Jak Govinda Dása poučuje svoji mysl, aby se věnovala prospěšným a smysluplným činnostem? Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Math, Vídeň, 30.8.2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/128HQJ64QK4Hw71NQmFIaiiEO5Lg_akJK/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Chtěl bych něco říct o písni Bhaja Hu Re Mana. Tato píseň je celým světem sādhany a bhajanu.
Bhajahū re mana śrī-nanda-nandana, abhaya-caraṇāravinda re. Šríla Góvinda dás uvedl svoji píseň těmito slovy. Obrací se jimi na svoji vlastní mysl a také inspiruje nás všechny, abychom udělali to samé. Co mysli říká? Sděluje jí jednu velmi prospěšnou radu. Jakou? Bhajahū re mana śrī-nanda-nandana, abhaya-caraṇāravinda re – „Ó moje drahá mysli, prosím, láskyplně uctívej syna Nandy Maharádže, Jehož lotosové nohy jsou zdrojem veškeré nebojácnosti a božské nektarové útěchy. Moje mysli, prosím, vyslyš moji prosbu, nepoletuj sem a tam, ale ponoř se do láskyplné služby Nanda Nandanovi – Krišnovi. Pak získáš v životě ten nejvyšší prospěch.“
Nejen v této písni, ale i v mnoha dalších písních velkých mahājanů najdeme manaḥ-śikṣu. Některé písně jsou tu od toho, aby poučily mysl o tom, co je nejprospěšnější, co může zlepšit život a dopřát mu nejvyšší božské naplnění. Tento způsob vzdělávání mysli je v každodenním životě sādhany nezbytný. Je to opakované pozitivní naléhání, které by mělo bez ustání přicházet jedno za druhým, jako vlny v oceánu. Ty také následují bez přestání jedna za druhou. Podobně i my bychom měli neustále naléhat na naši mysl: „Mysli, nezapomínej na Nanda Nandanu Krišnu, skvělého syna Nandy Maharádže! Jeho lotosové nohy jsou zdrojem veškeré nebojácnosti a jsou nejvyšším nektarovým cílem. Pokud přijmeš útočiště u těchto nohou, které jsou veškerou nektarovou nadějí a blaženým prožitkem lásky, pak budeš naplněna. Prosím, mysli, zvaž moje slova a důvěřuj v ně. Učiň tak, jak ti říkám, a s láskou služ synovi Nandy Maharádže. Tak dosáhneš toho nejvyššího životního cíle, který není obyčejný, ale ambroziální.“ To je anukūla-sasankalpa – přijetí příznivého. V této písni Góvinda dása také vysvětluje, jakých věcí bychom se měli vystříhat: „Ó mysli, tys promarnila čas a energii tvého života tím, že jsi běhala za tolika zbytečnými věcmi! To jsi neměla. Nyní nadešel čas, aby ses probudila. Už dál neztrácej ten nejcennější čas a energii tohoto vzácného lidského života jen tím, že se budeš honit za hromaděním smrtelných světských věcí, které zemřou se smrtí tvého hmotného těla. Poté, co se tvé tělo rozpadne, si sebou žádné hmotné bohatství nevezmeš.“ Vysvětluji náladu této písně, ale nepřekládám ji doslova, protože její přesný překlad všichni známe.
Śīta ātapa bāta bariṣaṇa, e dina jāminī jāgi re, biphale sevinu kṛpaṇa durajana, capala sukha-laba lāgi’ re. „Moc dobře si vzpomínám, co všechno jsi dělala – bez ohledu na léto či zimu, mráz nebo teplo a bez potřeby spánku jsi neustále sloužila své nesprávné hmotné identitě – rodinnému životu a příbuzným – a myslela sis, jak dobře plníš všechny své povinnosti. Ale proč? Jaké povinnosti to byly? Co jsi tím získala? Co jsi dostala za službu svým příbuzným a hmotnému rodinnému životu? Vůbec nic! Všechno skončí smrtí.“ Guru Maharádž rád vysvětloval věci jednoduše a pochopitelně a občas citovával jednu velmi pěknou báseň, přesně v jeho stylu:
Chlouba erbu, okázalost síly
veškerá krása a všechno tvé bohatství,
čekají na tu nevyhnutelnou chvíli
kdy cesta slávy dovede tě do smrti království.
To je nálada podobná té, kterou měl Góvinda dása. Chlouba erbu znamená pýcha na své rodinné dědictví. Okázalost síly se odkazuje na jakoukoliv moc, kterou máme ve své rodině, obchodě či zemi. Veškerá krása, veškeré bohatství, neboli veškerá světská krása a světské bohatství, které se ti v životě objevily – ti všichni čekají na tu nevyhnutelnou chvíli neboli na smrt. Někdy máme pocit, že kīrtir yasya sa jīvati (Čanakja Pandit) – ten, kdo se proslavil skvělými činy, nikdy neumírá. Myslíme si, že když budeme slavní, pak tu zůstaneme i po smrti. Ale ne – i cesta slávy nevede jinam, než do hrobu. Světská sláva, kterou získáme, může vydržet sto let, tisíc let, možná i sto tisíc let, ale pak vymizí. I pokud tady ještě nějakou dobu zůstane i po naší smrti, časem bude stejně zapomenuta a my budeme jen mrtvou historií. Možná si o nás někdy něco přečtou studenti historie jen proto, aby prošli u zkoušek. Náš život je ale ve skutečnosti zajímat nebude. K čemu to tedy je? Můžeme se snažit získat světskou slávu a tak žít i po smrti, ale přemýšlejme – kolik tisíc let tak ještě můžeme žít? Dříve nebo později budeme zapomenuti navždy. Co třeba víme o hrdinských činech, které se odehrály před tisícem či statisícem let? Jak často na ně v našich každodenních životech vzpomínáme? Pravděpodobně vůbec. Před tisíci lety ale žilo mnoho lidí, kteří dosáhli nezměrné světské slávy. Nikdo si na ně už ale nevzpomíná. A takovou náladu má i Góvinda dás. „Ó mysli, buď opatrná! Neztrácej hodnotný čas a energii tohoto vzácného lidského zrození jen světskými povinnostmi, které zemřou. Udělej něco nesmrtelného! Udělej něco, co ti přinese nesmrtelnou slávu a nesmrtelné výsledky! S láskou služ krásnému synovi Nandy Maharádže. Věř mi a získej to nejlepší, čeho lze v životě dosáhnout. Budeš pak velmi požehnaná. Moje mysli, prosím, naléhám na tebe, vezmi moje slova vážně a jednej podle nich.“
Biphale sevinu kṛpaṇa durajana, capala sukha-laba lāgi’ re. „Sloužila jsi tolika lidem a považovala jsi to za své rodinné povinnosti. Tvoje povinnosti spojené s Krišnou ale zůstaly netknuty. Všechno mělo hmotný charakter, všechno bylo smrtelné. Neudělala jsi nic, co by mělo nesmrtelnou, božskou povahu, což by prospělo jak tobě, tak tvému rodinnému životu a všem tvým příbuzným. Kdybys pro ně vykonala božské povinnosti namísto těch hmotných, prospěch byste z toho měli všichni. Když jsi ale jen světsky sloužila světským lidem, nemáš z toho nakonec nic ani ty, ani oni. Nijak jsi jim nepomohla. K čemu to tedy bylo? Veškerá služba byla na nic. Všechno, co jsi vykonala, je omezené smrtelností, a tak to má jen omezený dosah. Nikomu to nepřineslo nic vyššího, nic duchovního.“
E dhana, yaubana, putra, parijana, ithe ki āche paratīti re. Šankaráčárja také říká, že mā kuru dhana jana yauvana garvaṁ harati nimeṣāt kālaḥ sarvaṁ. Z relativního pohledu se cítíme skvěle, když se dmeme pýchou nad naším hmotným bohatstvím, penězi, podřízenými či mládím… Ale z absolutního pohledu nekonečného života nejsou tyto věci považovány za skutečně hodnotné. Relativně hodnotné jsou, ale z absolutního hlediska našeho skutečného božského cíle nikoliv. Proč? Protože všechny tyto věci jednoho dne skončí. Nepřesáhnou smrt. Vše, co jsme světsky a bezbožně nahromadili, končí smrtí, překoná jí to. Avšak koncepce našeho věčného života je mnohem větší než život, který se nakonec poddá smrti. Moudrý, realizovaný člověk musí něco udělat pro věčný život. Musí si zařídit život tak, aby získal věčný prospěch, aby dosáhl něčeho, co je věčné a božské, spojené s nejvyšší božskou Pravdou. To přinese ambroziální naplnění života, které nikdy neumírá.
Kamala-dala-jala, jīvana ṭalamala, bhajahū hari-pada nīti re. „Pochop, že tvůj život se naklání jako kapka vody na okvětním lístku lotosu. Co nevidět sklouzne a bude s tebou konec. Na to nikdy nezapomínej! Je jedno, jak moc jsi pyšný na svoji inteligenci, poznání či světskou moudrost a považuješ se za úspěšného – pokud ti nic z toho nedokáže přinést ten věčný poklad, věčný cíl, pak nemůžeš být považován za skutečně inteligentního či moudrého, protože se tak nechováš.“ Šukadéva Gósvámí ve Šrímad Bhágavatamu prohlašuje: „Ó jīvy – duše! Pochopte, že tohoto lidského zrození lze dosáhnout jen velmi vzácně. Nemyslete si, že ho snadno kdykoliv získáte. Je velmi jedinečné, a proto je neocenitelné. Prosím, nevyužívejte ho jen pro něco obyčejného a smrtelného, protože tak ho promarníte a promrháte. Máte tak velkou šanci získat to nejvyšší – jen musíte zjistit, jak váš lidský život využít co nejlépe, abyste ho jen zbytečně promrhali honěním se za smrtelnými věcmi. Tím byste si velmi ublížili. Stali byste se nepřáteli sebe samotných. Měli byste se raději stát svými vlastními nejlepšími přáteli tím, že do vašich životů přivedete to nejvyšší dobro. Věnujte se vysokým duchovním činnostem – láskyplné oddané službě Božskému Páru – a tak v životě získáte to nejvyšší, dokonalé božské naplnění!“ Šríla Šukadéva nám to vysvětluje těmito verši:
labdhvā su-durlabham idaṁ bahu-sambhavānte
mānuṣyam artha-dam anityam apīha dhīraḥ
tūrṇaṁ yateta na pated anu-mṛtyu yāvan
niḥśreyasāya viṣayaḥ khalu sarvataḥ syāt
„Po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích živá bytost obdrží vzácné lidské tělo, které je sice dočasné, ale dává možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Proto by měl rozvážný člověk co nejrychleji usilovat o konečnou životní dokonalost, dřív než jeho tělo, které vždy podléhá smrti, padne a zemře. Smyslový požitek je ostatně dostupný i v těch nejohavnějších životních druzích, ale vědomí Krišny může rozvinout jedině lidská bytost.“
Šrímad Bhágavatam 11.9.29
Je to jeden z neocenitelných klenotů. Není to žádný obyčejný verš! Takovéto verše vycházejí z božské realizace. Taková je nálada této písně.
Určité části této písně občas někdo chápe tak, že zakazuje pomáhat rodinným členům a sloužit jim. Musíme to ale chápat správně. Zakazuje pouze chovat se k příbuzným jen hmotným smrtelným způsobem. Ke všem našim rodinným členům a přátelům můžeme přistupovat ve vztahu s vědomím Krišny, pak je vše v pořádku. Pokud to ale budeme dělat jen hmotně, promarníme čas a energii. Vědomí Krišny nedoporučuje nikdy nic, co by bylo škodlivé, naopak doporučuje vše, co je prospěšné pro vyšší životní dobro.
Śravaṇa, kīrtana, smaraṇa, vandana, pāda-sevana, dāsya re, pūjana, sakhī-jana, ātma-nivedana, govinda-dāsa-abhilāṣa re. V posledních řádcích nám Góvinda dása dává rady, jak dosáhnout nejvyššího cíle našeho života. Jak láskyplně sloužit Nejvyššímu Pánu a Božskému Páru? Tady nám Góvinda dása dává pokyny k následování devíti způsobů oddané služby. Śravaṇam je oddané naslouchání, kīrtanam je oddané pronášení a zpívání oddaných písní a také mluvení o slávě Božského Páru. Smaraṇam je oddaná meditace, vandanam je oslavování skrze oddané písně a hymny (kīrtanam znamená oslavování slovy i písněmi, vandanam se vztahuje pouze na zpěv). Velcí oddaní ve védské i pozdější době – muniové a ṛṣiové – zpívali nádherné písně o Nejvyšším Pánu. To se nazývá vandanam. Je to zpěv skvělých oddaných písní v láskyplné náladě odevzdanosti.
Pāda-sevanam je chápáno nejen jako masáž lotosových nohou či služba jim, ale také jako všestranná služba Nejvyššímu Pánu. Jakákoliv služba Pánu se nazývá pāda-sevanam. Pāda-sevanam neznamená služba jen Jeho lotosovým nohám a nikoliv Jemu jako celku. Například někdy říkáme „vaše božská milosti“ nebo „vaše výsosti“ – je to prostě styl oslovení. Podobně Nejvyššího Pána občas oslovujeme jako „Jeho lotosové nohy“, ve skutečnosti to ale znamená celá Jeho osobnost. Je to speciální uctivý způsob oslovení. Neoslovujeme Ho vždy přímo, ale občas také uctivě – stejně, jako třeba soudce někdy oslovujeme „vaše ctihodnosti“. Lotosové nohy nemůžeme chápat jen v doslovném slova smyslu, ale jako Nejvyššího Pána jako celek. Pāda-sevanam tedy znamená sloužení Nejvyššímu Pánu, které začíná u Jeho lotosových nohou, ale týká se Jeho celého. Takto široký je význam výrazu „pāda-sevanam“.
Dāsya re – sloužení s čistou láskou. Pūjana – uctívání v ustálené náladě čisté lásky. Pūjanam nezahrnuje jen vidhi-mārga-arcanaṁ, ale také rāga-mārga-arcanaṁ – láskyplnou pūju a uctívání. Nejen uctívání podle pravidel, ale také to spontánní. Při službě Nejvyššímu Pánu, Paní a Šrímánovi Maháprabhuovi bychom k Nim měli cítit láskyplné přátelství. Naše niterná nálada by měla zahrnovat nejen obyčejné přátelství ale i důvěrné, velmi láskyplné přátelství. Sakhyam je vysvětleno jako sakhī-jana neboli přátelství i v náladě sakhī, nejen v náladě sakhā. Je to nálada vradža-gopīch, sakhīch a Šrímatí Rádhárání. Ātma-nivedana – úplné láskyplné odevzdání se lotosovým nohám překrásného Božského Páru. Góvinda dása naléhá na svoji mysl, aby přijala jeho prospěšná slova: „Pokud budeš následovat to, co říkám, čekají tě světlé zítřky, nektarové životní naplnění v láskyplné službě Nanda Nandany Krišny. Když to budeš dělat, budu opravdu šťastný.“ Je to překrásná nálada, velmi prospěšná pro sādhaky a pro všechny oddané.
Co znamená Krišna saṁsāra?
Znamená to dát Pána Krišnu do středu veškerých našich zájmů. Všechny naše rodinné zájmy by se měly točit jen okolo Krišny a pro Krišnu. Všechno nabídneme Krišnovi a pak to přijmeme jako prasādam a použijeme to pro naši rodinu a pro nás samotné. Pokud to zvládneme, pak to bude Krišna saṁsāra. Princip je nádherně vysvětlen v Bhagavad-gítě:
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
„Ó synu Kuntí! Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.“
Bhagavad-gítá 9.27
Princip Krišna saṁsāry je dán skrze princip tat kurusva mad-arpaṇam: „Cokoliv děláš, dělej pro Mě.“ Je v něm vysvětleno, jak ji vykonat. „Bez ohledu na to, v jaké situaci se nacházíš nebo jaké máš schopnosti, dělej všechno pro Mě a pak všechno přijmi jako Moje požehnání – prasādam. Pak se staneš členem Mé vlastní rodiny a ne členem tvé hmotné, sobecky orientované světské rodiny.“ Budeme mít náladu správce. Kdybychom žili ve velkém paláci jako jeho správci, budeme se o něj starat, i když budeme vědět, že nám nepatří – patří skutečnému majiteli. Budeme ale dělat všechno – spát, chodit, užívat si jeho nádheru, ale v náladě správce, nikoliv v náladě majitele. Podobně na náš rodinný život bychom se měli dívat tak, že nám nepatří, ale patří našemu milovanému Pánu a my se o všechno staráme a na všechno dohlížíme z pozice jeho služebníka. Když se o rodinu dokážeme starat takovým Krišny si vědomým způsobem, s tímto čistým božským vědomím, pak se rodinný život stane rodinným životem ve vědomí Krišny. A takováto rodina nás bude vést na cestě k osvobození namísto toho, aby nás svázala provazy připoutání.
Gurudží dával nádherný příklad: „Když pouštíme draka (latāi), můžeme jeho lanko povolovat nebo přitahovat. Přitažení lanka draka stahuje dolů na nižší úroveň, naopak jeho uvolnění mu pomáhá stoupat výš a výš do nebe, do světa osvobození. V obou případech otáčíme kotoučem lanka, ale jeden směr osvobozuje a přibližuje k duchovnímu nebi, zatímco druhý stahuje dolů, do nižšího světa mahā-māyi. Jeden směr je pozitivní a druhý negativní. Každý vede na opačnou stranu. Principem je tat kuruṣva mad-arpaṇam. A Thákur Bhaktivinód to krásně vysvětlil v mnoha překrásných písních v Šaranágati, jako je Sarvasva Tomáre Čarane Sampija, Átma Nivedanam, Amár Bolite Prabhu…
tvameva mātā ca pitā tvameva
tvameva bandhuśca sakhā tvameva
tvameva vidyā draviṇaṃ tvameva
tvameva sarvaṃ mama devadeva
Tento překrásný verš říká: „Pane, jsi mým vším! Jsi moje matka, můj otec, můj drahý, důvěrný přítel, jsi moje všechno! Jsi mým božským poznáním i nejvyšší životní útěchou. Jsi mým největším potěšením a blažeností. Ó můj Pane, jsi vším, co v životě mám. Prosím obejmi moje srdce a duši a všechno ostatní! Kdy přijde ten den, kdy se budu nacházet ve Tvém pevném láskyplném objetí? Kdy nastane den, kdy budu moct obejmout Tvé lotosové nohy i Tebe samotného a kdy Ty láskyplně obejmeš mě?“
Takový je náš cíl – čistě vykonávat naše povinnosti v Krišnově rodinném životě namísto toho, abychom jen plnili povinnosti našeho světského rodinného života. Thákur Bhaktivinód velmi krásně popisuje náladu Krišna saṁsāry – a jak se zaměstnat v povinnostech a službě v jejím rámci. „Cokoliv, co v životě děláš, dělej pro Mě – jezení, pití, spánek, vydělávání peněz… Napřed mi s láskou všechno nabídni a pak to přijmi jako moje prasādam. Tak bude všechno ve tvém životě krásné a v pořádku. Budeš pak žít život v mé oddané službě a v mé saṁsāře namísto toho, abys žil život ve tvé vlastní hmotné saṁsāře.“
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math, Vídeň, 2015