Všichni jogíni se snaží o dokonalost. Co ale je tou dokonalostí a jak jí dosáhnout? Jaké existují úrovně lidského života a vědomí? A může být Bůh osoba? Přednáška z Francie, ze 17.8.2013.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1sYNcDNXx24aYhHdnGnL45NS0xr24GVYT/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Kdo jsou vaši duchovní učitelé?
Ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu v Nabadvípu jsem začal žít ještě jako dítě, když mi bylo 11 let. To bylo v roce 1971. Tak oficiálně začal můj duchovní život. První i druhé zasvěcení jsem získal od Šríly Bhakti Rakšaka Šrídhara Dévy Gósvámího Mahárádže a posvátný řád sannyās jsem dostal od mého druhého Gurudévy, Bhakti Pramóda Purího Gósvámího Mahárádže v roce 1991 v Gópínáth Gaudíja Mathu. Můj duchovní život tedy praktikuji od roku 1971. Také se mi poštěstilo získat požehnání A. Č. Bhaktivédánty Svámího Mahárádže, když mi bylo asi 13 let. Měl jsem štěstí být spojený s těmito velkými dušemi a také s dalšími vznešenými žáky Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády. Jsem velmi vděčný mým božským učitelům za požehnání, která mi udělili. Neříkám to proto, abych se chvástal, ale abych vyzdvihl milost mojí guruvargy a vyjádřil svůj vděk.
Na začátek dnešního příznivého programu bych rád s láskou pozdravil vás všechny, dobré duše, které se tu dnes shromáždily. Také zdravím Jatiho Mahárádže a další oddané, kteří zde jsou přítomni. Součástí krásné kultury v Krišnově tradici je oddané upřímně pozdravit. To pomáhá pěstovat láskyplné vztahy mezi námi všemi ve spojení s láskou k Bohu. Jsme uctívači Boha a Bohyně. Pochopení Boha ve vědomí Krišny je tak úplné a celistvé, že v sobě sjednocuje jak koncept Boha, tak koncept Bohyně.
Můžeme vidět, že existují dva druhy chápání lidského života. Jeden je obyčejný, omezený a světský, zatímco ten druhý je vznešený, duchovní. Jeden se řídí relativním pohledem, druhý absolutním. Na této pozemské úrovni se často ztotožňujeme s relativním chápáním našeho života a životního stylu a jen vzácně se snažíme vztahovat k naší původní identitě, která je spojená s absolutní Realitou. Skutečnou vyšší definicí lidského života je rozpoznat naši identitu ve vztahu s nekonečnou Pravdou a ne ji vnímat jako omezenou světskými identifikacemi. Když začneme objevovat nás samotné ve spojitosti s nekonečnou, všeprostupující vesmírnou Pravdou, budeme moci spatřit a zakusit vyšší aspekt našeho života.
Proto nás velcí lidé, realizované duše, povzbuzují, abychom se probudili a otevřeli oči ve světle božské moudrosti. V Upanišadách najdeme provolání ke všem živým bytostem: „Duše, proberte se, probuďte se ze svého hlubokého spánku a otevřete oči světlem božského poznání! Pohlížejte na vše v paprscích božské moudrosti. Dívejte se na vaše vyšší já i na vaše okolí v tomto světle! Najděte váš velký nektarový poklad života, který na vás čeká, a vezměte si ho!“
uttiṣṭha jāgrata prāpya varān nibodhata
– Kaṭha Upaniṣad 1.3.1
„Proberte se, duše, a otevřete oči! Máte obrovskou šanci, ohromný potenciál, abyste tento poklad získali. Ale protože spíte, tak na něj nemůžete dosáhnout. Tímto pokladem je extatická oddaná služba Bohu, která přináší nejvyšší životní naplnění.“
Uvedu několik příkladů. Nejen náš život, ale vše v tomto vesmíru má identitu v různých dimenzích. Když se podívám na mé tělo, tak ho vnímám určitým způsobem. Když se ale na něj podívá komár, vidí ho úplně jinak, protože dynamika jeho vědomí a pochopení mne samotného se velmi liší od pochopení, které dokáže mít jiný člověk. I když se ten komár nachází přímo na mém těle, nedokáže vnímat moji osobnost. Vnímá mé tělo jen na základě svých sobeckých zájmů – jestli je moje krev dobrá a jestli mu chutná. Když člověk jedná s jiným člověkem, dokáže vnímat osobnost toho druhého, jeho náladu a vědomí. Ale tygr nebo lev bude člověka vnímat úplně jinak – řekne si, že je to velmi dobré jídlo. Nedokáže ho vnímat jako osobnost.
Těmito jednoduchými příklady poukazuji na to, že existují různé úrovně či dimenze vědomí, různé dynamiky, které záleží na kvalifikaci a schopnosti vnímání, které různé živé bytosti mají. Zvířata cítí a chápou věci dle svého vědomí – a myslí si, že mají ucelený obraz a vědí tohoto hodně. Nikdy si neřeknou, že to, co vidí, co si myslí a co cítí je omezené a že existuje něco vyššího. Jsou přesvědčena, že mají správné pochopení toho, co člověk je. My lidé ale víme, že existuje vyšší pochopení člověka než to, kterého jsou schopna zvířata. Podobně vznešené lidské bytosti, které jsou na vyšší transcendentální úrovni, mohou vnímat vyšší identitu lidského života, než jakou dokážou chápat běžní lidé. Realizované duše jasně popsaly, že ve vesmírném stvoření existují různé dimenze vědomí, neboli různé dimenze života. Nižší dimenze se nazývají tamasické, střední rajasické a vyšší sattvické. Tamasická dimenze vědomí se nachází v kvalitě nevědomosti a rajasická je ovlivněná sobeckou vášní. Výše než tyto dvě se nachází úroveň vědomí zvaná sattvická, neboli umístěná v kvalitě dobra. V tomto světě najdeme lidi na těchto třech úrovních vědomí.
Dám vám jednoduchý příklad snu. Když usneme a něco se nám zdá, tak ve snovém světě se pro nás všechno stane realitou. A kdybychom se nikdy z toho snu neprobudili a snili i nadále, pak se pro nás veškeré snové prožitky stanou realitou, zatímco tento svět pro nás bude jen snem. Sen je dokonalým příkladem subjektivní úrovně zkušenosti. Proč? Protože když spíme, nejsou naše oči otevřené, takže nic nevidí, uši nic neslyší, nos nic necítí a rukama se ničeho nedotýkáme, ale přesto ve snu můžeme všechno vnímat tak, jako v reálném objektivním světě. Znamená to, že naše snová úroveň existence je další dimenzí našeho vědomí.
Hodně věcí, které nemohou být zodpovězeny v objektivním světě, mohou být zodpovězeny ve snu. Může vyvstat otázka – naše sny jsou často divoké, nekonzistentní a nesmyslné, co nám takový snový zážitek může dát? Vědomí na této pozemské, světské úrovni je ale podobné – také bývá hodně divoké, nahodilé a nesystematické. Není v tom tak velký rozdíl. Některé věci fungují na objektivní úrovní existence pěkně, plynule a organizovaně. Podobně ve světě snů je také spousta věcí vyjevena velmi systematicky, rozumně a spořádaně. Je to celý další svět prožitků. Proč dávám příklad zkušenosti se snovou existencí? Protože se zdá zcela skutečná a lze díky ní snadno pochopit, že existují různé dimenze vědomí života. Je to něco, co můžeme přímo zakusit i v tomto životě. Jasně to dokazuje, že existují další dimenze našeho vědomí. Ve snu můžeme vnímat to samé, co v tomto hmotném světě. Vše se odehrává bez pomoci vnějších smyslů – očí, uší, nosu – jen uvnitř vědomí. Je to další dimenze našeho vědomí.
Velcí jógí, moudří lidé, vznešené realizované duše nám přinášejí nesmrtelné poselství, že máme vyšší úroveň naší identity, která je nad naším světským chápáním života, nad touto dimenzí hmotné identity. A tato identita je božská. Aby se naše vědomí dokázalo vztahovat k vyšší úrovni našeho života, doporučují nám sādhanu, neboli proces kultivace vědomí. Říkají nám: „Jste podmínění a vaše chápání se vymezuje jen na určitou oblast vaší identity. To je velmi úzkoprsé pochopení vás samotných. Vymaňte se z něj, zbavte se těch omezení a objevte sami sebe ve vztahu s neomezeným potenciálem vaší identity. Překonejte všechna omezení vašeho relativního chápání! Pak spatříte sebe samotné mnohem výše, než kde jste si mysleli, že jste.“ V duchovní terminologii se to nazývá cesta za vlastní seberealizací, cesta za naší vyšší, božskou seberealizací ve vztahu k nejvyšší božské Pravdě.
Musíme chápat některé základní skutečnosti. Jsme částečky všeprostupující vesmírné božské Energie – śṛṇvanti viśve amṛtasya putrā. Realizované duše popsaly, že nejsme nikým jiným než dětmi nejvyšší božské Pravdy. Protože jsme nějakým způsobem naši svobodnou vůli zneužili, ztratili jsme toto spojení s Nejvyšším Pánem. Když usneme, ztratíme pojetí o tom, kdo jsme, ale jakmile se probudíme, vše nám okamžitě znovu naskočí. Realizovaní lidé nám říkají, že duše v tomto hmotném světě žijí jako ve snu a ztotožňují se s tímto snovým životem. Ale když se z něj probudí, mohou vidět celý velký svět své identity a pochopení života a mohou objevit sami sebe ve vztahu s celým všeprostupujícím nádherným světem vědomí Krišny, který na ně čeká.
Velké duše se v jedné ze základních modliteb Upanišad modlí k Pánu takto:
asato mā sad gamaya
tamaso mā jyotir gamaya
mṛtyor mā amritam gamaya
„Ó Pane, vtělení pravdy, krásy, blaženosti a síly, prosím, doveď mě od nepravdy k pravdě, od temnoty nevědomosti ke světlu poznání, z úrovně smrti k nesmrtelnému životu.“
– Brihadáranjaka Upanišad 1.3.28
Tato modlitba je tu proto, aby nám požehnala vyššími dimenzemi života a vědomí než jaké jsou ty, ve kterých se nacházíme teď. Ve svatých písmech jsou popsány různé úrovně naší existence a vědomí:
1. annamaya kośa – prvotní úroveň vědomí existence života, která je zcela závislá na energii z jídla (anna). Je to základní biologická úroveň existence.
2. manomaya kośa – je vyšší a subtilnější. Je to mentální úroveň existence, mentální identita.
3. prāṇamaya koś – je úroveň vitality.
4. vijńānamaya kośa – je rovina existence osvícená božskou moudrostí, skrze jejíž světlo můžeme vidět, cítit a realizovat nás samotné na mnohem vyšší úrovni. Na této rovině je možná seberealizace v rámci realizace Boha.
5. ā nandamaya kośa – nejvyšší rovinou je úroveň extatické blaženosti a extáze. Je to nejvyšší a konečná dimenze našeho života, je to nejvyšší pochopení, je to ambroziální zážitek blaženosti. Je to blaženost skrze seberealizaci pramenící z blaženosti realizace Boha. Nachází se v ní velká spokojenost ze životního naplnění. Je považovaná za úroveň dokonalosti.
Našim cílem by mělo být dostat se na úroveň nektarové blaženosti božské lásky. Je to možné. V našem životě máme velký potenciál dosáhnout našeho vyššího já. Momentálně je to jen nadějná vyhlídka – nestalo se to ještě pravdou, ale může se to uskutečnit v budoucnosti. Žák první třídy má vždy potenciál k vystudování univerzity. Pokud se bude držet procesu, v budoucnosti k tomu dospěje. Pokud se budeme věnovat sādhaně – kultivaci duchovního života – jednoho dne tohoto cíle dosáhneme.
Dnešní téma je neoddělitelné od třech základních pravd – jagad (vesmíru), jīvan (života) a stvořitele těchto dvou, nejvyššího Boha. Pochopení našeho vyššího života – realizace vyšší úrovně naší životní identity – nemůže být bez těchto tří pravd úplné. Náš život, vesmír a Stvořitel vesmíru jsou úzce propojeni.
V božském učení Bhagavad-gíty můžeme najít poselství o duši. Když objevíme naše vyšší já v podobě duše ve vztahu k Nadduši, je to úžasný zážitek. Velcí jógí i jńānī i oddaní ho zažili. Mnoho nul nemá žádnou hodnotu, dokud před ně nepřidáte nějaké reálné číslo. Oddaná služba Bohu je jako toto číslo, které se postaví před všechny činnosti, které děláme. Když děláme věci bez božské realizace, je to jako nuly bez čísla před nimi. Když ale před ně umístíme číslo, pak každá nula hodnotu čísla zvyšuje. Taková je realita – cokoliv, co v životě uděláme, končí smrtí. K čemu to je? Tento náš život je jako maličká tečka v nekonečném proudu života. Jsme pyšní na to, kolik jsme toho v životě dokázali, vše ale končí smrtí a stává se z toho nula. Dosáhli jsme jen dočasného štěstí, kvůli kterému jsme museli velmi tvrdě pracovat. Celých 95% času jsme pracovali, abychom získali 5% štěstí. A to štěstí ani nevydrží dlouho – za chvíli se vypaří. To nemůže být ideální pochopení naší identity, našeho života. Musíme objevit naše vyšší já, naši vyšší identitu, kterou ve skutečnosti máme. Musíme se ponořit hluboko do oceánu vědomí a realizace, ve kterém najdeme naše vyšší já, které je ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. Musíme se povznést nad omezení relativního chápání naší identity.
Může být Bůh osoba?
Nejvyšší Pán, o kterém mluvím, se může zjevit trojím způsobem. Ve Šrímad-Bhágavatamu, vznešené duchovní literatuře, je jasně popsáno:
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jńānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
– Šrímad-Bhágavatam 1.2.11
Nejvyšší Bytost se může projevit třemi způsoby – jako Brahman, jako Paramátmá, a jako Bůh. Jógí se k nejvyšší Bytosti vztahují v Jeho podobě Nadduše, Paramátmy. Jńānī neboli mudrci vnímají tu samou absolutní Pravdu jako všeprostupující božskou vesmírnou Energii neboli Parambrahman – nadpřirozenou sílu, která uvádí vše do pohybu. Oddaní ke stejné nejvyšší Pravdě přistupují jako k osobnosti této božské energie, k Bohu.
Někdy nám v mysli vyvstane velká otázka: Může být Bůh osoba? Jsme zvyklí přemýšlet o Bohu jako o něčem obrovském, o všeprostupující energii, o nadpřirozené síle – jako o neosobní energii. Ale velké realizované duše na základě své vlastní zkušenosti vysvětlují, že existuje rovněž zosobnění této obrovské síly. Poukazují na to, že i prostým rozumem můžeme chápat, že něco nemůže být přítomné v následku, když to není přítomné v příčině. A pokud my jsme nepatrnou částečkou této všeprostupující síly a máme individuální osobnost, pak musí být tato osobnost přítomná i v našem zdroji. Kdyby v něm osobní koncepce chyběla, tak ani my bychom ji nemohli mít. To, co není přítomné v příčině, se nemůže objevit v následku. Skrze naši vlastní osobní realizaci – myšlení, cítění a chtění – můžeme pochopit, že myšlení, cítění a chtění musí být přítomné i v naší příčině, v našem zdroji. Světlo může vyjít jedině ze světla, nikdy z temnoty. V tomto stvoření se všechno řídí systémem příčiny a následku. A to, co je v následku, musí být nezbytně přítomno i v příčině.
Proč jsme někdy tak skeptičtí k tomu, abychom viděli Boha jako osobu a chápali Ho tak? Je to proto, že božskou osobnost považujeme za stejně omezenou, jako je ta naše. Snažíme se Jeho osobnost srovnat s tou naší a říkáme si, že to není možné – Bůh přece znamená neomezená Realita a ta nemůže být omezená jako my. A zde děláme chybu – božská Osobnost je obrovská a neomezená. Absolutní neomezená pravda může mít i osobnost, stejně jako my. Ať už ji dokážeme vnímat, nebo ne, existuje. Moudří lidé na základě vlastní realizace, nikoliv představivosti nebo spekulace, to dobře chápou. I my můžeme selským rozumem pochopit, že všeprostupující nadpřirozená síla, která tvoří, řídí a udržuje celé vesmírné stvoření, nemůže být jen slepou neosobní silou. My jsme její nepatrnou částečkou a dokážeme vidět, cítit a chápat. Tak jak by mohl být náš původce jen slepou silou? To není možné. Jak by mohla slepá síla stvořit tak nádherný vesmír, který je tak krásně zorganizovaný? Jsme součástí této nadpřirozené síly, pyšní na naše poznání, moudrost a schopnost chápání, takže můžeme snadno pochopit, že toto všechno je přítomno i v našem původci, ale v mnohem větší, neomezené míře. Je to zcela zřejmé – je to sebeprůkazná pravda.
Občas se nám přihodí něco, o čem si myslíme, že to byla náhoda. Ale v tomto světě se nic neděje jen náhodou. Ve všem existuje systém a pořádek. Když nechápeme, jak se něco děje a nedokážeme to vysvětlit, tak se nám to zdá jako nehoda. Ale ani nehody se nedějí náhodou, nýbrž na základě systému. Protože se někde něco pokazilo, stane se nehoda. Je tam vždy příčina a následek, i když je nedokážeme vidět. Nic se neděje náhodou, protože vesmír neřídí slepá síla. I obyčejným rozumem můžeme pochopit jednoduchou pravdu, že slepá síla nedokáže navrhnout, stvořit a řídit tak dokonalý a systematický svět, ať už mluvíme o našem těle, mysli a duchu, anebo o celém vesmíru. Musí to být nanejvýše osvícená síla. My se rodíme, rosteme a umíráme uvnitř této hry vesmírné energie. A přitom si naše omezená mysl říká, že za vším stojí jen slepá, neosobní síla!
Nejvyšší Bůh, zosobnění nadpřirozené vesmírné síly, má oči, uši a všechno ostatní – vidí, cítí i chápe. Má identitu, která převyšuje naše schopnosti chápání. Když si uvědomíme skutečnost, že nejvyšší Bůh je zosobněním všepronikající vesmírné síly, zjistíme, že s Ním můžeme mít vztah a On s námi také. Je pro nás jednodušší vztahovat se k osobnosti. Víme, že nás může vidět, cítit, obejmout a dát nám útočiště. A to je úžasné.
To, že našim omezeným vnímáním nedokážeme pojmout obrovskou osobnost Nejvyššího Pána, není nic nezvyklého. Například planety také mají svoji osobnost, včetně matky Země. Její osobnost se ale projevuje na jiné úrovni vědomí, ke které se nedokážeme naším vnímáním vztahovat stejně, jako se hmyz nedokáže vztahovat k nám. Hmyz si také myslí, že už všechno ví a lidské chápání by ho nijak neobohatilo. Takový hmyz si myslí, že nás zná, když leze po našem těle, přitom je ale jeho pochopení tak omezené!
Země obíhá kolem Slunce obrovskou rychlostí a do toho se ještě rychle otáčí. Dokážeme ale vnímat tu rychlost? Víme o ní jen díky našim vědomostem, díky východům a západům slunce a změnám pozice planet. Zjistíme to jen na základě poznání, nikoliv na základě vlastní zkušenosti. Nedokážeme slyšet ultrazvuk nebo infrazvuk, jsme schopni vnímat jen zvukové frekvence mezi nimi. Když je světlo příliš silné, tak nás oslepí, a když je tma, pak také nic nevidíme. Můžeme vnímat jen určité rozmezí světla či zvuku. Těmito příklady vysvětluji, že schopnost našeho vnímání se omezuje jen na určitou oblast. Nedokážeme vnímat nic, co ji přesahuje.
To, co neznáme, je přitom mnohonásobně větší než to, co známe. Jak můžeme posuzovat osobnost Boha naší omezenou schopností vnímání a omezeným poznáním? Můžeme si dovolit tvrdit, že Bůh nemá osobnost? Tak jako mravenci či bakterie na našem těle nemohou vnímat naši osobnost, my kvůli naší omezené schopnosti chápání nedokážeme přímo vnímat osobnost Boha, protože je příliš obrovská. To ale neznamená, že žádnou osobnost nemá, že je neosobní. Je tolik pravd v tolika dimenzích, o kterých nic nevíme. Musíme ale následovat osobnosti, které zrealizovaly pravdy vyšších dimenzí a které se o ně s námi dělí. Uctívat Boha znamená uctívat pravdu. Není zde místo pro následování nějakých imaginárních spekulativních pověr. Skutečně moudří lidé, vznešení oddaní Pána, nikdy nenásledují slepou víru. Uctívají nejvyšší Pravdu, a proto vždy kráčejí po osvícené cestě a my je následujeme.
Přístup k Bohu se může lišit dle místa, času, okolností a společenských zvyklostí v různých místech světa, ale cíl je stejný – vnímat Boha s láskou. Samotnou podstatou našeho života je to samé – dosáhnout nejvyšší božské Pravdy, našeho naplnění. Je to jako sledovat slunce – ať se na něj díváme z jakéhokoliv místa na Zemi, je to to stejné slunce a vnímáme stejnou sluneční energii. Říkáme mu různě – súrja, sun, soleil… – je ale to stejné slunce, ta stejná podstata. Podobně existují různé duchovní metody sādhany – duchovní praxe. Konečný cíl je ale stejný a nerozdílný. Je to cíl nejvyššího blaženého naplnění života, dosažení nejvyššího objektu a subjektu našeho naplnění, Nejvyššího Pána. Tak se staneme perfekcionisty a ne separatisty. Existují vyšší úrovně našeho života ve vztahu k nejvyšší Bytosti a my je musíme objevit.
Gópáldží Mandir, Rouen, Francie, 17.8.2013