rozdíl mezi Jejím životem a Její podobou. Jsou jedním, není tam rozdíl mezi deha-dehī. Jinými slovy opěvování a zakoušení Krišnovy slávy, která obsahuje i Jeho vlastnosti a zábavy, je životem a duší Bohyně lásky ke Krišnovi. Acintya-bhedābheda. Nejvyšším příkladem je Šrímatí Rádhárání. Na jedné straně je zosobněním veškeré blažené lásky ke Krišnovi. Na druhé straně je Jejím samotným životem je Krišna saṅkīrtan neboli láskyplné opěvování slávy Krišny, Jejího milovaného.
Uvedu praktický příklad, který je sice materiální, ale může poskytnout nějakou představu. Existuje několik příkladů milenců z historie, jako třeba Laila-Madžnu, kteří se milují natolik, že raději zemřou, než aby žili bez sebe. Cítí k sobě tolik lásky! Jsou považováni za ty největší milence historie – obětovali kvůli tomu druhému i své životy. Když se podíváme na povahu těchto velkých milenců, vždy si můžeme všimnout, že velmi rádi oslavují toho druhého. Jak je krásný, jak uklidňující je jeho dotek, jak jeho láskyplná slova těší srdce, jak příjemná je jeho společnost… a nejen příjemná, ale blažená, nepopsatelně extatická! Cítí víc a víc blaženosti, když se pohrouží do opěvování slávy a chválení svého milovaného a jejich láskyplné city ještě vzrůstají, i když už předtím se velice milovali. Když na sebe myslí, mluví o sobě a užívají si vzájemné společnosti, nacházejí v tom nekonečnou radost a blaženost lásky. Stává se to životem těchto milenců, esencí jejich života, ze které žijí – stává se jejich životem a duší. Taková je podstata. A takto to Maháprabhu popisuje. Je to nekonečný svět zážitků Krišna-premy, a existuje mnoho úrovní, různě intenzivních dynamik prožitků Krišna-premy. Jeden je obecnější, druhý je hlubší, vycházející z nitra srdce a ten se Krišna-saṅkīrtanem nepřetržitě zvyšuje a neustále vylepšuje. Je jím vyživován. Blažená láska ke Krišnovi je vyživována opěvováním Krišnovy slávy, zábav, jména, činností… a to se stává životem toho, který Krišnu miluje. Vidyā-vadhū. Někdy používáme určité výrazy, jako život mého života – a to je přesně ono. Vidyā-vadhū-jīvanam. Život mého života. Láska mojí lásky. Bůh všech bohů. Nejvyšší ze všech nejvyšších bytostí. Nejlepší z nejlepších. Občas musíme používat superlativy. Když říkáme vidyā-vadhū-jīvanam, tak je to život zosobněné Bohyně Krišna-premy a ten život samotný je Krišna-prema. Šrímatí Rádhárání je Bohyní Krišna-premy a zároveň Její život samotný je Krišna-prema. Je to tak i tak.
Ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ – oceán blaženosti se neustále zvyšuje.
Sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam – zaplavuje celé já, život i duši, nektarovou blažeností Krišna-premy. Někdy je to přeloženo, že očišťuje. Na této úrovni už se ale žádné očišťování neodehrává, k němu dochází na začátku. Odehrálo se už na úrovni ceto-darpaṇa-mārjanaṁ, během fáze přinášející výsledky. Zde ale koupání vůbec neznamená očišťování, je to mnohem víc – je to noření se, plavání v nektarovém blaženém prožitku lásky ke Krišnovi. To je to, co to znamená. Protože dokud člověk není očištěný, na tuto úroveň vůbec nemůže vstoupit. Překladatel si možná myslel, že koupání znamená očištění. Ale zde je slovo koupání použito poeticky – není to koupání proto, aby se člověk očistil, protože toto očištění už proběhlo během ceto-darpaṇa-mārjanaṁ. Tohle už je velmi vysoká úroveň.
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ
Prožitek extatické lásky ke Krišnovi kulminuje v posledním verši Šikšástaky. Tento verš reprezentuje intenzivní city a zážitky Šrímatí Rádhárání, když se úplně láskyplně odevzdá Krišnovi. Na této úrovni odevzdání není přítomná jakákoliv vypočítavost – zdali mě můj milovaný také miluje nebo jak se ke mně chová – je to úroveň bezpodmínečného nesobeckého intenzivního sebeodevzdání, které je nezávislé na tom, jak se k Ní Nejvyšší Pán chová – zdali sladce nebo trošku hrubě. Na této konečné úrovni transcendentální intenzivní lásky, i když se k Ní Její milovaný chová hrubě, není to vnímáno jako hrubost. Je to jen další zdroj nektarového prožitku, takže to ve skutečnosti není surovost. Nic z toho, co Její milovaný udělá, ve skutečnosti hrubé není, i když se to tak může jevit. Je velmi těžké takový stav popsat, protože zcela transcenduje naše omezené chápání a prožívání lásky. Ale i přesto – ve světě vyšší božskosti je to takové, že i když se k Ní Její milovaný chová hrubě, Ona žádnou hrubost necítí, protože Jí to způsobuje nektarový prožitek. Objetí milovaným je samozřejmě také velmi blažené, ale kopnutí od milovaného je rovněž dalším nektarovým zážitkem. Takový je stav bezpodmínečného láskyplného odevzdání. I když milovaný kopne nebo dupne, je to nádherný, sladký pocit. „Je to tak sladké a blažené, když Mě můj Milovaný kopne! Když na Mě stoupne!“
Na úrovni té nejvyšší oddané lásky ke Krišnovi je jakákoliv výměna s Krišnou sladká. Jako popisuje Madhuráštaka – všechno je sladké, všechno je blažené. Není tam žádný pocit hrubosti nebo nic podobného – ani nemůže být. Polibek i kopanec chutnají stejně. Takový je svět extatické lásky ke Krišnovi, plné bezpodmínečného láskyplného odevzdání. Je to koncepce extrémně oddané lásky, prosté jakékoliv vypočítavosti. Je to láska extrémní oddanosti a extrémního odevzdání. Takové je epitom Krišna-premy, popsaný v posledním verši Šikšástaky. Je to nejvyšší hranice bezhraničného. Taková láska je možná pouze mezi Krišnou a Šrímatí Rádhárání a také sahkīmi a mañjarīmi , na nižších úrovních nikoliv. Možná nějaká šťastlivá duše, která bude přijata do jejich nejdůvěrnějšího kruhu, může získat nějaký náhled.
Je to úroveň, na které člověk touží po tom být Milovaným kopnut. Ale pokud začne být Milovaný netečný, to je něco jiného – to je jako smrt. Taková bolest je nesnesitelná. „Raději mě kopni nebo na mě šlápni, ale neopouštěj Mě, protože bez Tebe nedokážu žít!“ I to šlápnutí je nějaká výměna s Milovaným, ale bez ní je život nemožný. Naším omezeným vnímáním světské lásky a nenávisti tohle nedokážeme nikdy pochopit. Je to nemožné.
Když je to pro nás nemožné, tak o co se máme snažit?
Měli bychom se snažit, abychom se k této úrovni přiblížili. Naším cílem není na tuto úroveň vstoupit, protože to není možné. Ale můžeme se snažit dostat se co nejblíže, co to jde.
Co znamená výraz lampaṭa?
Doslovný překlad je darebák, to je ale velmi hrubý výraz. V transcendentálním slova smyslu je to ale to nejnektarovnější, neuctivější milostný slovo. Maháprabhu jím zdůraznil vyjádření svého rozpoložení. Schválně použil slovo „lampaṭa“, aby se emocionálně vyjádřil, ale v transcendentálním slova smyslu. Šrímatí Rádhárání říká: „Já vím, kdo jsi. Nemůžeš beze Mě žít. Potřebuješ Mě! Ó Šjámasundaro, Můj milovaný Pane, vím, jak moc Mě miluješ a že beze Mě nedokážeš být!“ Proto se slovo „lampaṭa“ stává Krišnovou ozdobou. Stejně, jako kradení. „Krádež“ či „zloděj“ je na pohled negativní výraz. Jakmile ho ale aplikujeme na Krišnu, Zloděje srdcí, nejvyššího Zloděje…
Oddaní říkají: „Kradeš! Ale prosím, nepřestávej krást! Kraď mě víc a víc, úplně mě vydrancuj, můj Pane!“ Je to přesný opak – je to to nejdůstojnější, nejkrásnější. S výrazem „lampaṭa“ je to stejné. Někdy nestačí být Krišnou ukraden, proto Ho Jeho oddaní žádají: „Vydrancuj mě, vykořisťuj mě… čím víc mě vydrancuješ, tím blaženější budu. Prosím, Pane mého života, můj milovaný, vydrancuj mě!“ Čím víc Pán láskyplně požaduje, aby si jich mohl užívat, tím víc oni sami získávají – tím větší a lepší blaženost. Takhle to prožívají. Takhle to funguje v transcendentálním světě lásky ke Krišnovi.
Jak je možné se do tohoto světa dostat?
Jen milostí Božského Páru, jinak to nejde. Můžeme udělat jen to, že se budeme modlit a hluboce dychtit po tom tohoto světa lásky dosáhnout. A může nám to splnit jedině Jejich sladká vůle a bezpříčinná milost. I když jen na chviličku člověk získá byť jen záblesk takové lásky, je jeho život naplněn.
Ecueille, Francie, 2015