Proč dodržujeme Ekádaší a proč má Krišna rád, když se oddaní postí? Přednáška ze 19.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1lVRci1Bu0AflbQ9Ah4Hd7ZS1NDrKiBQP/view?usp=sharing

Výraz „ekádaší“ znamená jedenáctý den a také se mu říká Hari Vasara – místo, kde přebývá Pán Hari. Ekádaší zvláštní příležitost, kdy je Pán Hari rád oslavován svými oddanými. Výraz Hari Vasara má ještě další význam – je to speciální den, který má Pán Hari velmi rád. Hari Vasara Tithi neboli ekádaší rozličná Písma a mnozí oddaní oslavují jako velký den a skvělou příležitost ke zpívání a oslavování Pána Hariho. Každá chvíle v tomto zvláštním dni je Pánu Harimu velmi drahá. Ekádaší trvá celý den, takže má mnoho hodin a Pán Hari si každičký moment velmi vychutnává. Proto, když se v tomto nejoblíbenějším dni Pána Hariho oddaní věnují zpívání jeho slávy, je zejména potěšený. Každý člověk má své oblíbené dny – narozeniny, anebo jiné speciální dny, kdy se stalo něco šťastného. Podobně na duchovní rovině jsou určité specifické dny, které má Krišna rád. V tyto dny obzvláště rád přijímá uctívání a oslavování od svých oddaných.

Co je na ekádaší zvláštního? Vždyť slávu Pána Hariho přeci můžeme opěvovat každý den a On bude potěšený. Samotný Pán Krišna opěvoval slávu všech ekádaší, když mluvil k Judištirovi. Je mnoho ekadaší vrat a každá z nich přinese speciální duchovní výsledky. Jedním z obecných příznivých výsledků následování všech ekadaší vrat je ten, že se člověk zcela osvobodí od veškeré své minulé hříšné karmy a postupně se v něm probudí devocionální vědomí. Jeho tělo, mysl a duch, rodinná situace – vše dosáhne pozitivní příznivé změny. A nakonec dostane božskou milost Pána Hariho. Ekádaší tithi je jedním z nejdražších tithi Pána Hariho. Vložil do nich Svou devocionální moc. Když někdo ekádaší vratu následuje, pak se na něj tato devocionální moc přenese. V Písmech je řečeno, že následováním ekádaší vraty se osvobodili dokonce i velcí hříšníci. Dosáhli nakonec božského příbytku Pána Hariho a bylo jim umožněno vstoupit do Jeho nektarových zábav. Proto je následování ekádaší vraty velmi důležité, abychom obzvláště potěšili Pána Hariho.

Když zažíváte nějaký vzácný okamžik, kterého si velmi ceníte, a ze kterého se vaše srdce raduje, a někdo přijde a v radostné náladě se k vám přidá, donese vám krásný dárek, či vykoná nějakou pěknou službu pak vás tyto důkazy oddanosti a lásky velmi potěší. Stejně tak má své oblíbené chvíle i Pán Hari a když se na Něj během nich obrátíme osobním oddaným způsobem, pak k nám bude ještě více milostivý, než normálně. Když se budeme na ekádaší postit, pak  se vyrovná i tělo a duševní stav. Dokonce i z hmotného vědeckého hlediska je pro zdraví příznivé, když se občas postíme – každé tři, čtyři dny. Pomáhá to zhubnout a pročistit si tělo. A z duchovního pohledu když se člověk se postí, aby touto tapasyou ukázal své láskyplné obětování se pro Pána Krišnu, je Pán velmi potěšen.

Jednou se mě jeden oddaný zeptal: „Kdzž je Pán Hari tak laskavý a milosrdný, proč má radost, když se kvůli němu oddaní postí? Jak je možné, že nejlaskavější a nejmilosrdnější Pán Hari je potěšený, když kvůli němu oddaní podstupují odříkání?“ Odpověděl jsem, že právě proto, že je Pán Hari velmi laskavý a velmi milostivý, rád vidí, že jsme pro Něj schopni podstoupit nějaké oběti – aby se z nás stali kvalifikovaní a nesobečtí oddaní, abychom byli velmi silní a nebáli se čehokoliv se pro Pána Hariho vzdát. Protože Pán Hari chce vidět své oddané schopné a plné síly, nikoliv slabé, kteří se dají lehce zlomit. Protože on je laskavý, je dostatečně milostivý, že dává svým oddaným šanci stát se skutečným oddanými s pravým duchem oddanosti, který také zahrnuje radostnou oběť pro Nejvyššího Pána. On dává svým oddaným zlatou šanci zlepšit a zvýšit svoji oddanost Jemu. Když říkáme oddanost, pak to znamená oddanost – je to to, co to je. Oddanost nikdy neznamená sobecká láska. Je to naopak zcela nesobecká láska, která je zcela sebenapňujícím pokladem v životě oddaného. Prosím věnujte tomu pozornost. Nesobecká láskyplná oddanost Pánu Harimu se v jeden moment stane sebenaplňující, ve všech ohledech.

Když sportovci trénují na Olympiádu, pak jsou trenéři na své svěřence – atlety, tenisty, či plavce – někdy velmi drsní. Nutí je, aby na sobě tvrdě pracovali. Tak tvrdě, že někdy propuknou v slzy a už nemůžou dál. Ani přesto jim trenéři nedají pokoj a neustále stojí za nimi a nutí je pokračovat, protože jedině tak se kvalifikují, aby dosáhli svého cíle. Zpočátku se olympijským sportovcům tento tvrdý a bezcitný trénink nelíbí, když ale nakonec vyhrají zlatou medaili, pak se všechno to odříkání a dřina najednou promění v radost. Oběť už není v jejich mysli, neboť je přetavená v radostnou zkušenost, ve štěstí z úspěchu. Nic velkého a slavného v tomto světe nelze dosáhnout bez oběti. Člověk musí být dostatečně inteligentní, aby nedělal špatné oběti, ale vždycky jen ty dobré a z dobrého důvodu. Špatné oběti přinášejí do života neštěstí, naopak oběti vycházející ze vznešeného popudu pro potěšení Nejvyššího Pána přináší vítězství a slávu.

Tomu oddanému jsem odpověděl: „Protože je Krišna milostivý a laskavý, nechce tě vidět jako slabého, neschopného, nanicovatého, ale jako někoho kvalifikovaného, kdo je neustále šťastně připravený odevzdat se Krišnovi, i když mu to přinese odříkání. Stejně tak zlato se musí někdy projít ohněm, aby vynikla jeho skutečné čisté já, krása čistého zlata. Cvičení odříkavých jógových ásan způsobí, že tělo zesílí. Drsné fyzické cvičení nebo hořké léky zlepší naše zdraví. A podobně odříkání pro Nejvyššího Pána přinese do našeho života slavný duchovní úspěch.“ Ten oddaný byl s mojí odpovědí spokojený a pochopil, že Krišnova zdánlivá krutost je vlastně laskavost a že rád vidí, když kvůli němu oddaní dělají nějaké odříkání. A když jsem řekl druhou část mé odpovědi, byl ještě šťastnější: Pokročilejší oddaní cítí ve skutečnosti štěstí, nikoliv odříkání a nemají myšlenky jako „proč to musím dělat, nechci to dělat, je to příliš bolestivé“.

Bhaktivinod Thákur se modlí k Pánu:

viṣaye je prīti ebe āchaye āmār
sei-mata prīti hauk caraṇe tomār

„Ó Pane, prosím, dovol mi být Ti oddaný tak silně, jako jsem připoutaný k hromadění bohatství a peněz, k mým milovaným rodinným členům a vlastnímu smyslovému požitku. Prosím, ať mám alespoň takovouto připoutanost k Tobě. Ó Pane, rád přijmu jakékoliv odříkání, abych nahromadil hmotné bohatství, abych uspokojil svoje smysly, tak bych rád přijal podobné odříkání i kvůli Tobě, abych prozkoušel standart mé oddanosti, aby se ukázalo, zdali je křehká anebo silná.“

-Prabhu Tava Pada Yuge, Bhaktivinod Thakur

Písma doporučují jako velmi příznivý půst i bez vody nebo jakéhokoliv jídla. Pokud někdo toto odříkání nedokáže následovat, může přijmout jídlo kromě pěti druhů obilí. Pak to ve skutečnosti ani není odříkání, jen se člověk vzdá části svého požitku. Kromě toho by se měly dělat na ekádaší ještě další věci. Půst neznamená jen postění se od jídla, rozšířený význam ekádaší je také půst od dalších smyslových požitků. Cílem postění se od sobeckých smyslových činností je ušetření více času pro zaměstnání se v oddané službě Pánu Harimu z celého srdce – zpívání, uctívání či meditaci o Jeho božských zábavách. Protože když jsme velmi zaměstnaní smyslovým požitkem, nemáme dostatek času věnovat se Jemu. Cílem je postit se od všech smyslových požitků a na den ekádaší si vyhradit čas a vykonávat oddanou službu Pánu všemi způsoby – kázáním, zpíváním, uctíváním a tak dále. Podmínkou je, že to musíme všechno dělat radostně. Postění a sebeovládání je třeba dělat s radostí. Pak je následování ekádaší vraty skutečné a Pán Hari je také potěšený, protože vidí, že tento oddaný Ho nemiluje jen v požitku, ale také v odříkání. Toto je skutečný standard oddanosti.