Jaké typy sankírtanu existují a jak pozvednout náš duchovní život na vyšší úroveň? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1rCjph9DisCUckJXkXOjN3FqsxWGND-43/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Své specifické kouzlo má jak saṅkīrtan (pronášení či zpěv svatého jména) v podobě zpívání doprovázeného krásnou hudbou, tak také oddaná meditace o samotě v tichém a klidném prostředí bez hudby a zpěvu, která při hlasitém saṅkīrtanu není možná. Existuje jak nálada saṅkīrtanu, tak meditace.
Oddaní vědí, že saṅkīrtan je nejlepší z devíti částí oddané služby – ś ravanam (naslouchání), kīrtanam (zpívání nebo opěvování), viṣṇu smaranam (vzpomínání), pāda sevanam (oddané sloužení lotosovým nohám Nejvyššího Pána), arcanam (láskyplné uctívání), vandanam (oddané oslavování), dāsyam (sloužení), sakhyam (láskyplné přátelství) a nakonec ā tma nivedanam (dělání toho všeho v úplném láskyplném odevzdání se nejvyššímu Milovanému). Saṅkīrtan byl popsán jako nejvýznamnější ze všech těchto devíti činností. Když se totiž zaměstnáme v čistém Krišna-saṅkīrtanu, pak se v něm spojí všech devět těchto částí.
Šrímán Maháprabhu soustředil celé vědomí Krišny kolem sankīrtanu. Saṅkīrtan znamená popisování, opěvování a rozšiřování slávy nejvyššího milovaného Pána, opěvování nāmy (jména), rūpy (podoby), guny (vlastností), līly (zábav), parikāry (příslušenství) a vaiśiṣṭyi (společníků).
Krišna-saṅkīrtan, představený Čaitanjou Maháprabhuem, má trojí aspekt:
1. aspekt pronášení
2. aspekt zpívání
3. aspekt propagace či kázání
Aby byl saṅkīrtan úplný, měli bychom se věnovat všem těmto třem jeho aspektům. Měli bychom pronášet svatá jména Nejvyššího Pána Krišny, zpívat je a opěvovat Jeho slávu a také toto všechno propagovat – mluvit a vyprávět o tom. Tyto tři aspekty společně tvoří koncept Krišna-saṅkīrtanu, jak jej popsal a představil Šrímán Maháprabhu. Ten také poukázal na to, že všech devět částí oddanosti může být spojeno v Krišna-saṅkīrtanu za předpokladu, že je vykonáván čistě.
Může vyvstat otázka, jak může být pāda-sevanam (láskyplná služba) obsažená v saṅkīrtanu? Když se čistý oddaný nepřetržitě věnuje nāma-bhajanu, pak důsledkem je, že se v subjektivním světě jeho realizace zjeví nāma, rūpa, guna, līlā i všechno ostatní. Jinými slovy, transcendentální zábavy Božského Páru, Šrímána Maháprabhua a Paňča Tattvy se na té úrovni přímo objeví v jeho srdci a on má s těmito zábavami bezprostřední zkušenost. Takový vznešený oddaný se pak může zaměstnat v přímé službě Božskému Páru ve svém vlastním vnitřním světě prožitků. To je docela dobře možné a reálně se to děje.
Oddaní by proto měli brát na zřetel všechny tyto tři způsoby Krišna-saṅkīrtanu a věnovat se mu, následujíc princip Upadešámrity, ve které Šríla Rúpa Gósvámí popisuje šest způsobů, jak podpořit naši oddanost:
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣ aḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
„Dávat a přijímat, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasādam (jídlo obětované Nejvyššímu Pánu) a nabízet prasādam – to je šest znaků lásky, kterou si oddaní navzájem projevují.“
–Šríla Rúpa Gósvámí, Upadešámrita 4
Dadāti pratigṛhṇāti – přijímejme a dávejme. Mezi oddanými by měly probíhat transcendentální výměny. Když mluvíme o přijetí společnosti oddaných, pak to znamená, že tam probíhá výměna. Bez živoucí výměny by sdružování nemohlo fungovat a bylo by jen nepřímé. Se sādhuy neboli oddanými se sdružujeme tak, že s nimi máme živoucí vztahy a probíhá mezi námi vzájemná výměna. Účastnit se saṅkīrtanu také znamená přijmout společnost sādhua, svatého jména a oddaných písní. Není ani třeba zmiňovat, že svatá společnost je velmi nápomocná a prospěšná k rozvoji našeho duchovního života.
Princip neboli metoda čistého Krišna-saṅkīrtanu je založená právě na tomto pokynu, který nám milostivě udělil Šríla Rúpa Gósvámí: dadāti pratigṛhṇāti. Živoucí oddaná výměna v podobě transcendentálního dávání a příjímání mezi oddanými podporuje a zlepšuje náš život v oddanosti. Dávání a přijímání, poznávání srdcí ostatních oddaných a otevírání jim našeho vlastního srdce (guhyam ākhyāti pṛcchati), nabízení prasādam oddaným a přijímání jejich prasādam – takto vypadá láskyplné sdílení mezi oddanými. Je to nálada vzájemné výměny a dělení se s ostatními, která velmi pomáhá našemu oddanému životu. Když máme společnost sādhuů, čistých oddaných, tak bychom měli pamatovat na to, abychom nejen přijímali jejich společnost, ale abychom jim také otevřeli svá srdce, aby mezi našimi srdci mohla proběhnout živoucí výměna. Tak vypadá skutečné sdružování se s oddanými. Princip Maháprabhuova saṅkīrtanu je založený právě na principu Upadešámrity, který jsem nyní popsal. Vidíme, že když se Šríman Maháprabhu a Jeho drazí oddaní ponořili do Krišna-saṅkīrtanu, probíhala tam spousta láskyplných výměn – společně zpívali, tančili, dívali se na sebe, objímali se a vzájemně sdíleli své blažené pocity.
Proč kladu takový důraz na to, abychom se vždy snažili kultivovat společný živoucí saṅkīrtan? Někdy máme tendenci k saṅkīrtanu přistupovat trošku ledabyle. Přitom ve světě saṅkīrtanu je tolik nektarového pokladu radosti, který nám Maháprabhu odhalil! Nikdy bychom ho neměli dělat nedbale, ale vždy bychom ho měli brát jako extatickou posvátnou meditaci zpěvem. Tak bude velmi potěšen jak Pán Čaitanja Maháprabhu, tak Rádhá s Krišnou a udělí nám svoji milost. My pak budeme požehnáni vyšším štěstím v Krišna-saṅkīrtanu.
Vždy bychom měli mít na mysli první verš Šikšáštakam, který popisuje úžasnou slávu Krišna saṅkīrtanu:
ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
ś reyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ā nandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam
„Svaté jméno a oslavování Krišny očistí zrcadlo srdce do takové míry, že se stane schopným a hodným přijmout skutečný odraz Krišnovy krásy. Hasí oheň utrpení v lese rození a umírání. Tak jako večerní lotos rozkvétá v konejšivých paprscích měsíce, s velkým štěstím začne v nektaru svatého jména kvést i srdce. Srdce rozkvetlé extází začne chápat, že skutečnou životní esencí je opěvování Šrí Krišny, které je vyústěním všeho transcendentálního učení a poznání. Když se konečně vyjeví jakožto sféra nejvyššího služebnictví v mādhurya-rase, ukáže se být neustále vychutnávaným nektarem životů dívek z Vradži (vraja-vadhū). Díky této realizaci se duše probudí do svého skutečného vnitřního pokladu – života láskyplného vztahu s Krišnou. Znovu a znovu si vychutnává neomezený nektar, potápí se a vynořuje se ve stále se zvětšujícím oceánu extatické radosti. Veškerá sebepojetí jsou plně uspokojena a očištěna. Krišna-saṅkīrtan je navždy zcela slavný a vítězný, neb svojí božskou, nektaru plnou slastí dobývá srdce i celou existenci.“
– Šikšástaka 1
Poslední dva řádky tohoto verše popisují, jak neomezeně blažený a extatický Krišna-saṅkīrtan může být. Niterná povaha Krišna-saṅkīrtanu je plná transcendentální blaženosti. Když se do něj zapojíme, měli bychom to udělat jako čistou láskyplnou meditaci v podobě opěvování slávy Nejvyššího Pána.
Když otevřeme Čaitanja Čaritámritu, Čaitanja Bhágavatu, Brihad Bhagavatámritu či Gópála Čampu, nebo kapitoly o tanci rāsa ve Šrímad Bhágavatamu, co najdeme? Vidíme, že oddaní jsou pohrouženi do extatického zpívání, tančení a opěvování Krišnovy slávy, přemoženi štěstím. Ve všem, co tito čistí oddaní dělají, můžeme vidět tolik lásky ke Krišnovi! Takto můžeme získat alespoň náhled na poklad božské blaženosti, kterou saṅkīrtan může přinést. Proto Maháprabhu říká: „ā nandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ, sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Vlny božské blaženosti se vzdouvají na oceánu Krišna-premy (čisté lásky ke Krišnovi) a zalévají tě, zaplavují celé tvé bytí chutí nektarové Krišna-premy.“
Koncepce Krišna-saṅkīrtanu musí být chápána a zakoušena velmi široce a harmonicky. Můj Gurudží někdy uváděl příklad lidí, kteří rádi chodí na párty. S přáteli si tam užívají hezké hudby, tance a dobrého jídla. Dělají to proto, že spolu mohou prožitky sdílet a tím se dostat do radostné nálady. Tento příklad nám může dát představu o tom, jak úžasná teprve musí být povaha radosti v Krišna-saṅkīrtanu, pokud jsme na něj správně naladěni. Kolik božského požitku ve vztahu ke Krišnovi z něho můžeme získat!
Když se podíváme na živoucí Krišna-saṅkīrtan Šrímana Maháprabhua a Jeho oddaných, můžeme pochopit, jak extatickým může být. I my sami můžeme získat podobnou chuť milostí Pána Čaitanji, pokud budeme k saṅkīrtanu přistupovat upřímně. Když se podíváme na Jeho saṅkīrtan, uvidíme tolik tance, zpěvu, válení se po zemi, vzájemného objímání se a spoustu projevů slasti, která prostupuje skrze celé bytí. Je to úplně jiný transcendentální extatický svět. Našim cílem by mělo být, aby se alespoň kousek tohoto světa objevil v našem životě.
Máme od sādhuů pouze přijímat anebo jim můžeme také něco dávat? Můžeme jim vůbec něco dát?
Ano, dávání společnosti může probíhat oběma směry Ale předtím, než před sādhuy předstoupíme, musíme se připravit, abychom jim mohli dát pěkný dárek. Jinými slovy, když chceme něco sādhuovi dát, mělo by to být něco hezkého – upřímná úcta, pozitivní přístup k němu a naslouchání jeho slovům. Takový by měl být dar pro sādhua. Pokusím se to vyjasnit. Když chceme dát někomu dar, měli bychom vycítit, jestli je tento dar vhodný a jestli se tomu člověku bude líbit, jestli ho bude zajímat. Takže předtím, než něco sādhuovi dáme, bychom měli zjistit, co darovat a jak. Pak to bude skvělé.
Někdy mohou existovat výjimky. Když člověk dokáže přistoupit k sādhuovi s dětskou nevinností a čistým srdcem, tak sādhu s laskavou náklonností přijme cokoliv, co mu člověk v takové náladě daruje. Dospělí se k sobě chovají určitým způsobem, neboť jsou většinou na podobné úrovni. Ale když za dospělým přijde dítě a začne s ním jednat svým dětským způsobem, tak ten dospělý to chápe – dítě nemusí nutně rozumnět světu dospělých a zvládnout správné dospělé chování. Jeho dětský způsob je považován za pěkný. Stejně tak sādhu může laskavě přijmout jakýkoliv dar od někoho, kdo má dětskou nevinnost.
Svatá písma popisují způsoby, jak dosáhnou niṣṭhy (stálého, trvalého oddaného připoutání) v bhajanu (oddané meditaci). Ty se ale řídí místem, časem a okolnostmi a také kvalitou člověka, který se bhajanu věnuje. Šríla Rúpa Gósvámípád popsal v Bhakti Rasámrita Sindhu tyto úrovně jako stupně pro dosažení niṣṭhy:
1. ś raddhā
2. sādhu-saṅga
3. bhajana-kriyā
4. anartha-nivṛtti
Obecně platí, že by člověk napřed měl vědomě kultivovat ś raddhu – upřímnou úctu k Nejvyššímu Pánu a Jeho oddaným. Během toho by měl s veškerou pokorou přistoupit k sādhuovi (čistému oddanému) a přijmout jeho společnost (sādhu-saṅgu). Tak jsou splněny první dva body. Díky vlivu svaté společnosti přichází prvotní úroveň oddaných činností známá jako bhajana-kriyā. Při bhajana-kriyā se postupně vytrácí všechny anarthy – špatné sklony a následky špatné karmy. Čím více mizí z našich životů negativní plody karmy (anarthy) a my se zaměstnáváme v oddané službě pod laskavým vedením čistých oddaných a Šrí Gurua, tím víc se pomalu začíná objevovat niṣṭha. Také se jí říká vytrvalost či stálost, protože na této úrovni člověk cítí trvalou připoutanost a láskyplnou oddanost ke službě Nejvyššímu Pánu a Paní.
Přichází hlavní praktická otázka: jak tyto kroky v našich životech učinit? Někdy vidíme, že oddaní přijdou, zaměstnají se v saṅkīrtanu, mají společnost světců, dělají oddanou službu, ale i přesto se u nich skutečná niṣṭha nedostaví. Je to realistická otázka a mnoho oddaných se proto strachuje, zdali dokážou niṣṭhy skutečně dosáhnout.
Milosrdní Pánové, Pán Krišna a Šríman Maháprabhu, a také jejich vznešení oddaní nás žádají, abychom se příliš nestrachovali a abychom nebyli příliš zklamaní. Ubezpečili nás, že pokud budeme pevně a s vírou následovat proces vědomí Krišny, tak jednoho dne se to stane – zjistíme, že niṣṭha vstoupila do našich životů. Říkají nám, abychom nebyli skleslí a smutní, že ani po mnoha letech se v našich životech nic podstatného nestalo: „Nebojte se a nebuďte zklamaní! Zůstaňte v procesu vědomí Krišny se srdcem naplněným nesmrtelnou nadějí, že jednoho dne budete požehnáni štěstím, že se niṣṭha skutečně dostaví.“ Aby člověk dosáhl niṣṭhy, může někdy na základě své vlastní osobní povahy a konstituce následovat různé způsoby.
Může se naskytnout otázka: jak začít pěstovat ś raddhu – přirozenou úctu k Bohu a Jeho čistým oddaným? Krišna říká v Bhagavad-gítě: „Pochop, že světci jsou těmi nejlepšími přáteli a dobrodinci, které máš. Jakmile to pochopíš, přirozeně k nim pocítíš úctu.“ Díky této přirozené úctě k sādhuům může člověk okamžitě přijmout jejich společnost a jejich laskavé vedení a pak pro něj bude mnohem snazší kultivovat život ve vědomí Krišny. Svatá společnost je velmi účinná a příznivá. Přijetí společnosti čistých oddaných znamená uctivé následování toho, co říkají. Nestačí se jen zdržovat v jejich blízkosti, přijímat jejich darśan (vidět se s nimi) či jim vzdávat úctu, věnovat nějaký příspěvek a pak „Haribol, Mahárádž!“ I když i tyto činnosti mají také své příznivé důsledky, sādhu-saṅga znamená mnohem víc. Znamená to přijetí vedení sādhua, čistého oddaného, a následování jeho pokynů – potom má sādhu-saṅga plný účinek. Pak je jisté, že se dostaví božské požehnání.
V Bhagavad-gítě Krišna klade velký důraz na to, abychom ze začátku našeho duchovního života praktikovali abhyāsa-jógu:
atha cittaṁ samādhātuṁ
na śaknoṣi mayi sthiram
abhyāsa-yogena tato
mām icchāptuṁ dhanań-jaya
„Můj milý Árdžuno, uchvatiteli bohatství, pokud nejsi schopen na Mě neochvějně upírat svoji mysl, dodržuj usměrňující zásady bhakti-jógy. Tímto způsobem v sobě probuď touhu Mě dosáhnout.“
– Bhagavad-gítá 12.9
Lásku k Pánu a k oddaným většinou přirozeně necítíme. Pokračujme ale, zvykněme si rozvíjet náš duchovní život a jednoho dne v našem životě nastane skutečná příznivá změna. Jednoho dne to přijde. Prakticky to funguje tak, že dokud nezačneme, nic se nestane. Jakmile ale s něčím začneme, věci se dají do pohybu. Měli bychom tedy použít zdravou sílu, abychom věci rozhýbali.
Uvedu jednoduchý příklad. Na duchovní události a setkání se někteří oddaní přirozeně velmi těší. Rádi chodí na tyto programy a naslouchají nektarová Hari-kathā z úst sādhuů. Zároveň existují jiní oddaní, kterým se moc nechce přijít, protože jsou zaměstnaní jinými věcmi – rodinou, prací a podobně. Ale i když se jim napřed moc nechce, přesvědčí svoji mysl, že by měli přijít, protože vědí, že je to jejich pěkná povinnost. Když nakonec dorazí a zaposlouchají se do Krišna-kathā, začnou se cítit příjemně a šťastně. Přirozeně pak začnou vnímat, že jsme všichni členové jedné rodiny, kteří se sešli, aby naslouchali o Krišnovi. Přijde to přirozeně. Proto by se taková krásná rodinná setkání měla čas od času pořádat. Prospěje to kultivaci duchovního života.
Následováním kroků ś raddhā, sādhu-saṅga, bhajana-kriyā a anartha nivṛtti se dostaví niṣṭha. Když budeme pokračovat v tomto procesu, niṣṭha přijde automaticky.
Oděsa, Ukrajina, 2011