Proč bychom měli uctívat Nejvyšší Absolutno v podobě Božstva anebo posvátného kamene? Přednáška ze 22.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1mtaSgoKCbx7uJ1Yg_OkvOujpEU-YvBZU/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Svět duchovní realizace je rozsáhlý a tajemný. Duchovní neboli božské pravdy, které v životě realizujeme, jsou také tajemné a mysteri­ózní. Předtím, než budu mluvit o tom, jak uctívat Božstvo śā lagrāmu (posvátného kamene), uvedu několik slov na úvod, abych vyjasnil povahu takového uctívání.

Lidský život je ve skutečnosti neomezený. Když se ale na něj podíváme omezeným způsobem, pak se nám také bude zdát omezený. Jakmile se ale začneme dívat na náš život a na nás samotné ze širšího pohledu, tak zjistíme, že koncept naší identity je zcela neomezený a neohraničený. Je toho tolik, co nám zbývá objevit! Je pravdou, že množství toho, co ještě neznáme, je mnohem větší než to, co už známe.

V minulosti vznešené duchovní osobnosti – velcí jógí či Krišnovi oddaní – tuto pravdu zrealizovali a zjistili, že existují určité vyšší frekvence vědomí duše. Frekvence znamená úroveň, neboli dimenze našeho životního vědomí. A když dokážeme naše vědomí povznést na tuto subtilnější transcendentální úroveň, můžeme toho tolik poznat o pravdě, o našem životě. Objevíme v něm mnoho krásných, úžasných a jedinečných realit. Přestaneme žít tímto omezeným, obyčejným způsobem. Když zůstaneme limitováni světským vědomím, pak těchto pravd nemůžeme dosáhnout.

Stejně jako existují televizní či rádiové vlny, existují i různé frekvence našeho vědomí. Za běžných okolností nedokážeme slyšet zvuk ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Jakmile ale je ten zvuk přenášený rádiovou frekvencí a my máme k dispozici rádio, můžeme ho snadno zachytit. Máme dobu elektronické a satelitní komunikace, takže se spolu můžeme bavit, posílat si zprávy, zvuky či obrázky na vzdálenost tisíců kilometrů, a to vše díky jisté specifické frekvenci kosmické energie. Podobně v duchovním životě také můžeme mít spoustu úžasných, krásných realizací a zkušeností skrze vyšší dimenze našeho vědomí. Abychom tohoto cíle dosáhli, potřebujeme se pozvednout pomocí sādhany – duchovní praxe.

Než vysvětlím, jak se vztahovat k śā lagrāma-śile a uctívat Ho se správným pochopením, musím ještě zmínit nějaké další základní věci. Hodně lidí moderní doby nedokáže pochopit koncept uctívání Božstev, který máme ve světě oddaných, protože jim to připadá jako uctívání modly či nějakého symbolu. Lidé si většinou myslí: „K čemu mi bude uctívání modly, indického bůžka nebo kusu kamene?“ Toto je běžná otázka, kterou si většina lidí klade. Mají pocit, že nejde o nic víc než jen o následování nějakého imaginárního systému víry. Systém víry znamená, že to není nic vážného – může to být pravda anebo ne.

Odpověď je taková, že nedokážeme něco znát, dokud to nepoznáme. Nedokážeme něco pochopit, dokud to nepochopíme. Ve většině případů naše cesta za nejvyšší duchovní pravdou začíná z úrovně neznalosti. Stejně tak děti se od narození učí spoustu nových věcí, ale neznají je předtím, než je poznají. Začínají z roviny nevědění a postupně se instinktivně a spontánně začínají něco učit. Naše instinktivní úroveň je základem, na kterém se začínáme učit a hroma­dit poznání o životních pravdách. Když dáme dítěti do ruky moudrou knihu, nebude schopné ji přečíst. Co z ní bude mít? Uvidí jen hezké obrázky a papír, ale jinak vůbec nepochopí, co je v ní napsáno a nebude rozumět, k čemu je. Bude ji vnímat jako balík papíru, se kterým se dá hrát a který hezky vypadá, ale na své úrovni nedokáže pochopit víc. Podobně, když se podíváme na Božstvo śā lagrāma a snažíme se skrze něj vztahovat k Nejvyššímu Pánu, na začátečnické úrovni bude vypadat jako obyčejný kámen, podobně jako moudrá kniha z pohledu dítěte vypadá jako štos papíru. Ale když ten stejný śā lagrām uctívá vznešený oddaný nebo oddaná Pána, tak ví, jak se k němu vztahovat, stejně jako učený člověk ví, jak se vztahovat k moudré knize.

Dám ještě další krátký příklad. Duchovní učitel mého duchovního mistra, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur, se jasně zmiňoval ve svých spisech: „Dávejte si pozor, abyste správně chápali, že nejsme žádní uctívači model, jsme uctívači Božstev.“ Mezi uctíváním model a uctíváním Božstev v duchovní náladě je obrovský rozdíl. Skrze vyšší duchovní vizi je možné pochopit, že energie nejvyšší Osobnosti vesmírné pravdy je přítomná naprosto všude, na každém místě. Vitální energie nejvyšší Osobnosti Božství je všude. Nachází se uvnitř i vně nás a proniká celým vesmírem. Toto je zcela zřejmá věc. Bez existence a aktivity této všepronikající nadpřirozené vesmírné Síly bychom neexistovali ani my sami. Narodili jsme se z Ní, stvořila nás a také v Ní žijeme i umíráme. Celý tok našeho života a života celého stvoření se odehrává uvnitř Ní – na různých vlnách, různými způsoby a v různých dimenzích – někdy projeveně a někdy mysticky skrytě. Koncepce místa, času, situace, vitální životní síly a existence našeho vědomí neboli duše – vše pochází ze stejné původní všeprostupující Energie.

Alberta Einsteina, jednoho z nejznámějších vědců lidské civilizace, tato zkušenost zcela ohromila. V jeden moment během svých objevů byl naprosto fascinován tím, jak stál před neomezeným oceánem poznání a pravd, které ještě bylo třeba objevit. Rozlehlost, úžasnost a mystičnost této nejvyšší vesmírné Pravdy ho šokovala. Nezbylo mu nic jiného, než se v naprosté úctě sklonit před touto vševědoucí a vše­prostu­pující nadpřirozenou Silou a Osobností, která za Ní stojí. Řekl: „Věřím v toto projevení Boha, ze kterého jsem zakusil jen kousíček. A netuším, co by se stalo, kdybych ho zakusil víc – zdali bych to vůbec dokázal pojmout.“

Nejvyšší vesmírná Energie je přítomná všude. Je tedy také přítomná v podobě Božstva anebo posvátného kamene. Uctívání Božstev není nikdy symbolické a není to uctívání model. Je to uctívání nejvyšší Osobnosti transcendentální Pravdy ve specifické podobě, na specific­kém místě a se specifickou milující náladou našeho srdce. Uctívání Božstva znamená uctívání nejvyššího Boha v této podobě – vztahování se k nejniternější duchovní energii Boha ukryté v Božstvu nebo v posvátném kameni. Nikdy to není materialistické uctívání modly. To musíme pochopit. Mluvíme o duchovním světě a duchovních prakti­kách, nikoliv o hmotných činnostech. Na Božstva by se mělo pohlížet duchovně, nikoliv s materialistickým vědomím. Když se na śā lagrām budeme dívat materialisticky, bude to pro nás kus kamene. Na druhou stranu, když se na stejný kus posvátného kamene budeme dívat s duchovní náladou a s duchovním vědomím, pak se to stane skutečným uctíváním śā lagrāmu. Śā lagrām je uctíván duchovní náladou, nikoliv materialistickými rituály.

Lidský život má mnohem vyšší hodnotu než vlajka nějaké země. Vlajka je jen kombinací různých látek, nějakých ozdob a bambusové nebo kovové tyče. Ale během války často vojáci obětují život za to, aby ubránili čest této vlajky. Proč? Protože tato vlajka pro ně není jen nějakou hmotnou věcí, ale reprezentuje úctu, slávu a nezávislost jejich země, a proto pro ně má tak vysokou hodnotu. Z této úrovně se můžeme snažit pochopit princip uctívání Božstev – vzdáváme naši hlubokou úctu konkrétní podobě Nejvyššího Pána a věříme, že skrze toto médium ji Pán přijme.

Můžeme namítnout, že se k nejvyšší Osobnosti božské pravdy můžeme vztahovat v podobě nějaké nádherné energie, třeba jako je záře vycházejícího slunce, vlny oceánu, nebo třpyt měsíčné noci. Existuje přece tolik způsobů! Proč se musíme k Pánu vztahovat právě skrze podobu Božstva? Moudří lidé, vznešení oddaní odpovídají na tuto otázku na základě vlastní zkušenosti. Říkají, že k nejvyšší Osobnosti vesmírné pravdy se samozřejmě můžeme vztahovat i takto, neboť je to jeden ze zavedených způsobů. Ale kromě toho můžeme najít i osobnější, specifičtější způsoby – uctívat Pána na určitém místě a v určité podobě Božstva nebo śā lagrāmu. V povaze máme uctívání Boha jak bez podoby, tak s podobou.

Svatá písma popisují tři způsoby, jak se vztahovat k nejvyššímu absolutnímu Dobru: brahmeti – skrze koncepci Brahmanu, param­ātmeti – skrze koncepci Paramátmy (Nadduše) a skrze koncepci Bhagavána – Boha. Brahman je úžasná mystická podoba energie nejvyšší Reality. K té se můžeme spontánně a snadno vztahovat z nitra našeho srdce. Nebo se můžeme vztahovat k přítomnosti té stejné nejvyšší Reality uvnitř nás, v našem životě, v podobě Nadduše, k naší nejdražší Paramátmě – stejně jako to dělají jógí. A když máme otevřenou mysl, můžeme se krásně vztahovat k té samé nejvyšší vesmírné energii jako k osobnosti. Bůh může přijít k vám a vy Ho můžete osobně pocítit, stejně jako cítíte láskyplný vztah s nějakým člověkem.

Nejvyšší vesmírná Pravda je tak velká, tak rozlehlá a tak obrovská, že je pro nás těžké se k ní vztahovat osobně. Neosobně to jde, ale osobně je to velmi složité. A my jsme jen Její nepatrnou částečkou. Ale přesto je přirozeným lidským instinktem vztahovat se k nejvyšší životní Pravdě prostřednictvím nějakého vztahu a ne zcela neosobně.

Vznešení oddaní zjistili, že nejenže my jsme osoby, přestože maličké, ale také zároveň existuje velká osobnost. Nejvyšší Pravda má rovněž osobnost, ale ta je tak obrovská, že ji nedokážeme pochopit. Ale je tam. Tito oddaní tuto pravdu popsali na základě své vlastní zkušenosti. Řekli: „Nic na světě se nestane bez příčiny a následku. Všechno následuje tento systém, tento řetězec akcí a reakcí.“ Z příčiny vzejde následek a ten se pak sám stává příčinou dalšího následku, a tak to jde dál a dál. Stvoření funguje tímto způsobem od nepaměti. Žádný moderní vědecký objev by nebyl možný, kdyby příroda nenásledovala tento systém příčin a následků. V tomto světě není nic náhoda či nehoda. Všechno následuje systém. Jen když se v našich životech stane něco, co nechápeme a nedokážeme si to vysvětlit pomocí naší inteligence, pak to považujeme za náhodu. Jakmile máme poznání, můžeme vidět příčinu a pak už se nám to nezdá jako náhoda či nehoda. Dokážeme pochopit, že i náš současný život není jen náhoda, že následuje věčný systém, který existoval v minulosti, existuje v přítomnosti a bude existovat i v budoucnosti. Je to zcela zřejmé a nikdo to nemůže popřít.

Moudří lidé, jako náš Gurudév a další vznešení oddaní, velmi pěkně vysvětlují, jak lze aplikovat koncepci osobnosti na něco obrovského. Ve svatých písmech je napsáno, že i planety mají osobnost. Planeta Země není jen mrtvá hmota, ale obsahuje život, proto z ní pochází tolik života. I když vypadá jako pouhý kus hmoty, je Matka Země plná života, protože kdyby nebyla, tak by se z ní nemohlo narodit tolik živých bytostí. Vesmír vypadá prázdný. Ale je to tak? Vůbec ne! I když vypadá pustý, je plný síly. Existuje tolik různých dimenzí života, které jsou v něm přítomné. Vesmír je tak silný, že v sobě drží všechny planetární soustavy. Jak dlouho my udržíme nějakou těžkou věc? Prázdně vypadající vesmír drží všechny hvězdy a planety již od nepaměti. Podle toho můžeme vidět, jak silný tento na pohled prázdný vesmír je.

Gurudéva dal krásný příklad, jak se vztahovat k obrovské osobnosti. Představme si, že nám po těle leze nějaký hmyz. Jak nás bude vnímat? Nebude nás chápat jako lidskou osobnost. Bude nás vidět dle svých omezených zkušeností a poznání. Bude ho vnímat jen na základě svého úzkého spektra zájmů. Řekne si: „Tady je dobrá kůže, vychází z ní pot, který docela dobře chutná, můžu tu založit rodinu a najíst se.“ Hmyz nás nikdy nebude vidět jako osobnost. Nikdy nás nebude chápat jako velkého učitele, slavného doktora či mudrce. Když se na nás podívá tygr, jediné, co mu přijde na mysl, je jídlo. Jak by mohl pochopit člověka? Řekne si: „To je zajímavé zvíře, je neozbrojené, jeho krev bude chutnat dobře. Přestože to vzpřímené zvíře se dvěma rukama a dvěma nohama vypadá bezbranně – nemá žádné drápy ani tesáky – občas nás dokáže zabít.“ Když se hmyz pohybuje po našem těle, jeho velmi omezené schopnosti mu nedovolí vidět nás jako osobnost. Podobně tak každý den se na matce Zemi věnujeme mnoha činnostem, ale nedokážeme přímo pochopit její osobnost. Výjimečně inteligentní lidé, vznešení oddaní, na základě vlastní zkušenosti říkají, že vše­prostupující božská Pravda má osobnost, ať už jsme schopni ji pochopit anebo ne.

My máme osobnost, cítění, chtění, myšlení a máme naše srdce, takže náš původce to všechno musí mít také. Kdyby nejvyšší On a Ona neměli osobnost, srdce, cítění, myšlení a chtění, pak bychom je neměli ani my. Naše vlastní existence vědecky dokazuje, že nejvyšší vše­prostupující Energie má osobnost. Protože co je přítomno v následku, musí být přítomno v příčině a co je přítomno v příčině, musí být přítomno i v následku, neboť jsou vzájemně provázané. Je nemožné, aby něco nebylo přítomné v příčině, ale z ničeho nic se to objevilo v následku.

Vznešení oddaní zjistili, že existuje způsob, jak můžeme vidět nejvyšší božskou Energii osobním způsobem, mít s Ní osobní vztah a získat tak nepopsatelně úžasný životní prožitek. Zjistili, že když se na Nejvyššího Pána díváme jako na nekonečnou všeprostupující obrov­skou energii anebo jako na Nadduši, je to v pořádku, ale také se na Něj zároveň můžeme dívat ještě lépe – jako na osobu a mít s Ním osobní vztah bez ohledu na to, jak velký je a jak velkou osobnost má. Koneckonců my jsme Jeho maličké částečky, jeho synové a dcery. Je možné mít věčný a plnohodnotný vztah k Nejvyššímu Pánu.

Když pochopíme zřejmou pravdu, že nejvyšší všeprostupující Energie má také osobnost bez ohledu na to, jak obrovská ta osobnost může být, můžeme s Ním nebo s Ní mít úžasný osobní vztah. Když máme city vycházející ze srdce, pak je má i On nebo Ona. Když se k Němu můžeme vztahovat s oddaností a s hlubokou láskou z hloubi našeho srdce, On nám jednoho dne podobným způsobem odpoví.

Toto všechno jsem vysvětlil, abych objasnil, proč uctíváme Božstva. Uctívání nejvyššího Boha osobním způsobem začíná láskyplnou oddaností. Když oddaný začne s oddanou láskou uctívat Nejvyššího Pána, nejvyšší úžasnou vesmírnou Energii v osobní podobě jako Boha, začne mít v jednu chvíli potřebu vytvořit osobnější atmosféru pro uctívání, než Ho uctívat jen v podobě energie nebo síly. Tento oddaný si udělá chrám a také vytvoří podobu Božstva. Oddaný potřebuje cítit energii Nejvyššího Pána v určité podobě – na oltáři v chrámu – protože je mu osobnější způsob bližší než neosobní uctívání. Oddaní zjistili, že když se vztahují k nejvyššímu Bohu v osobní podobě a s osobními láskyplnými city, pak cítí v srdci více blaženosti. Když se podívají na krásný obrázek nejvyšší Osobnosti Božství a vidí Jeho nádhernou podobu, cítí obrovské štěstí. A také cítí spoustu blaženosti, když slyší nebo zpívají oddané písně složené s láskou, které se na Krišnu obrací osobním způsobem. Pro ty, kteří věří, je velmi snadné to pochopit. Pro ty, kteří se to snaží pochopit logikou, je třeba důkladného vysvětlení.

Celý vesmír je plný zvuku – energie zvuku je všude. Když ale zpíváme nějakou píseň v určité krásné tónině, pak to velmi potěší naše srdce. Znamená to, že se vztahujeme k té energii zvuku v určité podobě, v určitých tónech, a proto si můžeme tu sladkou píseň dobře vychutnat. Vedle vztahování se k Bohu skrze nádherný sluneční svit, západ slunce, nekonečný oceán nebo přírodní krásu se také můžeme podívat na nejúžasnější a nejkrásnější obraz Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání a v srdci zakusit velkou blaženost, pokud v sobě budeme mít oddanou lásku. Ponoříme se do zpívání Jeho svatého jména a v srdci zažijeme extázi. Když oddaný uctívá Pána v podobě posvátného kamene, pak Ho neuvidí jako kus kamene, ale jako reprezentaci nejvyšší Osobnosti božské pravdy v podobě posvátného kamene, a tak k Němu bude i přistupovat.

Na závěr uvedu velmi pěkný příklad toho, jak člověk může duchovně uctívat śā lagrām. Je to, jako by nám někdo dal do ruky velký diamant. Jak se k němu budeme chovat? Jako k nějakému obyčejnému kameni, anebo jako k něčemu opravdu vzácnému a hodnotnému? Vždyť je to jen kámen, v čem je jeho hodnota? Diamant je diamant – je nádherný, třpytí se a odrážejí se v něm všechny barvy a rovněž je velice tvrdý. Subtilní vědomí vnímá, že pokud máme tímto diamantem ozdobené tělo, cítíme se krásnější. Probíhá tam živoucí výměna mezi námi a diamantem. Vyvineme k němu takový vztah, že když ho ztratíme, zlomí nám to srdce. Diamant totiž není obyčejný kámen. Je v mnoha ohledech velmi vzácný. Podobně Božstvo śā lagrāmu není obyčejným posvátným kamínkem. Čím víc o Něm budeme vědět a čím víc k Němu budeme přistupovat vyšším mystickým duchovním způsobem, tím víc budeme vnímat existenci Pána v kameni śā lagrām. Pak Ho můžeme správně uctívat jako podobu Nejvyššího Pána v příznivé podobě kamene.

Oděsa, Ukrajina, 22.5. 2009