Vyprávění méně známých zábav mezi Krišnou a Jeho maminkou a tatínkem…Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Mathu, Vídeň, 1.9.2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1451UB_a9pEZCfOzyiaGe6rJioXET5wY7/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Spontánně se mi vybavil jeden verš z Gópála Čampu, který vypráví o následující zábavě: Ráno chtěl Nanda Maharádž, král Vradži, vyrazit ven, aby zařídil nějaké královské povinnosti. Když ale spatřil svého krásného syna Gópála, jak ho svým roztomilým dětským způsobem volá, utíká za ním a chce se s ním pomazlit, nedokázal odejít, a místo toho Ho vzal do náručí. Měl v plánu odejít, ale jakmile ale uviděl svého krásného syna, srdce mu to nedovolilo. Ztratil veškerou chuť k odchodu. Říkal si: „Chtěl bych, aby všechny mé královské povinnosti zmizely, protože kvůli nim musím opustit svého syna. Sebou si Ho vzít nemohu, protože je příliš zlobivý! Nebyl by dobrý nápad brát Ho s sebou. Matka Jašódá zvládá péči o toho malého nezbedníka mnohem lépe.“ Držel Gópála v náručí a hladil Ho, líbal, pil očima Jeho krásu a srdcem vnímal nektarový dotek. V mysli mu ale běželo: „Každou chvíli už budu muset předat mého syna Jeho matce, srdce mi to ale nechce dovolit. Nechci to udělat. Co nadělám? Mám královské povinnosti a tak musím odejít, ale vůbec se mi nechce. Do jaké situace jsem se to dostal! Na jednu stranu potřebuji odejít z domu, ale na druhou stranu se tomu mé srdce vzpouzí. Moje srdce by se rádo rozloučilo se všemi svými královskými povinnostmi a přenechalo je ostatním. Co mám dělat?“
Nanda Maharádž nakonec zavolal svoji manželku: „Ó Jašódo! Zrovna jsem se chystal odejít, ale můj syn mě nenechá… co mám dělat? Přijď prosím a vezmi si Ho. Moje srdce mi nedovolí od Něj odejít…. Cítím takovou blaženost, když mám mého krásného milovaného syna v náručí, a chtěl bych s Ním strávit víc a víc času; chtěl bych s Ním být celou věčnost! Ty jsi královna Vradži, takže víš, že opravdu musím odejít, protože mě volají povinnosti. Ó Jašódo, vezmi Bála Gópála do náručí. Kdybych Ho teď postavil na zem, tak by začal plakat a požadoval by, abych Ho zase zvedl. Chce se chovat!“ Matka Jašódá přišla a Nanda Maharádž jí Ho vložil do rukou. Když odcházel, tak za každý krok, který učinil, chtěl udělat dva nazpět k domovu. Tak silná byla sladká přitažlivost jeho nádherného syna, Bála Gópála. Odejít ale musel.
Matka Jašódá hleděla na svého manžela a úplně mu rozuměla, protože ona sama zažívala to samé, ne-li ještě silněji. Velmi dobře chápala, jak kruté pro něj bylo vzdálit se od jejich syna. Intenzívní city Nandy Maharádže, které v tu chvíli prožíval, byly zachyceny v krásných verších Gópála Čampu. Nanda Maharádž cítil: „Odcházím, abych se vrátil. Láska k mému synovi mě zcela přemáhá.“ Neodcházel, aby odešel, ale aby se vrátil za svým krásným synem. Když vyrážel ven, byl už naplněný očekáváním co nejčasnějšího návratu. Mohla za to ta největší vātsalya láska, kterou ke svému krásnému synovi Gópálovi cítil. Když odešel a byl venku, jeho srdce i mysl se neustále vracely domů. Jeho tělo se vzdalovalo, ale mysl a srdce se neustále vracely a díky tomu mohl vidět svého milovaného syna Bála Gópála, i když jeho tělo bylo někde jinde.
Na té úrovni jsou samozřejmě tělo, mysl i duše jedním a tím stejným, protože tam mezi nimi nejsou rozdíly. Nesmíme to špatně pochopit – zde v hmotném světě jsou duše, mysl a tělo něco jiného – naše těla tvoří krev, kosti a maso, zatímco deha-dehī (tělo a duše) Maharádže Nandy jsou identické, protože sestávají z transcendentálního vědomí Krišny. V jeho případě žádný rozdíl mezi jeho tělem a duší neexistuje. Ale aby tato līlā mohla proběhnout, bylo jeho tělo pryč, zatímco se jeho mysl a srdce se vracely domů za jeho milovaným synem, Gópálem Krišnou. Vidíte, kolik lásky měl? Jaký zážitek transcendentální lásky to musel být! Popsal jsem jen malý úryvek této zábavy. Ale takových zábav je nepočítaně. Gópála Krišna mě zevnitř inspiruje, abych mluvil o Jeho līlāch.
Jednou došlo mezi Gópálem Krišnou a Jeho matkou Jašódou ke sporu, protože se Gópál nechtěl vymanit z jejího náručí. Jašódá se Ho snažila hladit a uklidňovat a říkala mu: „Nemohu Tě celý den jenom chovat! Mám také další povinnosti. Můj synu, snaž se chápat, že toho musím hodně zvládnout. Trávím s Tebou skoro téměř veškerý můj čas, ale ani přesto nejsi spokojený! Kdybych Ti věnovala ještě více času, chovala Tě, nosila Tě, líbala Tě, jak bych pak zvládala všechno ostatní? Jako královna Vradži mám samozřejmě spoustu pomocnic, nějaké věci ale musím udělat přímo já, nikdo jiný to tak dobře neudělá. Jako třeba stloukat a uchovávat máslo… při těchto činnostech je zapotřebí mého dohledu.“ Snažila se takto nežně Bála Gópála přesvědčit. „Gópále, prosím, poslouchej mě. Postavím Tě teď na zem a Ty si chvíli hrej. Já tu rychle všechno dodělám a hned se za Tebou vrátím.“ Ale Gópála Krišna nesouhlasil. Matka Jašódá na Něj zkoušela různé triky, nic ale nic nepomáhalo. Nakonec řekla: „Běž si hrát, já už musím jít.“ Postavila Ho na zem, ale to Ho velmi rozčílilo a dostal záchvat vzteku. Byl velmi nespokojený. Když matka odcházela, začal plakat a křičet a rozběhl se za ní. Když ale viděl, že si Ho nevšímá, tak se utišil a najednou se vypařil.
Matka Jašódá si řekla: „Ještě před chvílí tu bylo tolik povyku, ale najednou je úplné ticho – co se stalo?“ Rozhlédla se kolem, ale svého syna neviděla. Řekla si: „Můj syn je rošťák, určitě někde provádí nějakou neplechu! Musím Ho rychle najít a zjistit, co zase tropí.“ Začala Ho tedy hledat a našla Ho zrovna ve chvíli, kdy se Mu podařilo vylézt na ramena jednoho z Jeho přátel a začal krást máslo. Jakmile matku spatřil, snažil se ještě rychle nabrat si nějaké máslo a utéct, ale ve spěchu všechny nádoby s shodil a máslo se rozteklo úplně všude. Bála Gópála pobíhal uprostřed toho všeho nadělení, tváře umouněné od másla. Matka Jašódá Ho začala honit a když Ho chytila, tak Mu uštědřila něžný políček. „Ty rošťáku, copak Ti nedávám hojnost jídla? Nemáš snad dostatek másla? I přes to všechno musíš krást!? Kradení Ti působí obrovské potěšení. Jsi tak nezbedný! Začal jsi být opravdu zlobivý. Potřebovala jsem si jen odběhnout, abych udělala nějakou práci, a Ty mi teď práce ještě přidáváš! Všechny nádoby jsou rozbité a máslo je úplně všude, a já to teď musím uklidit! Někdy je pro mě opravdu těžké Tě zvládat.“ Matka Jašódá se cítila zklamaná a tak jemně vlepila Gópálovi políček na obě tváře.
Gópál ale věděl, že jeho otec se už každou chvíli vrátí domů, a tak vymyslel plán na další līlu. Nelíbilo se mu, že Mu maminka uštědřila políček a říkal si: „Co jsem udělal špatného? Jen jsem snědl trošku másla! A kvůli tomu Mě trestáš? Tak to tedy ne, mami! Je to nespravedlivé! Takhle Mi projevuješ lásku? Jen kvůli trošce másla Mě biješ?“ Rozplakal se a vyčítavě hleděl na matku. Ta mu opáčila: „Nedělej, že jsem tě udeřila. Nic se nestalo! Jen přeháníš!“ Gópál ale už měl vymyšlenou další līlu mezi Svým otcem a matkou.
V ten okamžik vstoupil do domu Nanda Maharádž. Jakmile otec Gópála uviděl, všiml si, že pláče. „Jašódo, proč můj syn pláče? Co se stalo?“ V ten moment se Gópál rozběhl za otcem a s pláčem a vzlykotem k němu natahoval ruce, aby Ho vzal do náručí. Ten Ho s velkou láskou zvedl ze země a zeptal se Ho, co se stalo, co mu matka udělala. Gópál měl od pláče rozmazaný kajal i další ozdoby, které mu kolem očí matka Jašódá namalovala. Vzlykavě odpověděl: „Víš tati, matka mě zbila, nafackovala mi. Proč? Jen proto, že jsem snědl trošku másla! Náhodou se stalo, že nádoba spadla a rozbila se. Chtěl jsem před matkou utéct, protože jsem se jí bál a najednou ta nádoba sama od sebe spadla a máslo se rozlilo po podlaze. Matka mě chytila na nafackovala Mi na obě tváře. Podívej, jak jsou zarudlé!“ „Ano, vidím, jak jsou Tvé tváře červené!“ odpověděl Jeho otec.
Krišna schválně způsobil, aby mu tváře zčervenaly. Maminčiny políčky byly opravdu jen velmi jemné, ale protože chtěl započít další nezbednou līlu, způsobil, že mu tváře zčervenaly. Nanda Maharádž zvýšil hlas: „Jašódo, ty jsi nafackovala mému synovi tak silně, až mu zrudly tváře? Jak jsi to mohla udělat?“ To Jašódu zasáhlo. „Ty mě poučuješ, jak mám vychovávat našeho syna? Ty jsi sice otec, ale nezapomínej, že já jsem matka! Ty mě před naším synem poučuješ, jak Ho mám vychovávat jen proto, že si na mě postěžoval? Hned se stavíš na Jeho stranu a tvrdíš mi, že jsem se k Němu zachovala krutě? Příliš zlobil, tak jsem Ho umravnila jemným políčkem. Já vím, jak se o syna postarat a jak Ho zvládnout! Nevlepila jsem mu žádnou velkou facku. On to jen hraje, copak to nechápeš? Věříš Jemu a ne mně?“ Nanda Maharádž opáčil: „Jašódo, podívej se, obě tváře jsou úplně červené! Asi jsi skutečně použila sílu!“ Jašódá odvětila: „Nevěříš tomu, co říkám? Jsem Gópálova matka, myslíš si snad, že bych Ho dokázala udeřit? Ty mě urážíš! To bych přece nikdy neudělala…“ Nanda Maharádž ale stranil Krišnovi a také ho nakazila Gópálova rozmrzelá nálada. „Podívej se, jak náš syn pláče! Není vůbec šťastný!“
Teď ale byla řada na matce Jašódě. Cítila se zraněná tím, že ji její manžel obviňuje, že se k jejich synovi zachovala nepěkně a že o Něm mluví, jako by to byl pouze jeho syn a ne její. Vnímala to jako velkou nespravedlnost. „Není vhodné takto se mnou mluvit před Gópálem! Co z toho bude mít? Stavíš se na Jeho stranu a stěžuješ si, jako bych udělala něco špatného a za něco mohla.“ Nanda Maharádž se otočil na Gópála: „Jak Tě maminka uhodila?“ A on to svými maličkými ručičkami ukázal. Nanda Maharádž řekl Gópálovi, ať jde za matkou, sedne si na její klín a ať se dotkne jejích tváří stejně, jako to udělala ona Jemu. To se ale matka Jašódá dopálila: „Ty učíš našeho syna, aby mě fackoval? Co jsi to za otce? To bych od tebe nečekala, to přeci nemůžeš udělat! Ty ses postavil na jeho stranu a děláš, že za všechno můžu já. Vůbec nevíš, jak moc zlobil! Ty Ho teď nabádáš, aby mi dal facku?“ A matka Jašódá se rozplakala. Teď Nandovi Maharádžovi došlo, že to přehnal a začal svoji ženu uklidňovat. „Nene, jen jsem si dělal legraci. Dělal jsem to všechno proto, abych Gópála uklidnil. Kdybych to neudělal, tak by si stěžoval víc a víc! Co je na tom špatného? Konec konců je to tvůj milovaný syn, takže není rozdíl, jestli se postavím na Jeho stranu nebo na tvoji. Proč jsi tak rozčílená? Jsem Jen jsem vtipkoval. Jsem tvůj manžel a Gópálův otec, mám na to právo. K ničemu špatnému jsem Gópála neponoukal, byla to jen hra. Nechápej to špatně a prosím, nebuď už rozrušená a usměj se na nás.“
Matka Jašódá natáhla ke Gópálovi ruce a Ten teď nevěděl, jestli zůstat u otce, anebo se rozběhnout k matce. Díval se z jednoho na druhého a v tom Ho Jašódá zavolala, aby za ní přišel. Jejímu volání nedokázal odolat a také otec mu pokynul, aby se za ní rozběhl. Ta Ho vzala do náručí, podívala se na svého manžela a Gópálovi řekla: „Teď běž za otcem a dej mu na tvář políček!“ Nanda Maharádž řekl: „Ty mi chceš oplácet? Říkal jsem ti, že to byla jen legrace a ty jsi všechno vzala vážně!“ V ten Moment Gópál svoji maminku políbil a poprosil ji, aby se už nezlobila a o to samé poprosil otce. Řekl: „Podívejte se, Já už jsem také hodný!“ Pak se začal smát, a nakonec se rozesmáli všichni. Gópál objal maminku a pak pokynul i otci, aby se přidal, a tak se objímali všichni tři. Problém byl vyřešen a božský otec, božská matka i božský syn byli spokojení a všechno bylo urovnáno. Gópálovi se na chvíli chtělo zakusit zábavu, kdy bude stát mezi svým otcem a matkou, a proto vytvořil takový rozpor. Občas si stěžoval matce na svého otce – ale to se nestávalo často, protože Nanda Maharádž s Ním trávil méně času, a navíc nebýval tak přísný. Většinou si tedy stěžoval na matku.
Další krásnou zábavou bylo, když Nanda Maharádž Gópála požádal, aby našel jeho boty, protože zapomněl, kde je má. Gópál to ale věděl a hned se pro ně rozběhl. Za okamžik byl nazpět a nesl otcovy boty na své hlavě. Bylo to v době, kdy se zrovna naučil chodit, takže jeho chůze byla velmi nejistá. Vrávoral, zatímco si přidržoval boty na hlavě. Když to otec uviděl, byl velmi dojatý. Zavolal Jašódu, aby se také přišla podívat. „Jen pohleď – je tak malý, ale už je tak oddaný a uctivý ke svému otci! Jašódo, máme dokonalého syna! I když je tak malý, už si dává otcovy boty na hlavu. Až vyroste, bude určitě ještě uctivější!“ Vychutnával si tuto jñāna-śūnyā bhakti, když se díval na svého syna, jak se k němu vrávoravě přibližuje s jeho vlastními botami na své hlavě. Měl tolik vātsalya-snehy! Neměl ani potuchu o tom, že Gópál je nejvyšší Osobností Božství. Dokonce byl ještě nad úrovní jñāna-śūnyā bhakti, byl v čisté vātsalya-prema, vātsalya-sneha-bhāvě, vātsalya-prema-bhāvě.
Těžko říct, kdo si to užíval víc – zda-li Nanda Maharádž, nebo matka Jašódá, anebo samotný Bála Gópál? Všichni si tu chvíli převelice vychutnávali. Bála Gópál Krišna si nanejvýše užíval, že nese otcovy boty na své hlavě. Matka Jašódá se také kochala pohledem na svého syna, jak uctivě se k otci chová. V indické kultuře je úcta k rodičům tradičně velmi zakořeněná, i když na Západě tomu bývá jinak. Říká se, že nejvíc si to užíval Gópál, ale i přesto… těžko říct. Sarasvatí Thákur vždy odpovídal stylem: „Každý z těch dvou je lepší, než ten druhý.“
Jednou, během oslav Rádhášatmí, uvařili chrámoví kuchaři spoustu vynikajícího jídla. Poté, co bylo obětováno, bylo nabídnuto Šrílovi Sarasvatímu Thákurovi Prabhupádovi. Kuchaři byli dychtiví se dozvědět, jak to dopadlo – jestli jejich Gurudévovi chutnalo. Proto přišli, když Sarasvatí Thákur ještě jedl a každý chod si velmi vychutnával. Kuchaři už byl nedočkaví a zeptali se: „Prabhu, co ti chutnalo nejvíc? Které z jídel bylo nejlepší?“ Sarasvatí Thákur s úsměvem odpověděl: „Každé jídlo je lepší, než všechna ostatní. Každé je tak vynikající, že není možné to rozsoudit. Pán je všechny přijal a jsou tak lahodná! Proto každé z nich je lepší, než ta ostatní!“ Kuchaři byli velmi šťastní, protože věděli, že všechno je velmi chutné.
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math, Vídeň, 1.9.2015