Jak může být vůbec spánek pozitivní? Má nějaké místo v duchovní praxi? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1opR58NSvLK7Yl7Hjczljga2JbN8Pn4Kb/view?usp=sharing

Všiml jsem si, že někteří z vás byli při zpívání mahá-mantry ospalí. Vzpomněl jsem si na jednu událost. Když Šríla Bhaktivédanta Svámí Mahárádža byl v Americe, přišel za ním jeden bohatý člověk. Ten člověk měl v životě všechno, ale měl také jeden problém – insomnii – nemohl vůbec spát. Podstoupil mnoho terapií a byl u spousty lékařů, ale nic mu nepomohlo. Když se setkal se Svámím Mahárádžem, popsal mu svůj problém. Řekl: „Svámidží, vy máte určitě nějaké mystické síly. Můžete zařídit, abych se mohl vyspat?“ Svámí Mahárádž mu řekl: „Ano. Znám dobrý způsob, ale musíte mě poslechnout.“ Ten muž souhlasil. „Když budu dávat přednášku ze Šrímad Bhágavatamu, tak přijďte a poslouchejte. To je všechno. Pak pochopíte moji léčbu.“ Bohatý muž opět souhlasil a zeptal se: „Předepíšete mi nějaký lék, abych si konečně mohl užít spánku?“ A Svámidží odpověděl: „Napřed přijďte a poslechněte si přednášku, pak uvidíme.“ Další den ten bohatý člověk přišel – bylo to poprvé, co naslouchal Šrímad Bhágavatamu. Když začal poslouchat, přišla na něj dřímota. A než si to uvědomil, tak spal. Na konci přednášky dal Šríla Svámí Maharádž pokyn oddaným, aby ho vzbudili. Svámidží mu zpříma pohlédl do tváře a řekl: „Užil jste si spánku?“ A on řekl: „Cože, já jsem opravdu spal? To je úžasné, tolik let jsem se snažil spát, ale nic nepomáhalo.“ „Vidíte, jakou moc má naslouchání Bhágavatamu?“ odvětil Svámí Mahárádž.

Zpívání Mahá-mantry má mystickou moc. Může nám i způsobit dřímotu. Je tak jemné, tak uvolňující a někdy je příjemné zpívat Mahá-mantru v opojení ospalostí. O spánku většinou mluvíme negativně. Svatá písma na různých místech říkají, že nadbytek spánku je považován za znak kvality nevědomosti. Ale spánek má také pozitivní aspekt. Když energie spánku najde využití v místě, času a okolnostech a oddané zbaví napětí, pak má pozitivní účinek. A o této pozitivní stránce bych rád mluvil.

Jednou můj velký šikša-gurudéva, Bhakti Dayita Mádhava Gosvámí Mahárádža, vysvětlil před velkým publikem pozitiva spánku oddaných. Stalo se, že na jednom z jeho programů v Čaitanja Gaudíja Mathu v Kalkatě několik upřímných oddaných při jeho Hari-kathá usnulo. Někteří další oddaní se je pokoušeli vzbudit. Probuzení oddaní se pak velmi styděli a cítili se zahanbeni, protože jejich guru-maharádž mluvil tak hezky a oni spali. Mysleli si, že udělali velký přestupek.

Bhakti Dayita Mádhava Gosvámí Mahárádža si toho všiml. On byl tak velkorysý a láskyplný. Věděl, že přesto, že tito oddaní dělají mnoho služby Pánu a byli fyzicky velmi unavení, chtěli přijít na Gurudévovo Hari-kathá. A tak přirozeně usnuli, i když nechtěli. Bhakti Dayita Mádhava Gosvámí Mahárádža promluvil k oběma skupinám oddaných – k těm, kteří usnuli, i k těm, kteří je vzbudili – a před celým publikem začal vysvětlovat pozitivní stránku spánku.

Řekl oddaným, že není potřeba nikoho budit – že to jsou upřímní oddaní, jen jsou fyzicky unavení z tolika služby, kterou vykonali. Řekl: „Nechejte je vyspat. Když uvidíte upřímné snaživé oddané, kteří někdy usnou na Hari-kathá programu, neměli byste to považovat za přestupek nebo kvalitu nevědomosti. To byste vy sami udělali přestupek. Někdy je přirozené, že upřímný oddaný se cítí tak zklidněný, má tolik klidu a míru v srdci při Hari-kathá a je bez napětí, že se automaticky dostaví dřímota. Je to důsledek klidné mysli. Lidé se světským rozpoložením naopak bývají plní neustálých tlaků.“

Hodně oddaných slyšelo něco takového poprvé, protože doposud slyšeli jen o negativních stránkách spánku. Všem se Mahárádžovo vysvětlení líbilo. Ten ale samozřejmě posluchače varoval: „Vysvětlil jsem pozitivní stránky spánku, to ale neznamená, že toho zneužijete a budete neustále spát. To určitě nedělejte, to by pak byl skutečný přestupek.“ I přes to všechno se oddaní, kteří usnuli, styděli.

ásledujíce ve stopách mého slavného šikšá-gurua, Bhakti Dayita Mádhava Gosvámí Mahárádže, bych vás rád také upozornil, abyste nespali při Hari-kathá programech, kromě případů, že pocítíte omamný klid a štěstí, kterému nedokážete odolat. Musíte být upřímní sami k sobě, žádné podvádění. Musíte se zeptat sebe sama: „Jsem při Hari-kathá ospalý díky následkům božského opojení, anebo je to díky mé kvalitě nevědomosti?“ Protože když spánek vychází z lenosti, reprezentuje tamo-gunu.

Všechno musíme posuzovat dle místa, času, okolností a vlastností člověka. Nic v tomto světě bychom neměli vidět černobíle. Pro oddaného, který 16 nebo 18 hodin denně slouží, je spánek součástí služby. Takový oddaný také přirozeně potřebuje více spánku než někdo, kdo slouží méně anebo má méně náročnou službu. Tyto dva případy tedy nejde srovnávat. Nějaký oddaný se třeba rád vztahuje k Pánu skrze smaranam – oddanou meditaci. Když je v procesu uklidňující oddané meditace o Božském Páru, vypadá to, že jeho tělo odpočívá – je zcela klidné a nehýbe se. Vypadá to, že spí. Ve skutečnosti ale nespí, je ponořen do světa niterné meditace. Někteří pokročilí oddaní vstupují do zábav Božského Páru ve snu. Rádi tedy rychle usnou a ponoří se do hlubokého spánku ve vědomí Krišny, aby se jim takové sny zdály. Spánek v jejich případě a spánek v případě běžných oddaných, i když vypadá podobně, se velmi liší svojí kvalitou. Je tam tak velký rozdíl! První je skutečnou oddanou činností ve vědomí Krišny, zatímco ten druhý je jen užívání si kvality nevědomosti, tamo-guny. Kam patříme zjistíme, když se upřímně zeptáme našeho srdce. I když pokročilí oddaní někdy díky své pokoře svůj spánek považují za projev tamo-guny, ve skutečnosti v tamo-guně nejsou.

Vyrovnané množství spánku je součástí duchovního života. Ve vědomí Krišny je možné i spát. Buďme upřímní sami k sobě a k Nejvyššímu Pánu a řekněme mu: „Ó Pane, takový jsem. Snažím se být upřímný, co nejvíc dokážu. Ale toto je hranice mých schopností. Já vím, že jsi velmi laskavý, milosrdný a benevolentní. Buď ke mně shovívavý.“ Mluvte s Ním velmi uctivě a láskyplně a o všechno bude postaráno.

Kárají někdy čistí oddaní ostatní?

V některých případech mohou pokročilí oddaní při Hari-kathá dřímat. Je to proto, že přijímají esenci Hari-kathá a jejich duše je vždy bdělá, i když to vypadá, že spí. Tohle ale běžní oddaní nedokážou. I když je jejich duše je také neustále bdělá, její bdělost je pokryta tolika gunami – stejně, jako je úplněk zakrytý tmavými mraky – svit měsíce pak není možné vidět. I když přímo u měsíce se žádné mraky nenacházejí, tak přesto se dostanou mezi měsíc a pozorovatele. Krása měsíce a jeho paprsky jsou zakryté a měsíc není možné vidět. Podobně když spí obyčejní lidé, tak je vědomí jejich duše zakryto náladou spánku. Tito oddaní se nedokáží napojit na Hari-kathá. Ale upřímní a pokročilí oddaní mají jistou subtilní mystickou moc vnímavosti, skrze kterou mohou získat spoustu kathámritam, i když to vypadá, že spí. Jejich tělo spí, ale vědomí je probuzené.

Být pokárán čistým oddaným Pána je považováno za štěstí pro oddaného, který je kárán. Když je oddaný požehnán tímto pokáráním, je považován za šťastlivého. Pokárání čistým oddaným pomáhá ničit negativní a hříšné věci, které v sobě člověk má. Je považováno za očišťující, protože očišťuje život káraného oddaného. I když se to onomu oddanému nelíbí a stydí se před ostatními, tito oddaní by měli pochopit, že je to součástí pěstování vztahu mezi Guruem a žákem. Když si ale oddaný uvědomí, že za tím pokáráním se skrývá dobrý úmysl, tak to přijme v dobrém. Ostatní oddaní by neměli tímto pokáraným oddaným nijak opovrhovat. To je velmi důležité. Někdy je to jen druh zábavy v hravém duchovním vztahu, který mezi sebou guru a žák mají. Někdy učitel pokárá žáka, ale to neznamená, že tímto studentem by ostatní měli opovrhovat. Je to součást života. Takové je správné pochopení. Vysoce zodpovědný pokročilý oddaný si dá pozor na to, aby oddaného, kterého kárá, před ostatními příliš neponížil, jinak by místo pomoci toho oddaného urazil a veřejně ponížil a to by mu zlomilo srdce. Mohl by dokonce ztratit úctu k vědomí Krišny. Čistý oddaný vždycky zná míru, do které je možné někoho pokárat a kdy už přestat. Záměr čistého oddaného je tomu člověku pomoci a ne ho ponížit.

Existují konflikty mezi oddanými Gaura-líly a Vradža líly?

Konflikt mezi oddanými v náladě Nabadwípu a Vrindávanu, neboli mezi oddanými Gaura-líly a Vradža-líly, není možný. Pokud mezi nimi nějaké nedorozumění nastane, musíme pochopit, že je někde něco špatného, co tento konflikt způsobilo. Gaura-lílu a Vradža-lílu pokročilí oddaní považují za vzájemně si odpovídající části. Jinými slovy jedno je součástí a projevením druhého. Jsou natolik propojené, tak blízce a důvěrně spojené, že jedno najdeme ve druhém a vzájemně se doplňují. Toto je holistický pohled na Gaura-lílu a Vradža-lílu – oddaní v nich jsou v dokonalém vzájemném a zcela neoddělitelném vztahu. Čistí oddaní, kteří mají harmonické pochopení a cit pro toto důvěrné propojení se místo konfliktu anebo vyhledávání rozdílů raději obejmou. Tento přístup je přirozený a čistý. Někdy ale může samozřejmě nastat nějaký hravý dramatický konflikt mezi oddanými Gaura-líly a Vradža-líly, aby ještě vylepšil chuť duchovního života. To je ovšem něco jiného. Ale v případě nezdravého, negativního konfliktu musíme chápat, že někde nastala chyba. Že je tam něco neoddaného, neduchovního.

Nejdůležitější v duchovním životě je být v něm ustálený. Musíme mít stálou touhu a být ustálení ve vědomí Krišny. Když máme tuto stálou touhu a snažíme se sloužit Krišnovi, nakonec se nám to povede. Uvidíme sami sebe ustálené na cestě vědomí Krišny. Možná půjdeme pomalu, ale jistě. Věřte v to. V Bg Krišna říká:

pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě. Toho, kdo koná dobro, Můj příteli, zlo nikdy nepřemůže.

(Bhagavad-gítá 6.40)

Když někdo skutečně a upřímně snaží pomoct sám sobě a činit si dobro, nebude to nikdy zapomenuto a ztraceno. Jeho snaha nikdy nepřijde vniveč.