Je Krišna vědomí bezcenné proto, že ho většina lidí nepřijímá? Mohou zvířata dosáhnout vysvobození? Jaký přístup bychom měli mít k dodržování Ekádaší? Přednáška z Francie, Ecueille, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1yuMshlNLX8fjZ4BZc08ROS0zgTA2gArO/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Krišna a zvířata
Dnes jsem měl při zpívání Mahámantry zvláštní živou vizi. Pártha-sarathi Krišna seděl s Ardžunou ve voze a krásní sloni, kteří stáli před nimi, jim nabízeli ārati. Ve svých chobotech drželi lotosy, bílé růže, jasmíny i zlaté květy campa. Krišna s Ardžunou si toto krásné ārati velmi užívali. Pak ta spontánní sladká vize zmizela, ale já ji stále vidím před očima. Takové vize přicházejí ze subjektivního světa a jsou stejně skutečné, jako objektivní vnímání. Krišna není božským vládcem jen oddaných v lidské podobě, ale také zvířat. Má velmi hluboké spojení s různými druhy živých bytostí – s ptáky, stromy, květy, přírodou… on je milovaný Pán celého Vesmíru. I když má speciální vztah k lidem, miluje též i další bytosti, které se ve stvoření nacházejí – krávy, slony, koně, pávy, různé další ptáky, jelínky, lesní zvířata… má je všechny tak rád!
Připomíná mi to výjev, kdy Pán Čaitanja procházel lesem Džarikhanda v Indii, ponořený do extatické nálady lásky ke Krišnovi. Způsobil, že dokonce i tygři, lvi, sloni a jelínci společně tančili a zpívali svatá jména Božského Páru. Zvířata se nedokázala udržet a přiblížila se k Němu, i když jsou za normálních okolností plachá. Extatická energie Pána a zpěv Jeho vlastních jmen vytvořili specifické vibrace na frekvenci duše, které zachytila i všechna tato zvířata. Nálada a extatická energie Šrímána Maháprabhua zasáhla přímo vědomí duše těchto zvířat a pronikla hluboko do jejich srdcí. Bylo to tak intenzivní, že se nedokázala držet v povzdálí a vyšla z lesa, aby svého Pána spatřila. Vycházela z houští jedno za druhým, aby měli darśan Pána Čaitanji, pohrouženého do tance a zpěvu, a obklopili ho. Balabhadra Pandit, který tam také byl a nesl Maháprabhuovy osobní věci, se na začátku trošku bál, když spatřil ta nebezpečná velká zvířata, jak vylézají z lesního podrostu na cestu. Zanedlouho mu došlo, že není žádný důvod ke strachu, protože se odehrává Maháprahuova úžasná līlā. Viděl, jak se všechna zvířata roztančila, stojíce na zadních nohách, přední nohy zvednuté vzhůru a zpívala svatá jména svými vlastními hlasy. Nejvyšší Pán a Jeho zvířecí oddaní se vzájemně dívali zpříma do očí a sdíleli tuto extatickou chvíli. Balabhadra Pandit byl svědkem těchto božských zábav. Viděl je na vlastní oči a na vlastní duši.
Dalším zázrakem bylo, že zvířata, která jsou za běžných okolností predátory a kořistí, najednou společně tančila a zapomněla na svá podmínění potravním řetězcem. Božská vibrace a extáze saṅkīrtanu, kterou Pán Čaitanja vykouzlil, se dotkla jejich srdcí, úrovně jejich duší a zapomněla tak na svoji zvířecí identitu a zvířecí vědomí. Všechna byla naplněna božskou blažeností saṅkīrtanu, milostí Pána Čaitanji. Zapomněla na svá zvířecí vědomí, protože se v nich probudilo vědomí božského já, a to i přesto, že stále měla zvířecí těla. Tato zázračně úžasná līlā probíhala po nějakou dobu, a když Pán Čaitanja odešel, zvířata se vrátila do lesa. Nikdo neví, co se s nimi potom stalo, ale vznešení oddaní se domnívají, že poté, co opustila svá těla, byla osvobozena a odešla přímo na Gólóku. Všechna tato zvířata přeci získala přímý kontakt s Pánem Gólóky! I pokud měla nějakou pralabdha karmu, která způsobila jejich zvířecí zrození, zmizela laskavým božským zásahem milosrdného Pána Gaurángy. Pán všechna tato zvířata zachránil svojí speciální bezpříčinnou milostí a odeslal je do svého příbytku na Gólóku.
Lidé někdy mají problém uvěřit, že Pán Čaitanja způsobil, že zvířata tancovala. V takovém případě jim dávám příklady videí, které můžeme vidět i na internetu. Jsou na nich zachycena zvířata, která se k sobě chovají velmi přátelsky, i když jsou běžně v přírodě nepřáteli. Lidé se objímají se lvy a tygry a chovají se k sobě velmi pěkně. Kočka se mazlí se psem, pes olizuje kočku a projevují si lásku. Některá zvířata jsou ochočená, ale některá ne – viděl jsem, jak se malá selátka přiblíží k fence a ta je nakrmí svým vlastním mlékem a chová se k nim jako k vlastním mláďatům. Je moc krásné vidět taková videa, kde se k sobě zvířata chovají hezky, kde není nic nahraného či nacvičeného. Jasně dokazují, že i zvířata mohou mít vyšší vědomí, že mohou cítit lásku, laskavost a soucit. Viděl jsme také video, jak si buddhističtí mniši hrají s tygrem. Ten moc dobře věděl, že s nimi musí jednat opatrně, aby jim neublížil. Tygr byl tak vycvičený, že když mniši šli za představeným kláštera, naučili i svého tygra, aby se mu poklonil. Svět vědomí není možné posuzovat černobíle – na pozadí se odehrává tolik věcí! Díky těmto příkladům je snadné vysvětlit lidem, jak mohl Pán Čaitanja přimět všechna ta divoká zvířata, aby s ním tančila. Když to dokážou buddhističtí mniši, co teprve říct o Pánu Čaitanjovi? Stalo se to zcela přirozeně.
Nebyla tato zvířata inkarnacemi polobohů či čistých oddaných?
Pán přichází, aby vychutnal Své zábavy v extatické oddané náladě Šrímatí Rádhárání a také, aby zachránil podmíněné pokleslé duše – lidi, zvířata, hmyz či stromy. To byly dva hlavní důvody, proč přišel. Nemusí to tedy znamenat, že tato zvířata jsou polobozi, kteří přišli z jiných planet. Pán Čaitanja je prostě tak milostivý, že může zachránit všechna zvířata. Když měl na této planetě své zábavy, sestupovali sem polobozi a jiné bytosti, převlečené za lidi, aby měli Jeho darśan a Jeho společnost. To bylo běžné. Nemusí to ale nutně být případ Džarikhanda līly. Nejvyšší Pán jednal z pozice duše, takže je jedno, jakou podobu na sebe duše vzaly.
Jak domluvit lidem, kteří jedí maso?
Lidé rádi jedí maso kuřat, ale když přijde ptačí chřipka, tak už se jíst jejich maso zdráhají, protože se bojí, že onemocní. Sami se velmi strachují o svoje zdraví a dávají si na ně pozor, což je v rozporu s tím, jak krutě se chovají ke zvířatům. Ti samí lidé, kteří tak starostlivě pečují sami o sebe, jsou velmi krutí k nevinným zvířatům, která mají plné právo žít na tomto světě a která jim nic neudělala. Proč by se k nim měl někdo chovat krutě? Lidé hřeší jen pro uspokojení jazyka. Často lidem říkám, že jsou k mání náhražky masa: „Když nedokážete žít bez chuti masa a nedokážete bez ní být šťastní, kupte si náhražku masa, jejíž chuť je tak věrná, že ani nepoznáte, že to není maso. Váš jazyk pak bude spokojený. Proč se oddávat hříšným činnostem, když existuje dobrá alternativa? Pokud zabíjíte zvířata i přesto, že máte jinou možnost, pak jste skutečnými hříšníky a nezasloužíte si milost, jen spravedlnost. Až budete na konci života umírat a budete se modlit k Bohu, aby Vám pomohl, pomoc nepřijde. Proč? Protože jste byli krutí, užívali jste si násilí, hříchu a krutosti.“
Tito lidé si užívají násilí a krutosti. Když se ale sami stanou obětí stejného násilí a krutosti a nedokážou se bránit, nezaslouží si modlit se k Nejvyššímu Pánu se slovy: „Prosím buď ke mně milostivý a zachraň můj život!“ Protože když jejich život bude zachráněn, znovu se vrátí ke svým hříšným činnostem. Po celém světě se lidé zabíjejí navzájem. Děje se to kvůli nemilosrdnému zabíjení zvířat – to je jedna z hlavních příčin. Je to občanská válka v širším slova smyslu – lidé zabíjejí jiné lidi a je jedno, jestli je to kvůli náboženství či politice. Jedním z důvodů, proč se to děje, je kruté zabíjení zvířat na jatkách. Dalšími důvody jsou jejich hamižnost, chamtivost a hříšné myšlení. Lidé nejsou vycvičení, jak se stát stattvičtějšími. Říkám jim: „Zvířata, která zabíjíte, žebrají o život, protože nechtějí být zabita. Vy ale na jejich prosby nedbáte. Až vy budete ve stejném postavení žebrat u Nejvyššího Pána, proč by vám měl váš život vrátit? Spravedlnost musí být rovná pro všechny. Proč si myslíte, že váš život by měl být zachráněn, když si vzpomenete na to, co jste vy sami dělali? Vy, lidé, se považujete za nadřazené ostatním bytostem, přitom jste ale horší než zvířata. Dokonce i některá divoká zvířata mají mnoho pěkných vlastností; někdy mnohem víc než takzvaní lidé. Abyste se stali skutečnými lidmi, musíte mít lepší vlastnosti než zvířata, jinak se nemůžete lidmi nazývat. Nezasloužíte si to. Zvířata zabíjejí, jen když potřebují, jinak ne. Podívejme se ale na lidi, co dělají? Zabíjí, i když to není třeba, jen kvůli vlastní hamižnosti a vykořisťování.“
Podle principu yukta-vairāgya bychom měli přijímat jen tolik, kolik potřebujeme. Ne méně, ne více. Když přijmeme víc, než potřebujeme, bude to vykořisťování ostatních. Když přijmeme méně, budeme slabí, protože se o sebe nebudeme dostatečně starat. Lidé se oddávají hříchu, aby měli okamžitý prospěch, ale zapomínají, že se brzy může stát, že už na zemi nezbydou stromy nebo rostliny a zhorší se znečištění ovzduší, a pak utrpení dolehne i na ně. Kvůli zaslepenosti okamžitým ziskem nepřemýšlejí nad tím, co svým jednáním způsobí do budoucna sobě, své rodině, další generaci… Těm se na zemi, kterou jsme zničili přílišným vykořisťováním a proměnili v poušť, bude žít jen velmi těžko. Je to nespravedlivé vůči dalším generacím, které přijdou za 50 nebo 100 let. Stát se vznešeným člověkem neznamená jen starat se o současnou generaci, ale také o ty budoucí, zanechat po sobě všechno v takovém stavu, aby i další generace mohly žít pohodlně a šťastně. Není dobré všechno vyčerpat a nenechat nic těm, co přijdou po nás. To by bylo kruté.
Jaká je nálada ekādaśī?
Ráno jsem mluvil o ekādaśī. Chtěl bych k tomu ještě něco dodat. Ekādaśī přichází dvakrát do měsíce, jedenáctý den po úplňku a po novu. V tyto dny Krišna dostane speciální touhu si užívat svého láskyplného vztahu s oddanými. To je specialita ekādaśī. Krišna má náladu užívat si s těmi, kdo ho milují. Cokoliv, co Krišnovi s oddaností nabídnou, si bude užívat s větší dychtivostí než v ostatní dny. Jak Krišnova chuť k požitku roste, roste i chuť oddaných Mu tento požitek poskytnout. „Náš Pán má náladu na nějaký požitek, zřekněme se tedy našeho vlastního požitku, ať už se to týká jídla nebo čehokoliv jiného, a zcela se soustřeďme na poskytnutí požitku našemu Milovanému.“ Takové je jejich rozpoložení. Oddaní také cítí speciální potěšení z toho, že si Pán užije toho, co Mu nabídli. Taková je nálada dne ekādaśī. Půst je nezbytný – dodržuje se z důvodu symbolického principu zřeknutí se vlastního požitku a nemrhání energií na jídlo a jiné oblíbené věci. Ten den se oddaní snaží prožít velmi jednoduše a veškerý požitek poskytují Nejvyššímu Pánu. Jemu totiž můžeme všechno nabízet bez omezení.
Když se postíme, vynaložíme méně času a energie na nás samotné – na přípravu jídla, vaření a jezení. Všechen tento čas můžeme věnovat Nejvyššímu Pánu. Když během ekādaśī nespíme, můžeme se pohroužit na celou noc do zpívání svatého jména. Oddaní pak někdy mívají mystické zážitky. Svatá písma v tento den zakazují praní prádla, stříhání nehtů nebo vlasů, nákupy či cestování (kromě nezbytných případů) a to vše ze stejného důvodu – abychom měli více času a energie soustředit se na službu Pánu namísto toho, abychom byli zaměstnáni běžnými každodenními činnostmi. Z tohoto důvodu zde tato omezení jsou. Je to také příležitost ukázat Pánu, že jsme pro něj ochotni omezit určité pohodlí. „Dělám pro Tebe oběť, Pane, a dělám ji rád. Rád s Tebou mám vztah skrze požitek, ale také, když se nějakého štěstí v mém životě vzdám a odříkám si. Snažím se být upřímný, upřímně se snažím stát se Tvým oddaným. Bezpodmínečně. Moje oddanost Tobě není podmíněná tím, jestli mi poskytuješ požitek anebo ne, takže když se nějakého požitku vzdám, nejsem nešťastný. Snažím cítit stejné oddané štěstí v požitku i v odříkání.“ To je poselství, které Pánu předáváme.
Láskyplná oddanost může způsobit, že budeme šťastní i díky odříkání. Když se narodí malé dítě, matka se o ně musí starat – nemůže v noci pořádně spát, či dělat jiné věci, na které byla dříve zvyklá. Někdy se cítí vyčerpaná, když se musí uprostřed noci opakovaně budit. Občas se ani nemůže dobře starat o své vlastní zdraví, protože dítě ji zaměstnává na plný úvazek. I když je toto všechno pro matku oběť, dělá ji ráda a kdyby ji nedělala, byla by nešťastná. Takové je láskyplné obětování se. Funguje nejen mezi matkou a dítětem, ale i v jiných vztazích. Pokud náš přítel nebo milovaný potřebuje pomoc, nebudeme upřednostňovat náš vlastní požitek a obětujeme se, abychom mu pomohli. Tato oběť bude radostná, protože toho člověka máme rádi. Obohatí to náš vztah. Na těchto příkladech vidíme, že můžeme být šťastni i díky oběti, nejen díky požitku. To samé objevujeme i v našem vztahu k Nejvyššímu Pánu – proto dodržujeme ekādaśī vratu a mnoho dalších vrat, neboť reprezentují tuto náladu vztahu mezi milovaným Pánem a milovaným oddaným. Je to pro nás také trénink, jak být láskyplně oddán Nejvyššímu Pánu nejen skrze slast, ale také skrze bolest. Nejen skrze princip požitku, ale také skrze princip oběti. Když se k Němu dokážeme vztahovat podobným způsobem v obou situacích, bude to důkazem, že naše oddanost úspěšně prošla zkouškou kvality a zralosti. Samozřejmě není nutné se k Pánovi vztahovat jen skrze oběti a odříkání, protože On nás také žádá, abychom s Ním měli vztah naplněný štěstím v kvalitě dobra – vztah plný tance, zpěvu či vynikajícího prasādam. „Žijte svůj život krásně a krásně Mi služte – žijte bohatě a bohatě Mi služte. Přijímejte všechny krásné věci, obětujte Mi je a pak je přijměte jako prasādam. Tak budete žít velmi šťastně a krásně a stejně tak Mi i budete sloužit. Všechno bude prospěšné, krásné a radostné – vy budete šťastní a Já také.“
K Nejvyššímu Pánu můžeme mít radostný a šťastný vztah, následujíc princip yukta vairāgya, ale někdy také můžeme projít výcvikem jako elitní komando. K tomu slouží tyto vraty, aby nás posílily – abychom nebyli jen jemní a něžní, ale abychom dokázali být také silní. Výcvik elitního komanda je velmi drsný a bolestný, ale díky němu jsou jeho členové silnější a schopnější a také znají mnoho technik, které mohou použít v určitých situacích, se kterými by si nedokázali poradit obyčejní vojáci. Pak dokážou zachraňovat životy a pomáhat. Procházejí drsným výcvikem, aby získali schopnosti, které pak v určitých situacích pomůžou zachraňovat životy. Při službě Pánu je potřeba láska, krása i síla. Musíme být experti ve všech oborech. Abychom se jimi stali, v souladu s principy yukta vairāgyi anebo nějaké speciální vairāgyi, následujeme všechny tyto vraty – svatá odříkání, abychom byli silnější pro různé druhy služby Pánu, které vyžadují hodně energie a síly.
Co se stane, když při výcviku selžeme?
Buď budeme přeloženi tam, kde můžeme být úspěšní, kde to bude vhodnější pro náš charakter a schopnosti, anebo si budeme muset projít výcvikem od začátku a zkusit to znovu.
Většina lidí je materialistických a nechtějí se stát oddanými. Proč?
Základní povahou tohoto světa je, že je světský, materiální. Je tedy přirozené, že má své světské způsoby a vlivy. To je rozdíl mezi světskou úrovní a Pánovým božským příbytkem; mezi úrovní vykořisťování a úrovní dokonalosti. Předpokládá se, že na této hmotné úrovni existence bude mít vliv māya, iluzorní energie. I přesto, že tento světský vliv je zde velmi mocný, můžeme se snažit pomoci co nejvíce lidem, podmíněným jīvām, a obdařit je vědomím Krišny. Nabízíme jim pomoc jak teoreticky, tak prakticky – principy i činy. Kdo si zaslouží přijmout toto vyšší bohatství, poklad vědomí Krišny, a kdo ne, ale záleží na individuální a kolektivní karmě. Podobně, jako každý může jít studovat školu, ale někteří prospívají s vyznamenáním, někteří tak tak projdou a někteří neprojdou vůbec. Šanci dostali všichni – možnost pomoci je stejná pro všechny studenty. Existuje tam rovnoprávnost. Příležitost mají všichni – mohou přijmout vyšší věci v životě, kvalifikovat se a něčeho dosáhnout. Záleží ale, kdo si kolik zaslouží, podle toho bude odměněn. Vyššího pokladu života lze dosáhnout podle toho, nakolik je kdo schopný ho přijmout a jak moc si ho zaslouží.
Stejně tak je to i v nemocnicích – ty přijímají všechny pacienty; to ale neznamená, že všichni budou vyléčeni. Někdo se vyléčí, někdo se uzdraví jen napůl a někdo tam zemře. Ve světě obchodu to platí zrovna tak – příležitost mají všichni, úspěšný ale bude jen někdo. Ostatní vydělají jen průměrné peníze anebo zkrachují. A čistí oddaní jsou jako skvělí profesoři nebo skvělí lékaři – snaží se nám pomoct, stejně, jako profesor pomáhá svým žákům nebo lékař svým pacientům. Úspěch ale závisí na individuální povaze studenta nebo pacienta – nakolik mohou být vzděláni nebo vyléčeni. Není to pouze v rukou profesora či lékaře. Na základě dobréhu použití nebo zneužití svobodné vůle, která v duši je, a zákona individuální karmy se rozhoduje, zda někdo přijme či nepřijme skvělé bohatství vědomí Krišny, které mu předložíme.
Když někomu dáme vybrat mezi neopracovaným diamantem a krásně broušeným sklíčkem, zvolí si sklíčko, protože se krásně třpytí, zatímco diamant ještě není vybroušený a není tak hezký. Ale to, že někdo nepozná diamant a dá přednost kusu skla, ještě neznamená, že má diamant menší hodnotu. To rozhodně ne. Podobně bohatství vědomí Krišny pochází z transcendentálního světa. Je to transcendentální poklad. Dokud se ale podmíněné duše neprobudí, tak i když jim tento poklad dáme, nebudou vědět, jak ho přijmout. Je to kvantita versus kvalita. Ve světě vzdělání je to podobné – čím víc se zvyšuje kvalita vzdělání, tím se snižuje kvantita. Základní vzdělání absolvují téměř všichni, ale na nejvyšších úrovních vzdělání najdeme jen hrstku lidí, zato ale velice kvalitních. Jen kvalitní duše dokážou ocenit poklad vědomí Krišny, většina podmíněných duší ho nepřijme. Měli bychom to očekávat, protože jsme na světské úrovni. Je to místo k takovému přístupu přímo určené. Není to nic překvapujícího.
Když například dáme dětem na vybranou, jestli chtějí obrázkovou knížku anebo lékařský anatomický atlas, automaticky si vyberou obrázkovou knihu. K nákresům lidské anatomie nebudou nijak přitahovány. Znamená to ale, že dětské obrázky mají vyšší hodnotu, než anatomické nákresy? Rozhodně ne, ty nákresy jsou přeci mnohem hodnotnější. Lékař díky nim může zachránit něčí život, což obrázky v dětské knížce nedokážou. Dítě ale není schopné hodnotu anatomické knihy ocenit. Stejně tak když dáme prvňáčkovi vysokoškolskou učebnici, neporozumí v ní ničemu. Je lepší mu dát jednoduchou knížku vhodnou pro prvňáčky a v té si může začít číst. Vysokoškolská kniha pro něj nemá žádný význam. To ale nesnižuje hodnotu vysokoškolského poznání. To je velmi cenné, i když o tom prvňáček nemá ponětí. Podobně poklad vědomí Krišny je také vznešeným pokladem, tím nejcennějším, čeho může člověk dosáhnout. Je ještě mnohem cennější než univerzitní poznání. I přesto si ho obyčejní podmínění lidé nedokážou vážit – musí se naučit, jak takové bohatství rozpoznat a jak ho ocenit. Pak teprve ho dokážou přijmout.
Lidská mentalita je taková, že lidé chtějí všechno získat snadno a bez námahy, a podobně přistupují i k duchovnímu životu. Vědomí Krišny je velmi krásné a je přirozené, plné prožitků. Musíme se ale naučit užívat si ve vědomí Krišny, nikoliv mimo ně, jinak přijdou následky – koneckonců jsme na úrovni akcí a reakcí. Řešením je naučit se užívat si v rámci vědomí Krišny.
My si poklad vědomí Krišny zároveň necháváme a zároveň ho rozdáváme ostatním. To je náš princip. Sami si ho ponecháváme, ale přitom pomáháme ostatním, aby si ho také nechávali. Je to vzájemná výměna. AtmA korilen para korilen, AtmA hita para hita To znamená sebeláska i láska k ostatním. Péče o sebe i péče o ostatní. To vše v rámci vztahu s Krišnou, nikoliv bez Něj. Uvědomujme si přitom, že všichni jsme dětmi té samé nektarové pravdy – jsme si všichni blízkými a drahými příbuznými. Tyto vztahy jsou nad těmi pokrevními, biologickými. Když objevíme vztah našich duší ke Krišnovi, pak přirozeně zjistíme, že jsme všichni jedna velká rodina. Ve velkých rodinách nejsou lidé šťastni, když si něčeho užívají osamoceně, ale naopak se radostně starají o děti, partnery, sourozence a další příbuzné. Pak teprve je jejich štěstí úplné a harmonické. My bychom se také neměli starat jen o nás samotné, ale i o ostatní v rámci vztahu ke Krišnovi. To je vznešená lidská vlastnost. Povaha vědomí Krišny není nikdy sobecká, je vždy laskavě shovívavá.
Povaha bohatství vědomí Krišny je vysoce hodnotná a projevuje se dvěma způsoby – specifickým způsobem a také běžným způsobem. Je dostupná tak i tak. Specificky, výlučně, konzervativně a také skrze princip laskavé shovívavosti. Krišna je Pánem celého vesmíru, musí tedy být spravedlivý. I jeho poklad by proto měl být rozdáván spravedlivě, všem stejnou měrou. Dostává se úplně každému, ne každý jej ale dokáže přijmout. Jsme individuální bytosti a ne vždy chceme přijmout něco, co nám někdo dává. A Krišna nevstupuje do svobodné vůle, nikoho nenutí Ho přijmout. Musí být přítomná vnitřní touha po Jeho přijetí, žádné donucování. „Kdybych tě donutil, abys Mě miloval, aby ses stal Mým oddaným, tak co budeš dělat ty, když Já udělám všechno za Tebe?“ Krišna si takové lásky nechce užívat. On chce lásku, která vyjde z nás samotných, ta Mu pak velmi chutná. Skutečná láska, skutečná oddanost – to je něco, co Mu nabízíme. Není to tak, že nás Krišna donutí, abychom Mu to nabídli.
Někdy se lidé stanou oddanými, a pak procesu zanechají. Proč?
Důvodů je spousta. Mohou být líní, mohou mít strach, že přijdou o nějaký požitek, jako je užívání omamných látek nebo jedení masa, postrádají sdružování s nižšími vrstvami společnosti a chybí jim hříšné činnosti v kvalitě nevědomosti. Může za to být zodpovědné jejich karmické pozadí, mohou být sobečtí, nebo mít nedostatek víry, protože nemají dostatek sukṛti na to, aby se setkali se skutečným sādhuem – důvodů může být nepočítaně.
Když řeknete narkomanovi, že drogy nejsou dobré, že by je měl přestat užívat a jít do odvykacího centra, může s vámi souhlasit, protože si je vědomý toho, že drogy pro něj skutečně nejsou dobré a velmi mu ubližují. Je ale jimi natolik ovládaný, že vaši dobrou radu stejně neposlechne. Máme tři kvality – dobro, vášeň a nevědomost – a někdy jsou podmíněné duše zcela ovládané tím, že si chtějí užívat nějaké hmotné věci. Bojí se, že když se stanou oddanými, pak o tento požitek přijdou, chtějí ho víc a víc. Zapomínají ale, že čím víc si užívají, tím víc reakcí je čeká a tím víc budou trpět. Každá akce má stejnou nebo opačnou reakci; to je nevyhnutelné. Oni si ale v danou chvíli myslí, že si užívají života – opijí se, a tak ztratí vědomí, nebo nedokážou ani dobře vidět či chodit, přemůže je hněv nebo se jim udělá špatně fyzicky i duševně. Co je to za požitek, když přináší tolik utrpení? Když člověk jí hodně nezdravého jídla, bude mu z něj špatně, i když si jeho jezení užívá. Stejně tak přijde utrpení, když člověk spí víc, než je zdrávo a nevěnuje se žádnému pohybu. Taková jsou onemocnění z nezdravého životního stylu – protože člověk sám je líný a neaktivní, začnou být líné a neaktivní i jeho tělesné orgány. Je tolik požitků, které přinášejí utrpení, ať už okamžitě nebo s odstupem času. Musíme použít inteligenci a vybrat si takový způsob požitku, který bude alespoň z většiny v kvalitě dobra, pak bude utrpení jen malé a časem zmizí úplně. Existuje celý svět požitku bez reakcí, bez utrpení. Musíme se ale naučit, jak to dělat, naučit se, jak takový požitek mít. To je inteligentní rozhodnutí.