Co je vlastně proces vědomí Krišny a co příznivého nám do života přinese? Přednáška z 18.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.

Český překlad k poslechu online:

Český překlad ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1EoY_jIVHaqF9EGetOTW6nHp8cIfREDnN/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Povaha duchovního, božského světa je neohraničená, neomezená, velmi mystická, krásná a blažená. Všichni víme, že náš život existuje stejně, jako existuje tento svět. Když se podíváme na tento živoucí svět, na nás samotné na na přirozený proud prostoru a času, můžeme vidět, že tím vším nekonečnými způsoby proniká existence Nejvyššího Pána v podobě krásné energie, extáze a míru.

Pokusím se to vysvětlit jednodušeji. Pokud se budeme na náš život dívat velmi omezeným materialistickým způsobem, pak si budeme myslet, že všechno, co máme v životě na práci, je omezeno na světské či rodinné povinnosti. Ve skutečnosti je ale koncepce našeho lidského života velmi široká a neomezená. Jinými slovy – potřebujeme se podívat na definici našeho života zcela rozvinutým způsobem – jako na plně rozkvetlý lotos. Teprve pak můžeme pochopit a zakusit jeho krásu, blaženost a nádhernou vůni; takovou, jakou mají květiny v plném rozkvětu.

Od nepaměti moudří a velmi inteligentní lidé hledali vyšší život, protože ten běžný, konvenční život jim nestačil. Díky svému neúnavnému hledání nakonec došli k Nejvyšší Pravdě. Jinými slovy, získali pravou realizaci vyššího božského života. Skrze vytrvalou sādhanu – duchovní praxi – byly tyto velké duše schopny dosáhnout realizace Božské Pravdy. Takové transcendentální pravdy, která je plná síly, krásy, blaženosti a také věčnosti. Toto poselství nám dává nesmrtelnou naději, že i my můžeme jednoho dne dosáhnout Nejvyšší Božské Pravdy; že se k Ní budeme moci přiblížit a obejmout Ho nebo Ji a naplnit tak naše lidské zrození; náš lidský život. Krásné vědomí Krišny vyplní náš život blažeností, krásou, poznáním a pravdou.

Někteří lidé si myslí, že každé náboženství hlásá nějakou cestu; nějaký systém víry. Ale teď nemluvím jen o nějakém imaginárním systému víry. Mluvím o zřejmé pravdě, kterou realizovala spousta velkých duší minulosti. Když jsem já skutečný a můj život je také skutečný, je zcela jasné, že musím mít nějaký zdroj, ze kterého pocházím. Zdravým selským rozumem chápeme jednoduchou zákonitost, že v tomto světě se nic nestane bez příčiny a následku. Vše, co se děje, vždy následuje systém – řetězec příčin a následků, který plně přijímá i věda. Proto je jasně pochopitelné, že jsme nepřišli do tohoto světa jen nějakou náhodou, ale existovali jsme již před tímto životem a existovat budeme i poté, co tento život skončí.

Proto potřebujeme zaopatřit nejen náš současný život, ale také všechny životy, které přijdou v budoucnu. Každý inteligentní člověk v současnosti přemýšlí o tom, jak si zajistit budoucnost – shromažďuje peníze a majetek, aby mohl žít v budoucnu spokojeně. Stejně tak skutečně inteligentní lidé by měli myslet na to, jak duchovním způsobem zajistit věčný budoucí život. Poté, co toto tělo zemře, je možné dosáhnout velmi šťastného dalšího života.

Někdo může namítnout, že neexistuje důkaz o tom, že se po smrti znovu narodíme. Ale to je nepopíratelně prokázáno s ohledem na systém příčiny a následku. Pokud jsme zde teď, budeme přítomní i v budoucnu, protože jsme se tu neobjevili odnikud a také nezmizíme v prázdnotě. To není možné. Všechno v tomto vesmíru následuje systém. Celé stvoření následuje systém, který nelze zcela pochopit. Proto vidíme, že neustále dokola probíhá cyklus rození, žití a smrti. Pán Krišna toto krásně vysvětluje v Bhagavad-gítě: “Podívej, Ardžuno! Když jsi se narodil, máš právo umřít a když máš právo umřít, zase se znovu narodíš.” Pokud se nenarodíme, pak neumřeme. Ale když se narodíme, musíme umřít. Opakem zrození je smrt. Zrození je začátek, smrt je konec. Ale smrt tohoto těla není úplný konec, je jen začátkem nového života – života po tomto současném životě. Říká se tomu život po smrti a my tomu říkáme život po tomto životě.

Proto nás moudří oddaní Nejvyšší Osobnosti Božské Vesmírné Pravdy neustále volají a žádají nás, abychom se dobře starali nejen o náš současný život, ale i o náš život věčný. K tomu je ale bezpodmínečně potřeba duchovní praxe.

Šukadéva Góswámí, jeden z velkých realizovaných světců dávných dob, který byl také jedním z těch, kdo se podíleli na vzniku Šrímad Bhágavatamu, nám vysvětlil, že náš současný lidský život je neocenitelný. Nikdy bychom ho neměli považovat za zbytečný a obyčejný a neměli bychom ho promarnit. Říká: „Jen rozhlédněte kolem, kolik je na tomto světě životních druhů! Nežijí tu jen lidé. Když se srovnáte s ostatními životními druhy, zjistíte, že jste měli velké štěstí, že jste se narodili jako lidé. Je to znamení zvláštní milosti Nejvyššího Pána vůči Vám. Tento lidský život je pro vás velmi vzácnou zlatou příležitostí a měli byste ho použít pro dosažení toho nejvyššího cíle. Neměli byste ho promarnit obyčejnými, zbytečnými věcmi. Lidským bytostem dal Pán požehnání v podobě vyšší inteligence a citů, přemýšlení a možnosti realizace. Mají mnohem vyšší schopnost chápat než ostatní životní druhy.“

Proto říkáme: „Nežijte život jako zvířata – šelmy nebo hmyz – jen pro hmotné smyslové požitky. Neztrácejte jimi čas a energii. Raději se nad ně povzneste a snažte se dosáhnout vyššího, neobyčejného života. Pak se budete moci nazvat ideálním člověkem, protože budete dělat něco vyššího než ostatní živočišné druhy. Bude to pro vás přínosné.“ Šukadéva Goswámí říká, že lidské zrození je velmi vzácné. Je to neocenitelná zlatá příležitost, které když využijeme, můžeme vykonat spoustu dobrého pro sebe sama i pro celou společnost. Pokud ho ale promarníme a ztratítm, není nikdy jisté, kdy se zase znovu narodíme jako lidé.

Proto nám velcí moudří lidé vysvětlují, že podobně, jako se staráme o tělo a o mysl, se musíme postarat i o naši vitální duši. Spousta inteligentních lidí chápe, že mimo tělo a mysl je tu i duše a o tu je třeba se postarat. Je to velmi jasně pochopitelné. Každý den se staráme o tělo – ráno vstaneme, umyjeme se, najíme se, zacvičíme si – a kromě toho také cítíme potřebu postarat se o naši duševní stránku. Děláme něco pozitivního pro nás či pro společnost, posloucháme pěknou hudbu, projevujeme si vzájemně přátelství, náklonnost a lásku, staráme se o nás a o naše blízké. Podobně se potřebujeme postarat o naši duši – o naši duchovní existenci, která je tu vedle těla a mysli.

Naší skutečnou identitou je duchovní duše, která je úplným základem naší existence – je to základní rovina naší vitální energie. Když se o tuto úroveň duše nepostaráme, pak naše tělo a mysl také nebudou dobře zabezpečené, protože z duše pocházejí. Duši se také říká individuální podoba vitální životní energie a ta je přítomná v každém těle a v každé mysli. Naše tělo i mysl mohou fungovat, protože je duše zplnomocňuje. Velmi moudří lidé nás žádají, abychom se v první řadě postarali o duchovní duši, o naše skutečné já. Naše tělo i mysl vyšli z této duše. V tomto hmotném světě vidíme, že když se narodíme, dostaneme určitou základní identitu – jsme děti této ženy a tohoto muže. Pak dostáváme další identity, jako je jméno a podobně. Ale naší základní neměnnou identitou je to, komu jsme se narodili. Podobně duše je naší skutečnou identitou. A z duchovního světa jsme dostali návod, jak se o tuto duši, o naše skutečné já, postarat a pozvednout ji.

Když budeme schopni dobře pečovat o naši duchovní duši, naše původní já, pak i toto tělo a mysl rozkvetou – budou krásné a šťastné a nemoci ustoupí, protože se zlepší zdraví. Proto musíme být pevně umístěni v kvalitě dobra. Kvalita dobra znamená opak kvality nevědomosti. Žití života v kvalitě nevědomosti musíme zcela odmítnout a musíme obejmout život v kvalitě dobra.

Šrímán Čaitanja Maháprabhu nám ukázal velmi snadný, ale velmi hodnotný způsob, jak se v této kali-yuze, neboli železném věku, obracet na Nejvyšší Božskou Pravdu. Je to možné pouhým zpíváním Svatých Jmen Boha a Bohyně a vykonáváním láskyplné služby. Každý rád poslouchá hudbu; zejména sladké písně. Čaitanja Maháprabhu řekl: „Zdrojem veškeré sladkosti, krásy a přitažlivosti v hudbě, kterou máte tak rádi, je ve skutečnosti Pán Krišna a Šrímatí Rádhárání, ženská podoba Boha. Jedno z Jejích jmen je Gandharvika, což znamená Nádherná Bohyně všech sladkých písní. Jen si představte, jak rádi posloucháte světské sladké písně a co se teprve stane, když objevíte duchovní sladkost v transcendentálních Svatých Jménech a písních o Nejvyšším Páru, Překrásné Pravdě? Pokud se vám dostane jen zlomku transcendentální chuti oddaných písní Pánu, přemůže vás extáze a neomezená blaženost.“

Proto Pán Čaitanja Maháprabhu doporučoval, abychom kdekoliv jsme, se snažili společně sejít a šťastně a s láskou se zaměstnat ve společném zpívání Svatých Jmen Pána. Když v tom budeme s otevřeným srdcem pokračovat, nemůže se stát, abychom se necítili dobře. Zpívání a extatický tanec pro Nejvyššího Pána a Jeho uctívání je obecně přijímáno jako účinný způsob, jak Ho dosáhnout. Nejvyšší Pán je zdrojem našeho veškerého života. Proto se k Němu potřebujeme vztahovat se šťastnými, živoucími pocity lásky. Pak zajisté zakusíme božskou radost. Je zcela možné, aby se člověk dostal do kontaktu s chutí božské extáze již v tomto životě. Musíme být upřímní a pozvat ji do našeho života, přiblížit se k té blažené realitě a snažit se ji přijmout.

Když jdou lidé na párty, tak si užívají tance a zpěvu. Nikdo to nemůže popřít. Náš Nejvyšší milosrdný Pán Čaitanja Maháprabhu řekl, ať se místo světského tanci a zpěvu věnujeme duchovnímu tanci a zpěvu, které jsou plné oddané lásky. Když se věci stanou láskyplnými, tak přinesou radost našemu srdci. Podobně, když se budeme vztahovat k Nejvyššímu Pánu s pocity lásky a štěstí, On nám vrátí mnohem víc radosti a štěstí. Musíme se naučit, jak se spojit s Nejvyšším Pánem skrze tanec a zpěv.

Dříve nám světci předepisovali různé odříkavé způsoby duchovní praxe. Ale pokud někdo neměl silného ducha, bylo pro něj velmi těžké následovat tyto cesty spirituality. Ale Čaitanja Maháprabhu nám řekl, že nemusíme podstupovat odříkání, abychom se přiblížili Nejvyššímu Pánu. Existuje snadná, spontánní, neocenitelná cesta, jak se k Němu přiblížit: láskou, oddanou službou a společným extatickým tancem a zpíváním Svatých Jmen, kdykoliv je to možné.

Pán Čaitanja Maháprabhu je tomto věku kali považován za nejbožstější inkarnaci extatické lásky k Nejvyššímu Pánu. Každý hledá božskou blaženost a extázi; to nikdo nemůže popřít. Nikdo nemůže říct, že nehledá štěstí. To je společný zájem nás všech. Všichni zoufale hledáme blaženost a extázi. Pán Čaitanja Maháprabhu projevil tolik božské extáze a lásky, že Ho zcela pohltily. Kohokoliv, kdo s ním přišel do kontaktu, také zaplavilo božské štěstí. Extáze a blažeost, o které mluvíme, není nevědomá, ale osvícená – je to extáze plného poznání a moudrosti. V hmotném světě někdy můžeme vidět blaženou nevědomost. Ale v duchovním světě radost, kterou získáváme, není pod vlivem nevědomostí, ale je vždy plně osvícená. Jinými slovy, občas v životě zažijeme iluzorní radost, která nezůstává, ale odchází a přichází. Je velmi dočasná. Na začátku vypadá jako radost, ale končí neštěstím. Taková je hmotná povaha hmotné radosti a blaženosti. Když ale jednou započne duchovní radost, tak už nikdy neskončí. Pokračuje do věčnosti. Svojí povahou je pravým opakem nevědomé radosti. Je to radost plná osvícení, moudrosti a citů neodolatelné láskyplné přítažlivosti k Nejvyššímu Pánu. Když hledáme pravé štěstí a blaženost, musíme hledat tento druh vznešeného štěstí a blaženosti.

Všichni jsme si příbuzní a tento věčný vzájemný vztah ve vztahu k Nejvyššímu Pánu musíme objevit. Když probudíme vědomí duše a vědomí Boha a jsme schopní tento věčný láskplný vztah mezi námi vidět, k pak zjistíme, že jsme všichni milovanými příbuznými. Brání nám v tom jen překážky nevědomosti. Jakmile tato relativní hmotná světská omezení zmizí, zjistíme, že jsme všichni spřízněni. Pak budeme moci vnímat a chápat, že se všichni známe už dlouhou dobu – já znám vás a vy mě. K tomu je ale třeba objevit ten věčný vztah.

To, o čem mluvím, je pravda; není to jen nějaká květnatá řeč. Nejsou to jen sladká slova bez reálného základu. Mluvím podle své skutečné realizace. Všichni máme nějakou relativní identitu omezenou časem, místem, okolnostmi, rodinou, barvou plati, jménem… Ale jaká je absolutní identita? Když se snažíme pochopit naši absolutní identitu, která přesahuje naši relativní identitu, musíme být spiritualisté. Protože povaha naší identity, vztahů, chápání a realizace je v duchovním světě zcela neomezená. Vše v duchovním světě je mystické, protože vše má nekonečně mnoho významů. Vše je otevřené – chápání i realizace. Toto ale nenajdeme v tomto omezeném hmotném životě.

Pán Krišna říká živým bytostem – jīvám: „Jste synové a dcery nektarové pravdy a tou jsem Já. Ale kvůli vaší nezávislé povaze jste na Mě zapomněli a vzdálili jste se ode Mě. Probuďte se, povstaňte a vraťe se za mnou, protože vy jste děti nesmrtelné říše.“ Naším konečným duchovním programem je vrátit se zpět do trancendentálního sídla Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání. Je to místo tvořené božským vědomím, kde každé slovo se stane písní a každý krok krásným tancem. Kde jsou řeky plné nektarové vody. Nepotřebuje slunce ani měsíc, protože září sám o sobě. Nejen lidé, ale i ptáci, hmyz a rostliny jsou neustále blaženě zamestnány v oddané službě jejich Pánu. To je naše zaslíbená země. Všechno tam je sladké, krásné, extatické, plné života a pokud se tam objeví neštěstí, pak jen proto, aby zvýšilo štěstí. Pokud je tam dočasný smutek, pak je jako hlad, který zlepšuje chuť jídla. To by měl být náš cíl. My už tam patříme, ale musíme znovu objevit náš vztah s tímto místem. Zpátky domů, zpátky k Bohu.