Všichni jogíni se snaží o dokonalost. Co sle je tou dokonalostí a jak jí dosáhnout? Přednáška z Francie, ze 17.8.2013.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1sYNcDNXx24aYhHdnGnL45NS0xr24GVYT/view?usp=sharing

Nejvyšší realizace jógy

13-01 Nejvyšší realizace jógy
Francie, 17.8.2013

V Čaitanja Saraswat Mathu v Nabadwípu jsem začal žít ještě jako dítě, když mi bylo 11 let. To bylo v roce 1971. Tak oficiálně začal můj duchovní život. První i druhé zasvěcení jsem získal od Šríly Bhakti Rakšaka Šrídhara Dévy Maharádže a posvátný řád sannjás jsem dostal od mého druhého Gurudévy, Bhakti Pramod Purí Maharádže v roce 1991 v Gopínáth Gaudíja Mathu. Můj duchovní život tedy praktikuji od roku 1971. Také se mi poštěstilo získat požehnání Šríly Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, když mi bylo asi 13 let. Měl jsem štěstí být spojený s těmito velkými dušemi a také s dalšími vznešenými žáky Šríly Bhaktisiddhánty Swamiho Prabhupády. Jsem velmi vděčný mým božským učitelům za požehnání, která mi udělili. Neříkám to proto, abych se chvástal, ale abych vyszdvihl milost mojí Guruvargy a vyjádřil můj vděk.

Na začátek dnešního příznivého programu bych rád vzdal láskyplné pozdravy vám všem, dobrým duším, které se tu dnes shromáždily. Také vzdávám své pozdravy Yati Maharádžovi a dalším oddaným. Součástí krásné kultury Krišnovy tradice je vzdát své upřímné pozdravy oddaným, kteří jsou ve vztahu s nádherným Pánem Krišnou. To pomáhá pěstovat láskyplné vztahy mezi námi všemi ve spojení s láskou k Bohu. Jsme uctívači Boha a Bohyně. Pochopení Boha ve vědomí Krišny je tak úplné a celistvé, že v sobě sjednocuje jak koncept Boha, tak koncept Bohyně.

Oddané zpívání písní Pánu je považováno za velmi vysokou jógovou aktivitu. Je to vznešená náda-jóga (jóga zvuku). Oddaná píseň je ta, která je obětována Pánu v extatické náladě láskyplného odevzdání. Oddané zpívání těchto písní uklidňuje tělo, mysl i naši duchovní existenci a přináší požehnání, která jsou sice neviditelná, ale fungují. Zejména pro pěstování duchovního života je to velmi přínosné.

Obecně můžeme vidět, že existují dva druhy chápání lidského života. Jeden je obecný, omezený a světský, zatímco ten druhý je vysoký, duchovní. Jeden následuje relativní pohled, druhý ten absolutní. Na této pozemské úrovni se často ztotožňujeme s relativním chápáním našeho života a životního stylu a jen vzácně se snažíme vztahovat k naší původní identitě, která je spojená s Absolutní Realitou. Skutečnou vyšší definicí lidského života je rozpoznat svoji identitu se ve vztahu s Nekonečnou Pravdou a ne pouze ve vztahu s omezenými světskými identifikacemi. Když lidé začnou objevovat sebe samé ve spojitosti s nekonečnou, všeprostupující Vesmírnou Pravdou, mohou vidět a zakusit vyšší aspekt svého života.

Velcí lidé, realizované duše, nás povzbuzují, abychom se probudili a otevřeli oči ve světle božské moudrosti. V Upanišadách najdeme provolání ke všem živým bytostem: „Duše, proberte se, probuďte se ze svého hlubokého spánku a otevřete oči světlem božského poznání! Dívejte se na vše v paprscích božské moudrosti. Dívejte se na vaše vyšší já i na vaše okolí v tomto světle! Najděte váš velký nektarový poklad života, který na vás čeká, a vezměte si ho. Proberte se, duše! Máte takové velké šance, takový velký potenciál, abyste tento poklad získali. Ale protože spíte, tak na něj nemůžete dosáhnout. Tímto pokladem je extatická oddaná službě Bohu, která přináší nejvyšší životní naplnění.“

Dám vám několik příkladů. Nejen náš život, ale vše v tomto vesmíru existuje v různých dimenzích. Když se podívám na mé tělo, tak se k němu vztahuji určitým způsobem. Když se ale na něj podívá komár nebo brouk, vidí ho úplně jinak, protože dynamika jeho vědomí a pochopení mne samotného se velmi liší od pochopení, které dokáže mít jiný člověk. I když je ten komár tak blízko k mému tělu, nedokáže vnímat moji osobnost. Vnímá mé tělo jen na základě svých sobeckých zájmů – jestli je moje krev dobrá a jestli mu chutná. Když člověk jedná s jiným člověkem, má určitě pochopení – dokáže vnímat osobnost toho druhého, jeho náladu a vědomí. Ale tygr nebo lev bude člověka vnímat úplně jinak – řekne si, že je to velmi dobré jídlo. Nedokáže ho vnímat jako osobnost.

Tyto jednoduché příklady poukazují na to, že existují různé úrovně vědomí, různé dynamiky a vždy záleží na kvalifikaci a schopnosti vnímání různých živých bytostí. Zvířata cítí a chápou věci dle svého vědomí – a myslí si, že mají ucelený obraz a vědí tohoto hodně. Na jejich úrovni si nikdy neřeknou že to, co vidí, co si myslí a co cítí je omezené a že existuje něco vyššího. Jsou přesvědčeni, že mají správné pochopení toho, co člověk je. My lidé víme, že existuje vyšší pochopení člověka než to, kterého jsou schopna zvířata. Podobně vznešené lidské bytosti, lidé na vyšší transcendentální úrovni, mohou vnímat vyšší identitu lidského života, než kterou dokážou chápat běžní lidé. Realizované duše jasně popsaly, že ve vesmírném stvoření existují různé úrovně vědomí, neboli různé úrovně života. Nižší úrovně jsou zvané jako tamasické, střední radžasické a vyšší satvické.

Tamasická dimenze vědomí se nachází v kvalitě nevědomosti a rajasická je ovlivněná sobeckou vášní. Vyšší než tyto dvě je úroveň vědomí zvaná satvická, neboli umístěná v kvalitě dobra. V tomto světě najdeme lidi v těchto třech úrovních vědomí. Dám vám jednoduchý příklad snu. Když usneme a něco se nám zdá, tak ve snovém světě se pro nás všechno stane realitou. A kdybychom se nikdy z toho snu neprobudili a snili i nadále, pak se pro nás veškerá zkušenost z toho snu stane realitou, zatímco tento svět pro nás bude jen snem. Sen je dokonalým příkladem subjektivní úrovně zkušenosti. Proč? Protože když spíme, nejsou naše oči otevřené, takže nic nevidí, uši nic neslyší, nos nic necítí a rukama se ničeho nedotýkáme, ale přesto ve snu můžeme všechno vnímat tak, jako v reálném objektivním světe. Znamená to, že naše snová úroveň existence je další dimenzí našeho vědomí.

Hodně věcí, které nemohou být zodpovězeny v objektivním světě, mohou být zodpovězeny ve snu. Může vyvstat otázka, že jsou naše sny často divoké, nekonzistentní, nesmyslné – co nám takový snový zážitek může dát? Vědomí na této pozemské, světské úrovni je ale podobné – také bývá hodně divoké, nahodilé a nesystematické. Není v tom tak velký rozdíl. Některé věci fungují na objektivní úrovní existence pěkně, plynule a organizovaně a těší nás. Podobně ve světě snů je také spousta věcí vyjevena velmi systematicky, rozumně a organizovaně. Je to celý další svět zážitků. Proč dávám příklad zkušenosti se snovou existencí? Protože je tak realistická a lze díky ní snadno pochopit, že existují různé úrovně vědomí života. Je to něco, co můžeme prakticky zakusit i v tomto životě, Jasně to dokazuje, že existují další úrovně našeho vědomí. Ve snu můžeme vnímat to samé, co v tomto hmotném světě. Vše se odehrává bez pomoci očí, uší, nosu – jen uvnitř vědomí, bez pomoci vnějších smyslů. Je to další rozměr našeho vědomí.

Velcí jogíni, moudří lidé, vznešené realizované duše nám dávají nesmrtelné poselství, že máme ještě vyšší úroveň naší identity, která je nad naším světským chápáním života, nad touto hmotnou identitou. A tato identita je božská. Aby se naše vědomí dokázalo vztahovat k vyšší úrovni našeho života, doporučují nám sádhanu, neboli proces kultivace vědomí. Říkají nám: „Jste podmínění a vaše chápání se omezuje jen na určitou oblast vaší identity. To je velmi limitované pochopení vás samotných. Vyjděte z něj ven, zbavte se těch omezení a objevte sebe samotné ve vztahu s neomezeným potenciálem vaší identity. Překonejte všechna omezení vašeho relativního chápání. Pak uvidíte sebe samotné mnohem výše, než kde jste si mysleli, že jste. V duchovní terminologii se to nazývá cesta za vlastní seberealizací. Cesta za naší vyšší, božskou seberealizací ve vztahu k Nejvyšší Božské Pravdě.“

Musíme chápat některé základní skutečnosti. Jsme součástky všeprostupující vesmírné Božské Energie. Realizované duše popsaly, že nejsme nikým jiným než dětmi Nejvyšší Božské Pravdy. Protože jsme nějakým způsobem zneužili naši svobodnou vůli, ztratili jsme toto spojení s Nejvyšším Bohem. Když usneme, ztratíme pojetí o tom, kdo jsme, ale jakmile se probudíme, vše nám okamžitě naskočí zpátky. Realizované duše nám říkají, že duše v tomto hmotném světě žijí jako ve snu a identifikují se s tím snovým životem. Ale když se z něj probudí, mohou vidět celý velký svět své identity a pochopení života, které na ně čeká, a mohou objevit sami sebe ve vztahu s celým všeprostupujícím nádherným světem vědomí Krišny.

Velké duše se v jedné ze základních modliteb Upanišad modlí takto:

asato mā sadgamaya
tamasomā jyotir gamaya
mrityormāamritam gamaya

Ó Pane, vtělení pravdy, krásy, blaženosti a síly, prosím, doveď mě od nepravdy k pravdivosti. Od smrti k nesmrtelnosti. Od temnoty nevědomosti ke světlu poznání. Z úrovně dočasnosti k věčnému životu.

Tato modlitba je tu proto, aby nám udělila vyšší úrovně života a vědomí než ty, které máme teď. Ve svatých Písmech jsou popsány různé úrovně naší existence a našeho vědomí:

1. annayama kosh – prvotní úroveň vědomí existence života, která je zcela závislá na energii z jídla (anna). Je to základní biologická úroveň existence.
2. mannamaya kosh – je vyšší a subtilnější. Je to mentální úroveň existence, mentální identita.
3. pranamaya kosh – úroveň vitality.
4. vijnanamya kosh – úroveň existence osvícená božskou moudrostí, skrze jejíž světlo můžeme vidět, cítit a realizovat nás samotné na mnohem vyšší úrovni. Na této úrovni je možná seberealizace v rámci realizace Boha.
5. anandamaya kosh – nejvyšší úrovní je úroveň extatické blaženosti a extáze. Je to nejvyšší a konečná dimenze našeho života, nejvyšší pochopení, je to božský zážitek blaženosti. Je to blaženost seberealizace pramenící z blaženosti realizace Boha. Je tam velká spokojenost z životního naplnění. Je považovaná za úroveň dokonalosti.

Našim cílem by mělo být dosažení úrovně nektarové blaženosti božské lásky. Je to možné. V našem životě máme velký potenciál se identifikovat s naším vyšším já. Teď je to jen nadějná vyhlídka – nestalo se to ještě pravdou, ale může se to stát skutečností v budoucnosti. Žák první třídy má vždy potenciál k vystudování univerzity. Pokud se bude držet procesu, v budoucnosti k tomu dospěje. Pokud se budeme věnovat sádhaně – kultivaci duchovního života – jednoho dne tohoto cíle dosáhneme.

Dnešní téma je neoddělitelné od třech základních pravd – vesmíru, života a Stvořitele těchto dvou – Nejvyššího Boha. Pochopení našeho vyššího života – realizace vyšší úrovně naší životní identity – nemůže být bez těchto tří pravd úplné. Náš život, vesmír a Stvořitel vesmíru jsou úzce propojeni.

Nejvyšší Pán, o kterém mluvím, se může zjevit trojím způsobem. Ve Šrímad Bhágavatamu, vznešené duchovní literatuře, je jasně popsáno:

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

SB 1.2.11

Nejvyšší Bytost se může projevit třemi způsoby – jako Brahman, jako Paramátma, a jako Bůh. Jogíni se k Nejvyšší Bytosti vztahují v jeho podobě Nadduše – Paramátmy. Džňání neboli mudrci vnímají tu samou absolutní pravdu jako všeprostupující Božskou Vesmírnou Energii neboli Parambrahman – nadpřirozenou sílu, díky která vše uvádí do pohybu. Oddaní ke stejné Nejvyšší Pravdě přistupují jako k osobnosti této božské energie, k Bohu. Osobní projevení svrchované síly je také možné.

Může být Bůh osoba?

Někdy nám v mysli vyvstane velká otázka: Může být Bůh osoba? Jsme zvyklí přemýšlet o Bohu jako o něčem obrovském, o všeprostupující energii, o nadpřirozené síle – v podobě neosobní energie. Ale velké realizované duše na základě své vlastní zkušenosti vysvětlují, že existuje i zosobnění této obrovské síly. Poukazují na to, že i prostým rozumem můžeme chápat, že něco nemůže být přítomné v následku, když to není přítomné v příčině. A pokud my jsme nepatrnou částečkou této všeprostupující síly a máme individuální osobnost, pak musí být tato osobnost přítomná i v našem zdroji. Kdyby v něm osobní koncepce chyběla, tak ani my bychom ji nemohli mít – to, co není přítomné v příčině, se nemůže objevit v následku. Skrze naši vlastní osobní realizaci – myšlení, cítění a chtění – můžeme pochopit, že je myšlení, cítění i chtění musí přítomné i v naší příčině, v našem zdroji. Světlo může vyjít jedině ze světla, nikdy z temnoty. V tomto stvoření všechno následuje systém příčiny a následku. A to, co je v následku, musí nezbytně být přítomno i v příčině.

Proč někdy jsme tak skeptičtí k tomu, abychom viděli Boha jako osobu a chápali ho tak? Je to proto, že božskou osobnost považujeme za stejně omezenou, jako je ta naše. Snažíme se Jeho osobnost srovnat s tou naší a říkáme si, že ti není možné – Bůh přeci znamená Neomezená Realita. Ta nemůže být omezená, jako my. A zde děláme chybu – božská osobnost je obrovská, neomezená. Absolutní neomezená pravda může mít i osobnost, stejně, jako my. Ať už ji dokážeme vnímat, nebo ne, je tam. Moudří lidé na základě vlastní realizace, nikoliv představivosti nebo spekulace, to dobře chápou. I my můžeme selským rozumem pochopit, že všeprostupující nadpřirozená síla, která udržuje a řídí celé vesmírné stvoření, nemůže být jen slepou neosobní silou. My jsme její nepatrnou částečkou a můžeme vidět, cítit a chápat. Tak jak by mohl být náš původce jen slepou silou? To není možné. Jak by mohla slepá síla stvořit tak nádherný vesmír, který je tak krásně zorganizovaný? Jsme součástí této nadpřirozené síly, pyšní na naše poznání, moudrost a schopnost chápání, takže můžeme snadno pochopit, že toto všechno je přítomno i v našem původci, ale v mnohem větší, neomezené míře. Je to zcela zřejmé – je to sebeprůkazná pravda.

Někdy si myslíme, že se nám přihodí náhoda. Ale v tomto světě se nic neděje jen náhodou. Ve všem existuje systém, pořádek. Když nechápeme, jak se to děje a nedokážeme to vysvětlit, tak se nám to zdá jako náhoda. Ani nehody se nedějí náhodou, ale podle systému. Protože se někde něco pokazilo, stane se nehoda. I když ten důvod nedokážeme vidět. Je tam vždy příčina a následek. Nic se neděje náhodou, protože vesmír neřídí slepá síla. Obyčejným rozumem můžeme pochopit tuto jednoduchou pravdu: slepá síla nedokáže vymyslet, navrhnout a řítit tak dokonalý a systematický svět, ať už mluvíme o našem těle, mysli a duchu anebo o celém vesmíru. Musí to být nanejvýše osvícená síla. My se rodíme, rosteme a umíráme uvnitř této hry vesmírné energie. A přitom si naše omezená mysl můžeme říkat, že je to jen slepá, neosobní síla.

Nejvyšší Bůh, zosobnění nadpřirozené vesmírné síly má oči, uši a všechno ostatní – vidí, cítí i chápe. Má identitu, která převyšuje naši schopnosti chápat. Když si uvědomíme skutečnost, že Nejvyšší Bůh je zosobněním všepronikající vesmírné síly, zjistíme, že se k Němu můžeme vztahovat a On zase k nám. Je pro nás jednodušší se vztahovat k osobnosti. Víme, že nás může vidět, cítit, obejmout a dát nám útočiště. A to je úžasné.

To, že našim omezeným vnímáním nedokážeme vnímat obrovskou osobnost, není nic nezvyklého. Například planety také mají svoji osobnost, včetně Matky Země. Její osobnost se ale projevuje na jiné úrovni vědomí, ke které se nedokážeme našim vnímáním vztahovat stejně, jako se hmyz nedokáže vztahovat k nám. Hmyz si také myslí, že už všechno ví a lidské chápání by ho nijak neobohatilo. Takový hmyz si myslí, že mě zná, když leze po mém těle, přitom je ale jeho pochopení tak omezené!

Země obíhá kolem Slunce obrovskou rychlostí a do toho se ještě rychle otáčí. Dokážeme ale vnímat tu rychlost? Dokážeme to zjistit jen díky našemu poznání, díky východům a západům Slunce a změnám pozice planet. Zjistíme to jen na základě poznání, ne na základě vlastní zkušenosti. Nedokážeme slyšet ultrazvuk nebo infrazvuk, dokážeme vnímat jen zvukové frekvence mezi nimi. Když je světlo příliš silné, tak nás oslepí a když je tma, pak také nic nevidíme. Dokážeme vnímat jen určité rozmezí světla či zvuku. Těmito příklady vysvětluji, že schopnost našeho vnímání se omezuje jen na určitý rozsah. Nedokážeme vnímat nic, co ho přesahuje.

To, co neznáme, je mnohonásobně větší než to, co známe. Jak můžeme posuzovat osobnost Boha naší omezenou schopností vnímání poznání? Můžeme si dovolit tvrdit, že Bůh nemá osobnost? Tak, jako mravenci či bakterie na našem těle se nemohou vnímat naši osobnost, stejně tak my kvůli naší omezené schopnosti chápaní nemůžeme přímo vnímat osobnost Boha, protože je příliš obrovská. To ale neznamená, že žádnou osobnost nemá, že je neosobní. Je tolik pravd v tolika dimenzích, o kterých nic nevíme. Musíme ale následovat osobnosti, které zrealizovaly pravdy vyšších dimenzí a které se o ně s námi dělí. Uctívat Boha znamená uctívat pravdu. Není zde místo pro následování nějakých imaginárních spekulativních pověr. Skutečně moudří lidé, vznešení oddaní Pána nikdy nenásledují slepou víru. Uctívají Nejvyšší Pravdu, proto vždy kráčejí po osvícené cestě a my je následujeme.

Přístup k Bohu se může lišit dle místa, času, okolností a společenských zvyků na různých místech světa, ale cíl je stejný – vnímat Boha s láskou. Samotnou podstatou našeho života je to samé – dosáhnout Nejvyšší Božskou Pravdu, naše naplnění. Je to jako sledovat Slunce – ať se na něj díváme z jakéhokoliv místa na Zemi, je to to stejné slunce a vnímáme stejnou sluneční energii. Říkáme mu různě – Surya, Sun, Sol… je ale to stejné Slunce, ta stejná podstata. Podobně existují různé duchovní metody sádhany – duchovní praxe. Konečný cíl je ale stejný a nerozdílný. Je to cíl nejvyššího blaženého naplnění života, dosažení nejvyššího objektu a subjektu. Tak se staneme perfekcionisty a ne separatisty. Existují vyšší úrovně našeho života ve vztahu k Nejvyšší Bytosti a my je musíme objevit.

V božském poznání Bhagavad Gíty můžeme najít poselství o duši. Když objevíme naše božské já v podobě duše ve vztahu k Nadduši, je to úžasná zkušenost. Velcí jogíni i džňáníni i oddaní tuto zkušenost mají. Mnoho nul nemá žádnou hodnotu, dokud před ně nedáte nějaké číslo. Oddaná služba Bohu je jako toto číslo, které se postaví před všechny činnosti, které děláme. Když děláme věci bez božské realizace, je to jako nuly bez čísla před nimi. Když ale před ně postavíte číslo, pak každá nula hodnotu čísla zvyšuje. Taková je realita – cokoliv, co v životě uděláme, končí smrtí. K čemu to je? Tento náš život je jako maličká tečka v nekonečném proudu života. Jsme pyšní na to, kolik jsme toho v životě dokázali, vše ale končí smrtí a stává se z toho nula. Dosáhli jsme jen dočasného štěstí, kvůli kterému jsme museli tak tvrdě pracovat. Celých 95% času jsme pracovali, abychom získali 5% štěstí. A to štěstí ani nevydrží dlouho – za chvíli se vypaří. To nemůže být ideální pochopení naší identity, našeho života. Musíme objevit naše vyšší já, naši vyšší identitu, kterou ve skutečnosti máme. Musíme se ponořit hluboko do oceánu vědomí a realizace, ve kterém najdeme naše vyšší já ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. Musíme se povznést nad omezení relativního chápání naší identity.