Jak správně u džapování sedět a jak se správně soustředit? Otázky a odpovědi ohledně zpívání Svatého Jména. Přednáška z Francie, 19.8.2013.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1tT0LWgdV9Km3VIq9U0YupcAeQ5pfitbQ/view?usp=sharing

Je pro modlitby vhodná nějaká specifická ásana či pozice, anebo je možné modlit se v jakékoliv pozici, pokud není vysloveně neuctivá?

Při modlitbě je vždy lepší správně sedět ve vhodné ásaně, jako je například siddhásana. Když se modlíme k Nejvyššímu Pánu nějakými mantrami, je to přínosné nejen pro naši mysl a mentální zdraví, ale také pro tělo a fyzické zdraví. Když sedíme v určité jógové pozici zvané ásana – siddhásaně, padmásaně nebo vírásaně – je to prospěšné i pro tělo – páteř je rovná, ruce odpočívají – a tak člověk získá zároveň tělesný, mentální i duchovní prospěch. Člověk má sedět rovně, oči mohou být zavřené nebo otevřené. Mysl by měla být dobře naladěná a spokojenost by se měla odrážet v úsměvu. Neměly by být přítomné žádné úzkosti a obavy.

Kromě těchto ásan může člověk i ležet v jakékoliv pozici, ve které se přirozeně cítí dobře. Když jsme ve společnosti ostatních, pak je dobré při modlitbě sedět v nějaké uctivé ásaně. Když jsme ale sami anebo s blízkými přáteli, kteří chápou vznešenost modlitby, pak je možné se modlit v jakékoliv pohodlné pozici, ať už v sedě nebo v leže. Jedinou podmínkou je uctivě naladěná mysl.

Je nějaká speciální věta nebo mantra, kterou bychom měli dle vaišnavské tradice v modlitbě použít?

Haré Krišna Mahá Mantru můžeme pronést na začátku modlitby, abychom přivolali příznivou milost Pána, a také ji můžeme Mahá Mantrou zakončit. Existují rovněž specifická jména Pána, které můžeme na začátku a na konci vyslovit. Rádhá-Madan Mohan, Rádhá-Góvinda Déva, Rádhá-Gopínátha-džiju, Rádhá-Mádhava džiju, Krišna Kéšava Madhusúdana, Nárájana, a na pokročilejší úrovni třeba Šrí Rádhiká – Rádhikáramana nebo Šrí Rádhá – Vallabha. Takto můžeme zpívat různá Svatá Jména – Nitai Gauranga, Nitai Višvambara, Gauranga Hari, Doyal Nitai… Někdy můžeme pronášet Džaja Lakšmí Narasingha Déva proto, aby odstranili potíže a překážky. Když jsou tato jména pronášena s vírou a úctou, pak jsou překážky a potíže v hmotném i duchovním životě odstraněny. Takovéto zpívání modliteb je klíčem k úspěchu při vstupu do světa mystické síly, kterou je možné absorbovat. Je to jemná síla, kterou je možné pocítit, pokud se člověk uctivě soustředí, pokud nemá lhostejný přístup. Když se člověk oddaně modlí k Nejvyššímu Pánu s hlubokou vírou, pak v nějaký moment může zakusit jemné chvění vln mystických sil božské síly skrze celé své bytí. Na vyšší úrovni meditace můžeme cítit chvění radosti a blaženosti skrze celé naše bytí. Lze to vnímat jako opojení nektarem, které zklidní tělo a mysl se naplní energií radosti.

V jaké náladě a s jakým vnitřním rozpoložením bychom měli přistupovat k pronášení Svatého Jména?

To záleží na vlastnostech a vnitřní konstituci daného oddaného. Jsou specifické způsoby vhodnější pro určité typy oddaných, které zároveň nemusejí být vhodné pro ostatní. Záleží to na místě, času a situaci oddaného, který pronáší Svatá Jména, a také na jeho nebo jejích vlastnostech a osobní chuti. Existují všeobecné věci, které se dají aplikovat všeobecně. Když pronášíme Svatá Jména Pána nebo jiné modlitby, musíme vědomě cítit oddanost, lásku a štěstí ve vztahu k těmto jménům. Musíme si říct: „Už žádné rozptýlení, žádné odchylky, teď je čas na modlitbu. Teď se budu soustředit a cítit se šťastně.“

Měli bychom se uvolnit a s klidnou myslí se soustředit na modlitbu nebo na pronášení Svatých Jmen, s vědomou snahou o víru a štěstí. Když se budeme upřímně snažit, tak se to stane – v jeden moment budeme v klidu a pohodě a plni soustředění. Pak začneme zpívat Svatá Jména Pána a budeme vědět, že se vztahujeme ke světu Božské zvukové vibrace v podobě Svatých Jmen. Není to obyčejný zvuk, je to zvuková vibrace spojená s Nejvyšším Pánem a je v ní nadpřirozená moc. Musíme se snažit naší mysli neustále připomínat, že teď zpívá Svatá Jména a modlitby, které jsou spojené s Nejvyšším Pánem. Že to nejsou jen obyčejná slova. Když se o to budeme více a více snažit, tak v jeden moment zjistíme, že máme tolik víry a úcty. V pronášení modliteb a Svatého Jména nalezneme štěstí a uspokojení. Prosím, nebuďte ledabylí, nebo to nebude fungovat. Když jsme ledabylí, tolik nám toho uteče. Jen si pomyslete a snažte se v srdci chápat, že když matka Jašóda před 5 000 lety na této planetě volala: „Krišno! Kanai! Šjámo! Pojď za mnou!“, tak vyslovovala podobnou zvukovou vibraci, jako teď my. Vztahujeme se k těmto svatým zvukům, které vyslovovala matka Jašóda, když volala svého milovaného syna. Podoba zvuku a výslovnost je stejná, když vyslovujeme Svaté Jméno my a když ho vyslovovala matka Jašóda nebo Nanda Maharádž: „Gopále, pojď, je čas na jídlo – sladký khír (kondenzované mléko) a čerstvě stlučené máslo!“ A my voláme toho stejného Gopála. Svaté Jméno Krišna, Gopál, Kanai, Šjáma, které pronášeli Krišnovi rodiče a vradža-gopí jsou ta samá, která pronášíme my o 5 000 let později – jsou to stejná jména, podobné zvuky. Nejsou obyčejné. Pamatujte na to a pronášejte je s živoucím chápáním a oceňujte štěstí, které se vám dostalo, že je můžete vyslovit.

Když jste sami, láskyplně zvolejte: Krišno! Hari! Šjámo! Kanai! Gopále! Zavolejte Boha Jeho jménem: „Přijď ke mně blíž, přitáhni si mě blíž!“ Toto volání by mělo být živoucí, plné víry a nejen víry, ale také láskyplného dožadování. To je jeden způsob. Všechno by mělo být jako živoucí výměna – tělo, mysl i duch by měly být ve vzájemné výměně s Nejvyšším Pánem skrze pronášení Svatého Jména. Mělo by to být dynamické, nikdy ledabylé. Když budete zpívat Svatá Jména a modlit se, tak si v mysli představujte nějaké krásné výjevy z božských zábav. Svatá Písma i Mahádžanové doporučují, že bychom měli myslet a meditovat o různých krásných zábavách božského Páru nebo Pána Gaurangy. Když meditujete, tak se vžijte do toho, že jste dostali požehnání, že se stáváte součástí světa těchto nádherných zábav. Prociťujte to s vznešenou úctou a oddaností.

Můžete také při modlitbě melodicky zpívat nějaké oddané písně. Jistě se ptáte, jak zpívat písně během modlitby? Některé písně mají tolik oddané nálady, že do nich můžeme vložit své city vůči Pánovi. Někdy Svatá Jména místo pouhého vyslovování sladce zpívejte a díky té sladké melodii se budete moci vztahovat ke sladkosti Nejvyššího Pána. Snažte se vstoupit do světa živoucích pocitů. Snažte se vztahovat k pánu a Paní s živoucím pocitem oddanosti, protože by to měla být živoucí výměna, ne jen ledabylé nebo formální pronášení. Pak vám to určitě do života přinese nějaký úžasný zážitek. Při zpívání se osvoboďte, volejte Pána jeho jmény v živoucí výměně. Musí se z nás stát božští šílenci, šíleně toužící po nektaru Svatého Jména Pána a lásce k Nejvyššímu. Pak přijdou šťastné chvilky, během kterých získáte náhled do nektarové zkušenosti ze zpívání Svatých Jmen a modliteb k Nejvyššímu Pánu. Na začátku takový zážitek s námi dlouho nezůstane – jen se objeví jako záblesk, naplní naše srdce a celé naše bytí nektarovou radostí a blažeností a pak zase zmizí. Když ale ta šťastná a neocenitelná chvilka přijde, tak budeme ve spojení s Nejvyšším nádherným Bohem.

Také se musíme naučit, jak plakat štěstím pro Pána. Bez falše nebo dočasných povrchních sentimentů. Mělo by to být opravdové, z hloubi srdce a našeho bytí. Abychom našeho milovaného přitáhli do našeho srdce.

Jak udržet duchovní život a duchovní náladu v prostředí, kde je tolik nejrůznějších konfliktů a problémů, a nevzdálit se od Reality?

Tak, že budeme mít společnost svatých sádhuů a oddaných, že budeme společně zpívat Svatá Jména. To je nejlepší způsob, jak se udržet v náladě vědomí Krišny. Také se musíme vědomě motivovat, abychom se vyhnuli vnějším hmotným bojůvkám – měli bychom být introspektivní, ne vždy extrovertní. Měli bychom se zdržovat co nejvíce a co nejčastěji ve svaté společnosti. Nelze popřít fakt, že prostředí a společnost jsou v našem životě velmi mocné a každý okamžik nás velmi ovlivňují. Proto inteligentní oddaní vytvářejí oddané okolí, prostředí kolem nich, ve kterém společně zpívají Svatá Jména, tančí, zaměstnávají se v oddané službě a takto zůstávají ve spojení s Krišnou. Když je člověk opravdu vážný a motivovaný k duchovnímu pokroku, tak to zvládne. Jeho snaha nepřijde vniveč.

Historie ukazuje příklad křesťanských světců, kteří v období komunismu a pronásledování nemohli vycházet ven do společnosti. Tak se ukryli v jeskyních, kde praktikovali sádhanu a dosáhli nějakých siddhi. V roce 2011 jsem na Ukrajině s oddanými tyto podzemní bhadžan-kutiry křesťanských světců navštívil a četli jsme jejich příběhy. Všichni museli dělat bhadžan skrytě, protože v zemi vládl tvrdý komunismus. I přes všechny překážky a hrozby a díky svému odhodlání zvládli pokračovat ve své sádhaně a udrželi své společenství, i když v tajnosti. A také dosáhli duchovního rozvoje a zemřeli ve vědomí Boha. Je spousta podobných živoucích příkladů toho, jak i přes obtíže a překážky odhodlaní oddaní pokračovali ve své praxi a dělali duchovní pokrok. Podobné příklady najdeme i v Indii a jinde. Je třeba nadšené odhodlání, že s milostí mého Pána to zvládneme. V životě oddaného není místo pro pesimismus. Oddaní musejí mít nesmrtelnou naději, nesmrtelný optimismus, jak to říkával Guru-Maharádž. Bůh pomáhá těm, kdo si pomáhají sami. Musíme být upřímně motivovaní. Musíme se stát dobrými přáteli nás samotných a snažit se o naše vlastní dobro, pak nám Bůh pomůže.