Proč je Krišna vědomí nejlepší, nejhlubší a nejkrásnější? Přednáška z Kyjeva na Ukrajině 11.8.2013.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1s-0vQOgJDd7aA2IDPjMPzQe8zto5lEo9/view

Můj Guru-Maharádž, Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gosvámípád, říkával, že pojetí Boha v rámci vědomí Krišny je nejkrásnějším a nejvznešenějším pochopením Nejvyššího Pána, které je v tomto vesmíru dostupné. Na světě najdeme různé koncepce Nejvyššího Pána. Ale pochopení Boha jako Krišny mezi nimi vyniká. Je nejspeciálnější a nejvznešenější ze všech. Proč? Protože Nejvyšší Pán Krišna není jen všemocný a silný. Není definován jen svojí všemocností a silou, ale je chápán zejména jako nejnádhernější zdroj nektarové blaženosti.

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ

Tento verš všichni dobře známe. Taková je povaha chuti Krišnových zábav, Jeho jména, slávy a ostatních božských atributů – můžeme o nich znovu a znovu diskutovat a nikdy se nám to neomrzí, je to pro nás neustále nové a svěží. Chuť vědomí Krišny se nikdy neomrzí, je v něm nepomíjející svěží radost a blaženost. Povaha Krišnových zábav je taková, že jsou nejstarší, protože jsou věčné, ale také neustále nové, protože jsou věčné – ačintja bhedabheda. Nemají začátek, ani konec. Všichni oddaní znají tento verš z Brahma Samhity:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

Ale i když ho srdcem vychutnávají znovu a znovu, je pro ně neustále nový, plný slávy a krásy. Proto je vědomí Krišny nejvyšším pochopením Boha – protože je tam sat (věčnost a pravdivost) čit (božské vědomí) a ánanda (blaženost), a ty se dohromady spojují v Krišnovi (akhila rasámrita murti), který je zdrojem veškeré krásy, blaženosti, pravdy, síly a všeho ostatního. Guru-Maharádž říkával, že Krišna nevládne vesmíru jen silou své moci, ale také silou své krásy a šarmu. On je milovaným vládcem celého vesmíru. Nejen, že ve všech vzbuzuje velkou úctu, ale u svých oddaných také vzbuzuje lásku. Takový je Krišna. Guru-Maharádž také říkával, že Krišna je nejúžasnějším autokratem. Je tím nejmilosrdnějším a nejsladším diktátorem. V tomto světě se nám diktatura nelíbí, protože je spojená s vykořisťováním a útlakem. Ale v Krišnově případě oddaní po Krišnově shovívavé diktatuře šíleně touží.

Šríla Guru-Maharádž vysvětloval: „Na tomto světě probíhá neustálé soutěžení o to, kdo si dokáže více užívat na úkor koho. Ale v Krišnově světě, na vyšší božské úrovni Jeho sídla, je ta soutěž opačná – kdo dokáže více sloužit, kdo se dokáže více dát a více odevzdat ve službě Krišnovu.“ Cílem oddaných je, aby si Krišna co nejvíce užil jejich službu. Čím více si Krišna a Božský Pár jejich oddanou službu užije, tím blaženější oddaní jsou. Je to nekonečné dávání a braní. Taková je krása, šarm a úžasnost vědomí Krišny, Krišnova sídla a čehokoliv jiného, co je s Krišnou spojené.

barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ
bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām
randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair
vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ

Šrímad Bhágavatam, 10.21.5

To je jeden z nejkrásnějších veršů Šrímad Bhágavatamu, který popisuje Krišnovu lílu – sladkou hru Pána. Tento verš je velmi známý, přesto ale cítím velkou chuť ho znovu vysvětlit.

Barhāpīḍaṁ naṭa-vara-vapuḥ karṇayoḥ karṇikāraṁ hlava Nejvyššího Pána je ozdobená korunou, která je zkrášlená překrásným pavím peřím. Jeho uši jsou nádherně ozdobeny oslnivými zlatými šperky a když chodí, tak každý krok, kterým se dotýká posvátné země, je jako tanec. Jakým Pánem Krišna je? Krišna se v tomto světě nezjevuje jako velký a všemocný vládce, ale jako sladký a hravý Pán, přítel všech, milovaný všemi – pávy, pávy, zvířaty, stromy, květinami, trávou, vrindávanskou řekou, vzduchem… Rád se zdobí pavím peřím, neboť pávy má velmi rád. Páv není obyčejný pták – je neskonale krásný. Páv svojí petrobarevností, vznešenou chůzí i tancem, když se objeví dešťové mraky reprezentuje povahu vědomí Krišny – to je také vznešené a nádherné. S hlavou ozdobenou pavím peřím a s překrásnými náušnicemi Krišna kráčel po božské zemi Vrindávanu v natabara véša – to znamená, že nekráčel obyčejným způsobem, ale jako tanečník. Toto je zvláštnost Krišnovi chůze – každý krok se stane tancem. A všichni, kdo Krišnu kráčejícího tímto tanečním krokem uzřeli, byli naprosto ohromeni. To je jedna z charakteristik Pána Krišny – nic nedělá obyčejně, ale všechno dělá nádherně a umělecky. Proto stojí ve své na třech místech prohnuté podobě a hraje na flétnu. Všechny jeho zábavy reprezentují uměleckou krásu a blaženost, které v jiném pojetí Boha nenajdeme.

Bibhrad vāsaḥ kanaka-kapiśaṁ vaijayantīṁ ca mālām Krišna je oděný do šatu světle zlaté barvy ve stylu velkého tanečníka. Když kráčí vrindávanským lesem, hraje na flétnu, naplněný svojí vlastní blažeností. Píseň Krišnovy flétny je tak přitažlivá, že když obyvatelé Vrindávanu tuto píseň uslyšeli, nezbývalo jim nic jiného, než se za Krišnou rozběhnout. Nejvyšší projev šabda brahmanu – božské zvukové vibrace, té nejatraktivnější melodie a tónu – je zvuk Krišnovy flétny. Nic vyššího už neexistuje. Gāyatrī muralīṣṭa-kīrtana-dhanaṁ rādhā-padaṁ dhīmahi . Guru Maharádž tímto veršem vysvětlil, že nejvyšším cílem Brahma Gajatrí, písně Krišnovy flétny, je oddaná meditace o lotosových nohách Šrímatí Rádhiky, Jeho milované.

Randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair nejpřitažlivější tóny, které se linuly z Krišnovy flétny, se rozestřely po celém Vrindávanu a neodolatelně přitahovaly srdce všech – stromů, rostlin, zvířat, krav… co teprve říct o lidech, obyvatelích Vradží? Všichni, kdo Krišnu uviděli anebo uslyšeli píseň Krišnovy flétny, vnímali takovou krásu, až jim lámala srdce. Bylo to tak krásné, že nemohli odolat touze rozběhnout se za Krišnou, obejmout Ho a být Jím obejmutí. Všichni pocítili astasattvika vikár – osm druhů extatických láskyplných příznaků. Někdy chtěli za Krišnou utíkat, ale nemohli, protože se samou extází nemohli pohnout. Někdy se za běhu potili, někdy jim stály chlupy na těle a chvěli se. Nevěděli, co mají dělat. Cítili, že se koupou v nektarové blaženosti, kterou nelze s ničím jiným srovnat. Randhrān veṇor adhara-sudhayā-pūrayan gopa-vṛndair – Krišna naplnil svou flétnu nektarem ze svých úst a flétna se začala cítit jako ta nejšťastnější ze všech, že ten nektar Jeho rtů může zakoušet. Kdo by mohl být šťastnější, než ona? I když je Krišnova flétna v šánta rase, tak obživla dotykem nektaru Krišnových úst, a tak mohla tento nektar vychutnávat. A ti, kteří píseň Krišnovy flétny slyšeli, se také považovali za ty nejšťastnější. Kdo by mohl být šťastnější, než oni? Všichni gopové i gópí úplně zešíleli, přemoženi extatickou láskou ke Krišnovi. A tuto lásku si nevychutnávali pouze oni, ale jejich milovaný si tuto jejich lásku užíval též. Takto probíhala jejich vzájemná výměna. Krišna naplnil jejich mysl, srdce a duši nektarově krásnou písně své flétny a oni mu odpověděli jejich vlastní extatickou láskou k Němu. Oddaní i Pán si vzájemně předávali a vychutnávali tu nejvyšší extatickou lásku Vrindávanu.

Vṛndāraṇyaṁ sva-pada-ramaṇaṁ prāviśad gīta-kīrtiḥ – Šukadéva Gosvámí tímto veršem popisuje pocity Matky Země, které jí způsobovaly dotyky Krišnových tanečních kroků po jejím těle. Každý Krišnův krok po jejím těle Země jí způsoboval vzedmutí transcendentálně romantických citů. Pociťovala romantickou slast, naplněnou úžasným nektarem. Bylo to nepopsatelné. A nejen Matka Země, ale i celý vrindávanský les byl přemožen blažeností vědomí Krišny. Šríla Guru-Maharádž vysvětloval, že romantická blaženost, kterou Matka Země pociťovala, musí být chápána v transcendentálním smyslu, nikoliv světském. Světský romantický zážitek je totiž omezený, ale transcendentální romantický zážitek je bezbřehý a nepopsatelný. Každý, kdo přišel s Krišnou do styku, začal spontánně opěvovat Jeho slávu.

śyāmaṁ hiraṇya-paridhiṁ vanamālya-barha-
dhātu-pravāla-naṭa-veṣam anuvratāṁse
vinyasta-hastam itareṇa dhunānam abjaṁ
karṇotpalālaka-kapola-mukhābja-hāsam

Šrímad Bhágavatam, 10.23.22

Ten samý Krišna – nejkrásnější, nepřitažlivější Krišna – je sám přitahován úžasnými oddanými vlastnostmi Šrímatí Rádhárání. Bez vědomí Rádhy nedokážeme správně pochopit vědomí Krišny. Vědomí Krišny je bez vědomí Šrímatí Rádhiky velmi neúplné. Můj milovaný Šríla Guru-Maharádž vysvětloval, že píseň Krišnovy flétny není nic jiného, než volání Šrímatí Rádhárání s intenzivní láskou. „Rádhé, Hé Rádhé!“ Esence významu celé písně Krišnovy flétny je intenzivní volání Šrímatí Rádhárání, aby za ním přišla blíž. A proto můj Guru-Maharádž vysvětloval: gāyatrī muralīṣṭa-kīrtana-dhanaṁ rādhā-padaṁ dhīmahi . Nejvyšší cíl a základní niterný význam celé gajatrí mantry je, že reprezentuje píseň Krišnovy flétny a tato píseň reprezentuje oddanou láskyplnou meditaci o lotosových nohách Šrímatí Rádhárání.

sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana
bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’ — kāraṇa

Krišna je Rásarádž – vládce veškeré extatické božské lásky a blaženosti, a Šrímatí Rádhika je Mahábháva Svarúpiní – největší, nejlepší z královen, která si tuto extatickou Krišnovu lásku vychutnává. Ona si tu lásku vychutnává natolik, že kdyby si ji nevychutnávala, tak by ta láska nebyla úplná, Jinými slovy Krišnova extatická láska je naplněna tím, že si ji Šrímatí Rádhárání vychutná.

Krišna je vtělením božské blaženosti a vychutnává svou vlastní blaženost, ale velmi rád ji zakouší tak, jako ji zakouší Šrímatí Rádhika. Pak je to úplné. Někdy je Pán Krišna trošku sobecký a nerozdává chuť své extatické lásky. Ale Šrímatí Rádhika je v tomto ohledu velmi milosrdná – ona tuto chuť rozdává všem oddaným. Šrímatí Rádhika je často mnohem milosrdnější a milostivější než Krišna. Nikdy není sobecká, a tak vždy sdílí nektar své vlastní Krišna prémy se všemi svými následovníky a oddanými. Proto je známá jako Hládiní.

Jak někdo může s někým sdílet to, co prožívá a zakouší?

To je nádherná otázka. Na naší světské úrovni existence není možné přímo sdílet osobní zkušenost s ostatními. Na transcendentální úrovni existence je to ale zcela možné. Proto se jí také říká vyšší, duchovní úroveň, úroveň dokonalosti, úroveň božskosti, úroveň transcendence, úroveň, kde neexistují světská omezení. Smysly na té úrovni jsou mnohem kvalifikovanější v porovnání se smyslovou zkušeností na naší úrovni. Například na této pozemské úrovni se můžeme vidět, dotýkat se a také si vzájemně sdílet nějaké pocity radosti či bolesti. Můžeme si naslouchat a mít přímou vzájemnou výměnu. Na transcendentální úrovni můžeme sdílet ještě vyšší věci – je možné sdílet pocity a přenášet je do srdce toho druhého – to je tam zcela možné. Když na této hmotné úrovni ochutnáme nějaké dobré jídlo – třeba sladký sandéš – tak víme, jak chutná, ale nikomu jinému tu chuť předat nemůžeme. Museli bychom mu ten sandéš také dát do pusy, aby ho mohl okusit. Ale na transcendentální rovině zkušenosti můžeme ten zážitek z chuti sandéše přímo předat někomu jinému, aniž by ho ten druhý přímo ochutnal. To je tam skutečně možné. Když člověk cítí v srdci extatickou blaženou lásku ke Krišnovi, tak ji může přímo předat či sdílet se srdcem dalšího oddaného. To je ten úžasný rozdíl mezi zážitkem na hmotné úrovni a zážitkem na transcendentální úrovni. To je vysvětleno v tomto nádherném verši v Brahma Samhitě:

aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti
paśyanti pānti kalayanti ciraṁ jaganti
ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti paśyanti pānti kalayanti ciraṁ jaganti – všechny Krišnovy smysly dokážou fungovat jako jakýkoliv jiný smysl. Na naší omezené úrovni zážitku mohou oči pouze vidět – nemohou slyšet, cítit nebo ochutnávat. Ale Krišnovy oči toto všechno dokážou, stejně, jako Jeho nos, uši a podobně. Každý z Jeho smyslů je schopný mít zážitek všech ostatních smyslů. Proto je povaha zážitku transcendentálního Krišnova světa tak úžasná a nelze ji změřit nebo chápat omezeným světskou koncepcí zážitku. Podobně když Šrímatí Rádhárání chce, může přímo předat sví city a chuť své blažené lásky ke Krišnovi do srdce svých sakhí, drahých následovnic. A ony také dokážou předat své city přímo do srdce Šrímatí Rádhárání. Gosvámí, vznešení realizovaní oddaní, popisují, že když se sakhí setkají s Krišnou, tak Šrímatí Rádhárání zakouší láskyplné spojení s Krišnou skrze ně. Není v tom rozdíl.

Máme se snažit si Krišnu představovat?

Rozhodně ano. Diskutování, mluvení, vzpomínání na Krišnovu lílu by ale nemělo být ledabylé a povrchní – pak nám toho mnoho unikne. Naopak, když jsou tyto aktivity naplněné hlubokou úctou a oddaností ke Krišnovi, pak je to skutečná sádhana a skutečný život ve vědomí Krišny. Praktikování vědomí Krišny neboli Krišna anušilanam zahrnuje śravaṇaṁ, kīrtanaṁ, viṣṇoḥ smaraṇaṁ, pāda-sevanam, arcanaṁ, vandanaṁ, dāsyaṁ, sakhyam, ātma-nivedanam. Naslouchat nektarovou slávu a zábavy Krišny, opěvovat jeho slávu, meditovat nad nimi a sdílet to s ostatními v náladě láskyplného odevzdání. To je skutečné praktikování vědomí Krišny. Všechny tyto aktivity vyžadují odevzdání a oddanost. Bez nich pro nejsme dostatečně kvalifikovaní. Měli bychom ale být v náladě odevzdání a nesnažit se si to užívat. Měli bychom cítit vděk, že jsme požehnáni tím nejvyšším štěstím, že si můžeme vychutnávat naslouchání, meditaci a rozmlouvání o Krišnových zábavách. To je ta pravá nálada a skutečná kvalifikace. S touto kvalifikací můžeme pokračovat celý život, bez jakýchkoliv omezení. Protože to je náš skutečný život. Šríla Guru-Maharádž tomu říkával ambroziální poklad našeho života.

Musíme si připomínat, že nejsme nikým jiným, než Krišnovými částečkami. S Krišnou máme věčný vztah. Musíme v nás toto poznání probudit. Je to naše přirozené právo, právo duše, moci se vztahovat k našemu Nejvyššímu Pánu. Snažme se objevit naše božské já ve vztahu ke Krišnovi. Vznesme na Něj láskyplný požadavek. Znovu a znovu si musíme připomínat, že patříme Krišnovi a Krišna nakonec také patří nám. Máme s Ním věčný vztah, ale zapomněli jsme na něj. Když se probudíme v této nádherné realitě věčného vztahu s Krišnou a upřímně a s láskou se k Němu budeme snažit vztahovat, tak v nějaký moment se ta realizace dostaví. Realizace Krišnovy krásy, jeho úžasné podmanivé povahy se jednoho dne objeví. Nikdy nevíme, kdy se to stane, ale víme, že se to určitě stane.

I když máme v životě velké cíle, tak na začátku nemáme nic, jen vytrvalou snahu. Když se budeme snažit dál a dál, tak nakonec dosáhneme úspěchu. To, co je na začátku pouhou snahou, se na konci promění v naplnění úspěchem. Musí tam ale být přítomná upřímná snaha. Když se opravdu toužíme vztahovat ke Krišnovi, nebo když se alespoň snažíme toužit, pak se staneme opravdovým Krišnovým oddaným. Takto to v životě funguje. Na začátku se o něco upřímně snažíme, a v jeden moment to získáme a jsme úspěšní. Jsme požehnáni životním naplněním.

Chápejme ale, že na této hmotné úrovni i když se můžeme o něco velmi snažit u spousty věcí, tak nemusíme úspěchu nikdy dosáhnout. Ale ve vědomí Krišny, když se upřímně snažíme, tak je úspěch garantován. Takový je Krišnův slib. Že i ta nejmenší upřímná snaha nebude nikdy marná, vždy skončí úspěchem. Vždy bude zaznamenaná v Krišnově sladké vůli.

man-mana bhava mad-bhakto
mad-yaji mam namaskuru
mam evaisyasi satyam te
pratijane priyo ‘si me

Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a skládej mi poklony. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj velmi drahý přítel.

Bhagavad-gítá 18:65

Takový je Krišnův slib.

mac-citta mad-gata-prana
bodhayantah parasparam
kathayantas ca mam nityam
tusyanti ca ramanti ca

Moji čistí oddaní dlí myšlenkami vždy u Mne, své životy plně zasvěcují službě Mně a nacházejí velké uspokojení a blaženost v tom, že se o Mně neustále navzájem poučují a baví.

Bhagavad-gítá 10:9

api cet su-duracaro
bhajate mam ananya-bhak
sadhur eva sa mantavyah
samyag vyavasito hi sah

Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.

Bhagavad-gítá 9:30

kṣhipraṁ bhavati dharmātmā
śhaśhvach-chhāntiṁ nigachchhati
kaunteya pratijānīhi
na me bhaktaḥ praṇaśhyat
i

Brzy se napraví a dosáhne trvalého klidu. Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.

Bhagavad-gítá 9:31

Tyto krásné verše jsou Krišnovy sliby, že žádná z našich oddaných snah o to se s Ním spojit, nebude zbytečná. Že budeme určitě odměněni, až přijde správný čas.

Krišna někdy svým oddaným posílá zkoušky, aby vyzkoušel kvalitu jejich oddanosti. Když ale těmi zkouškami projdou, tak toho tolik získají. Naše guruvarga nás povzbuzuje, abychom nikdy neztratili naději. Abychom měli nesmrtelnou naději, protože naděje nikdy neumírá. Zeptejte se Pána: „Kabe ha’be bolo se-dina āmār? Ó Pane, kdy přijde ten šťastný den, kdy se Tě budu moci dotknout, obejmout Tě?“ A jednoho dne se dostaví to nejkrásnější překvapení, že se to skutečně stane a my získáme záblesk realizace Krišny. Určitě se to stane. Když se budeme odevzdávat Krišnovi s hlubokou vírou a oddaností, pak to přijde. Takto získali životní naplnění naši velcí duchovní učitelé minulosti a my bychom měli následovat v jejich stopách. To je jediné, co musíme udělat.

Jak zjistím, kdo jsem ve vztahu ke Krišnovi? Někdo říká, že napřed máme praktikovat, a pak to zjistíme a někdo naopak, že až to zjistíme, tak máme začít praktikovat… jak to tedy je?

Něco zjistíme jen díky procesu zjišťování. Když se učíme, nabýváme poznání. Předtím, než něco poznáme, tak to neznáme. Nic nemůžeme znát předtím, než to poznáme. Nic se nemůžeme naučit předtím, než se to naučíme. Když něco poznáváme, tak to zároveň začneme znát. Když budeme s vírou pokračovat v oddané službě Pánu a budeme se snažit vytvořit k Němu vztah, jakkoliv to spontánně cítíme. Jakmile se to začne dít, tak to poznáme. Krišnovou milostí začneš zjišťovat, kdo jsi. Ze naší strany můžeme vyvinou upřímnou snahu. Ale výsledek není v našich rukách. Můžeme se kvalifikovat svou oddanou snahou a jednoho dne poznáme, kdo jsme, jaký je náš vztah ke Krišnovi… vše se milostí Pána spontánně vyjeví v Našem srdci. Ta realizace se stane tehdy, až se stane. My nemáme možnost ovlivnit, kdy to bude.

A je to možné i pro někoho, kdo se nenarodil v Indii?

Naše duše nezná hranice ani geografická omezení stejně, jako řeč našeho těla – když budu plakat, pochopíš, že jsem smutný. Když se směješ, pak chápu, že máš radost. Tato pochopení jsou také druhem realizace. Existuje univerzální jazyk, kterým si lidé mohou porozumět bez bariér. Stejně tak zaměstnání se ve vědomí Krišny je nad veškerými kulturními omezeními, neboť je jazykem duše. Překonává všechna omezení. Každý je kvalifikovaný. Z pohledu potenciálu jsou všichni stejně kvalifikovaní. Všichni jsme Krišnovy částečky.