Můžeme se svobodně rozhodovat anebo je naše vůle podmíněna a ovlivněna okolím? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:

https://drive.google.com/file/d/1oSTrxA69CWQj_dwOqdxsTDxyERTfAug1/view?usp=sharing

Svobodná a podmíněná vůle

Prosím přijměte všichni moje láskyplné pozdravy. Ve skutečnosti jste všichni mými věčnými drahými příbuznými ve vztahu s Božským Párem.

śṛṇvanti viśve amṛtasya putrā

Svetasvatara Upanisad 2.5

Upanišady velmi jasně prohlašují: „Všechny duše, poslouchejte! Jste dětmi Božského Sídla. Vy všichni jste synové a dcery Nejvyššího Ztělesnění Nektarové Pravdy, Krišny. Ze záhadného důvodu jste na svůj domov zapomněli a proto se ztotožňujete pouze s vaší světskou existencí. Ale ve skutečnosti jste syny a dcerami Nejvyššího Pána, který je zdrojem a ztělesněním veškerého poznání, blaženosti, věčnosti a síly. Buďte si vědomi tohoto faktu a bez váhání objevte sami sebe. Když objevíte své vlastní božské nektarové já, budete překvapeni a okouzleni jeho krásou a slávou. Vaše skutečné já není ničím jiným, než Krišnovou částečkou.“ To je náš plán – objevit sebe samotné, naše vlastní božské já v milujícím vztahu s našim věčným otcem a matkou – Krišnou a Rádhikou.

Proč jsme zapomněli na Krišnu?

To je věčná staronová otázka, kterou si oddaní pokládají. Je to zahaleno tajemnem, takže nedokážeme poznat úplnou odpověď. Tu zná pouze Krišna. Naši duchovní učitelé, vznešení oddaní, vysvětlují, že v zásadě k tomu došlo kvůli zneužití svobodné vůle duše. Džíva je obdařena svobodnou vůli a když se rozhodne, že se bude směřovat k Mahá-máje místo k Joga-máje, vnitřní energii, tak je víc a víc přitahovaná světskou stranou a ne tou božskou. Duše je Krišnovou okrajovou energií. To znamená, že se nachází na pomezí vnější (Mahá mája) a vnitřní (antaranga) energie . Každá duše je individuální a byla jí dána individuální svoboda myšlení, cítění a chtění. To znamená, že má svobodnou vůli, díky které se může rozhodovat.

Z mysteriozního důvodu přitažlivosti k sobeckému smyslovému požitku se duše dobrovolně přibližuje ke straně Krišnovy iluzorní energie, kde na ni čeká tolik požitku a smyslového uspokojování. Postupně se dostává zcela pod kontrolu Mahamáji. Naopak jiné duše se rozhodnou zapojit se do Jogamáji a jdou přímo za Krišnou. Džíva šakti – duše – je chápána jako okrajová energie, je přesně mezi negativní hmotnou energií a pozitivní energii Krišny. Z této pozice může být přitahována na jednu nebo na druhou stranu. Proto jsou některé duše přitahované k hmotnému světu a světskému života, zatímco ty šťastnější duše přitahují Krišnovy zábavy a jdou za Ním.

Vyvstává hlavní otázka – jaký je faktor, který ovládá vůli duše, že se rozhodne pro jednu nebo pro druhou stranu? Je to skutečně tajemné. To, co se děje, je plné mystéria a není možné zjistit, proč se některé duše chtějí uchýlit do Mahámaji a vzdálit se od Krišny, zatímco se jiné naštěstí rozhodnou pro Jogamáju a vstoupí do Krišnových zábav. Důvod je pokrytý tajemnem. Můžeme se pokusit to analyzovat, ale hlavní důvod nemůžeme poznat, zná ho jen Absolutní Mysl. Můžeme například dojít k závěru, že rozhodování duše, okrajové energie, může být ovlivněno jako výsledek karmy, předchozích činností anebo dobré a špatné společnosti či niterní volby. Skutečný důvod je ale pokrytý tajemstvím.

Mohu vám dát příklad malého dítěte. Když začíná rozpoznávat věci kolem něj a pomalu se učí chápat, lézt, chodit, brát předměty do ruky a přerovnávat všechno v domě, pak je těžké říct, jakým způsobem aplikuje svobodnou vůli, kterou má. Jak funguje jeho volba, že popadne tohle a ne tamto? Proč zkouší toto a ne tamto? Proč se duše se vydají jedním nebo druhým směrem, některé jsou přitahovány iluzí a jiné Krišnovou silou – toto všechno je považováno za dramatickou lílu Param Brahmanu, Vesmírné Síly.

Krsna bhuli sei jiva anaadi vahirmukha
ataeva maya tare deya samsaradi dukha

Tyto věci se děly od nepaměti. Nikdo neví, kdy se duše začaly odklánět od Krišny a začaly být přitahované sobeckým smyslovým požitkem a světským životem. Ale stalo se to. Konec konců všichni jsme součástí Krišnovy síly a ta je jako diamant. I když je diamant pohozený někde v blátě, je to stále diamant. Jakmile je z bláta vyjmut a vrácen na své místo, pak jeho nádhera a třpyt, které vždycky měl, začnou být znovu patrné v plné kráse. Zpátky k Bohu, zpátky domů, do našeho sladkého, sladkého domova. To je jeden z našich hlavních úkolů – vrátit se zpátky domů. Co je tím domovem? Goloka Vrindávana, transcendentální příbytek Božského Páru. Jsme členy Krišnovy rodiny, ne této světské rodiny.

Jsou dány příklady, že na této úrovni žijeme ve snu a když se probudíme, uvidíme naše vlastní já ve vědomí Krišny. Dokud jsme na hmotné úrovni existence, žijeme ve snu. Když s nám něco zdá, všechno vypadá a dává nám pocit, že je to skutečné. Když se vzbudíme, pak už to reálné není, protože procitneme na úrovni naší skutečné existence. Obojí je realita – realita snu i realita skutečnosti. Snová realita a absolutní realita. Sen, který se nám zdá, je dočasný, není naším skutečným životem. Když se probudíme, najdeme náš skutečný život, skutečnou rodinu a vše ostatní. A tím skutečným já je naše svarúpa – naše věčné já v Krišnově transcendentálním příbytku.

Proč se o tomto světě mluví negativně, když je také součástí Krišnovy energie a také se tu odehrávají Pánovy zábavy?

Vždy existuje relativní a absolutní chápání věcí. Z relativního pohledu je světský, hmotný svět, iluzorní energie, popsán s negativní chutí, s negativním nádechem. Ale z absolutního hlediska je vše, co se na tomto hmotném světě děje v naších životech a v tomto vesmíru, chápáno jako něco, co zvyšuje a doplňuje pozitivní chuť Krišnových božských zábav.

Příklady jsou někdy lepší, než vysvětlení. Hořké vždy chutná hořce, ale když ochutnáme hořké, pak nám v kontrastu s tím sladké bude připadat ještě sladší, než normálně. Vždy najdeme dva druhy elementů v tomto světě – pozitivní a negativní. Když negativní funguje jako doplněk pozitivní energie, pak se na negativní nenahlíží jako na něco zcela negativního, špatného a zlého, ale jako na něco, co má svoje místo, protože doplňuje slávu pozitivního. Z absolutního pohledu nejsou negativní věci zcela nečisté a špatné, protože zvýrazňují slávu Krišnovy pozitivní energie. Stejně, jako díky zážitku s hořkým teprve dokážeme ocenit, jak skvěle chutná sladké. Bez hořké chuti bychom nedokázali dostatečně ocenit tu sladkou chuť.

Dalším příkladem je světlo a tma. Oboje je v našich životech potřeba. Z relativního pohledu ale máme rádi světlo, je vždy pozitivním příkladem. Nemáme rádi temnotu. Ale protože existuje temnota, pak dokážeme tak moc oceňovat světlo. Temnota funguje jako doplněk slávy světla. Dobro a zlo, světla a tma, hořké a sladké, synonymum a antonimum, dočasné a trvalé – vše je přítomné v našich životech. Závěrem je, že z absolutního pohledu tento hmotný svět zvýrazňuje slávu Krišnových zábav. Z absolutního pohledu je veškeré dění v tomto světě hrou vesmírné síly, která ve srovnání zvýrazňuje úžasnost skutečných božských zábav Nejvyšší Osobnosti Božství.

Šrila Vjásadéva tuto pravdu vysvětlil ve Šrímad Bhagavatamu:

etāvad eva jijñāsyaṁ
tattva-jijñāsunātmanaḥ
anvaya-vyatirekābhyāṁ
yat syāt sarvatra sarvadā

Śrīmad-bhāgavatam 2.9.36

Krišna lílá je zvýrazněna pozitivním i negativním způsobem, takže oba dva způsoby napomáhají věčným Krišnovým zábavám. Proto velcí oddaní, uttama adhikárí, pohlížejí na tento vesmír jako na velkou hru Nadpřirozené Síly.

Když se Božský Pár zjevuje na této světské úrovni, nazývá se to bhauma lílá. I když kvalitou je povaha líly projevené na této Zemi věčná, nazývá se bahuma líla neboli podmíněné projevení Krišnových věčných zábav. Znamená to, že se odehrávají v omezeném časovém období a na omezeném místě. Je to jako východ a západ Slunce. Ve skutečnosti žádný východ ani západ Slunce neexistují, my je vidíme z relativního pohledu, protože žijeme na planetě Zemi. Na různých místech a v různých časech dochází k východům a západům Slunce. Stejně tak zábavy Rádhy a Krišny se odehrávají na různých planetách vesmíru stejně, jako západy a východy Slunce.

Podobným způsobem, původní povahou jsou zábavy Rádhy a Krišny, které se projevují na této Zemi, také věčné, i když vypadají dočasné, protože se v určitý čas objeví a pak zase zmizí. Ve skutečnosti jsou ale věčné. Každá planeta má nárok na to, aby získala Pánovu milost v podobě Jeho přítomnosti a zábav. Když přijde řada na Zemi, tak se tu zábavy odehrávají a pak se zase přemístí někam jinam. Tímto způsobem se na různých planetách Krišnovy zábavy objevují a mizí a cyklicky pokračují.

Jaký je vztah mezi svobodnou a podmíněnou vůlí?

Na složité otázky ohledně svobodné vůle Čaitanya Maháprabhu odpovídal sofistikovaně jednoduchým způsobem: ačintja bhedabheda. Nepochopitelná jednota a odlišnost povahy reality. Co je svobodná vůle? Jaká je její povaha a definice? Když použijeme přídavné jméno „svobodná“ před slovem „vůle“, pak automaticky poukazujeme na to, že vůle může být jak svobodná, tak podmíněná. Proto potřebujeme přídavné jméno „svobodná“ použít. Změna v neměnnosti a neměnná povaha v proměnnosti – toto vše musíme chápat zároveň.

Dám vám příklad. Když jste byli dítě, byli jste to vy. Když jsem byl dítě, byl jsem to také já. Teď jsou z nás dospělí. Jsme to pořád my. To samé malé dítě se stalo velkým dospělým. I když jsme tou stejnou osobou, je ty jako dítě je stejné, jako ty jako dospělý? Ne. I když je to stejné, tak to není to samé. To je jeden z příkladů změny v neměnnosti. Můžu dát mnoho podobných příkladů.

Čaitanja Maháprabhu říká, že vše se každý moment mění a vše je v pohybu. Ale tyto změny se odehrávají v kontextu neměnného principu. Musíme pochopit jednotu v rozdílnosti. Zde vidíme stejný dům a stejné stěny, jako když byl nově postavený. A za dalších deset let to bude pořád ta stejná stěna. Ale i přesto ta stěna nebude úplně stejná, protože každý moment probíhají změny. Ale i přes ty změny tento dům existuje i nadále. V naší konstituci, v našem těle i mysli probíhají každou vteřinu změny. Tvoří se nové krvinky, nové buňky, nějakou dobu fungují a pak odumírají a tvoří se nové. Cyklicky se to opakuje dál a dál. Ale i přes všechny ty změny, já jsem tou stejnou osobou.

Tento vesmír funguje podobným způsobem – Země obíhá okolo Slunce, každý den přicházejí východy a západy slunce, střídají se dny a noci, měsíce a roky, vše rotuje, ale i přesto je to pořád ta stejná planeta Země. Na Slunci se také neustále děje spousta změn a explozí, ale pořád je to to stejné Slunce. Dávám vám tolik příkladů, abych vyjasnil, jak na neměnné bázi probíhají změny. Jak princip neměnnosti jde ruku v ruce s proměnností a vzájemně se s ní prolíná.

Podobně tak neexistuje a ani nemůže existovat absolutní koncepce svobodné nebo podmíněné vůle – je to jen relativní definice. Je pravda, že člověk nemůže mít naprosto svobodnou vůli. Kdyby ji někdo měl, pak má i absolutní svobodu. Ve svobodě vůle existuje podmíněnost. A svoboda vůle v určité podmíněnosti. Oboje funguje zároveň, to je fakt. Jinými slovy máte svobodnou vůli jen do určité míry, ne z absolutního pohledu, to není možné.

Jsme zrozeni a vychováni v určitém podmínění – podle místa, času a prostředí. Přirozeně jsme jimi ovlivněni, ovládáni a podmíněni. Jak pak můžeme říct, že máme svobodnou vůli, když jsme vždy podmínění místem, časem a situací? Ale i přesto, že tu jejich nevyhnutelný vliv je, naše vůle má svoji existenci, která na nich nezávisí. Takže nemůžeme popřít nezávislou existenci naší vůle, která místu, času a okolnostem nepodléhá. Svoboda vůle nastává, když se vůle do určité míry osvobodí od podmínění. Koncept svobodné vůle se vztahuje na podmínění a nesvobodu. Koncept podmínění se odkazuje na svobodnou vůli. Když existuje jedna strana, musí existovat i druhá. Jsou vzájemně propojené. Když existuje koncept světla, nevyhnutelně musí existovat i koncept tmy. Když se narodíme, musíme zemřít. Samotný fakt zrození indikuje existenci smrti. Cokoliv, co má počátek, má konec. Cokoliv skončí, musí znovu začít. Bez koncepce začátku by neexistovala koncepce konce.

Podmíněná vůle a svobodná vůle jdou vedle sebe a drží se za ruce. Něco nového zestárne a je nahrazeno něčím novým, čerstvým. Můžete to nazvat podmíněnou svobodnou vůlí nebo také svobodným přijetí podmínění.

Podmiňuje nás Krišnova vůle? Když někdo láskyplně přijme nějaký závazek, pak to není skutečný závazek, skutečné podmínění. Člověk to dělá z lásky, na základě svobodného rozhodnutí. Plně záviset na sladké vůli Krišny je ve skutečnosti svobodou. Krišnova sladká vůle se projeví ve svobodné vůli duše. Když se duše ze svobodné lásky stane závislou na Krišnově sladké vůli, pak se Krišnova sladká vůle projeví automaticky ve svobodné vůli té duše. Toto je skutečná svoboda.

V našich životech jsou tři fáze – pozitivní, negativní a hraniční, která je mezi nimi. Tento hraniční stav vědomí nelze definovat jako negativní ani pozitivní, je prostě hraniční. Je to bod setkání mezi pozitivním a negativním. Je to součet určité negativity a určité pozitivity. Zároveň není ani pozitivní, ani negativní. Má to mystickou povahu. Ve spoustě případů jsou jisté pravdy našich životů pokryté tajemstvím. Nemůžeme je posuzovat černobíle. Když se černá a bílá setkají, tak jak budeme definovat tu hranici mezi nimi? Jako černou nebo jako bílou? Ani jedno, ve skutečnosti tam jsou obě. Podobný je koncept světla a temnoty – dle naší relativní schopnosti vnímání, co je pro nás temnota, tak pro divoká zvířata temnotou není, protože ona mohou zřetelně vidět. A naopak když je světla příliš, tak naše oči jsou oslepené a místo světla uvidí jen temnotu. V takovém případě je to tma anebo světlo? Z jednoho relativního pohledu je to temnota, protože vidíme temno, z jiného pohledu je to světlo. Neexistuje žádný absolutní pohled, jen dva relativní.