Význam jedinečné písně Bhaktivinod Thákura a vyprávění o tom, jak Bhaktivinod Thákur objevil rodiště Čaitanji Maháprabhua. Francie, 19.8.2013
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1svoe6VoZqmtC1wiMb6K9mxukxqZigVTX/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
1.
boro sukher khabor gāi
surabhi-kuńjete nāmer hāṭ khule’che (khoda nitāi)
S velkou radostí volám do světa šťastné zprávy – v Surabhi Kundži samotný Pán Nitjánanda otevřel tržiště svatého jména!
2.
boro mojār kathā tāy
śraddhā-mūlye śuddha-nāma sei hāṭete bikāy
Skvělou zprávou je, že na tom tržišti prodává čisté svaté jméno jen za cenu víry.
3.
jata bhakta-bṛnda basi’
adhikārī dekhe’ nāma becche daro kasi’
Pán Nitjánanda, vlastník tržiště, vidí, jak všichni oddaní podléhají vábení a svaté jméno jim po smlouvání prodává.
4.
jadi nāma kinbe, bhāi
āmār saṅge calo, mahājaner kāche jāi
Ó bratře, pokud chceš svaté jméno koupit, pojď se mnou. Musíme jít k té velké duši, Pánu Nitjánandovi.
5.
tumi kinbe kṛṣṇa-nāma
dasturi loibo āmi, pūrṇa ha’be kāma
Když si Krišnovo svaté jméno koupíš, pak z toho dostanu provizi a všechny touhy nás obou budou splněné.
6.
boro doyāl nityānanda
śraddhā-mātra lo’ye den parama-ānanda
Pán Nitjánanda je převelice milostivý. Jen za cenu víry prodává tu nejvyšší extázi.
7.
ek-bār dekhle cakṣe jal
‘gaura’ bole’ nitāi den sakala sambal
Když Nitáj uvidí alespoň jedinou slzu v očích toho, kdo pronesl jméno „Gaura“, dá takovému člověku vše.
8.
den śuddha kṛṣṇa-śikṣā
jāti, dhana, vidyā, bala nā kore apekṣā
On dává Krišnovo čisté učení každému bez ohledu na jeho zrození, bohatství, poznání či sílu.
9.
amani chāḍe māyā-jāl
gṛhe thāko, bane thāko, nā thāke jańjāl
Poté, co jsi se vzdal iluzorních léček māyi (iluze), můžeš dál žít rodinným životem, anebo odejít od lesa jako sannyāsī (odříkavý mnich), protože už tě nečekají žádné potíže.
10.
ār nāiko kalir bhoy
ā caṇḍāle den nāma nitāi doyāmoy
Strach z věku kali už pominul. Milostivý Pán Nitjánanda dává svaté jméno dokonce i těm, co jedí psy.
11.
bhaktivinoda ḍāki’ koy
nitāi-caraṇa binā ār nāhi āśroy
Bhaktivinód volá: „Neexistuje jiné útočiště než lotosové nohy Pána Nitjánandy!“
Vy říkáte, že jsem přijel sem, do Francie, prodávat svaté jméno. Mám velké štěstí, že tu mám tak kvalifikované kupce, jako jste vy! Jste velmi koupěchtiví! Pokud se mi podaří vám svaté jméno prodat, získám z toho pěkně tučnou provizi v podobě Pánovy milosti. Mám tedy sobeckou motivaci. Pokud mi Pán dá nějakou odměnu za to, že jsem dobrý prodejce, budeme z toho mít prospěch my všichni. To, jestli ji získám, záleží jen na mých zákaznících. Pokud si nic nekoupíte, nic nedostanu. Závisím tak na vaší milosti, buďte ke mně, prosím, laskaví. Jinak mne Pán pokárá, že nejsem dobrý prodejce a nedokážu prodat Jeho zboží zákazníkům. Svaté jméno je tak velkým pokladem, že prodejci i kupující díky vzájemné spolupráci utrží ohromný zisk. Existuje mnoho druhů oddaného zboží – některé můžete kupovat vy ode mne a některé já od vás. Takový je vzájemný obchod mezi oddanými. Každý oddaný vlastní nějaké hodnotné zboží.
Pán Nitjánanda ovládá tržiště svatého jména. Musíme od Něj získat zboží za velkoobchodní cenu a pak je přeprodat ostatním oddaným. Tímto způsobem si my sami něco vyděláme, neboť získáme provizi v podobě milosti. Zní to velmi pěkně. Taková je hravá a láskyplná výměna mezi Pánem Nitjánandou a Jeho oddanými. Svatá jména se stávají výrobkem – Pán Nitjánanda je vyrábí a za velkoobchodní cenu prodává oddaným, kteří je se ziskem v podobě milosti přeprodávají dál. Taková krásná nálada!
Někdy oddaní jednají s Nejvyšším Pánem láskyplně hravým způsobem. Občas Mu řeknou něco, co na první pohled vypadá negativně. Je v tom ale hlubší význam, který Pán velmi dobře chápe a té oddanosti, skryté uvnitř, si velmi užívá. Například jeden velký oddaný jednou řekl Krišnovi: „Pane, je mi Tě tak líto! I když všechno máš a všechno Ti patří – královské bohatství, obrovská moc a můžeš mít cokoliv, co se Ti zlíbí – pořád je tu něco, co Ti hodně chybí. Vidím, že Vradža-gopī ukradly Tvoji mysl, srdce a duši. Vidíš? Já svoji mysl, srdce i duši mám, ale Ty ne. Ty jsi ztratil sám sebe! Je mi Tě doopravdy líto. Pokud chceš, můžu Ti velkoryse moji mysl, srdce a duši dát, ať máš alespoň něco. Přijmi je, prosím, protože jak jinak bys bez nich mohl žít?“ To je tak krásný způsob modlitby – ten oddaný chce, aby si Jeho Pán vzal jeho mysl, srdce a duši, ale prezentuje to úplně jiným způsobem. Takové je extrémní láskyplné odevzdání se Pánu. Toto je příklad, jak někdy čistý oddaný jedná s Pánem trošku nezbedným, hravě dovádivým láskyplným způsobem. Existuje spousta podobných příběhů.
V této písni Thákur Bhaktivinód popisuje celý obchod se svatým jménem. Říká:
tumi kinbe kṛṣṇa-nāma
dasturi loibo āmi, pūrṇa ha’be kāma
„Když přeprodám Krišnovo svaté jméno, tak si nezapomenu vzít moji provizi v podobě milosti.“
Také jasně říká, že pokud si chcete koupit svaté jméno, musíte jít za mahājany, protože ti ho prodávají. A Nejvyšším Pánem všech mahājanů je Pán Nitjánanda. On je vlastníkem nekonečně velkého skladu svatého jména. Tato píseň oslavuje Gaura-Nitjánandu a prodej a nákup svatého jména. Thákur Bhaktivinód nás učí, jak se stát úspěšným obchodníkem na poli oddanosti. Měli bychom se to od něj naučit.
Objevení místa zrození Pána Čaitanji
Thákur Šríla Bhaktivinód velmi rád bydlel na Gódrumadvípu. Líbilo se mu ve všech oblastech Nabadvípu, ale Gódrum byl jeho nejoblíbenějším místem. Ve svém bhajan-kuṭiru na Gódrumadvípu měl božské spojení se zábavami Gaurahariho na Antardvípu, který je považovaný za střed lotosu, který ostatních osm ostrovů obklopuje jako okvětní lístky.
Byl to právě Gódrumadvíp, odkud Šríla Bhaktivinód Thákur spatřil proud božského světla dopadajícího na Antardvíp, díky čemuž jako první dokázal najít místo zrození Pána Čaitanji. Byl zvyklý vstávat ještě před úsvitem, během brahma-muhūrty. Pak pronášel svá kola, zatímco se procházel sem a tam po střeše svého bhajan-kuṭiru. Někdy byl ponořený do svatého jména a zpíval tiše, jindy hlasitě volal: „Haré Krišna! Gaura-Hari! Krišna! Madana-móhana! Góvinda Déva! Gópínátha! Rádhé!“ Modlil se k Pánu Gauraharimu, aby mu vyjevil, kde přesně v Nabadvípu se nachází posvátné místo Jeho zrození. Jednoho dne, když začalo svítat, ale slunce ještě nevyšlo, spatřil nádherný paprsek božského světla, který sestoupil z nebe a dopadl na jedno místo na Antardvípu, který se nachází přímo přes řeku Džalángí. Tento proud světla, který vyšel z duchovního nebe, mu ukazoval místo, kde se Pán Čaitanja narodil.
Thákur Bhaktivinód se rychle snažil toto místo zapamatovat, a tak hledal nějaké orientační body, které by mu ho pomohly najít. Během chvíle božské světlo opět zmizelo. Jakmile se rozednilo, Bhaktivinód Thákur se vydal na druhý břeh Džalángí. I když musel být velmi blízko místu zrození místa Pána Čaitanji, nedokázal ho najít – neviděl ty orientační body, které si vytyčil. Během té božské vize se sice narychlo snažil zapamatovat si nějaké detaily, ale nepomohlo to – stromy, které si pamatoval, nikde neviděl. Se smutným srdcem a skleslou myslí se vrátil do svého sídla, bhajana-sthalī na Gódrumu. Zklamání mu v noci ani nedovolilo usnout. Říkal si: „Pán mi vyjevil místo, kde se narodil, ale já jsem tak neschopný, že jsem ho nedokázal najít!“
Následující den vstal znovu před rozbřeskem a začal pronášet svatá jména na svém tulasí růženci, jak bylo jeho zvykem. V hluboké modlitbě opět volal nahlas svatá jména Pána a prosil o to, aby ještě jednou spatřil božskou vizi místa zrození Pána Čaitanji. Během této intenzivní modlitby se najednou opět objevilo božské světlo z duchovního nebe, které ozářilo přesné místo Pánova zrození. Bhaktivinódovi Thákurovi vytryskly slzy radosti. Jeho srdce bylo přešťastné a tentokrát si dal velký pozor na to, aby si dobře zapamatoval dvě velmi vysoké kokosové palmy, které si nebylo možné splést. Nemohl se dočkat východu slunce a jakmile bylo světlo, namířil si to přímo tam. Ke své radosti spatřil obě vysoké kokosové palmy, které si zapamatoval jako orientační body. Podařilo se mu to jen díky sladké božské vůli, protože to nebylo vůbec snadné. Jako by viděl, že ty dvě kokosové palmy jsou naplněny Pánovou milostí a vypadají vznešeně.
Pokračoval přímo k nim a našel tam obrovskou zahradu plnou tulasí. Byl překvapený, že vidí takovou zahradu divoce rostoucích rostlinek tulasí. Když vstoupil dovnitř, spatřil muslimského rolníka. Bhaktivinód Thákur byl známou a uznávanou osobou – byl okresním soudcem. Představil se tomuto prostému farmáři a řekl mu, proč přišel. Muslimský muž mu uctivě odpověděl: „Bábu, snažím se tu pěstovat nějaké obilí, rýži a zeleninu, ale vůbec se mi to nedaří. Ať zasadím cokoliv, tak vyrostou jen tulasí a vše ostatní zahyne. Už tolikrát jsem to zkoušel, ale pokaždé to dopadlo špatně, tak jsem to vzdal. Jen se podívej – tulasí, kam až oko dohlédne!“
Thákur Bhaktivinód byl velmi šťastný, protože si byl jistý, že toto je místo zrození Pána Čaitanji. Místo velmi dobře vyznačil a do svého bhajan-kuṭiru na Gódrumadvípu se vrátil s veselou myslí a lehkým srdcem. Během několika dní od muslimského farmáře pozemek vykoupil a zabezpečil ho zdí. Měl v plánu vystavět tam velmi krásný chrám a rozšířit slávu místa zrození Pána Čaitanji nejen po Bengálsku, ale po celé Indii.
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 19.8.2013