Je důležitější šikša guru nebo dikša guru? A jak dosáhnout změny v srdci? Přednáška z Kyjeva na Ukrajině, 10.8.2013.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1sAm1ot4BKc18kqFj79b-k8TT6zbNXayF/view?usp=sharing

Povaha slávy a oslavování Božského Páru a Šrímána Maháprabhua je nekonečná. Nezáleží na tom, jak moc je oslavujeme, vždy se dokážeme dotknout pouhého kousku tohoto nedozírně širokého oceánu. Hmotné oceány mají svoje břehy, ale oceán slávy Pána žádné břehy nemá. Naším cílem by nemělo být jen dotknout se kousku tohoto oceánu, ale plavat v něm, v jeho nektarových vodách oddanosti. To je našim cílem. V oceánech tohoto světa lidé sice rádi plavou, jenže voda v nich není dobrá, je slaná. Ale oceán, o kterém je řeč, je oceánem nektaru – vypadá krásně, chutná nádherně, je příjemný na dotek a kdo se do něj potopí, zažije nektarovou blaženost. A nemusí se v něm jen plavat, lze se také nechat nadnášet vlnami oddané radosti a blaženosti. Tato radost a blaženost je nesmrtelná. Toto bylo popsáno mnoha způsoby a různými jazyky v Čaitanja Čaritámritě, Šrímad Bhágavatamu, Šrímad Bhagavadgítě, Bhakti Rasámrita Sindhu, Gopála Čampě a další oddané literatuře: ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ. Naším jediným cílem je dosáhnout této nektarové blaženosti vědomí Krišny.

Já jsem součástí Šrí Čaitanja Saraswat Mathu od časů mého Guru-Maharádže, Šríly Šrídhara Dévy Gosvámího Maharádže. Skutečné široké pojetí programu Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu není nezbytně omezené hranicí nějaké materiální organizace, ale je to program propagace Božského Páru, Šrímána Maháprabhua a Guruvargy, stejně, jako to platí pro ISKCON, Gopínáth Gaudiya Math a další. Na programy propagující vědomí Krišny se musíme dívat holistickým, všeobjímajícím pohledem. Mohou být organizovány relativně, pod vedením nějaké společnosti, ale také mimo omezení nějaké organizace. Ten první je relativní, ten druhý absolutní, který v sobě zahrnuje různé relativní programy určitých misí. Absolutní program v rámci jedné velké mise v sobě zahrnuje všechny mise. Konec konců jsme všichni syny a dcerami našeho Pána. Nejvyšší Pán je absolutní a nerozdělený, takže programy ve vědomí Krišny by také měly být nerozdělené, spojující všechny relativní koncepty v jedno.

Toto můj Guru-Maharádž, Šríla Šrídhar Dév Gosvámí Maharádž, vysvětluje znovu a znovu. Na jednu stranu máme relativní okolnosti, na druhou absolutní. Když jsou relativní okolnosti respektovány a následovány v rámci absolutních okolností, pak jsou relativní okolnosti naplněny. Pokud ne, vznikají problémy. Náboženství znamená správné přizpůsobení. My jsme harmonisté v pravém slova smyslu.

Může být vztah mezi Guruem a žákem v šanta rase?

Ano, součást vztahu mezi guruem a žákem může být v šánta rase. Šrí Guru-tattva, ideální Guru, je expanzí Krišny, prakáša vigraha. Stejně, jako se oddaný může ke Krišnovi vztahovat ve všech pěti rasách (šánta, dásya, sakhya, vátsalja a madhurya), tak se žák může vztahovat ke Guruovi i v této základní šánta rase. Na Guru-tattvu obecně je většinou pohlíženo v šánta rase, není tam tolik osobního pojetí. Jakmile žák začne mít osobní vztah s osobou, se Šrí Guruem, pak se objeví vyšší úrovně vztahu, než je šánta rasa. Šánta rasa vztah je chápán na základě tattvy, ne na základě osoby.

Vznešený šikša Guru a vznešený dikša Guru jsou oba dva stejně důležití. Často máme špatné pochopení principu šikša Gurua. Jsou dva druhy šikša Guruů – jeden je obecný, druhý je specifický. Šikša Guru obecného typu může být kdokoliv, kdo nás instruuje a inspiruje ve vědomí Krišny, může to být například vartma pradakšaka Guru. Tito šikša Guruové jsou méně důležití než dikša Guru. Výraz „méně důležití“ používám kvůli nutnosti srovnání, jinak jsou samozřejmě tito Guruové důležití ve svých vlastních polích působnosti. Pak existuje speciální kategorie vznešených šikša Guruů, kteří jsou stejně důležití, jako zasvěcující duchovní učitel. Tuto sidhántu musíme chápat správně a jasně. Podle pravidel šáster je dikša Guru jen jeden, ale šikša Guruů může být vícero. To ale neznamená, že vznešený šikša Guru je nižší nebo vyšší, než dikša Guru. Oba dva mají stejnou důležitost. Tak to vysvětlují Svatá Písma. Chápeme, že když je řeč o Guru-tattvě, mluví se o kombinaci dikša Gurua, šikša Gurua a Čaitja Gurua v podobě Nadduše, tedy o všech třech kategoriích Guru-tattvy.

śikṣā-guruke ta’ jāni kṛṣṇera svarūpa
antaryāmī, bhakta-śreṣṭha, — ei dui rūpa

Čaitanja-čaritámrita, Adi 1.47

Takových veršů existuje spousta. Když je dikša Guru madhjama adhikárí a šikša Guru je uttama adhikárí, pak z relativního pohledu mohou být oba dva důležití v žákově životě. Z absolutního pohledu ale bude uttama adhikárí Guru důležitější než madhjama adhikárí Guru. V takovém případě rozhoduje kvalita Guruovy adhikáry.

Upřímný oddaný by měl mít neustále na mysli, že otec je vždy otec, bez ohledu na to, jaký je. Dokud se ke mně chová jako dobrý otec, je pro mě důležitější než skvělý dědeček. I když je dikša Guru madhjama adhikárí, žák by měl být vždy láskyplně uctivý a vděčný. Dikša Guru je jako matka a šikša Guru jako otec anebo opačně. V obou případech se vzájemně doplňují. Když se nás někdo zeptá, jestli je pro nás důležitější matka nebo otec, odpovíme, že oba dva jsou důležití, že se vzájemně doplňují. Povaha duchovního vztahu mezi šikša a dikša Guruem je taková, že oba jsou expanzí Nejvyššího Pána, jak je popsáno v písmech.

Máme jít cestou pančarátriky nebo paramátmiky?

Pančarátrika je důležitá, aby podpořila paramártiku – spontánní oddané pocity a vztahy. Vidhi nemůžeme vynechat, potřebujeme ho, stejně, jako rágamárgu. Oboje je potřeba na dané úrovni, na svém poli působnosti. Nemůžeme vynechat ani jedno. Když se začínáme učit číst a psát, napřed se naučíme písmenka, a pak se naučíme číst psát slova. Na pokročilé úrovni čteme zcela plynule, aniž bychom si museli jednotlivá písmenka hláskovat, a píšeme, aniž bychom se museli dívat na klávesnici. Začínáme učením za základní úrovni – to je pančarátrika, viddhi. Tím se dostaneme k paramártice, k našemu cíli. Oboje je propojené. Bez učení a cvičení vyšší úrovně nedosáhneme. Jinými slovy pančarátrika je tréninkem a paramártika je stav, kdy už je tréning dokončený a člověk dosáhl cíle. Oboje je důležité.

Je důležitější šikša nebo dikša guru?

V ideálním dikša Guruovi je samozřejmě možné najít zároveň i šikša Gurua. Kromě toho ale existuje i možnost, že když žák cítí spontánní inspiraci přijmout vedení od jiného velkého vaišnavy – to je v pořádku, to neznamená konflikt ve vztahu s dikša Guruem. V naší Guru-parampaře najdeme oba dva případy. Žáci, kteří jsou spokojení a šťastní, když od jednoho Gurua přijmou dikšu i šikšu. Zároveň žáci, kteří i přesto, že jsou velmi spokojení se svým dikša Guruem, pocítí inspiraci přijmout instrukce od dalších vaišnavských áčarjů a také jsou díky tomu šťastní a spokojení. Nemůžeme ignorovat důležitou roli, kterou mají šikša Guruové. Náš dikša Guru je součástí celé akhanda Guru-tattvy. Kromě našeho dikša Gurua jsou tu ještě další Guruové, ke kterým musíme mít úctu a od kterých můžeme přijímat šikšu v harmonii s naším dikša Guruem. To je zcela v pořádku. Když žák přijme vyšší duchovní vzdělání od nějakého velkého vaišnavy v harmonii s dikša Guruem, pak to velmi napomůže jeho zdravému pokroku.

V některých případech může dikša Guru s otevřenou myslí poslat svého žáka, aby přijal šikšu u jiného velkého vaišnavy. V písmech jsou takové případy zaspány. Můj duchovní učitel, Šríla Šrídhar Maharádž, byl velký učenec a byl velmi znalý písem. I přesto nabádal svoje žáky, aby hluboce respektovali jeho další duchovní bratry, aby se učili i od někoho jiného, než jen od něj. To je vaišnavská otevřenost a milosrdenství.

Lze se nějak v meditaci přímo spojit s guruem, který už opustil tělo?

Ano. Je přirozené následovat nějaké procesy, aby člověk pěstoval skutečný vztah se Šrí Guruem. Povaha tohoto procesu by neměla být taková, že by se jednalo jen o suché formality – jen vidhi a etiketa. Kromě etikety by měly být ve vztahu i oddané city, které pomáhají pěstovat čistý vztah s Gurudévem. Ideální skutečná sádhana je kombinace vidhi a rágy.

Na vyšší úrovni pochopení vztahu mezi Guruem a žákem je možné se s Guruem spojit například ve snu. Ale to pochopení je třeba napřed vyvinout. Na vyšší úrovni vztahu se žák s Guruem do sebe dokážou vcítit a dokážou si vzájemně číst myšlenky a vnímat náladu toho druhého. Je to živoucí výměna.

 Jak docílit změny v srdci?

ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam – hledej, co je důležité, přijmi to, co je důležité, tuto esenci, a zbav se nepodstatných věcí a těch, které nejsou slučitelné s vědomím Krišny. Je čas Kalijugy, proto musíme najít způsoby, jak se vyhnout společnosti věcí nepříznivých pro čistou oddanost. Prostě přijmi nektarovou podstatu vědomí Krišny a soustřeď se na kultivaci života v čistém vědomí Krišny. Když se začneš upřímně snažit tento čistý život pěstovat, tak se tvoje srdce začne automaticky měnit. Naše srdce jsou často ovlivněná společností a okolím. To nelze popřít. Musíme si vědomě vybírat dobrou společnost a dobré věci, které jsou příznivé pro oddaný život ve vědomí Krišny a odmítnout věci nepříznivé pro čistou oddanost. Je to proto, že nepříznivé věci odvrací naši mysl a srdce od kultivace našeho duchovního života a znemožňují soustředění na náš proces. Odmítnutí těchto nepříznivých věcí je zásadní, aby se náš život oddaný Krišnovi zlepšil.

Když si chceme poslechnout nějakou krásnou hudbu, ale je kolem spousta hluku, pak si tu hudbu nevychutnáme. Musíme si najít místo a čas, kdy budeme moci této hudbě v klidu naslouchat. Pak budeme velmi spokojení. V nepříznivém prostředí to nebude možné.

Toto je základ, který musíme udělat ze všeho nejdřív – krok za krokem, aby nastala pozitivní blažená změna srdce ve vztahu ke Krišnovi. Prvním krokem je ānukūlyasya saṅkalpaḥ, prātikūlyasya varjanam – odhodlat se přijmout jen příznivé věci a zároveň odmítnou vše nepříznivé. Dalšími kroky jsou rakṣiṣyatīti viśvāso goptṛtve varaṇaṁ tathā. I když na začátku nemáme velmi sílou víru v Krišnu, tak si alespoň usilovně pěstujme tu krásnou zdravou představu, že se stáváme oddaným Pána, že jsme u něj přijali útočiště a věřme v to, že nás ochrání. Snažme se v nitru našeho srdce pěstovat takový pocit, že když se staneme oddaným Pána Krišny, Nejvyšší Osobnosti Vesmírné Božské Pravdy, pak bude jeho milostí o náš život postaráno. V tuto realitu musíme věřit. Bez kousku pochyb. Je jedno kolik dočasných zkoušek se v našem životě objeví, aby otestovaly pevnost naší oddanosti Krišnovi. V nějaký moment v srdci ucítíme změnu a uspokojení. Pocítíme, že nás vede Krišnova vůle a budeme vnímat Jeho přítomnost v našem životě a ve věcech okolo nás. Začneme cítit, že se stáváme součástí Krišnovy božské rodiny.

Musíme následovat devět částí oddanosti – śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Proto se opravdoví oddaní snaží hledat svatou společnost skutečných sádhuů, aby naslouchali a opěvovali slávu Krišny a Šrímatí Rádhárání, Nejvyššího Boha a Bohyně, zpívali oddané písně, vzpomínali na ně s přirozenou chutí a zaměstnávali se v oddané službě v jejich svaté společnosti. Ve společnosti sádhuů bychom měli naslouchat o Krišnově slávě a také ji kázat a následovat to, co kážeme ostatním. Pak se ta pozitivní změna v srdci zajisté dostaví. Díky této změně budeme cítit hluboké uspokojení. Toto je ideální sádhana – přináší vyšší pozitivní změny v našem životě. Zaměstnejme se v zakoušení krásy Rádhy a Krišny a jejich zábav, zpívejme oddané písně se spontánní oddaností v srdci, vždy služme sádhuům, kteří jsou velkými oddanými Božského Páru. Nemůže se pak stát, aby tato blažená změna v srdci nenastala.

bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare

Šrímad Bhágavatam 1.2.21

Tento verš má velmi hluboký význam, pokusím se ho ale vysvětlit jednoduše.

Bhidyate hṛdaya-granthiś – když přijdeš do kontaktu se skutečným vědomím Krišny, tak se rozvážou všechny komplikované uzly hmotných tužeb. Tvoje srdce a mysl se otevře světlu božského poznání. Touhy po smyslovém požitku a hmotná přání jsou přirovnávány ke složitým, pevným uzlům. Jsme pevně svázáni uzly sankalpy a vikalpy. Přirovnání k uzlům se používá proto, že sankalpa a vikapa nás pevně svazují a podmiňují, jako bychom byli ve vězení. Šukadév říká, že tyto uzly musíme rozetnout. Nejprve musíme objevit naše vlastní božské já ve vztahu ke Krišnovi, v osvobození. Musíme se probudit dotekem světla božského poznání vědomí Krišny. Prvním výsledkem praktikování skutečného vědomí Krišny je to, že se cítíme osvobození od těchto hmotných uzlů. Proto se nám také říká podmíněné duše. Naše mysl a srdce se otevřou vizi vědomí Krišny a světlo božského poznání nás osvobodí.

Chidyante sarva-saṁśayāḥ – další realizací, které se nám dostane, je to, že veškeré naše pochyby zcela a navždy zmizí. Začínáme pociťovat naplnění, které je pravým opakem pochyb.

Kṣīyante cāsya karmāṇi – všechny následky hříšné karmy jsou také zničeny. Na této úrovni vidíme Krišnu všude a ve všem a vnímáme Jeho božskou přítomnost a také vidíme nás samotné ve vztahu k Němu. Uvidíme naše božské já ve vědomí Krišny.

Veršů, které to popisují je spousta, toto je jen jeden příklad ze Šrímad Bhágavatamu. Přináší nám zvěst o tom, že ta velká pozitivní změna je možná.