19-24. Dobrý a špatný vliv

Malatí d.d.: Proč je tak snadné být ovlivněný špatnými příklady a vlastnostmi ostatních, zatímco je tak těžké být stejným způsobem ovlivněný dobrými příklady?

Bhakti Nandn Swami Maharádž: Tento stav nastává díky podmínění, do kterého iluzorní energie vrhá džívy – duše. Pro džívy – duše – je na této hmotné úrovni přirozené, aby byl přitahovány mahámájou. Dostává se jim tak jistého iluzorního a dočasného štěstí a požitku. Dobrým příkladem je intoxikace. Když člověk začne s intoxikací, zprvu se necítí velmi dobře, neboť tělo si musí zvykat na něco neznámého. Ale když v intoxikaci pokračuje, tak díky energii vytvořené intoxikací bude v tomto stavu zakoušet příjemné zážitky. Začne si myslet, že intoxikace je jeho přítelem a že se díky ní cítí dobře. A tak pokračuje dál a dál – raději se snadno nechá ovlivnit energií intoxikace, než aby žil zdravý a čistý život bez ní.

To je dobrý příklad toho, jak nás podmiňuje mahámája. Džíva něco chce a mahámája – iluzorní energie – je připravená to poskytnout. Dal jsem příklad intoxikace, protože je pro lidi snadno pochopitelný. Je tak jednoduché nechat se ovlivnit i přes to, že inteligence dobře ví, že intoxikace je pro zdraví velmi špatná a že je mnohem lepší se jí vyhnout. Je mnohem lepší a příznivější být ovlivněn pozitivní energií zdravého životního stylu, zatímco intoxikace zdraví akorát zničí.

My jsme podmíněné duše a všichni máme určité tendence užívat si iluze a halucinace. Ale realita a halucinace nejdou dohromady. Přesto ale lidé upřednostňují tyto halucinace a dělají spoustu špatných věcí – třeba skočí z hory, protože si myslí, že budou létat a dělají mnoho dalších věcí., které nejsou v souladu s realitou – s realistickým způsobem života. Pro ně je zdravý, realistický styl života těžký, protože často nevědí, jakým způsobem přijmout štěstí z toho, že budou takový život žít. Myslí si, že takový život je plný úzkosti a není tam místo pro požitek, takže život intoxikace je mnohem lepší. Oni si tak vytváří takzvaný požitek a štěstí, ale z dlouhodobého hlediska jim to přinese spoustu špatného. Jsou schopní to díky inteligenci pochopit, ale stejně se z toho nedokáží dostat. Proč?

Abych se dostal k jádru tvé otázky: je to způsobeno iluzorní kvalitou přírody – kvalitou nevědomosti. My, živé bytosti, vždycky žijeme pod třemi kvalitami hmotné přírody – dobrem, vášní a nevědomostí. To je celkem jasné. A máme tendenci spíše klesat – je to součást nás samotných. Je pro nás snadné poklesnout směrem k nezodpovědnému, iluzornímu, intoxikovanému… a cítit se tak šťastný. Takhle to je a takhle se to děje na této světské úrovni existence. To je odpověď.

My žijeme na světské úrovni života, na světské úrovni existence. Tady to funguje tímto způsobem. Téměř všechny ovládá iluzorní energie. Platí to pro většinu lidí, kromě několika šťastných, osvobozených duší. Většina lidí už je takto podmíněných – předpodmíněných – díky své minulé karmě, současné karmě a jejich následkům.

Někdy se stane, že běžíme za fatamorgánou v poušti, protože si myslíme, že tam bude voda, ale žádná tam není. I přesto nám honba za imaginární vodou přináší štěstí. Deziluze a poučení přijdou záhy. Tímhle způsobem funguje všechno na této světské úrovni. Proto je našim konečným cílem se z této úrovně vymanit a odejít do božského příbytku našeho Pána Krišny.

Proto mahádžanové – čistí oddaní a moudré duše – zmiňují, že tento hmotný svět není místem pro gentlemany. Není to ideální svět, ve kterém by měl gentleman žít. Světská úroveň existence je prostoupená vykořisťováním, iluzí a deziluzí. Je tu tolik problémů… je to přesný opak toho, co najdeme ve světě božské existence. Čistí oddaní nazývají světskou úroveň existence úrovní vykořisťování. Je to země intoxikace, iluzí a karmy akcí a reakcí. Je to svět cyklu zrození, udržování a smrti. Zatímco povaha transcendentálního světa, Krišnova světa, je charakterizovaným těmito vlastnostmi: věčností, věčnou silou, radostí, věčným a neomezeným uspokojením. Tady je smrtelnost, tam nesmrtelnost. Zde je úroveň vykořisťování, tam je úroveň odevzdání – pozitivního zisku. Tady je úroveň iluze, tam je úroveň osvícení. Úroveň božského Krišna vědomí přinese božské osvícení na každém kroku a v každé životní dimenzi.

Věci fungují tímto způsobem, protože žijeme na světské úrovni existence. Je normální, že se snadno necháme ovlivnit špatnými věcmi, ale dobrými nikoliv. Proto se to zde jmenuje iluzorní svět – tohle je ta iluze. Lidé se nechají snadno ovlivnit špatnými věcmi, ale nenechávají se ovlivnit těmi dobrými věcmi, dobrou společností a dobrými vlastnostmi. Proč to tak je? Musí to tak být. Díky iluzi, nedostatku poznání, pokleslé chuti a vlivu světského prostředí. V tomto hmotném světě jsou také nějaké dobré věci, ale většinou zde jsou ty špatné. Nezačíná to ničím dobrým a ničím dobrým to ani neskončí. Je to směs dobrého a špatného.

Jak můžeme vidět, existují oba druhy prostředí – špatné a dobré. Stejně tak existují dvě já – nižší a vyšší. Máme s tím zkušenost – když se snažíme žít, jak nejlépe můžeme, je to o něčem jiném. Vypadáme jako někdo mnohem lepší – jako prvotřídní, výborný člověk. Když žijeme nejlépe, jak můžeme, tak jsme šťastní, pozitivní, pomáháme sobě i ostatním. Cítíme se blaženě a krásně.

Ale když čelíme naší nižší stránce, můžeme jasně vidět ten rozdíl. Nelíbí se nám, že takoví jsme, ale stejně se to stane – způsobuje to prostředí a našim vlastní podmínění. Ovlivňuje nás jak vyšší, tak nižší podmínění.

Na světské životní úrovni to tak prostě funguje. Když se například zeptáš, proč gravitace působí pouze směrem dolů a ne směrem nahoru? Prostě to tak je a hotovo. Gravitace vždycky táhne dolů, ne nahoru. Když se v nás pohnou city, začneme plakat – a ať už pláčeme ze smutku nebo z radosti, slzy vždycky kanou dolů.

Někdy máme hlad, žízeň a chce se nám spát, někdy se radujeme či jsme zklamaní. Někdy jsme plni naděje a nadšení, jindy jsme sfrustrovaní. Takhle funguje světský život. Proto našim hlavním programem by mělo být hledání lepšího života, lepšího, než je tenhle. Života, ve kterém nebudeme nikdy ovlivnění těmi nižšími věcmi, jako například špatnými vlastnostmi ostatních. Měli bychom být pozitivně naladěni, abychom bylo ovlivněni jen těmi vyššími, pozitivními vlastnostmi a nebyli tak snadno ovlivnění nižšími věcmi. Měli bychom hledat vyšší, božský život.

Proč vypadá temnota jako temnota? Prostě to tak je. Temnota nemůže být světlem a světlo nemůže být temnotou, i když existují vedle sebe.

Někdy nám také negativní životní zážitky v životně pomohou pozitivně. Někdo má sílu zvrátit negativní zkušenost pozitivním způsobem. Díky laskavé vyšší síle se může stát, že naše negativní zkušenost se přeměnění v něco zdravého, co napomůže našemu pozitivnímu pokroku. Musíme se naučit spoustu věcí a často ty špatné životní lekce dostáváme proto, abychom se naučili něco pozitivního.

Je rozdíl mezi smrtelným světským životem a božským životem. Můžeme ten rozdíl vidět, máme tu zkušenost, abychom to mohli porovnat. Abychom pochopili, cítili a realizovali, že božský život je mnohem vyšší, než smrtelný světský život, abychom pochopili, co je dobré a co špatné, potřebujeme mít komparativní zkušenost obojího.

Na dlouhé trati to tak funguje. Když někdo leze na Mt. Everest v Himalájích, při výstupu nezakouší moc dobré pocity. Podstupuje spoustu odříkání, rizika, zimy a strastí. Ale i přesto ty horolezce vede nějaký princip nadšení k tomu, aby pokračovali. A tím je přítažlivost k pýše, cti a hrdinství. “Vylezu na špičku Himalájí, budu velký a slavný, cítím se pyšný, že jsem něco takového zvládnul, zvítězil nad všemi těmi překážkami. Dosáhl jsem svého cíle.” V tom nacházejí uskokojení. I když proces lezení není pěkný – samý led a neustálé ohrožení života, tak v momentě, když vylezou na vrchol a užívají si ten nádherný výhled – všechny ty hory hluboko pod nimi – je to úplně jiné. Je to nová zkušenost, která uspokojí jejich pýchu a díky ní se cítí velcí a hrdinští.

Tento příklad dávám proto, že oni dělají něco nepříjemného, aby nakonec zakusili nějaké štěstí. Proces toho lezení je nepříjemný a nebezpečný, ale oni mají určitou radost z toho dobrodružství, proto to také dělají. Je spousta podobných příkladů. Na internetu najdete tolik lidí, kteří se věnují nejrůznějším věcem a někdy jsou v ohrožení života – skáčou po mrakodrapech a pokud udělají tu nejmenší chybičku, jsou mrtví. Ale přesto to dělají. To je taky druh iluze. Iluze slávy, pýchy – k čemu to skutečně je? Měli bychom vzít na vědomí, že náš život je velmi hodnotný. Mnohem hodnotnější, než tyto gymnastické výkony. Pokud riskujete svůj život jen proto, aby se vytáhli před nějakými lidmi – “Jen se mrkněte, jak jsem úžasný, jak jsem smělý” – v jakýkoliv okamžik může nastat chyba – a chyby dělá každý – a v ten moment jste mrtví. Je s vámi konec.

Když se nestaráš o vlastní život a riskuješ vše jen proto, aby ses cítil velký a uspokojil svoji pýchu a potěšil nějaké lidi, pak se nechováš ke svému životu spravedlivě. To je příklad iluze. Dokážu pochopit, že nějaké dobrodružství k životu patří. Pokud ale riskujeme život, pak považujeme tyhle věci za důležitější, než je život samotný. To je iluze. Říká se tomu iluze pýchy. Iluzorní pýchy. K čemu je někomu pýcha, když je mrtvý? Skutečná sláva života je žití lepšího, zdravého, radostného života. Není potřeba podstupovat nebezpečí a zemřít u toho. Nám byl tento život dán a nemáme právo ho zneužít. Nemáme žádné právo podstupovat taková rizika.

V této světské úrovni existence existuje podmínění, díky kterému jsme zranitelní a snadno ovlivnitelní nějakými nízkými věcmi, ale nejsme ovlivnění dobrými věcmi. To je podmínění duše. A my se snažíme z tohoto podmínění vymanit. Je potřeba se probudit a získat vyšší osvícení. Božské ozáření, osvícení života je potřeba k tomu, abychom pochopili, že něco je pro nás špatné a nenechat se tím ovlivnit, protože nám to ublíží. Měli bychom se nechat ovlivnit dobrými věcmi. Je zapotřebí sebeprobuzení. Čím víc budeme bdělejší, tím vyšší uvědomění budeme mít. Tendence být snadno ovlivněný špatnými věcmi pak odejde. Získáme jinou konstituci a jinou povahu, která bude směřovat k těm dobrým věcem. Musíme se v tom vytrénovat a stát se kvalifikovanějšími, abychom byli snadno ovlivněni těmi dobrými věcmi v životě.

Musíme následovat pokyny Pána Krišny a vědomě se snažit žít náš život v dobré společnosti někoho, kdo je výš, než my – někoho, kdo je lepší, pozitivnější. A také vytvářet vědomou snahu o to, abychom žili náš život v kvalitě dobra tím, že budeme používat naši inteligenci. Žít v dobré společnosti, dělat dobré věci, vyvíjet dobré zvyky. Měli bychom pomáhat sami sobě za pomoci božské inteligence. Krišna nám říká, abychom se stali přáteli sebe samotných. nebuďte svými vlastními nepřáteli.

uddhared ātmanātmānaṁ nātmānam avasādayet

ātmaiva hyātmano bandhur ātmaiva ripur ātmanaḥ

Je třeba se pomocí své mysli osvobodit, nikoliv si způsobit vlastní poklesnutí. Mysl je jak přítelem, tak i nepřítelem podmíněné duše.

Bg 6.5

Staň se přítelem sebe sama a osvoboď se. Měl bys vyvinout vědomé úsilí, aby ses stal svým vlastním nejlepším přítelem. To vědomí uvnitř nás už je, jen ho potřebujeme probudit tím, že budeme používat naši svobodnou vůli co nejlépe, místo toho, abychom ji zneužívali k tomu nejhoršímu. Svobodnou vůli máme všichni. Je jedno, jak moc je duše podmíněná – určitá svobodná vůle tam vždycky je. Krišna nás povzbuzuje, abychom využili té svobodné vůle, kterou nám dal a dosáhli toho nejlepšího v životě. Abychom byli ovlivněni těmi vyššími, pozitivními věcmi místo těch špatných, díky kterým jen poklesneme níž a níž. Je už na nás, jestli budeme vždy naši vlastní nejlepší přátelé.

Probuzení v Krišna vědomí, objevení nás samotných v tomto nádherném božském vědomí, – to je řešení. Raději, než se sbližovat s těmi špatnými věcmi, bychom měli žít lepší život. Obrátit se k těm špatným věcem zády a být ovlivněn pozitivními věcmi Krišna vědomí – pozitivními vlastnostmi božského vědomí nejvyšší blažené nádhery. I když stojíme tváří v tvář všem těm negativním zkušenostem, pořád si můžeme vědomě pomoci nám samotným, aniž bychom byli pesimističtí. Musíme pokračovat v tom vědomém úsilí být dobrými, přijmout dobro a obejmout ho v našem životě. Obejmout ten božský vliv v mém životě.

Když jsme opravdu hodně unavení a spíme, ale vzpomeneme si, že jsme zapomněli udělat něco důležitého – to nás vzbudí ze stavu, ve kterém nemáme žádnou kontrolu neboť nás ovládá energie spánku. Ale ten pocit zodpovědnosti v nás nám dodá sílu, abychom se probudili a udělali to, co máme. Je tam uvnitř v nás. Musíme ho použít a probudit se. Proto mahádžanové říkají: “Vstaň a vezmi si to nejlepší v životě”.

Překlad Malatí d.d.