Jaký je rozdíl mezi prakata a aprakata lílou? S jakým rozpolpožením bychom měli vstupovat do svatého dhámu a jak bychom měli pohlížet na jeho obyvatele? Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Mathu, Vídeň, 7.9.2015.
Audio k poslechu online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/10R2w8ynQOO5HtVeOCMRFj66JkwmPKrFJ/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS:
Jaký je rozdíl mezi prakaṭa a aprakaṭa līlou?
Ze všeho nejdříve musíme pochopit, že výrazy prakaṭa a aprakaṭa jsou relativní, protože žádná līlā nemůže být zcela aprakaṭa neboli neprojevená, neviditelná. Aprakaṭa līlā znamená, že je aprakaṭa z naší strany – že jsme to my, kdo ji nedokáže vidět. Na jiné úrovni se ale odehrává a tam je možné ji spatřit, dotknout se jí, ochutnat ji a zakusit. Ti, kteří jsou na úrovni, kde je projevená, ji nevnímají jako aprakaṭa, je pro ně prakaṭa. Aprakaṭa je pouze pro nás. Na transcendentální úrovni Krišnova sídla, Gólóky, neexistuje žádná aprakaṭa līlā, ale pouze neustálá věčná prakaṭa līlā. Zábavy Rádhy a Krišny tam probíhají nekonečně. Jsou neustále projevené. O aprakaṭu se jedná pouze z našeho úhlu pohledu. Prakaṭa līlā je pro nás aprakaṭa, protože zábavy Rádhy a Krišny se teď odehrávají na nějaké jiné planetě v tomto vesmíru. 11:04 V Čaitanja Čaritámritě je krásně a jasně vysvětleno, jak Rádhá Krišna līlā přechází z jedné úrovně na druhou a probíhá v různých dimenzích života. Stejně tak přechází z jedné planety na druhou, prochází různými časy, místy a prostorem. Jinými slovy pokračuje v nekonečném místě, čase a situacích po celém vesmíru.
Dobrým příkladem jsou východy a západy slunce. Když je u nás noc, má Slunce prakaṭa līlu na jiné části planety. Pro nás je však aprakaṭa. Při otáčení Země můžeme Slunce někdy vidět a někdy ne, i přesto, že je přítomné neustále. Prakaṭa a aprakaṭa līlā jsou jako západy a východy slunce. Záleží vždy na relativní pozici pozorovatele – kde je prakaṭa a kde aprakaṭa. Krišnova līlā se odehrává věčně. Nejen na různých planetách, ale také v různých dimenzích našeho života. Je to božsky zázračné a mystické, což znamená, že nemůžeme plně chápat každičký aspekt zábav Rádhy a Krišny, které jsou neustále projevené a neustále dynamické. Pořád se projevují novým, novějším a nejnovějším způsobem a pak ještě novějším způsobem. Není možné pochopit, jak a kdy se projeví a jaké nové chuti a nálady se jim dostane. Určité aspekty zábav Rádhy a Krišny jsou vždy nádherně zastřené tajemstvím. Ale i přesto je možné je skrze božskou lásku zakusit.
Aprakaṭa līlā se nyní odehrává jak ve Vrindávanu, tak v Nabadvíp dhámu. Výraz „aprakaṭa līlā“ je nutné chápat ve dvou aspektech:
– Jeden aspekt je takový, že když prakaṭa (viditelné) zábavy zmizí z dosahu našeho zraku, ze spektra našeho vnímání, pak se stanou neprojevenými, i když nadále probíhají a existují, neboť povaha všech zábav Rádhy a Krišny je věčná a tak neviditelně pokračují i poté, co jsou jejich viditelné zábavy ukončeny – říká se jim pak aprakaṭa līlā.
– Druhý aspekt je ten, že když līlā v určitém čase, místě a situaci skončí a přemístí se na další planetu či úroveň, stane se tam prakaṭa līlou a naopak se stane se aprakaṭa līlou pro nás, protože my už ji nedokážeme vidět.
Aprakaṭa līlā se tedy vztahuje na obě dvě situace – když jsou viditelné zábavy Božského Páru ukončeny a uvrhnou nás do nálady vipralambhy (odloučení), a když stále pokračují, ale neviditelným, skrytým způsobem. V jednom aspektu s námi již zábavy nejsou, ale v druhém aspektu stále pokračují, ale pro nás neviditelným způsobem.
Takový je rozdíl mezi projevenými a neprojevenými zábavami.
Je bhauma Vrindávan stejný jako aprākṛta Vrindávan?
Musíme to chápat skrze různé dimenze siddhāntického poznání a nevidět věci černobíle. Obecně platí, že všechny stromy, zvířata, ptáci a jiné živé bytosti, které žijí ve Vrindávanu, jsou považovány za speciální a neobyčejné v porovnání se živými bytostmi kdekoliv jinde na světě. Ne všechny stromy, zvířata a ptáci ale mají stejný vztah k zábavám Rádhy a Krišny – jsou tam kvalitativní odlišnosti. Je rozdíl v tom, jak moc a jak kvalitně se ten který z nich do těchto zábav zapojuje. Někteří přímo, někteří spíše nepřímo… není ale pochyb o tom, že všechny živé bytosti, které žijí v bhauma Vrindávanu (pozemském projevení Vrindávanu), mají speciální duchovní prospěch. O tom není pochyb. Mají zaručeno, že tento duchovní prospěch ve vztahu ke službě Šrí Šrí Rádze a Krišnovi získají. Zaručeně budou povýšeni.
Vláda někdy v případě potřeby zorganizuje záchranný program na pomoc lidem a všichni, kdo se k této pomoci dostanou, získají vše potřebné. Podobně také ve Vrindávanu a Nabadvípu funguje duchovní záchranný program. Jeho součástí je rozdávání vyššího duchovního prospěchu a oddaných ctností. Je naprosto jisté, že všichni obyvatelé Vrindávanu, Nabadvípu či ostatních dhāmů budou požehnání duchovním prospěchem. Ale o tom, kolik toho prospěchu získají, do jaké míry a jaké kvality bude, rozhoduje Nejvyšší Pán. My to nemůžeme analyzovat, to je mezi nimi a Krišnou.
Nesmíme zapomenout na to, že mezi pozemským projevením dhāmu – bhauma Vrindávanem a původním Vrindávanem na Gólóce je kvalitativní rozdíl. Krišnalóka – Gólóka Vrindávana – je ještě nad Vaikunthou, nad Nárájanalókou. Nachází se na nejvyšším místě. V Indii, ve Vradža mandale, najdeme její pozemský projev. O ten bychom se měli pěkně starat a dobře mu sloužit, udržovat ho čistý a podporovat v něm obnovu zeleně. Oddaní by se měli hezky starat i o jeho atmosféru. Pak se může i bhauma Vrindávan krásně zjevit skrze oddanou službu a péči oddaných. Projevení bhauma Vrindávanu také někdy závisí na kvalitě oddané služby, kterou oddaní dělají, a také na vnitřní vizi. Často se stává, že bhauma Vrindávan nepochopíme správně, když do něj přijedeme. Zdá se nám, že je rozdíl mezi tím, co jsme si přečetli, a co pak spatříme na vlastní oči. To, co vidíme navenek, je prach, opice, otevřené strouhy kanalizace, samá prasata, dopravní zácpy a betonová džungle. Pokud nevyjdeme z města ven, jen stěží vůbec zahlédneme nějakou zeleň. To, jak vypadá bhauma Vrindávan dnes, když ho navštívíme, neodpovídá popisu z Brahma Samhity, Šrímad Bhágavatamu či Brahma Vaivarta Purány. To je ale vnější projev bhauma Vrindávanu. Nazýváme ho bhauma Vrindávanem právě proto, že je v něm přítomný pozemský aspekt.
Někdy obyvatelé Vrindávanu nevědí, jak na takovém svatém místě vhodně žít a jak se o něj správně starat, aniž by ničili zeleň a zaplavovali ho betonem. A tak někdy dělají dhāmu medvědí službu. Proto říkám, že i ve svatém dhāmu je mnoho neznalých živých bytostí. Jsou to sice dhāma vāsī, ale koncepce toho, co znamená být obyvatel dhāmu, závisí na kvalitě duchovního života. Neznamená to tedy, že úplně všichni, kdo fyzicky sídlí v dhāmu, jsou obyvatelé dhāmu. Status obyvatele dhāmu člověk získá vnitřní duchovní kvalifikací, a ne pouze tím, že někde fyzicky žije. V dhāmu – Vrindávanu, Nabadvípu, Káší… mohou žít i kriminálníci, guṇḍové. Měli bychom je považovat za skutečné obyvatele dhāmu? V žádném případě. Koncepce toho, co znamená stát se obyvatelem dhāmu, není nutně fyzická, vnější. Je nutno ji chápat duchovně, subjektivně, v duchovním slova smyslu, ne v tom fyzickém.
Ti, kteří v dhāmu sídlí a zároveň jednají s oddaností, jsou skutečnými obyvateli dhāmu. Sídlí v něm zvenku i zevnitř. Zatímco ti, kteří páchají spoustu hříšných činností, v něm sídlí jen navenek. Neměli bychom je tedy za obyvatele svatého dhāmu považovat. I tak ale samozřejmě získají určitý prospěch z toho, že v něm žijí. Kolik ho bude, to závisí na Pánově vůli. Mohou ale také spáchat dhāma aparādhu. Když někdo, kdo v dhāmu žije, dělá neduchovní, protiduchovní a hříšné činnosti, se zajisté dopouští vůči dhāmu přestupku, dopouští se seva aparādhy – přestupkům proti službě, svatému místu či oddaným. Jedním z velkých přestupků je pobývat ve svatém dhāmu, ale páchat tam hříšné činnosti. To se pak za přebývání ve dhāmu nepovažuje. Siddhāntu je nutno chápat v čistém světle vědomí Krišny, vyšší duchovní moudrosti, a nikoliv černobíle.
Mezi bhauma Vrindávanem a původním aprākṛta Vrindávanem existuje kvalitativní rozdíl. I když jsou vzájemně propojené a v mnoha ohledech se neliší, přeci není možné je chápat jako zcela totožné, což se kvality týče. Kdyby byly úplně stejné, pak by naše guru-varga takové rozdělení nezavedla. Původní aprākṛta Vrindávan nikdy nevypadá tak, jako tento pozemský Vrindávan, do kterého můžeme přijet. Ale niterná nálada – sādhuové, oddaní, kteří cítí k Rádze a Krišnovi oddanou lásku dle své kvalifikace a pochopení je stejné… Někteří z nich se s Nimi snaží spojit skrze jñānu nebo jógu, jiní skrze bhakti – někteří se smíšenou bhakti a jiní s čistou bhakti. V pozemském Vrindávanu můžeme také najít různé kategorie oddaných. Všichni jsou oddaní a snaží se obracet na Božský Pár na základě své chuti, nálady či kvalifikace. To ale v původním aprākṛta Vrindávanu nenajdeme. Jeho obyvatelé jsou všichni čistí oddaní. Každý z nich cítí k Božskému Páru čistou láskyplnou oddanost. Není tam žádná příměs nebo nedostatek kvalifikací. Je to místo čisté lásky, čisté oddanosti. Nenajdeme tam žádné māyāvādī sādhuy, jako jsou zde. Takový je rozdíl mezi aprākṛta Vrindávanem a bhauma Vrindávanem.
Když přijedeme do Vrindávanu a budeme se na vše dívat vnějším pohledem, pak bude vypadat drsně, špinavě, bez zeleně a ne moc hezky. Rozhodně se nám nebude zdát jako Vrindávan, o kterém jsme se dočetli v písmech. Ale v niterné náladě vrajavāsīch můžeme najít tolik oddanosti ke Krišnovi! Vnitřní nálada Vrindávanu je nádherná a neustále žije i v bhauma Vrindávanu. To lze pochopit skrze city našeho srdce, nikoliv mozkem. Je to rozumem neuchopitelné. Je možné to vidět jen očima srdce a pochopit city srdce. Sarāgrahi oddaní přijímají pouze esenci a neohlížejí se na nedůležité věci. Přijímají vnitřní náladu tohoto bhauma Vrindávanu. Když jedeme do Vrindávanu, musíme být sarāgrahi – hledat esenci, jako paramahaṁsové. Když smícháte vodu s mlékem, labuť je schopná vypít jen mléko. Podobně se musíme napojit na vnitřní proud oddanosti ve Vrindávanu. To je správný způsob dhāma darśanu. Vrindávan je možné vidět dokonce i na této světské úrovni.
Proč je abhyāsa jóga nezbytná v procesu bhakti jógy?
V Bhagavad-gítě je zmíněna, ale neexistuje žádný specifický směr toho, jak bychom abhyāsa jógu měli nebo neměli praktikovat. Abhyāsa znamená zvyk a abhyāsa jóga znamená vypěstovat si zvyk. Člověk by si měl vypěstovat zvyk následování duchovních cest sādhany, které Bhagavad-gítá doporučuje. Všechny činnosti, které jsou v ní pro nás doporučeny, by se měly stát naším zvykem. Neexistuje žádný specifický pokyn nebo doporučení, které by platilo jen pro praktikování abhyāsa jógy. Celé je to jen o zvyku. Krišna používá výraz abhyāsa. I když na začátku sādhany ještě oddanost necítíme, Krišna nás nabádá, abychom ji dál kultivovali a udělali si z ní zvyk i přesto, že se nám oddaná praxe třeba na začátku nelíbí, nepřináší nám žádné hezké zážitky či příjemné pocity, nemáme na ni chuť.
Je to podobné, jako léčba – některé léky nám nechutnají, ale pokračujeme v jejich užívání. Krišna nám proto říká, ať si na praktikování těchto věcí zvykneme, ať se nám vžijí. Když budeme dělat tyto duchovní věci, i když na ně nemáme náladu, bude to pro nás velmi prospěšné. Je to jako hořký lék – ať už nám chutná či ne, podpoří naše zdraví. Podobných příkladů je mnoho – je spousta věcí, které se nám ze začátku nelíbí. Například děti se nerady učí, raději by si hrály a běhaly venku, než aby seděly ve třídě. Rodiče je ale přesto nabádají, aby studovaly a chodily do školy, protože pro ně není dobré, aby si jen hrály. Ty děti ještě nejsou schopné pochopit, proč jim to rodiče dělají. Ony by si raději hrály a sportovaly a rodiče jim to pokaždé nedovolí. Teprve až vyrostou, zjistí, jak prospěšné pro ně učení bylo. Bez něj by si nedokázaly hezky zařídit život. Říká se tomu śreya. Nebo například když děti přijdou do cukrárny, chtějí sníst všechny sladkosti, co vidí. Rodiče je ale napomínají, aby nejedly jen sladké a daly si také něco zdravého. Děti si ale přirozeně vybírají sladká jídla. Čapátí, dál nebo salát je moc nelákají. Mají raději zmrzlinu nebo čokoládu. Rodiče jim však říkají, že čokoládu dostanou, až snědí zdravé jídlo.
A na určitých úrovních sādhany jsme také jako děti. Nelíbí se nám věci, které jsou pro nás velmi prospěšné. Máme rádi jen to, co nám přináší okamžitý požitek bez ohledu na to, jaké následky to přinese a nemyslíme na budoucí dobro. Proto nám Krišna radí, že je bez ohledu na to, jestli se nám sādhana líbí nebo ne, měli bychom si na ni zvyknout. V budoucnu pak zjistíme, že nám to všechno velmi pomohlo a prospělo. Často děláme věci z povinnosti – pro naši rodinu, společnost nebo pro naši vlast. Nemůžeme dělat všechno sobecky jen pro sebe, i když bychom třeba rádi. Chápeme totiž, že kdyby se všichni chovali sobecky, všem by to ublížilo – rodině, společnosti i vlasti. To, že se nám něco líbí, ještě neznamená, že je to pro nás dobré. Může být, ale nemusí. Preya znamená to, co je příjemné a krásné okamžitě, ale postupem času se to změní ve špatný zážitek, ve zklamání a přinese to špatné výsledky. Povaha śreyi se opačná – začátek není tak příjemný a pohodlný – jako je třeba užívání hořkého léku, nebo jógová cvičení – postupem času však přinese mnoho skvělých zážitků. Musíme se vzdát cesty preyi, která je příjemná okamžitě, ale přináší nežádoucí následky. Měli bychom přijmout cestu śreyi a k tomu musíme vyvinout dobré zvyky – zaměstnat se v pěkné službě Krišnovi. To nám z dlouhodobého hlediska přinese mnoho dobra a prospěchu. Nestane se to hned, ale za nějakou dobu určitě ano.
Abhyāsa jóga se tedy týká kultivace dobrých zvyků a zaměstnání se v činnostech spojených s Krišnou na základě instrukcí z Bhagavad-gíty. Říká se, že zvyk je železná košile. Když si zvykneme na nějakou činnost, tak v ní pokračujeme a ze zvyku se stane železná košile. V životě spoustu věcí děláme ze zvyku. Na začátku si na ně musíme zvyknout, pak se nám ale zaryjí do vědomí a děláme je automaticky, aniž bychom na ně museli zvlášť myslet. To je abhyāsa jóga – pěstování zdravých zvyků, které náš život obdaří dobrem.
Žáci musejí následovat pokyny učitele – nejsou v pozici, aby mohli pochybovat o tom, proč musí něco dělat zrovna tak nebo onak. Nemohou učiteli oponovat a říkat, že to chtějí dělat jinak. Pak by ve vzdělání moc nepokročili. Pokud se však budou pokyny učitele řídit, v jeden moment pochopí, k čemu to všechno bylo. Podobně bychom měli následovat Krišnovy pokyny.
Jak donutit mysl ke spolupráci?
Když máme volno, nechce se nám brzy vstávat. Když nám ale někdo napíše, že nás zve, abychom si s ním vyrazili na nějaké krásné místo, tak nás okamžitě ospalost a lenost opustí a vyskočíme z postele, protože víme, že se budeme mít skvěle. Síla vyššího poznání pomohla lenost překonat. Někdy vidíme, že cílevědomí lidé velmi riskují. Nemají žádnou jistotu, že svého cíle dosáhnou, ale řeknou si, že risk je zisk, jdou do toho a snaží se svého cíle dosáhnout. Pokoušejí se o to, aniž by byli líní, protože vědí, že lenost by jim zabránila se k němu dostat. Podobně mysl musí s pomocí inteligence pochopit, že když budeme lenivět, připravíme se o spoustu hodnotných věcí. Mysl to pak pochopí a začne spolupracovat. Dokud ten vyšší prospěch, který na nás čeká, nepochopí, bude se honit jen za okamžitým prospěchem. Řekne si, že proč by se hnala za nějakým nejistým vzdáleným cílem a raději si neužila pohodlíčka a klidu. Mysl je nutné motivovat vidinou vyššího prospěchu, pak nám začne být nakloněná.
Je už pozdě a vidím, že vaše mysli a těla chtějí spát. Uvědomujete si ale, že právě teď máte vzácnou příležitost, abyste slyšeli něco hodnotného a speciálního, tak tu všichni spokojeně sedíte a nasloucháte Krišna-kathā. Vaše mysl chápe prospěch, který z ní plyne. A jsem si jistý, že se všichni soustředíte na co, co říkám, že vám mysl nepoletuje z jednoho místa na druhé, což by jinak normálně dělala. Mysl právě teď pracuje ve váš prospěch. Když pochopí, co může získat, tak poslechne.
Jaký je rozdíl mezi sambandhou, abhidhéjou a prayojanou?
Sambandha je koncepce toho, jaký máme transcendentální vztah k Božskému Páru a Maháprabhuovi v rámci vztahu s naším gurudévem a jaký vztah mají Oni k našemu guruovi a k nám. Jinými slovy sambandha jñāna je poznání o vztahu mezi námi a Božským Párem, mezi námi a gurudévem i dalšími vaišnavy, mezi Božským Párem a naším guruem. Je to celostní koncept sambandha jñāny a její svět je velmi dynamický. Některé její části jsou trvalé, ale v jiných částech mohou probíhat dynamické změny v harmonii s tou pevně ustanovenou částí vztahu.
Abhidheya je cesta k cíli. Sambandha je poznání o našem vztahu a abhidheya je způsob, jakým tento vztah aplikovat a jakým způsobem dojít ke svému konečnému božskému cíli – Nejvyššímu Pánu. Prayojana je ten nejvyšší cíl samotný. Abhidheya je cesta a prostředky k realizaci, k dosažení cíle. Cílem je prayojana. Abhidheyu lze vysvětlit i jinak – existuje devět způsobů bhakti a také šest způsobů śaraṇāgati – to vše je abhidheya – cesty k dosažení Boha. Prayojana je extatická láska k Bohu samotná. Je to konečný cíl, nejvyšší potřeba, nejvyšší naplnění. Tím je blažená láska k Rádě a Krišnovi a zaměstnání se ve službě Jim. Způsob, jak Rádhá-Krišna premy dosáhnout se jmenuje abhidheya. Poznání o tom, čeho máme dosáhnout, se jmenuje sambandha.
Šrí Šrí Rádhá-Góvinda Gaudíja Math, Vídeň, 7.9.2015