Vysvětlení některých částí úžasné básně Bilvamangal Thákura, kterou tak miloval Čaitanya Maháprabhu. Proč nosíme tilaky a co znamenají? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1v1VCM8Qgn3o1Cg8akuLNNIsS43xen53l/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

Nektar Krišna Karnámrity,

Čtení Krišna Karnámrity by se dalo přirovnat k pití transcendentálního nektaru Krišny, který skrze uši proudí až do srdce. Tato kniha je neocenitelným darem všem oddaným. Šríman Maháprabhu si ji často vychutnával stejně jako Gíta Góvindu či dramata Rámánandy Ráje, které jsou založené na Krišna Líle. Ti, kteří Krišna Karnámritu přečetli, chápou, jak nektarová kniha to je – jak se proud láskyplné oddanosti projevuje na každé úrovni veršů, v každé vrstvě Bilvamangala Thákurových citů.

Víte, jak vznikla Krišna Karnámrita? Bilvamangala Thákur, tehdy už slepý, kráčel směrem k Vrindávanu a Krišna ho chytil za ruku a vedl ho. Bilvamangala Thákur začal Krišnu spontánně oslavovat a volat ho. Toto jeho volání na sebe vzalo podobu nádherných veršů – a Krišna Karnámrita byla na světě. Tyto verše nevznikly díky básnickému talentu tak, jako vznikají běžné básně psané světskými básníky. Tyto verše vyšly z hloubi srdce Bilvamangaly Thákura v podobě sánskritských slov. Spontánně vstoupily z oceánu jeho lásky ke Krišnovi.

Takovéto oslavování Božského Páru je popsáno jako hrid karna rasayana katha

tava kathāmṛtaḿ tapta-jīvanaḿ
kavibhir īd
̣itaḿ kalmaṣāpaham
śravan
̣a-mańgalaḿ śrīmad ātataḿ
bhuvi gr
̣ṇanti te bhūri-dā janāḥ

Oddaní si ušima, myslí, srdcem a celou svou existencí vychutnávají takovýto nektarový elixír.

Někteří oddaní říkají, že v Krišna Karnámritě není žádné spojení se Šrímatí Rádhikou. Ve skutečnosti tam je, ale subtilním, skrytým způsobem. Ve Šrímad Bhágavatámu je jméno Šrímatí Rádhárání utajeno a podobě v Krišna Karnámritě je Šrímatí Rádhika úplně všude, ale je utajená jako skrytý poklad. Jisté specifické verše Krišna Karnámrity jasně poukazují na to, že Bilvamangala Thákur viděl sám sebe jako Vradža gópí. Krišna za ním přišel a Svýma vlastníma rukama mu začal upravovat vlasy – stejně, jako to dělává Vradža gópím. Přišel, aby ho láskyplně utěšoval a hladil.

Jedním z těchto veršů je:

māraḥ svayaṁ nu madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu
mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu |
veṇī-mṛjo nu mama jīvita-vallabho nu
bālo ‘yam abhyudayate mama locanāya ||68||

(vasanta-tilaka)

Význam:

Co to vidím před očima? Ó milovaný Pane, co vidí moje oči? Myslím, že Kámádéva – Kupid – Bůh lásky samotný, se přede mnou zjevil ve své nekonečně krásné podobě. Jsi skutečně Kupid anebo jsi Krišna? Teď chápu, že Bůh Lásky, Kupid a můj milovaný Krišna jsou jedno a to samé.

māraḥ svayaṁ nu madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu

Ó můj milovaný, vidím že ze Tvé tváře a celého těla mysticky vychází sladká nektarová záře. Moje srdce je tímto božským svitem zcela uchváceno.

madhura-dyuti-maṇḍalaṁ nu

Někdy se mi zdá, jakoby Tvá podoba byla tvořená sladkou nektarovou září.

mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu

Kdo jsi, můj Pane? Kdo ve skutečnosti jsi? Jsi zosobněný nejvyšší nektar, který se přede mnou zjevil, aby mi požehnal a objal mé srdce i duši? Kdo ve skutečnosti jsi?

mādhuryam eva nu mano-nayanāmṛtaṁ nu

Co se to se mnou děje? Co to se mnou děláš, Pane? Celé mé bytí, mysl, tělo i duše jsou zaplavené Tvým doposud nezakušeným nektarem – nic takového jsem ještě nezažil. Co to je, můj Pane?

veṇī-mṛjo nu mama jīvita-vallabho nu

V další okamžik Bilvamangala Thákur vidí, že bohyně transcendentální lásky a veškeré krásy na sebe vzala krásnou podobu Krišny. Ten pak Svojí vlastní rukou začal hladit a upravovat vlasy Bilvamangaly Thákura – probíral se pramínky jeho vlasů – veṇī. Bilvamangala Thákur někdy viděl sám sebe jako krásnou božskou dívku z Vradži, které Krišna svýma vlastníma rukama upravuje vlasy.

bālo ‘yam abhyudayate mama locanāya

Ó milovaný, cítím, že bez tebe nemohu žít. Stal jsi se nejmilovanějším Pánem mého života. Jak bych bez tebe mohl žít? Nemůžeš mne opustit. Cítím, že jsem naživu jen díky Tobě, díky tomu, že se o mne staráš. Pokud bych s Tebou neměl nic do činění, tak toho tělo, mysl a život byly zbytečné, mrtvé. Tuto realitu zakouším celým svým bytím. Ty jsi duší, absolutním milovaným Pánem mého života. Jediný důvod, proč žiji, jsi Ty a Tvůj sladký dotyk. Ó můj milovaný, prosím i nadále se zjevuj tímto způsobem v mém životě, stále znovu a znovu. Bilvamangala Thákur viděl Pána Krišnu jen na chvíli, získal Jeho daršan jen během jedné požehnané chvíle.

Nevím, proč jsem dostal spontánní inspiraci vysvětlit tento verš. Možná Bilvamangala Thákur mně i vám udělil zvláštní milost, abychom mohli ochutnat chuť Krišna Karnámrity.

O tilaku

Tilak pochází od jistých symbolů a vzorů, které jsou drahé Pánu Krišnovi a kterými se také sám zdobí. Znamení tilaku se také říká Hari mandiram – znamení chrámu Pána Hariho. Vypadají jako budova chrámu převrácená vzhůru nohama – jako když pohlédneme na odraz krásného chrámu ve vodě. Když máte nádherný chrám před krásným jezerem a ten se v něm zrcadlí – vypadá stejně jako náš tilak. Tilak reprezentuje Hari mandiram.

Další symbolický význam tilaku je ten, že horní část tilaku je místem, kde sídlí Nejvyšší Pán – mezi oběma čárkami je místo, kde sídlí Rádhá a Krišna. Spodní části se říká rasakalika. Je to proud oddané nálady, který odkapává v podobě kapky, podobně jako z očí kanou slzy. Také se jí říká tulasí patram.

Tilak také může znamenat láskyplné oddané znaky, které vytvořily Vradža gópí, aby ozdobily svého milovaného Krišnu. Jsou to prostě pěkné ornamenty. Jsou to transcendentální ornamentální znaky lásky, kterými Vradža gópí ozdobily celého Krišnu. Jsou to znaky Vrindávanu, Vradži. Proto také známe různé typy tilaků – různé sampradáji mají různé vzory tilaků – některé sampradáji v nich mají ještě tečky či jiné symboly. Každá z našich čtyř sampradájí má svůj vlastní tilak, odlišný od ostatních. Díky tomu můžeme vidět, ke které sampradáji ten který oddaný patří.

Skutečným důvodem, proč nosíme tilak je, abychom potěšili Pána – zdobíme se, abychom byli pro oči Nejvyššího Pána přitažliví. Proto se ozdobíme znaky, které se mu líbí. Pokorně Pánu připomínáme – Ó Pane, ty máš rád tyto znaky, které vytvořili Tví oddaní. Já jsem se jimi taky ozdobil, abys viděl, že jsem Tvůj – jsem Tvůj oddaný. Tak mne prosím přijmu, přijmi moje srdce a duši ve Tvé službě.

Vyšší úroveň vysvětlení, proč nosíme tilak, je že každé z dvanácti míst, na které tilak nanášíme, má svoji vlastní mantru, kterou je jméno Nejvyššího Pána. Tato místa a mantry pocházejí z původního sánskritského verše, který místa a Pánova Jména propojuje. Když si dáváme tilak na čelo, tak se modlíme, aby bylo naše čelo požehnáno posvátnou silou Svatého Jména Kéšavy. Aby oblast mého břicha byla požehnána silou Svatého Jména Nárájana. Podobným způsobem aplikujeme tento princip na všech 12 míst, kam si tilak nanášíme.