09-02. Úvod do vědomí Krišny

PŘEPIS

Povaha duchovního života je neohraničená, neomezená, velmi mystická, krásná a blažená. Pokud se na náš život podíváme jen zúženým materialistickým způsobem, budeme si myslet, že všechno, co máme v životě na práci, se omezuje na světské či rodinné povinnosti a tím to končí. Ve skutečnosti je ale definice a koncepce našeho života velmi široká a neomezená. Jinými slovy potřebujeme se podívat na definici našeho života zcela rozvinutým způsobem, jako na plně rozkvetlý lotos. Teprve pak můžeme pochopit a zakusit jeho krásu, blaženost a nádhernou vůni, takovou, jakou mají květiny v plném rozkvětu.

Od nepaměti velmi moudří a učení lidé hledali vyšší život, protože běžný, konvenční život jim nestačil. Díky svému neúnavnému hledání nakonec došli k nejvyšší Pravdě. Jinými slovy, získali skutečnou realizaci vyššího božského života. Skrze vytrvalou sādhanu (duchovní praxi) byly tyto velké duše schopny dosáhnout realizace božské Pravdy. Takové transcendentální pravdy, která je plná síly, krásy, blaženosti a také věčnosti. Jejich poselství nám dává nesmrtelnou naději, že i my můžeme jednoho dne dosáhnout nejvyšší božské Pravdy, že se k Ní budeme moci přiblížit a obejmout Ho nebo Ji a naplnit tak naše lidské zrození, náš lidský život. Krásné vědomí Krišny vyplní náš život blažeností, krásou, poznáním a pravdou.

Lidé si často myslí, že každé náboženství hlásá nějakou cestu, nějaký systém víry. Teď ale nemluvím jen o nějakém imaginárním systému víry. Mluvím o zřejmé pravdě, kterou realizovala spousta velkých duší minulosti. Pokud jsme my skuteční a náš život je také skutečný, je zcela jasné, že musíme mít nějaký skutečný zdroj, ze kterého pocházíme. Zdravým selským rozumem chápeme jednoduchou záko­nitost, že v tomto světě se nic neděje bez příčiny a následku. Vše, co se děje, vždy následuje systém – řetězec příčin a následků, který plně přijímá i věda. Proto je jasně pochopitelné, že jsme nepřišli do tohoto světa jen nějakou náhodou, ale existovali jsme již před tímto životem a existovat budeme i poté, co tento život skončí.

Proto potřebujeme zaopatřit nejen náš současný život, ale také všechny životy, které přijdou v budoucnu. Každý inteligentní člověk v současnosti přemýšlí o tom, jak si zajistit budoucnost – shromažďuje peníze a majetek, aby mohl žít v budoucnu spokojeně. Stejně tak by skutečně inteligentní lidé měli myslet na to, jak si duchovním způsobem zajistit věčný budoucí život. Protože poté, co toto tělo zemře, je možné dosáhnout velmi šťastného dalšího života.

Někdo může namítnout, že neexistuje důkaz toho, že se po smrti znovu narodíme. Ale to je nepopíratelně prokázáno s ohledem na systém příčiny a následku. Pokud jsme zde teď, budeme přítomní i v budoucnu, protože jsme se tu neobjevili odnikud a také nezmizíme v prázdnotě. To není možné. Všechno v tomto vesmíru následuje systém. Celé stvoření následuje systém, který nelze zcela pochopit. Proto vidíme, že neustále dokola probíhá cyklus rození, žití a smrti. Pán Krišna toto krásně vysvětluje v Bhagavad-gítě: „Podívej, Ardžuno! Když jsi se narodil, nezbytně zemřeš a když zemřeš, nezbytně se zase znovu narodíš.“ Pokud se nenarodíme, pak nezemřeme. Ale když se narodíme, musíme zemřít. Opakem zrození je smrt. Zrození je začátek, smrt je konec. Ale smrt tohoto těla není úplným koncem, je jen začátkem nového života – života po tomto současném životě. Říká se tomu život po smrti a my tomu říkáme život po tomto životě.

Proto nás moudří oddaní nejvyšší Osobnosti božské vesmírné Pravdy neustále volají a žádají nás, abychom se dobře starali nejen o náš současný život, ale i o náš život věčný. K tomu je ale bezpodmínečně zapotřebí duchovní praxe. Šukadéva Gósvámí, jeden z velkých realizovaných světců dávných dob, který byl také jedním z těch, kdo se podíleli na vzniku Šrímad-Bhágavatamu, nám vysvětlil, že náš současný lidský život je neocenitelný. Nikdy bychom ho neměli považovat za obyčejný a neměli bychom ho promarnit. Říká: „Jen pohleďte kolem – na tomto světě je tolik životních druhů! Nežijí tu jen lidé. Když se srovnáte s ostatními životními druhy, zjistíte, že jste měli velké štěstí, že jste se narodili jako lidé. Je to znamení zvláštní milosti Nejvyššího Pána vůči vám. Tento lidský život je pro vás velmi vzácnou zlatou příležitostí a měli byste ho použít pro dosažení toho nejvyššího cíle. Neměli byste ho promarnit obyčejnými, zbytečnými věcmi. Lidským bytostem dal Pán požehnání v podobě vyšší inteligence a citů, schopnosti myslet a možnosti realizace. Mají mnohem větší schopnost chápat než ostatní životní druhy.“

Proto říkáme: „Nežijte život jako zvířata, jen pro hmotné smyslové požitky. Neztrácejte s nimi čas a energii. Raději se nad ně povzneste a snažte se dosáhnout vyššího, neobyčejného života. Pak se budete moci nazývat ideálním člověkem, protože budete dělat něco vyššího než ostatní živočišné druhy. Bude to pro vás přínosné.“ Šukadéva Gósvámí říká, že lidské zrození je velmi vzácné. Je to neocenitelná zlatá příležitost a když ji využijeme, můžeme vykonat spoustu dobrého pro nás samotné i pro celou společnost. Pokud ji ale promarníme a ztratíme, není nikdy jisté, kdy se zase znovu narodíme jako lidé.

Proto nám velcí mudrci vysvětlují, že podobně, jako se staráme o tělo a o mysl, se musíme postarat i o naši vitální duši. Spousta inteligentních lidí chápe, že mimo tělo a mysl je tu i duše a o tu je třeba se starat. Je to velmi jasně pochopitelné. Každý den se staráme o tělo – ráno vstaneme, umyjeme se, najíme se, zacvičíme si – a kromě toho také cítíme potřebu postarat se o naši mentální stránku. Děláme něco pozitivního pro nás či pro společnost, posloucháme pěknou hudbu, projevujeme si vzájemně přátelství, náklonnost a lásku, staráme se o nás i o naše blízké. Podobně se potřebujeme postarat o naši duši – o naši duchovní existenci, která je tu vedle těla a mysli.

Naší skutečnou identitou je duchovní duše, která je úplným základem naší existence – je to základní rovina naší vitální energie. Když se o tuto úroveň duše nepostaráme, pak naše tělo a mysl také nebudou dobře zabezpečené, protože z duše pocházejí. Duši se také říká individuální podoba vitální životní energie a ta je přítomná v každém těle a v každé mysli. Naše tělo i mysl mohou fungovat, protože je duše zplnomocňuje. Moudří lidé nás proto žádají, abychom se v první řadě postarali o duchovní duši, o naše skutečné já. Naše tělo i mysl vzešly z této duše. V tomto hmotném světě vidíme, že když se narodíme, dostaneme určitou neměnnou základní identitu – jsme děti jisté ženy a jistého muže. Postupně získáváme další identity, jako je jméno a podobně. Ale naší základní neměnnou identitou je to, komu jsme se narodili. Podobně duše je naší skutečnou základní identitou. A z duchovního světa jsme dostali návod, jak se o tuto duši, o naše skutečné já, postarat a pozvednout ji.

Když budeme schopni dobře pečovat o naši duchovní duši, naše původní já, pak i toto tělo a mysl rozkvetou – budou krásné a šťastné a nemoci ustoupí, protože se zlepší zdraví. Proto musíme být pevně umístěni v kvalitě dobra. Kvalita dobra znamená opak kvality nevědo­mosti. Život v kvalitě nevědomosti musíme zcela odmítnout a musíme obejmout život v kvalitě dobra.

Šrímán Čaitanja Maháprabhu nám ukázal velmi snadný, ale velmi hodnotný způsob, jak se v této kali-yuze neboli železném věku obracet na nejvyšší božskou Pravdu. Je to možné pouhým zpíváním svatých jmen Boha a Bohyně a láskyplnou službou Jim. Každý rád poslouchá hudbu, zejména sladké písně. Čaitanja Maháprabhu řekl: „Zdrojem veškeré sladkosti, krásy a přitažlivosti v hudbě, kterou máte tak rádi a kterou hodiny a hodiny posloucháte, je ve skutečnosti Pán Krišna a Šrímatí Rádhárání, ženská podoba Boha. Jedno z Jejích jmen je Gandharviká, což znamená nádherná Bohyně všech sladkých písní. Jen si představte, jak rádi posloucháte světské sladké písně. A co se teprve stane, až objevíte duchovní sladkost v transcendentálních svatých jménech a písních o nejvyšším Páru, překrásné Pravdě? Pokud se vám dostane jen zlomku transcendentální chuti oddaných písní Pánu, přemůže vás extáze a neomezená blaženost.“

Proto Pán Čaitanja Maháprabhu doporučoval, abychom se všude, kde jsme, snažili sejít a šťastně a s láskou společně zpívat svatá jména Pána. Když v tom budeme s otevřeným srdcem pokračovat, nemůže se stát, že bychom se necítili dobře. Zpívání a extatický tanec pro Nejvyššího Pána a Jeho uctívání je všeobecně přijímáno jako účinný způsob, jak Ho dosáhnout. Nejvyšší Pán je zdrojem všech našich životů, proto s Ním potřebujeme navázat vztah radostnými, živoucími láskyplnými city. Pak zajisté zakusíme božské štěstí. Je zcela možné, aby se člověk dostal do kontaktu s chutí božské extáze již v tomto životě. Musíme být upřímní a pozvat ji do našeho života, přiblížit se k té blažené realitě a snažit se ji přijmout.

Když jdou lidé na párty, tak si užívají tance a zpěvu. Nikdo to nemůže popřít. Náš nejvyšší milosrdný Pán Čaitanja Maháprabhu řekl, ať se místo světského tance a zpěvu věnujeme duchovnímu tanci a zpěvu, které jsou plné oddané lásky. Když vše prostoupí láska, tak to našemu srdci přinese radost. Podobně, když budeme přistupovat k Nejvyššímu Pánu s pocity lásky a štěstí, On nám dá na oplátku ještě mnohem víc radosti a štěstí. Musíme se naučit, jak se spojit s Nejvyšším Pánem skrze tanec a zpěv.

Dříve nám světci předepisovali různé odříkavé způsoby duchovní praxe. Ale pokud někdo neměl silného ducha, bylo pro něj velmi těžké následovat tyto strastiplné cesty spirituality. Čaitanja Maháprabhu nám ale řekl, že nemusíme podstupovat odříkání, abychom se přiblížili
Nejvyššímu Pánu. Existuje totiž snadná, spontánní, neocenitelná cesta, jak se k Němu přiblížit: láskou, oddanou službou a společným extatickým tancem a zpíváním svatých jmen kdykoliv je to možné.

Pán Čaitanja Maháprabhu je tomto věku kali považován za nejbožštější inkarnaci extatické lásky k Nejvyššímu Pánu. Každý hledá božskou blaženost a extázi, to nikdo nemůže popřít. Nikdo nemůže říct, že nehledá štěstí. To je společný zájem nás všech. Všichni zoufale hledáme skutečnou blaženost a extázi. Pán Čaitanja Maháprabhu projevil tolik božské extáze a lásky, že Ho zcela pohltily. Každý, kdo s ním přišel do kontaktu, byl také zaplaven božským štěstím. Extáze a blaženost, o které mluvíme, není nevědomá, ale osvícená – je to extáze plného poznání a moudrosti. V hmotném světě někdy můžeme vidět blaženou nevědomost. Ale radost, kterou získáváme v duchovním životě, není pod vlivem nevědomosti, ale je vždy plně osvícená. Jinými slovy občas v životě zažijeme iluzorní radost, která nezůstává, ale odchází a přichází. Je velmi dočasná. Na začátku vypadá jako radost, ale končí neštěstím. Taková je povaha hmotné radosti a blaženosti. Když ale jednou započne duchovní radost, tak už nikdy neskončí. Pokračuje do věčnosti. Svojí povahou je pravým opakem iluzorní radosti. Je to radost plná osvícení, moudrosti a citů neodolatelné láskyplné přitažlivosti k Nejvyššímu Pánu. Když hledáme pravé štěstí a blaženost, musíme hledat tento druh vznešeného štěstí a blaženosti.

Všichni jsme si příbuzní a tento věčný vzájemný vztah ve vztahu k Nejvyššímu Pánu musíme objevit. Když probudíme vědomí duše a vědomí Boha a jsme schopni tento věčný láskplný vztah mezi námi vidět, pak zjistíme, že jsme všichni milovanými příbuznými. Brání nám v tom jen překážky nevědomosti. Jakmile tato relativní hmotná omezení zmizí, zjistíme, že jsme všichni spřízněni. Pak budeme moci vnímat a chápat, že se už dlouho všichni známe – já znám vás a vy mě. K tomu je ale třeba objevit ten věčný vztah.

To, o čem mluvím, je pravda, není to jen nějaká květnatá řeč. Nejsou to jen sladká slova bez reálného základu. Mluvím na základě své skutečné realizace. Všichni máme nějakou relativní identitu omezenou časem, místem, okolnostmi, rodinou, barvou pleti, jmé­nem… Ale jaká je absolutní identita? Když se snažíme pochopit naši absolutní identitu, která přesahuje naši relativní identitu, musíme být spiritualisté. Protože v duchovním životě je povaha naší identity, vztahů, chápání a realizace zcela neomezená. Vše v duchovním životě je mystické, protože vše má nekonečně mnoho aspektů. Vše je otevřené – chápání i realizace. Toto ale nenajdeme v tomto omezeném hmot­ném životě.

śṛṇ vanti viśve amṛtasya putrā

– Švétášvatara Upanišad 2.5

Krišna říká svým oddaným: „Zvěstujte ostatním duším, že vy všichni jste synové a dcery nektarové pravdy a tou jsem Já. Ale kvůli vaší nezávislé povaze jste na Mě zapomněli a vzdálili jste se ode Mě. Probuďte se, povstaňte a vraťte se za Mnou, protože jste dětmi nesmr­telné říše.“

Cílem našeho duchovního programu je vrátit se zpět do transcen­dentálního sídla Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání. Je to místo tvořené božským vědomím, kde každé slovo se stane písní a každý krok krásným tancem, kde je voda v řekách nektarem. Nepotřebuje slunce ani měsíc, protože září samo o sobě. Nejen lidé, ale i ptáci, hmyz a rostliny neustále blaženě oddaně slouží svému Pánu. To je naše zaslíbená země. Všechno tam je sladké, krásné, extatické, plné světla. A pokud se tam objeví neštěstí, pak jen proto, aby zvýšilo štěstí. Pokud je tam dočasný smutek, pak je jako hlad, který jen vylepšuje chuť jídla. To by měl být náš cíl. My tam už patříme, ale musíme znovu objevit náš vztah s tímto místem. Zpátky domů, zpátky k Bohu.

Oděsa, Ukrajina, květen 2009