Jak správně přistupovat ke čtení nejdůležitější knihy Gaudíja Vaišnavismu? A jak ve kutečnosti vypadají příznaky extáze, jako je zívání či tělesné proměny? Přednáška z Ecueille, Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1xs4m7o6_wquM52NDBpuTPaVWWWzm-Q2j/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS:
Jedna oddaná mi řekla, že čtení Čaitanja Čaritámrity obměkčilo její srdce. To je velmi pěkná známka rozvoje duchovního života. Pokud se při čtení noříme hluboko do extatické lásky k Bohu, do blažených citů a plaveme v nektarovém oceánu vln Šrí Krišna Čaitanja-premy, který se skrze Čaitanja Čaritámritu zjevil, pak víme, že ji čteme správně. Při plavání v hmotném oceánu můžeme dostat strach z toho, že se utopíme. Když se ale koupeme v nektarovém oceánu lásky k Bohu – Krišna-premy – takový strach neexistuje, neboť čím víc se v něm topíme, tím živější jsme. Šrí Čaitanja Čaritámrita patří do kategorie knih, které by měly při čtení obměkčit naše srdce, naši duši. Pokud to na sobě začneme pozorovat, pak si můžeme být jistí, že ji skutečně čteme.
yebā nāhi bujhe keha, śunite śunite seha,
ki adbhuta caitanya-carita
kṛṣṇe upajibe prīti, jānibe rasera rīti,
śunilei baḍa haya hita
– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 2.87
I když někdo o Čaitanja Čaritámritě nic neví a nechápe, jak neocenitelným pokladem je, ale přesto se ve společnosti čistých oddaných Pána Čaitanji a Rádhy a Krišny věnuje jejímu čtení a naslouchání z ní, tak se v jeho srdci spontánně objeví skvělá nektarová oddaná chuť. Není možné, aby se to v jeden šťastný moment jeho života nestalo. V proudu naslouchání a čtení ve svaté společnosti se dostaví nektarové zážitky – „Jaký nesrovnatelný dar je nám skrze tuto knihu dán? Je zcela neocenitelný!“ Když se srdce ponoří do nektaru Čaitanja Čaritámrity, zastaví se v úžasu, neskonalým štěstím a blažeností. Tento prožitek ale dlouho nevydrží, protože tak to na této světské úrovni chodí. Chuť se občas na chvíli vyjeví a zaplaví celé naše srdce a duši nektarovou slastí a pak se zase stáhne nazpět. Objevuje se tímto způsobem. Je transcendentální. Nemůžeme ji zakoušet dlouho. Je neocenitelná a vzácná – nemůžeme ji tedy pociťovat pořád, dokud jsme na této světské úrovni. V transcendentálním sídle ji ale lze cítit neustále.
Bhaktivinód Thákur to popisuje v písních Šikšášatky:
(bandhu-gaṇa) śunaha vachana mora
bhāvete vibhora thākiye yakhana
dekhā deya chitta-chora
„Ó mí drazí přátelé, prosím poslyšte. Chci se s vámi podělit o můj nektarový zážitek. Naslouchejte mě, řeknu vám něco úžasného! V ty nejšťastnější chvíle, když jsem ponořený do nejblaženější nálady láskyplné oddanosti, najednou se mému zraku zjeví Nejvyšší Pán ve své úžasné nádherné podobě a promění celou moji existenci v chuť blaženosti. Ale jakmile se na Něj zahledím, tak zmizí. Takový je – takovou má povahu. Je velice hravý a někdy dokonce i necitlivě hravý. Ukradne mé srdce i duši a pak si zmizí!“
– Bhaktivinód Thákur, Šrí Gítavalí – Šrí Šikšáštaka
Proto Thákur Bhaktivinód Krišnu oslovuje jako chitta-chora – zloděje srdcí.
punaḥ nāhi dekhi’ kāḍaye parāṇa
duhkhera nā thāke ora
„Jen na chviličku jsem se cítil tak naplněný a povznesený v blažené lásce k Tobě, ale jakmile jsi poté, co jsi ukradl moji duši a srdce zmizel, tak jsem se okamžitě ponořil do oceánu silného stesku po Tobě. Vím ale, že je to jen další druh tvé premy, kterou lze pocítit v odloučení od Tebe. Právě před chviličkou jsi mi dal svůj darśan a tím jsi způsobil, že mě nadnášela láska k Tobě, a hned v další chvíli jsi mě potopil do oceánu náhlého odloučení od Tebe. Co je to za hru, můj Pane?“ Nálada Bhaktivinóda Thákura byla taková: „Nemůžu si na Tebe stěžovat. I když mám nějaké láskyplné výčitky, neměl bych si stěžovat. Takový prostě jsi. Zahráváš si tímto způsobem.“
– Bhaktivinód Thákur, Šrí Gítavalí – Šrí Šikšáštaka
Vraťme se ke slávě Čaitanja Čaritámrity. Je skutečně pravda, že obměkčuje srdce – to platí nejen pro oddané, kteří ji čtou, ale můžeme vidět, že srdce změkla i lidem, o kterých se v ní píše. Proto je velká část Čaitanja Čaritámrity plná popisů extatického smíchu, pláče, válení se po zemi, objímání, chvění celého těla, duší a bytí. Tito lidé, o kterých se píše, nevěděli, jak s tímto mocným zážitkem naložit. Tito čistí oddaní nenalezli žádný vhodnější výraz a tak to nazvali božským šílenstvím. Ale je to přesný opak světského šílenství. Je to správný, dobře vedený život, ve kterém je, na rozdíl od světského šílenství, místo pro božskou lásku. Když člověk prožívá nezměrný extatický zážitek lásky k Bohu, tak se nedokáže ovládat, neboť je jím zcela přemožen a pohlcen a projeví tak aṣṭasattvik-vikāra – osm příznaků extáze, kterými je zpívání, tančení, smích, pláč, pocení se, ustrnutí, zblednutí, chvění se, změny podoby, válení se po zemi, objímání, vzdávání poklon, přijímání prachu z nohou, potírání se prachem z místa, kde oddaní tančili – to jsou zcela přirozená vyjádření extatické lásky k Bohu, která přesahují veškerá omezení společenských zvyklostí a formalit, neboť pro ty není na této úrovni realizace místo.
Když slyšíme o některých projevech aṣṭasattvik-vikāry, jako je změna podoby či zblednutí, mohou se nám zdát zvláštní. Je to ale podobné, jako výrazy obličeje malého dítěte – ať už se směje nebo natahuje k pláči, je velmi hezké a rozkošné a všichni si užívají pohledu na jeho roztomilou krásu. Když se děťátko sladce usmívá, tak se na ně každý rád dívá znovu a znovu. Cokoliv, co udělá – dotkne se nás, obejme nás, když stojí či cupitá – vše je roztomilé a krásné. Stejně tak když lidé milují nějakého romantického filmového hrdinu nebo slavného zpěváka – veškeré jeho grimasy a umělecké pózy se jim budou líbit. Budou si vychutnávat jeho smích, pláč nebo dokonce i hněv. Bude jim to milejší než obyčejné projevy emocí. Podobně změny na tělech pokročilých oddaných, kteří projevují aṣṭasattvik-vikāru jsou podobně blažené a umělecky nádherné. I když někdy něco může vypadat nezvykle, jako například když se jim zkracují nebo prodlužují ruce či nohy, nebo bledne, tmavne nebo se mění barva jejich těla, či se jejich těla rozechvějí – všechno je tak umělecké a krásné, že není možné to popsat.
Jednou jsem viděl malou dívku, která byla velmi nadanou tanečnicí. Bylo jí tak 4,5 – 5 let. Jak skvěle tancovala! Byla velmi pěkně vystrojená – měla tradiční oblečení, korunku na kudrnatých vlasech a candan na čele. Naprosto skvěle tančila na nějakou oddanou píseň. Rodiče říkali, že začala tančit při oddaných písních, když byla ještě miminko. Nikoho nenapodobovala, začala zcela spontánně. Když trošku povyrostla, tak ji rodiče začali brávat na vystoupení klasického tance a ona byla tak talentovaná, že pak doma úplně přesně napodobovala pohyby zkušených tanečnic, které právě viděla. Jako by měla fotografickou paměť a pamatovala si všechny kroky a pohyby a dokázala je sama zopakovat. Celou choreografii zvládla napodobit téměř bezchybně. Rodičům došlo, že jejich dcera má speciální nadání, a proto ji vedli blíže a blíže ke klasickému tanci a ona objevovala nové a nové choreografie.
Proč jsem uvedl tento příklad? Abych poukázal na to, že fyzické symptomy, které se projevily v oddaných, když zažívali blaženost lásky ke Krišnovi, byly velmi krásné a umělecké. Oni se také naučili od ostatních čistých oddaných, jak umělecky tančit se srdcem naplněným láskou ke Krišnovi, s úsměvem a ladnými gesty, a také jak umělecky zpívat. Stávali se většími a většími experty.
Jak vypadají symptomy, jako je křik nebo zívání?
Křikem se myslí hlasitý pláč. Pláč může vypadat jako tiché vzlykání, ale také jako hlasitý pláč z celého srdce. Zívání symbolizuje: „Chci víc, ještě nemám dost!“ Zíváme, když máme nedostatek kyslíku, protože při zívání ho vdechneme více. Když tito vznešení oddaní projeví příznak zívání, tak to znamená, že potřebují více kyslíku Krišna-premy, neboť cítí, že ho mají nedostatek.
Ecueille, Francie, 2015