Odchod velkých vaišnavů je bolestivé, ale krásné téma… Přednáška z Francie, z 18.8.2013.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1sUskBowrbTHUVj3RjQjW1Y7W_NCICYKe/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Dnes je den odchodu Šríly Rúpy Gósvámího Prabhua, jednoho z předních důvěrných společníků Pána Čaitanji. Výraz „odchod“ používáme proto, že způsob, jak takové duše přicházejí a odcházejí z tohoto světa, se liší od běžného rození a umírání. V případě čistých oddaných tedy používáme filozofické, duchovní výrazy „příchod“ a „odchod“. Když se věční čistí oddaní Pána zjevují na naší úrovni, mohou jednat jako běžní lidé – rodí se z lůna matky a také opouštějí tělo. I když to vypadá podobně, není to stejné. Mezi běžnou smrtí člověka a tím, když čistý oddaný odejde ze svého těla, je velký kvalitativní rozdíl. Pán Krišna řekl v Bhagavad-gítě:
jātasya hi dhruvo mṛtyur
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
tasmād aparihārye ‘rthe
na tvaṁ śocitum arhasi
„Kdokoliv, kdo se narodil, zajisté zemře, a jakmile zemře, je jisté, že se znovu narodí. Proto bys neměl naříkat proto, že máš vykonat své povinnosti.“
– Bhagavad-gítá 2.27
Kdokoliv se narodí, bude muset tuto úroveň jednoho dne opustit – to je přírodní zákon, který platí i pro oddané. Ale způsob, jakým se čistí oddaní rodí a odcházejí, je kvalitativně odlišný. Proto se nazývá neobyčejným.
Kousek skla a diamant či bílá barva a mléko jsou na pohled stejné, ale přitom se výrazně odlišují. Mezi pravým a falešným zlatem je velký kvalitativní rozdíl, i když vypadají podobně. Takových věcí, které jsou na pohled stejné, ale ve skutečnosti se liší, najdeme v tomto světě nespočet. Když umírá běžný člověk, je vůči síle smrti bezmocný. Když ale čistý oddaný odchází z této úrovně, je plný světla poznání a vědomí Krišny. Když opouští své tělo, dělá to s plným vědomím toho, kam jde, aniž by byl přemožen nebo ovlivněn energií smrti. Je si všeho jasně vědom. Ví, že se opět setká s Nejvyšším Pánem. Překonává bezmocnost procesu umírání.
Možná jste slyšeli o velkých jógích, kteří seděli v siddhāsaně a skrze meditaci vystoupili ze svého hmotného těla a odešli. Nejsou to pohádky, je skutečně možné toho dosáhnout. Může se to stát jen v životě opravdu velkých vznešených jógích a oddaných. Běžní oddaní to sice nedokážou, ale pro čisté oddané Pána je to realita. Proto den, kdy čistý oddaný opustil tento svět, nazýváme „dnem odchodu“.
Na vlastní oči jsem viděl, jak to vypadá, když velcí oddaní opouštějí tento svět – byl jsem přítomný, když odcházel můj velký dīkṣā Gurudéva, Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž, a také můj velký sannyās a ś ikṣā guru pāda-padma Šríla Bhakti Pramód Purí Gósvámí Mahárádž. Když odcházeli ze svých těl, jejich oči, i když byly zavřené, se pohybovaly a na rtech měli sladký úsměv. Ještě předtím, než svá těla opustili, už byli na božské úrovni, byli už osvobození a zakoušeli Pánův nektar. Mohli již vidět zábavy Božského Páru a Šrímána Maháprabhua ještě předtím, než tělo opustili. Navenek to vypadalo, že jejich tělo bezvládně leží na pokraji kómatu, ale uvnitř ve skutečnosti vědomí neztráceli – oči jim čile těkaly a v jejich vnitřním světě se odehrávala spousta činností. Předtím, než tělo opustili, už byli přítomni na transcendentální rovině Pánových zábav, zakoušeli je a vychutnávali si je. Nic je nebolelo a netrpěli. Ve chvíli, když opouštěli tělo, měli na rtech sladký úsměv a na jejich krásné tváři se jim rozprostíral spokojený výraz. Vstoupili do stavu samādhi.
Proč se den odchodu čistých oddaných považuje za příznivý? Je to proto, že v ten den se vracejí do věčných zábav Rádhy a Krišny a znovu se s Nimi setkávají. Proto je to veselá, šťastná událost. Dokonce i na božské úrovni se jedná o radostnou událost – utsavu – neboť Božský Pár se po tak dlouhé době znovu shledává se svým drahým oddaným.
Dnes bychom se měli z celého srdce modlit, aby na nás sestoupila milost Šríly Rúpy Gósvámího, abychom pod jeho božským vedením a laskavou ochranou dokázali dosáhnout našeho nejvyššího, božského cíle života a věčně se zaměstnali v láskyplné službě Rádě, Krišnovi a Maháprabhuovi.
Co je největším bohatstvím?
Šríla Rúpa Gósvámípáda byl jedním z hlavních důvěrných společníků Pána Čaitanji. Ve svém světském životě byli on a jeho starší bratr Šríla Sanátana Gósvámípáda důležitými ministry na dvoře krále Huséna Šáha, který vládl zhruba oblasti dnešního Bengálska a Bangladéše. Šríla Sanátana Gósvámípáda byl předsedou vlády a Rúpa Gósvámí Prabhu byl ministrem financí. Jako členové vlády byli oba velmi bohatí, mocní a zastávali velmi důležitou pozici. Proč měli potřebu zanechat veškerých královských radovánek a přepychu a stát se čistými oddanými Pána? Bylo to proto, že oba bratři našli mnohem vyšší bohatství. Zjistili, že vstupují do světa mnohem skvělejších pokladů než těch, které jim nabízely královské pokladnice, že vstupují do světa vyššího, božského života, ve srovnání se kterým se světské bohatství a moc zdály bezvýznamné.
Šríla Rúpa Gósvámípáda může navenek vypadat jako odříkavý mnich, ale uvnitř je ve skutečnosti velmi bohatý. Jaký poklad v sobě chová? Věčný božský život, věčnou extatickou službu Božskému Páru. Góloka Vrindávan je také plný bohatství v podobě šperků, zlata, perel, smaragdů a rubínů. Podlahy, zdi, trůny i vše ostatní je z těch nejcennějších drahokamů. Nachází se tam ale také přírodní bohatství – květiny, ptáci – a vane tam příjemný vánek… Zde je popsán jen zlomek toho, jak bohatě jsou Rádhá a Krišna uctíváni na úrovni Gólóky:
dīvyad-vṛndāraṇya-kalpa-drumādhaḥ
śrīmad-ratnāgāra-siṁhāsana-sthau
śrīmad-rādhā-śrīla-govinda-devau
preṣṭhālībhiḥ sevyamānau smarāmi
„Medituji o Šrí Šrí Rádě a Góvindovi, kteří sedí pod stromy přání na trůnu vykládaném drahokamy ve svrchovaně krásné zemi Vrindávanu, neustále obsluhování nejdražšími sakhīmi vedenými Lalitou a Višákhou.“
– Gautamíja Tantra
Teď máte představu o tom, jak bohatý je nektarový poklad, který lze najít na Gólóce Vrindávanu, sídle Nejvyššího Pána, které je naším konečným, ambroziálním cílem. Je to nektarový cíl plný božskosti. Rúpa Gósvámípáda získal toto nejvyšší životní bohatství, proto on i jeho starší bratr Šríla Sanátana Gósvámí snadno zanechali veškerého královského přepychu a vydali se přijmout útočiště u Pána Čaitanji.
Šríla Rúpa Gósvámípáda je známý jako velký a vznešený ā cārya jak viddhi-mārga sādhany, tak rāga-mārga sādhany. Sādhana neboli kultivace vědomí Krišny má dvě úrovně:
1. viddhi-mārga – systematická praxe a disciplína
2. rāga-mārga – vyšší úroveň sādhany následující po viddhi-mārze, při které člověk přistupuje ke Krišnovi se spontánní oddaností.
Na úrovni rāga mārga sādhany a realizace Krišna-bhakti už oddanost ke Krišnovi nemusí být pěstována, ale přirozeně vyvěrá z hloubi srdce v podobě spontánní lásky, podobně jako dobrá matka nemusí pěstovat lásku pro své dítě, tu v sobě zcela přirozeně má. Možná některé z moderních matek by nějaký trénink potřebovaly, já ale dávám příklad ideální matky. Když se někdo zamiluje, tak láska spontánně vyvěrá z hloubi srdce, není třeba na tom pracovat.
Náš plán je zamilovat se do Nejvyššího Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání. Pokud se nám to podaří, tak dosáhneme dokonalosti, nejvyššího extatického životního naplnění. Na začátku k nám ale toto štěstí samo nepřijde, proto se musíme vytrénovat a pracovat na sobě. I když je to světský příklad, dokážeme díky němu pochopit, jak ve stavu zamilování dokáže láska člověka úplně zaplavit. Pokud jsme byli někdy zamilovaní, tak víme, jak blažený a mocný pocit to je. Romantičtí lidé říkají, že když se zamilují, je to bolestně krásné, slastné, zcela přemáhající, ať už se jedná o lásku ve spojení nebo v odloučení.
Mahājanové (velké duše) používají příklad světské romantické lásky, aby nám vysvětlili, o kolik úžasnější je zamilovat se do absolutního dobra, vtělení pravdy, krásy a blaženosti, Nejvyššího Pána Krišny, který je nejpřitažlivější a nejkouzelnější. Když je člověk tak přemožený a bezbranný jen díky lásce z tohoto světa, jak blaženě silné pak bude zamilovat se do Pána Krišny? To je nevysvětlitelné, nepopsatelné a neomezené. Tento zážitek pozvedne naše srdce a duši na úroveň blaženosti. Je to tak krásné, až to láme srdce. Existuje poetický výraz – zemři, abys žil. Zemři, abys věčně žil a zakoušel tuto lásku.
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 18.8.2013