Proč hraje víra nezbytnou roli při pěstování života ve vědomí Krišny? Jak zjistit, že věříme ve správné věci? Je pravda, že Krišna oddaným posílá potíže a jak při potížích neztratit víru? Jak prakticky rozvíjet náš vztah s Krišnou? Co znamená “Napřed si zasluž, potom si přej”? Přednáška ze Singapuru, 2014.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1jbkzlFAxkU_Wy4tSWOBIhIWZAd4qWvgz/view?usp=sharing
PŘEPIS:
Chtěl bych říct něco o śraddhā a bhakti. Jsou to sice základní věci, občas je ale potřeba dobře upevnit základy a pochopit podstatu toho, jak rozvíjet život ve vědomí Krišny. Pro čisté vědomí Krišny je zapotřebí víry, hluboce osvícené víry, zplnomocněné láskyplnou oddaností. Víra samotná v sobě má tolik síly! V současné době hodně lidí věří v léčení vírou a zaznamenalo její účinky. Je to realné, skutečně to funguje. Víra působí ze subtilní úrovně. Co teprve říct, když začneme praktikovat s plnou, hlubokou a oddanou vírou náš život vědomí Krišny? Vytratí se veškerá ledabylost. Ledabylé praktikování vědomí Krišny je pořád lepší než nic, ale nemůže to být ideálním standardem. Ideální standard kultivace vědomí Krišny je mnohem vyšší – měla by tam probíhat živoucí výměna mezi oddanými a Nejvyšším Pánem. Měl by v tom být život. Měla by to být živoucí vzájemná výměna, vzájemný vztah. Pěstování života ve vědomí Krišny znamená kultivaci nádherného, živoucího vztahu s Božským Párem – s Rádhou a Krišnačandrou a se Šrímánem Maháprabhuem.
Všichni víme, co je sambandha, abhidheya a prayojana. Pán Čaitanja jim přikládal velkou důležitost a zdůrazňoval nezbytnost kultivace našeho života ve vyšším vědomí Krišny, oddaného života skrze ně. Na začátku je zapotřebí především sambandha jñāny. Jakmile do našeho života vstoupí, povaha kultivace oddanosti už přestane být ledabylá, ale začne být živoucí. Pán Krišna v Bhagavad-gítě uvádí nádherné příklady, které jsou vědecké, ba dokonce nad-vědecké. Protože poznání v Bhagavad-gítě je prajñānam – nad-věda. Jñānam, viñānam a prajñānam. Prajñāna līlā puraṁ. Skutečná nad-věda zahrnuje nejen objektivní vědecké poznání, ale také to subjektivní. Život je kombinací obou konceptů – objektivního, stejně jako subjektivního, světského i duchovního. Pán Krišna dává tento krásný příklad:
indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ
„Činné smysly jsou nadřazeny neživé hmotě, a výše než smysly je mysl. Inteligence stojí ještě výše než mysl, a duše převyšuje dokonce i inteligenci.“
Bhagavad-gítá 3.42
Krišna vysvětluje Ardžunovi: „Pochop, že pokud někdo nemá čistou śraddhu, čistou bhakti, tak pro něj neexistuji. Například – indriyāṇi parāṇy āhur, indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ – když máš oči, uši či nos, tak pro tebe svět existuje. Pokud bys neměl oči, svět vidění by pro tebe neexistoval. Podobně pokud bys neměl uši, neexistoval by pro tebe svět zvuku. Pokud bys neměl nos, neexistoval by pro tebe svět vůní. Pokud nemáš smysly, tak je tvůj svět vnímání celého vesmíru nepřítomný. I když je to realita, pro tebe tam není. Znamená to tedy, že tyto smysly jsou vyšší než tento hmotný vnímatelný svět.
Pak – indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ – tvoje mysl je vyšší než tvé smysly. Jak je to možné? I kdyby ti fungovaly všechny smysly – můžeš vidět, slyšet, cítit, vnímat dotyk, ale pokud je tvoje mysl nepřítomná, nic z toho nevnímáš. I když jsou tvé oči otevřené, nic nevidíš. Když ti někdo něco řekne, neuslyšíš to. Když se něčeho dotkneš, ale tvoje mysl je jinde, ani nebudeš vědět, že se to stalo. Tak to vypadá, když je mysl nepřítomná, není uvědomělá. Když nefunguje mysl, tak i když všechny tvoje smysly jsou činné, nic ve skutečnosti nevnímají. Mysl je médium smyslů, pocitů a prožitků. Proto je funkce mysli vyšší než funkce smyslů.“
Následuje manasas tu parā buddhir – Pán Krišna stoupá vzhůru krok za krokem. „Funkce tvojí inteligence je nadřazená funkci mysli. Protože pokud nemáš správné světlo inteligence neboli poznání či moudrosti, tak máš sice smysly i mysl, ale nevíš, co je pro tebe dobré či špatné. Nemáš možnost posoudit, co je vhodné a co ne. I když máš k dispozici tento hmotný svět a smysly i mysl, které ho dokážou vnímat, ale byla ti upřena inteligence či moudrost, pak jsou svět, smysly i mysl k ničemu. Ani netušíš, co je pro tebe dobré a co ne. Nevíš, co dělat, aby to přineslo dobré důsledky a co nedělat, aby ses vyhnul špatným důsledkům. Buddhi – funkce vyšší inteligence, poznání či moudrosti, je tedy vyšší než-li pozice mysli.
Yo buddheḥ paratas tu saḥ – nyní se dostáváme ještě nad inteligenci či moudrost. Tam je tvoje skutečné já, tvoje duchovní duše, tvoje skutečné božské já. Tvá duše není ničím jiným než droboulinkou částečkou Mne samotného. Tohle je nejvyšší úroveň tvojí existence – paratas tu saḥ, tvoje skutečné já. A ještě výše stojí Nadduše, Paramátmá.“
upadraṣṭānumantā ca
bhartā bhoktā maheśvaraḥ
paramātmeti cāpy ukto
dehe ’smin puruṣaḥ paraḥ
„V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel – je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše.“
Bhagavad-gítá 13.23
Upanišady mluví o té stejné realitě podobným způsobem: buddher ātma mahān paraḥ. Vidíte, jak to Krišna vysvětluje krok za krokem a dosahuje nejvyšší úrovně duchovnosti, a ještě nad ní úrovně vědomí Krišny. Z objektivní úrovně prožitků, z pozemské úrovně existence, kde začíná, nás postupně bere až na nejvyšší úroveň subjektivního prožitku, subjektivní pravdy. Nejvyšším projevem naší nejblaženější subjektivní pravdy není nic jiného než pravda vědomí Krišny, protože Pán Krišna znamená nejvyšší Ztělesnění veškeré síly, krásy a blaženosti. To všichni známe. Ale i když to známe, je tak příjemné a blažené o tom znovu a znovu mluvit. Taková je nektarová povaha Krišnovy přitažlivosti.
Proč jsem všechno tohle vysvětloval? Když nemáme oči, nos či uši, neexistuje pro nás tento svět. Když nemáme smysly, tak celý tento svět, i když je reálný, není pro nás ničím. A stejně tak Krišna říká: „Śraddhā-grāhyam atindriyam – když ve Mě nemáš víru a bhakti, tak i přesto, že jsem nejvyšší Realitou, pro Tebe neexistuji, stejně jako pro slepého neexistuje svět vidění, i když je skutečnou realitou. Podobně když nemáš bhakti, tak prostě nejsem. Jsem nejvyšší Realita, konkrétní božská Realita, ale nedokážeš Mě vidět, cítit Mě, dotknout se Mě, nebo ke Mně přistoupit.“
Je zapotřebí vnitřní duchovní kultivace srdce v láskyplném vztahu k Nejvyššímu Pánu. Je to víc než nějaký ledabylý přístup. Pak to funguje úžasně. Musíme být osvíceni čistým poznáním sambandha jñānam. Musí to být osvícená víra, ne systém nějaké slepé víry. Jsme oddáni nejvyšší Osobnosti svrchované božské Pravdy, jejíž jedno z nejoblíbenějších jmen je Krišna. A následování této osvícené pravdy nikdy není slepou vírou. Proto povaha víry oddaných musí být osvícená. Musí být vedena světlem. To lze pochopit skrze realizaci. Skrze realizaci dokážeme rozpoznat, zdali je naše víra skutečná nebo slepá, správná anebo jen založená na něčem falešném. Realizace znamená realizace. Pouze naší subjektivní i objektivní realizací můžeme pochopit, jestli se pleteme anebo ne. Musí vyjít z hloubi našeho srdce, z úrovně duše. Realizace je něco, co přímo zakusíme a zrealizujeme, jaké to je. Pokud je naše víra špatně nasměrovaná, tak to díky srovnávání, díky tomu kontrastu, zjistíme.
Jak ustát, když nám Krišna do života pošle problémy?
Není pravda, že by Krišna vždy posílal potíže do životů oddaných jen proto, aby vyzkoušel jejich víru. Někdy to tak sice může být, ale občas potíže posílá proto, aby oddané vycvičil jako elitní komando. Když se chce někdo stát členem elitního komanda v armádě, běžný výcvik nepostačí. Musí podstoupit velmi speciální a velmi drsný výcvik, aby získal patřičnou sílu a schopnosti. Takže Krišna někdy posílá zkoušky do života svých oddaných, aby viděl, jestli se ten který oddaný dokáže stát členem elitního komanda ve válce proti mahāmāyi anebo ne. Ale není to tak, že by Krišna neustále zavaloval oddané proudem problémů. Problémy v podstatě do našeho života přicházejí podle zákona karmy, takže jsou způsobené karmou z minulého života anebo našimi činy z toho současného. Některé výsledky jsou ovlivněné minulou karmou a jiné současnými činnostmi. Nemusíme si tedy myslet, že všechny problémy, které v životě potkáváme, mají přímou spojitost s vědomím Krišny. Musíme se v první řadě zeptat sami sebe…: „Stal jsem se skutečně Krišnovým oddaným, takže Krišna zkouší moji víru? Opravdu jím jsem?“ A pokud je odpověď „Ne, ještě jím nejsem,“ tak proč by se Krišna vůbec zabýval posíláním nějakých problémů do našeho života? Pravděpodobně je způsobilo moje vlastní místo, čas, situace a prostředí; moje vlastní karma.
Básník Rabíndranáth Thákur říkával: „Tomār pūjār chale tomāy bhule thāki – Ó Pane, můj drahý Pane, mnohokrát v životě jsem se zabýval rituálním uctíváním Tebe a díky tomu jsem na Tebe zapomněl. Zapomínal jsem na Tebe během formálního uctívání Tebe samotného. Proč? Dělal jsem velké divadlo z toho, jak Tě uctívám. Když jsem se ale posadil a začal jsem Tě uctívat, uctíval jsem vlastně všechno ostatní, kromě Tebe. Chci od Tebe tohle a chci od Tebe tamto… chci od Tebe všechno kromě Tebe samotného. Co jsem to za uctívače?“ Měli bychom se tedy zeptat sami sebe, jestli jsme se stali skutečnými oddanými, aby se On vůbec zabýval posíláním problémů do našich životů. Pán Krišna se do dění přímo nezapojuje. Je krásný, milosrdný a hravý. Je Pánem celého vesmíru. Je na světě ze všech nejzaměstnanější. Neplýtvá svůj čas a energii na způsobováním problémů ostatním. Ale může věnovat pozornost někomu, kdo je oddaný.
Když se na tuto otázku podíváme z jiného úhlu pohledu – existuje tolik příkladů, kdy Krišna oddaným posílá úspěch, prosperitu a nádherné prožitky. Náš pohled na život ve vědomí Krišny musí být vyvážený. Neměli bychom se soustředit jen na problémy, ale vidět i vše pozitivní, co získáváme. Krišna není v tom všem přímo zapojený. Nemůžeme říct, že není zapojený nepřímo, protože nic se v tomto světě nestane bez Jeho přímého či nepřímého svolení. Nepřímé zapojení znamená, že Krišnu nemůžeme přímo obviňovat, podobně, jako v případě peněz – peníze tu jsou proto, že jsou užitečné. Pokud ale někdo peníze zneužije, není to chyba státu, který je vydal, anebo guvernéra banky, jehož podpis na penězích je. Pokud někdo s pomocí těchto peněz spáchá zločin, nemůžeme guvernérovi říct: „Na těch penězích je tvůj podpis, takže jsi zodpovědný za tento zločin!“ Podobně nám Krišna dal ruce, oči, uši a všechno ostatní proto, abychom to používali co nejlépe, nikoliv proto, abychom to zneužili. Když to někdo zneužije a obdrží špatný výsledek, je za to zodpovědný pouze ten člověk, nikoliv Pán Krišna.
Můžeme vidět, že v této době lidé dělají mnoho špatných věcí. Nerespektují matku přírodu a znečišťují přirozené zdravé prostředí ve jménu nějaké umělé vědecké civilizace, ničí přirozenou přírodní rovnováhu, a tak dále. A pak někdo řekne: „Ó Bože, proč jsi seslal takové pohromy? Proč nám v životě způsobuješ tolik potíží?“ Bůh to nedělá, jsme za to zodpovědní přímo my. Krišna nám nikdy neříká: „Dal jsem vám poznání a inteligenci a ruce, tak to zneužijte.“ Říká naopak: „Dal jsem vám všechno, co máte, a dal jsem vám pokyn, abyste konali dobro, nikoliv zlo. Pokud ale děláte špatné věci, pak neposloucháte Moje pokyny a přijdou za to špatné reakce. A vy se za to snažíte vinit Mě? Dal jsem vám tyto dvě ruce, abyste zachraňovali životy a dělali dobré věci, a ne abyste někoho zabíjeli.“ Nejvyšší využití těchto rukou je dobré – objímání, psaní skvělé literatury, zachraňování pacientů… Ty samé ruce, které zachraňují život pacienta na operačním sále, mohou být také použity na zabití nějakého člověka. To ale není chyba rukou ani chyba Pána, že nám ty ruce dal. Chyba je v nás. Byli jsme to my, kdo je zneužil. Podobně většina problémů v našem životě pochází ze zneužívání toho, co máme, z absence světla poznání a správného úsudku o tom, co je co, jak něco co nejlépe využít v nejvyšším životním zájmu – vědomí Boha. Problémy přicházejí kvůli tomu všemu. Když se ale věci udělají se správným pochopením a dobrým způsobem, osvíceným božským poznáním, přijdou opačné výsledky. Do našeho života začnou proudit pozitivní věci, řešení a vyšší harmonie. Uvidíme, že náš život se nachází ve vyšší harmonii se vším. Výsledky, které získáme z opravdového pěstování života ve vědomí Krišny, nemohou být jiné než dobré, pozitivní.
Někdy si hravý Nejvyšší Pán s oddanými trošku pohraje, ať už negativně nebo pozitivně. Když se Krišna rozhodne si s oddanými trošku zahrát a v hravé náladě jim pošle nějaké problémy, je to něco jiného. Je to jako vyhrát zlatou medaili na Olympiádě. Cesta k ní není snadná, naopak bývá hodně těžká. Takové ale hry a sporty jsou – kdyby se všeho dalo dosáhnout snadno a pohodlně, kde by byla ta soutěž síly a schopností? Olympiáda by ztratila smysl. Podobně Krišna chce v životě svých oddaných vidět nějakou vyšší schopnost a oddanou sílu. Proto pošle nějaký zdánlivý problém, zdánlivou překážku, aby je vyzkoušel, aby viděl, jak na to zareagují, aby se ukázalo, jak kvalitní jejich víra a oddanost je. Uteče ten oddaný hned, jakmile se objeví první potíže, anebo s vírou a oddaností pokračuje dál? Pokud zvládne pokračovat, Krišna bude jeho víru a oddanost považovat za skutečné a bude jejich kvalitou velmi potěšen. A v následující chvíli pošle tomuto oddanému něco blaženého a krásného od začátku až do konce. Nesmíme zapomínat na jednu z Krišnových zásadních charakteristik – že je hravý. Nikdy bychom neměli ztratit naději. Abych to shrnul, většina našich problémů v životě je spojených se zákony karmy a našimi vlastními dobrými nebo špatnými činy. Krišna do nich není přímo zapojený. Je ale přímo zapojený v tom, když se problémy objeví dočasně, když je to jako drama. Když se díváme na film, také zažíváme slasti i bolesti – je to ale jen film. Problémy v životě skutečného oddaného Krišny jsou jen dočasná dramata, která brzy odezní. Takhle bychom to měli chápat, taková je realita.
Na začátku jsem se také zmínil, že když Krišna chce někoho mít jako elitního vojáka ve své transcendentální armádě pro boj se zlými silami, pak také posílá spoustu negativních zkoušek, aby se oddaný vytrénoval, překonal nástrahy, a nakonec zvítězil ve všech životních bitvách. Konečným výsledkem je tedy vítězství – takže tam problém není. Když někteří oddaní tímto výcvikem projdou, dostaví se hrdost a radost, stejně jako u někoho, kdo vyhraje zlatou medaili. Když tyto sportovce trénují jejich trenéři, často se jim to nelíbí a někdy je i nenávidí – protože je nutí tak tvrdě pracovat a jsou na ně velmi přísní. Když ale ten sportovec vyhraje olympijskou medaili, jak se cítí? Veškeré předešlé bolesti a utrpení se promění v radost z úspěchu. Při tréninku plakali bolestí, a nyní pláčou štěstím. Podobné je to v životě oddaného Krišny. Konečným zážitkem je pláč z radosti.
Jaké jsou příznaky duchovního pokroku?
To, že jsme již nějaký božský poklad v životě získali, můžeme zakusit na základě vlastní realizace. Svatá písma popisují mnoho příznaků. Na nejvyšší úrovni láskyplné oddanosti ke Krišnovi se objevuje osm symptomů extatické lásky – premy, zvané aṣṭa-sāttvika vikāra. Pán Čaitanja je během Svého božského života při Svých zábavách měl. To je ale ta nejvyšší úroveň.
kṣāntir avyartha-kālatvaṁ
viraktir māna-śūnyatā
āśā-bandhaḥ samutkaṇṭhā
nāma-gāne sadā ruciḥ
āsaktis tad-guṇākhyāne
prītis tad-vasati-sthale
ity-ādayo ’nubhāvāḥ syur
jāta-bhāvāṅkure jane
„Když vykvete semínko extatické emoce ke Krišnovi, objeví se v jednání člověka těchto osm příznaků: odpuštění, snaha o to nepromarnit čas, odpoutání, absence falešné prestiže, naděje, dychtivost, chuť ke zpívání Pánova svatého jména, připoutanost k popisům Pánových transcendentálních vlastností, náklonnost k místům, kde Pán sídlí, ať už je to chrám anebo posvátné místo, jako je Vrindávan. Ty všechny se nazývají anubhávy, vedlejší znaky extatické emoce. Jsou viditelné u toho, v jehož srdci začalo klíčit semínko lásky.“
Šrí Rúpa Gósvámí, Bhakti-rasámrita-sindhu 1.3.25-26
Přirozené symptomy a příznaky pokroku jsou takové, že začínáme mít vztah ke světu vědomí Krišny, který nám začne přinášet mnoho radosti. Budeme cítit přirozenou úctu a budeme neustále šťastní proto, že žijeme ve světě takových prožitků. Naše přirozená úcta a starostlivost se začnou rozvíjet, začneme být v životě stálí, a víc a víc poroste naše připoutanost k Božskému Páru a Šrímánovi Maháprabhuovi a Jejich rodině. A nakonec najdeme přirozenou radost ve vědomí Krišny, která bude stále intenzivnější, až příjde poslední krok – Krišna-prema. To je nevyšší úroveň blažené lásky ke Krišnovi. Pak pocítíme tyto aṣṭa-sāttvika vikāry, transcendentální symptomy Krišna-premy, které projevoval Pán Čaitanja. Vědomí Krišny je vlastně spiritualita založená na prožitku, nikoliv na slepé víře.
Může vyvstat otázka, proč to nedokážeme zažít přímo teď? Odpověď je taková, že jsme příliš ledabylí. Ve skutečnosti do tohoto světa nevstupujeme, a proto se nám těchto prožitků nedostává. Svět oddanosti znamená, že se musíme oddat. Napřed se oddáme, pak dostaneme. Tatra laulyam api mūlyam ekalaṁ – laulya je zapotřebí. Je to transcendentální nenasytnost. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Maharádž to nazýval „vnitřní dychtění“. Je to skvělý výraz! Nejniternější dychtění po intenzívní lásce ke Krišnovi. Když cenu vnitřního dychtění Krišnovi zaplatíme, dá nám premu.
Co je to sambandha jñānam?
Sambandha jñāna je celý velký svět. Musím najít způsob, jak to vysvětlit krátce. Sambandha jñāna totiž reprezentuje celý bezbřehý vesmír vztahů s Krišnou. Existuje tolik barevných druhů vztahů ke Krišnovi – je jich víc, než kolik je barev duhy. Duha na nebi vypadá nádherně a podobně barevná může být i škála vztahů s Krišnou, vytvořená z nespočetných barev lásky, barev citů, barev nálad… Je to celý nekonečný svět.
Sambhandhu, abhidheyu a prayojanu krásně vysvětlil Šrímán Maháprabhu v Rúpa i Sanátana śikṣe. Všechny tyto tři aspekty vědomí Krišny jsou natolik vzájemně propojené, že není možné plně pochopit jeden, aniž bychom pochopili ostatní. Vzájemně se skvěle doplňují. V krátkosti… víme, že sambandha znamená vztah a jñānam znamená poznání. Je to tedy poznání o božském vztahu s Krišnou. Mít sambandha jñānu znamená kultivovat poznání o vědomí Krišny. Sambandha může začít nejrůzněji… může to být následování devíti druhů oddanosti – śravaṇaṁ, kīrtanaṁ, viṣṇoḥ smaraṇaṁ, pāda-sevanam, arcanaṁ, vandanaṁ, dāsyaṁ, sakhyam, ātma-nivedanam…
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
„Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, o podobě, vlastnostech a zábavách Pána Višnua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy) – těchto devět procesů je považováno za čistou oddanou službu.“
– Šrímad-Bhágavatam 7.5.23-24
Je to devět základních součástí bhakti. Stejné sambandha jñāny lze dosáhnout podle pokynů, které Rúpa Gósvámí udělil ve své Upadešámritě – přijímáním příznivého a odmítáním nepříznivého… krásně to popsal verši, jako je:
vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt
„Vyrovnaný člověk, který dokáže ovládat touhu mluvit, nenechá se unášet žádostmi mysli, snáší projevy hněvu a žádosti jazyka, žaludku a genitálií, je způsobilý přijímat žáky po celém světě.“
– Upadešámrita 1
atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati
„Oddaná služba je zničena, jestliže se příliš zapleteme do těchto šesti činností: jíme více, než je nutné, a shromažďujeme více peněz, než je třeba; příliš se snažíme získat světské věci, které jsou těžko dosažitelné; zbytečně mluvíme o světských tématech; dodržujeme pravidla písem jen kvůli tomu, abychom je dodržovali a ne kvůli duchovnímu pokroku, nebo je odmítáme a jednáme nezávisle a náladově; stýkáme se se světskými lidmi, kteří se nezajímají o vědomí Krišny a toužíme po hmotných výsledcích.“
– Upadešámrita 2
Tyto věci jsou pratikūl – měly by být odmítnuty. Pak mluví o pozitivních věcech, které by naopak měly být přijaty:
utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati
„Být nadšený, snažit se s přesvědčením, být trpělivý, jednat podle usměrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opěvování a vzpomínání na Krišnu), vyhýbat se společnosti neoddaných a následovat ve stopách předchozích ācāryů – to je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistě zaručí naprostý úspěch.“
– Upadešámrita 3
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
„Dávat a přijímat milodary, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest znaků lásky, kterou si oddaní navzájem projevují.“
– Upadešámrita 4
Toto vše pomáhá kultivovat sambandha jñānam, vztah ke Krišnovi.
ānukūlyasya saṅkalpaḥ
prātikūlyasya varjanam
rakṣiṣyatīti viśvāso
goptṛtve varaṇaṁ tathā
ātma-nikṣepa-kārpaṇye
ṣaḍ-vidhā śaraṇāgatiḥ
„Toto je šest způsobů odevzdání se: přijetí toho, co je příznivé pro oddanou službu, zamítnutí věcí nepříznivých, přesvědčení, že nás Kṛṣṇa ochrání, přijetí Pána jako svého ochránce či pána, naprostá odevzdanost a pokora.“
Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 22.100
Pokud bych měl každý verš vysvětlovat, zabralo by to spoustu času. Dávám alespoň nějakou představu o tom, jaké způsoby jsou naší guru-vargou – vznešenými oddanými – doporučeny k rozvoji vztahu s Nejvyšším Pánem.
Maháprabhu také některé ze symptomů popisuje v Šikšástace:
nayanaṁ galad-aśru-dhārayā
vadanaṁ gadgada-ruddhayā girā
pulakair nicitaṁ vapuḥ kadā
tava nāma-grahaṇe bhaviṣyati
„Ó můj milovaný Pane, kdy v mém životě nastane den, kdy se Mé oči naplní proudy slz lásky, kdy moje oči začnou ronit slzy lásky pro Tebe? Kdy se mi zalkne hlas a chlupy se mi zježí na těle a Mé tělo prostoupí chvění extáze? Kdy ta nejkrásnější a nejšťastlivější chvíle vstoupí do mého života? Kdy Mě rozechvěje božská radost, extatická láska k Tobě? Kdy nastane ta nejblaženější chvíle? Kdy se zjeví ten úžasný prožitek, když pronesu Tvé svaté jméno? Kdy se do tebe zamiluji, Pane? Kdy zjistím, že v sobě chovám intenzivní lásku k Tobě?“
– Čaitanja Čaritámrita, Antja 20.36
Náš konečný program je pěstovat sambandha jñānam, upřímně se snažit, jak nejlépe můžeme, zamilovat se do Boha, Pána veškeré blažené krásy a lásky. Musíme tedy vyvinout naši nejlepší snahu. Síla vůle nám napomůže. Vůle má v sādhaně velkou moc. Měli bych se snažit zamilovat do Krišny, a jednoho dne se ta opakovaná snaha změní v úspěch. Změní se ve skutečný rozvoj sambandhy s Krišnou. Součástí naší sādhany je vyvinutí upřímné snahy. K tomu musíme napnout všechny naše síly. Pak se tato upřímná snaha jednoho dne promění v úspěch. Tomu se říká sādhana. Nikdo z nás nemůže říct, že to nemůže zkusit. Můžeme říct: „Jsem neúspěšný, nedokážu toho dosáhnout. Jsem tak nekvalifikovaný…“ Ale nemůžeme říct: „Nemůžu to ani zkusit.“ Protože zkusit to může každý, tu schopnost máme všichni. A právě ta snaha je hodnotnou součástí sādhany – snaha ve vědomí Krišny, s veškerou nadějí a optimismem. Vědomí Krišny je svojí samotnou povahou plné optimismu a proto v něm není prostor pro pesimismus.
Když získáme sambandhu s Krišnou neboli láskyplný vztah, všechny tyto symptomy se dostaví. Nebudeme chtít bez Něj strávit ani jediný okamžik. Vznešené duše někdy dávaly i světské příklady, aby nám to realisticky, konkrétně vysvětlily. I na této světské úrovni, když se chlapci a dívky do sebe intenzivně zamilují, vidí, jak silné a blažené to je. Žijí v tom stavu neustále. Pořád na sebe myslí, a ať už dělají cokoliv, jejich srdce a myšlenky jsou neustále u toho druhého. Když na toho druhého myslí anebo pro něj něco dělají, cítí se velice příjemně. Pokud se tohle může stát i na úrovni světských vztahů, co teprve říct o úrovni vědomí Krišny? Probuzení v našem životě v božském vztahu s Krišnou je tak krásný a blažený prožitek! Na takové úrovni oddaný, který Krišnu miluje, zakouší tak intenzívně mocnou přitažlivost, radost a blaženost pocházející z této lásky, že nedokáže bez Krišny žít. Tomu se říká stav skutečné sambandha jñānam s Krišnou – když se člověk probudí a zjistí, že je do Nejvyššího Milovaného božsky zamilován.
Co znamená „napřed si zasluž, pak si přej“?
To je řečeno relativně. Z absolutního pohledu se obě strany vzájemně doplňují. Čím víc si něco člověk přeje, tím víc si to zaslouží. Čím víc si to zasluhuje, tím víc po tom touží. Pokud bychom v našem srdci neměli nějakou instinktivní touhu, pak si to ani nezasloužíme. Musíme mít v sobě na úrovni duše a Nadduše nějakou vlastnost, díky které si to zasluhujeme, jinak by v nás ani ta touha nevznikla. Obě funkce – toužení a zasloužení si – jsou velmi úzce propojené. To, že si máme napřed zasloužit a pak si teprve přát, je řečeno obecně. Znamená to, že napřed se máme kvalifikovat k tomu, abychom to nejvyšší bohatství vědomí Krišny dosáhli, a pak bychom si to měli přát. Dokud ale nebudeme mít nějakou instinktivní spontánní touhu po Krišnovi, pak si to ani nezasloužíme. Tahle kvalifikace také přichází skrze toužení neboli laulyam. Jedno podporuje druhé a oboje na sobě vzájemně závisí. Čím víc si něco přejeme, tím více si to zasluhujeme a čím více si to zasluhujeme, tím víc si to přejeme. Takhle to funguje ve světě Krišna-premy, vědomí Krišny.
Nemůžeme zapomínat na funkci caitya-gurua. Ve vědomí Krišny, duchovní kultivaci, fungují tři aspekty vedení – caitya-gurua, dīkṣā -guru a śikṣā-guru. Funkci našeho caitya-gurua, Krišny přítomného v nás v podobě našeho srdce, naší přirozené inspirace ze srdce, často přeskakujeme. Všechny tři jsou si vzájemně rovny a tvoří guru-tattvu. Není to tak, že nějaký z nich by byl vyšší a jiný nižší. Všichni pocházejí ze stejné tattvy, akhaṇḍa guru tattvy, a jsou považováni za stejně důležité, i když mohou mít různé funkce. Inspiraci od caitya-gurua ale dokáže získat jen srdce, které je oddané, nikoliv zmatené. To si musíme uvědomit. Nesmí to být podmračný měsíc, ale jasný úplněk. Někdy, když se podíváme na nebe, je měsíc zakrytý mraky. Ty jsou přirovnávány k iluzi. Když je ale nebe bezmračné, můžeme přímo vnímat měsíční svit a vychutnávat jeho krásu. Podobně skutečnou inspiraci z úrovně našeho srdce, od caitya-gurua, můžeme zachytit jen tehdy, když nás nehalí mraky iluze. Srdce a duše totiž fungují jinak a často můžeme být zmateni nějakými dobrými nebo špatnými stavy či pocity naší mysli, které můžeme považovat za inspiraci od caitya-gurua, ale které jí nejsou.
Kritérium pocitů a vedení, které získáváme z úrovně caitya-gurua, z hloubi našeho srdce, je mnohem vyšší, božštější. Není to jen nějaká dočasná vrtkavá touha, je to konstantní, hluboké, a neustále se nám vrací a naplňuje naši existenci pozitivní nesmrtelnou nadějí, radostí a spokojeností. Pak poznáme, že to není jen nějaký chvilkový stav mysli, protože je to mnohem hlubší, vyšší, stálejší a pozitivnější, božštější. Je to zřejmé samo o sobě. Je to hluboká duchovní realizace pocházejí z úrovně srdce a duše, inspirována Nadduší. Nejvyšší pochopení je to, že úroveň caitya-gurua je úrovní Nadduše, kde se naše srdce zcela sjednotí s pocity Paramátmy, Nadduše. Srdce znamená jīvātmā. Skutečné city našeho srdce jsou od naší duše neoddělitelné. Jsou vzájemně úzce propojené. Když řekneme hluboká realizace našeho srdce, tak to znamená, že ta realizace přichází z úrovně naší duše. Když duše začne získávat inspiraci od Nadduše, tak je to inspirace od caitya-gurua v kombinaci s inspirací z duše. Mysl nás může svést z cesty, ale inspirace z úrovně caitya-gurua nás vždycky povede správně.
ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ
„Na začátku musí být víra a potom se u člověka probudí zájem o společnost čistých oddaných. Dále dostane zasvěcení od duchovního mistra a podle jeho pokynů následuje usměrňující zásady. To ho zbaví všech zlozvyků a upevní v oddané službě. Poté rozvine chuť a připoutanost.“
Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 23.14-15
„Napřed si zasluž a potom si přej“ je tedy míněno obecně. Například napřed bychom měli mít víru – śraddhu, ale k tomu často potřebujeme další krok – sādhu sangu. Teprve se sādhu sangou přichází śraddhā. Díky śraddze začneme být zvídaví, a tak začneme hledat sādhu sangu, ale zároveň se naše śraddhā může lépe vyklíčit a rozvinout se ve svaté společnosti. Stejně tak bhajana-kriya a anārtha nivṛtti – můžeme si říkat, že napřed musíme dělat bhajan a pak přijde anārtha nivṛtti. Ale jak je to možné? Aniž bychom se zbavili všech anārth, jak bychom se mohli pohroužit do bhajanu? Bhajana-kriya je vyšší než úroveň anārtha nivṛtti. Rúpa Gósvámí vysvětluje, že když člověk začne s bhajana-kriya – oddanou službou a zpíváním svatého jména ve svaté společnosti, paraelně nastane anārtha nivṛtti – zbavení se anārth. Šríla Guru Maharádž dával krásný příklad – čím víc se uzdravuješ, tím víc se zbavuješ nemoci, a čím víc se zbavuješ nemoci, tím zdravějším se stáváš. Když tedy poroste naše duchovní zdraví – bhajana-kriya – přirozeně odezní i problémy nemoci – anārthy. Šríla Rúpa Gósvámí nás povzbuzuje, abychom si nedělali příliš starostí s tím, jaké anārthy máme, protože jinak budeme zklamaní sami ze sebe, opustí nás naděje a staneme se pesimisty. To ale není našim cílem. Buďme raději optimisty a soustřeďme se na ten pozitivní cíl, kterého můžeme dosáhnout. Musíme mít pozitivně naladěnou mysl a nesmrtelnou naději, božské očekávání. Pak se pod laskavým vedením čistých sādhuů ponoříme do bhajana-kriya bez ohledu na to, na jaké pozici se nacházíme, a pak anārtha nivṛtti nastane automaticky. Nemusíme se toho nijak obávat. Funkce pratikūla vivarjana nastane automaticky silou pozitivního výsledku bhajanu.
Singapur 2014