Jaká se správně pohroužit do nektaru oddaných nálad a popisů Krišnových zábav, ozdob, podoby a krásy? Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Mathu, Vídeň, 1.9.2015.
Audio k poslechu online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/14usjcvl9xg2HZiV99vCyUspRQSpn7S6z/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Ve světě transcendentálně mystického romantismu můžeme najít nádherné popisy určitých prožitků. Říše blažené duchovní realizace Rádhá-Krišna-līly, Gaura-līly, musí být chápána transcendentálně romanticky mystickým způsobem. Ve světě romantické poezie existuje mnoho básní, které popisují blažené romantické city. Slovo romantický nebo romantismus má v materiálním kontextu jiný význam, než jaký má transcendentální romantismus. Různé výrazy používáme v obyčejném i vznešeném kontextu. Slova jako romantika, láska či náklonnost mohou mít jak obyčejný, tak vznešený význam. Nyní hovořím o prvotřídním, vznešeném, povzneseném transcendentálně romantickém zážitku, který v sobě chová obrovské množství blaženosti a extatické lásky.
Během dospívání mohla většina z nás získat náhled na to, jaký takový prožitek asi je. Chlapci i dívky začnou být v tomto věku velmi citliví a emocionální, objevují nové a nové věci a snaží se je chápat. Toto životní období zmiňuji proto, abych vysvětlil povahu mladistvých zábav Rádhy a Krišny. Víme, že Šrímatí Rádhárání a Šrí Krišnačandra jsou věčně mladiství. Původní koncepce Nejvyššího Boha a Nejvyšší Bohyně je jugala-kiśora. Proto se používá výraz aprākṛta jugala-kiśora. Rādhā-kṛṣṇa prāṇa mora jugala-kiśora. Kiśora v češtině znamená mladistvý, dospívající. Krišnu a Rádhárání uctíváme jako věčně mladistvé. Původní svayam Bhagaván a Bhagavatí, původní svayaṁ-rūpa Krišna a svayaṁ-rūpā Šrímatí Rádhárání jsou jugala-kiśora. Vždy vypadají na 10-16 let. Samozřejmě, že spousta nádherných zábav se začala odehrávat už dříve, zhruba od doby, kdy Jim bylo 8. Jejich původní podoba ale odpovídá 10 – 16 rokům. Nejvyšší Pán, Rasarádža, a Nejvyšší Paní, Mahábháva Svarúpiní, mají samozřejmě spoustu různých podob. Ale původní, základní podoba Nejvyšší Bohyně a Nejvyššího Pána je mladistvá, dospívající. Můžeme tedy získat nějaký náhled do toho, jaké štěstí a blaženost způsobuje láskyplné hry mezi Krišnou a jeho nejbližšími přáteli v sakhya-rase, a také láskyplné dovádění mezi Krišnou a ztělesněním vātsalya-premy – matkou Jašódou a Nandou Maharádžem, a mezi Krišnou a božskými dívkami Vradži, Vradža-gopikami. Pokud budou naše mysl i srdce transcendentálně romanticky naladěné, dokážeme získat náhled do blaženého prožitku takového láskyplného dovádění.
Uvedu příklad. Když jsme byli malí, rádi jsme chodili na pikniky. Alespoň u nás v Indii, nevím, jestli je to běžné i v Evropě. Maminka vždy navařila plno dobrého jídla, ale děti ho nechtěly jíst – šly raději ven s kamarády. Vykopaly na poli brambory, které tam ještě po sklizni zůstaly, takže to majitelům pole nevadilo, anebo nasbíraly zbytky zeleniny. Nakupily větvičky či slámu, rozdělaly oheň a brambory či zeleninu na něm opekly a dochutily troškou soli. Byly tak šťastné, když si toto jídlo společně v hravém duchu vychutnávaly! Mnohem více, než nějaké vynikající jídlo u nich doma. Rodiče je volali, aby se šly domů najíst, ale to běžné každodenní jídlo je nelákalo. Raději si s kamarády samy opekly brambory. Chuť samotná sice nebyla nic moc – byla to jen zelenina s troškou soli – ale protože si ji připravily samy, zdála se jim vynikající. Napůl spálené bramboře s troškou soli a možná s troškou čili se nic nevyrovnalo!
Odkud se v těch dětech bere tolik radosti? Až vyrostou, všechnu ji ztratí. Kdo je tedy kvalifikovanější ke štěstí? Děti nebo dospělí? V dětství nacházíme tolik štěstí v běžných činnostech. Jakmile vyrosteme, tak na to zapomeneme. Každý hledá štěstí a potěšení, a dětem se to daří – rozveselí je každá obyčejná věc. Když ale vyrostou, tak o tuto schopnost přijdou a nedokážou se ze všeho radovat, jako když byli malí. Proč to vysvětluji? Protože se musíme dostat do božsky dětského rozpoložení, abychom dokázali pochopit blaženost Krišnova láskyplného dovádění s Jeho důvěrnými přáteli. Oddaní někdy začnou být transcendentálně dětští – mají dětsky otevřené srdce, jsou dětsky vnímaví, a tak dokážou pochopit blaženost láskyplného dovádění mezi Krišnou a Jeho sakhy či mezi Krišnou a sakhīmi.
kṛṣṇa tomār premer pālā gāilām jagat jure…
„Milovaný Krišno! Zpíval jsem milostné písně pro Tebe na mnoha místech tohoto světa… Nyní jsem zjistil, že se během toho rovněž i svět mého srdce celičký naplnil a naladil na Tvé milostné písně… Jaká extáze to je, zažít toto probuzení božské lásky!“
Krišna, pasáček, jde s krávami do lesa a pase je. Je obklopený přáteli a jindy zase přítelkyněmi. Myslím to samozřejmě transcendentálně – někdy je ošemetné používat tyto výrazy, protože mohou být dvojsmyslné. Když začne jejich láskyplná hra, způsobí jim doslova nekonečné štěstí a blaženost. Každičká součást līly mezi Krišnou a sakhy, mezi Krišnou a Vradža-gópīmi, či mezi Krišnou a Jeho rodiči, je neomezená, nemá konce. Prožitek takové blaženosti nemá hranic a nikdo netuší, kolik blažených nálad lásky se může v životě objevit – není to jen jedna nebo dvě, je jich obrovské množství. Nelze to popsat slovy, ale snažím se vám dát alespoň nějakou představu o tom, jaké to je. Je zcela nemožné to věrně popsat naším omezeným jazykem.
Snažte se vnořit hlouběji do toho blaženého světa, kde nádherně ozdobený Krišna předvádí svoje zábavy jako král pasáčků, Rakhala Rádža, obklopený krásnými kravami, které Ho někdy celého olizují, čichají Jeho vůni… a Krišna je občas laskavě napomíná: „Odstupte trošku, dopřejte mi kousek místa!“ Ale ony nechtějí poslechnout, chtějí Ho naopak očichávat více a více. Nakonec ale uposlechnou. A tohle nedělají jen krávy, ale také jelínci, pávi, ptáci, papoušci… všichni láskyplně dorážejí na nádherného Rakhala Rádžu, krále pasáčků. Nikdo se nechce vzdát svých láskyplných požadavků, dokud je Pán nesplní. Představte si tu nádhernou podobu dospívajícího Krišny, který září svojí barvou dešťového mraku, s hlavou ozdobenou pavím peřím, s tělem, které matka Jašódá zkrášlila šperky, s nádhernou flétnou zastrčenou za opaskem… Každý krok, který udělá, doprovází cinkání Jeho nákotníčků – cink, cink, cink… Není to žádný obyčejný zvuk – vše se dál a dál násobí náladami, melodiemi a krásou. Ten extatický zážitek nejde popsat. Můžeme si říct: „Vždyť přeci o nic nejde – Krišna prostě chodí a cinká u toho svými nákotníčky, co je na tom tak úžasného?“ Ale to by byl jen velmi omezený světský koncept někoho, kdo o Krišnově līle vůbec nic neví.
alakāvali-maṇḍita-bhāla-taṭaṁ
śruti-dolita-mākara-kuṇḍalakam
kaṭi-veṣṭita-pīta-paṭam sudhaṭaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
„Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož čelo zdobí kadeře černých vlasů, jehož ušní lalůčky zkrášlují pohupující se náušnice tvaru ryby, kterého zdobí žluté hedvábí, obepínající jeho kouzelné boky.“
Vradža rádža-sutáštakam 4
Jsou to ty drobné detaily, ty maličké ozdoby, zkrášlující Krišnovu božskou podobu, které tak moc přitahují Jeho oddané! Proto znovu a znovu oslavují a chválí Krišnovu krásu – aspekt nāmy (jména), rūpy (podoby), guṇy (vlastností), līly (zábav) a jejich oslavování nebere konce. I pouhý pohled do Krišnových očí způsobí, že nenacházejí slova, kterými by dokázali popsat jejich nádheru. Jeho oči připomínají okvětní lísky lotosu s narůžovělým nádechem. Když se do nich oddaný zahledí, už se nedokáže podívat jinam. Jsou tak nádherné! Když pohlédne na Krišnovu tvář, vidí, že je ještě nádhernější než úplněk. Tak zjišťují, že popisy Krišnovy krásy nejsou jen nějakými nadnesenými vyjádřeními, ale je to přesně naopak – ani všechna květnatá slova nedokáží dostatečně dobře popsat realitu. Je to transcendentální svět. V jejich očích je Krišnova tvář skutečně nádhernější než úplněk. Říkají, že měsíc má na sobě skvrny, ale Krišnova krása je neposkvrněná. Když oddaní začnou popisovat Krišnovu slávu, nedokáží se zastavit – popisují ji od začátku až do konce, ale pořád s tím nejsou spokojení. Uchvacují je i zjevně prosté věci – jak vypadají Jeho vlasy, jak se usmívá, jak se dívá, jak vypadá Jeho nos, jak kráčí, jaká dělá gesta, jak stojí, jak Jeho nákotníčky okouzlují srdce oddaných svým melodickým cinkáním, jak se nese paví pero na Jeho hlavě a ještě zvyšuje Jeho krásu… Těžko říct, jestli to paví pero zdobí Krišnovu hlavu anebo naopak ono samo ještě více zkrásnělo díky Krišnově nádheře. Oddaní často říkají, že všechny ty ozdoby, alaṅkāry, na Krišnově těle jsou ještě krásnější díky Krišnově nádheře. Ony nezkrášlují Krišnu, On zkrášluje je. Běžní lidé se zdobí ozdobami, aby díky nim ještě zkrásněli. Tady je to ale opačně – alaṅkāry jsou tak nádherné proto, že je prodchla Krišnova krása. Proto oddaní říkají, že nádhera alaṅkār je ničím v porovnání s Krišnovou krásou. Začnou být krásné až ve chvíli, kdy se dotknou Krišnovy nádhery.
Proto existuje takové velké množství sanskrtských hymnů a písní, které jsou celé naplněny popisy Krišnovy podoby a krásy. Další zase popisují různá Krišnova božská jména. Každé jméno v sobě má svět ambroziálních významů. I když to jsou jen dvě tři slabiky, je v nich ukryt celý svět nektarových prožitků. Každičké Krišnovo jméno je tak důležité a plné významů! Proto jsou některé oddané písně naplněny popisy Krišnova jména, podoby a krásy, jiné jsou plné popisů Krišnových vlastností a další zase popisují Krišnový zábavy. A některé jsou kombinací všech – nāmy, rūpy, guṇy, līly, parikaryi, vaiśiṣṭy. Můžeme vidět, že tyto písně, popisující Krišnovu krásu, podobu, vlastnosti, svaté jméno, gesta, postoje a láskyplné dovádění jsou pro oddané velmi důležité – stávají se pro ně zdrojem neomezené blaženosti a nekonečné extáze. Proto bez nich oddaní nemohou být. Nikdy nemají pocit, že by se nudili, anebo že by se jim zdálo, že se opakují – jejich nálada je přesně opačná – nikdy nemají dost. Takhle to prožívají. I když popisují znovu a znovu tyto zdánlivě jednoduché věci – Krišnovu krásu, gesta, Jeho vzhled, jak hraje na flétnu, jak chodí, jak tančí… nikdy nemají dost a neustále se cítí neukojení. Zažívají přesný opak nudy.
Bradža-rádža sutáštakam
(1)
nava-nīrada-nindita-kānti-dharaṁ
rasa-sāgara-nāgara-bhūpa-varam
śubha-vaṅkima-cāru-śikhaṇḍa-śikhaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož barva pleti překonává barvu dešťového mraku, který je králem všech milovníků, který je oceánem extatických nálad a jehož korunu zdobí nádherné paví pero.
(2)
bhru-viśaṅkita-vaṅkima-śakra-dhanuṁ
mukha-candra-vinindita-koṭi-vidhum
mṛdu-manda-suhāsya-subhāṣya-yutaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož obočí se klene jako duha, jehož čistý obličej podobný měsíci zahanbí miliony obyčejných měsíců, který se sladce usmívá a vládne příjemnou řečí.
(3)
suvikampad-anaṅga-sad-aṅga-dharaṁ
vraja-vāsi-manohara-veśa-karam
bhṛśa-lāñchita-nīla-saroja dṛśaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož tělo se silně chvěje vzrušením lásky, který se šaramantně obléká, aby okouzlil Vradžavásí a kterého zdobí oči podobné modrým lotosovým květům.
(4)
alakāvali-maṇḍita-bhāla-taṭaṁ
śruti-dolita-mākara-kuṇḍalakam
kaṭi-veṣṭita-pīta-paṭam sudhaṭaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož čelo zdobí kadeře černých vlasů, jehož ušní lalůčky zkrášluje pohupující se náušnice tvaru ryby a kterého zdobí žluté hedvábí, obepínající jeho okouzlující boky.
(5)
kala-nūpura-rājita-cāru-padaṁ
maṇi-rañjita-gañjita-bhṛṅga-madam
dhvaja-vajra-jhaṣāṅkita-pāda-yugaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož nádherné nohy rozeznívají jemně zvonící nákotníčky – cinkání jejich drahokamů poblázní všechny včely; jehož chodidla jsou zdobené vlajkou, bleskem a rybou.
(6)
bhṛśa-candana-carcita-cāru-tanuṁ
maṇi-kaustubha-garhita-bhānu-tanum
vraja-bāla-śiromaṇi-rūpa-dhṛtaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, jehož sličné tělo je bohatě potřené santálovou pastou, na jehož hrudi září drahokam kaustubha, zastiňující Slunce, a jehož osobní krása nemá mezi ostatními mladíky z Vradže srovnání.
(7)
sura-vṛnda-suvandya-mukunda-hariṁ
sura-nātha-śiromaṇi-sarva-gurum
giridhāri-murāri-purāri-paraṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, který je Mukundou i Harim, kterého uctívají polobozi i světci, který je Guruem všech stvořených bytostí, který je drahokam mezi všemi božstvy známý jako Giridhárí a Murárí, a který je ještě vznešenější než Pán Šiva.
(8)
vṛṣabhānu-sutā-vara-keli-paraṁ
rasa-rāja-śiromaṇi-veśa-dharam
jagad-īśvaram-īśvaram-īḍya-varaṁ
bhaja kṛṣṇa-nidhiṁ vraja-rāja-sutam
Uctívám Krišnu, drahokam Vradži, který velmi rád dovádí s dcerou Mahárádže Vrišabhánua, který se dokonale obléká jako korunní princ, který je tím nejchvályhodnějším Pánem všech pánů celého vesmíru.
Niddhi znamená neocenitelný drahokam, poklad. V tomto případě se jedná o poklad lásky. Rozumí se, že Krišna je pokladnicí extatické lásky, extatických drahokamů lásky. Je to popsáno poeticky, není možné to chápat doslovně, protože někdo by si mohl myslet, že to znamená, že Krišna má někde nashromážděný obrovský poklad plný neocenitelných drahokamů. Toto je jeden z příkladů, jak bývá popisována Krišnova krása.
Uvedu příklad. Někdy na začátečnické úrovni může být těžké pochopit, proč se stále opakují popisy těch stejných Krišnových gest, krásy a podobně, protože v bengálštině i sanskrtu je tolik písní, které neustále opakují to samé. Jaképak je to ale opakování, když oddaným se ani tohle všechno nezdá dostatečné? Tak přichází skutečné pochopení chuti vědomí Krišny. Velcí oddaní, naše guru-varga, dávají příklady, aby nám to vysvětlili: „Když nemáme žízeň a někdo nám přinese velkou nádobu s vodou, řekneme si, že je to jen bezcenná voda. Když jsme sytí, tak nedoceníme skvělé jídlo. I když je nám jasné, že je zajisté moc dobré, přesto nás nebude zajímat. Ale ta samá voda a to samé jídlo začnou být převelice přitažlivé, když dostaneme hlad a žízeň. Když máme velkou žízeň a někdo nám nabídne sklenici vody, nikdy si neřekneme, že je to pouze obyčejná voda. Bude pro nás velmi důležitá a chutná. Budeme mít pocit, že pokud se nenapijeme, tak zemřeme. Jak cenná bude v tu chvíli chuť vody? Když budeme mít obrovský hlad, jakou hodnotu pro nás bude mít chutné jídlo? Nedokážeme mu odolat. Nebudeme se ho moci dočkat. Když nám nebude dopřáno, bude to pro nás jako mučení.“
Čistí oddaní nám na těchto příkladech vysvětlili, jak asi vypadá ta neodolatelná přitažlivost ke Krišnově blaženosti, Krišna-premě, Krišna-līle, abychom měli alespoň nějakou představu. Že je to podobné, jako když nás zmáhá žízeň, tak neustále myslíme na vodu. Samozřejmě na naší současné úrovni si vše vychutnáváme v náladě požitku. Na tamté úrovni ale budeme vychutnávat v náladě oddanosti, odevzdanosti. Tady si jídla a pití užíváme my. Tam jsme my těmi, kterých si je užíváno. Blaženost v Krišna-līle získáme tak, že Krišna-līlā je v nadřazené pozici Supersubjektu a my se stáváme jejím objektem. Je to přesný opak hmotného požitku. Čím více se jīva stane objektem v rukách supersubjektivního prožitku blaženosti, tím více je užívána supersubjektivní blaženou energií a tím víc blaženosti získává. Je to přesným opakem toho, co známe v tomto světě. Čím víc se člověk odevzdává, tím víc získává. Bez odevzdanosti nedostane nic. Není to tak, že si můžeme něco nárokovat a užívat, jako by nám cokoliv patřilo. Když si budeme chtít užít Krišna-līlu, získat blažený zážitek a být v ní pánem a poživatelem, pak do ní nebudeme mít přístup. Když ale přijdeme s oddaným srdcem, budeme moci vstoupit. Jīva se stává objektem v rukách supersubjektu. Původně jsem chtěl popsat Krišnovu līlu coby Rakhala Rádža, ale vstoupil jsem do světa vysvětlování, i když krásného. Dokonce i ta vysvětlení v sobě mají tolik chuti!
Představte si nádhernou úplňkem ozářenou noc. Světlo měsíce se třpytí po celé krajině a uprostřed měsíčního svitu se odvíjejí Krišnovy zábavy. Když započnou, tak se celé místo rozsvítí i Krišnovou tělesnou září. Krišna spustí na svoji flétnu a ze svých úkrytů začnou vycházet jelínci, ptáci i ostatní lesní zvířata… Rozběhnou se za Ním i krávy. Proud řeky Jamuny se zastaví… Dokážete si to představit? Vlivem zvuku Krišnovy flétny už dál nedokáže plynout. Voda obživne a už dál není jen obyčejnou vodou. Ustrne, jako by jí zvuk Krišnovy flétny ukradl veškerou energii. Někdo se za Krišnou rozběhne, jakmile uslyší Jeho flétnu, někdo ale naopak ustrne, neschopen pohybu, protože je přespříliš naplněn blaženým prožitkem. Víme, že Vradža-gopī okamžitě zapomněly na cokoliv, co zrovna dělaly. Všeho zanechaly a okamžitě se rozběhly za Krišnou. Někdy dokonce i vánek ustrne v extázi a nedokáže už dále vát. Je tak naplněný, že se cítí těžký a nemůže se už ani hnout. Ale v dalším okamžiku na základě Krišnovy touhy začne zase hezky vát. Celé okolí naplní božská vůně a vlny radosti a blaženosti v nejrůznějších podobách a náladách. Země, voda, vzduch, éter, svět zvuku, svět světel, svět dotyku, svět vůní, svět vědomí, celé okolí… všechny dimenze kosmického stvoření se naplní božskou extází, extatickou láskou ke Krišnovi.
Taková byla Krišnova līlā. A když o ní Šukadév Gósvámí mluvil a opěvoval její slávu, Paríkšit Maharádž poslouchal, hltal nektar svýma ušima… A nejen on, ale i všichni ostatní, kteří seděli v publiku, byli povzneseni do jiného světa nádherné blažené realizace, když se zaposlouchali do Šrímad Bhágavatamu. Protože Šukadév Gósvámí zejména část o Krišna-līle pronášel tak, že všichni – přednášející i obecenstvo – byli natolik naladěni na úroveň śabda-brahmanu, na extatickou dimenzi světa Krišna-līly, že jejich mluvení a naslouchání nemohlo být obyčejné. Všichni v tom shromáždění byli naplněni nektarovou blažeností. Nebylo to tak, že by jen přišli, něco si formálním způsobem vyslechli a šli zase domů. Bylo to zcela živoucí mluvení a naslouchání, ze kterého se vzedmula vlna blažených zážitků a chutí. Takhle se to odehrálo mezi Šukadévem Gósvámím, Paríkšitem Maharádžem a všemi ostatními, kteří na tom shromáždění byli. Bylo tam takové ticho, že bylo možné slyšet spadnout špendlík. Občas se už někdo nedokázal udržet a rozplakal se, protože ho přemohly emoce. Desáté kanto, zejména Krišnova līlā, má v sobě tolik neomezené chuti blaženosti! Takový je skutečný Šrímad Bhágavatam! Takové je skutečné mluvení, čtení a vychutnávání. Alespoň nějaké povědomí můžeme získat na základě vysvětlení těchto výjimečných veršů Brahma Samhity:
śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayi toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye
„Uctívám transcendentální místo známé jako Švétadvípa, kde milující společnice, Lakšmí, ve své čisté duchovní podstatě slouží v milostné náladě Nejvyššímu Pánu Kršnovi jako svému jedinému milovníkovi; kde každý strom je transcendentálním stromem přání, kde zemí jsou zázračné kameny čintámani, voda je nektarem, každé slovo je písní a každý krok je tancem, flétna je oblíbeným společníkem, záře je plná transcendentální blaženosti a nejvyšší duchovní bytosti jsou plné požitku a chuti, kde bezpočetné množství krav vytváří transcendentální oceány mléka, kde se nachází věčná existence transcendentálního času, který je neustále přítomný bez minulosti a budoucnosti a nepodléhá tudíž pomíjení ani po dobu poloviny okamžiku. Toto místo je známé jako Gólóka jen několika seberealizovaným duším na tomto světě.“
Brahma Samhita 56