Jak správně reagovat na konflikty mezi duchovními bratry a sestrami? A co dělat, když nastane rozpor mezi šikšá a dikšá Guruem? Přednáška z Francie, Ecueille, 2015.
Audio k poslechu online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1-bAGEaFOAEbzdiAUZTDzD0TgWTF8xtXW/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS:
Občas se stává, že když se bratr se sestrou hádají, snaží se ovlivnit rodiče, aby se přidali na jejich stranu. To se ale nikdy nestane, protože rodiče vždy zastávají vyváženou pozici lásky, náklonnosti a spravedlnosti ke všem svým dětem. Něco podobného občas zažíváme i v rámci naší vlastní duchovní rodiny. Když se Krišnovy děti pod vlivem pozitivní závisti či žárlivosti vzájemně kritizují, Krišna se nepřidává na jednu ani na druhou stranu, ale tu náladu pozitivní žárlivosti si vychutnává. Pozitivní závist znamená, že kromě ní zároveň cítíme i lásku a ocenění. Když ale naopak Krišna uvidí, že se Jeho děti spolu hádají a pomlouvají se na základě negativní žárlivosti, tak se Mu to vůbec nelíbí. A rovněž se na žádnou stranu nepřidá. On je spravedlivý stejně ke všem. Všem žehná Svojí přirozenou shovívavostí a laskavým vztahem, který s každým z nich má. Je zcela nestranný. Rozhodně Ho nepotěší, když se Jeho děti mezi sebou nějakým způsobem negativně dohadují. Všichni bychom si měli uvědomit, že náš božský Otec, Pán Krišna, a naše božská Matka, Bohyně Rádhiká, nikdy neocení naše vzájemné bojůvky a nikdy Je jimi nemůžeme potěšit. Vzájemná negativní závist je netěší. Proto bychom si měli dávat pozor, abychom se jí vyhýbali – prātikūla vivarjanam – musíme odmítat nepříznivé podněty, abychom uvolnili místo skutečnému pokroku.
Důvod, proč jsem o tom začal mluvit, je ten, že v naší současné veliké rodině ve vědomí Krišny často podobné problémy zakoušíme. Mnohdy musíme čelit negativním hádkám, způsobeným negativní žárlivostí. Všechny upřímné děti Božského Páru musí takové jednání – negativní mentalitu a negativní činnosti – zcela zavrhnout. Měli by přijímat jen to pozitivní. Přijímat příznivé a odmítat nepříznivé, takový je jeden z našich úvodních principů pěstování ducha láskyplného odevzdání.
I když vidíme, jak naši vlastní duchovní bratři a sestry mezi sebou negativně bojují, měli bychom jim velmi laskavě, přátelsky a s láskou pomoci a vnést do jejich životů světlo vyšší siddhānty – duchovní moudrosti. „Není to dobré, prosím, nedělejte to. Ve svatých písmech se jasně říká prātikūla vivarjanam – čehokoliv, co není příznivé pro vědomí Krišny, bychom se měli vyvarovat. Prosím neživte to ve vašich životech. Nesnažte se to podporovat, To vám velmi ublíží a zamezí to vašemu pokroku. Měli bychom v sobě naopak podporovat pozitivní pocity – pozitivní láskyplnou náklonnost mezi námi všemi, v rámci vztahu s Krišnou.“
Někdy můžeme najít známky pozitivní závisti i ve vztazích mezi naší guru-vargou, žáky Sarasvatího Gósvámího Thákura. Jsou to duchovní bratři, takže k sobě vzájemně cítí mnoho lásky a náklonnosti. Občas v určitých situacích o sobě mohli prohlásit něco, co může znít trošku negativně. Je to ale podobné, jako když si hrají děti – někdy si i trošku ublíží, když se do hry zaberou. Stejně si ji ale užívají. Neznamená to, že by se nesnášely. Podobně musíme chápat rozdíly v názorech a přístupech naší guru-vargy. Je to jen dočasné a nedůležité. V jejich vztahu je mnohem důležitější ta pozitivní stránka – láska a náklonnost, kterou k sobě cítí. Tomu bychom měli přikládat větší důležitost, než případným svárům. Taková je dokonalá siddhānta povšechné harmonie. Proto často guruové varují svoje žáky: „Vy se do toho nezapojujte. To není vaše úroveň. Když se do toho zapojíte, dopadne to velmi špatně. Nepochopili byste to.“ Mohou to pochopit jen ti žáci, kteří mají správné, celostní chápání a poznání siddhānty. Ti pak nikdy nebudou stranit některé guru-varze, když uvidí zdánlivou rozdílnost jejich názorů či pohledů na siddhāntu. Skutečně inteligentní žák se nikdy nepřidá na žádnou stranu. Budou dále žít na své vlastní úrovni vztahu. Všichni musejí mít láskyplnou úctu k celé guru-varze. To je správný, harmonický způsob, jak na to nahlížet. Toto je konstruktivní směr siddhānty, konstruktivní směr našeho krásného harmonického vztahu. Můj guru a celá moje guru-varga ve vztahu s nejvyšším Guruem – Krišnou, Rádhou, Maháprabhuem…
Musíme hledat esenci, substanci a neohlížet se na nepodstatné věci…
Co dělat, když nastane konflikt mezi dīkṣā a śikṣā guruem?
Jeden oddaný se mě jednou zeptal na velmi složitou a sofistikovanou věc. Bylo pro mě těžké odpovědět, i když díky světlu poznání, které jsem získal díky milosti mého Guru Maharádže, guru-vargy a Nejvyššího Pána, běžně nemám problém zodpovídat otázky. Bylo ale těžké mu odpovědět, protože jeho otázka byla velmi relativní: „Co mám dělat, když miluji mého śikṣā gurua i mého dīkṣā gurua, ale oni dva nejdou moc dobře dohromady? Oba mě velice inspirují, ale jeden mě odrazují od toho druhého. Co mám dělat, Maharádži? Nemůžu se ani jednoho z nich vzdát. Oba jsou úžasní oddaní a oba skvěle slouží Krišnovi, Rádhárání a Maháprabhuovi. Ale i přesto, že toho mají tolik společného, mají různé nálady a způsoby přemýšlení a nahlížení na siddhāntu. Mají tedy mezi sebou nesoulad ohledně siddhānta vicār – konceptu siddhānty a její aplikace. A já se ocitl mezi nimi. Oba mě vedou svým vlastním osobitým způsobem a oba chtějí, abych následoval jejich způsoby, které ale vždycky nejsou ve vzájemném souladu, ale já je nedokážu následovat oba dva zároveň.“
To je velmi sofistikovaný případ a musel jsem mu odpovědět tak, abych našel nějakou harmonii mezi jeho śikṣā a dīkṣā guruem, které tento oddaný velmi miloval a respektoval – nepovažoval jednoho z nich za vyššího nebo lepšího než toho druhého. Odpověděl jsem, aby se soustředil spíše na to, co mají oba dva společného. Aby dával větší důležitost siddhāntě a vedení, které mají oba dva shodné, na věci, ve kterých spolu souhlasí. A že by měl udržovat v srdci a v životě neutrální pozici a snažit se neurazit ani jednoho z nich. Aby se snažil pocítit inspiraci od caitya-gurua a na jejím základě opatrně přijal vedení jednoho z nich. S plnou upřímností a otevřeností srdce, bez jakýchkoliv předsudků nebo urážení jednoho či druhého. Nebylo pro něj možné následovat oba, protože každý ho vedl úplně jinak. V případě pokročilých dīkṣā a śikṣā guruů nemůžeme rozlišovat, kdo je vyšší a nižší, kdo je lepší a horší.
Situace, ve které byl tento oddaný, není moc častá, ale někdy nastane. Pak je to velmi složité. V takové situaci člověk prostě musí vyčkat milosti Pána a inspirace ze strany caitya-gurua – Nadduše. Řekl jsem mu, že Krišna pobývá v našem srdci jako Nadduše. A když jsou inspirace od Nadduše a inspirace od jednoho z guruů jednotné, tak ať je následuje bez jakéhokoliv záměru potupit toho druhého gurua, kterého se rozhodl nenásledovat. Že by v mysli neměl mít žádné předsudky. Měl by ho požádat o odpuštění za to, že ho nemůže přímo ve všem následovat. Neměl by si myslet, že jeden z nich to dělá správně a druhý špatně. Rozhodně ne, oba dva jsou vznešení vaišnavové. Musel jsem mu odpovědět takto složitě, protože byla řeč o vznešených guruech. Musel jsem vymyslet, jak mu harmonicky odpovědět. Nemohl protěžovat jednoho na úkor druhého – oba dva byli vznešení vaišnavští ācāyové. Někdy se to ale tak prostě stane.
A není to tak, že śikṣā guru by měl vždy pobízet svého žáka, aby harmonicky následoval svého dīkṣā gurua?
Z obecného relativního pohledu ano. Śikṣā guru by měl inspirovat svého žáka, aby harmonicky následoval svého dīkṣā gurua a ve službě Krišnovi se řídit jeho pokyny. Z relativního pohledu je to tak správné a ve většině případů tomu tak skutečně je. Ale ve zvláštních případech, když někdo má vznešeného śikṣā gurua v naší Bhagavat parampaře (pamatujme na to, že naše parampara je śikṣā, ne vždy dīkṣā), a také vznešeného dīkṣā gurua, tak by na takové úrovni vztahu oba dva měli inspirovat své žáky, aby následovali i toho druhého gurua. Tam by neměl být žádný rozpor v siddhāntě anebo v tom, kterého z nich následovat, protože oba jsou vysoce kvalifikovaní. Oba mohou být velmi nápomocní v životě svých žáků. Na této vysoké úrovni nejde věci posuzovat černobíle a přemýšlet, kdo z nich je lepší, kdo je důležitější… A není to jen na žákovi, zodpovědnost leží spíše na bedrech obou guruů, aby žáka harmonicky inspirovali. Tito guruové by měli zharmonizovat situaci mezi sebou, aby kvůli nim ten žák nemusel trpět a být zmatený ohledně toho, koho a do jaké míry by měl následovat. To by bylo ideální. Zodpovědnost leží tedy zejména na obou těchto guruech, aby zharmonizovali situaci mezi sebou a svého společného žáka vedli takovým způsobem, aby neměl žádný problém a vše plynulo hladce a harmonicky. Guruové by si měli být vědomí společné zodpovědnosti, kterou vůči svému společnému žákovi mají. To je možné, pokud jsou oba přítomní. Jiná situace samozřejmě je, když žák śikṣā gurua přijal až když dīkṣā guru opustil tento svět.
Ve svatých písmech i v praxi naší parampary najdeme takové případy – dīkṣā i śikṣā Guru mohou významně obohatit životy svých žáků a napomůžou jim v pokroku v bhajanu. Śikṣā guruovi se někdy říká bhajana guru, bhajana śikṣā guru. V tradici Krišnovy rodiny najdeme oba dva příklady – když byl dīkṣā guru naživu, tak v harmonii jeho žák přijal i śikṣā gurua a vše velmi hezky fungovalo. Dīkṣā gurudév byl velmi rád, že jeho žák přijal jeho vlastního duchovního bratra za śikṣā gurua a ten byl zase šťastný, že může vést duchovního syna či dceru svého drahého duchovního bratra. Oba dva svému společnému žákovi pomáhali zároveň. Takových případů je spousta. Je to harmonický vztah, ne konfliktní. I v Čaitanja Čaritámritě je popsáno, že existují tři typy guruů – caitya guru, dīkṣā guru a śikṣā guru. Když je mezi nimi harmonie, je to velmi nápomocné.
Śikṣā gurua je také možné přijmout až po odchodu dīkṣā gurua, aby měl člověk živoucí vedení. Může se to stát tak i tak. Žák může být dokonale spokojený se svým dīkṣā guruem, který pro něj zastane funkci jak dīkṣā, tak śikṣā gurua, ale také to může být tak, že dīkṣā guru se stará o svého žáka, ale třeba často cestuje anebo má hodně žáků či jiné služby, a tak žák najde nějakého jiného kvalifikovaného gurua, který je v harmonii s jeho dīkṣā guruem a přijme od něj śikṣu. To je také zcela v pořádku. Oba guruové pak mohou být zahrnuti do jediné akhanda-guru-tattvy. Je to jako dvě stránky jedné mince, jako dvě plošky nádherného drahokamu.
Dalším dobrým příkladem také je, že dīkṣā a śikṣā guru jsou jako otec a matka. Potřebujeme oba dva. Otec může někdy zastat funkce jak otce, tak matky, a podobně to může učinit i matka. Ale často potřebujeme oba dva – bhajana dīkṣā gurua a bhajana śikṣā gurua. Taková je praxe naší učednické posloupnosti. To, o čem mluvím, bylo již ustanoveno příklady z naší vaišnavské tradice. Nemůžeme přijímat otce na úkor matky a naopak. Musíme to zharmonizovat. Ideálně by samozřejmě otec s matkou měli být v harmonii. Pokud to tak není, je to pro děti složitější. Měly by se snažit s láskou a úctou jim pomoci a sblížit je. Děti někdy mají důležitou a zodpovědnou úlohu v životě svých rodičů, aby je přivedly dohromady do harmonicky plynoucího vztahu. To neznamená, že by svého otce či matku nerespektovaly, naopak, cítí lásku i úctu k oběma, a proto se snaží urovnat ta nedorozumění. A v duchovním životě je to někdy podobné.
Slyšela jsem, že pokud mezi śikṣā a dīkṣā guruem nastane nesoulad, člověk by měl následovat dīkṣā gurua.
Ano, takový je ustanovený standard, který platí pro většinu případů, ale mohou existovat výjimky. Jde se na to dívat z relativního i absolutního pohledu. Dokud je oddaný upřímný a nemá předsudky, nevzniknou žádné přestupky. Dokud je žák uctivý ke svému guruovi a ostatním kvalifikovaným vaišnavským ācāryům a nemá žádnou urážlivou motivaci, může následovat jednoho gurua, aniž by urazil toho druhého. Musí ale být opatrný, aby nebyl motivovaný tím, že by chtěl urazit toho druhého ācāryu. To by překračoval meze. Kvůli prokazování úcty našemu guruovi bychom nikdy neměli urazit nějakého jiného. To by nefungovalo. Musíme si dávat velký pozor. I když někoho nemůžeme následovat, rozhodně to neznamená, že bychom vůči němu měli být neuctiví nebo ofenzivní. Měli bychom přijmout neutrální uctivou pozici. To je inteligentní řešení.
Ecueille, Francie, 2015