Jak může být vůbec spánek pozitivní? Má nějaké místo v duchovní praxi? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1opR58NSvLK7Yl7Hjczljga2JbN8Pn4Kb/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Všiml jsem si, že někteří z vás byli při zpívání mahámantry (Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré) ospalí. Vzpomněl jsem si na jednu příhodu. Když byl Šríla Bhaktivédánta Svámí Mahárádž v Americe, přišel za ním jeden bohatý člověk, který měl v životě všechno, ale zároveň ho trápil jeden problém – insomnie – nemohl vůbec spát. Podstoupil mnoho terapií a byl u spousty lékařů, ale nic mu nepomohlo. Když se setkal se Svámím Mahárádžem, popsal mu svůj problém: „Svámídží, vy máte určitě nějaké mystické síly. Můžete zařídit, abych se mohl vyspat?“ Šríla Svámí Mahárádž mu řekl: „Ano. Znám dobrý způsob, ale musíte mě poslechnout. Když budu dávat přednášku ze Šrímad-Bhágavatamu, tak přijďte a poslouchejte. To je všechno. Pak pochopíte moji léčbu.“ Boháč souhlasil a zeptal se: „Doporučíte mi nějaký lék nebo proceduru, abych si konečně mohl užít spánku?“ Svámídží odpověděl: „Napřed přijďte a poslechněte si přednášku, pak uvidíme.“

Následující den ten bohatý člověk přišel – bylo to poprvé, co naslouchal Šrímad-Bhágavatamu. Když začal poslouchat, přišla na něj dřímota. A než si to uvědomil, tak spal. Na konci přednášky Šríla Svámí Mahárádž pokynul jednomu z oddaných, aby ho vzbudil. Zpříma mu pohlédl do očí a řekl: „Užil jste si spánku?“ a on řekl: „Cože, já jsem opravdu spal? To je úžasné, tolik let jsem se snažil spát, ale nic nepomáhalo!“ „Vidíte, jakou moc má naslouchání Bhága­vatamu?“ odvětil Bhaktivédánta Svámí Mahárádž. Ten muž souhlasil a považoval to za zázrak.

Zpívání mahámantry má mystickou moc. Může nám způsobit i dřímotu. Je tak něžné, tak uvolňující a někdy je příjemné zpívat mahámantru v opojení ospalostí. O spánku většinou mluvíme nega­tivně. Svatá písma na různých místech varují, že nadbytek spánku je považován za známku kvality nevědomosti. Ale spánek má také pozitivní aspekt. Když energie spánku najde využití podle místa, času a okolností a oddané zbaví napětí, pak funguje pozitivně. A o této pozitivní stránce bych rád mluvil.

Jednou můj velký ś ikṣā Gurudéva, Bhakti Dajita Mádhava Gósvámí Mahárádž, vysvětlil před velkým publikem pozitiva spánku oddaných. Stalo se, že na jednom z jeho programů v Čaitanja Gaudíja Mathu v Kalkatě několik upřímných oddaných při jeho Hari-kathā (přednášce) usnulo. Někteří další oddaní se je pokoušeli vzbudit. Probuzení oddaní se pak velmi styděli a cítili se zahanbeni, protože jejich Guru Mahárádž mluvil tak hezky a oni to prospali. Mysleli si, že udělali velký přestupek. Šrímad Bhakti Dajita Mádhava Gósvámí Mahárádž si toho všiml. Byl tak velkorysý a láskyplný! Věděl, že přesto, že tito oddaní dělají mnoho služby Pánu a byli fyzicky velmi unavení, chtěli přijít na jeho Hari-kathā. A tak přirozeně usnuli, i když nechtěli.

Bhakti Dajita Mádhava Gósvámí Mahárádž promluvil k oběma skupinám oddaných – k těm, kteří usnuli, i k těm, kteří je vzbudili – a před celým publikem začal vysvětlovat pozitivní stránku spánku. Řekl oddaným, že není potřeba je budit, protože to jsou upřímní oddaní, jen jsou fyzicky unavení z tolika služby, kterou vykonali. Řekl: „Nechejte je vyspat. Když uvidíte upřímné snaživé oddané, kteří někdy usnou při Hari-kathā, neměli byste to považovat za přestupek nebo za kvalitu nevědomosti. To byste vy sami udělali přestupek. Někdy je přirozené, že upřímný oddaný při Hari-kathā v srdci pocítí tolik klidu, vyrovnanosti a míru, že na něj automaticky přijde dřímota. Je to důsledek klidné mysli. Naopak lidé se světským rozpoložením bývají plní neustálých tlaků.“

Hodně oddaných slyšelo něco takového poprvé, protože doposud slýchávali jen o negativních stránkách spánku. Všem se Mahárádžovo vysvětlení líbilo. Ten ale samozřejmě posluchače varoval: „Vysvětlil jsem pozitivní stránky spánku, to ale neznamená, že toho zneužijete a budete neustále spát. To určitě nedělejte, to by pak byl skutečný přestupek.“ I přes to všechno se oddaní, kteří usnuli, styděli.

Následuje ve stopách mého slavného ś ikṣā gurua, Bhakti Dajity Mádhavy Gósvámího Mahárádže, vás také varuji, abyste nespali při Hari-kathā programech, kromě případů, kdy pocítíte omamný klid a štěstí, kterému nedokážete odolat. Musíte být upřímní sami k sobě, žádné podvádění. Musíte se zeptat sebe sama: „Jsem při Hari-kathā ospalý díky následkům božského opojení, anebo je to kvůli mé kvalitě nevědomosti?“ Protože když spánek vychází z lenosti, reprezentuje tamo-guṇu (kvalitu nevědomosti).

Vyrovnané množství spánku je součástí duchovního života. Ve vědomí Krišny je možné i spát. Buďme upřímní sami k sobě a k Nej­vyššímu Pánu a řekněme Mu: „Ó Pane, takový jsem. Snažím se být upřímný, co nejvíc dokážu. Ale toto je hranice mých schopností. Já vím, že jsi velmi laskavý, milosrdný a benevolentní. Buď ke mně shovívavý.“ Mluvte s Pánem velmi uctivě a láskyplně a o všechno bude postaráno.

Všechno musíme posuzovat dle místa, času, okolností a vlastností člověka. Nic na tomto světě bychom neměli vidět černobíle. Pro oddaného, který 16 nebo 18 hodin denně slouží, je spánek součástí služby. Takový oddaný také přirozeně potřebuje více spánku než někdo, kdo slouží méně anebo má méně náročnou službu. Nelze je vzájemně srovnávat. Může se také stát, že nějaký oddaný se třeba rád s Pánem spojuje skrze smaranam (oddanou meditaci). Když je v procesu uklidňující oddané meditace o Božském Páru, vypadá to, že jeho tělo odpočívá, protože je zcela klidné a nehýbe se. Působí to, že spí. Ve skutečnosti ale nespí, je ponořen do světa niterné meditace.

Někteří pokročilí oddaní ve snu vstupují do zábav Božského Páru. Chtějí tedy rychle usnout a ponořit se do hlubokého spánku ve vědomí Krišny, aby se jim takové sny zdály. Jejich spánek a spánek běžných oddaných, i když vypadá podobně, se kvalitativně velmi liší, je mezi nimi ohromný rozdíl! Ten první je skutečnou oddanou činností ve vědomí Krišny, zatímco ten druhý je jen vyžíváním se v kvalitě nevědomosti, tamo-guně. Kam patříme, zjistíme, když se upřímně zeptáme našeho srdce. I když pokročilí oddaní někdy díky své pokoře svůj spánek považují za projev tamo-guny, ve skutečnosti v tamo-guně nejsou.

V některých případech mohou pokročilí oddaní při Hari-kathā dřímat. Je to proto, že přijímají esenci Hari-kathā a jejich duše je vždy bdělá, i když to vypadá, že spí. Tohle ale běžní oddaní nedokážou, neboť i když je jejich duše také neustále bdělá, její bdělost je pokryta tolika guṇami (kvalitami hmotné přírody) – stejně jako není možné vidět svit úplňku, když je zakrytý tmavými mraky. I když se přímo u Měsíce žádné mraky nenacházejí, tak přesto se dostanou mezi Měsíc a pozorovatele. Krása měsíce a jeho paprsky jsou zakryté a měsíc není možné vidět. Podobně když spí obyčejní lidé, tak je vědomí jejich duše zakryto náladou spánku. Tito oddaní se nedokáží napojit na Hari-kathā. Ale upřímní a pokročilí oddaní mají jistou subtilní mystickou moc vnímavosti, skrze kterou mohou získat spoustu kathāmṛtam, i když to vypadá, že spí. Jejich tělo spí, ale vědomí je probuzené.

Kárají někdy čistí oddaní ostatní?

Být pokárán čistým oddaným Pána je pokládáno za štěstí pro oddaného, který je kárán. Když je oddaný požehnán tímto pokáráním, je považován za šťastlivého. Pokárání čistým oddaným pomáhá ničit negativní a hříšné věci, které v sobě člověk nosí. Je pokládáno za očišťující, protože pročišťuje život káraného oddaného. Občas se to onomu oddanému nelíbí a stydí se před ostatními, ti by ale měli chápat, že je to součást rozvoje vztahu mezi guruem a žákem.

Když si oddaný uvědomí, že se za tím pokáráním skrývá dobrý úmysl, tak to přijme v dobrém. Ostatní by neměli tímto pokáraným oddaným nijak opovrhovat. To je velmi důležité. Někdy to může být jen druh zábavy v hravém duchovním vztahu, který mezi sebou guru a žák mají. Někdy učitel pokárá žáka, to ale neznamená, že by tímto studentem měli ostatní opovrhovat. Je to součást života. I v běžném životě rodiče kárají své děti, a v duchovním životě je tomu nejinak. Je za tím dobrý úmysl. Takové je správné pochopení.

Vysoce zodpovědný pokročilý oddaný si dává pozor na to, aby oddaného, kterého kárá, před ostatními příliš neponížil, jinak by ho místo pomoci urazil a veřejně ponížil a to by mu zlomilo srdce. Mohl by dokonce ztratit úctu k vědomí Krišny. Čistý oddaný vždycky zná míru, do které je možné někoho pokárat a kdy už přestat. Záměr čistého oddaného je tomu člověku pomoci a ne ho ponížit.

Existují konflikty mezi oddanými Gaura-līly a Vradža-līly?

Konflikt mezi čistými oddanými v náladě Nabadvípu a Vrindávanu, neboli mezi oddanými Gaura-līly (Čaitanjových zábav) a Vradža-līly (Krišnových zábav), je zcela nemožný. Pokud mezi nimi nějaké nedorozumění nastane, musíme pochopit, že je někde něco špatného, co tento podivný konflikt způsobilo. Gaura-līlu a Vradža-līlu pokročilí oddaní považují za vzájemně si odpovídající součásti. Jinými slovy, jedno je součástí i projevením druhého. Jsou natolik propojené, tak blízce a důvěrně spojené, že jedno najdeme ve druhém a vzájemně se doplňují. Takový je celistvý pohled na Gaura-līlu a Vradža-līlu. Oddaní v nich jsou v dokonalém vzájemném zcela neoddělitelném vztahu. Čistí oddaní, kteří mají harmonické pochopení a cit pro toto důvěrné propojení, se místo konfliktu anebo vyhledávání rozdílů raději obejmou. Takový je přirozený a čistý přístup. Někdy samozřejmě může mezi oddanými Gaura-līly a Vradža-līly nějaký hravý dramatický konflikt nastat, aby ještě vylepšil chuť duchovního života. To je ovšem něco jiného. Ale v případě skutečného, nezdra­vého a škodlivého negativního konfliktu musíme chápat, že se někde stala chyba, že je tam něco neoddaného, neduchovního.

Oděsa, Ukrajina, 2011