Potřebujeme se napřed stát dobrými lidmi předtím, než se staneme dobrými oddanými? Proč zdánlivě sádhu sanga nemá na některé lidi vliv? Můžeme dosáhnout duchovního pokroku i bez následování regulativních zásad? Přednáška z Gopáldží Mandiru z Francie, 2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1HUEskdgti-03yEuQvBr51cZQU9xvHf_N/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
15-44 Společnost sádhuů
Říká se, že předtím, než se staneme dobrými oddanými, musíme se stát dobrými lidmi
To je dobrá poznámka a já s ní zcela souhlasím. Ano. Předtím, než se staneme dobrými oddanými Pána, musíme se napřed stát dobrými lidmi. Ve skutečnosti stávání se vznešeným člověkem je úzce propojené se stáváním se dobrým oddaným Boha. Stát se vznešeným člověkem znamená zastávat vyšší lidské hodnoty a principy života. Nejvyšší Pán stvořil lidské bytosti jako jedny ze Svých nejlepších výtvorů. Nejen, že je stvořil, ale dal jim spoustu svobody, inteligence, svědomí a přirozenou náchylnost k dobrým vlastnostem. V tom lidé převyšují zvířata. Všechny tyto vyšší lidské hodnoty a vlastnosti jsou úzce propojeny s duchovním životem. Proto Šríla Šukadéva Gósvámí Prabhu skrze Šrímad Bhágavatam vysvětlil:
labdhvā su-durlabham idaṁ bahu-sambhavānte
mānuṣyam artha-dam anityam apīha dhīraḥ
tūrṇaṁ yateta na pated anu-mṛtyu yāvan
niḥśreyasāya viṣayaḥ khalu sarvataḥ syāt
„Po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích živá bytost obdrží vzácné lidské tělo, které je sice dočasné, ale dává možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Proto by měl rozvážný člověk co nejrychleji usilovat o konečnou životní dokonalost dřív, než jeho tělo, které vždy podléhá smrti, padne a zemře. Smyslový požitek je ostatně dostupný i v těch nejohavnějších životních podobách, ale vědomí Krišny může rozvinout jedině lidská bytost.“
ŠB 11.9.29
Vysvětlil skrze tento verš, že pokud jsme jednou získali velice vzácné a hodnotné zrození jako lidská bytost, neměli bychom ho nikdy ztratit nebo promarnit jen tím, že se budeme v životě honit za světskými, smrtelnými věcmi. Spíše bychom se měli vydat za tím nejlepším využitím tohoto lidského života a dosažení nejvyššího cíle naplnění. Tím je Krišna. Nepromarněme tento nádherný, drahocenný život! Poukázal na to, že lidský život je tak užitečný, a když ho využijeme k dosažení toho nejvyššího cíle naplnění, dosažení Nejvyšší nektarové Pravdy, tak to dokážeme. Pokud ale tento život promarníme pro nic, připravíme se o možnost vyššího životního naplnění.
Lidská bytost se stává vznešenou, když se kvalifikuje vyššími duchovními vlastnostmi. Jinak není možné stát se vznešeným člověkem. Jinými slovy – tyto vyšší hodnoty a vlastnosti, které člověka činí vznešeným, jsou ve skutečnosti všechny duchovní. Tyto vlastnosti a způsoby, které činí člověka dobrým, lepším a nejlepším, mají všechny duchovní, božskou povahu. Pouhým přijetím vyšších duchovních vlastností, jako je upřímnost, pravdomluvnost, laskavost, soucit, nenásilí, velkodušnost, otevřená mysl, láska ke všem v rámci vztahu lásky k Bohu, se můžeme stát dobrým, lepším a nejlepším člověkem. Díky těmto vlastnostem se z obyčejného člověka stává vznešený člověk.
Dharmeṇa hīna paśubhiḥ samānāḥ [Hitopadeša 25]. Šástra říká, že bez těchto vyšších dharmických vlastností jsou lidé považováni za zvířata. Dokonce i biologie někdy lidi označuje za „lidská zvířata“. Čím se tedy zvířata a vznešení lidé ve skutečnosti liší? Jsou to právě všechny tyto duchovní vlastnosti. Tyto vznešené vlastnosti a hodnoty jsou nezbytné pro oboje – stát se lepším člověkem a stát se lepším oddaným. Zvířata mají také spoustu dobrých vlastností, o tom není pochyb. Existují ale jisté vlastnosti, které mohou mít pouze lidské bytosti. Těmi je světlo inteligence, světlo poznání, svědomí a schopnost vyšší realizace. Tyto jsou přístupné jen lidem, nikoliv zvířatům.
Musíme tyto vyšší hodnoty a vlastnosti lidského života získat. Musíme se nejprve stát dobrými lidmi a následovat čtyři základních zásady – vyhýbání se masu, omamným látkám, hazardu a nedovolenému sexu – společně s následováním dalších vznešených principů, jako je pravdomluvnost, nenásilí, laskavost, náklonnost ke všem bytostem s vědomím, že Nejvyšší Pán je přítomný ve všech v podobě duše a Nadduše. A nakonec také láskyplnou oddanost službě Pánu. Pak se staneme nejen dobrým, ale nejlepším člověkem a můžeme se tak stát i skvělým oddaným Pána.
Stát se vznešeným bráhmanem znamená stát se vaišnavou. Je to úzce propojené. Když jsme v kvalitě dobra, stáváme se vznešenými lidmi. Bytí v kvalitě dobra a být umístěný v oddanosti je také velmi úzce propojené. Když se staneme dobrým člověkem, automaticky se přiblížíme k tomu, abychom se stali dobrými oddanými Pána.
Jak je možné, že se lidé někdy chovají hůř, než zvířata?
To je velmi smutné a musíme se snažit těmto lidem s náklonností pomoci. Musíme k nim s laskavostí přistoupit a snažit se je přivést na vyšší úroveň vědomí a dát jim nějaké světlo poznání. Když vidíme, že nějaký člověk dělá něco velice degradovaného, dokonce horšího než zvířata, musíme pochopit, že je to způsobeno jednak jeho minulou karmou, dále současnou špatnou společností, ve které se nachází, a dále také špatným prostředím a jednáním. Toto všechno ho přivedlo k tak degradovanému životu. Nedostatek vyššího poznání a vyšší chuti. Řešením je dostat ho pryč z této špatné společnosti a prostředí a zlých věcí, které ovlivňuje jeho život a způsobují jeho degradovanost, a snažit se vnést do jeho života vyšší dobro, aby se napravil. Dokonce i když někdy musíme aplikovat trochu zdravé síly, abychom toho člověka vytáhli z těchto negativních vlivů, je nutné to udělat. Abychom zachránili tuto duši, musí za touto silou stát láska a náklonnost a přání všeho dobrého. Je zapotřebí nejen ho dostat ze špatných věcí, ale je také nutné mu nabídnout něco pozitivního, jako je třeba pozitivní společnost, která mu doposud velmi chyběla. Pozitivní společnost znamená svatá společnost sádhuů, kteří jsou milující, laskaví a jejichž společnost duchovně vyživuje a vyzařuje z nich světlo poznání. Tak se člověk nakonec promění ve vznešenou lidskou bytost.
Jak je možné, že mnoho z těch, kdo se nachází ve společnosti sádhuů, nezíská lepší vlastnosti?
Tito lidé se ve skutečnosti se sádhuy nesdružují. Jen někde formálně sedí a něco si poslechnou. Skutečné přijetí společnosti sádhuů znamená, že člověk nejen naslouchá, ale skutečně to, co slyšel, i následuje a ve svém životě to uvede do praxe. Jedině tak se dostaví prospěch ze společnosti sádhua.
Když si studenti obléknou pěknou uniformu, krásně se učešou, odejdou do školy, tam pak vzorně sedí, ale přitom se vůbec nesoustředí na výuku – je to k ničemu, i když formality byly dodrženy. I přesto, že následují všechna pravidla, se nic neděje, protože ke skutečnému vzdělávání u nich nedošlo. Proto můžeme vidět, že někteří studenti v té stejné škole jsou úspěšní, ale jiní se nevzdělají. Někteří studenti se totiž v hodinách soustředí a následují, co učitelé říkají, zatímco jiní si to tam jen odsedí. A to je ten rozdíl.
Někdy můžeme vidět, jak herec ve filmu hraje vynikajícího chirurga. Dělá to tak skvěle, že máme tendence věřit tomu, že je to skutečný lékař. Znamená to ale, že se doktorem stane jen proto, že se chová přesně jako doktor? Kdyby se ocitl na operačním sále, nezmůže nic. Aby se člověk stal skutečným lékařem, musí vystudovat lékařství, samotné chování se jako lékař nestačí. Takových příkladů bych mohl uvést mnoho.
Přijetí společnosti sádhuů znamená skutečné přijímání jejich společnosti, není to hrané, jako ve filmu. Když svatou společnost, vliv sádhuů, skutečně přijmeme do našeho života – když je budeme poslouchat, přijímat je do svého života a následovat, pak se rozhodně, díky jejich společnosti, dostaví prospěch. Tak to je.
Ale v principu je něco pořád lepší než nic. Takže i když lidé přicházejí na shromáždění, kde jsou sádhuové přítomni, tak i přesto, že toho nejsou schopni moc přijmout a moc následovat, i tak je to pro ně prospěšné. Je to dobré pro začátek. Takže i snaha chodit na tyto akce, naslouchat sádhuům a prosit je o požehnání, i když jen ze zvyku, je rovněž prospěšná, protože něco je lepší než nic. I když je to jen formální záležitost, je to pořád lepší než nedělat tuto formalitu vůbec. Protože jednou přijde ta šťastná chvíle, kdy to do sebe zapadne a princip přijímání se v člověku probudí, a pak to začne být skutečná společnost. Je to stejné, jako je v dřevě je ukryta schopnost ohně. Stačí ho zapálit a vzplane.
Dokonce i formální činnosti ze zvyku mají v našich životech jistý účinek, přibližují nás realitě. Nic není zbytečné, všechno má nějaké následky. V Indii existují stromy, které i když nejsou santálovými stromy, když rostou vedle santálových stromů, tak vůní santálu načichnou. Jsou pak považovány za „polosantálové“. Dokonce i nepozorní studenti, kteří nevěnují při hodinách pozornost výuce, se alespoň něco naučí a něco přečtou. Nebylo to tedy zcela bezcenné. Je to lepší, než kdyby do školy nešli vůbec.
Je nedodržování 4 zásad překážkou pro rozvoj duchovního života?
Rozhodně ano. Dokud nebudeme tyto základní dobré čtyři zásady, které jsou prospěšné pro lidský život, následovat, bezpochyby nás na cestě duchovního pokroku čekají překážky. Jen se podívejme na povahu těchto čtyř zásad, které bychom měli následovat. Všechny jsou pro naše vlastní dobro, pro náš vyšší prospěch. Všichni bychom je měli následovat. Vyhýbání se jezení masa, návykovým látkám, hazardu a nedovolenému sexu. To již bylo popsáno ve svatých písmech, jako je Šrímad Bhágavatam, ve verši dyūtaṁ pānaṁ striyaḥ sūnā (ŠB 1.17.38). Všechny tyto zásady jsou určeny k pokroku z obyčejného lidského života do vznešeného lidského života. A pokud je nedodržujeme, je to pro nás špatné, velice škodlivé.
I zdravým rozumem můžeme vidět, že jezení masa není dobré, hazardování není dobré, užívání omamných látek není dobré a nedovolený sex přináší tolik komplikací a někdy způsobí v životě úplné peklo. Je snadné to pochopit. Moudří lidé, oddaní, nás žádají, abychom se vyhýbali životnímu stylu, který nám pouze způsobuje problémy a je pro nás škodlivý. Abychom žili v poklidu, šťastně a slavně, musíme se vyhnout těmto věcem, které přinášejí do našeho života jen nemoci a útrapy. Doufám, že nemusím dále vysvětlovat, proč jsou tyto věci škodlivé, jsem si jistý, že to všichni víte. I pokud tento žák nesloží zkoušky a školu nedodělá, tak to neznamená, že se nenaučil vůbec nic. Jen prostě nenaplnil jistý standard. Stejně tak herec, který lékaře jen hraje, při natáčení filmu nějaké medicínské znalosti pochytí. Něco je lepší než nic, takže je lepší dělat věci alespoň formálně, než je nedělat vůbec. Naší nadějí je, že všechno je k něčemu dobré, dokonce i když něco děláme jen mechanicky, ze zvyku.
Pokud věříme, že všechna náboženství pocházejí od Boha, jak je možné, že v některých se tyto zásady nedodržují? Je to nějaký kompromis?
Ano, můžeme to nazvat kompromisem anebo různým odstupňováním či úrovní duchovních cest. Různé úrovně různých náboženství se na tomto světě zjevily na různých místech, v různé době a za různých situací. Když žijeme určitým životním stylem, zcela běžným normálním způsobem, máme pocit, že všechno klape a všechno je v pohodě. Jakmile ale přirovnáme náš život k nějakému lepšímu a úspěšnějšímu životu, začneme mít pocit, že se necítíme naplněni. Ke správnému pochopení toho, co je dobré, lepší a nejlepší, je třeba vidět tyto gradace.
Na druhou stranu můžeme říct, že žádné skutečné náboženství nemůže odmítnout tyto čtyři zásady, protože tyto čtyři činnosti, které jsou považovány za velmi špatné, nemůže žádné náboženství považovat za dobré. To by pak znamenalo, že je náboženství špatně prezentováno. Jinými slovy, žádné čisté, správné náboženství nebude ve jménu duchovnosti tyto špatné činnosti hlásat nebo podporovat. Pokud někdo namítne, že nějaké náboženství tyto činnosti propaguje jako dobré, pak odpovím, že to není skutečné náboženství. Je to něco z obyčejné světské úrovně.
Světlo je světlo. Temnota je temnota. Bílá je bílá a černá je černá. Dobré je dobré a špatné je špatné. Zdraví je zdraví a nemoc je nemoc. To je zcela jasné. Dokonce i křesťané říkají „nezabiješ.“ Na vyšší úrovni všech náboženství jsou tyto vznešené lidské principy podporovány. Společně je sdílejí všechna náboženství. Problém nastává, když ve jménu těchto náboženství dojde k omezené, nesprávné aplikaci. Které náboženství by podporovalo hazard? Všichni přeci vědí, že díky hazardování lidé o všechno přijdou a jejich život se stane peklem. Je to jasný příklad, že hazard je špatný. A užívání omamných látek je stejné – tolik lidí si zničilo život závislostmi. Díky nim lidé přišli o majetek, o zdraví, o celý svůj život. Příkladů je nepočítaně. Jezení masa není dobré, protože je to velice nelaskavá činnost. Pokud já dnes sním maso, zítra může někdo sníst moje maso. Proč ne? Spravedlnost existuje. Podle principu spravedlnosti platí, že pokud sním něčí maso, může v budoucnu někdo chtít jíst moje maso a já nemůžu nic namítnout. Pokud neumožním jiné živé bytosti žít její klidný, šťastný život, pak to v budoucnu nebude umožněno ani mě. Akce a reakce. Je to zcela zřejmě pochopitelné. „Žij a nechej žít.“ Je to jednoduchý, vznešený princip. Nemusím dále vysvětlovat, proč je jezení masa špatné, jde to pochopit zdravým rozumem. Velmi rád vidím, že se z lidí v Evropě a v Americe stávají vegani. Následují princip laskavosti. Je moc hezké to vidět.
A jako poslední tu máme nedovolený sex. Není nutné zmiňovat, kolik problémů přináší nespoutaný a nevyvážený pohlavní život. Místo užívání si štěstí v pohlavním životě si člověk způsobí jen samé neštěstí. Proto je dobré se tomu vyhnout. Jsme lidé a nejen lidská zvířata. Svatá písma a moudří lidé nám radí, abychom přijímali náš pohlavní život vznešeným způsobem a nechovali se jako zvířata. Nejde jen o hrubý tělesný požitek, ale musejí tam být vyšší principy, zrozené z lásky, vzájemného pouta, láskyplného pochopení, vzájemného sdílení a péče a vzájemného závazku. Když se budou sexuální činnosti odehrávat v rámci vyššího vzájemného závazku na celý život, pak je to dobré, není to nedovolené. Takový je disciplinovaný a kvalifikovaný pohlavní život – ať už je to skrze manželství anebo skrze vzájemný závazek, pokud k formální svatbě nedojde. Nemělo by se to ale dělat obyčejným, hrubým způsobem, neboť to způsobí v životě bezpočet problémů. Příkladů všichni známe spoustu.
V Mahábháratě jsou ale příběhy o hazardu, kšatrijové také lovili a jedli maso…
Když budeme pozorně číst Mahábháratu, tak zjistíme, že Pánduovci se jezení masa vzdali. Zpočátku, když byli ve vyhnanství v lese, neměli vždy k dispozici dostatek jídla, a tak jedli maso. Ale nakonec se toho vzdali. V jednom příběhu se dočteme, že jednou přišla k Maharádžovi Judhištirovi všechna lesní zvířata a stěžovala si: „Co jsme udělali špatného? Proč nás pořád lovíte a zabíjíte? Jsi přeci i náš král, tak proč nás neochraňuješ? Teď jsme sem přišli prosit o ochranu.“ A tak s tím Maharádž Judhištir přestal a zabíjení zvířat zakázal. Jezení masa nebylo pro běžné vojáky zakázáno. Řeč je ale o vznešených lidských bytostech. Známe samozřejmě i spoustu lidí, kteří jsou velice dobří i přesto, že jedí maso. My jsme k nim uctiví a víme, že to dělají jen z nevědomosti. Když nevědomost ustoupí, budou si vědomi toho, že by maso jíst neměli a vzdají se ho. Hodně dětí v moderní době je inteligentních a stávají se vegany. Nikdo je to neučí a ani to nedělají z náboženských důvodů. Prostě jen pocítí, že je hryže svědomí a zjistí, že už nechtějí být příčinou utrpení pro zvířata. Jsou to velice inteligentní chlapci a dívky, které přijali princip laskavosti. A to je velmi pěkné vidět.
Guru Maharádž říkal, že žijeme na úrovni vykořisťování. Existuje země odevzdání, lásky a oddanosti (Pánovo sídlo) a také země vykořisťování (tento svět). Dokud stále žijeme v zemi vykořisťování, bývá velmi složité se zcela vzdát všech špatných, hříšných činností. Vždy tu bude nějaké zabíjení a jezení masa, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. V této zemi je vykořisťování nezbytné. Proto se jí říká světská úroveň. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by mezi ní a božskou úrovní žádný rozdíl. Náš konečný problém je dostat se z této světské úrovně na úroveň dokonalosti, na božskou úroveň. A to je to, co udělali Pánduovci. Maháprasthánou (vzdání se království, veškerého bohatství, moci…) se vzdali všeho světského požitku. Jen se podívejme, co nakonec udělali – poté, co získali nazpět celé své království, tak poté, co Krišna odešel z tohoto světa, všechno pro ně najednou bylo zbytečné a bezcenné a už se nedokázali nadále cítit šťastně, a tak šli do maháprasthány. Takže i Pánduovci následovali vznešenou cestu odříkání a oddanosti skrze maháprasthánam a vydali se na cestu do Pánova božského příbytku. Odešli do Himalájí, kde jeden po druhém umírali. Nakonec král Judhištira vstoupil do nebe. Celý příběh je detailně zapsán v Mahábháratě. Pánduovci se vzdali všeho – jezení masa i hazardu a dali tak skvělý příklad pro ostatní. Vzdali se všeho, co v jejich životě nebylo dobré.
Co se jejich hazardu týče, bylo to jako hra kšatrijských eg. Maharádž Judhištir věděl, že ho ta hra pohltí, ale odpovědět na výzvu musel, jinak by vypadal jako zbabělec. Moc dobře věděl, že to pro něj není dobré, že je to návnada. I přesto, následujíc kšatrijské pravidlo, že musí přijmout výzvu k jakémukoliv boji, i když tento boj nebude dobrý, neb dojde ke krveprolití, nemůže takovou výzvu nepřijmout. A hra samozřejmě nebyla čestná. Šakuní při ní podváděl – vyvrtal do kostky díru a vložil do ní nějakého brouka a znovu ji pak uzavřel. Kdykoliv kostkou hodil, ten brouk nechtěl být hlavou dolů nebo na straně, tak se převrátil. Takže číslo šest bylo vždy nahoře a Šakuní tak všechny hry vyhrál. Naopak král Judhištir hrál čestně a proto prohrál, jinak by k tomu nedošlo. Šakuní, který stál na Durjódanově straně, ho podvedl. Nakonec tím ale bylo dokázáno, že hazard je špatný a král Judhištir se také tvrdě poučil, že je lepší vypadat trošku zbaběle, než o všechno přijít a ještě k tomu způsobit potupení Draupadí. Nikdy poté už znovu nehazardoval.