Jaký vlastně měli Šrídhar Maharádž a Šrila Prabhupáda vztah? Maharádž se dělí o svoje vzpomínky z mládí, kdy býval často svědkem setkání těchto dvou velkých duší. Přednáška ze Radha Govinda Gaudiya Mathu, Vídeň, 6.9.2015.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/11Dq5J2iKF1IU5f5Hk-Wjfk4G7Gn_cCoX/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS:
Vybavuje se mi spousta sladkých vzpomínek na mého slavného milovaného Gurudévu, Šrílu Bhakti Rakšaka Šrídhara Dévu Gosvámího Maharádže a také na mého velkého śikṣā Gurudévu, A.Č. Bhaktivédantu Svámího Mahárádžího. Měl jsem to nezměrné štěstí, že jsem zažil hned několik jejich společných darśanů. Viděl jsem oba tyto vznešené oddané pohromadě jak v chrámu mého Guru Maharádže, tak v majápurském Čandródaja Mandiru.
Vzpomínám si, že když mi bylo asi 13 let, si mě Guru Maharádž zavolal a řekl: „Připrav se, každou chvíli do našeho maṭhu dorazí Svámí Maharádž. Čekejte na něj u brány a přivítejte ho květinami a candanem!“ Guru Maharádž už byl tehdy starý, takže pobýval většinou nahoře ve svých pokojích. S úsměvem mi řekl: „Nimáji, buď připravený přivítat velkého vaišnavu, mého velmi drahého duchovního bratra, který přijede s několika svými žáky. Vy všichni ho musíte s úctou uvítat, dát mu girlandu a vzdát mu poklony. Pak ho přiveďte sem nahoru.“ Šríla Guru Maharádž byl velmi šťastný a veselý, že se po velmi dlouhé době opět brzy setká se svým drahým duchovním bratrem. Dokázal jsem se vcítit do Guru Maharádžovy radostné nálady a díky tomu jsem také pocítil speciální štěstí, které se dotýkalo mého srdce. I když jsem nikdy předtím Bhaktivédantu Svámího Maharádže nepotkal, nedočkavě jsem se na setkání s ním těšil, protože jsem vnímal nadšení a láskyplnou dychtivost mého Guru Maharádže.
Všichni jsme se připravili a Bhaktivédanta Svámí Maharádž zanedlouho dorazil do Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu. Čekali jsme u brány a když jsme ho spatřili, naše radost z toho, že máme darśan čistého vaišnavy, neznala mezí. Vystoupil z auta, obklopený svými žáky, a my jsme ho ověnčili girlandami a vzdali mu praṇāmy. Takto jsme ho uvítali. Napřed šel vzdát úctu hlavním Božstvům Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu a byl moc rád, že Je vidí. Postavil se před Ně, chvíli na Ně hleděl a pak Jim vzdal plnou poklonu. Poté ho oddaní odvedli nahoru za Šrílou Guru Maharádžem. Šríla Guru Maharádž už na Bhaktivédantu Svámího čekal, takže když ho uviděl, vstal ze svého prostého křesla a oba dva duchovní bratři si vzájemně vzdali pañcāṅga poklony. Oba dva byli tak šťastní, že se vidí! Pro Svámího Maharádže už tam byla vedle křesla připravená židle, a tak mu Guru Maharádž pokynul, aby na ni usedl. Oba dva duchovní bratři se pak pustili do osobního rozhovoru. Žáci Šríly Guru Maharádže i Bhaktivédanty Svámího Maharádže si sedli co nejblíže jejich lotosovým nohám a tak obklopovali obě tyto velké osobnosti. Upřeně na ně hleděli, zatímco naslouchali jejich velmi osobnímu rozhovoru. Většinou probíhal v bengálštině, což byl jejich rodný jazyk. Oba dva byli pyšní na to, že mluví nádherným jazykem Pána Čaitanji, skrze který se zjevila i Šrí Čaitanja Čaritámrita, Šrí Čaitanja Bhágavata a mnoho dalších oddaných spisů a písní. Oba dva duchovní bratři spolu rozmlouvali s láskou a radostí, částečně anglicky, částečně bengálsky. Bengálsky spolu rozmlouvali rádi, protože byli zvyklí mezi sebou tento jazyk používat. Někteří ze žáků Svámího Maharádže si říkali, o čem se to asi jejich Gurudév se Šrílou Šrídharem Maharádžem v bengálštině baví, protože tomu nerozuměli. My jsme rozuměli všemu a mohli jsme si to vychutnávat. Naštěstí všechno bylo nahrané a později přeložené, takže si to mohli poslechnout. Občas ale mluvili i anglicky.
Hodiny a hodiny byli pohrouženi do Guru-Gauránga-kathā a Rádhá-Krišna-kathā. Během jejich rozmluvy často vzpomínali a citovali jejich Gurudévu, jeho božskou milost Šrílu Bhaktisidhántu Sarasvatího Gosvámího Thákura Prabhupádu. Sledoval jsem, vždy spolu Hari-kathā probírali v návaznosti na jejich skvělého Gurudéva, na základě toho, jak si vychutnával ta stejná specifická témata Krišna-kathā on. Bylo mi zřejmé, že oba dva mají Šrí Gurua ve svém středu. Jejich mysli, srdce, duše, vědomí, city… vše bylo soustředěné kolem jejich guru-páda-padmy. Jejich mysli, srdce i duše byly naplněny božským vědomím a božskou inspirací; moudrostí naší siddhānty, jak ji prezentoval Sarasvatí Gosvámí Prabhupád. Oba dva byli vtělením siddhānty a bhāvy jejich božského učitele. Cítil jsem to. O svém guru-pāda-padmovi se bavili s velkou úctou a láskou. A takto se znovu a znovu vraceli k určitým tématům Krišna-kathā.
Šríla Svámí Mahárádž strávil několik dní a nocí v jednom malém pokojíku ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu, který byl velmi blízko pokojům Šríly Guru Maharádže. Tehdy nebyl žádný jiný pokoj, který by mu byl tak blízko – jediným blízkým pokojem byla tato malá místnůstka přímo nad nātya mandirem s vlastní malou koupelnou a záchodem. Svámí Mahárádž měl rád vlastní koupelnu, proto si tento pokoj vybral. Guru Maharádž ho tak snadno mohl navštěvovat – stačilo, aby přešel úzký můstek, který vedl od jeho pokojů na střechu nātya mandiru. Poté, co tam Svámí Maharádž strávil první noc, se ho Guru Maharádž zeptal: „Maharádžo, co říkáš na ten pokoj? Není pro tebe příliš malý? Jsi přední světový kazatel, jsi zvyklý na prvotřídní pohodlné ubytování. V porovnání s tím je tohle jen velmi nuzná komůrka.“ Svámí Maharádž s úsměvem odpověděl: „Ne, Maharádžo, tohle je bhajan-kutir! Je maličký, ale moc hezký. Jakmile vyjdu ven, vidím majestátní dómy chrámu Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu. Když vystoupám na výšené místo na východní straně, mohu se dívat na proud matky Gangy. A když se podívám na sever, můžu vidět přímo tebe. Líbí se mi prvotřídní umístění pokoje a také to, že se zde můžu pohroužit do nálady bhajanu v útočišti u Pána Nitjánandy, Čaitanji Maháprabhua a Panča Tattvy. Neboj se, Mahárádžo, že by mi tahle malá místnost nebyla pohodlná – vnímám to přesně opačně.“ Guru Maharádž byl rád, když to slyšel.
Vzpomínám si, že Šríla Guru Maharádž kladl velký důraz na to, abychom vařili speciální jídla, která měl Svámí Maharádž rád. Oddané, kteří se zapojovali do vaření, pověřil tím, aby připravili jeho oblíbená jídla, obětovali je Božstvům a pak mu je nabídli jako prasādam. A Svámí Mahárádžovi lahodné prasādam, uvařené ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu, velmi chutnalo.
Chtěl bych vzpomenout na to, jak jsem poprvé uviděl západní žáky Svámího Maharádže, jak zpívají v našem chrámu. Svámí Maharádž sice v chrámu zrovna nebyl, ale oni si sedli na zem přímo před Božstvy a z magnetofonu si pustili nahrávku, na které Svámí Maharádž zpívá Haré Krišna Mahámantru. Tuto nahrávku používali jako vedoucí hlas a mahámantru pak opakovali. Já jsem byl tehdy velmi mladý, zaslechl jsem jejich zpěv a šel jsem blíž k nim. Slyšel jsem, jak Svámí Maharádž zpívá Mahámantru a oni ji pak opakují. Tehdy jsem poprvé v životě viděl magnetofon. Někteří oddaní ze Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu nechápali, jak je možné, že Svámího Maharádže slyší zpívat, ale přitom ho nikde nevidí. Pak zjistili, že to byla nahrávka z magnetofonu. Pro nás, indické oddané, to bylo poprvé, co jsme něco takového viděli. Bylo to tak krásné poslouchat!
Vzpomínám si na dávné žáky Šríly Bhaktivédanty Svámího, jako byl Ačjutánanda, Rámánudža, Šrutakírti a ještě několik dalších, ale zapomněl jsem jejich jména. Bhavánanda Svámí, Džajapatáka Svámí, Harikéša Svámí, Bhaktičaru Svámí a Hamsadúta Svámí se tam objevili až později. Pamatuji si na některé z těch, kteří tam byli se Svámím Maharádžem poprvé. S Ačjutánandou a Šrutakírtim jsme se stali dobrými přáteli. Oba dva se chtěli naučit bengálsky, a tak s námi celkem dlouho žili ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu a také potom bydleli i ve Šrí Čaitanja Gaudíja Mathu v milosrdném útočišti u pūjyapādy Šríly Bhakti Dajity Mádhavy Gosvámího Maharádže, pod vedením Šríly Bhakti Vallabhy Tírthy Gosvámího Maharádže a dalších. Když bydleli v našem chrámu, toužili naučit se bengálsky, protože jejich Gurudéva jim dal za úkol, aby tam žili, naučili se indické kultuře a vytrénovali se v ní, aby pak mohli pomáhat ostatním naučit se standardy duchovního chování. Tak se z nás stali přátelé a já jsem je učil nějaká bengálská slovíčka a bengálské věty. Žili s námi, jedli s námi prasādam a učili se.
Někdy během festivalů jsme viděli, že někteří z jeho západních žáků nemohou jíst všechna jídla uvařená v bengálském stylu, protože jsou pro ně příliš pálivá. Zjistili ale, že existuje pár jídel, která jsou pro ně vhodná a která jim chutnala – dál, miṣṭi dahi (sladký jogurt) a sladká rýže. Občas jsem viděl, jak někteří drží v každé ruce jednu nádobu – v jedné měli sladkou rýži a v druhé miṣṭi dahi. Nic jiného jíst nemohli, a tak jedli alespoň sladký jogurt. Jakmile vypili sladkou rýži, vypili dál a pak se hned natahovali pro další. Bylo to roztomilé. Moc se nám líbila jejich nálada a to, jak rádi pili sladkou rýži – jednou rukou dopíjeli a druhou se natahovali pro další. Indičtí oddaní jsou velmi štědří, tak jim dávali do sytosti. Takové jsou útržky sladkých vzpomínek na ty dávné dny.
Také si vzpomínám, že Bhaktivédanta Svámí Maharádž pozval Guru Maharádže na slavnostní otevření Čandródaja Mandiru v Májápuru. Jako mladý osobní služebník jsem Guru Maharádže doprovázel. Vydali se tam s námi ještě Akinčana Krišna dás Babádží Maharádž, Góvinda Maharádž a ještě jeden oddaný, jehož jméno jsem zapomněl. Byl to tak nádherný a speciální zážitek! Šríla Svámí Maharádž Šrílu Guru Maharádže krásně uvítal a pak si oba sedli společně na stejný vyāsāsan a promluvili Hari-kathā. Nahrávky z této události určitě viděli všichni. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem tam mohl být a vidět obě dvě tyto velké duše pohromadě. Pamatuji si na ten sladký kīrtan a sladkou Hari-kathā.
Po Hari-kathā odvedl Svámí Maharádž Guru Maharádže nahoru do konferenční místnosti v lotosové budově. Pomocí promítačky Guru Maharádžovi a Akinčanovi Krišnadásovi Babádžímu Maharádžovi ukazoval, jak pokračuje jeho celosvětový kazatelský program. Vzpomínám si, jak jsme tam všichni seděli a s doširoka otevřenýma očima jsme sledovali videa zachycující, jak lidé z celého světa s láskou a extází tančí – byli tam brahmacārī v dhotī, lidé v obleku, hippies – všichni tančili spolu v kīrtanu a zpívali s přirozenou radostí a nadšením Haré Krišna mahámantru a pak se zaposlouchali do Hari-kathā Svámího Maharádže. Viděli jsme také, jak se tisknou a rozdávají jeho knihy a jak si je lidé kupují a se zájmem rozmlouvají s oddanými. Viděli jsme také, jak se vaří a rozdává úžasné prasādam, které lidem zjevně tak chutnalo! Byl to takový krátký dokument. Šríla Svámí Maharádž byl viditelně šťastný, že to všechno může sdílet se Šrílou Guru Maharádžem a Krišnadásem Babádžím Maharádžem, a oni dva byli také velmi šťastní, že celosvětový kazatelský program tak krásně a živě pokračuje. Vzpomínám si, jak Šríla Guru Maharádž toto všechno chválil a při sledování videa svůj obdiv hlasitě vyjadřoval. Svámího Maharádže jeho pochvaly velmi těšily. Měl radost z uznání od svého drahého duchovního bratra.
Vzpomínám si, že jsme dostali pokoj téměř vedle pokoje Svámího Maharádže. V té době ještě nebyla stavba májápurského Čandródaja Mandiru zcela dokončená, v našich pokojích už se ale bydlet dalo. Coby jeho osobní služebník jsem sdílel pokoj s Guru Maharádžem. On spal na posteli a já vedle něj na zemi. Mám na ty dny tak krásné a sladké vzpomínky!
Vzpomínám si také na sestru Svámího Maharádže, které jsme říkali Pišimá. Pišimá znamená Gurudévova sestra. Oba sourozenci se měli vzájemně velmi rádi. Když jsme navštívili májápurský Čandródaja Mandir, byla tam i ona. V rukou vždy držela nádobu s vodou z Gangy, a kudy chodila, tudy tou vodou vše kropila. V těch dnech se totiž západní žáci Svámího Maharádže teprve učili čisté způsoby vaření či uctívání Božstev, takže ještě neměli tyto zvyky zažité. Někdy se dotkli svých vlastních nohou a pak sahali na jiné věci, aniž by si předtím ruce umyli, a podobně. Nebyli tedy schopní neustále dodržovat indický standard pravidel čistoty. Ona na to nebyla zvyklá, ale našla snadný způsob, jak to vyřešit – všechno pokropila vodou z Gangy, a tak to posvětila. Neustále u sebe měla malou nádobu s vodou z Gangy, všechno pokropila, a pak byla spokojená. Byla velmi laskavá. Nikoho za nic nekárala, ale občas někomu láskyplně a trpělivě vysvětlovala, jaký je správný standard posvátné čistoty. Když jsme tam byli na návštěvě, tak Pišimá považovala za velmi důležité, aby vždy byla uvařena jídla, která měl můj Guru Maharádž rád. Je to součást naší indické kultury. Někdy Guru Maharádže navštěvovala i v jeho chrámu Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu v Nabadvípu a osobně s ním rozmlouvala.
Doteď si vzpomínám, jak spolu Šríla Guru Maharádž a Šríla Svámí Maharádž hodiny a hodiny rozmlouvali, citovali Bhagavad-gítu, Šrímad Bhágavatam, Bhakti Rasámrita Sindhu či Brahma Samhitu a hluboce si vychutnávali Krišna-kathā . Citovali verše, jako je:
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
„Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce, protože se rozhodnul vydat správnou cestou.“
– Bhagavad-gítá 9.30
nebo
kṣipraṁ bhavati dharmātmā
śaśvac-chāntiṁ nigacchati
kaunteya pratijānīhi
na me bhaktaḥ praṇaśyati
„Brzy se napraví a dosáhne trvalého klidu. Ó synu Kuntí, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“
– Bhagavad-gítá 9.31
Velmi rádi spolu mluvili a pohrouželi se do Krišna-kathā přesně v duchu Vishva Vaishnava Raj Sabhy, ustanovené Šrílou Džívou Gosvámím Prabhuem na základě inspirace od Šríly Rúpy a Sanátany Gosvámích. Myšlenka je taková, že čas od času by se oddaní měli sejít na iṣṭa-goṣṭhī a měli by mít přirozené láskyplné výměny skrze rozmlouvání a naslouchání Krišna-kathā, zpívání a inspirování ostatních, aby se také zapojili do takových setkávání spojených s Rádhou, Krišnou a Maháprabhuem. Každý rok po Gaura Púrnimě se takové Vishva Vaishnava Raj Sabha setkání odehrávala ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu a scházeli se tam vždy mnozí duchovní bratři mého Guru Maharádže, sdíleli tam své pocity a vyjevovali své názory a chuti ze svého duchovního života, sdíleli své nálady bhajanu a své specifické náhledy na siddhāntu. Bývalo to velmi krásné. My všichni můžeme mít naše individuální mise, ale musíme být jednotní. Tomu se říká jednota v rozdílnosti a rozdílnost v jednotě. V našich životech potřebujeme podpořit život v čisté oddanosti – bhakti anuśīlanam. Šríla Sarasvatí Gosvámí Thákur Prabhupád byl velký harmonista, proto specificky pojmenoval svůj anglický časopis „The Harmonist“, aby nám předal poselství, že my všichni se musíme stát harmonisty. Stát se Krišnovým oddaným znamená stát se harmonistou ve skutečném slova smyslu. Taková je nálada Vishva Vaishnava Raj Sabhy. Taková je nálada Krišna saṅkīrtanu, který zavedl Pán Čaitanja. Nálada Vishva Vaishnava Raj Sabhy a Krišna saṅkīrtanu je totožná – jsou to její dva různé aspekty.
Dnešek je dnem zjevení mého drahého śikṣā Gurudévy Šríly Bhaktivédanty Svámího Maharádžího a také je dnes Nandótsava – oslava příchodu Pána Krišny do tohoto světa. Dnešek je velmi příznivý, neboť spojuje božské zjevení Pána Krišny a zjevení vznešeného čistého oddaného. V tento příznivý den se z celého srdce modleme k Bhaktivédantovi Svámímu Maharádžovi a k milovanému Pánu, Šrí Krišnačandrovi, aby nám požehnali svojí božskou milostí, abychom se jednoho dne mohli zaměstnat ve věčné láskyplné službě Jim – Božskému Páru a Šrímánu Maháprabhuovi, v útočišti a pod laskavým vedením ceké naší guru-vargy, jako je Bhaktivédanta Svámí Maharádž, můj Guru Maharádž a ostatní guru-varga. Taková by měla být naše dnešní modlitba.
Šrí Šrí Rádhá-Góvinda Gaudíja Math, Vídeň, 6.9.2015