Jaké typy sankírtanu existují a jak pozvednout náš duchovní život na vyšší úroveň? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1rCjph9DisCUckJXkXOjN3FqsxWGND-43/view?usp=sharing

Sankírtan – zpívání doprovázené krásnou hudbou – má svoje specifické kouzlo. To ale má i tiché a klidné prostředí bez hudby a zpěvu, které je vhodné pro oddanou meditaci o samotě, která při sankírtanu není možná. Můžeme mít jak náladu sankírtanu, tak meditace.

Oddaní vědí, že sankírtan je nejlepší z devíti částí oddané služby – šravanam (naslouchání), kírtanam (zpívání nebo opěvování), višnu smaranam (vzpomínání), páda sevanam (oddané sloužení lotosovým nohám Nejvyššího Pána), arčanam (láskyplné uctívání), vandanam (oddané oslavování), dásjam (sloužení), sakhjam (přátelství) a nakonec átma nivédanam (úplné láskyplné odevzdání se nejvyššímu Milovanému). Sankírtan byl popsán jako nejvýznamnější ze všech těchto činností. Když se zaměstnáme v čistém Krišnově sankírtanu, pak se v něm spojí všech těchto devět částí.

Šrímán Maháprabhu představil vědomí Krišny zejména skrze sankírtan. Sankírtan znamená popisování a rozšiřování slávy Nejvyššího milovaného Pána, opěvování námy (jména), rúpy (podoby), guny (vlastností), líly (zábav), parikáry a vašišty (společníků).

Krišna sankírtan, představený Čaitanjou Maháprabhuem, má trojí aspekt:

1. aspekt pronášení

2. aspekt zpívání

3. aspekt propagace, kázání

Sankírtan znamená, že bychom se měli věnovat těmto třem aspektům sankírtanu. Měli bychom pronášet Svatá Jména Nejvyššího Pána, zpívat je a opěvovat Jeho slávu a také toto všechno propagovat – mluvit a vyprávět o tom. Tyto tři aspekty společně tvoří koncept Krišna sankírtanu, jak jej popsal Pán Čaitanja Maháprabhu. Ten také poukázal na to, že všech devět částí oddanosti může být spojeno v Krišna sankírtanu za předpokladu, že je vykonáván čistě.

Otázkou je, jak páda sevanam – láskyplná služba – může být obsažená v sankírtanu? Když se čistý oddaný věnuje náma bhadžanu, pak důsledkem je, že se v subjektivním světe jeho realizace zjeví náma, rúpa, guna a líla a všechno ostatní. Jinými slovy – transcendentální zábavy Božského Páru, Šrímána Maháprabhua a Panča Tattvy se přímo objeví v jeho srdci a on má s těmito zábavami přímou zkušenost. Takový vznešený oddaný se pak může zaměstnat v přímé aktivní službě Božskému Páru ve svém vlastním vnitřním světe. To je docela dobře možné a reálně se to děje.

Oddaní by proto měli brát na zřetel všechny tyto tři způsoby Krišna sankírtanu a následovat princip Upadešámrity, ve které Šríla Rúpa Goswámí popisuje šest způsobů, jak podpořit naši oddanost:

dadāti pratigṛhṇāti guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

Přijímáme a dáváme. Mezi oddanými by měly probíhat transcendentální výměny. Když mluvíme o přijetí společnosti oddaných, pak to znamená, že tam probíhá výměna. Bez živoucí výměny by sdružování nemohlo fungovat a bylo by jen nepřímé. Se sádhuy nebo oddanými se sdružujeme tak, že se k nim živě vztahujeme a máme s nimi vzájemnou výměnu. Účastnit se sankírtanu také znamená přijetí společnosti sádhua, Svatého Jména a oddaných písní. Není ani třeba zmiňovat, že svatá společnost je velmi nápomocná a prospěšná k rozvoji našeho duchovního života.

Metoda zaměstnání se v čistém Krišna sankírtanu je založená právě na tomto pokynu, který nám milostivě udělil Šríla Rúpa Gosvámí – dadāti pratigṛhṇāti. Výměna v podobě transcendentálního dávání a příjímání mezi oddanými podporuje a zlepšuje náš život v oddanosti. Poznávání srdce ostatních oddaných a otevírání jim našeho vlastního srdce (guhyam ākhyāti pṛcchati), nabízení prasádam oddaným a přijímání jejich prasádam – takto vypadá láskyplné sdílení mezi oddanými. Když máme společnost sádhuů a oddaných, tak bychom měli pamatovat na to, abychom nejen přijímali jejich společnost, ale abychom jim také otevřeli naše srdce, aby mezi našimi srdci mohla proběhnout živoucí výměna. Tak vypadá skutečné sdružování se s oddanými.

Princip Maháprabhuova sankírtanu je založený právě na principu Upadešámrity, který jsem nyní popsal. Vidíme, že když se Šríman Maháprabhu a Jeho drazí oddaní ponořili do Krišna sankírtanu, probíhala tam spousta láskyplných výměn – společně zpívali, tančili, objímali se a vzájemně sdíleli své blažené pocity.

Proč kladu takový důraz na to, abychom se vždy snažili kultivovat společný sankírtan? Někdy máme tendenci k sankírtanu přistupovat ledabyle. Přitom v něm je tolik nektarového pokladu radosti, který nám Maháprabhu odhalil! Nikdy bychom ho neměli dělat ledabyle, ale vždy bychom ho měli brát jako extatickou posvátnou meditaci zpěvem. Tak bude potěšen jak Pán Čaitanja Maháprabhu, tak Rádhá a Krišna a udělí nám svoji milost. My pak budeme skrze sankírtan požehnáni vyšším štěstím.

Vždy bychom měli mít na mysli první verš Šikšáštakam, který popisuje úžasnou slávu Krišna sankírtanu:

ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam

Poslední dva řádky prvního verše popisují, jak neomezeně blažený a extatický Krišnův sankírtan může být. Niterná povaha Krišna sankírtanu je plná transcendentální blaženosti. Když se v něm zaměstnáme, měli bychom ho dělat jako čistou láskyplnou meditaci v podobě opěvování slávy Nejvyššího Pána.

Když otevřeme Čaitanja Čaritámritu, Čaitanya Bhagavatu, Brihad Bgahavatámritu či Gopála Čampu, nebo kapitoly o tanci rása ve Šrímad Bhagavatámu, co najdeme? Vidíme, že oddaní jsou pohrouženi do extatického zpívání a tančení a opěvování Krišnovy slávy, přemožení štěstím. Můžeme tam všude vidět ve všech činnostech těchto čistých oddaných tolik lásky ke Krišnovi. Takto můžeme získat alespoň náhled na poklad božské blaženosti, kterou sankírtan může přinést. Proto Maháprabhu říká:

ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam

Vlny božské blaženosti se vzdouvají na oceánu Krišna prémy a zalévají tě, zaplavují celé tvé bytí chutí nektarové Krišna prémy.

Koncepce Krišna sankírtanu musí být chápána a zakoušena velmi široce a harmonicky.

Můj Gurudéva někdy dával příklad, že někteří lidé rádi chodí na párty. S přáteli si tam užívají spousty hezké hudby, tance a dobrého jídla. Dělají to proto, že spolu mohou zážitky sdílet a tím se dostat do radostné nálady. Tento příklad nám dává představu, jak úžasná teprve musí být povaha radosti v Krišna sankírtanu, pokud jsme na něj správně naladěni. Kolik božského požitku ve vztahu ke Krišnovi z něho můžeme získat!

Když se podíváme na živoucí Krišna sankírtan Šrímana Maháprabhua a jeho oddaných, můžeme pochopit, jak extatické to může být. I my sami můžeme získat podobnou chuť milostí Pána Čaitanji, pokud budeme k sankírtanu přistupovat upřímně. Když se podíváme na Jeho sankírtan, uvidíme tolik tančení, zpívání, válení se po zemi a spoustu projevů slasti, které procházejí skrze celé bytí. Je to úplně jiný transcendentální extatický svět. Našim cílem by mělo být, aby se alespoň kousek tohoto světa objevil v našem životě.

Jak dosáhnout ništhy (stálosti v bhadžanu)?

Svatá Písma popisují způsoby, jak dosáhnou ništhy (stálého, trvalého oddaného připoutání) v bhadžanu. Ty se ale řídí místem, časem a okolnostmi a také kvalitou člověka, který bhadžan provádí. Šríla Rúpa Gosvámípád popsal v Bhakti Rasámrita tyto úrovně jako stupně pro dosažení ništhy:

1. sraddha
2.
sadhu-sanga
3.
bhajana-kriya
4.
anartha nivrtti

Obecně platí, že by měl člověk napřed vědomě kultivovat šraddhu – upřímnou úctu k Nejvyššímu Pánu a jeho oddaným. Během toho by měl člověk s veškerou pokorou přistoupit k sádhuovi, k čistému oddanému a přijmout jeho společnost (sádhu sanga). Tak jsou splněny první dva body. Díky vlivu svaté společnosti pak přichází prvotní úroveň oddaných činností, známá jako bhadžana krija. Během vykonávání bhadžana krijá se postupně vytrácí všechny anárthy, špatné sklony a následky špatné karmy. Čím více mizí z našich životů negativní plody karmy (anárthy) a my se zaměstnáváme v oddané službě pod laskavým vedením čistých oddaných či Gurua, pak se na této úrovni pomalu začne objevovat ništha. Také se jí říká trvalost, stálost, protože na této úrovni člověk cítí trvalou připoutanost a láskyplnou oddanost ke službě Nejvyššímu Pánu a Paní.

Přichází hlavní praktická otázka – jak tyto kroky v našich životech učinit? Někdy vidíme, že přijdou oddaní, zaměstnají se v sankírtanu, mají společnost světců, dělají oddanou službu, ale i přesto se u nich skutečná ništha nedostaví. Hodně oddaných se strachuje, zda dokážou ništhy skutečně dosáhnout.

Milosrdní Pánové – Pán Krišna a Šríman Maháprabhu – a také jejich vznešení oddaní nás žádají, abychom se příliš nestrachovali a abychom nebyli příliš zklamaní. Ubezpečili nás, že pokud budeme pevně a s vírou následovat proces vědomí Krišny, tak jednoho dne se to stane – zjistíme, že ništha vstoupila do našich životů. Říkají nám, abychom nebyli skleslí a smutní, že ani po mnoha letech se v našich životech nic podstatného nestalo. Nebojte se a nebuďte zklamaní. Mějte srdce naplněné nesmrtelnou nadějí, že jednoho dne budete požehnaní štěstím, že se to ve vašem životě skutečně stane.

Jak začít pěstovat šraddhu – úctu k Nejvyššímu Pánu a Jeho oddaným? Krišna říká v Bhagavad-gítě: „Pochop, že světci jsou těmi nejlepšími přáteli a dobrodinci, které máš. Jakmile to pochopíš, budeš k nim přirozeně cítit úctu.“ Díky této úctě sádhuům může člověk okamžitě přijmout jejich společnost a jejich vedení a pak pro něj bude mnohem snazší kultivovat život ve vědomí Krišny. Svatá společnost je velmi účinná a příznivá. Přijetí společnosti čistých oddaných znamená uctivé následování toho, co říkají. Nestačí se jen sdružovat v jejich blízkosti, přijímat jejich daršan či vzdávat úctu, věnovat nějaký příspěvek a pak „Haribol, Maharádž!“. I když i tyto činnosti mají také své příznivé důsledky, sádhu sanga znamená mnohem víc. Znamená to přijetí vedení sádhua, čistého oddaného a následování jeho pokynů. Pak je jisté, že se dostaví božské požehnání.

V Bhagavadgítě Krišna klade velký důraz pro začátečnickou úroveň na abhjása jógu:

atha cittaḿ samādhātuḿ
na śaknoṣi mayi sthiram
abhyāsa-yogena tato
mām icchāptuḿ dhanañ-jaya

I když necítíte přirozený respekt a lásku pro Pána a oddané, je to jako když berete lék – jen pokračujte, zvykněte si pěstovat vás duchovní život a jednoho dne ve vašem životě nastane skutečná příznivá změna. Prakticky to funguje tak, že dokud nezačneme, nic se nestane. Jakmile ale s něčím začneme, věci se začínají dít. Měli bychom tedy použít zdravou sílu, abychom věci rozhýbali.

Na duchovní setkání se někteří oddaní se na ně přirozeně velmi těší. Rádi chodí na programy a naslouchají nektarové Hari kathá z úst sádhuů. Na druhou stranu jsou jiní oddaní, kterým se moc nechce přijít, protože jsou zaměstnaní jinými věcmi – rodinou, prací a podobně. Ale i když se jim moc nechce, přesvědčí svoji mysl, že by tam jít měli, protože vědí, že je to jejich pěkná povinnost. Když nakonec dorazí a začnou naslouchat Krišna kathá, tak se cítí pěkně a šťastně. Přirozeně pak začnou vnímat, že jsme všichni jedna rodina, která se sešla, aby naslouchala o Krišnovi. Takhle to funguje. Proto by se taková rodinná setkání měla čas od času pořádat, aby to prospělo kultivaci duchovního života.

Následováním kroků šraddha, sádhu sangha, bhadžana krija, anartha nivritti se dostaví ništha. Když budeme pokračovat v tomto procesu, ništha přijde.