Můžeme se svobodně rozhodovat anebo je naše vůle podmíněna a ovlivněna okolím? Přednáška z Oděsy na Ukrajině z roku 2011.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1oSTrxA69CWQj_dwOqdxsTDxyERTfAug1/view?usp=sharing

Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing

PŘEPIS

Prosím přijměte všichni moje láskyplné pozdravy. Ve skutečnosti jste všichni mými věčnými drahými příbuznými ve vztahu s Božským Párem.

śṛṇ vanti viśve amṛtasya putrā

Švétášvatara Upanišad 2.5

Upanišady velmi jasně prohlašují: „Všechny duše, poslouchejte! Jste dětmi božského sídla. Vy všichni jste synové a dcery nejvyššího zosobnění nektarové pravdy – Krišny. Z nějakého záhadného důvodu jste na svůj domov zapomněli, a proto se ztotožňujete pouze s vaší světskou existencí. Ale ve skutečnosti jste syny a dcerami Nejvyššího Pána, který je zdrojem a ztělesněním veškerého poznání, blaženosti, krásy a síly. Buďte si vědomi této skutečnosti a bez váhání objevte sami sebe. Když objevíte své vlastní božské nektarové já, budete překvapeni a okouzleni jeho krásou a slávou. Vaše skutečné já není ničím jiným než Krišnovou částečkou.“ Takový je náš plán – objevit sebe samotné, naše vlastní božské já, v milujícím vztahu s naším věčným otcem a matkou – Krišnou a Rádhikou.

Proč jsme zapomněli na Krišnu?

To je věčná staronová otázka, kterou si oddaní pokládají. Odpověď je zahalena tajemnem, takže ji není zcela možné poznat. Zná ji pouze Krišna. Naši duchovní učitelé, vznešení oddaní, vysvětlují, že v zásadě k tomu došlo kvůli zneužití svobodné vůle duše. Jīva (duše) je obdařena svobodnou vůlí, a když se rozhodne, že bude směřovat k mahā-māye (vnější energii) místo k yoga-māye (vnitřní energii), tak je víc a víc přitahovaná světskou stranou a ne tou božskou. Duše je Krišnovou okrajovou energií. To znamená, že se nachází na pomezí Krišnovy vnější (bahiraṅga, mahā-māyā) a vnitřní (antaranga, yoga-māyā) energie. Každá duše je individuální a byla jí dána individuální svoboda myšlení, cítění a chtění. To znamená, že má svobodnou vůli, díky které může činit individuální rozhodnutí.

Z nějakého mysteriozního důvodu je duše přitahována k sobeckému smyslovému požitku, a tak se dobrovolně přibližuje ke straně Krišnovy iluzorní energie, mahā-māyi, kde na ni čeká spousta požitku a smyslového uspokojování. Postupně se tak dostává zcela pod kontrolu mahā-māyi. Naopak jiné duše se rozhodnou zapojit do yoga-māyi a jdou přímo za Krišnou. Jīva śakti (duše) je chápána jako okrajová energie – je přesně mezi negativní hmotnou energií a pozitivní energií Krišny. Z této pozice může být pomalu přitahována na jednu nebo na druhou stranu. Proto jsou některé duše přitahované k hmotnému a světskému životu, zatímco ty šťastlivější duše jsou přitahovány Krišnovými zábavami a jdou za Ním.

Vyvstává hlavní otázka – jaký je faktor, který ovládá vůli duše tak, že se rozhodne pro jednu nebo pro druhou stranu? Je to záhada. To, co se děje, je plné mystéria a není možné zjistit, proč se některé duše chtějí uchýlit do mahā-māyi a vzdálit se od Krišny, zatímco jiné se naštěstí rozhodnou pro yoga-māyu a vstoupí do Krišnovy līly. Důvod je zakrytý tajemnem. Můžeme se pokusit to analyzovat, ale hlavní důvod se dozvědět nemůžeme, zná ho jen Absolutní Mysl. Můžeme například dojít k závěru, že rozhodování duše, okrajové energie, může být ovlivněno následky karmy, současných či předchozích činností anebo vlivem dobré a špatné společnosti či niterné volby. Skutečný důvod je ale pokrytý tajemstvím.

Mohu uvést příklad malého dítěte. Když začíná rozpoznávat věci kolem sebe a pomalu se učí chápat, lézt, chodit, brát předměty do ruky a přerovnávat všechno v domě, pak je těžké říct, jakým způsobem aplikuje svoji svobodnou vůli, kterou má. Jak funguje jeho volba, že popadne tohle a ne tamto? Proč zkouší zrovna toto a ne něco jiného? Svoji svobodnou vůli používá nevyzpytatelným způsobem. Proč se duše vydají jedním nebo druhým směrem, proč jsou některé přitahovány iluzí a jiné Krišnovou silou – toto všechno je považováno za dramatickou līlu (zábavu) Parambrahmanu, vesmírné síly.

kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

Živá bytost již od nepaměti zapomíná na Krišnu a je přitahovaná vnějším rysem. Iluzorní energie (māyā) jí proto v její hmotné existenci udílí utrpení všeho druhu.“

Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 20.117

Tyto věci se děly od nepaměti. Nikdo neví, kdy se duše začaly odklánět od Krišny, přitahované sobeckým smyslovým požitkem a světským životem. Ale stalo se to. Koneckonců všichni jsme součástí Krišnovy síly a ta je jako diamant. I když je diamant pohozený někde v blátě, je to pořád diamant. Jakmile je z bláta vyjmut a vrácen na své místo, pak jeho nádhera a třpyt, které vždycky měl, znovu zazáří ve své plné kráse. A my jsme jako diamanty. Zpátky k Bohu, zpátky domů, do našeho sladkého, přesladkého domova! To je jeden z našich hlavních úkolů – vrátit se zpátky domů. Co je tím domovem? Gólóka Vrindávana, transcendentální sídlo Božského Páru. Jsme členy Krišnovy rodiny, ne této světské rodiny.

Někdy se uvádějí příklady, že na této úrovni žijeme ve snu, a když se probudíme, spatříme naše vlastní já ve vědomí Krišny. Dokud jsme na hmotné úrovni existence, žijeme ve snu. Stejně jako když se nám něco zdá, všechno vypadá jako skutečné a vnímáme to tak. Když se ale probudíme, pak už to reálné není, protože procitneme na úrovni naší skutečné existence. Obojí je realita – realita snu i realita skutečnosti, snová realita i absolutní realita. Sen, který se nám zdá, je dočasný, není naším skutečným životem. Když se probudíme, najdeme náš skutečný život, skutečnou rodinu a vše ostatní. A tím skutečným já je naše svarūpa – naše věčné božské já v Krišnově transcendentálním sídle.

Proč se o tomto světě mluví negativně, když je také součástí Krišnovy energie a také se tu odehrávají Pánovy zábavy?

Vždy existuje relativní a absolutní chápání věcí. Z relativního pohledu jsou hmotný svět a iluzorní energie popsány s negativní příchutí, s negativním nádechem. Ale z absolutního hlediska je vše, co se děje v tomto hmotném světě, v našich životech a v tomto vesmíru, chápáno jako něco, co zvyšuje a doplňuje pozitivní chuť Krišnových božských zábav.

Příklady jsou někdy lepší než vysvětlení. Sladké chutná vždy sladce, ale když ochutnáme hořké, pak nám v kontrastu s tím sladké bude připadat ještě sladší než normálně. V tomto světě vždy najdeme dva druhy elementů – pozitivní a negativní. Když negativní funguje jako doplněk pozitivní energie, pak se na negativní nenahlíží jako na něco zcela negativního, špatného či zlého, ale jako na něco, co má svoje místo, poněvadž doplňuje slávu pozitivního. Z absolutního pohledu nejsou negativní věci zcela nečisté a špatné, protože jsou zapotřebí ke zvýraznění slávy Krišnovy pozitivní energie, podobně jako díky zážitku s hořkým teprve dokážeme docenit, jak skvěle chutná sladké. Bez hořké chuti bychom si sladké chuti nedokázali dostatečně vážit.

Dalším příkladem je světlo a tma. V našich životech je potřeba obojí. Z relativního pohledu ale máme rádi světlo, je vždy pozitivním příkladem. Temnotu nemáme rádi. Ale protože existuje temnota, dokážeme velmi oceňovat světlo. Temnota funguje jako doplněk slávy světla. Dobro a zlo, světlo a tma, hořké a sladké, synonymum a antonymum, dočasné a trvalé – to vše je v našich životech přirozeně přítomné. Závěrem je, že z absolutního pohledu tento hmotný svět pomáhá zvýraznit slávu Krišnových božských zábav. Z absolutního hlediska je veškeré dění v tomto světě hrou vesmírné síly, která díky možnosti srovnání zdůrazňuje úžasnost skutečných božských zábav nejvyšší Osobnosti Božství.

Šríla Vjásadéva tuto pravdu vysvětlil ve Šrímad-Bhágavatamu:

etāvad eva jijńāsyaṁ
tattva-jijńāsunātmanaḥ
anvaya-vyatirekābhyāṁ
yat syāt sarvatra sarvadā

Každý, kdo hledá nejvyšší absolutní Pravdu, Osobnost Božství, musí pokračovat ve svém hledání, dokud nedosáhne tohoto cíle – za všech okolností, vždy a všude, přímo i nepřímo.“

Šrímad-Bhágavatam 2.9.36

Anvaya-vyatirekābhyāṁ – Krišna-līlā (Krišnova zábava) je zvýraz­něna pozitivním i negativním způsobem, takže oba dva způsoby napomáhají věčným Krišnovým zábavám. Proto velcí oddaní, uttama adhikārī, pohlížejí na tento vesmír jako na velkou hru nadpřirozené Síly. Anvaya znamená pozitivní způsob a vyatireka je negativní aspekt v Krišna-līle. Nápomocné jsou oba dva.

Když se Božský Pár zjevuje na této světské úrovni, nazývá se to bhauma-līlā (pozemské zábavy). I když kvalitou je povaha līly projevené na této Zemi věčná, nazývá se bhauma-līlā neboli podmí­něné projevení Krišnových věčných zábav. Znamená to, že se odehrávají v omezeném časovém období a na omezeném místě. Je to jako východ a západ slunce. Ve skutečnosti žádný východ ani západ slunce neexistuje, my je ale z relativního pohledu vidíme, protože žijeme na planetě Zemi. Slunce vychází a zapadá na různých místech v různých časech. Stejně tak zábavy Rádhy a Krišny se odehrávají na různých planetách vesmíru stejně, jako západy a východy slunce.

Podobným způsobem jsou původní povahou zábavy Rádhy a Krišny, které se projevují na této Zemi, také věčné, i když vypadají dočasné, protože se v určitý čas objeví a pak zase zmizí a objevují se na další planetě. Ve skutečnosti jsou ale věčné. Každá planeta má nárok na to, aby získala Pánovu milost v podobě Jeho přítomnosti a zábav. Když přijde řada na Zemi, zábavy se odehrávají na ní a poté se zase přemístí někam jinam. Tímto způsobem se na různých planetách Krišnovy zábavy objevují a mizí a tak neustále cyklicky pokračují.

Jaký je vztah mezi svobodnou a podmíněnou vůlí?

Na sofistikované otázky ohledně svobodné vůle Čaitanja Mahá­prabhu odpovídal zjednodušeně složitým způsobem: acintya-bhedābheda – nepocho­pitelná jednota a odlišnost povahy reality. Co je to svobodná vůle? Jaká je její povaha a definice? Když použijeme přídavné jméno „svobodná“ před slovem „vůle“, pak automaticky poukazujeme na to, že vůle může být jak svobodná, tak podmíněná. Proto potřebujeme přídavné jméno „svobodná“ použít.

Změna v neměnnosti a neměnná povaha v proměnnosti – toto vše musíme chápat zároveň. Uvedu příklad. Když jste byli děti, byli jste to vy. Když jsem já byl dítě, také jsem to byl já. Teď jsou z nás dospělí. Jsme to pořád my. To samé malé dítě se stalo velkým dospělým. I když jsem tou stejnou osobou, je já jako dítě stejné jako já jako dospělý? Ne. I když je to stejné, tak to není stejné. To je jeden z příkladů změny v neměnnosti. Mohl bych dát mnoho podobných příkladů.

Č aitanja Maháprabhu říká, že vše se každý moment mění a vše je v pohybu. Ale tyto změny se odehrávají v rámci neměnného principu. Musíme pochopit jednotu v rozdílnosti. Zde vidíme stěnu domu, která je stejná, jako když byla nově postavená. A za dalších deset let to bude pořád ta stejná stěna. Ale přesto to nebude úplně stejná stěna, protože každý moment v ní probíhají změny. I přes ty změny však tato stěna existuje i nadále. V naší konstituci, v našem těle i mysli probíhají každou vteřinu změny. Tvoří se nové krvinky, nové buňky, nějakou dobu fungují a pak odumírají a tvoří se nové. Cyklicky se to opakuje dál a dál. Ale i přes všechny ty změny jsme stále tou stejnou osobou. Tento vesmír funguje podobným způsobem – Země obíhá okolo Slunce, střídají se východy a západy slunce, dny a noci, měsíce a roky, vše rotuje, ale i přesto je to pořád ta stejná planeta Země. Na Slunci se také neustále odehrává spousta změn a explozí, ale pořád je to to stejné Slunce. Dávám vám tolik příkladů, abych vyjasnil, jak změny probíhají na neměnné bázi. Jak princip neměnnosti jde ruku v ruce s proměnností a vzájemně se s ní prolíná.

Podobně neexistuje, a ani nemůže existovat absolutní koncepce svobodné nebo podmíněné vůle – vždy je to jen relativní definice. Je pravda, že člověk nemůže mít naprosto svobodnou vůli. Kdyby ji někdo měl, pak má i absolutní svobodu. Ve svobodě naší vůle existuje podmíněnost. A v podmíněnosti vůle existuje určitá svoboda. Oboje funguje zároveň, to je fakt. Jinými slovy, svobodnou vůli ve skutečném slova smyslu máme jen do určité míry, ne absolutně, protože to není možné.

Jsme zrozeni a vychováni v určitém podmínění – místem, časem a prostředím. Přirozeně jsme jimi ovlivněni a ovládáni. Jak pak můžeme říct, že máme svobodnou vůli? Vždy je ovlivněna místem, časem a situací. Ale i přesto, že tu jejich nevyhnutelný vliv je, naše vůle má svoji existenci, která na nich nezávisí. Nemůžeme popřít nezávislou existenci naší vůle, která místu, času a okolnostem zcela nepodléhá. Svoboda vůle nastává, když se vůle do určité míry osvobodí z podmínění. Koncept svobodné vůle odkazuje na podmínění a nesvobodu. Koncept podmínění naopak odkazuje na svobodnou vůli. Když existuje jedna strana, musí existovat i druhá. Jsou vzájemně propojené. Pokud existuje koncept světla, nevyhnutelně musí existovat i koncept tmy. Když se narodíme, musíme zemřít. Samotný fakt zrození indikuje existenci smrti. Cokoliv, co má počátek, má konec. Cokoliv skončí, musí znovu začít. Bez koncepce počátku by neexistovala koncepce konce. Podmíněná vůle a svobodná vůle kráčejí bok po boku, ruku v ruce. Něco nového zestárne a je nahrazeno něčím novým, čerstvým. Můžeme to nazvat podmíněnou svobodnou vůlí nebo také svobodným přijetím podmínění.

Podmiňuje nás Krišnova vůle?

Když se někdo s láskou k něčemu zaváže, pak to není skutečný závazek neboli skutečné podmínění. Člověk to dělá z lásky, na základě svobodného rozhodnutí. Plná závislost na sladké vůli Krišny je ve skutečnosti svobodou. Krišnova sladká vůle se promítne do svobodné vůle duše. Když se duše ze svobodné lásky stane závislou na Krišnově sladké vůli, pak se Krišnova sladká vůle projeví automaticky ve svobodné vůli té duše. Toto je skutečná svoboda.

V našich životech existují tři fáze – pozitivní, negativní a hraniční, která je mezi nimi. Tento hraniční stav vědomí nelze definovat jako negativní ani pozitivní, je prostě hraniční. Je to bod setkání mezi pozitivním a negativním. Je to součet určité negativity a určité pozitivity, zároveň není ani pozitivní, ani negativní. Je to záhadné. Jisté pravdy našich životů často bývají pokryté tajemstvím. Nemůžeme je posuzovat černobíle. Když se černá a bílá setkají, jak budeme definovat tu hranici mezi nimi? Jako černou nebo jako bílou? Ani jedno, ale zároveň tam jsou obě.

Podobný je koncept světla a temnoty – máme jen relativní schopnost vnímání, takže co je pro nás temnota, není temnotou pro divoká zvířata, protože ona mohou vidět zřetelně. A naopak když je světla příliš, tak naše oči jsou oslepené a místo světla uvidí jen temnotu. V takovém případě je to tma anebo světlo? Z jednoho relativního pohledu je to temnota, protože vidíme tmu, ale z jiného pohledu je to velké množství světla, takže to nemůže být temnota, nýbrž to musí být světlo. Neexistuje žádný absolutní pohled, jen dva relativní.

 

Oděsa, Ukrajina, 2011