Nikdo ho nemá, ale všichni po něm touží. Jak dojít k opravdovému štěstí? Přednáška z Francie z Gopalji Mandiru, 24.8.2013
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1wc4aDIqDhEneF4YYVfRBvRNb0Vu8YTa5/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Vznešené realizované duše nám říkají, že dokud v našem životě budou přítomné čtyři nevyhnutelné prvky – rození (janma), stáří (jarā), nemoc (vyādhi) a smrt (mṛtyu) – nemůžeme být skutečně trvale šťastní. Tyto čtyři součásti života trvalé štěstí znemožňují. Může vyvstat otázka: když se nám narodí dítě, vnímáme přece jeho zrození jako velmi radostnou událost, tak proč by mělo být považováno za něco nešťastného? V principu sice je narození dítěte šťastnou událostí a nového člena rodiny bychom určitě měli přivítat, ale samotný proces rození moc příjemný není ani pro matku, ani pro dítě. Děti mohou mít určité zážitky v jejich vlastní dimenzi vědomí už v době, když jsou v lůně matky. Od okamžiku početí postupně začínají cítit radost i bolest. Jsou ale maličké a zcela bezmocné, takže se bolestným situacím v lůně matky nedokážou bránit. Nemyslete si, že je dítě v děloze matky neustále šťastné. Na jednu stranu je ochraňováno a dostává z těla matky veškerou potřebnou výživu, ale také zažívá spoustu neštěstí – má omezený pohyb, někdy je napadáno parazity – a s těmito věcmi nedokáže nic dělat. Když matka onemocní, dítě tou nemocí trpí také. Většina matek není zdravá a to ovlivňuje i dítě v děloze. Proces rození není příliš příjemný zážitek, to je zcela zřejmé – nemusíme být velcí mudrci, abychom to pochopili. To je janma – zrození. Ohledně smrti – mṛtyu – ani není třeba vysvětlovat, jak je nepříjemná. Všichni musíme zemřít, i když nechceme. Zážitek spojený se smrtí není příjemný. To je také zcela očividné. Rovněž nikdo nechce být starý a trpět nemocemi. Každý chce být věčně mladý a plný energie. Do určité míry je možné udržet si mladistvou energii jistými jógovými postupy. Vyādhi – nemoc také nikdo nevítá. Přináší bolestivý zážitek. Někdy ta bolest může být tak velká, že lidé raději zemřou, než aby nadále trpěli.
Toto vše vysvětluji proto, abych poukázal na fakt, že život na této omezené světské úrovni nemůže být šťastný, pokud ho budeme žít jen materialisticky. Abychom byli skutečně šťastní, musíme se naučit žít vyšší duchovní život. Náš běžný, materiální způsob života nevyhnutelně zahrnuje tyto čtyři prvky – janma, mṛtyu, jarā, vyādhi. Tyto čtyři součásti života brání našemu štěstí a my se jim nedokážeme vyhnout. Proto v rámci světského způsobu života není možné dosáhnout skutečného a trvalého štěstí. Tak nebo onak jsou tyto prvky přítomny všude. Proto moudří lidé všem lidem radí, aby hledali štěstí božské povahy, které přesahuje světská omezení. Na pozemské úrovni musíme z 95% pracovat, abychom jako výsledek získali 5% štěstí. Když za tuto těžkou práci tu trošku štěstí nakonec obdržíme, stejně nám dlouho nevydrží a rychle se vypaří. A my, zfrustrovaní a zklamaní, se znovu vrháme do práce.
V Indii můžeme najít dobrý příklad takového štěstí. Jmenuje se dillī-ka-laddu. Je to sladkost vyrobená z mléka a cukru. Je to vlastně nafouknutá kulička různých barev. Vypadá velmi lahodně, ale je uvnitř úplně prázdná. Když ji vložíme do pusy, okamžitě splaskne. Děti jsou těmi pestrými barvami velmi přitahovány. Těší se, že se nacpou sladkostí. Jakmile si ale kuličku dají do pusy, ihned splaskne a zůstane po ní jen závan chuti. Děti jsou pak velmi zklamané a zfrustrované. Stěžují si mamince: „Mami, co se stalo? Ani jsem to pořádně neochutnal a už je to pryč! Kup mi nějaké další!“ a maminka odpoví: „Taková tato laddu prostě jsou.“ Děti tomu nevěří – jak něco tak velkého a barevného může poskytnout tak málo chuti? Přemluví rodiče, aby jim koupili další a pak se znovu cítí podvedené, když jim ty kuličky v puse splasknou. Moudří lidé, naše guruvarga, používají tento příklad, aby vysvětlili, jak funguje naše hmotné štěstí. Přirovnávají ho k ochutnávání dillī-ka-laddu. Na pohled vypadá velké, krásné a úžasné. Jakmile se ho snažíme sníst, je v okamžiku pryč. Guru Mahárádž vtipkoval: „Dillī-ka-laddu jo nahi khaya vo pasthya, jo khaya vo bhi pasthaya.“ To v hindštině znamená: „Ten, kdo nikdy neochutnal dillī-ka-laddu, se cítí podvedený a ten, kdo je ochutnal, se také cítí podvedený.“ Ti, co je neochutnali, si říkají: „Ach, já jsem nikdy neměl šanci ochutnat tato obrovská krásná laddu.“ A ti, kdo je ochutnali, říkají: „Cítím se podveden a zklamán. Není to takové, jaké to vypadá! Tohle jsem nečekal!“ Moudří lidé, realizované duše, nám na tomto příkladu ukazují povahu našeho dočasného hmotného štěstí.
Ve srovnání s duchovním štěstím je doba trvání hmotného štěstí zcela nepatrná. Někdo se může zeptat: „Někdy žijeme opravdu šťastně, tak jak je možné tvrdit, že v životě štěstí neexistuje?“ Můžeme odpovědět: „Nějakou dobu žijeme velmi šťastně, ale za chvíli přijdou následky v podobě neštěstí, zklamání, frustrace a bolesti.“ Povaha štěstí na této pozemské úrovni je prostě taková – momentální štěstí přináší budoucí neštěstí. Jsou vzájemně propojené, jako jeden velký nekonečný cyklus – cakravat parivartante sukhāni ca duḥkhāni ca. Pán Krišna jasně v Bhagavad-gítě vysvětluje: „Pokud ses narodil, musíš zemřít. Tvoje zrození, počátek života, poukazuje na to, že nastane i konec.“ Je to zcela jasně dokázáno protikladným účinkem pozitivních a negativních činností. Když se nenarodíš, nemusíš zemřít. Pokud ale začátek máš, nezbytně v nějakou chvíli přijde i tvůj konec. To je zcela zřejmé. Je to axiomatická pravda. Cokoliv, co začíná, musí nezbytně skončit. To, co nekončí, ani nikdy nezačalo. Pokud jsme šťastní, je zcela jasné, že bude následovat neštěstí. Věčné cyklické střídání štěstí a neštěstí je ustanoveno zákonem přírody na této hmotné úrovni. Je nevyhnutelné.
Moudří lidé nám proto radí, abychom se nenechali ukolébat šťastnými chvílemi, ale připravili se, že neštěstí je za dveřmi. Takové jsou zákony, podle kterých funguje tento svět. Není to tak snad? V našem životě tomu čelíme neustále. Když se manželé po svatbě začnou blíže poznávat, jsou velmi šťastní. Pak se ale do jejich vztahu vplíží neštěstí a začnou se hádat i přesto, že se na začátku tolik milovali. Zpočátku jim vzájemná blízkost způsobovala velké štěstí, ale pak zjistí, že důvěrnost plodí pohrdání. Kdyby mezi nimi existoval věčný vztah plný úcty a ocenění, tak proč by důvěrnost přinesla pohrdání? Znamená to, že bez ohledu na to, jak se na této materiální úrovni snažíme štěstí udržet, je vždy nepatrné a křehké.
Moudří lidé jsou z takového druhu dočasného štěstí unavení. Cítí, že ten, kdo se za ním honí, bude zklamán a promrhá svůj drahocenný lidský život. Namísto toho bychom měli hledat skutečné štěstí věčné, božské povahy. Měli bychom se stát obyvateli světa, ve kterém takovéto štěstí existuje. Měli bychom odmítnout všechny iluze světského štěstí a vydat se na cestu za skutečným, věčným štěstím a dosáhnout ho ve vztahu s nejvyšší božskou Pravdou, zdrojem veškeré krásy, moci a blaženosti.
V životě můžeme zažívat dva druhy štěstí. Jedno se nazývá preya, druhé ś reya. Skrze preyu můžeme získat okamžité štěstí, které vypadá úžasně, ale časem se z něj stává jedovaté neštěstí. Na druhou stranu ś reya je pravý opak. Je to štěstí, které začíná hořkostí či odříkáním, ale jak se rozvíjí, přináší nektarový zážitek nejhlubšího štěstí. Preya je iluze štěstí, která krásně začíná, ale končí nehezky. Ś reya naopak ze začátku chutná jako hořký lék. Nepřináší okamžitě příjemný pocit. Postupem času ale přeroste v obrovské štěstí. Příkladem preyi je užívání omamných látek. Rozhodneme se pro ně, i když víme, že nám škodí. Přinesou nám sice na chvíli nějaký příjemný zážitek, ale jako důsledek takového štěstí budeme muset velmi trpět. Množství utrpení bude mnohonásobně větší než štěstí, které nám omamné látky přinesly. Anebo můžeme jen sedět u televize, přejídat se zmrzlinou a myslet si, že jsme šťastní. Následky lenosti a přejídání, jako je zvýšený cholesterol, cukrovka, obezita, bolesti kloubů či revmatismus na sebe nenechají dlouho čekat. Je to rozumný způsob požitku? Rozhodně ne. To je preya. Štěstí, kterého se snažíme dosáhnout skrze hloupost a nevědomost, přináší pouze utrpení.
Na druhou stranu ś reya je přesným opakem. Je rozumně naplánovaná. Je to vyvážený život v kvalitě dobra, a ne v kvalitě vášně či v nevědomosti – v iluzi štěstí. Na začátku to sice nemusí být úplně příjemné, ale je to velmi zdravý způsob života. Když v tomto zdravém a vyváženém životě člověk pokračuje, přinese mu to spoustu skutečného štěstí, které bude lepší a lepší. Jíst by měl člověk podle toho, jak má hlad. Ani více, ani méně. Například jógí dle rad ā yurvedy žaludek zaplňují do tří čtvrtin a jednu čtvrtinu nechávají pro vzduch a vodu. To zajistí dobré trávení. Moudří lidé také doporučují, abychom nepodlehli iluzornímu štěstí způsobenému omamnými látkami, protože ty pouze zničí náš život. Říkají: „Uvnitř tebe samotného je tolik úžasného nektarového opojení! Získej ho ze své vlastní duše, ze své vlastní seberealizace – objev ho a buď skutečně šťastný!“ Ś reya je jako hořký lék. Nechutná sice moc dobře, ale vyléčí naši nemoc a my si pak můžeme užívat nabytého zdraví. Naopak preya je jako pití sladkého jedu. Pochutnáváme si na něm, když ho pijeme, ale v další okamžik si můžeme užívat slasti umírání. Takové je štěstí těch, kteří užívají omamné látky.
Nejvyšší Pán nám dal dobrý a dlouhý život. My ale zneužíváme naši svobodu a svobodnou vůli a stáváme se našimi vlastními nepřáteli. Ubíráme si roky našeho života tím, že užíváme omamné látky. Nejvyšší Pán nám dal plíce, aby dýchaly prāṇickou energii ze vzduchu, a ne černý kouř z cigaret, hašiše či jiných drog. Nejvyšší Pán stvořil náš nervový systém plný zdravé energie, která je znamením života. Omamnými látkami úmyslně náš nervový systém narušujeme a navozujeme si pocit omámení a oslabení, který se nám líbí. Je to způsobeno chemikáliemi, které účinkují na naši mysl tak, že oslabují naši vitální energii. Užíváme si pocit neschopnosti místo toho, abychom si užívali pocit schopnosti. A přesto se považujeme za velmi inteligentní! Někdo může namítnout, že LSD či halucinogenní houby způsobují krásné halucinace. Ale právě proto jim říkáme halucinace, protože to nejsou skutečné zážitky. Jsou to jen halucinace, které jsou vzdálené reálnému prožitku, i když nám reálné připadají. Je vlastně pravda, že jsou reálné – jsou reálným prožitkem iluze. Určité chemikálie ovládnou fungování našeho mozku takovým způsobem, že naruší jeho běžné funkce a vnímání okolí. Proto vidíme věci jinak než normálně. Halucinogeny ale porušují náš mozek a mohou způsobit spoustu problémů.
Nyní zmíním některé případy ś reyi. Hluboká meditace o nás samotných a o všeprostupující vesmírné Energii přinese tolik nádherných, mystických, fantastických zážitků, které jsou lepší než halucinace, a navíc jsou skutečné. Díky ní si také revitalizujeme naše tělesné i duševní zdraví. Moudří lidé nám ukazují, že na nás čeká celý velký svět blažených božských zážitků a pobízejí nás, abychom ho objevili. Zlepší se naše pránická energie, zvýší se naše síla, budeme šťastní a zdraví a vylepší se úroveň našeho života. Takový kouzelný zážitek štěstí ve spojení s božskou Pravdou je dosažitelný. To bylo to, co moudří lidé hledali, a nakonec tento neomezený, neocenitelný poklad nektarového cíle života získali a dosáhli nejvyššího naplnění. Prožitek božského života a božského světa je vykreslen jako plný síly, krásy a věčnosti a je ozářený paprsky božské moudrosti. Když nás tyto paprsky osvítí, také se rozzáříme. Veškerá temnota naší nevědomosti bude rozptýlena. Když v našem životě vyjde ranní slunce, veškerá temnota noci v okamžiku zmizí. Musíme správně vykonávat sādhanu (duchovní praxi) a pomalu se přibližovat k dosažení tohoto nektarového cíle života.
Jednou jsem se jednoho muže zeptal: „Co je na kouření tak přitažlivého? Proč tolik lidí kouří?“ Ten člověk mi odpověděl, že ze začátku to příliš příjemné není. Zeptal jsem se ho, proč tedy v kouření pokračoval, co způsobilo, že nepřestal? On se usmál a řekl: „Svámídží, je mi trapné to přiznat. Když jsme byli mladí, tak nám sice cigarety nechutnaly, ale cítili jsme se díky nim mužně a dívky nás obdivovaly. Proto jsem začal kouřit.“ Já jsem se na něj usmál a moc jsem tomu nerozuměl: „Jak se někdo díky vdechování kouře může stát mužnějším, když kouření ve skutečnosti mužnost ničí?“ On odpověděl: „Teď už to taky zjišťuji, proto je mi to tak trapné.“
Když se zhluboka nadechneme tabákového kouře a naplníme jím naše plíce, prožíváme iluzi štěstí. Ti, kteří nekouří, si vychutnávají dýchání čistého vzduchu. Úžasného požitku z dýchání ale lze dosáhnout skrze vyšší úroveň dýchání zvanou prāṇāyāma. I díky obyčejnému dýchání se cítíme osvěženi a posíleni a nemůžeme bez něj žít. Tento zážitek ale můžeme zmnohonásobit rozvinutými technikami prāṇāyāmy. Skutečně to funguje. Dokud to nevyzkoušíme, netušíme, jaké to je. Existují vědecké a velmi efektivní tělesné techniky a také meditace – duševní soustředění – díky kterým se můžeme při praktikování prāṇāyāmy cítit skvěle. Tyto jógové techniky bychom měli praktikovat s pozitivním přístupem a vírou.
Jednou jeden člověk studoval u učitele jógy. Všichni jeho spolužáci už měli při cvičení prāṇāyāmy nějaké krásné prožitky, ale ten člověk pořád nic necítil. Měl pocit, že to s ním nic nedělá. Učitel se ho zeptal: „Cítíš při prāṇāyāmě něco příjemného?“ Ten student odpověděl: „Vůbec ne. Vždyť je to jen nádech, výdech, zadržování dechu… to dělám i normálně. Co je na tom speciálního? Nechápu to.“ Učitel navrhnul: „Dnešní hodina už skončila, pojď si se mnou zaplavat do řeky.“ Vstoupili tedy do řeky a v tom učitel z ničeho nic chytil svého žáka za hlavu a držel mu ji pod vodou. Po chvíli ho pustil. Žák začal lapat po dechu a učitel se ho zeptal: „Už to funguje? Je to skvělý pocit moct se nadechnout?“ Žák odpověděl: „Ano, teď mi dýchání přináší tolik štěstí, že bych bez něj umřel.“ Učitel odpověděl: „Toto je počáteční štěstí, které prāṇāyāma nabízí. Rozumíš? Musíš se prāṇāyāmě věnovat s vírou. Až se dostaneš na jistou úroveň, příjemné pocity se dostaví.“ Ten žák pak pozorně následoval vedení svého učitele a nakonec se stal velkým průkopníkem a předním učitelem prāṇāyāmové školy.
Pán Krišna v Bhagavad-gítě krásně vysvětluje, že existují tři úrovně materiálního štěstí:
1. štěstí získané v kvalitě nevědomosti
2. štěstí získané v kvalitě vášně
3. štěstí získané v kvalitě dobra
Jako štěstí v kvalitě nevědomosti jsem zmiňoval užívání omamných látek. Štěstím v kvalitě vášně je třeba obyčejné dýchání. Dýchání v procesu prāṇāyāmy přináší štěstí v kvalitě dobra.
Je meditace jediným způsobem, jak dosáhnout štěstí?
Meditace je jednou z mnoha hodnotných cest, kterými lze dosáhnout štěstí z úrovně duše a Nadduše. Jinými slovy z úrovně našeho vitálního vědomí. Meditace je velmi snadná, ale zároveň velmi těžká. Když budeme přirození a uvolnění, když vyčistíme mysl od všech břemen a myšlenek, od falešných iluzí toho, kdo jsme, a budeme se soustředit jen na vyprázdněnost mysli, bude naše mysl zcela vyvážená. Je to nejhlubší možné vnímání klidu a vyrovnanosti. V tomto vyrovnaném stavu se v sahasrāra cakře objeví příjemné chvění, které se rozšíří po celém těle. Je to tak příjemné, úžasné a nektarově opojné, že člověk nechce tento stav opustit. Proto někteří jógí vydrží měsíce a měsíce sedět v té samé pozici a užívají si štěstí skrze hlubokou meditaci. Mohou se tak přímo vztahovat k úrovni duše a Nadduše. Kdo by jinak dokázal sedět v jedné poloze několik měsíců? To není možné. Je jasné, že svět jejich subjektivních prožitků jim poskytuje něco jedinečného.
Pokud budeme správně motivovaní, bude to pro nás snadné. Silou vůle se nám to podaří. Jsou různé další způsoby. Stejně jako moudrý doktor předepisuje různé léky na různé problémy pro různé lidi, duchovní předpisy se také mohou lišit, aby byly vhodné pro různé konstituce. Meditace je skvělý způsob, jak dosáhnout božské blaženosti a štěstí.
Jak prakticky dosáhnout nejvyššího štěstí?
Musíme projít subjektivní evolucí vědomí. Pak je možné objevit vyšší radost. Skutečné štěstí také můžeme najít v radostných tvářích oddaných. Když budeme mít pěkné vztahy s oddanými, budeme se navzájem respektovat a s pevnou vírou sami sebe motivovat v tom, že jednoho dne získáme ten nejvyšší nektarový poklad života – zaměstnání se v oddané službě Pánu – a pak se budeme přirozeně cítit šťastně. Musíme věřit, že když budeme pokračovat v procesu rozvoje oddanosti ke Krišnovi, pak tohoto nektarového cíle dosáhneme. Musíme mít hlubokou víru v tuto realitu. Měli bychom cítit dotek našeho milovaného Pána v našem srdci a naše duše by v Něm měla být pohroužená. Všechny tyto věci jsou ke štěstí nezbytné – je zapotřebí kvalitní sādhana, skrze kterou rozvineme duchovní vlastnosti. Oddaní zakoušejí niterné, subjektivní štěstí, nikoliv to vnější. Duchovní prožitek štěstí se odehrává uvnitř. Je božsky duchovní a duchovně božský.
Koncept štěstí je velmi relativní. Musíme najít náš vlastní způsob, jak se cítit šťastně. Měli bychom najít cestu a pokud žádná není, tak si ji udělat. Bůh nám dal inteligenci a poznání. Měli bychom je použít dle místa, času a situace, naší vlastní konstituce, povahy a chuti, abychom našli šťastné prožitky. A pokud je nenajdeme, tak je s požehnáním Pána vytvoříme.
Mezi životem velkého a obyčejného člověka najdeme velké rozdíly. Ve stejné situaci, kdy obyčejný člověk podléhá problémům, velký člověk díky Pánovu požehnání problémy vyšší silou překoná. To je rozdíl mezi obyčejným člověkem a velkým člověkem. Ale i obyčejný člověk se může stát velkým, pokud mu nechybí motivace. Spousta velkých a úspěšných lidí se nenarodilo velkými a úspěšnými. Museli také projít všemi bolestmi a potížemi, stejně jako obyčejní lidé. Měli ale speciální motivaci, která těm obyčejným lidem chyběla. A to je to, co udělalo rozdíl mezi obyčejným a neobyčejným. Ta možnost, ten potenciál stát se velkým je v každém obyčejném člověku, a díky motivaci je možné tento potenciál rozvinout. Skrze světlo poznání můžeme pochopit, že když se nám zbortí jedna část našeho života, můžeme vystavět jinou, novou. Když se v životě v něčem zklameme, otevřou se nám zároveň jiné, nové možnosti a zážitky. Když přijde destrukce v životě obyčejných lidí, tak je zničí. Když se ale rozpadne život neobyčejným lidem, tak prostě najdou nové možnosti, jak dosáhnout úspěchu. Nenechají se přemoct situací a nezhroutí se pod jejím tlakem. Proto se jim říká velcí lidé. Takových příkladů existuje spousta. Zapotřebí je nadšená motivace a zapálení pro věc.
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 24.8.2013