Jak žít šťastný život a zapojit vědomí Krišny i do světských každodenních povinností? A proč bychom vždycky měli mít nesmrtelnou naději? Přednáška z roku 2015.
Audio online:
Audio for download:
https://drive.google.com/file/d/1weuHXU8a80ldCQh8XGXFJJQjMkG59HMI/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Všichni lidé, ale zejména oddaní, by se měli naučit umění žít; měli by se naučit, jak žít lépe ve vědomí Krišny. Když budeme toto umění více a více objevovat a učit se ho, budeme šťastnější, spokojenější a začneme cítit, že děláme pokrok. Že jen nestagnujeme na jednom místě, v jedné oblasti, ale že kráčíme kupředu. Takový přirozený prožitek se objeví uvnitř nás a dá nám na vědomí, že děláme pokrok, a to bude potvrzeno z úrovně caitya-gurua. Všichni víme, že náš hmotný život a hmotný svět se nemohou stát naším skutečným útočištěm. Je to jen dočasné útočiště. To ale neznamená, že dokud žijeme na této světské úrovni, musíme žít život bez útočiště. Protože když zjistíme, jak náš život žít, můžeme najít skutečné útočiště. Když budeme žít náš život Krišny si vědomým způsobem, nebude už náš život jen hmotným žitím, ale zduchovní se. Náš životní styl se kvalifikuje vyššími duchovními hodnotami a my už tak nebudeme žít jen ve světském, hmotném, smrtelném konceptu života. Je jisté, že můžeme začít žít nesmrtelným, božským způsobem, zatímco jsme stále umístěni na této světské úrovni. Je to možné.
Všechna naše svatá písma jasně popisují, jaký je hlavní rozdíl mezi světským a duchovním způsobem života. Jakmile začneme zapomínat na nejvyšší Sílu, Nejvyššího Pána Krišnu, a budeme žít bez spojení s Ním, stane se náš život hmotným a omezeným. Ale jakmile budeme žít ve vědomí Krišny, bude náš život duchovně kvalifikovaný, a tak budeme moci žít božský život. Je-dina gṛhe, bhajana dekhi, gṛhete goloka bhāya – když se jednoho dne ponoříme u nás doma do bhajanu, tak se v našem životě objeví božské sídlo Gólóky. Božský vliv prostředí Gólóky se může objevit i v našem rodinném životě za předpokladu, že je náš Krišna-bhajan čistý.
Může vyvstat otázka – jak k tomu dojde? Písma a realizovaní oddaní říkají, že se to může zjevit subtilním, neviditelným způsobem, i když to nebudeme schopni přímo vnímat. Musíme ale vědět, že kdekoliv se odehrává čistý Krišna-saṅkīrtan, kde oddaní oslavují Krišnu, radostně se oddávají Krišna-bhajanu či oddaně slouží Božskému Páru a Šrímánu Maháprabhuovi, tam je rozprostřen božský vliv Gólóky. Čím pokročilejší a duchovně vnímavější budeme, tím víc budeme schopni pocítit prostředí Gólóky, které nás obklopuje. Nemusí to vypadat přesně tak, jako na Gólóce, ale bude to takový probleskující vhled na energii Gólóky, na vědomí Gólóky kolem nás, které budeme schopni pocítit. Dokud žijeme na této pozemské (bhauma) úrovni, není možné, abychom měli neustálou a plnou vizi Gólóky a vnímali božskou atmosféru Krišnova sídla kolem nás. Výjimkou jsou čistí oddaní, kteří kdekoliv slouží nebo vypráví Krišna-kathā, jsou natolik ovlivnění božským vlivem Gólóky, že ho mohou subtilně sdílet s ostatními. Obecně ale platí, že i začínající oddaní či obyčejní oddaní, kteří se společně zapojí do zpívání, naslouchání, vyprávění o božské slávě Nejvyššího Pána a o jeho vlastnostech, mohou získat nějaký záblesk božské vibrace Gólóky, božského vědomí Gólóky kolem nich. Je to subtilní a ať už tomu rozumí nebo ne, děje se to.
I když nedokážeme pochopit či vnímat mobilní signál, rádiové frekvence či jadernou energii, jsou skutečné a jsou přítomné přímo před našima očima. Subtilní síly jiných dimenzí proudí přímo před námi, ale my o nich nevíme a nedokážeme se s nimi přímo spojit, protože naše vnímání je příliš omezené. Pokud ale budeme mít rádio, které naladíme, můžeme tyto frekvence zachytit a můžeme slyšet všechno, co rádiové stanice vysílají. Podobně fungují mobilní telefony. Přímo před našima očima prostorem proudí nespočet frekvencí zvukových vibrací, ale my je nedokážeme vidět ani slyšet; k jejich zachycení potřebujeme nějaký přístroj. Když ho naladíme na správnou frekvenci, tak můžeme ihned vidět a slyšet všechno. Podobně se někdy mysticky subtilní duchovní požehnání, duchovně požehnaná energie, může objevit kolem nás, když se zapojíme do čistých oddaných činností. Ať už to vnímáme či ne, děje se to. Proto písma říkají:
nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
tatra tiṣṭhāmi nārada
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ
Šrímad Bhágavatam 4.21.41
Nebudu tento verš detailně vysvětlovat. Pán Nárájan neboli Pán Krišna říká, že kdekoliv kde Jeho oddaní opěvují Jeho slávu a vlastnosti, se neviditelně zjevuje. Říká: „Musíte vědět, že jsem subtilně přítomný kolem vás všech. Nacházím se kdekoliv tam, kde se zpívá a pronáší Moje svaté jméno a opěvuje se Moje sláva.“ Koneckonců transcendentální jméno, podoba a vlastnosti se neliší se od Nejvyššího Pána a jsou spolu vzájemně propojené.
Když pronášíme svatá jména a vzpomínáme na božskou podobu a zábavy, tak se subtilně s Pánem sdružujeme. Je to primární kontakt. A jakmile tuto praxi rozvíjíme a zintenzivňujeme, náš prožitek přítomnosti Rádhy, Krišny a Maháprabhua v našich životech bude silnější a silnější. Konec konců svojí povahou je to duchovní realizace, kterou není možné vidět, slyšet či se jí dotýkat tak, jako hmotných objektů. Čím více vyvineme naši schopnost duchovního vnímání, tím více budeme schopni chápat duchovní záležitosti. Musíme se duchovně rozvinout.
Čistí oddaní vědí, že tento světský život nemůže být našim skutečným útočištěm. Všichni víme, že písma popisují:
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
Šrímad Bhagavad-gítá 13.9
Tyto čtyři problémy jsou v našich životech nevyhnutelněpřítomné : janma – zrození, mṛtyu – smrt, jarā – stáří, vyādhi – nemoc. Pokud jsou tak pevně zahrnuty v našich životech, jak by mohlo přijít trvalé a věčné štěstí a klid? To není možné.
Někdo se však může zeptat: „Máme přeci krásný život. Narodili jsme se na tomto světě a žijeme tu šťastně. Cítíme, že tu máme útočiště, všechno je v klidu… občas sice přijde nějaké utrpení, ale většinou žijeme spokojený život. Proč bychom ho měli zavrhnout a nepřijímat ty pozitivní stránky?“ Odpověď je, že svatá písma a velké duše tento život nikdy skutečně nezavrhli, proto jsem to teď tak podrobně vysvětlil. I na světské úrovni můžeme žít dobrý a šťastný život v případě, že jsme si vědomi Krišny. Realizovaní oddaní říkají: „Nežijte svůj život v blažené nevědomosti!“ Existuje blažená nevědomost, která je pouhou iluzí blaha, ale existuje také skutečná blaženost. Pochopte, že všechny hmotné věci se v našich životech neustále mění a nejsou stabilní. Chvíli jsme šťastní a v klidu, ale nikdy netušíme, kdy se to změní, protože takový stav nevydrží navěky. Nikdy netušíme, jaké utrpení na nás číhá za dveřmi. A právě kvůli této dočasné proměnlivé povaze našeho hmotného života, hmotného štěstí, hmotné blaženosti a hmotného klidu realizované duše říkají: „Tohle je sice dobrý život, ale není ten nejlepší. Měli bychom se vydat směrem k lepšímu životu, až k tomu nejlepšímu. Teď jsme na úrovni, kde se na věci kolem sebe nemůžeme spolehnout, protože se neustále mění. Nemůžeme si tedy myslet, že protože v tento moment je náš život hmotně spokojený, tak že se za chvíli nepromění v utrpení a neštěstí. Když náš potká hmotné štěstí, vždy bychom se měli připravit na utrpení, které nás čeká. Takhle to funguje, taková je povaha prožitků na této úrovni. Pokud bychom si mysleli, že na této úrovni budeme navždy žít šťastný a blažený život, a že hmotný život je naším útočištěm, žili bychom v blažené nevědomosti. Nežijme ale v ráji bláznů, žijme raději v ráji moudrých lidí. Nenechejme se unést dočasným štěstím hmotného života, ale posuzujme vše z celkového pohledu. Oddaní netvrdí, že když žijeme v tomto hmotném světě, tak máme být zklamaní a cítit se bezbranně, protože všechno je dočasné a nespolehlivé. Neztrácejme naději, jen se naučme umění žít ve vědomí Krišny, ve vědomí Nadpřirozené Síly, která je všepronikající, vševědoucí, všemocná a všeochraňující. Pak už nebudeme žít v útočišti světskosti.
Například tento dům je pěkným útočištěm a můžeme v něm dobře žít. Jakmile ale začne hořet, už jím nadále nebude a pokud nevezmeme nohy na ramena, bude náš život v ohrožení. Pokud se něco přihodí, tak na tom stejném místě, které jsme považovali za útočiště, už nejsme v bezpečí. Podobně kdybychom z tohoto domu nemohli odejít a museli v něm zůstat navždy, stal by se naším vězením, tedy opakem útočiště. Když se koupeme, cítíme se skvěle a příjemně. Pokud je ale voda znečištěná, způsobí nám kožní nemoci a tak o všechnu radost z koupání přijdeme. Když jíme nějaké skvělé jídlo, které ale nebylo připraveno hygienicky, tak i přesto, že chutná skvěle, nám nepřinese zdraví, ale naopak nám z něj bude špatně a můžeme skončit u lékaře. Když jsme unavení, tak se chceme vyspat na pohodlné posteli, kterou tak považujeme za naše útočiště. Pak na nás ale může snést spousta úzkostí a obav a my nebudeme schopni usnout. I když jsme unavení a ležíme na pohodlné posteli zachumlaní do peřiny, špatné myšlenky nám nedovolí spát. Takových příkladů existuje bezpočet. Ve všech těchto případech nám vždy chybí něco k tomu, abychom si užívali úplného štěstí. A co je to? Je to něco, co skutečně potřebujeme. Tyto příklady jsem uvedl proto, že i když můžeme mít někdy pocit, že náš hmotný život je šťastný, tak nikdy nevíme, kdy na nás čeká utrpení. Realizované duše nám proto radí, abychom na ničem z toho nezáviseli a nenechávali se unést iluzorním štěstím a nežili tak v blažené nevědomosti, ale v blaženosti moudrosti. Musíme najít to, co nám skutečně chybí.
Ve světském způsobu života nemáme žádnou jistotu, ale v životě ve vědomí Krišny máme úplnou jistotu. Realizované duše nám radí, jak žít lépe a s vyšší ochranou. V našem běžném životě se zajišťujeme, aby se nám nic nestalo a chráníme se před nebezpečím. Oddaní nám ale říkají, že bychom měli ochraňovat i náš věčný život. Kolik let ještě budeme žít na této planetě? Žijeme věčně, takže bychom měli něco dělat pro náš život ve věčnosti místo toho, abychom neustále zajišťovali jen tento dočasný život. Naplánujme si všechno tak, aby z toho měl prospěch náš věčný život, naše skutečné já – naše duše, a nejen naše tělo či mysl. Abychom dosáhli duchovního prospěchu. Jsme duchovní duše, měli bychom tedy udělat něco dobrého pro nás samotné – pro naše duše. Neměli bychom být neustále smýkáni dočasnými zápletkami.
Je to jako kdybychom bydleli v domě, o který bychom pěkně pečovali – opravovali ho a natírali, ale nestarali se o nás samotné. I když náš dům bude velmi krásný, ale naše mysl a tělo budou nemocné, tak k čemu nám pak takový opečovávaný dům bude? Ani si ho nebudeme moci pořádně užít. Musíme se tedy postarat hlavně o nás samotné. V našem životě je to podobné – staráme se o tolik vnějších věcí, ale zapomínáme se postarat o naše skutečné já. Když na to zapomeneme, všechno ostatní bude v jeden okamžik k ničemu. Není třeba být zklamaný z toho, že hmotný život a hmotný svět nemůže být naším skutečným útočištěm, protože když zjistíme, jak žít ve vědomí Krišny, tak i na naší současné úrovni už začneme žít život, který bude transcendentální vůči světským vlivům. Život odpovídající vyššímu duchovnímu standardu nám přinese mnoho prospěchu a tento prospěch nebude omezený smrtelností. Přenese nás do světa nesmrtelnosti. Tak získáme božský život, který není dočasný a který je plný věčného prospěchu. Je to možné.
Když budeme žít život ve vědomí Krišny a budeme si v něm užívat veškerého štěstí, budeme žít náš život v moudré blaženosti, nikoliv v blažené nevědomosti. Jaký je mezi nimi rozdíl? Někdy začneme být ohledně našeho života sebejistí a myslíme si, že bude neustále pěkně pokračovat a zapomeneme, že nebezpečí už číhá za rohem. Taková sebejistota tedy není znakem skutečné inteligence. Není třeba stát se pesimisty a cítit se špatně. Moudří lidé říkají, že příprava na budoucí problémy a jejich předcházení neznamená pesimismus. Je to inteligentní způsob chápání toho, kdo jsme. Neboť pokud ve jménu optimismu budeme přemoženi nějakou absurdní sebejistotou, v další moment se může dostavit utrpení a my nebudeme tušit, jak se proti němu bránit, protože nebudeme připraveni. Pokud se ale zavčas připravíme, budeme vědět, jak utrpení čelit, jak se z něj dostat ven a jak potíže vyřešit.
Měli bychom se připravit na to, že jednoho dne zemřeme… Nemáme ponětí o tom, co bude po smrti, a s tím musíme něco udělat. Víme, že nadpřirozená Síla je všude – uvnitř nás i venku, a když se budeme snažit s vírou a oddaností se zosobněním této Síly navázat vztah: „Ó Pane, já nevím, jak se o sebe v kontextu věčnosti mahākāly postarat, ale Ty víš všechno, protože jsi vševědoucí, a tak přijímám útočiště u tvých lotosových nohou. Jsi tak milosrdný a velkodušný, prosím, postarej se o svého oddaného. Stal jsem se Tvým oddaným a odevzdal jsem se Ti, postarej se tedy, prosím, o tuto duši, která u Tebe přijala útočiště,“ pak se budeme cítit klidně a šťastně, protože budeme vědět, že i když my sami se o sebe nedokážeme správně postarat, tak pokud budeme i nadále oddáni službě Božskému Páru, Jejich milost nás bude ochraňovat. A tomu se říká skutečný optimismus. Racionální realistický optimismus. Takové je žití v ráji moudrých namísto žití v ráji hlupáků.
Když se dostaneme do problémů, když trpíme nebo jsme v nebezpečí a nikdo zvenčí nám nepomůže, cítíme se bezmocní. Takové utrpení je podobné smrti – je to umírání ještě předtím, než ve skutečnosti zemřeme. Ale jakmile se dostaví pomoc, mysl i srdce se nám okamžitě naplní nadějí a důvěrou, že budeme zachráněni. Jakmile uvidíme paprsek naděje, že přichází pomoc, tak i přesto, že jsme v tom stejném nebezpečí a v tom stejném utrpení, cítíme úlevu. A takový je život ve vědomí Krišny. Jsme beznadějně ztraceni v utrpení hmotné přírody a netušíme, co dělat, nevíme, na co se spolehnout, protože za každým kouskem štěstí následuje velké neštěstí. Ale jakmile ochutnáme život ve vědomí Krišny, naplní nás obrovská naděje a očekávání, že nás milost Pána ochrání. Nebude to jen očekávání, skutečně pocítíme útěchu a budeme vědět, že jako své oddané nás Pán Svojí milostí ochrání. Možná někdy nějaké utrpení přijde, aby nás vyzkoušelo, to nám ale nebude vadit – budeme jako elitní komando. Budeme zplnomocněni Krišnovou silu a budeme mít útočiště u Krišny, Rádhárání a Maháprabhua, takže nás utrpení nebude zajímat. Srdce naplní pozitivní milost a schopnosti, takže nás občasné utrpení nebude obtěžovat.
Je možné být umístěný na takovéto úrovni, jako třeba Maharádž Paríkšit. Ten se na tuto úroveň dostal, jakmile Šukadéva Gósvámí začal vyprávět Šrímad Bhágavatam. Předtím se obával, že má pouze 7 dní, což je velmi málo času na to, aby získal v životě to nejlepší. Naříkal a byl velmi rozrušený. Když se ale ve shromáždění božsky zjevil Šukadéva Gósvámí, všechno se změnilo – veškerá beznaděj, pesimismus a obavy se okamžitě proměnily do přesného opaku. Šukadéva Gósvámí Maharádžovi Paríkšitovi řekl: „Na abhayam – neboj se. Nemáš se čeho obávat. Máš sedm dní, to je dostatek času. Pánova milost může v jediném okamžiku ochránit od veškerého nebezpečí toho, kdo je zcela oddaný a odevzdaný myslí, srdcem i duší, stejně jako je temnota miliard let odstraněna v jediném momentě dotykem světla. Ta temnota vládla miliardy let, ale zmizí okamžitě.“ Proto mu Šukadéva Gosvámí řekl: „Maharádžo, vůbec se neboj. Vědomí Krišny je tak mocné, že pokud jsi skutečně oddaný Pánu Krišnovi a z celého srdce přijmeš útočiště u Jeho nohou, tvůj život bude v okamžiku zachráněn stejně, jako se to stalo Katvanga Maharádžovi. Ty máš dokonce celých sedm dní! Neboj se, zapomeň na všechny obavy a strachy, ponoř se do Krišna-kathā a pluj ve vlnách oceánu jeho nektaru. Hltej tento nektar, a tak se staneš více a více nesmrtelným. Překonáš smrt. Prožij to! Nastal tvůj čas – neboj se a nelamentuj. Naopak pociťuj větší a větší úlevu a užívej si blaženost nektarového života ve vědomí Krišny.“
Nakonec mu Maharádž Paríkšit potvrdil, že k tomu skutečně došlo: „Ano, milostí Šukadévy Gósvámího a Nejvyššího Pána Krišny jsem už umístěn na transcendentální úrovni nesmrtelnosti, božského života. Už jsem transcendoval úroveň smrti. Už žiji věčný nektarový život vědomí Krišny. Úroveň smrti je pode mnou a již mě nerozrušuje. Ať už had Takšaka přijde nebo ne, je mi to jedno.“ Zrealizoval již, že není tímto tělem nebo myslí, ale viděl sám sebe jako božské já, božskou duši, jako Krišnovu přímou energii. Šukadéva Gósvámí mu pogratuloval a velmi to ocenil a pak odešel. Takového života musíme dosáhnout a kultivovat ho.
Jak skloubit vědomí Krišny a hmotné povinnosti?
To je velmi dobrá a inteligentní otázka. Existuje Krišny si vědomý způsob, jak se o všechno postarat. Nepotřebujeme se dívat na ostatní záležitosti odděleně od vědomí Krišny. Můžeme pracovat, starat se o auto, o dům, o děti i o ostatní věci, o kterých si můžeme myslet, že nejsou s vědomím Krišny přímo spojené. Můžeme to všechno dělat v rámci vědomí Krišny. Nyní vysvětlím jak.
Chodíme do práce, kde musíme dělat spoustu věcí. Musíme ale mít na mysli, proč tu práci děláme. Děláme ji proto, abychom vydělali nějaké lakśmī, abychom zabezpečili náš život. A jak žijeme náš život? Žijeme ho ve vědomí Krišny. Účel světí prostředky. Můžeme se starat o naše běžné povinnosti a na pozadí v mysli si budeme uvědomovat, že toto všechno nakonec děláme proto, abychom tento čas a energii využili pro Krišnu v podobě lakśmī. Když budeme dělat všechno pozorně, ale bez připoutanosti, jen jako formalitu… V životě děláme spoustu věcí, které nás nebaví, ale bereme je jako povinnost – dívejme se na naši práci podobně. Je to způsob, jak vydělat peníze. Když pak tyto peníze poslouží našemu duchovnímu životu, pak je i naše práce duchovně kvalifikovaná. Naše světská práce pak nebude světská a nepřinese světskou karmu, ale bude kvalifikovaná vědomím Krišny, protože veškeré její plody použijeme ve službě Krišnovi. Cokoliv, co koupíme nebo uvaříme, použijeme ve službě Krišnovi. Když si pořídíme dům, uděláme z něj chrám. Organizujeme si v životě všechno okolo Krišny a děláme to s pomocí peněz, které si vyděláme v práci. Pokud tedy žijeme Krišny si vědomým životem, bude naše práce tímto vědomím kvalifikovaná. Nestane se to ale, pokud bychom žili jen hmotným životem. Takových příkladů mohu dát mnoho.
Oddaný může najít způsob, jak žít ve vědomí Krišny ve všech aspektech – spát, vstávat, jíst, pít, chodit, přemýšlet – to vše lze dělat ve vědomí Krišny. Je to možné. Ne odděleně od Krišny, ale ve spojení s Ním. Ať už je člověk ženatý anebo v celibátu, všechno může dělat ve spojení s Krišnou. Je to zcela možné.
Když se probudíme, pronesme: „Góvinda, Gópínátha, Madana-móhana, Rádhá-Krišna!“ vyslovme Haré Krišna Mahámantru a pokud si moc manter nepamatujeme, mluvme s Krišnou v našem vlastním jazyce: „Ó Pane, prosím požehnej mi. Rádhá-Madana-móhane, Rádhá-Góvindo, Rádhá-Gópínáthe, udělte mi milost. Milosrdný Pane, nezapomeň na mě a dej mi milost. Chci neustále žít v útočišti Tvých požehnání a milosti.“ Když vstaneme, připomeňme se Mu, aby na nás nezapomněl. Tomu se říká pěstování dynamického vztahu s Ním.
Když pak jdeme na toaletu, udělejme, co je potřeba a uvědomme si, že Krišna takhle věci stvořil – když se najíme, potřebujeme se také vyprázdnit. Oceňme tedy zákony přírody stvořené Krišnou. Pamatujme na to, že zákony přírody, kvůli kterým jdeme na toaletu, můžeme také vidět v rámci vědomí Krišny. Můžeme oceňovat, že Krišna stvořil tyto způsoby, jak si udržet dobré zdraví. Dokonce i takovéto věci lze spojit s vědomím Krišny.
Při koupeli je možné pronášet svaté mantry a můžeme se snažit pocítit Krišnovu energii ve vodě, která nás osvěžuje, zklidňuje a naplňuje energií. Voda v sobě tuto sílu má a ta síla je Krišnovou silou. Můžeme tedy vnímat, jak tato Krišnova energie z vody přechází na nás a osvěžuje nás. Takové je koupání ve vědomí Krišny.
Když se půjdeme projít nebo někam půjdeme, můžeme na každém kroku cítit, že tato chůze je možná opět jen díky Krišnově síle – gravitaci, která nás drží na Matce Zemi. Naši schopnost chodit máme také díky tomu, jak Krišna stvořil naše tělo a díky síle, kterou mu dal. Kdybychom byli mrtví, chodit nedokážeme. A když se rozhlédneme kolem na všechnu tu zeleň, vdechneme čerstvý vzduch a podíváme se vzhůru na nebe, můžeme to vše vidět jako Krišnovu podobu – virāṭ-rūpu, podobu Pána Vesmíru. Vše je projevem nejvyšší kosmické Síly, která vším proniká a která umožňuje náš život, chůzi, dýchání a užívání si toho všeho. Díky ní můžeme také zažívat utrpení, skrze které můžeme zmoudřet a poučit se z vlastních chyb a zjistit, co je dobré a co je špatné, abychom se mohli těm špatným věcem vyhýbat a jít vstříc těm dobrým. Tak bude mít i negativní zkušenost pozitivní vyústění.
Když sedíme před počítačem a odpovídáme na zprávy či se bavíme s přáteli, můžeme se zeptat sami sebe, zdali to všechno děláme v rámci vědomí Krišny anebo zdali máme oddělené motivy a zájmy. Pokud jsou oddělené, tak to nedělejme. I když se bavíme s přáteli, naším konečným zájmem by mělo být použití tohoto vztahu či rozhovoru ve službě Pánu. Pak se to stane vědomým si Krišny, jinak to bude světské. Pokud se každý den hodiny a hodiny bavíme nebo chatujeme s přáteli, ale nakonec to má nulový výsledek – nestane se z něj oddaný, ani z našeho rozhovoru nevyjde žádný Krišny si vědomý výsledek, pak je to ztráta času.
Občas mi zavolají oddaní, kteří mají například rodinné problémy a já je musím urovnat, aby mezi nimi znovu nastalo harmonické pochopení. Mají úctu a víru v moje slova, i když zrovna nejsou schopni přijmout slova toho druhého. Když se do toho ale vložím já, tak cokoliv, co řeknu, přijme celá rodina. Někdy na sebe tedy beru tuto roli a řeším jejich rodinné problémy. Proč to ale dělám, jaká je moje motivace? I když to vypadá, že se zapojuji do světských rodinných problémů, tak vím, že když se problémy v této rodině oddaných vyřeší, všichni budou šťastní a v klidu a budou tak schopni vesele pokračovat v životě ve vědomí Krišny. Alespoň po nějakou dobu. Moje skutečná motivace toho, že vkládám svůj čas a energii do řešení jejich osobních problémů je to, aby byli v klidu a spokojení a dál se věnovali životu ve vědomí Krišny. To je můj skutečný zájem. Tyto moje činnosti jsou tak hodnoceny na základě mojí motivace. Někdo si může říct, že Mahárádž strávil příliš času na telefonu, ale účel vždy nakonec světí prostředky.
Takže i nějaká zdánlivě negativní činnost může být použita pozitivně. V tomto světě není nic čistě dobré nebo špatné. Vždy záleží, jestli se to použije správně anebo jestli se to zneužije. Nemůžeme všechno přímo rozdělit na dobré a špatné. Věci se rozdělují na dobré a špatné na základě toho, jak jsou použity. Takže i když mluvíme s přáteli, snažme se to dělat tak, aby z toho času a energie, které tomu věnujeme, byl alespoň nějaký výsledek ve službě Krišnovi. Jinak to bude jen světské tlachání. Když se jim budeme s láskou věnovat a vzbudíme v nich zájem o vědomí Krišny, pak všechny naše rozhovory a vzájemné interakce budou kvalifikované jako služba Krišnovi, protože to děláme proto, abychom jim pomohli přiblížit se ke Krišnovi. Musíme to ale dělat s tímto vědomím. Vidíme, jak i negativní světské věci mohou být použity ve službě Krišnovi, pokud je správně pochopíme a vhodně k nim přistoupíme.
Nemusím dál vysvětlovat, jak jíst ve vědomí Krišny – cokoliv koupíme nebo uvaříme, tak napřed obětujeme a pak sníme jako prasādam. Dokonce i když si pořídíme nějaké oblečení, měli bychom ho pokropit vodou z Gangy, nabídnout Pánu a poprosit ho: „Ó Pane, prosím, požehnej tomuto oblečení, protože já nepřijímám nic, co by nebylo Tvoje prasādam. I když je to evropské oblečení, které asi nenosíš, tak já ho nosit potřebuji, ale zároveň nechci nic, co by nebylo Tvoje prasādam. Takže tady jsou mé kalhoty a šortky, prosím, pohlédni na ně a požehnej jim, abych mohl nosit oblečení po Tobě.“
Když jsme unavení a jdeme spát, tak před spaním pronesme Krišnova jména a vzpomeňme na nějaké krásné zábavy Rádhy a Krišny, anebo si prostě jen vzpomeňme, jak Rádhá a Krišna uléhají a noří se do blaženého spánku. Usněme v takové náladě namísto toho, abychom mysleli na spoustu nesmyslů tohoto světa. Vypěstujme si tento pěkný zvyk, abychom v moment usínání zapomněli na jakékoliv hlouposti. Usínejme s myšlenkami na Krišnu, a tak můžeme spát ve vědomí Krišny. Pokud jsme pěkní oddaní, bude se nám o Krišnovi a o oddaném životě i zdát.
Když jsem studoval, musel jsem číst knihy o filozofii, historii, psychologii, umění, sanskrtu či bengálštině, protože to byly předměty, které jsem studoval. Nedělal jsem mezi tím rozdíly, protože jsem věděl, že poznání je jedno, i když ho rozdělujeme na různé předměty. Studoval jsem umění, ale čerpal jsem i z jiných oblastí, jako je věda a podobně. Během studií jsem tedy četl i světské knihy, díval jsem se na televizi a četl jsem noviny. Dělal jsem to ale s náladou, že se chci dozvědět víc o tom, co se děje kolem mě a v lidské společnosti obecně. Mohl jsem z toho načerpat mnoho realistických příkladů, které se pak později staly velmi užitečnými, když jsem začal kázat. Věděl jsem, jak mluvit s moderními lidmi otevřených srdcí, protože jsem studoval jejich způsob vyjadřování a měl jsem jejich vzdělání. Věděl jsem, jak se k nim chovat a jak použít to, co jsem načerpal z beletrie i poezie. Z filozofie, umění, vědy, ze sledování dokumentů na Discovery či National Geographic či ze čtení novin jsem nasbíral relevantní informace, které jsem použil při kázání ve službě Pánu. Nebyl jsem tím využitý, ale naopak jsem to všechno využil ve službě Krišnovi. Takhle můžeme použít vše ve vědomí Krišny, jen musíme objevit umění, jak to dělat, se srdcem naplněným čistou motivací.
Takže ať už jíme, nosíme oblečení, pijeme vodu anebo dokonce i když se s někým hádáme, vše můžeme dělat ve vědomí Krišny. Pro Krišnu můžeme milovat i bojovat. A ti, se kterými budeme mít spor ve snaze napravit jejich životy, abychom je přivedli k vědomí Krišny, z toho budou mít prospěch – nejen my za to, že bojujeme kvůli Krišnovi, ale také oni, protože jejich život bude díky našemu pokárání napraven. My nebojujeme proti nim, ale proti anti-Krišnovým elementům ve vědomí toho člověka, a snažíme se je zničit, aby se v životě toho neoddaného udělalo místo na to, aby jednoho dne mohl přijmout dobré věci ve vědomí Krišny. Aby jeho život byl naplněn dobrem a požehnáním vědomí Krišny. Je to jako úklid – boj proti špatným věcem a čištění špíny, aby se udělalo místo pro požehnání vědomí Krišny. Takže i konflikt může být ve vědomí Krišny. Účel světí prostředky. Musí za tím být samozřejmě dobrý účel – dobrý výsledek špatné pohnutky nenapraví.
Když lékař drží v ruce nůž, zachraňuje pacientovi život. Na první pohled může nůž v něčích rukách vypadat strašlivě a nebezpečně. Pokud ho ale v rukou drží lékař, tak i přes negativní dojem se jedná o pozitivní věc. Operací zachrání pacientův život. A příkladů, jak vše dělat ve vědomí Krišny, je nespočet.
Dobrá a špatná pýcha
Jak poznat, jestli máme postranní motivace?
Můžeme to zjistit sami, když upřímně nahlédneme do našeho svědomí a pocitů. To, co cítíme a jak přemýšlíme, nám není skryto – jsou to naše vlastní prožitky a myšlenky. Musíme být upřímní a ne pokrytečtí. Když víme, že jsme dostatečně upřímní a nechceme sami před sebou něco předstírat, pak díky tomuto upřímnému prožitku budeme vědět, jaké jsou naše skutečné motivace. Pokud si ale pokrytecky přednastavíme, že je to jinak, pak i když budeme vidět pravdu, budeme se jí snažit vyhnout, budeme se snažit cítit tak, jak jsme se rozhodli. To je ale pokrytectví. Pokud jsme však otevření vůči sami sobě, tak můžeme jasně vidět, jestli děláme oddanou službu kvůli uznání od ostatních, nebo pro Krišnu, či kvůli obojímu zároveň, což bývá velmi časté. Když se věnujeme oddané službě Pánu, tak to často děláme se smíšenými pohnutkami. To je upřímné přiznání. Z části to děláme pro Pánovo potěšení a zčásti kvůli uznání ostatními oddanými.
Když ale víme, jak to uznání od ostatních oddaných přijmout způsobem vědomým si Krišny, a ne kvůli naší světské pratiṣṭhě, pak je to v pořádku. Říká se tomu vaiṣṇavī pratiṣṭhā. Jsou dva typy pratiṣṭhy. Jedna je světská, zcela oddělená od Krišny, zatímco druhá je vaiṣṇavī pratiṣṭhā. Ta také obsahuje slávu a uznání, ale je spojená s náladou bhakti ke Krišnovi. Člověk se může cítit dobře a pyšně, ale v tom pocitu bude zároveň přítomná i pokora a další krásné vlastnosti Krišna-bhakti. Není to jako světská sláva a uznání, které v sobě mají vykořisťující tendenci: „Já jsem skvělý! Já jsem vykořisťovatel! Já vládnu všemu okolo! Já jsem poživatel!“ – taková je povaha světské pratiṣṭhy. Ale vaiṣṇavī pratiṣṭhā není považovaná za špatnou, protože vylepšuje náladu Krišna-bhakti a dodává povzbuzení a nadšení. Čím víc nás oddaní podpoří, tím povzbuzenější a nadšenější se ve službě Krišnovi cítíme. Funguje to k našemu prospěchu. Když nás oddaní nikdy za nich nepochválí, tak se budeme cítit beznadějně. Budeme pochybovat o tom, jestli vůbec děláme nějakou službu, když nás nikdo neocení. Ale jakmile nás pěkní oddaní začnou chválit, cítíme se povzbuzení a nadšení, abychom pokračovali v naší službě Pánu. Toto povzbuzení a inspirace jsou pro vědomí Krišny prospěšné a přicházejí právě z vaiṣṇavī pratiṣṭhy. Tato pratiṣṭhā by neměla zvyšovat naši falešnou pýchu a ješitnost anebo nám dávat pocit, že jsme velcí oddaní a ostatní by nám měli sloužit. Pokud bychom si to začali myslet, tak se vaiṣṇavī pratiṣṭhā ihned změní na světskou pratiṣṭhu.
Musíme tedy umět dobře rozlišovat a rozpoznat, co je co. Na jedné straně máme pravé zlato a na druhé straně zlato falešné, pravý diamant a falešný diamant, anebo génia a blázna. Vypadají podobně, ale nejsou stejní. Jsou přesně opační. Musíme ale být experti, abychom je od sebe rozpoznali. Vaiṣṇavī pratiṣṭhā, tate koro niṣṭhā (Vaišnava Ke, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur). Světské jméno a sláva jsou přirovnávány k výkalům prasete, ale vaiṣṇavī pratiṣṭhā, tate koro niṣṭhā je přesně opačná a měli bychom k ní vyvinout připoutanost a pozitivní city, protože je nektarovým pokladem našeho života, dodává nám nadšení a oživuje náš život vědomí Krišny. Pratiṣṭhā znamená chvála, uznání. Vaiṣṇavī pratiṣṭhā znamená chvála a uznání příznivé pro život vaišnavy. Nikdy nejde proti němu. Když máme touhu po uznání a pochvale ostatních oddaných, nemusí to být nutně špatné, může to být velmi dobré. Musíme si ale dávat pozor, aby se ta touha nezměnila způsobem, který není v souladu s vědomím Krišny, a neproměnila se ve světskou pýchu, připoutanost a vykořisťující přístup vůči ostatním.
V dnešní době to může nastat i mezi oddanými v chrámech, kdy ve jménu duchovních činností a služby probíhá tolik vykořisťování a bojů. To je ale světská pratiṣṭhā. Ale ta pratiṣṭhā, která nás povzbuzuje, která nás nadchne a vnese do našich žil nový život, abychom se ještě více zaměstnali ve službě Božskému Páru a Maháprabhuovi, se nazývá vaiṣṇavī pratiṣṭhā a je velmi dobrá. Je jako elixír života. Když oddaní pochválí oddanou službu, kterou děláme, je to velmi příznivé. Nebojme se tady naší touhy po pochvale a uznání ostatních oddaných. Není na ní nic špatného. Můžeme od nich takto získat inspiraci.
V mnoha oblastech našeho života vedle sebe kráčí dobro i zlo a je mezi nimi jen velmi jemný rozdíl. Jakmile si přestaneme dávat dobrý pozor, můžeme udělat velkou chybu. Je to jako jízda po úzkých horských cestách. Stačí chvilka nepozornosti a buď narazíme do skály, anebo z ní spadneme. Musíme si neustále dávat dobrý pozor. A cesta naší sādhany je přesně taková. Dokud jdeme po vyvážené cestě a všemu věnujeme starostlivost a pozornost a jsme osvícení vědomím Krišny, pak všechno funguje správně. Takhle můžeme po té horské cestě jet bez problémů a kochat se výhledem. Ale je tam potřeba ta základní pozornost. Každý, kdo se do hor vydá, si musí dávat dobrý pozor. Základní kvalifikace musí být naplněna. Pak je všechno krásné. Jakmile je ale někdo nepozorný, přinese to spoustu utrpení.
Orchestr musí být sladěný a harmonický. Stačí, aby jeden hudebník zahrál něco neharmonicky, hned se vše pokazí a zavládne disharmonie. Stačí jedna malá chyba. Jakmile se ale opraví a začne opět hrát v harmonii s ostatními, hudba zase začne být krásná. Náš plán je vyhnout se chybám a dělat všechno správně, jak jen to jde. Samozřejmě není v našich silách udělat vždycky všechno správně, a proto by vždy měla být přítomná modlitba o božskou milost Krišny a čistých oddaných. Ta nás udrží ochraňované.
Kolik kol bychom měli odříkávat?
Tolik, kolik zvládneme, bez jakéhokoliv horního limitu. Odříkávání by ale mělo být kvalitní. Neměli bychom se soustředit jen na kvantitu, i když ta je také důležitá, ale nejdůležitější by měla být kvalita. A když se spojí kvalita i kvantita, pak je to skvělé.
Jak můžeme dosáhnout kvalitní japy? Když pronášíme japu, měli bychom se cítit klidně a dobře. Měli bychom v sobě mít dobro, klid a štěstí. Pak víme, že je naše japa kvalitní. Prozradí nám to chuť, kterou z toho získáme. Když se to nestane, postačí alespoň pocit klidu – bez štěstí či neštěstí. I to je lepší než nic. Pamatujme, že ať už vyslovíme Krišnovo jméno jakkoliv, i bez citů, tak pořád vyslovujeme posvátný zvuk Krišnova jména. I toto uvědomění nám přinese štěstí. I když nedokážeme pronášet Krišnova jména s city, alespoň se o to snažme. Šástry říkají, že i takové pronášení je prospěšné. Jakmile máme víru a ta se prohlubuje, objevíme chuť a štěstí. Víra samotná ochutí pronášení Mahámantry. Když máme hlubokou a uctivou víru, tak ona samotná nám přinese jisté vnitřní uspokojení. A to platí i pro pronášení svatého jména. A pokud to nepřijde, tak naléhejme sami na sebe, abychom víru měli, abychom skutečně věřili a cítili, že se to v našem životě stane, a že když budeme pronášet svatá jména jakkoliv a v jakékoliv situaci, vždy nám to přinese požehnání a příznivost. Jen na to mysleme a v určitý moment se to stane.
Āśā bandha hṛdi – srdce musíme mít naplněno nesmrtelnou nadějí, že se to stane. Možná to bude trvat, ale stane se to. Spousta věcí se v našich životech už začala dít, ale my jsme si toho ještě nevšimli. Když onemocníme, nepoznáme to okamžitě. Až když energie nemoci zesílí a tělo už jí nedokáže dále vzdorovat, pak teprve pocítíme, že jsme nemocní. Ta nemoc už ale začala dříve, jen jsme si toho nevšimli. Toto je negativní příklad, podobně to ale funguje i s pozitivními věcmi. Když se po nemoci uzdravujeme, není to okamžité, ale krok po kroku nabýváme naše zdraví zpět a v jeden okamžik jsme již zcela zdraví. Ten proces uzdravovaní už začal před delší dobou, i když jsme to ještě nedokázali pocítit.
Když chceme dojít k našemu cíli, musíme udělat první krok. A veškerá tato snaha je prvotním krokem k dosažení našeho cíle. Toho cíle nedosáhneme přes noc, ale každý krok, který směrem k cíli uděláme, se počítá jako součást cesty za cílem, i když je ten cíl ještě velmi daleko. Když ty kroky budou pokračovat, jednou k cíli dojdeme. Na začátku si můžeme myslet, že cíl je velmi daleko a my nebudeme tušit, kdy se k němu dostaneme, budeme se cítit bezbranně a beznadějně a budeme mít tendenci přijít o motivaci se k němu dostat. Musíme ale vědět, že když v procesu budeme pokračovat, cíle dosáhneme. Musíme myslet pozitivně a nezaobírat se tím, jak daleko náš cíl je a že k němu nedojdeme. To je pesimistický přístup. Krišny si vědomý přístup je naopak plný optimismu. Není tam místo pro pesimismus. Když se snažíme něčeho dosáhnout, nestane se to hned, ale vyžaduje to spoustu času a energie. Každé úsilí, které vyvineme na cestě za naším cílem, nás k němu přiblíží. A stejné je to v životě ve vědomí Krišny. Když jsme v procesu sādhany – kultivace našeho vědomí Krišny – nic nepřijde nazmar. Nic z naší praxe a snahy nebude zbytečné. Každičká snaha ve vědomí Krišny, každý pokus je vždy započítán. To nám Pán slibuje. Nebuďme zklamaní nebo sklíčení, když se nám zdá, že se teď nic neděje. Máme ve zvyku chtít věci okamžitě. Když něco není hned, přestane nás to zajímat. Pokud ale chceme dosáhnout něčeho velmi hodnotného, nebude to hned. I přesto musíme vědět, že jsme na cestě k tomu to dosáhnout. Žádná upřímná snaha ve službě Krišnovi není zbytečná, všechny jsou započítány. Cent k centu a za chvíli máme Euro a potom dvě. Hodnota pořád roste. Pak máme 10, 30 a pak 200 a 300.
Byl váš duchovní učitel také tak pozitivní, jako jste vy?
Byl ještě pozitivnější. Proudem milosti mého duchovního učitele jsem od něj tento pozitivní přístup také získal. Byl jedním z nejoptimističtějších oddaných. Nesmrtelná naděje; naděje, která nikdy neumírá – to jsou výrazy, které rád a často používal. Guru Maharádž často mluvil velmi sofistikovaně a filozoficky, používal nádherná slova. Naděje nad smrtelností. Naděje neumírá. Taková je naděje ve vědomí Krišny. Je nesmrtelná. Cíl, který ve vědomí Krišny máme, je nesmrtelný, takže naděje v jeho dosažení je rovněž nesmrtelná. Jedině nesmrtelná naděje je způsobilá získat něco nesmrtelného: poklad vědomí Krišny.
Slovinsko 2015