11-01. Jak vypadá duchovní svět?

Mezi posvátnými mantrami v Upanišadách a Védách a verši Šrímad Bhágavatamu, Šrímad Bhagavad-gíty a Krišna Karnámrity je mnoho podobností. Už odedávna se vznešené svaté osobnosti modlily k Nejvyššímu Pánu, Nejvyšší Kosmické Síle a prosili o požehnání pro celé lidstvo. Tito světci, tito oddaní vždy měli velmi laskavou povahu. Když viděli tolik neštěstí v životě lidské společnosti, tak různými způsoby a v různých náladách prosili Nejvyšší Božskou Pravdu o milost. Tito vznešení oddaní Pána hluboce věřili v to, že nepřetržitá meditace a modlitby, vzývající přízeň božského světa, Božské Pravdy, budou velmi nápomocné pro tento svět a vyčistí atmosféru a celé prostředí, ve kterém lidé žijí, a tak se jejich život povznese. Věřili v subtilní efekt mantra meditace a modliteb a v jejich schopnost uklidnit a ulevit nešťastnému lidskému životu. Proto se věnovali různým krásným modlitbám a také skládali nádherné hymny, které vyzývaly příznivou milost, krásu a požehnání. Jedním z těchto veršů je:

madhu vātā ritāyate,

madhu ksharanti sindavah,

madhvīr nah santvoshadhīh,

madhu naktam utoshasi,

madhumat pārthivam rajah

– Ṛg Veda

„Ať je každá vrstva našeho života naplněna krásou, sladkostí a božskou příznivostí. Všechno v našem životě, celé prostředí v tomto světě a v tomto vesmíru nechť získá příznivost Nejvyšší Božské Síly, a tak ať se životy všech naplní sladkostí, blažeností a mírem.“

V Krišna Karnámritě najdeme podobný, ale mnohem hlubší verš. Bilvamangal Thákur, který rozpoznal Krišnu, Osobnost Vesmírné Božské Pravdy, coby vtělení veškeré síly, krásy a sladké blaženosti, v něm popsal svůj vlastní úžasný spontánní zážitek:

madhuraṁ madhuraṁ vapur asya vibhor

madhuraṁ madhuraṁ vadanaṁ madhuram

madhu-gandhi mṛdu-smitam etad aho

madhuraṁ madhuraṁ madhuraṁ madhuram

– Bilvamangal Thákur, Kṛṣṇa–karṇāmṛta 92

Bilvamangal Thákur říká, že kamkoliv se podívá, vidí Pána Krišnu plného sladké síly, krásy a božského šarmu. Oslavuje Ho jako svého milovaného a vidí Ho jako nekonečný zdroj veškeré božské extáze, sladkosti a krásy.

Bilvamangal Thákur a také další vznešení oddaní realizovali skutečnost, že na transcendentální úrovni Gólóky, Krišnova transcendentálního příbytku, je všechno ovládáno mocí krásy, nikoliv mocí síly. Krása a síla lásky ovládá vše, co se v Krišnově transcendentálním příbytku děje. Hrubá síla nehraje žádnou roli, ale naopak je podmaněná silou extatické lásky ke Krišnovi. Šríla Guru Maharádž říkával, že všechna spravedlnost na této úrovni se řídí láskou, ne nějakými suchými formálními legálními pravidly. Taková je povaha vznešeného světa transcendence, božského domova Pána Krišny. V Brahma Samhitě můžeme najít tento popis:

śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo

drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam

kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī

cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca

sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān

nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ

bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ

vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye

– Brahma-saṁhitā 5.56

Tyto dva verše popisují povahu božského světa, Krišnova božského sídla. Slova tam nejsou obyčejnou zvukovou vibrací, ale stanou se písní; extatickou láskyplnou písní ke Krišnovi. A každý krok už není obyčejným krokem či obyčejnou chůzí, ale změní se v taneční krok. Oddaní, Krišnovi milující služebníci, se na sebe nedívají obyčejným zrakem, ale vše se změní v nádherné pohledy. Vše na této úrovni je tak krásné, že se to stane uměním – nic není obyčejné nebo prosté. A to proto, že Nejvyšší Pán tohoto sídla je sám velký umělec. On dokonce ani nestojí obyčejným způsobem, ale zaujímá krásnou, na třech místech prohnutou pozici. I flétnu drží velmi umělecky a velmi umělecky na ni i hraje. Protože samotný Bůh a Bohyně tohoto sídla jsou tak umělečtí a krásní, stane se uměleckým a romanticky krásným i vše ostatní.

V řekách na této úrovni neteče obyčejná voda, ale proudí v nich nektarová chuť. Vítr tam nefouká obyčejně, ale nese v sobě podmanivou, okouzlující vůni Božského Páru. I samotné dýchání na této úrovni je tak zábavné! Pro oddané není vdech a výdech obyčejnou záležitostí, jako je to v tomto světě. Je to pro ně úžasná věc, při které si vychutnávají vůni Božského Páru. Vítr na té úrovni vždy naplněný božskou vůni a také povaha světla je tuze okouzlující – ten svět nemá Slunce ani Měsíc, protože je samovyzařující – sebeosvětlující. Je plný své vlastní záře a třpytu. Je popsáno, že tato záře má sladkou povahu. Není tedy nepříjemná a nezpůsobuje pálení očí. Naopak je tak příjemná, že každý zve toto sladké uklidňující světlo, aby vstoupilo skrze oči do srdce.

Taková je povaha Krišnovy záře. A nejen Jeho – Krišna by nebyl potěšen, kdybych zapomněl zmínit jeho Bohyni, Šrímatí Rádhiku. Měl bych si na to dát pozor a opěvovat nejen Nejvyššího Boha, ale vedle Něj i Nejvyšší Bohyni. Můj milovaný Pane Krišno, žádám tě o odpuštění za to, že někdy vyslovím Tvé jméno samotné, bez jména Tvé Bohyně.

Takový je příbytek Nejvyššího Boha a Nejvyšší Bohyně. Oni jsou tou stejnou tattvou – pravdou – a vzájemně se od sebe neliší. Projevují se ale ve dvou různých nádherných podobách, aby si vychutnali bezbřehý nektar extatických láskyplných vztahů. Pokud by se jeden nestal dvěma, pak by nenastala výměna, komunikace a vzájemné vychutnávání extatických vztahů. To byl hlavní důvod, proč se Jeden stal Dvěma – Nejvyšším Bohem, Rasarádžou, ztělesněním veškeré síly, krásy a blaženosti a Bohyní, známou jako Mahábháva – nejvyšší poživatelkou Krišnovy neomezené krásy a blaženosti. Naším konečným cílem je vstoupit do tohoto transcendentálního příbytku Krišny. Šríla Guru Maharádž říkával, že je to ambroziální cíl života.

anarpita-carīṁ cirāt karuṇayāvatīrṇaḥ kalau
samarpayitum unnatojjvala-rasāṁ sva-bhakti-śriyam
hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ
sadā hṛdaya-kandare sphuratu vaḥ śacī-nandanaḥ

– Caitanya-caritāmṛta, Ādi 1.4

Pán Čaitanja se v tomto světě zjevil díky svému milosrdentví, díky své milostivé povaze a dobrotivému srdci. Světu oddaných představil zcela nesrovnatelný dar Krišna-premy, který nikdy předtím nebyl darován a ani nemohl být. Proto se Mu říká anarpita-carī. Šríla Rúpa Goswámí Prabhu chtěl poukázat na to, jak úžasná je povaha a prezentace Šrímána Maháprabhua, proto řekl, že Pán Čaitanja nedal světu něco světského, dočasného či zničitelného, ale daroval nesrovnatelný neocenitelný nektarový poklad, kterým je blažená láska ke Krišnovi. Dosažení této lásky ve věčnosti je nejvyšším životním naplněním. Nejvyšší extatické naplnění života je popsáno v tomto verši jako dar Čaitanji Maháprabhua. Rúpa Goswámí vysvěluje, proč to byl nesrovantelný a neocenitelný dar – protože Šrímán Maháprabhu oddaným nedal pouze obyčejnou extatickou lásku Krišnovi, ale představil tu nejvyšší ezoterickou blaženou lásku ke Němu. A to je nejvyšší božský dar – extatická láska ke Krišnovi v nejvyšších mileneckých náladách. Musíme to ale chápat transcendentálně, nikoliv hmotně. Madhurya rasam. Pochopení madhurya rasam Gólóky Vrindávany nikdy nemá nic společeného s mileneckými náladami této hmotné úrovně. Je to něco mnohem většího, proto se používá výraz „transcendentální“. Šríla Rúpa Goswámípád ve svém srdci pocítil vzedmutí lásky k Pánu Gourángovi a popsal jeho slávu jako hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ. „Vzdávám mé nejuctivější a nejoddanější poklony lotosovým nohám tohoto nádherného Pána Krišny, který se objevil v podobě zlatého Pána Gourangy – pokrytého zlatou pletí a náladou Šrímatí Rádhárání.“ Takový je význam tohoto verše.