13-09. Vysvětlení Guru tattvy

PŘEPIS

Povaha slávy Božského Páru a Šrímána Maháprabhua a jejich oslavování jsou nekonečné. Nezáleží na tom, jak moc Je oslavujeme, vždy se dokážeme dotknout jen pouhého kousku tohoto nedozírně širokého oceánu. Hmotné oceány mají svoje břehy, ale oceán slávy Pána žádné břehy nemá. Naším cílem by nemělo být jen dotknout se kousku tohoto oceánu, ale ponořit se do jeho nektarových vln oddanosti. To je našim cílem. V oceánech tohoto světa lidé sice rádi plavou, jenže voda v nich není dobrá, protože je slaná. Ale oceán, o kterém je řeč, je oceánem nektaru – vypadá krásně, je příjemný na dotek a kdo se do něj potopí, zažije nektarovou blaženost. A lze v něm nejen plavat, ale také se nechat nadnášet vlnami oddané radosti a blaženosti. Tato radost a blaženost je nesmrtelná. Toto bylo mnohorát popsáno rozličnými způsoby a různými jazyky v Čaitanja Čaritámritě, Šrímad Bhágavatamu, Šrímad Bhagavadgítě, Bhakti Rasámrita Sindhu, Gopála Čampě a v další oddané literatuře: ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ. Naším jediným cílem je dosáhnout této nektarové blaženosti vědomí Krišny.

Já jsem součástí Šrí Čaitanja Saraswat Mathu už od časů mého Guru Maharádže, Šríly Šrídhara Dévy Gosvámího Maharádže. Skutečné široké pojetí programu Šrí Čaitanja Saraswat Mathu není nezbytně omezené zdmi nějaké materiální organizace, ale je to program propagace Božského Páru, Šrímána Maháprabhua a guruvargy, stejně, jako to platí pro ISKCON, Gopínáth Gaudíja Math a další Krišnovy mise. Na programy propagující vědomí Krišny se musíme dívat holistickým, všeobjímajícím pohledem. Mohou být organizovány relativně, pod vedením nějaké společnosti, ale také mimo omezení nějaké organizace. Ten první je relativní, ten druhý absolutní, který v sobě zahrnuje různé relativní programy určitých misí. Absolutní program v rámci jedné velké mise v sobě obsahuje všechny mise. Konec konců jsme všichni syny a dcerami našeho Pána. Nejvyšší Pán je absolutní a nerozdělený, takže programy ve vědomí Krišny by také měly být nerozdělené, spojující všechny relativní koncepty v jedno.

Můj Guru Maharádž, Šríla Šrídhar Dév Gosvámí Maharádž, to velmi pěkně vysvětluje znovu a znovu. Na jednu stranu máme relativní okolnosti, na druhou absolutní. Když jsou relativní okolnosti respektovány a následovány v rámci absolutních okolností, pak jsou relativní okolnosti naplněny. Pokud ne, vznikají problémy. Náboženství znamená správné přizpůsobení. My jsme harmonisté v pravém slova smyslu.

Povaha slávy Božského Páru a Šrímána Maháprabhua a jejich oslavování jsou nekonečné. Nezáleží na tom, jak moc Je oslavujeme, vždy se dokážeme dotknout jen pouhého kousku tohoto nedozírně širokého oceánu. Hmotné oceány mají svoje břehy, ale oceán slávy Pána žádné břehy nemá. Naším cílem by nemělo být jen dotknout se kousku tohoto oceánu, ale ponořit se do jeho nektarových vln oddanosti. To je naším cílem. V oceánech tohoto světa lidé sice rádi plavou, jenže voda v nich není chutná, protože je slaná. Ale oceán, o kterém je řeč, je oceánem nektaru – vypadá krásně, je příjemný na dotek a kdo se do něj ponoří, zažije nektarovou blaženost. A lze v něm nejen plavat, ale také se nechat nadnášet vlnami oddané radosti a blaženosti. Tato radost a blaženost je nesmrtelná, což bylo mnohorát popsáno rozličnými způsoby a různými jazyky v Čaitanja Čaritámritě, Šrímad-Bhágavatamu, Šrímad Bhagavad-gítě, Bhakti Rasámrita Sindhu, Gópála Čampu a v další oddané literatuře: ā nandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ. Nechť je naším jediným cílem dosažení této nektarové blaženosti vědomí Krišny.

Může být vztah mezi guruem a žákem v śānta rase?

Ano, část vztahu mezi guruem a žákem může být v śā nta rase (neutrální náladě). Šrí guru-tattva, ideální guru, je expanzí Krišny, prakāśa vigraha. Stejně jako se oddaný může ke Krišnovi vztahovat ve všech pěti rasách (śānta, dāsya, sākhya, vātsalya a mādhurya), tak se žák může vztahovat ke guruovi i v této základní śā nta rase. Na guru-tattvu obecně je většinou pohlíženo v śā nta rase, není tam tolik osobního pojetí. Jakmile žák začne mít osobní vztah s osobou, se Šrí Gurudévem, pak se objeví vyšší úrovně vztahu, než je śā nta-rasa. Śā nta rasa vztah můžeme mít k tattvě, nikoliv k osobě.

Je důležitější ś ikṣā nebo dīkṣā guru?

Vznešený ś ikṣā guru (guru, od kterého čerpáme pokyny a poznání) a vznešený dīkṣā guru (zasvěcující guru) jsou oba dva stejně důležití. Často špatně chápeme princip ś ikṣā gurua. Jsou dva druhy ś ikṣā guruů – jeden je obecný, druhý je specifický. Ś ikṣā guru obecného typu může být kdokoliv, kdo nás instruuje a inspiruje ve vědomí Krišny, jako například vartma-pradarśaka guru. Takoví ś ikṣā guruové jsou méně důležití než dīkṣā guru. Výraz „méně důležití“ používám kvůli nutnosti srovnání, jinak jsou samozřejmě tito guruové důležití ve svých vlastních polích působnosti. Pak také existuje speciální kategorie vznešených ś ikṣā guruů, kteří jsou stejně důležití, jako zasvěcující duchovní učitel. Tuto siddhāntu (filozofii) musíme chápat správně a jasně. Podle pravidel śāster je dīkṣā guru jen jeden, ale ś ikṣā guruů může být vícero. To ale neznamená, že vznešený śikṣā guru je nižší nebo vyšší než dīkṣā guru. Mají stejnou důležitost. Tak to jasně vysvětlují svatá písma. Když je řeč o guru-tattvě, jedná se o kombinaci dīkṣā gurua, śikṣā gurua a caitya gurua v podobě Nadduše, tedy o všechny tři kategorie guru-tattvy.

 śikṣā-guruke ta’ jāni kṛṣṇera svarūpa
antaryāmī, bhakta-śreṣṭha, – ei dui rūpa

 „Je třeba vědět, že ś ikṣā guru je Krišna osobně. Pán Krišna se totiž projevuje jako Nadduše a jako největší oddaný Pána.“

– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Ádi 1.47

 Takových veršů existuje spousta. Když je dīkṣā guru madhyama adhikārī (oddaný na střední úrovni) a ś ikṣā guru je uttama adhikārī (oddaný na nejvyšší úrovni), pak z relativního pohledu mohou být oba dva v žákově životě důležití. Z absolutního pohledu ale bude uttama adhikārī guru důležitější než madhjama adhikārī guru. V takovém případě rozhoduje kvalita guruovy adhikāry (pokročilosti).

Upřímný oddaný by měl mít neustále na mysli, že otec je vždy otec, bez ohledu na to, jaký je. Dokud se k němu chová jako dobrý otec, měl by pro něj být důležitější než skvělý dědeček. I když je dīkṣā guru Madhjama adhikārī, žák by vůči němu měl být vždy láskyplně uctivý a vděčný. Dīkṣā guru je jako matka a ś ikṣā guru je jako otec anebo opačně. Oba dva se vzájemně doplňují. Když se nás někdo zeptá, jestli je pro nás důležitější matka nebo otec, odpovíme, že oba dva jsou důležití, že se vzájemně doplňují. Povaha duchovního vztahu mezi ś ikṣā a dīkṣā guruem je taková, že oba jsou expanzí Nejvyššího Pána, jak je popsáno v písmech.

V ideálním dīkṣā guruovi je samozřejmě možné najít zároveň i ś ikṣā gurua. Kromě toho ale existuje i možnost, že žák pocítí spontánní inspiraci přijmout vedení od jiného velkého vaišnavy. A to je v pořádku, nemusí to nezbytně způsobit konflikt ve vztahu s dīkṣā guruem. V naší guru-parampaře (učednické posloupnosti) najdeme oba dva případy. Existují žáci, kteří jsou spokojení a šťastní, když od jednoho gurua přijmou dīkṣu i ś ikṣu. Zároveň jiní žáci, kteří i přesto, že jsou velmi spokojení se svým dīkṣā guruem, pocítí inspiraci přijmout instrukce od dalších vaišnavských ā cāryů a také jsou díky tomu šťastní a spokojení. Nemůžeme ignorovat zásadní roli, kterou ś ikṣā guruové hrají. Náš dīkṣā guru je součástí celé akhanda-guru-tattvy, ve které je mnoho guruů. Kromě našeho dīkṣā gurua jsou tu ještě další guruové, ke kterým musíme mít úctu a od kterých můžeme přijímat ś ikṣu v harmonii s naším dīkṣā guruem. To je zcela v pořádku. Když žák přijme vyšší duchovní vzdělání od nějakého velkého vaišnavy v harmonii s dīkṣā guruem, pak to velmi napomůže jeho zdravému pokroku.

V některých případech může dīkṣā guru, jehož mysl je otevřená, poslat svého žáka, aby přijal ś ikṣu u jiného velkého vaišnavy. V písmech jsou takové případy zaznamenány. Můj duchovní učitel, Šríla Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž, byl velký učenec a byl velmi znalý písem. I přesto nabádal svoje žáky, aby hluboce respektovali jeho vznešené duchovní bratry, aby se učili i od někoho jiného, nejen od něj. To je vaišnavská otevřenost a milosrdenství.

Jak rozvíjet osobní vztah s guruem?

Je přirozené následovat jisté procesy, aby člověk osobitý vztah se Šrí Guruem vybudoval. Tento proces by neměl zahrnovat jen pouhé suché formality – viddhi a etiketu. Kromě etikety by měly být ve vztahu i oddané city, které pomáhají pěstovat čistý vztah s gurudévem. Ideální skutečná sādhana je kombinací jak viddhi, tak rāgy. Na vyšší úrovni pochopení vztahu mezi guruem a žákem je možné se s guruem spojit například ve snu. Ale takové pochopení je třeba napřed vyvinout. Na ještě vyšší úrovni vztahu se žák s guruem do sebe dokážou vcítit a dokážou si vzájemně číst myšlenky a vnímat náladu toho druhého. Je to živoucí výměna.

Ā nukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam – hledejme esenci, přijměme to, co je důležité, a zbavme se nepodstatných věcí a toho, co není slučitelné s vědomím Krišny. Je kali-yuga (věk svárů a hádek), proto musíme najít způsoby, jak se vyhnout kontaktu se vším, co je nepříznivé pro čistou oddanost. Prostě přijměme nektarovou podstatu vědomí Krišny a soustřeďme se na kultivaci života v něm. Když se začneme upřímně snažit tento čistý život pěstovat, tak se naše srdce začnou automaticky měnit. Naše srdce je často ovlivněné společností, okolím a prostředím. To nelze popřít. Musíme si vědomě vybírat dobrou společnost a dobré věci, které jsou příznivé pro oddaný život ve vědomí Krišny, a odmítnout věci nepříznivé pro čistou oddanost. Je to proto, že nepříznivé věci odvrací naši mysl a srdce od kultivace našeho duchovního života a znemožňují soustředění na náš proces. Odmítnutí těchto nepříznivých vlivů je zásadní, aby se náš život, který jsme oddali Krišnovi, zlepšil.

Když si chceme poslechnout nějakou krásnou hudbu, ale je kolem spousta hluku, pak si tu hudbu nevychutnáme. Musíme si najít místo a čas, kdy budeme moci této hudbě v klidu naslouchat. Pak si její poslech užijeme. V nepříznivém prostředí to nebude možné. Toto je základ, který musíme udělat ze všeho nejdřív – krok za krokem, aby v srdci nastala pozitivní blažená změna ve vztahu ke Krišnovi. Prvním krokem je ā nukūlyasya saṅkalpaḥ, prātikūlyasya varjanam – odhodlat se přijmout jen příznivé věci a zároveň odmítnout vše nepříznivé.

Dalšími kroky jsou rakṣiṣyatīti viśvāso goptṛtve varaṇaṁ tathā. I když na začátku nemáme velmi silnou víru v Krišnu, tak alespoň usilovně pěstujme tu krásnou představu, že se stáváme oddanými Pána, že jsme u něj přijali útočiště a věřme v to, že nás ochrání. Snažme se v nitru našeho srdce pěstovat takový pocit, že když se staneme oddanými Pána Krišny, nejvyšší Osobnosti vesmírné božské Pravdy, pak bude Jeho milostí o náš život postaráno. V tuto realitu musíme věřit bez náznaku jakýchkoliv pochyb. Nezáleží na tom, kolik dočasných zkoušek se v našem životě objeví, aby otestovaly pevnost naší oddanosti Krišnovi. Jednou v srdci ucítíme změnu a uspokojení. Pocítíme, že nás vede Krišnova vůle a budeme vnímat Jeho přítomnost v našem životě a ve věcech okolo nás. Začneme cítit, že se stáváme součástí Krišnovy božské rodiny.

Musíme následovat devět částí oddanosti – ś ravaṇaṁ, kīrtanaṁ, viṣṇoḥ smaraṇaṁ, pāda-sevanam, arcanaṁ, vandanaṁ, dāsyaṁ, sakhyam, ā tma-nivedanam (naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení lotosovým nohám, uctívání, velebení, být ve služebnické náladě, odevzdání se). Proto opravdoví oddaní vyhledávají příznivou společnost skutečných sādhuů, aby naslouchali a opěvovali slávu Krišny a Šrímatí Rádhárání – nejvyššího Boha a Bohyně, zpívali oddané písně, vzpomínali na Ně s přirozenou chutí a zaměstnávali se v oddané službě ve svaté společnosti. Ve společnosti sādhuů bychom měli naslouchat o Krišnově slávě a také ji kázat a následovat to, co kážeme ostatním. Pak se pozitivní změna v srdci zajisté dostaví a díky ní pocítíme hluboké uspokojení. Taková je ideální sādhana – přináší vyšší příznivé změny v našem životě. Zakoušejme krásu Rádhy a Krišny a Jejich zábav, zpívejme oddané písně se spontánní oddaností v srdci, vždy služme sādhuům, kteří jsou velkými oddanými Božského Páru. Nemůže se pak stát, aby tato blažená změna v srdci nenastala.

 bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare 

– Šrímad-Bhágavatam 1.2.21

 Tento verš má velmi složitý význam, pokusím se ho ale vysvětlit jednoduše.

Bhidyate hṛdaya-granthiś – když přijdeme do kontaktu se skutečným vědomím Krišny, tak se rozvážou všechny komplikované uzly hmotných tužeb. Naše srdce i mysl se otevřou světlu božského poznání. Touhy po smyslovém požitku a hmotná přání jsou přirovnávány ke složitým, pevným uzlům. Jsme pevně svázáni uzly saṅkalpy a vikalpy (přijímání a odmítání). Přirovnání k uzlům se používá proto, že saṅkalpa a vikalpa nás pevně svazují a podmiňují, jako bychom byli ve vězení. Proto se nám také říká podmíněné duše. Šukadév říká, že tyto uzly musíme rozetnout. Nejprve musíme objevit naše vlastní božské já ve vztahu ke Krišnovi, v osvobození. Musíme se probudit dotekem světla božského poznání vědomí Krišny. Prvním výsledkem praktikování skutečného vědomí Krišny je to, že se cítíme osvobození od těchto hmotných uzlů. Naše mysl a srdce se otevřou vizi vědomí Krišny a ozáří nás světlo božského poznání.

Chidyante sarva-saṁśayāḥ – další realizací, které se nám dostane, bude to, že veškeré naše pochyby zcela a navždy zmizí. Začínáme pociťovat naplnění, které je pravým opakem pochyb.

Kṣīyante cāsya karmāṇi – na další úrovni jsou také zničeny všechny následky hříšné karmy. Na této úrovni vidíme Krišnu všude a ve všem a vnímáme Jeho božskou přítomnost. A také vidíme nás samotné ve vztahu k Němu. Spatříme naše božské já ve vědomí Krišny.

Veršů, které to popisují, je spousta, toto je jen jeden příklad ze Šrímad-Bhágavatamu. Přináší nám zvěst o tom, že tato velká pozitivní změna je možná.

Máme jít cestou pańcarātriky nebo pāramārthiky?

Pańcarātrika je důležitá, aby podpořila pāramārthiku – spontánní oddané pocity a vztahy. Viddhi nemůžeme vynechat, potřebujeme viddhi mārgu, stejně, jako rāga-mārgu. Oboje je na dané úrovni, na svém poli působnosti zapotřebí. Nemůžeme vynechat ani jedno. Když se začínáme učit číst a psát, napřed se naučíme písmenka, a pak se naučíme číst a psát slova. Na pokročilé úrovni pak čteme zcela plynule, aniž bychom si museli jednotlivá písmenka hláskovat, a píšeme, aniž bychom se museli dívat na klávesnici. Začínáme se učit za základní úrovni – to je pańcarātrika neboli viddhi. Tím se dostaneme k pāramārthice, k našemu cíli. Oboje je propojené. Bez učení a cvičení vyšší úrovně nedosáhneme. Jinými slovy, pańcarātrika je tréninkem a pāramārthika je cílový stav dosažený díky tréninku. Oboje je důležité.

Kyjev, Ukrajina, 10.8.2013