Jak správně u džapování sedět a jak se správně soustředit? Otázky a odpovědi ohledně zpívání Svatého Jména. Přednáška z Francie, 19.8.2013.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1tT0LWgdV9Km3VIq9U0YupcAeQ5pfitbQ/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
V jaké náladě a s jakým vnitřním rozpoložením by se mělo pronášet svaté jméno, záleží na vlastnostech a vnitřní konstituci daného oddaného. Jsou specifické způsoby vhodnější pro určité typy oddaných, které zároveň nemusejí být příhodné pro ostatní. Záleží to jak na místě, času a situaci oddaného, který pronáší svatá jména, tak na jeho vlastnostech a osobní chuti. Některé věci platí všeobecně, například když pronášíme svatá jména Pána nebo jiné modlitby, musíme vědomě cítit oddanost, lásku a štěstí ve vztahu k těmto jménům. Musíme si říct: „Už žádné rozptýlení, žádné rozruchy, teď je čas na modlitbu. Teď se budu soustředit a cítit se šťastně.“ Měli bychom se uvolnit a s klidnou myslí se soustředit na modlitbu nebo na pronášení svatých jmen s vědomou snahou o víru a štěstí.
Když se budeme upřímně snažit, tak se to stane – v jeden moment budeme v klidu a pohodě, plni soustředění. Pak si začneme při zpívání svatých jmen Pána uvědomovat, že se vztahujeme ke světu božské zvukové vibrace v podobě svatých jmen, že to není obyčejný zvuk, ale zvuková vibrace spojená s Nejvyšším Pánem, která má podobu modlitby nebo svatých jmen. Musíme se snažit naší mysli neustále připomínat, že to nejsou jen obyčejná slova. Čím více se o to budeme snažit, tím více víry a úcty budeme mít. V pronášení modliteb a svatého jména začneme nalézat štěstí a uspokojení. Prosím, nebuďme nedbalí, nebo to nebude fungovat. Když jsme ledabylí, tolik nám toho uteče! Mysleme na to a snažme se v srdci chápat, že když matka Jašódá před 5 000 lety volala: „Krišno! Kanái! Šjámo! Pojď ke mně!“, tak vyslovovala podobnou zvukovou vibraci, jako teď my. Vztahujeme se k těmto svatým zvukům, které vyslovovala matka Jašódá, když volala svého milovaného syna. Podoba zvuku a výslovnost je stejná, když vyslovujeme svaté jméno my a když ho vyslovovala matka Jašódá nebo Nanda Mahárádž: „Gópále, pojď, je čas na jídlo – sladký khīr (kondenzované mléko) a čerstvě stlučené máslo už čekají!“ A my voláme toho stejného Gópála. Nádherná svatá jména – Krišna, Gópál, Kanái, Šjáma – která pronášeli Krišnovi rodiče a Vradža-gopī, jsou ta samá, která vyslovujeme my o 5 000 let později – jsou to stejná jména, podobné zvuky. Nejsou obyčejná. Pamatujme na to a pronášejme je s živoucím chápáním a oceňujme štěstí, které se nám dostalo, že je můžeme vyslovit.
Když jsme sami, láskyplně zvolejme: „Krišno! Hari! Šjámo! Kanái! Gópále!“ Zavolejme Boha Jeho jménem. Toto volání by mělo být živoucí, plné víry. A nejen víry, ale také láskyplného dožadování se. „Prosím pojď ke mně blíž, přitáhni si mě blíž!“ Všechno by mělo probíhat v živoucím duchu – tělo, mysl i duch by měly být ve vzájemné výměně s Nejvyšším Pánem skrze pronášení svatého jména. Mělo by to být dynamické, nikdy ledabylé. Když budeme zpívat svatá jména a modlit se, tak si v mysli představujme nějaké krásné výjevy z božských zábav. Svatá písma i mahājanové doporučují, abychom při pronášení svatých jmen meditovali o různých krásných zábavách Božského Páru nebo Pána Gaurángy. Při meditaci se vžijme do toho, že jsme dostali požehnání, že se stáváme součástí světa těchto nádherných zábav. Prožijme to v náladě vznešené úcty a oddanosti.
Při modlitbě také můžeme melodicky zpívat oddané písně. Jistě se ptáte, jak zpívat písně během modlitby? Některé písně mají tolik oddané nálady, že do nich můžeme vložit naše oddané city, které k Pánovi chováme. Někdy svatá jména místo pouhého vyslovování sladce zpívejme a skrze tu sladkou melodii se vztahujme ke sladkosti Nejvyššího Pána. Snažme se vstoupit do světa živoucích citů k Pánu a Paní. Měla by to být živoucí výměna, nikoliv pouhé ledabylé nebo formální pronášení. Pak nám to určitě do života přinese nějaký úžasný prožitek. Musejí se z nás stát božští šílenci, bláznivě toužící po nektaru svatého jména Pána a lásce k Nejvyššímu! Pak přijdou šťastné chvilky, během kterých získáme náhled do nektarového zážitku ze zpívání svatých jmen a modliteb k Nejvyššímu Pánu. Zpočátku nám takový zážitek dlouho nevydrží – jen se objeví jako záblesk, naplní naše srdce a celé naše bytí nektarovou radostí a blažeností a pak zase zmizí. Když ale ta šťastná a neocenitelná chvilka, ten nejšťastlivější moment přijde, pak budeme ve spojení s nádherným nejvyšším Bohem.
Také se musíme naučit, jak plakat štěstím pro Pána, bez falše nebo dočasných povrchních sentimentů. Mělo by to být opravdové, z hloubi srdce a celého našeho bytí, abychom našeho milovaného přitáhli do našeho srdce.
Co znamená jméno Kána?
Kána je zkrácenina původního plného jména Kanái. Z něj vznikly přezdívky jako Kánu, Kána a tak dále. A jméno Kanái zase pochází ze slova Krišna. Ve vradžštině je Kanái nebo Kanhái zdrobnělinou jména Krišna. Kanhá znamená neodolatelně přitažlivý. Srdce těch, kteří Ho milují, jsou k Němu bezmocně přitahována. Matka Jašódá, Nanda Mahárádž a některé vradžské gopī a gopové rádi volají Krišnu jménem Kána, Kanái, Kanáni nebo Kánu právě díky moci Jeho přitažlivosti. Oddaní často používají jména Kánu nebo Kanái, když žádají Krišnu o odpuštění, aby byli přijati do útočiště Jeho náklonnosti. Jméno Kanái se používá jako přezdívka vyjadřující lásku. Někdy naše drahé sestry, bratry či přátele oslovujeme namísto jejich oficiálních jmen přezdívkami. Tyto přezdívky jsou často sladší a vyjadřují vztah a lásku, kterou k nim cítíme. Krišna má také takové přezdívky. Jméno Krišna je sice krátké, ale Šrí Krišna Čandra či Šrí Madana Móhana jsou celkem dlouhá jména a tak čistí oddaní, Krišnovi společníci, Pánovi dali různé krásné přezdívky. Některé z nich jsou právě Kána, Kánu, Šjáma atd.
Je pro modlitby a meditaci vhodná nějaká specifická ā sana či pozice, anebo je možné modlit se v jakékoliv poloze, pokud není vysloveně neuctivá?
Při modlitbě je vždy lepší správně sedět ve vhodné ā saně, jako je například siddhāsana. Když se modlíme k Nejvyššímu Pánu pomocí nějakých manter, je to přínosné nejen pro naši mysl a duševní zdraví, ale také pro tělo a fyzické zdraví. Když sedíme v určité jógové pozici zvané ā sana – siddhāsaně, padmāsaně nebo vīrāsaně – je to prospěšné i pro tělo – páteř je rovná, ruce odpočívají – a tak člověk získá zároveň tělesný, duševní i subtilní duchovní prospěch. Člověk má sedět vzpřímeně, se zavřenýma nebo otevřenýma očima. Mysl by měla být dobře naladěná a spokojenost by se měla odrážet v úsměvu. Neměly by být přítomné žádné úzkosti a obavy.
Kromě těchto ā san může člověk sedět i ležet v jakékoliv pozici, ve které se přirozeně cítí dobře. Když jsme ve společnosti ostatních, pak je dobré při modlitbě sedět v nějaké uctivé ā saně. Když jsme ale sami anebo s blízkými přáteli, kteří chápou vznešenost modlitby, pak je možné se modlit v jakékoliv pohodlné pozici, ať už v sedě nebo v leže. Jedinou podmínkou je uctivě naladěná mysl.
Je nějaká speciální věta nebo mantra, kterou bychom měli dle vaišnavské tradice v modlitbě použít?
Haré Krišna mahámantru (Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré) můžeme pronést na začátku jakékoliv modlitby, abychom přivolali příznivou milost Pána, a také ji můžeme mahámantrou zakončit. Existují rovněž specifická jména Pána, která můžeme na začátku a na konci vyslovit. Rádhá-Madan-móhan, Rádhá-Góvinda Déva, Rádhá-Gópínátha-džiju, Rádhá-Mádhava-džiju, Krišna, Kéšava, Madhusúdana, Nárájana; a na pokročilejší úrovni třeba Šrí Rádhá-Rádhiká-ramana nebo Šrí Rádhá-vallabha. Takto můžeme zpívat různá svatá jména – Nitái-Gauránga, Nitái-Višvambhara, Gauránga Hari, Doyál Nitái… Někdy můžeme pronášet jaya Lakšmí-Nrisimhadéva, aby odstranili potíže a překážky. Když jsou tato jména pronášena s vírou a úctou, pak jsou překážky a potíže v hmotném i duchovním životě odstraněny.
Takovéto pronášení modliteb s plnou vírou a úctou je klíčem k úspěchu při vstupu do světa mystické síly, kterou je možné absorbovat. Je to jemná síla, kterou je možné pocítit, pokud se člověk uctivě soustředí a vyvaruje se ledabylého přístupu. Když se člověk oddaně modlí k Nejvyššímu Pánu s hlubokou vírou, pak v nějaký moment může zakusit v celém svém bytí jemné chvění vln mystických sil božské moci. Na vyšší úrovni meditace můžeme pocítit chvění radosti a blaženosti skrze celé naše bytí. Způsobuje to pocit podobný opojení nektarem, který zklidní tělo a mysl naplní energií radosti.
Jak udržet duchovní život a duchovní náladu v prostředí, kde je tolik nejrůznějších konfliktů a problémů, a nevzdálit se od Reality?
Tak, že budeme mít společnost svatých sādhuů a oddaných a že budeme společně zpívat svatá jména. To je nejlepší způsob, jak se udržet v náladě vědomí Krišny. Také sami sebe musíme vědomě motivovat, abychom se vyhnuli vnějším hmotným bojůvkám – měli bychom být spíše introspektivní než extrovertní. Měli bychom se zdržovat co nejvíce a co nejčastěji ve svaté společnosti. Nelze popřít, že prostředí a společnost jsou velmi mocné a neustále nás silně ovlivňují. Proto inteligentní oddaní kolem sebe vytvářejí oddané prostředí, ve kterém společně zpívají svatá jména, tančí, srdcem se zaměstnávají v oddané službě a takto zůstávají ve spojení s Krišnou. Když je člověk opravdu vážný a motivovaný k duchovnímu pokroku, tak to zvládne. Jeho snaha nepřijde vniveč.
V historii najdeme příklad křesťanských světců, kteří v období komunismu a pronásledování nemohli vycházet ven do společnosti. Tak se ukryli v jeskyních, kde praktikovali sādhanu (duchovní praxi) a dosáhli určitých siddhi (zvláštních sil). V roce 2011 jsem na Ukrajině s oddanými tyto podzemní bhajan-kuṭiry křesťanských světců navštívil a četl jsem jejich příběhy. Všichni museli dělat bhajan (oddanou meditaci) skrytě, protože v zemi vládl tvrdý komunismus. I přes všechny překážky a hrozby díky svému odhodlání zvládli pokračovat ve své sādhaně a udrželi své společenství, i když v tajnosti. A také udělali duchovní pokrok a zemřeli ve vědomí Boha. Existuje spousta podobných živoucích příkladů toho, jak i přes obtíže a překážky odhodlaní oddaní pokračovali ve své praxi a duchovně se rozvíjeli. Podobné případy najdeme jak v Indii, tak i jinde. Je třeba nadšeného odhodlání a přesvědčení, že s milostí našeho Pána to zvládneme. V životě oddaného není místo pro pesimismus. Oddaní musí mít nesmrtelnou naději, nesmrtelný optimismus, jak říkával Šrí Guru Mahárádž. Bůh pomáhá těm, kdo si pomáhají sami. Musíme být upřímně motivovaní. Musíme se stát dobrými přáteli sebe sama a snažit se o naše vlastní dobro, pak nám Bůh pomůže.
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 19.8.2013