Proč je Krišna vědomí nejlepší, nejhlubší a nejkrásnější? Přednáška z Kyjeva na Ukrajině 11.8.2013.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1s-0vQOgJDd7aA2IDPjMPzQe8zto5lEo9/view

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Můj Guru Mahárádž Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámípád říkával, že pojetí Boha v rámci vědomí Krišny je nejkrásnějším a nejvznešenějším pochopením Nejvyššího Pána, které kdy bylo v tomto vesmíru dostupné. Na světě najdeme různé koncepce Nejvyššího Pána. Ale pochopení Boha jako Krišny mezi nimi vyniká. Je nejspeciálnější a nejvznešenější ze všech. Proč? Protože Nejvyšší Pán Krišna není definován jen svojí všemocností a silou, ale především je chápán jako nejnádhernější zdroj nektarové blaženosti.

Povaha chuti Krišnových zábav, Jeho jména, slávy a ostatních božských atributů – můžeme o nich znovu a znovu diskutovat a nikdy se nám to neomrzí, je to pro nás neustále nové a svěží. Chuť vědomí Krišny nikdy nezevšední, je v něm nepomíjející svěží radost a bla­ženost. Povaha Krišnových zábav je taková, že jsou nejstarší, protože jsou věčné, ale zároveň jsou neustále nové, protože jsou věčné – acintya-bhedābheda. Nemají začátek ani konec. Všichni oddaní znají tento verš z Brahma-samhity:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

Krišna, Góvinda, je nejvyšší Osobností Božství. Jeho tělo je věčné, plné pravdy, poznání a blaženosti. Nemá žádný počátek, protože je počátkem všeho, a je příčinou všech příčin.“

Brahma-samhitá 5.1

Ale i když si oddaní tento verš v srdci vychutnávají znovu a znovu, je pro ně neustále nový, plný slávy a krásy. Vědomí Krišny je nejvyšším pochopením Boha, protože obsahuje sat (věčnost a pravdivost) cid (božské vědomí) a ā nandu (blaženost), a ty se dohromady spojují v Krišnovi, který je akhila-rasāmṛta-mūrti, zdroj veškeré krásy, blaženosti, pravdy, síly a všeho ostatního. Šríla Guru Mahárádž říkával, že Krišna nevládne vesmíru jen silou své moci, ale také silou své krásy a šarmu. Je milovaným vládcem celého vesmíru. Nejen, že ve všech vzbuzuje velkou úctu, ale u svých oddaných také probouzí velkou lásku. Takový Krišna je. Šríla Guru Mahárádž také říkával, že Krišna je nejúžasnějším autokratem. Je tím nejmilosrdnějším a nejsladším diktátorem. V tomto světě se nám diktatura nelíbí, protože je spojená s vykořisťováním a útlakem. Ale po Krišnově shovívavé diktatuře oddaní bláznivě touží.

Šríla Guru Mahárádž vysvětloval: „Na tomto světě probíhá neustálé soutěžení o to, kdo si dokáže více užívat na úkor ostatních. Ale v Krišnově světě, na vyšší božské úrovni Jeho sídla, je ta soutěž opačná: kdo dokáže více sloužit, kdo dokáže více dát sám sebe a více se odevzdat v láskyplné službě Krišnovi. Sobecký požitek tam nemá místo.“ Cílem oddaných je, aby si Krišna co nejvíce užil jejich službu. Čím víc si Krišna a Božský Pár jejich oddanou službu užijí, tím blaženější oddaní jsou. Je to nekonečné dávání a braní. Taková je krása, šarm a úžasnost vědomí Krišny, Krišnova sídla a čehokoliv jiného, co je s Krišnou spojené.

barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ
bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām
randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair
vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ

Šrímad-Bhágavatam 10.21.5

To je jeden z nejkrásnějších veršů Šrímad-Bhágavatamu, který popisuje Krišnovu līlu – Pánovu sladkou hru. Tento verš je velmi známý, přesto ale cítím velkou chuť ho znovu vysvětlit, abychom si ho mohli vychutnat.

Barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ – hlavu Nejvyššího Pána zdobí koruna z překrásného pavího peří. Jeho uši jsou nádherně ozdobeny oslnivými zlatými náušnicemi kuṇḍala a když chodí, tak každý krok, kterým se dotýká posvátné země, je jako tanec. Jakým vládcem Krišna je? Krišna se v tom světě nezjevuje jako velký a všemocný vládce, ale jako sladký a hravý Pán, přítel všech, milovaný všemi – ptáky, pávy, zvířaty, stromy, květinami, trávou, vrindá­van­skou řekou, vzduchem… Rád se zdobí pavím peřím, neboť pávi se těší Jeho oblibě. Páv není obyčejný pták – je neskonale krásný. Svojí petrobarevností, vznešenou chůzí i tancem, kterým vítá dešťové mraky, reprezentuje povahu vědomí Krišny, která je také vznešená, radostná a nádherná.

S hlavou ozdobenou pavím peřím a s překrásnými náušnicemi vykládanými drahokamy Krišna kráčel po božské zemi Vrindávanu v natabara veśa – to znamená, že nekráčel obyčejným způsobem, ale jako tanečník. Toto je zvláštnost Krišnovy chůze – každý Jeho krok se stává tancem. A všichni, kdo tento Krišnův taneční krok uzřeli, byli naprosto ohromeni. To je jedna z charakteristik Pána Krišny – nic nečiní obyčejně, ale všechno dělá neobyčejně nádherně a umělecky. Proto stojí ve své na třech místech prohnuté podobě a hraje na flétnu. Všechny Jeho zábavy reprezentují jedinečnou uměleckou krásu a blaženost, které v jiném pojetí Boha nenajdeme.

Bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām – Krišna je oděný do šatu světle zlaté barvy ve stylu velkého tanečníka. Když kráčí vrindávanským lesem, hraje na flétnu, kterou plní svojí vlastní blažeností. Píseň Krišnovy flétny je tak přitažlivá, že když ji obyvatelé Vrindávanu uslyšeli, nezbývalo jim nic jiného, než se za Krišnou rozběhnout – tak moc přitahovala jejich srdce. Nejvyšším projevem ś abda-brahmanu – božské zvukové vibrace, té nejatraktivnější melodie – je zvuk písně Krišnovy flétny. Nic vyššího už nemůže existovat. Gāyatrī muralīṣṭa-kīrtana-dhanaṁ rādhā-padaṁ dhīmahi. Šríla Guru Mahárádž tímto veršem vysvětlil, že nejvyšším cílem brahma-gāyatrī je píseň Krišnovy flétny, která není ničím jiným než oddanou meditací o lotosových nohách Šrímatí Rádhiky, Jeho milované.

Randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair – Krišna naplnil svoji flétnu těmi nejpřitažlivějšími tóny, které se rozestřely po celém Vrindávanu a neodolatelně přitahovaly srdce všech – stromů, rostlin, zvířat, krav… co teprve říct o lidech, obyvatelích Vradži? Všichni, kdo Krišnu uviděli anebo uslyšeli píseň Krišnovy flétny, vnímali takovou krásu a přitažlivost, až jim lámala srdce. Bylo to tak krásné, že nedokázali odolat touze rozběhnout se za Krišnou, obejmout Ho a být Jím obejmuti. Všichni ti, kterých se dotkla píseň Krišnovy flétny a Jeho krása, pocítili aṣṭa-sāttvika vikāru – osm druhů extatic­kých láskyplných příznaků. Někdy chtěli za Krišnou utíkat, ale nemohli, protože se samou extází nedokázali pohnout. Někdy se za běhu potili, někdy se jim ježily chlupy na těle a chvěli se. Nevěděli, co mají dělat. Cítili, že se koupou v nektarové blaženosti, kterou ještě nezažili a kterou nelze srovnat s ničím jiným.

Randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair – Krišna naplnil flétnu nektarem ze svých úst a flétna se začala cítit jako ta nejšťastlivější ze všech, protože mohla nektar Jeho rtů zakoušet. „Kdo by mohl být šťastlivější než já?“ I když je Krišnova flétna v śā nta-rase, dotekem nektaru Krišnových úst ožila a tak si ho mohla vychutnávat. A ti, kteří píseň Krišnovy flétny slyšeli, se také považovali za ty nejšťastlivější. „Slyšíme nádhernou píseň Krišnovy flétny – kdo by mohl být šťastlivější než my?“ Všichni gopovégopī úplně zešíleli, přemo­ženi extatickou láskou ke Krišnovi. A tuto lásku si nevychutnávali pouze oni, ale jejich milovaný si jejich lásku užíval též. Takto probíhala jejich vzájemná výměna. Krišna naplnil jejich mysl, srdce i duši nektarově krásnou písní své flétny a oni Mu odpověděli svou vlastní láskou k Němu. Oddaní i Pán si vzájemně nechávali zakoušet tu nejvyšší extatickou lásku Vrindá­vanu.

Vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ – Šukadéva Gósvámí tímto veršem popisuje pocity matky Země, které jí způso­bovaly doteky Krišnových tanečních kroků na jejím těle. Každý Krišnův krok po těle Země jí způsoboval vzedmutí transcendentálně romantických citů. Pociťovala milostnou slast naplněnou úžasným nektarem. Bylo to nepopsatelné. A nejen matka Země, ale i celý vrindávanský les byl přemožen blažeností vědomí Krišny a chutí vlastní lásky k Němu. Šríla Guru Mahárádž vysvětloval, že romantická blaženost, kterou Matka Země pociťovala, musí být chápána v transcendentálním smyslu, nikoliv světském. Zatímco světský roman­tický zážitek je omezený, transcendentální romantický zážitek je bezbřehý a nepopsatelný. Kdokoliv přišel s Krišnou do styku, začal spontánně opěvovat Jeho slávu.

śyāmaṁ hiraṇya-paridhiṁ vanamālya-barha-
dhātu-pravāla-naṭa-veṣam anuvratāṁse
vinyasta-hastam itareṇa dhunānam abjaṁ
karṇotpalālaka-kapola-mukhābja-hāsam

Mĕl tmavĕ modrou pleť a zlaté šaty. Byl oblečený jako divadelní tanečník ozdobený pavím perem, barevnými kamínky, vĕtvičkami s poupaty a girlandou z lesních kvĕtů a listů. Jednu ruku mĕl položenou na rameni přítele a druhou si pohrával s lotosem. Uši Mu zdobily lekníny, vlasy Mu splývaly přes tváře a na Jeho lotosovém obličeji zářil úsmĕv.“

Šrímad-Bhágavatam 10.23.22

Ten samý Krišna – nejkrásnější, nepřitažlivější Krišna – je sám přitahován úžasnými oddanými vlastnostmi Šrímatí Rádhárání. Bez vědomí Rádhy nedokážeme správně pochopit vědomí Krišny. Vědomí Krišny je bez vědomí Šrímatí Rádhiky velmi neúplné. Můj milovaný Šríla Guru Mahárádž vysvětloval, že píseň Krišnovy flétny není nic jiného než láskyplné volání Šrímatí Rádhárání. „Rádhé, hé Rádhé! Rádhé, hé Rádhé!“ Esence významu celé písně Krišnovy flétny je intenzivní volání Šrímatí Rádhárání, aby za Ním přišla blíž. A proto můj Guru Mahárádž vysvětloval: gāyatrī muralīṣṭa-kīrtana-dhanaṁ rādhā-padaṁ dhīmahi. Nejvyšší cíl a základní niterná esence celé gāyatrī mantry je, že reprezentuje píseň Krišnovy flétny a tato píseň představuje oddanou láskyplnou meditaci o lotosových nohách Šrímatí Rádhárání.

sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana
bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’ — kāraṇa

Pán Krišna si vychutnává všechny druhy transcendentální blaženosti, přestože je sám zosobněným štěstím. Štěstí, které prožívají Jeho čistí oddaní, je také projevem Jeho energie blaženosti.“

Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 8.158

Krišna je Rásarádž – vládce veškeré extatické božské lásky, extáze a blaženosti, a Šrímatí Rádhiká je Mahábháva Svarúpiní – největší, nejlepší z královen, která si tuto extatickou Krišnovu lásku vychut­nává. Ona si ji vychutnává natolik, že kdyby si ji nevy­chutnávala, tak by ta láska nebyla úplná. Jinými slovy, Krišnova extatická láska dojde naplnění tím, že si ji Šrímatí Rádhárání vychutná. Krišna je vtělením božské blaženosti a užívá si svou vlastní blaženost, ale velmi rád ji zakouší tak, jako ji zakouší Šrímatí Rádhiká. Jedině pak je Jeho blaženost úplná. Někdy je Pán Krišna trošku sobecký a nerozdává chuť své extatické lásky. Ale Šrímatí Rádhiká je v tomto ohledu velmi štědrá – ona tuto chuť rozdává všem oddaným. Šrímatí Rádhiká je často mnohem štědřejší a milostivější než Krišna. Nikdy není sobecká

a tak vždy sdílí nektar své vlastní Krišna-premy (extatické lásky ke Krišnovi) se všemi svými následovníky a oddanými. Proto je známá jako Hládiní.

Jak někdo může s někým sdílet to, co prožívá a zakouší?

To je nádherná otázka. Na naší světské úrovni existence není možné přímo sdílet osobní prožitky s ostatními. Na transcendentální úrovni existence to ale je zcela možné. Proto se nazývá vyšší, duchovní úrovní, úrovní dokonalosti, úrovní božskosti, úrovní transcendence, úrovní, kde neexistují světská omezení. Smysly na té rovině jsou mnohem kvalifikovanější v porovnání se smyslovou zkušeností zde, na naší úrovni.

Například na této pozemské rovině se můžeme vzájemně vidět, naslouchat si, dotýkat se a vyjadřovat si pocity radosti či bolesti. Můžeme mít přímou vzájemnou výměnu. Na transcendentální úrovni toho můžeme sdílet ještě víc – je možné sdílet pocity a přenášet je do srdce toho druhého – to je tam zcela možné. Když na této hmotné úrovni ochutnáme nějaké dobré jídlo, třeba sladký sandeś, tak zakoušíme jeho chuť, ale nikomu jinému tu chuť předat nemůžeme. Museli bychom mu ten sandeś také dát do pusy, aby ho sám mohl okusit. Ale na transcendentální rovině zkušenosti můžeme ten prožitek z chuti sandeśe předat někomu jinému, aniž by ho ten druhý přímo ochutnal. To je tam skutečně možné. Podobně když někdo cítí v srdci extatickou blaženou lásku ke Krišnovi, tak ji může přímo předat či sdílet do srdce dalšího oddaného. To je ten úžasný rozdíl mezi prožitky na hmotné úrovni a prožitky na transcendentální rovině. Je to vysvětleno v tomto nádherném verši v Brahma-saṁhitě:

aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti
paśyanti pānti kalayanti ciraṁ jaganti
ā nanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Uctívám prvotního Pána Góvindu, Jehož transcendentální podoba je plná blaženosti, pravdy a reality a vydává oslnivou záři. Každá část Jeho transcendentálního tĕla může vykonávat funkce všech ostatních orgánů a vĕčnĕ vidí, udržuje a vytváří nekonečné vesmíry, duchovní i hmotné.“

Brahma-samhitá 5.32

Aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti, paśyanti pānti kalayanti ciraṁ jaganti – každý z Krišnových smyslů dokáže fungovat jako jakýkoliv jiný smysl. Na naší omezené úrovni prožitků mohou oči pouze vidět – nemohou slyšet, cítit nebo ochutnávat. Ale Krišnovy oči toto všechno dokážou, stejně, jako Jeho nos, uši a podobně. Každý z Jeho smyslů je schopný mít vjem všech ostatních smyslů. Proto je povaha prožitků transcendentálního světa tak úžasná a nelze ji poměřovat nebo chápat omezenou světskou koncepcí prožitku.

Podobně když Šrímatí Rádhárání chce, může přímo předat své city a chuť své blažené lásky ke Krišnovi do srdcí svých sakhī, drahých následovnic. A ony také dokážou předat své city přímo do srdce Šrímatí Rádhárání. Gósvámí, vznešení realizovaní oddaní, popisují, že když se sakhī setkají s Krišnou, tak Šrímatí Rádhárání zakouší láskyplné spojení s Krišnou skrze ně. Není v tom rozdíl.

Máme se snažit si Krišnu představovat?

Rozhodně ano. Diskutování či připomínání si Krišnovy līly (Krišnových zábav) by ale nemělo být ledabylé a povrchní – jinak nám toho mnoho unikne. Když ale naopak tyto činnosti naplníme hlubokou úctou a láskyplnou oddaností ke Krišnovi, pak je to skutečná sādhana (duchovní praxe) a opravdový život ve vědomí Krišny. Praktikování vědomí Krišny neboli kṛṣṇa-anuśīlanaṁ zahrnuje ś ravaṇaṁ, kīrtanaṁ, viṣṇoḥ smaraṇaṁ, pāda-sevanam, arcanaṁ, vandanaṁ, dāsyaṁ, sakhyam, ā tma-nivedanam – naslouchání o Krišnově nektarové slávě a zábavách, meditování nad nimi, opěvování Jeho slávy a sdílení toho všeho s ostatními v náladě láskyplného odevzdání.

Takové je skutečné praktikování vědomí Krišny. Všechny tyto činnosti vyžadují náladu odevzdání a oddanosti. Bez nich nejsme dostatečně kvalifikovaní. Nikdy bychom si neměli Krišnovy zábavy užívat z pozice poživatele. Skutečnou náladou by mělo být, že si uvědomíme, že jsme požehnaní tím nejvyšším štěstím, že si můžeme vychutnávat blaženost naslouchání, meditace a rozmlouvání o Krišno­vých zábavách. To je ta pravá nálada a skutečná kvalifikace, se kterými můžeme pokračovat celý život, bez jakýchkoliv omezení. Protože to je náš skutečný život. Šríla Guru Mahárádž tomu říkával ambroziální poklad našeho života.

Musíme sami sobě připomínat, že nejsme nikým jiným než Krišnovými částečkami a máme s Ním věčný vztah. Musíme v nás toto poznání probudit. Možnost vztahovat se k našemu Nejvyššímu Pánu je naším přirozeným právem, právem duše. Snažme se objevit naše božské já ve vztahu ke Krišnovi. Vznesme na Krišnu láskyplný požadavek. Znovu a znovu si připomínejme, že patříme Krišnovi a Krišna nakonec také patří nám. Máme s Ním věčný vztah, ale zapomněli jsme na Něj. Když se probudíme v této nádherné realitě věčného vztahu s Krišnou a upřímně a s láskou se k Němu budeme snažit přistupovat, tak v jeden moment se ta realizace dostaví. Realizace Krišnovy krásy, Jeho úžasné okouzlující povahy se jednoho dne objeví. Nikdy nevíme, kdy se to stane, ale můžeme si být jistí, že se to určitě stane.

I když v životě máme velké cíle, tak na začátku nemáme nic, jen vytrvalou snahu. Když se budeme snažit dál a dál, tak nakonec dosáhneme úspěchu. To, co bylo zprvu pouhou snahou, se na konci promění v naplnění úspěchem. Musí tam ale být přítomná upřímná snaha. Když opravdu toužíme po vztahu ke Krišnovi, nebo když se alespoň snažíme po něm toužit, staneme se opravdovými Krišnovými oddanými. Takhle to na světě funguje. Na začátku se o něco upřímně snažíme a v jeden moment to získáme a jsme úspěšní. Jsme požehnáni životním naplněním.

Chápejme ale, že na této hmotné úrovni nemáme žádnou jistotu, že dosáhneme úspěchu ani přes naši úpěnlivou snahu. Ale ve vědomí Krišny, když se upřímně snažíme, je úspěch garantován. Takový je Krišnův slib – že i ta nejmenší upřímná snaha nebude nikdy marná, vždy bude korunována úspěchem. Krišnova sladká vůle ji zaznamená.

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me

Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj velmi drahý přítel.“

Bhagavad-gítá 18.65

mac-cittā mad-gata-prāṇā
bodhayantaḥ parasparam
kathayantaś ca māṁ nityaṁ
tuṣyanti ca ramanti ca

Moji čistí oddaní dlí myšlenkami vždy u Mne, své životy plně zasvěcují službě Mně a nacházejí velké uspokojení a blaženost v tom, že se o Mně neustále navzájem poučují a baví.“

Bhagavad-gítá 10.9

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.“


Bhagavad-gítá 9.30

kṣipraṁ bhavati dharmātmā
ś aśvac-chāntiṁ nigacchati
kaunteya pratijānīhi
na me bhaktaḥ praṇaśyati

Brzy se napraví a dosáhne trvalého klidu. Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“

Bhagavad-gítá 9.31

Těmito krásnými verši nám Krišna slibuje, že žádná z našich oddaných snah o to se s Ním spojit nebude zbytečná. Že budeme určitě odměněni, až přijde pravý čas.

Krišna někdy své oddané zkouší, aby prověřil kvalitu jejich odda­nosti. Když ale těmi zkouškami projdou, tak toho tolik získají! Naše guruvarga nás povzbuzuje: āśā -bandha hṛdi – „Nikdy neztrácejte naději! Buďte plni nesmrtelné naděje, protože naděje nikdy neumírá. Zeptejte se Pána: Kabe ha’be bolo se-dina āmār? Ó Pane, kdy přijde ten šťastný den, kdy se Tě budu moci dotknout a obejmout Tě?“ a jednoho dne se dostaví to nejkrásnější překvapení, že se to skutečně stane a my získáme záblesk realizace Krišny. Určitě se to stane. Když se budeme odevzdávat Krišnovi s hlubokou vírou a snahou o oddanost, pak to přijde. Takto získali životní naplnění velcí oddaní v minulosti, naši duchovní učitelé a my bychom měli následovat v jejich stopách. To je jediné, co musíme udělat.

Jak zjistím, kdo jsem ve vztahu ke Krišnovi? Někdo říká, že napřed máme praktikovat a pak to zjistíme a někdo naopak, že až to zjistíme, pak máme začít praktikovat… jak to tedy je?

Něco zjistíme jen díky procesu zjišťování. Když se učíme, nabýváme poznání. Předtím, než něco poznáme, tak to neznáme. Nic nemůžeme znát předtím, než to poznáme. Nic se nemůžeme naučit předtím, než se to naučíme. Když něco poznáváme, tak to zároveň začínáme znát. Když budeme s vírou pokračovat v oddané službě Pánu a budeme se snažit vytvořit si k Němu vztah, jakkoliv to spontánně cítíme, pak se to začne dít a my to poznáme. Krišnovou milostí začneme zjišťovat, kdo jsme. Z naší strany můžeme vyvinout upřímnou snahu, ale výsledek není v našich rukách. Můžeme se kvalifikovat naší oddanou snahou a jednoho dne poznáme, kdo jsme, jaký je náš vztah ke Krišnovi… Vše se milostí Pána spontánně vyjeví v našem srdci. Ta realizace nastane tehdy, až nastane. My nemáme možnost ovlivnit, kdy to bude.

A je možné, aby se to stalo i někomu, kdo se nenarodil v Indii?

Naše duše nezná hranice ani geografická omezení, stejně jako řeč našeho těla – když budu plakat, pochopíš, že jsem smutný. Když se směješ, pak chápu, že máš radost. Tato pochopení jsou také druhem realizace. Existuje univerzální jazyk, kterým si lidé mohou porozumět bez bariér. Stejně tak vědomí Krišny stojí nad veškerými kulturními či geografickými omezeními, neboť je jazykem duše. Překonává všechna omezení. Každý je kvalifikovaný. Z hlediska potenciálu jsou všichni stejně kvalifikovaní. Všichni jsme Krišnovy částečky.

Kyjev, Ukrajina, 11.8.2013