Jak se duchovní písně zjevily na této úrovni? Jak se slovo stane písní a krok tancem? Přednáška ze Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Mathu, Vídeň, 31.8.2015.

Audio k poslechu online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/13Xe1zttAg5lexzjApFRWMwt1X4npSXpt/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS:

Hari-kathā znamená vyprávění o Harim. Když o Něm diskutujeme, musíme si být vědomi toho, že k nám Pán Hari neviditelně přichází. Slibuje nám: „Kdekoliv někdo rozmlouvá o tématech spojených se Mnou, tam jsem přítomný. Ať už Mě dokážete přímo vidět, mluvit se Mnou či se Mě dotknout anebo ne, jsem tam – mysticky neviditelným způsobem. Jsem tam přítomný, protože Má přítomnost a oslavování Mě samotného se od sebe tattvou neliší. Nāma-nāmī-abheda. Při oslavování Mě je přítomná i Má zvuková podoba. A to, že je tam přítomný aspekt Mé zvukové podoby, znamená, že jsem tam i Já, protože Já se od Mé zvukové podoby neliším. Kvalifikovaní oddaní se se Mnou skrze Moji zvukovou podobu mohou spojit.“

Proto jsme při naslouchání Hari-kathā šťastní. A odkud se bere ten dotek štěstí? Čím to je? Cítíme ho díky Pánově přítomnosti. Všechno skrze ní ožije a získá chuť, ať už Hari- kathā sami pronášíme, anebo jí nasloucháme. Ta chuť přichází ze zvukového aspektu Pánovy přítomnosti. Božská zvuková vibrace – nāma (jméno), rūpa (podoba), guṇa (vlastnosti), līlā (zábavy), parikara-vasiṣṭha (společníci) – vše to je božské povah. Náma Prabhu je zcela duchovní, i když se nám zjevuje na této úrovni v podobě zvukové vibrace. Když se kvalifikovaný oddaný dokáže napojit na její frekvenci, śabda-brahma, nāma-brahma, pak se na ní může naladit. Je to stejné, jako když se naladíme na nějaký rádiový nebo televizní kanál – můžeme tam objevit spoustu věcí, které dokážeme přímo vnímat. Pokud ale to vyladění nenastane, musíme čekat na to, až k němu dojde. Je potřeba, abychom naladili naše srdce, mysl, duši a naše vědomí na úroveň pocitů śabda-brahma, nāma brahma. Když nasloucháme Hari-kathā, opěvujeme Krišnu nebo zpíváme oddané písně, musíme na ně být naladěni.

Śravaṇaṁ, kīrtanam, smaraṇam – všechny tři prvky by měly být sjednocené. Tři v jednom. Jsou vzájemně velmi propojené. Śravaṇaṁ – když nasloucháme něčemu nektarovému, v čem nacházíme chuť a co nám přináší štěstí, přirozeně o tom chceme i mluvit – kīrtanam. Tato potřeba, přirozená inspirace, je automatická – chceme mluvit o tom, co jsme slyšeli. Kīrtanam pak přichází přirozeně též. Skrze správné śravaṇaṁ se dostaví speciální inspirace ke kīrtanam. Když pak probíhá śravaṇaṁ a kīrtanam, nezbytně se objeví i smaraṇam. Není možné nemyslet na to, co slyšíme a o čem mluvíme. Smaraṇam bude tedy také přítomné. Meditativní pocity prostoupené oddaností – to je smaraṇam. Vše se sjednocuje.

Jedním z našich prvotních cílů v životě sādhany je naladit se, spojit se s božskou frekvencí chuti pronášení svatého jména a zpívání oddaných písní – kīrtanam.

nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
tatra tiṣṭhāmi nārada
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ

„Nejsem na Vaikunthě ani v srdcích jogínů. Pobývám tam, kde Moji oddaní oslavují Mé činnosti.“

Padma Purána

satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvido
bhavanti hṛt-karṇa-rasāyanāḥ kathāḥ
taj-joṣaṇād āśv apavarga-vartmani
śraddhā ratir bhaktir anukramiṣyati

„Ve společnosti čistých oddaných jsou rozhovory o zábavách a činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství velice příjemné a lahodí uchu i srdci. Pěstováním tohoto poznání bude člověk dělat postupné pokroky na cestě osvobození, poté se osvobodí a ustálí ve své náklonnosti. Pak se probudí skutečná oddanost a začne pravá oddaná služba.“

Šrímad Bhágavatam 3.25.25

V nejrůznějších svatých písmech najdeme tolik chvály na pronášení svatého jména a zpívání oddaných písní! I mluvení o slávě Nejvyššího Pána je považováno za opěvování, protože se při něm srdce rozechvívá melodiemi lásky. Toto mluvení se stane zpěvem. V Premadháma Déva Stótře Šríla Bhakti Rakšaka Šrídhar Dév Gósvámí Maharádž píše: „Zpívám o slávě Pána Gaurasundary s nekonečnou radostí!“ Slova se tedy stávají písní. Na úrovni dokonalosti, na úrovni božského sídla, na Gólóce, se každé slovo stává písní. Všechno je tam tak nádherné – nejkrásnější. Nejnádhernější podoba zvuku přichází v jako zpěv, jako píseň. Proto mahājanové, vznešení čistí oddaní různých dob, složili tolik písní.

Tito oddaní diskutovávali o slávě Nejvyššího Pána či o jiných tématech, která se Ho týkají. Ale nestačilo jim to. Mluvili a mluvili, ale stále měli pocit, že by tam mělo být ještě něco víc. A tak se jejich mluva proměnila ve zpěv. Obrovská láska, kterou cítili, propůjčila jejich slovům melodii. Prosté mluvení jim nestačilo, měli nutkání začít zpívat. Nálada mluvení se proměnila ve zpěv. A takto se objevila spousta oddaných písní. Slova srdce se zjevila jako jejich texty. Oddané písně jsou naplněné chutí lásky, krásou, sladkými melodiemi srdce…

Tímto způsobem přišla na svět spousta oddaných písní od Čandídáse Prabhua, Gjánadáse Prabhua, Vidjápatiho Prabhua, Góvindadáse Prabhua, Lóčanadáse Prabhua, Naróttama Dáse Thákura či Šríly Bhaktivinóda Thákura. Častokrát také zvolili hudební melodii, ve které by se ta která píseň měla zpívat. Melodie, které zpíváme, jsou těmi původními melodiemi, ve kterých je zpívali oni sami.

Každé slovo se stává písní a každý krok tancem. Dokážete si to představit? Oddaní na té úrovni jsou neustále tak rozradostnění, tak šťastní, že nedokážou chodit normálně – ale roztančí se. Může za to vzedmutí štěstí a radosti, které jejich kroky promění v tanec. Mohu uvést jeden příklad. I když je světský, dá nám alespoň nějakou představu. Když někdo řekne dítěti, aby mu něco přineslo, to dítě nejde normálně, ale skotačivě se rozběhne, plné energie. Podobně se někdy chovají i brahmacārī (mniši) v Nabadvípu. Jsou tak plní radosti a štěstí, že se nedokážou ovládnout a jejich normální chůze se změní ve skotačení. Děje se to zcela přirozeně. Pokud něco takového funguje i na této úrovni, jaké to teprve bude na úrovni neomezené božské radosti? Na úrovni neomezeného božského zážitku blaženosti? Pro oddané takové úrovně je těžké chodit normálně, protože každý jejich krok se přirozeně mění v tanec, způsobený vlnami radosti. Proto jsou tanec i zpěv prominentními božskými rysy Pána Gaurángy. Mnoho kapitol Šrí Čaitanja Čaritámrity, Šrí Čaitanja Bhágavaty a dalších oddaných knih je naplněno zpěvem, tancem, válením se po zemi, pláčem, vzájemným objímáním, dotýkáním se nohou ostatních a pomazáváním vlastní hlavy a těla prachem z jejich nohou. Krišna-prema, úžasný prožitek božské blaženosti a extatické lásky ke Krišnovi se stala jejich životem.

parivadatu jano yathā tathā vā
nanu mukharo na vayaṁ vicārayāmaḥ
hari-rasa-madirā-madāti-mattā
bhuvi viluṭhāmo naṭāmo nirviśāmaḥ

Tento verš složil Sarvabhauma Pandit: „Kdy se dostaví ta chvíle, ta nejšťastnější chvíle neomezeného blaženého prožitku? Kdy se objeví v mém životě? Až toho dosáhnu, už mě nebude zajímat moje okolí a ani to, co si o mně kdo myslí. Chci být ztracen ve světě extatické lásky k Bohu, chci jí být přemožen! Chci, aby si mne zcela získala. Chci se jen válet po zemi, neutěšitelně plakat, smát se, přijímat prach z nohou, vychutnávat extatickou láskou k Bohu až do nekonečna. Nechci se vůbec starat o to, co si o mně pak lidé řeknou. Možná si někdo bude říkat, co se to se mnou stalo, že jsem se úplně zbláznil. To je mi ale úplně jedno. Protože já budu moc dobře vědět, co se se mnou děje, a budu přát těm, kteří to nechápu, aby se jim to také stalo, aby i oni ochutnali kapku takového štěstí. Pak už budou vědět, jaké to je. Pokud se i ostatní zblázní jako já, pak zjistí, jaké toto šílenství je. Je to šílenství nejvyššího životního štěstí – zbláznit se blaženou láskou k Bohu. Nemůže existovat nic vyššího, než to.“

Padyávalí 73

evaṁ-vrataḥ sva-priya-nāma-kīrtyā
jātānurāgo druta-citta uccaiḥ
hasaty atho roditi rauti gāyaty
unmāda-van nṛtyati loka-bāhyaḥ

„Zpívání svatého jména Nejvyššího Pána přivede člověka na úroveň lásky k Bohu. Tehdy je oddaný upevněn ve svém slibu věčného služebníka Pána a postupně rozvíjí silnou připoutanost k určitému jménu a podobě nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jeho srdce měkne extází lásky k Bohu, velmi hlasitě se směje, pláče nebo vykřikuje. Někdy jako šílený zpívá a tančí, protože se nestará o své okolí.“

Šrímad Bhágavatam 11.2.40

Toto zoufale potřebujeme – získat božské požehnání a božskou milost Námy Prabhua.

Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math, Vídeň, 31.8.2015