V jaké náladě napsal Bhaktivinod Thákur svoji známou Dalalera Gítu? A proč Pán Balarám tančil s gópími tanec rása? Přednáška z Francie, Ecueille, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1S3clH8A_ailzl-x_j63pgXl3q8UzBOaq/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Skladba Dalalera Gíta (Píseň překupníka) reprezentuje velkorysou náladu blaženého nāma-saṅkīrtanu.
Boro sukher khabor gāi surabhi-kuñjete nāmer hāṭ khule’che. „Volám do světa šťastnou zprávu, že v Surabhi Kundžu Pán Nitjánanda otevřel tržiště svatého jména.“ Thákur Bhaktivinód tuto píseň složil na základě své vlastní realizace. Surabhi Kundža a Svánanda Sukhada Kundža jsou vzájemně propojené a zejména v posledních letech v závěru svého života se na těchto dvou místech Nhaktivinód Thákur oddával bhajanu. Býval pohroužený v božské náladě bhajanu a v oddaných citech k Maháprabhuovi, Nitjánandovi a Gadádharovi, a skrze náladu Panča-tattvy vzpomínal na Rádhu a Krišnu. V tomto období míval často božská zjevení a přímé realizace. Když byl ponořený do nāma-bhajanu na Godrumadvípu, začaly se mu zjevovat božské vize toho, jak Pán Nitjánanda tomu místu uděluje svoji speciální milost a otvírá tam tržiště svatého jména. To ho inspirovalo složit tuto píseň.
Není snadné pochopit koncept tržiště svatého jména, protože tržiště většinou chápeme hmotně – chodíme do supermarketů, vybíráme zboží, které pak zaplatíme penězi. Transcendentální tržiště svatých jmen ale má transcendentální systém, povahu a charakter. Pán Nitjánanda je jeho majitelem. Stejně, jako v supermarketu najdeme nejrůznější druhy zboží, které si můžeme koupit, tak v supermarketu Pána Nitjánandy nalezneme různé druhy Pánových svatých jmen, ze kterých si můžeme vybrat za základě toho, která chuť nás přitahuje, a přijmout je do našeho života. Víme, že různá svatá jména mají různé vůně, různé příchutě a různý půvab, neboť každé z nich reprezentuje specifickou náladu a charakter zábav Nejvyššího Pána a Božského Páru. Pokud oddaní mají velmi dobrý vztah s majitelem tržiště, Pánem Nitjánandou, pak z toho můžou mít velký prospěch. Mohou od Něj získat tu laskavost, že jim dovolí koupit si svaté jméno a oni ho pak mohou zpívat a vychutnávat si ho.
Když si svatá jména koupíme a přijmeme je do našeho života, budou nám patřit už navždy. Koupili jsme si je od Pána Nitjánandy; jsou tedy naše a můžeme si je neustále vychutnávat. On prodává jen ty nejkvalitnější produkty, nic laciného či druhořadého. Když se ponoříme do vychutnávání jednotlivých svatých jmen Nejvyššího Pána, do jejich jedinečných příchutí a vlastností, pronikneme do jejich světa. To je velký poklad, který nám bude navěky patřit!
Boro mojār kathā tāy, śraddhā-mūlye śuddha-nāma sei hāṭete bikāy. A jaká je cena? Śraddhā – víra. To je skvělý způsob, jak zaplatit. Žádná jiná měna tam ani neplatí. Platby jsou přijímány pouze v podobě víry. Śraddhā znamená božská úcta, čistá božská láska, čistá oddanost. Čím víc láskyplné oddanosti máme, tím více jmen si můžeme na Nitjánandově trhu koupit. Takové tržiště se nenachází jen na Gódrumu v Surabhi a Svánanda Sukhada Kundžích, ale také na Gólóce – i tam je místo, kde se obě tato místa rovněž nacházejí.
Šríla Bhaktivinód ve skutečnosti v písni popsal to, co mu bylo vyjeveno. Začíná píseň slovy: boro sukher khabor gāi surabhi-kuñjete nāmer hāṭ khule’che „Šťastně volám do světa skvělé zprávy, že v Surabhi Kundžu Šrí Nitjánanda otevřel tržiště svatého jména. Je to tak blažené, že prodává svatá jména jen za cenu víry!“ Víra znamená oddaná víra, nikoliv neoddaná. Čistá víra bez oddanosti neexistuje. Thákur Bhaktivinód nás nabádá, abychom se vydali na tržiště Pána Nitjánandy. Nemusíme platit žádnými velkými útrapami nebo askezí – nemusíme platit ničím jiným nežli naší skutečnou hlubokou vírou. Pokud ji máme, tak se vydejme na tento trh, protože můžeme získat přemnoho!
Jata bhakta-bṛnda basi’ adhikārī dekhe’ nāma becche daro kasi’. „Poté, co prozkoušel kvalifikace shromážděných oddaných, kteří čekali, aby si mohli svaté jméno koupit, s každým smlouval o ceně.“ Když na to tržiště přijdeme, nesmíme podvádět – musíme zaplatit skutečnou cenu oddané víry. Pokud ji máme, pak poté, co nás na shromáždění oddaných Pán Nitjánanda prozkouší, s námi začne smlouvat, aby dostal od každého za ta svatá jména co nejlepší cenu. Nitjánanda někdy přistoupí k dražbě. Koupíá ten, kdo nabídne nejvíc. Takové je smlouvání v náladě Pána Nitjánandy. Říká: „Ty máš mnohem víc víry a oddanosti, nedávej mi tedy jen trošičku, dej mi víc a víc! Nemysli si, že tu mám nějaké laciné věci!“ A takhle smlouvá s každým.
Jadi nāma kinbe, bhāi āmār sańge calo, mahājaner kāche jāi. „Moji drazí bratři, pokud si chcete svaté jméno koupit, musíte jít za milosrdným Pánem Nitjánandou.“ Thákur Bhaktivinód všechny pobízí, aby ho doprovodili na setkání s milosrdným Nitjánandou. Říká to přímo nám: „Pokud si chcete čisté svaté jméno na tomto tržišti koupit, pojďte se mnou, já už jsem se s Ním setkal a také zařídím vaše setkání.“
Tumi kinbe kṛṣṇa-nāma dasturi loibo āmi, pūrṇa ha’be kāma. „Vy si čisté svaté jméno koupíte a já za to získám svoji provizi, a tak budou touhy nás všech naplněny.“ Thákur Bhaktivinód se staví do pozice zprostředkovatele, protože Nitjánandovi pomáhá prodat Jeho zboží. Zprostředkovatel získává odměnu, když přivede zákazníka, který si něco koupí. Proto nás pobízí, abychom s ním šli za Nitjánandou, že nám pomůže nakoupit ty božské produkty, a protože nás tam dovedl, získá provizi. Všichni budeme spokojení – my nakoupíme a on bude mít svůj podíl. Všechny naše touhy budou takto naplněné. Když se obchod uskuteční, tak prodejci, kupující i zprostředkovatelé získávají speciální poklad. Jejich touhy budou splněny. Svaté jméno je známé jako kalpataru – strom plnící přání. Jakmile si od Pána Nitjánandy koupíme poklad svatého jména, veškerá naše touha po Pánově milosti bude splněna.
Boro doyāl nityānanda śraddhā-mātra lo’ye den parama-ānanda. „Pán Nitjánanda je převelice milostivý. Jen za cenu víry uděluje tu nejvyšší božskou blaženost.“ Pán Nitjánanda je tu popsán jako velmi štědrý a milosrdný. Už žádné smlouvání. Boháči také mívají dvě stránky: když obchodují, jsou tvrdými a zodpovědnými obchodníky, kteří nedají nic nikomu zadarmo a budou se hádat o to, aby měli co nejvyšší zisk. Ale když pak přispívají na dobročinnost, jsou tak štědří! Je to jen jiná stránka těch stejných lidí. Náš Pán Nitjánanda Prabhu má také obě tyto stránky. Jednu – jako ten, co smlouvá při prodeji svatého jména, a druhou – jako štědrý dobročinný dárce svatých jmen, nejvyšší božské blaženosti.
Eek-bār dekhle cakṣe jal ‘gaura’ bole’ nitāi den sakala sambal. „Když Nitáj uvidí alespoň jednou slzu v očích toho, kdo pronesl jméno „Gaura“, pak dá takovému člověku vše.“ Pán Nitjánanda Prabhu má tak měkké srdce a je tak laskavý, že jakmile uvidí slzu touhy v očích někoho, kdo pronese jméno Gaury, ihned mu věnuje svoji speciální podporu. Dá takovému člověku poznání o Krišnovi.
Den śuddha kṛṣṇa-śikṣā jāti, dhana, vidyā, bala nā kore apekṣā. „On dává Krišnovo čisté učení každému a nezajímá ho jeho zrození, bohatství, poznání či síla.“ Takový je. Nezajímá ho ničí kasta, bohatství či jeho vědomosti.
Amani chāḍe māyā-jāl, gṛhe thāko, bane thāko, nā thāke jañjāl. „Iluzorní léčky māyi jsou okamžitě pryč a člověk tak může dál žít rodinným životem anebo odejít od lesa jako sannyāsī , protože už ho nečekají žádné potíže.“ Svatá jména nás zbaví vlivu mahā-māyi. Ať už člověk žije doma v manželství anebo v lese jako sannyāsī, je to jedno – už ho nečekají žádné problémy a získá milost Nitjánandy, ať je v jakémkoliv společenském postavení. Poklad svatého jména může získat tak i tak, pokud je upřímný a má oddanou vírou. Ta je jeho kapitálem.
Ār nāiko kalir bhoy ācaṇḍāle den nāma nitāi doyāmoy. „Strach z věku Kali už pominul. Milostivý Pán Nitjánanda dává svaté jméno dokonce i těm nejnižším.“ To nám všem přináší nesmrtelnou naději. Pána Nitjánanda milostivě slibuje, že když budeme mít víru v Jeho milost a štědrost, nebude už existovat důvod, proč bychom se měli bát věku Kali, protože milosrdný Pán Nitjánanda dává svaté jméno všem, i těm nejnižším, bez ohledu na to, z jaké jsou kasty, jaké mají vyznání či schopnosti… Je tak milosrdný! Proto:
Bhaktivinoda ḍāki’ koy nitāi-caraṇa binā ār nāhi āśroy. „Bhaktivinód hlasitě volá: Neexistuje jiné útočiště, než lotosové nohy Pána Nitjánandy!“ To znamená, že kdybychom chtěli dosáhnout útočiště Rádhy, Krišny anebo dokonce i Maháprabhua, museli bychom za to zaplatit mnohem vyšší cenu. My ale získáváme útočiště u lotosových nohou Pána Nitáičandry jen Jeho bezpříčinnou milostí. Jinými slovy díky tomuto bezpříčinně milosrdnému daru můžeme snadno dosáhnout útočiště u Něj – které je tím nejvyšším cílem, tou nejvyšší útěchou, které můžeme v životě dosáhnout. Vůbec se tedy nestrachujme. Když získáváme útočiště u tak milosrdného Pána Nitjánandy, které máme přímo před námi, nesnažme se běhat za jinými útočišti, která nejsou tak snadno dostupná. Přijměme ho! V této náladě Thákur Bhaktivinód volá, že kromě útočiště u lotosových nohou Pána Nitáičandry žádné další útočiště nevidí. Je to jediné útočiště, které ve svém životě dokáže vidět. Máme neskutečné štěstí, že díky milosti Pána Nitjánandy je nám umožněno tohoto útočiště dosáhnout. Přijměme ho tedy hned teď, aniž bychom hledali jinde.
Může vyvstat otázka – copak neexistují jiná útočiště? Můžeme ho přeci najít u Pána Gaurángy, Šrímatí Rádhárání a Krišnačandry, Šríly Gadádara Pandita a ostatních… Náladu Bhaktivinóda Thákura musíme chápat v plném kontextu. Když někoho milujeme, často mluvíme pod vlivem emocí: „Ty jsi ta jediná! Jsi nejdražší v mém životě, nikoho kromě tebe nemám! Ty jsi moje všechno!“ Je to ta samá nálada, kterou vyjadřuje Bhaktivinód Thákur ve velké oddané vděčnosti vůči Pánu Nitjánandovi. „Nevidím žádné jiné útočiště kromě Tvých lotosových nohou! Ty jsi mým jediným útočištěm, které mám, dobrotivý Pane. Nebudu běhat nikam jinam, Tvoje útočiště mě zcela naplňuje.“ Útočiště u lotosových nohou Pána Nitjánandy se samozřejmě neliší od útočiště Rádhy a Krišny – heno nitāi bine bhāi, rādhā-kṛṣṇa pāite nāi, dṛḍha kori’ dharo nitāir pāy. Nesnažte se dosáhnout Rádhy a Krišny bez milosti Pána Nitjánandy. Nejprve obejměte Jeho útočiště a Jeho milost, abyste dosáhli milosti Pána Gaurángy a Rádhy a Krišny. To je niterný význam. Obejmout lotosové nohy Pána Nitjánandy je stejné, jako obejmout lotosové nohy Pána Gaurángy či Rádhy a Krišny.
Jaký je rozdíl mezi božstvy Gaura-Nitái a Gaura-Gadádhar? Vypadají přeci úplně stejně…
Mezi Božstvy Nitáje a Gadádhary není na pohled rozdíl, kromě jednoho – když tančí, má Pán Nitjánanda vepředu pravou nohu a také vzhůru drží pravou ruku (pokud má zdviženou jen jednu). Gadádhara Gosvámí Prabhu má zase vepředu levou nohu a pravou vzadu, zvednutá také bývá Jeho levá ruka, pokud nejsou zvednuté obě. Je to proto, že Gadádhar Pandit reprezentuje náladu a povahu Šrímatí Rádhárání, proto je více bhāma – levostranný. Baladév Prabhu je více v dakhinī bhāvě, tedy pravostranný.
Asi se ptáte, co to znamená – v Čaitanja Čaritámritě, Šrímad Bhágavatamu a v granthech (spisech) Gosvámích jsou popsány dva druhy láskyplných oddaných nálad – bhāma (levostranná) a dakhinī (pravostranná). Levostranná nálada lásky znamená, že když Pán přijde za svojí milovanou, aby s Ní měl důvěrnou láskyplnou výměnu, Ta Mu naoko začne odporovat, aby ještě zvýšila Jeho náladu, a On se Ji pak snaží něžnou silou získat. Milovaná Mu nic nedá jen tak a to ještě zintenzivňuje Pánovu láskyplnou touhu. Láskyplná výměna je pak mnohem silnější. Milovaný Pán se pak může dostat do nálady dobývání, které se Jeho milované tak líbí. Když postavíme doprostřed řeky zábranu, síla jejího proudu se zmnohonásobí a když zábranu trošku uvolníme, proudí pak velmi divoce. Bez té zábrany by příliš silný proud nikdy nevznikl. Svět božské lásky funguje podobně a tomu se říká levostranná nálada, neboli vytváření odmítnutí a omezení, kdy láska není tomu druhému snadno dostupná. Pravostranná nálada je naopak laskavá – cokoliv, čeho si milovaný zamane, je už pro něj připravené, bez jakýchkoliv překážek. Je mu dosyta dopřáno všeho, čeho si žádá: „Vezmi si, co se Ti zlíbí, jsem na tebe kdykoliv připravená!“ Taková je ve světě transcendentálních zábav lásky nálada dakhinī.
Ale vždyť v tomto světě je to stejné?
Hodně věcí, které najdeme v tomto světě, je odrazem původní transcendentální úrovně. Pokud by něco nebylo přítomné v příčině, nenašli bychom to ani v následku. Je tam ale velký kvalitativní rozdíl. Pro božské zábavy proto používáme výraz „transcendentálně kvalifikované“. Pravý diamant a falešný diamant vypadají podobně, je mezi nimi ale obrovský rozdíl. Stejně tak mezi falešným zlatem a pravým zlatem. Některé věci mohou vypadat stejně, stejné ale nejsou. Díky srovnání ale můžeme získat určitý náhled do duchovního světa. Nejvyšší Pán do našich hmotných vztahů vložil určitou chuť, aby probíhalo plození, protože jinak by lidé netvořili nový život; nezajímalo by je to. Aby stvoření fungovalo a pokračovalo, dal Pán kousíček chuti i do podobných věcí i v tomto světě. Ale skutečný rozdíl mezi tím, co máme zde a tím, co probíhá v duchovním světě je to, že zde je to omezené a mnohem méně chutné oproti duchovnímu světu, kde je vše neomezené, neskutečně lahodné a krásnější, jak kvalitou tak kvantitou. Nelze to srovnávat. I na této úrovni se nám občas podaří zachytit náhled toho, jaké to tam asi je. Mezi náhledem a skutečným prožitkem je ale velký rozdíl. Tam je to mnohokrát blaženější, mnohokrát chutnější! Mahājanové říkají, že na naší úrovní dostáváme odraz toho, co lze získat na vyšší úrovni. Je tam velký kvalitativní rozdíl.
Mezi līlou Božského Páru a milostnými hrátkami tohoto světa můžeme najít podobnosti. Lidé jsou kopiemi původní podoby Nejvyššího Boha a Bohyně. Není to tak, že Oni by na sebe vzali lidskou podobu, je to naopak – Oni jsou jejími prapůvodními předlohami. Lidské bytosti byly stvořeny podle Jejich vlastních podob, proto máme jisté podobné rysy, ale zároveň existuje velké množství rozdílů. Jsme podobní, ale nejsme stejní.
Do malé lahvičky můžeme nabrat vodu z oceánu. Můžeme ji držet v ruce anebo ji ochutnat, či si jí pokropit obličej. Když ale plaveme v oceánu a dovádíme v jeho vlnách, je to úplně něco jiného, než hraní si s několika kapkami vody z oceánu v lahvičce. Obojí je oceán – kvalitativně a kvantitativně se ale velmi liší. Stejné je to s nektarem – dotknout se kapky nektaru a vychutnávat neomezený nektar je úplně jiné, liší se to kvalitou a kvantitou. Když máme hlad a dostaneme trošičku dobrého jídla anebo se napijeme doušku vody, když nás spaluje žízeň, nebude nám to stačit, i když jíme jídlo a pijeme vodu. Pokud ale máme dostatek vody a dostatek jídla, budou náš hlad a žízeň utišeny a my budeme spokojení. Troška jídla nebo vody to nedokáže.
Lze v sakhya rase dosáhnout nejvyšší blaženosti?
Kvalita ānandy – blaženosti, kterou lze získat čistou sakhya rasou, náladou přátelství, se může rovnat kvalitě blaženosti tance rāsa Božského Páru a vradžských gopī. Oboje je blažené, jen s jinou příchutí. Jedno má příchuť čistého přátelství, druhé má příchuť důvěrné partnerské lásky. I přátelská nálada může být velice důvěrná. Když důvěrnost mezi dobrými přáteli, ať už v ženském nebo mužském těle, dosáhne svého vrcholu, plodí specifickou blaženost. Není považovaná za blaženost nižší kvality v porovnání s jinými náladami lásky. Je sebenaplňující – oba přátelé se cítí tak šťastně a blaženě, že by za sebe položili život. Nechybí jim žádná blaženost mādhurya rasy, neboť jsou zcela naplnění. I v sakhya rase je tedy možné zakusit plnou blaženost.
Například v Brihad Bhagavatámritě je popsáno, že když se konečně Krišna a Gopa Kumár setkali, omdleli ve vzájemném objetí. Dokážete si představit, kolik blaženosti zažívali, že byli tak přemoženi, že nad sebou ztratili vládu? Budeme to považovat za nižší kvalitu blaženosti? Ta blaženost se rovná blaženosti tance rāsa. Samozřejmě to ale neznamená, že příchuť blaženosti sakhya rasy a tance rāsa bude přesně stejná. Tak to není. Jsou vzájemně vyrovnané jako dvě na sobě nezávislé individuální chuti. Oboje mohou dosáhnout vrcholu a každý, kdo si je vychutnává, je naprosto naplněný. Když Krišna dovádí se svými sakhy, někdy s nimi i tančí. Kvalita jejich blaženosti je tak vysoká, že by se to také dalo považovat za tanec rāsa, i když nejsou stejné. Acintya-bhedābheda. Jednotné a odlišné zároveň.
Gurudží dával příklad manželského života. I mezi manželi může skvěle fungovat sakhya rasa. Když se do této nálady dostanou, přestanou jednat jako partneři, vše se ale odehrává na pozadí jejich partnerského vztahu. Nálada sakhya rasy je obohacena krásou a city partnerského vztahu. Je to speciální sakhya rasa, ale pořád je to sakhya rasa, protože v ten moment se k sobě nechovají jako partneři. Ale i přesto, že se tak nechovají, je pozadí partnerské nálady neustále přítomné – stále to je manželka a manžel. Okoření to jejich vztah. Jejich přátelství je obohaceno mādhurya rasou a jejich láskyplný vztah je obohacen a ochucen přátelstvím. Pokud má někdo čistou sakhya rasu bez partnerské nálady, je to jiný typ sakhya rasy. Z ní lze také získat spoustu blaženosti, i když bude mít jinou chuť. Když se manželka chvíli k manželovi chová jako matka, tak se to samé děje s vātsalya rasou a stejné je to také s náladou služebnictví. Všechny tyto nálady může ideální pár vychutnávat.
Priya narma sakhové nevychutnávají pouze sakhya rasu, ale jsou v kontaktu s náladou mādhurya rasy. Jsou tak blízkými přáteli Krišny, že vědí všechno, znají všechny city jeho srdce. Nic jim nezůstává skryté. V této nejdůvěrnější náladě může mít někdy Subal Sakha podobné city ke Šrímatí Rádhárání, jako má Krišna. I když s ní není přímo spojen, tak díky svému důvěrnému přátelství s Krišnou je tak blízký Jeho srdci, že se stávají jedním a cítí to samé. Cítí tedy tu stejnou intenzivní lásku ke Šrímatí Rádhice a vradžským gopīm, protože své city sdílejí. Subal Sakha není jen obyčejný sakha, je priya narma sakha, a je tudíž obdařen i příchutí mādhurya rasy. To je velmi speciální. Priya narma sakhové i sakhī se mohou dostat až do mahābhāvy, protože v této náladě nejsou tělesné rozdíly.
Oddaným je zpravidla jasné, že této úrovně dosahují priya narma sakhī, o sahkách ale pochybují, neboť mají mužská těla. Ale na úrovni božského příbytku na ženské nebo mužské podobě vždy nezáleží, všechno je otázkou vědomí. Podobně šest Gosvámích a také naše Guruvarga měli mužská těla, ale uvnitř měli ženské podoby a oboje byly propojené. Šrí Rúpa Gósvámí, Sanátana Gosvámí, Šrí Ragunnáth Dás Gosvámí… V určitý moment se rozlišení mezi mužem a ženou rozplyne. I když jsou tyto podoby přítomné i na absolutní úrovni líly, je to jen pro její vylepšení. Neznamená to nutně, že protože musejí mít ženská nebo mužská těla, tak jsou jimi nějak omezeni. Tak to není. Mají bhāva deha – tělo sestávající z pocitů lásky, různých příchutí lásky. Problém nastává jen díky našemu omezenému chápání. Proto Maháprabhu neustále opakoval, že je to acintya. Můžeme o tom mít jen nějakou představu. Představa není realizace. Realizaci budeme mít, až se tam dostaneme.
Vradžské gopī ke Krišnovi cítí spoustu vášnivé lásky, ta má ale božskou náladu, nikoliv chtivě vášnivou. Dokud přímo nezakusíme tuto transcendentální blaženost lásky, nedozvíme se, jaké to je.
Ecueille, Francie, 2015