V Písmech, jako je Brahma Samhita, se dočteme, jak vypadá tento transcendentální ráj… Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1nN0IJ3SfS8rq7REBW0y6LOMHLZnlKJYM/view?usp=sharing

Jak vypadá duchovní svět?
Na začátek tohoto příznivého programu bych chtěl pozdravit všechny vás, dobré duše, které jste se tu sešly.
Mezi védskými a upanišadskými svatými mantrami a verši Šrímad Bhágavatamu, Šrímad Bhagavad-gíty a Krišna Karnámrity je mnoho podobností. Vznešené svaté osobnosti byly od dávných dob vždy zaměstnány v modlitbách k Nejvyššímu Pánu, Nejvyšší Kosmické Síle a prosili o požehnání pro celé lidstvo. Takovou mají tito světci laskavou povahu. Když vidí tolik neštěstí v životě duší, v lidské společnosti, tak různými způsoby a v různých náladách prosí milost Nejvyšší Božské Pravdy. Tito vznešení oddaní Pána hluboce věří v to, že nepřetržitá meditace a modlitby, vzývající přízeň božského světa, Božské Pravdy, budou velmi příznivé a vyčistí atmosféru a celé prostředí, ve kterém lidé žijí, a tak se pozvedne jejich život. Věřili v subtilní efekt mantra meditace a modliteb a jejich moc uklidnit a ulevit nešťastnému lidskému životu. Proto se zaměstnali různými krásnými modlitbami a také skládali nádherné hymny, které žádaly o příznivou milost, krásu a požehnání.
Jeden z těchto veršů:
madhu vātā ritāyate,
madhu ksharanti sindavah,
madhvīr nah santvoshadhīh,
madhu naktam utoshasi,
madhumat pārthivam rajah
(Ṛg Veda)
„Ať je každá úroveň našeho života naplněna krásou a sladkostí a božskou příznivostí. Všechno v našem životě, celé prostředí v tomto světě a v tomto vesmíru, ať získá příznivost Nejvyšší Božské Síly, a tak ať je život všech plný sladkosti, blaženosti a míru.“
V Krišna Karnámritě najdeme podobný, ale mnohem hlubší verš. Bilvamangal Thákur, který poznal Krišnu, Osobnost Vesmírné Božské Pravdy, jako vtělení veškeré síly, krásy a sladké blaženosti, v něm popsal svoji vlastní spontánní úžasnou zkušenost:
madhuraṁ madhuraṁ vapur asya vibhor
madhuraṁ madhuraṁ vadanaṁ madhuram |
madhu-gandhi mṛdu-smitam etad aho
madhuraṁ madhuraṁ madhuraṁ madhuram
(Krisna Karnamrita, verš 92)
Bilvamangal Thákur kamkoliv se podívá, vidí Pána Krišnu plného sladké síly, krásy a božského šarmu. Oslavuje Ho jako svého milovaného a vidí Ho jako nekonečný zdroj veškeré božské sladkosti a krásy.
Nejen Bilvamangal Thákur, ale také další vznešení oddaní realizovali tuto skutečnost na transcendentální úrovni Gólóky, Krišnova transcendentálního příbytku, kde je všechno ovládáno mocí krásy, nikoliv mocí síly. Krása a síla lásky ovládá vše, co se v Krišnově transcendentálním příbytku děje. Hrubá síla nehraje žádnou roli, ale naopak je podmaněná silou Krišnovy extatické lásky. Taková je úžasná povaha a vlastnosti božského domova Pána Krišny.
Šríla Guru Mahárádža říkával, že všechna spravedlnost na této úrovni se řídí láskou, ne nějakými suchými formálními legálními pravidly. Taková je povaha vznešeného světa transcendence. V Brahma Samhitě (5.56) můžeme najít tento popis:
śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye
Tyto dva verše popisují povahu božského světa, Krišnova božského sídla. Kde každé slovo není obyčejnou zvukovou vibrací, ale stane se písní, extatickou láskyplnou písní ke Krišnovi. A každý krok už není obyčejným krokem či obyčejnou chůzí, ale změní se v taneční krok. Oddaní, Krišnovi milující služebníci, se na sebe nedívají obyčejným zrakem, ale vše se změní v nádherné pohledy. Vše na této úrovni je tak krásné, že se to stane uměním – nic není obyčejné nebo prosté. A to proto, že Nejvyšší Pán tohoto příbytku je sám velký umělec. On nestojí obyčejným způsobem, ale stojí v krásné, na třech místech prohnuté pozici. I flétnu drží a hraje na ni velmi umělecky. Protože samotný Bůh a Bohyně tohoto sídla jsou tak umělečtí a krásní, stane se uměleckým a romanticky krásným i vše ostatní.
V řekách na této úrovni neplyne obyčejná voda, ale proudí v nich nektarová chuť. Vítr tam nefouká obyčejně, ale nese v sobě podmanivou, okouzlující vůni Božského Páru. I samotné dýchání na této úrovni je tak zábavné. Pro oddané není vdech a výdech obyčejnou věcí, jako je to v tomto světě. Je to pro ně úžasná věc, při které si vychutnávají vůni Božského Páru. Zatímco je vítr na této úrovni vždy naplněný božskou vůni, povaha světla je také tak okouzlující – tento svět nemá Slunce ani Měsíc, je sebevyzařující – sebeosvětlující. Je plný své vlastní záře a třpytu. Je popsáno, že tato záře má sladkou povahu – není nepříjemná a nezpůsobuje pálení očí. Naopak oči uklidňuje, je jim příjemná a hřeje srdce.
Taková je povaha Krišnovy záře. A nejen Jeho – Krišna by nebyl potěšen, kdybych zapomněl zmínit jeho Bohyni, Šrímatí Rádhiku. Měl bych si na to dát pozor. Vždycky bych měl opěvovat nejen Nejvyššího Boha, ale vedle Něj i Nejvyšší Bohyni. Můj milovaný Pane Krišno, žádám tě o odpuštění za to, že někdy vyslovím Tvé jméno bez jména Tvé Bohyně.
Takový je příbytek Boha a Bohyně. Oni jsou tou stejnou tattvou, pravdou, ale vzájemně se od sebe liší a zároveň se neliší. Projevují se ve dvou různých podobách, aby si vychutnali bezbřehý nektar extatických láskyplných vztahů. Pokud by se jeden nestal dvěma, pak by tam nebyla výměna a chuť z ní, žádná komunikace a vzájemné vychutnávání těchto extatických vztahů. To byl hlavní důvod, proč se Jeden stal Dvěma – Nejvyšším Pánem, Rasarádžou, ztělesněním veškeré síly, krásy a blaženosti a Bohyní, známou jako Mahábháva – nejvyšší poživatelkou neomezené krásy a blaženosti v Krišnovi. Naším konečným cílem je vstoupit do tohoto transcendentálního příbytku Krišny. Guru Mahárádža říkával, že je to ambroziální cíl života.
Přepsala Malatí d.d.
Korekce Rasa Tattva Dás