Jak je možné považovat za Gurua třeba i nepatrný hmyz? A může být závist a žárlivost bezi duchovními bratry a sestrami pozitivní? Přednáška z Ecueille, Francie, z roku 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1x9JoUZ-a9TJsYC4bG-LOZvywt8cuVfom/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Moudří lidé, čistí oddaní, nás učí a inspirují, abychom si v našem duchovním životě brali ponaučení z běžných každodenních věcí. Například ve Šrímad Bhágavatamu najdeme kapitolu o avadhūter caubis guru – 24 guruech avadhūty (vysoce realizovaného člověka). Princip těchto 24 guruů se stává jedním guruem – akhanda guru tattvou. Úroveň a frekvence vize avadhūty je naladěná tak vznešeným způsobem, že vidí gurua úplně všude. Je to proto, že vidí a vnímá přímou přítomnost svého milovaného Pána kdekoliv – vidí ho jako všudypřítomného a vševědoucího. Vize mahābhāgavaty neboli avadhūty není omezená hmotnými bariérami a tak nerozlišuje mezi tím, kde je Pán přítomný a kde není. Když nejsme schopni vidět přítomnost Nejvyššího Pána všude, tak to znamená, že je náš zrak zamlžený, hmotně omezený. Na základě běžné logiky a úsudku sice můžeme intelektuálně pochopit, že Pán je všepronikající a tak tedy musí být přítomný všude, ať už to přímo vnímáme nebo ne, ale kvůli hmotnému omezení to nedokážeme skutečně realizovat. Někdy se nám může podařit skrze meditaci uvidět Krišnu například v kráse, jemnosti a vůni nějaké květiny anebo v různorodém projevu vesmírné energie. Toto dokážeme vnímat i na materiální úrovni. Není to ale vždy přímá realizace – taková, jakou mají Mahábhágavatové neboli avadhūtové, kteří žijí na takové úrovni realizace, že vidí Krišnovu přímou přítomnost ve všem, s čím přijdou do styku. Proto jejich vize nezná omezení. Když se naučí cokoliv, co mohou použít ve své službě, považují to za něco, co přišlo od Nadduše jakékoliv bytosti. Nemají vnější zrak, proto nevidí tělesnou identitu. Nevidí rozdíl mezi slonem, tygrem, želvou, člověkem či pavoukem.
24 bytosti, od kterých se avadhūta cítil inspirovaný nasbírat poučení, byly: Země, voda, vzduch, oheň, nebesa, Měsíc, Slunce, holub, krajta, oceán, můra, včela, sběrač medu, slon, jelen, ryba, prostitutka, havran, dítě, panna, had, výrobce luků, pavouk a brouk. Musíme ale chápat, že i když měl vztah k 24 druhům guruů, tak ve skutečnosti měl vztah k jednomu guruovi – k Nadduši, která je ve všech těchto bytostech přítomná. Svojí povahou, tattvou, je tato Nadduše tím samým Krišnou, i když z tělesného hlediska to vypadá, že guruů bylo 24. Každý z těchto guruů měl individuální fyzickou identitu, ale ve skutečnosti se skrze tyto všechny avadhūta vztahoval k jedinému guruovi – Krišnovi. Skrze Jeho 24 projevení získal všechna ta poučení a lekce dle toho, jak mu Krišna chtěl radit a inspirovat ho. Avadhūta ví, že všechno, tedy i veškeré zákony přírody, stvořil Krišna, takže chápe, že existuje spousta věcí, které se z vesmírných událostí či od nejrůznějších bytostí můžeme naučit. Jak by ne – všechno stvořila Krišnova síla.
Avadhūter caubis guru vysvětluji proto, že si oddaní mohou říct: „Cože, on měl 24 śikṣā-guruů (guruů udílejících poznání a instrukce)? Jak může být pavouk, prostitutka, želva či hmyz guruem? Vždyť jsou na mnohem nižší úrovni. Jak je možné, že přijal za guruy zvířata, která jsou na mnohem nižší rovině vědomí?“ Proto vysvětluji, že on nepřijímal za gurua jejich hmotná těla a jejich zvířecí vědomí, ale Nadduši, která v nich sídlí. V ničem a v nikom neviděl nic jiného, než Nadduši – Krišnu. Krišna byl jeho skutečným Guruem a v Něm se také všech 24 guruů spojilo dohromady. I když nejsme na úrovni avadhūtů, můžeme se snažit přijímat nádherná poučení ze světa kolem nás.
Musí být závist nezbytně špatná?
Někdy v našem duchovním životě můžeme vidět, že si naši duchovní bratři a sestry vzájemně závidí. I když pocházíme od těch samých rodičů a ze stejné rodiny, z nějakého důvodu někdy žárlíme nebo závidíme ostatním i přesto, že se máme vzájemně velmi rádi a milujeme se. Někdy to ale přijde a přepadne nás závist či žárlivost. Většinu té závisti ale považuji za pozitivní a zdravou. Existuje samozřejmě i špatná závist a žárlivost, a ty musí být odmítnuty. Někdy jedno dítě žárlí na druhé, kterému se momentálně dostává víc mateřské lásky a bojí se, že jí bude mít o to méně. Ale přesto necítí nenávist k druhému dítěti, protože ho miluje. Je to smíšený pocit – na jednu stranu cítí závist a žárlivost, ty ale neubližují – jsou totiž automaticky promíchané s láskou. Obě děti mají vztah nejen k sobě vzájemně, ale také ke své matce – ta je jejich jednotícím principem. Podobně v životě duchovních vztahů můžeme také zažít podobnou závist, je ale smíchaná s pozitivními pocity lásky – taková závist neubližuje. Závist smíchaná s láskou vytváří nové příchutě vztahu. Jako sladké a kyselé či sladké a pálivé. Pokud ale začne být tato závist a žárlivost negativní a destruktivní, pak musí být samozřejmě odmítnuta.
Ecueille, Francie, 2015