Vzpomínky na Bhakti Pramod Purí maharádže a jeho věrného služebníka – Bodhajan Maharádže. Přednáška z Francie z 20.8.2013.
Audio k poslechu online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1raTA5VUuIpzSW0vsTSkd1bd5BqjaUumL/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Dnes je velmi příznivý den, protože je výročí zjevení Šríly Bhakti Bibudhy Bódhájana Mahárádže na tomto světě. Jakýkoliv den, který je naplněn vzpomínáním na čistého oddaného Pána – ať už je to den jeho odchodu nebo příchodu – je považován za obzvláště příznivý. Náš milovaný Pán nám dává jasně najevo, že má větší radost, když jeho oddaní uctívají ostatní oddané, než když uctívají Jeho samotného. Říká: „Když moji oddaní přímo uctívají Mě, jsem velmi potěšený a spokojený, ale jsem ještě šťastnější a spokojenější, když uctívají Mé čisté oddané.“ Nejvyšší Pán samotný pěje slávu svých oddaných v různých verších písem, jako je například:
ādaraḥ paricaryāyāṁ
sarvāṅgair abhivandanam
mad-bhakta-pūjābhyadhikā
sarva-bhūteṣu man-matiḥ
„Velká úcta k Mé oddané službĕ, skládání poklon celým tĕlem, prvotřídní uctívání Mých oddaných, vĕdomí Mĕ ve všech živých bytostech… to vše jsou pravé náboženské zásady, jejichž pomocí lidské bytosti automaticky vyvinou lásku ke Mnĕ.“
– Šrímad-Bhágavatam 11.19.21
ye me bhakta-janāḥ pārtha
na me bhaktāś ca te janāḥ
mad-bhaktānāṁ ca ye bhaktās
te me bhakta-tamā matāḥ
„Ti, kdo jsou Moji přímí oddaní, ve skutečnosti nejsou Mými oddanými. Moji opravdoví oddaní jsou ti, kdo jsou oddanými Mých služebníků.“
– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 11.28
āmāra bhaktera pūjā-āmā haite baḍa
sei prabhu vede-bhāgavate kailā daḍha
„Uctívání Mých oddaných je ještě lepší než uctívání Mne osobně. Já sídlím v jejich srdcích. Takže když je takový oddaný uctíván, jsem uctíván též. Já jsem Pán jeho srdce.“
– Šrí Čaitanja Bhágavata, Ádi 1.8
Když uctíváme Pánovy oddané, pak ve skutečnosti uctíváme oba – oddaného i Pána. Pán je totiž šťastně usazený na trůnu srdce takového čistého oddaného, kde je také uctíván.
tomāra hṛdoye sadā govinda-viśrām
govinda kohena-mora vaiṣṇava parāṇ
– Naróttam dás Thákur, Vaišnavé Vidžňápti
Góvinda spokojeně odpočívá v srdci oddaného. Srdce vznešeného oddaného Krišny je reprezentací svatého dhāmu neboli božského sídla. Pán Góvinda říká: „Já jsem srdcem Mých oddaných a podobně oni jsou Mým srdcem.“ Proto se jedna z knih mého Gurudévy nazývá Krišnovo srdce. Oddaní jsou Krišnovým srdcem a Krišna je srdcem a duší svých čistých oddaných. Takový krásný a důvěrný vztah spolu mají.
Dnes máme skvělou možnost uctívat vaišnavu u příležitosti oslavy dne jeho zjevení. Šríla Bhakti Bibudha Bódhájan Gósvámí Mahárádž je drahým žákem Šríly Bhakti Pramóda Purí Gósvámí Mahárádže, který je mým velkým ś ikṣā a sannyās guruem. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem mohl zblízka pozorovat důvěrný vztah, který mezi sebou měli Krišnovi vznešení oddaní, jako byli jeho božská milost Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž, jeho božská milost Šríla Bhakti Pramód Purí Gósvámí Mahárádž, jeho božská milost Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Mahárádž a další vznešení vaišnavové.
Šrílu Bhakti Bibudhu Bódhájana Mahárádže znám již mnoho let. Chtěl bych se s vámi podělit o moje vzpomínky z dávných dní. Poprvé jsem ho potkal, když ještě oficiálně nebyl sannyāsī (mnich ve stavu odříkání). Byl znám jako Šrímán Ačjutánanda dás Brahmačárí. Poprvé jsme se setkali zhruba v roce 1986 v Nabadvípu v Čaitanja Sarasvat Mathu. Tehdy přijela jedna oddaná z Brazílie, která hledala čisté sādhuy (světce), aby u nich přijala útočiště, a hledala v Indii duchovní zážitky. Napřed přišla do kalkatského chrámu Šrí Čaitanja Gaudíja Mathu, když tam pobýval Bhakti Pramód Purí Mahárádž. Získala jeho darśan a vyslechla Hari-kathā (promluvy o Krišnovi) z jeho lotosových úst, a zatoužila také vidět Bhakti Rakšaka Šrídhara Déva Gósvámího v Nabadvípu. Byla velmi nadšená a netrpělivě čekala na setkání s ním. Když Bhakti Pramód Purí Mahárádž viděl její nadšení, zavolal svého osobního služebníka, Šrímána Ačjutánandu dáse Brahmačárího, a dal mu pokyn, aby ji co nejdříve společně s ještě jedním oddaným zavezl do Čaitanja Sarasvat Mathu Mathu v Nabadvípu. Když ji tam přivedl, tak toho využil a vzdal své uctivé poklony Šrílovi Šrídharovi Mahárádžovi a Božstvům v chrámu. Tehdy to bylo poprvé, co jsme se setkali. Oba dva jsme byli velmi mladí a nosili bílé oblečení. Brahmačáríni (mniši) mohou nosit jak bílý, tak šafránový oděv. Není v tom velký rozdíl. Mahárádž je o tři roky mladší než já. Měli jsme spolu krátký, ale velmi pěkný rozhovor. Ačjutánanda dás Brahmačárí ale nezůstal dlouho, musel se vrátit ke svému Gurudévovi, Bhakti Pramódu Purí Gósvámímu Mahárádžovi. My jsme to chápali a respektovali jeho odevzdání službě jemu. Pamatuji si, že vypadal velmi mladě a pohledně a choval se velmi pokorně. Na první pohled na mě udělal velmi hezký a příjemný dojem.
Podruhé jsme se potkali v roce 1991 v Kalkatě ve Šrí Čaitanja Gaudíja Mathu, založeném Šrílou Bhakti Dajitou Mádhavou Gósvámím Mahárádžem. Tehdy jsem tam byl, abych z lotosových rukou Šríly Bhakti Pramóda Purího Mahárádže přijal svatý řád sannyās. Přišel jsem k jeho božské milosti s úctou a velkou touhou od něj sannyās přijmout. Šríla Bhakti Pramód Purí Mahárádž mě znal už od dětství coby osobního služebníka mého Gurudévy, Šríly Bhakti Rakšaka Šrídhara Dévy Gósvámího Mahárádže. Často totiž navštěvoval Šrí Čaitanja Sarasvat Math v Nabadvípu, aby s mým Gurudévou strávil nějaký čas. Už v té době, dávno předtím, než jsem od něj přijal sannyās, byl Bhakti Pramód Purí Mahárádž mým přirozeným śikṣā guruem. Byl vždy tak milující a plný soucitu ke mně, nepatrnému služebníkovi Pána! A nejen ke mně, ale také k ostatním oddaným. Taková je jedna z jeho nejpřirozenějších a nejzásadnějších vlastností. Obě božské milosti, Šríla Bhakti Pramód Purí Mahárádž a Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž, a také ostatní, jako Šríla Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Mahárádž, jsou ztělesněním vaišnavských vlastností.
Když jsem požádal Šrílu Bhakti Pramód Purí Mahárádže, aby mi ze svých božských rukou udělil posvátný řád sannyās, byl velmi šťastný a okamžitě souhlasil. Našel vhodný příznivý den k jeho přijetí. Ačjutánanda dás Brahmačárí tam byl také – po celou dobu svému Gurudévovi asistoval a také zařizoval vše potřebné pro tuto událost. Když přišel den udělení mého sannyāsu, viděl jsem, že zařídil celý obřad velmi krásně, přesně podle přání jeho Gurudévy. Byl jsem velmi šťastný, když jsem viděl oddané odhodlání, které měl. Jeho Gurudév mu nakázal, aby všechno velmi pěkně zorganizoval a on to přesně tak udělal. Tento obřad se odehrál v chrámu Bhakti Kumuda Šánty Gósvámího Mahárádže v Kalkatě.
Poté, co jsem přijal sannyās, jsem ještě dlouho zůstával v kalkatském Šrí Čaitanja Gaudíja Mathu pod přímým božským vedením Šríly Bhakti Pramóda Purí Gósvámího Mahárádže. Vzpomínám si, jak Šrímán Ačujtánanda dás Brahmačárí velmi laskavě a starostlivě pečoval jak o mně, tak o ostatní oddané. V těch dnech jsem měl dobrou příležitost sledovat jeho každodenní rutinu oddané služby jeho Gurudévovi a Nejvyššímu Pánu.
Svému Gurudévovi, Bhakti Pramódu Purímu Mahárádžovi, začínal sloužit hned za rozbřesku a nepřestával, dokud jeho Gurudéva nešel spát. Sledoval jsem ho, jak byl zaměstnaný ve službě Šrílovi Gurudévovi. Ten vstával velmi brzy a pronášel japu (pronášení modliteb na růženci), zatímco seděl na své posteli. Tehdy byl už velmi starý a vypadal jako vtělení Džagannátha dáse Babádžího, zejména, když seděl. Když dokončil japu, Ačjutánanda dás Brahmačárí, někdy společně s dalšími oddanými, mu pomáhal dostat se do koupelny a asistoval mu s koupelí a ostatními věcmi, například s oblékáním jeho sannyāsīnského oděvu a také pral jeho prádlo. Pak se Bhakti Pramód Purí Mahárádž věnoval každodenní meditaci gāyatrī mantry a uctívání (arcana). Ačjutánanda dás Brahmačárí mu na to vše velmi pěkně připravil. Nachystal pohodlnou ā sanu (místo k sezení) pro gāyatrī meditaci a také připravil vše potřebné pro pūju (uctívání) Girirádže Góvardhanu, Šrímána Maháprabhua a Rádhá-Krišna Čandry a také Narasimhy Bhagavándžího. Po pūje už měl pro Gurudévu připravenou velmi chutnou snídani, kterou mezitím uvařil. Někdy vařívali i jiní oddaní. Když Gurudéva dokončil dopolední uctívání, Ačjutánanda dás Brahmačárí a ostatní, někdy i já, Gurudévu zvedli a posadili ho na jeho postel k malému stolku, na kterém již byla nachystána snídaně. Gurudévovi se v pokročilém věku již třásly ruce a tak ho Ačjutánanda dás Brahmačárí krmil lžičkou. My jsme vyčkávali, až snídani dojí a pak jsme uctili zbytky jídla, které zanechal. Vzpomínám si, jak dychtivě jsme na ně čekali.
Za Gurudévou každý den chodili oddaní, aby naslouchali Hari-kathā z jeho úst. Bhakti Pramód Purí Mahárádž chtěl, abychom každého z těch oddaných uctili po přednášce nějakým prasādam (posvěcené jídlo), proto jsme vždycky dávali nějaké prasādam stranou a Ačjutánanda dás Brahmačárí jim ho pak rozdával. Bylo to velmi důležité. Kdyby nějaký oddaný odešel, aniž by dostal prasādam, Gurudéva by nebyl potěšen. Proto Ačjutánanda dás Brahmačárí vždy vařil nějaké prasādam navíc, aby ho bylo vždy dostatek a Gurudéva byl spokojený. Vaříval v poledne a někdy také večer. Po dovaření bylo vše obětováno Girirádžovi, kterého Gurudéva uctíval ve svém pokoji, a také chrámovým Božstvům. Po obětování se mahāprasādam od Girirádže i od Božstev smíchalo a bylo nabídnuto Gurudévovi jako oběd. Toto prasādam Gurudév uctil s velkým potěšením. Gurudévovi velmi chutnaly sladkosti z mléka – například sladká rýže, sladký jogurt, amṛta kelī, gokula pithe – tato velmi dobrá jídla Gurudéva miloval. Také měl velmi rád ovoce, takže jsme mu někdy připravovali smoothie.
Po obědě Ačjutánanda dás Brahmačárí připravil postel a požádal Gurudévu, aby si alespoň na chvíli odpočinul. Ten ale většinou nechtěl. Místo toho vzal pero a začal psát články do hlavního časopisu Čaitanja Gaudíja Mathu – Čaitanja Vání. Všichni jsme věděli, že náš Gurudéva, Šríla Bhakti Pramód Purí Mahárádž, byl expertem v psaní článků do časopisů. Velmi rád tuto službu dělal už od dob, kdy mu ji svěřil jeho Gurudéva, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur Prabhupád. Ten mu dal pero a milostivě mu požehnal, aby mohl psát oddané články. Byl vyhlášeným přispěvatelem do různých časopisů, jako byly Nadia Prakáš či Šrí Gaudíja – byly to deníky, týdeníky a měsíčníky, které vycházely během života Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura Prabhupády. Šríla Bhakti Dajita Mádhava Gósvámí Mahárádž také požádal našeho Gurudévu, aby se postaral o jeho chrámový měsíčník, Čaitanja Vání. Šríla Bhakti Pramód Purí Mahárádž nabídku svého duchovního bratra přijal a pokračoval v psaní článků pro tento časopis až téměř do konce svého života. Psal a editoval téměř každý den. Ačjutánanda dás Brahmačárí mu připravoval stolek, pero, papír a také knihy, které při psaní používal jako reference.
A když se jeho Gurudéva věnoval psaní, Ačjutánanda dás Brahmačárí často tiše odešel a nechal ho v péči ostatních oddaných. Zařizoval nejrůznější věci ohledně Gópínáth Gaudíja Mathu, který byl tehdy právě založen. Během závěrečné části života našeho Gurudévy už se v Majápuru objevilo malé centrum Gópínáth Gaudíja Mathu. Ačjutánanda dás Brahmačárí se už tehdy staral o management a o chod chrámu. Všimli jsme si, že odpoledne často z chrámu zmizel a věděli jsme, že vyrazil shánět peníze na provoz chrámu a zařizovat vydávání časopisů a knih svého Gurudévy. Jakmile se vrátil, okamžitě se zaměstnal ve službě svému duchovnímu mistrovi. Odpoledne přicházeli oddaní, aby měli darśan Šríly Bhakti Pramód Purí Gósvámího Mahárádže a aby naslouchali Hari-kathāmṛtam z jeho lotosových úst. Poté, co Hari-kathā skončila, nabídnul Ačjutánanda dás Brahmačárí každému z nich před odchodem prasādam. Poté, co Gurudévu večer nakrmil mahāprasādam, uložil do ho postele ke spánku. Také mu pomáhali další blízcí žáci. Pak jsme si my všichni dali prasādam a šli jsme spát s myšlenkami na nadcházející den.
Někdy získal Ačjutánanda dás Brahmačárí peníze pro službu Guru-Gaurángovi dokonce i od své vlastní rodiny. Pocházel z bohatých poměrů. Sloužil Jeho Božské Milosti, našemu Gurudévovi Bhakti Pramódu Purí Gósvámímu Mahárádžovi tolika různými způsoby po mnoho let, zejména v jeho stáří. Aby potěšil svého duchovního mistra, věnoval se i kazatelským aktivitám. Postupně také pomáhal rozvíjet Gópínáth Gaudíja Math dle Gurudévova přání. Na základě toho mu Gurudéva udělil posvátný řád sannyās a tehdy mu požehnal i novým jménem – tridaṇḍi Svámí Bhakti Bibudha Bódhájan Mahárádž. Myslím, že to bylo v roce 1993 nebo 1995. A v roce 1997, v příznivý den Gaura Púrnimy, prohlásil Bhakti Bibudhu Bódhájana Mahárádže za svého duchovního nástupce. Svěřil mu tuto svatou zodpovědnost. Od té doby Šrímad Bhakti Bibudha Bódhájan Mahárádž neúnavně, s vírou a oddaností káže Hari-kathā po celé Indii a v dalších částech světa. Je to velmi pěkný vaišnava, ozdobený spoustou vaišnavských vlastností.
Mám na něj spoustu sladkých osobních vzpomínek – žili jsme spolu v chrámu po mnoho let a společně praktikovali duchovní život, neboť jsme asi 18 let byli velmi dobří přátelé. Dnes mu vzdáváme naše poklony. Vím, že Nejvyšší Pán je velmi potěšen, když se klaníme jeho oddaným a vzdáváme jim úctu. Šrímad Bhakti Bibudha Bódhájan Mahárádž ki jay!
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 20.8.2013