11-09. Nektar Krišna Karnámrity, druhy tilaků

PŘEPIS

Čtení Krišna Karnámrity by se dalo přirovnat k pití nektaru Krišnovy transcendentálně sladké slávy, který skrze uši proudí až do srdce. Tato kniha je neocenitelným darem celému světu oddaných. Šrímán Maháprabhu si ji často vychutnával podobně jako Gítá Góvindu či dramata Rámánandy Ráje, která jsou založená na Krišna-līle (Krišnových zábavách). Ti, kdo Krišna Karnámritu přečetli, chápou, jak nektarová kniha to je – jak se proud a vlny láskyplné oddanosti projevují na každé úrovni veršů, v každé vrstvě citů Bilvamangala Thákura.

Víte, jak vznikla Krišna Karnámrita? Když Bilvamangal Thákur, tehdy už slepý, kráčel směrem k Vrindávanu, Krišna ho chytil za ruku a vedl ho. Bilvamangal Thákur začal Krišnu spontánně oslavovat a volat Ho. Toto jeho volání na sebe vzalo podobu nádherných veršů – a Krišna Karnámrita byla na světě. Tyto verše nevznikly díky básnic­kému talentu, tak jako vzniká běžná poezie psaná světskými básníky. Tyto verše vytryskly z hloubi srdce Bilvamangala Thákura a vzaly na sebe podobu sanskrtských slov. Spontánně vyvstaly z oceánu jeho oddané lásky ke Krišnovi.

 tava kathāmṛtaṁ tapta-jīvanaṁ
kavibhir īḍitaṁ kalmaṣāpaham
śravaṇa-maṅgalaṁ śrīmad ātataṁ
bhuvi gṛṇanti te bhūri-dā janāḥ

„Nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem tĕch, kdož trpí v tomto hmotném svĕtĕ. Tato vyprávĕní, předávaná učenými mudrci, odstraňují veškeré hříšné reakce a připravují příznivý osud pro každého, kdo jim naslouchá. Tato vyprávĕní se šíří po celém svĕtĕ a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto Boží poselství, jsou velmi štĕdří lidé.“

– Šrímad-Bhágavatam 10.31.9

Takovéto oslavování Božského Páru je popsáno jako hṛd karṇa-rasāyana kathā… Oddaní si ušima, myslí, srdcem i celým svým já vychutnávají takovýto nektarový elixír. Někteří oddaní říkají, že v Krišna Karnámritě není žádné spojení se Šrímatí Rádhárání. Ve skutečnosti tam je, ale povzneseným, skrytým způsobem. Také ve Šrímad-Bhágavatamu je jméno Šrímatí Rádhárání skryto a utajeno a podobně v Krišna Karnámritě je Šrímatí Rádhiká úplně všude, ale je utajená jako vzácný nektarový poklad, skrytý pod povrchem. Jisté specifické verše Krišna Karnámrity jasně poukazují na to, že Bilvamangal Thákur viděl sám sebe jako Vradža-gopī (dívku z Vradži). Krišna za ním přišel a svýma vlastníma rukama mu začal zdobit a upravovat vlasy – stejně, jako to dělává Vradža-gopīm. Přišel, aby ho láskyplně utěšoval a hladil. 

Jedním z veršů popisujících tuto náladu je tento:

 māraḥ svayaṁ nu madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu
mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu
veṇī-mṛjo nu mama jīvita-vallabho nu
kṛṣṇa’yam abhyudayate mama locanāya

 „Co to vidím? Ó milovaný Pane, co vidí moje oči? Myslím, že Kámadéva, Bůh lásky samotný, se přede mnou zjevil ve své nekonečně krásné podobě a náladě. Jsi skutečně Kupid anebo jsi Krišna? Teď chápu, že bůh lásky, Kupid a můj milovaný Pán Krišna jsou jedním a tím samým.“

– Šríla Bilvamangal Thákur, Krišna Karnámrita 68

 „Māraḥ svayaṁ nu madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu“ – „Ó můj milovaný, vidím že Tvá tvář i celé tělo jsou mysticky pokryty sladkou nektarovou září. Moje srdce je tímto božským svitem zcela uchváceno. Madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu – Někdy se mi zdá, jakoby Tvou podobu tvořila sladká nektarová záře.“

„Mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu“ – „Kdo jsi, můj Pane? Kdo ve skutečnosti jsi? Jsi zosobněný nejvyšší nektar, který se přede mnou zjevil, aby mi požehnal a objal mne? Kdo ve skutečnosti jsi, můj Pane? Co se to se mnou děje? Co to se mnou děláš, Pane? Celé mé bytí, mysl, tělo i duše jsou zaplavené Tvým doposud nepoznaným nektarem – nic takového jsem ještě nezažil!“

„Veṇī-mṛjo nu mama jīvita-vallabho nu“ – v dalším okamžiku Bilvamangal Thákur vidí, že bohyně transcendentální lásky a krásy se proměnila v nádhernou podobu Krišny. Ten pak svojí vlastní rukou začal hladit a upravovat vlasy Bilvamangala Thákura – probíral se pramínky jeho vlasů – veṇī. Bilvamangal Thákur v tuto chvíli viděl sám sebe jako krásnou božskou dívku z Vradži, které Krišna svýma vlastníma rukama upravuje vlasy.

„Jīvita-vallabho nu kṛṣṇa ‘yam abhyudayate mama locanāya“ – „Ó milovaný, cítím, že bez tebe nemohu žít! Stal ses nejmilovanějším Pánem mého života. Jak bych bez tebe mohl žít? Nemůžeš mne opustit! Cítím, že jsem naživu jen díky Tobě, díky tomu, že se o mne staráš. Pokud bych s Tebou neměl nic do činění, pak by toho tělo, mysl a život byly zbytečné, mrtvé. Celým svým bytím zakouším, že jsi duší a absolutním milovaným Pánem mého života. Jediný důvod, proč žiji, jsi Ty a Tvůj sladký dotek. Ó můj milovaný, prosím, i nadále se zjevuj tímto způsobem v mém životě, stále znovu a znovu.“

Další z veršů v Krišna Karnámritě Bilvamangala Thákura je tento:

advaita-vīthī-pathikair upāsyāḥ
svānanda-siṁhāsana-labdha-dīkṣāḥ
haṭhena kenāpi vayaṁ śaṭhena
dāsī-kṛtā gopa-vadhū-viṭena

Význam tohoto verše je úžasný. Šríla Bilvamangal Thákur popisuje svoji vlastní zkušenost. Připouští, že předtím, než přišel do kontaktu s překrásným a božským vědomím Krišny, jen seděl na trůnu „so ‘ham“ – „já jsem Bůh“. Myslel si: „Neliším se od Parambrahmanu, takže jsem také Bůh. Stejně jako ostatní impersonalisté, jógí, māyāvadīni a ti, kteří cítí, že se neliší od nejvyššího Boha, nejvyššího Brahmanu, jsem si i já v tomto stavu vědomí také vychutnával pozici so ‘ham. Seděl jsem na trůnu své spekulace, že jsem Brahman, nejvyšší Brahman a od Brahmanu se neliším. Šťastně jsem trávil svůj čas uctíváním sebe sama. Byl jsem velmi spokojený a užíval jsem si to.

Ale jednoho dne se stalo něco nečekaného. Přišlo to zcela nenadále. Ten nejnádhernější okouzlující pasáček se zjevil v mém životě a shodil mě z trůnu mého ega. Stáhl mě až na zem ke svým lotosovým nohám a donutil mne stát se Jeho milujícím služebníkem. Ten chlapec byl velmi rozpustilý! Ten překrásný pasáček si se mnou velmi nezbedně zahrával. Já jsem si jen chtěl užívat pocitu, že jsem samotný Parambrahman, nejvyšší Bůh, a bavilo mne uctívat sebe samotného. A najednou se z ničeho nic objevil tento úžasný transcendentální pasáček a stáhl mě dolů z mého vlastního trůnu na zem! Pak se na ten trůn sám posadil, celý si ho zabral pro sebe a udělal ze mě služebníka Jeho lotosových nohou. Polapil mě, okouzlil a ovládnul svou bezbřehou krásou, blažeností a úžasnou mocí.

Jsem naprosto bezbranný. Nedokážu tohoto pasáčka nadále oslavovat, neboť mi došla slova. Řečí nedokážu vyjádřit slávu tohoto božského pasáčka, který si se mnou tak nezbedně zahrával. Bez mého svolení a bez mého pozvání si jen tak ze své vlastní sladké vůle přišel a všechno mi sebral. Ukradl mi duši, srdce a mysl i všechno ostatní. A zanechal mě zoufalého u Jeho lotosových nohou, nekonečně toužícího po Jeho milosti a lásce. Co mi to udělal? Co mi to ten pasáček provedl? Zapříčinil, že jsem tak bezbranně přitahovaný k Jeho nezměrné kráse a nádheře! Dnes se cítím neskonale zavázán a nevím, jak můj vděk za tolik bezbřehé milosti vyjádřit. Tento pasáček mi nedovolil být nadále pánem, ale učinil ze mě služebníka u svých lotosových nohou a uchvátil mne silou svojí krásy.“

Takový byl prožitek Bilvamangala Thákura. Poté, co se oslepil, mohl cítit skrze svoji niternou vizi, že nádherný pasáček Krišna byl velmi blízko a zahrával si s ním. Bilvamangal Thákur cestoval do transcen­dentálního Vrindávanu a s intenzivní láskou volal Krišnu tak, že Krišna už nesnesl odloučení a přišel k němu, ale stále si s ním zahrával. Bilvamangal Thákur byl ve vnějším slova smyslu slepý, ale vnitřním zrakem mohl vnímat přítomnost Pána Krišny, nádherného pasáčka a ve své blízkosti cítil Jeho božskou vůni. Krišna si s ním zahrával takovým způsobem, že v něm vyvolal pocit, že ho opouští. Bilva­mangal Thákur Ho vyzval: „Dobrá, navenek můžeš odejít. Ale vyzývám Tě – jen si zkus odejít z mého srdce! Jestli se Ti to povede, pak teprve dokážeš, že jsi všemocný! Jen si to zkus! Já vím, že se Ti to nepodaří. Síla mojí lásky je silnější než Tvá síla.“

A Krišna musel souhlasit. Láska Bilvamangala Thákura k Němu byla silnější než Jeho vlastní všemocnost. A tak zůstal spoutaný Bilvamangalovou čistou láskou. Byla to extatická láska ke Krišnovi, která vyšla z hloubi jeho srdce a vzala na sebe podobu překrásných veršů Krišna Karnámrity. Proto je její každičký verš poetickou podobou extatické blažené lásky ke Krišnovi. Z tohoto důvodu si ji Šrímán Maháprabhu se svými nejbližšími oddanými tolik vychutnával.

amūny adhanyāni dināntarāṇi
hare tvad ālokanam antareṇa
anārtha bandho karuṇaika sindho
hā hanta hā hanta katham nayami

„Ó můj Pane, nejvyšší Osobnosti Božství, ó příteli bezbranných! Jsi jediným oceánem milosti! Protože jsem se s Tebou nesetkal, staly se mé nepříznivé dny a noci nesnesitelnými. Nevím, jak naložit s mým časem.“

– Šríla Bilvamangal Thákur, Krišna Karnámrita 41

Jsou to tak krásné, nektarové verše. Mnoho z vás jistě zná tento:

he deva he dayita he bhuvanaika-bandho
he kṛṣṇa he capala he karuṇaika-sindho
he nātha he ramaṇa he nayanābhirāma
hā hā kadā nu bhavitāsi padam dṛśor me

– Šríla Bilvamangal Thákur, Krišna Karnámrita 40

Bilvamangal Thákur měl darśan Krišny tím způsobem, že cítil Jeho přítomnost ve svém srdci. Rozličnými způsoby zakoušel Jeho sladké zábavy. V tomto verši popisuje krásné rozmanité způsoby, jakými se mu Krišna v životě objevuje:

„He deva“ – Déva znamená svrchovaně nádherný Pán, obklopený a ozdobený božskou září, ale zároveň s hravou povahou. „Můj milovaný Pán se mi zjevuje někdy jako Vládce, obklopený sladkou září extáze.“ Déva znamená svrchovaně přitažlivý Nejvyšší Pán, který je svojí povahou sladce hravý. Neodolatelně přitahuje srdce svými hravými zábavami.

„He dayita“ – v dalším okamžiku Thákur Bilvamangal vnímá Krišnu jako velmi drahého svému srdci. Krišna se přibližuje k jeho srdci jako jeho milovaný.

„Bhuvanaika bandhu“ – Bilvamangal Thákur zároveň zjišťuje, že On není jen jeho velký přítel, ale je přítelem všech oddaných – je milosrdným přítelem, po kterém každý touží. Je dobrodincem všech duší a také je zahrnuje svojí milostí.

„He kṛṣṇa“ – pak vidí Krišnu jako Krišnu, neboli tak přitažlivého, že jeho přitažlivost způsobuje bolest lásky. Oddaní se někdy bojí milovat Krišnu. Proč? Protože se bojí bolesti odloučení, neboť ta je pro ně tak naprosto nesnesitelná a tak intenzivní, že mají pocit, že umírají, že nedokáží přežít. Říkají si: „Jak to, že jsem nezemřel a jsem stále naživu, když mě svírá tak nesnesitelná bolest?“ Pak tento požehnaný oddaný zjistí: „Jak bych mohl umřít, když je moje srdce naplněno láskou ke Krišnovi a Krišna je mou samotnou duší, mým vlastním životem? Krišna ve mně sídlí v podobě bolesti lásky, ale je to Krišna, takže můj život je ve mně přítomný. Tím pádem nemohu zemřít.“ Oddaní na vysoké úrovni mají tyto úžasné prožitky.

„He chapala“ – v další okamžik Bilvamangal Thákur vidí, jak je jeho milovaný rozpustilý a jak si s ním zahrává. Přitažlivost Jeho hravé krásy mu láme srdce a zvyšuje doposud nepoznanou blaženou bolest lásky k Němu, která ho neustále přemáhá.

„He karuṇaika sindho“ – ale zároveň je neomezeným oceánem milosti a soucitu. Cítil, že Krišnovo milosrdenství ho k Němu přitáhlo. Ve své pokoře cítil, že jeho milovaný Pán není jen přitahován k Bilvamangalovi Thákurovi díky jeho intenzivní lásce, ale také proto, že je přirozeně milosrdný.

„He nātha“ – v další moment objímá svého milovaného coby drahého Pána svého života.

„He ramaṇa he nayanābhirāma“ – zároveň zjišťuje, že Krišna je nejvyšší milovaný – Ramana. A nejen to… také poskytuje nejvíce slasti a naplňuje jeho duši a srdce transcendentální blažeností Krišna-premy (extatické lásky ke Krišnovi). Oči, mysl, srdce, duše, celé bytí Bilvamangala Thákura je pohlceno nevysvětlitelnou nektarovou slastí.

„Hā hā kadā nu bhavitāsi padam dṛśor me“ – pak najednou Krišna Bilvamangala Thákura opustil. Tehdy Bilvamangala Thákura pohltila extrémní bolest odloučení od Krišny a naříkal ve sladkém láskyplném stesku: „Kdy zase budu mít Tvůj darśan, Pane?“

Za běžných okolností je neustálé opakování té samé věci ohrané a jednotvárné. Ale když vyjadřujeme něco transcendentálního, dělíme se o zkušenost s božskou krásou a pak už opakování není považováno za omílání, ale stává se způsobem dynamického vychutnávání si pocitů. Povaha popisů duchovního světa je plná zjevných opakování – slast, krása, oddanost, láska, nádhera – tato slova se neustále opakují. Ale oddaní to vnímají dynamicky a nemají pocit, že je to mnohokrát omílané téma. Když stále znovu a znovu zpívají, opěvují, naslouchají a mluví o Krišnově božském jménu, slávě, podobě a zábavách, nevytváří to v nich pocit jednotvárnosti. Naopak, jejich žízeň není nikdy uhašena. Ve Šrímad-Bhágavatamu je tolik veršů, které se zjevně opakují při popisech Krišnovy krásy, slávy a vlastností, ale pro oddané je to dynamicky úžasné.

Dokonce i v tomto hmotném světě lidé občas rádi znovu a znovu čtou nějaký zamilovaný či tragický román anebo se opakovaně dívají na nějaký vášnivý film a nezdá se jim to ohrané. Tak co teprve říct o duchovním světě, který je neustále dynamický? Je to jako transcen­dentální nektarové opojení. Lidé, kteří mu podlehnou, ho chtějí co chvíli opakovat. Ti, kdo jsou závislí na omamných látkách, vědí, jaké to je. Negativní příklad omamných látek používám pozitivním způsobem.

Existuje rozdíl mezi omezenou povahou světské chuti, žízně a hladu a mezi žízní a hladem po nektaru Krišna-premy. Když v tomto světě dostaneme žízeň, vypijeme jednu či dvě sklenice vody a žízeň je uhašená. Když se dostaví hlad, sníme hromadu jídla a hlad je utišený. Ale prožitek transcendentální žízně nebo hladu je úplně jiný. Čím víc hltáme Krišnův nektar, tím větší žízeň máme a čím větší žízeň máme, tím víc nektaru pijeme. To je úžasný problém, který oddaní mají. Taková je skvělá dynamická povaha nepřetržité chuti Krišna-premy – nikdy se nestane jednotvárnou.

Bilvamangal Thákur spatřil Pána Krišnu jen na chvíli. Získal Jeho darśan jen během jediné požehnané chvíle. Nevím, proč jsem dostal spontánní inspiraci vysvětlit tyto verše. Možná mně i vám Bilvamangal Thákur udělil zvláštní milost, abychom mohli zakusit chuť Krišna Karnámrity.

Proč se Bilvamangal Thákur oslepil namísto toho, aby použil své oči ve službě Krišnovi?

Příklad Bilvamangala Thákura je nutné brát jako výjimku, nikoliv jako běžný příklad. Ve skutečnosti si vypíchl oči, protože chtěl být slepý vůči přitažlivosti mahā-māyi (vnější iluze), aby mohl svým vnitřním zrakem lépe vidět Krišnu. Jeho příklad je zcela výjimečný. Když zjistil, že jeho oči neslouží Krišnovi, ale naopak se oddávají smyslovému požitku a táhnou ho k iluzi světského života, chtěl oslepit své vnější oči, aby mohl otevřít svou vnitřní božskou vizi, skrze kterou mohl mít Krišnův nádherný darśan a tuto vnitřní vizi použít ve službě Krišnovi. Takže své oči zaměstnal ve službě, ale jiným způsobem. Aby použil oči svého srdce ve službě Krišnovi, aby Ho mohl vidět, oslepil své vnější hmotné oči. Své skutečné, vnitřní oči, kterými Krišnu viděl, nikdy neoslepil. Naopak začal mít skutečný darśan Krišny skrze svůj vnitřní zrak a tento zážitek spontánně popsal verši Krišna Karnámrity. Zaměstnal všechny své smysly ve službě Krišnovi, i když to navenek vypadalo, že zničil svůj zrak, aby se vyhnul nějaké iluzorní přitaž­livosti.

O tilaku

Koncepce tilaku (značky na čele) vychází z určitých symbolů a vzorů, které jsou drahé Pánu Krišnovi a kterými se také sám zdobí. Značkám tilaku se také říká Hari-mandiram – znamení chrámu Pána Hariho. Vypadají jako budova chrámu převrácená vzhůru nohama. Když pohlédneme na odraz krásného chrámu, zrcadlícího se v nádherném jezeře, vypadá stejně jako náš tilak. Divyasyi hari mandirārja tilakam. Tilak reprezentuje Hari-mandiram.

Další symbolický význam tilaku je ten, že jeho horní část je místem, kde sídlí Nejvyšší Pán – mezi oběma čárkami je místo, kde sídlí Rádhá a Krišna. Tato horní část se nazývá ū rdhva-puṇḍra. Spodní části se říká rasakalika. Je to oddaná nálada, která odkapává v podobě kapky, podobně jako z očí kanou slzy. Také se jí říkává tulasī-patram.

Tilak může rovněž zobrazovat láskyplné znaky, které vytvořily Vradža-gopī (dívky z Vradži), aby ozdobily svého milovaného Krišnu. Jsou to jen ornamenty bez dalšího významu. Jsou to transcendentální ornamentální znaky lásky, kterými Vradža-gopī Krišnu celého ozdobily. Jsou to znaky Vrindávanu, Vradži. Proto také známe různé typy tilaků – tilaky různých sampradāji (učednických posloupností) vypadají různě. Někdy v nich mají ještě tečky, červené znaky či jiné symboly. Každá z našich čtyř sampradājí má svůj vlastní tilak, odlišný od ostatních. Díky tomu můžeme vidět, ke které sampradāji ten který oddaný patří.

Skutečným důvodem, proč nosíme tilak je ten, abychom potěšili Nejvyššího Pána. Zdobíme se, abychom byli pro Jeho oči přitažliví. Proto se ozdobíme znaky, které se mu líbí. Pokorně Pánu připomí­náme: „Ó Pane, ty máš rád tyto znaky, které vytvořili Tví oddaní. Já jsem se jimi taky ozdobil, abys viděl, že jsem Tvůj – jsem Tvůj oddaný. Tak mne prosím přijmi, přijmi moje srdce a duši ve Tvé službě.“

Existuje ještě další úroveň vysvětlení, proč nosíme tilak. Každé z dvanácti míst, na které tilak nanášíme, má svoji vlastní mantru v podobě jména Nejvyššího Pána. Tato místa a mantry pocházejí z původního sanskrtského verše, který části těla a Pánova jména propojuje:

lalāṭe keśavaṁ dhyāyen nārāyaṇam athodare
vakṣaḥ-sthale mādhavaṁ tu govindaṁ kaṇṭha-kūpake
viṣṇuṁ ca dakṣiṇe kukṣau bāhau ca madhusūdanam
trivikramaṁ kandhare tu vāmanaṁ vāma-pārśvake
ś rīdharaṁ vāma-bāhau tu hṛṣīkeśaṁ tu kandhare
pṛṣṭhe ca padmanābhaṁ ca kaṭyāṁ dāmodaraṁ nyaset

– Padma Purána, Uttama Khanda

Když si nanášíme tilak na čelo (lalāṭu), tak se modlíme, aby bylo naše čelo požehnáno posvátnou silou svatého jména Kéšavy. Aby oblast našeho břicha (udara) byla požehnána silou svatého jména Nárájana. Podobným způsobem aplikujeme tento princip na všech 12 místech, kam si tilak nanášíme.

 

Oděsa, Ukrajina, 2011

Oděsa, Ukrajina, 2011