Proč dodržujeme Ekádaší a proč má Krišna rád, když se oddaní postí? Přednáška ze 19.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.
Audio online:
Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1lVRci1Bu0AflbQ9Ah4Hd7ZS1NDrKiBQP/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS
Ekādaśī znamená jedenáctý den. Říká se mu také Hari-vāsara – místo, kde přebývá Pán Hari. Ekādaśī je zvláštní příležitostí, při které je Pán Hari rád oslavován svými oddanými. Výraz Hari-vāsara má ještě hlubší význam. Je to speciální den, který má Pán Hari velmi rád. Hari-vāsara tithi neboli ekādaśī velebí rozličná písma a vznešení oddaní jako velkolepý den a skvělou příležitost ke zpívání a oslavování Pána Hariho. Každá chvíle v tomto zvláštním dni je Pánu Harimu velmi drahá. Ekādaśī trvá celý den, takže má mnoho hodin a Pán Hari si každičký moment velmi vychutnává. Proto, když se v tomto nejoblíbenějším dni Pána Hariho oddaní věnují opěvování Jeho slávy, je obzvláště potěšený. Každý člověk má své oblíbené dny, například narozeniny anebo jiné speciální dny či výročí nějakých šťastných událostí. Podobně na duchovní rovině existují určité specifické dny, které má Krišna v oblibě. V tyto dny obzvláště rád od svých oddaných přijímá uctívání a oslavování.
Co je na ekādaśī zvláštního? Vždyť slávu Pána Hariho přece můžeme opěvovat každý den a On bude potěšený. Samotný Pán Krišna opěvoval slávu všech ekādaśī vrat, když mluvil k Judhišthirovi. Existuje mnoho ekādaśī vrat a každá z nich přinese speciální duchovní výsledky. Jedním z obecných příznivých výsledků následování všech ekādaśī vrat je ten, že se člověk zcela osvobodí od veškeré své minulé hříšné karmy a postupně se v něm probudí devocionální vědomí. V jeho těle, mysli, duchu i rodinné situaci dojde k pozitivní příznivé změně. A nakonec získá božskou milost Pána Hariho.
Ekādaśī tithi je jedním z nejdražších tithi (dní) Pána Hariho. Vložil do něj speciální devocionální moc. Takže když někdo ekādaśī vratu následuje, pak se na něj tato devocionální moc přenese. V písmech je řečeno, že následováním ekādaśī vraty se osvobodili obyčejní lidé a dokonce i velcí hříšníci. Dosáhli nakonec božského sídla Pána Hariho a bylo jim umožněno vstoupit do Jeho nektarových zábav. Proto je následování ekādaśī vraty velmi důležité, abychom potěšili Pána Hariho speciálním způsobem.
Když prožíváme nějaký vzácný okamžik, kterého si velmi ceníme a ze kterého se naše srdce raduje, a někdo přijde a v radostné náladě se k nám přidá – donese nám krásný dárek, či pro nás něco pěkného udělá – pak nás tyto důkazy oddanosti a lásky velmi potěší. Stejně tak má své oblíbené chvíle i Pán Hari a když se na Něj během nich obrátíme osobním oddaným způsobem, pak k nám bude ještě milostivější než běžně. Když se budeme na ekādaśī postit, pak se vyrovná tělo i duševní stav. Dokonce i z hmotného vědeckého hlediska je pro zdraví příznivé, když se každých několik dní postíme. Pomáhá to zhubnout a pročistit si tělo. A z duchovního pohledu je Pán velmi potěšen, když se člověk postí, aby touto tapasyou (odříkáním) ukázal své láskyplné obětování se pro Něj.
Jednou se mě jeden oddaný zeptal: „Mahárádži, když je Pán Hari tak laskavý a milosrdný, proč má radost, když se kvůli němu oddaní postí? Jak je možné, že nejlaskavější a nejmilosrdnější Pán Hari je potěšený, když kvůli němu oddaní podstupují odříkání?“ Odpověděl jsem, že právě proto, že je Pán Hari velmi laskavý a velmi milostivý, rád vidí, že jsme pro Něj schopni podstoupit nějaké oběti, aby se z nás stali kvalifikovaní a nesobečtí oddaní, abychom byli velmi silní a nebáli se cokoliv si pro Pána Hariho odřeknout. Protože Pán Hari chce vidět své oddané silné a schopné, nikoliv slabé, nanicovaté a křehké. Protože je milostivý, je natolik laskavý, že dává svým oddaným šanci stát se skutečnými oddanými s pravým duchem oddanosti, který také zahrnuje radostnou oběť pro Nejvyššího Pána. Dává svým oddaným zlatou šanci vyvinout a zvýšit svoji oddanost Jemu. Když říkáme oddanost, pak to znamená oddanost – je to to, co to je. Oddanost nikdy není sobeckou láskou. Je to naopak úplně nesobecká láska, která je zcela sebenaplňujícím pokladem v životě oddaného. Prosím, věnujte tomu pozornost. Nesobecká láskyplná oddanost Pánu Harimu se v jeden moment stane sebenaplňující ve všech ohledech.
Když sportovci trénují na olympiádu, jsou někdy trenéři na své svěřence – atlety, tenisty, či plavce – velmi drsní. Nutí je, aby na sobě tvrdě pracovali. Tak tvrdě, že někdy propuknou v slzy a už nemůžou dál. Ani přesto jim trenéři nedají pokoj, neustále stojí nad nimi a nutí je pokračovat, protože jedině tak se kvalifikují, aby dosáhli svého cíle. Zpočátku se většině olympijských sportovců tento tvrdý a bezcitný trénink nelíbí. Když ale nakonec vyhrají zlatou medaili, pak se všechno předchozí odříkání a dřina najednou promění v radost. Nemyslí už na oběti a bolest, neboť ty jsou přetaveny v radostný zážitek, ve štěstí z úspěchu. Ničeho velkého a slavného v tomto světe nelze dosáhnout bez oběti. Člověk musí být dostatečně inteligentní, aby nedělal špatné oběti, ale vždycky jen ty dobré a z dobrého důvodu. Špatné oběti přinášejí do života neštěstí, naopak oběti vycházející ze vznešeného popudu pro potěšení Nejvyššího Pána přinášejí vítězství a slávu.
Tomu oddanému jsem tedy odpověděl: „Protože je Krišna milostivý a laskavý, nechce tě vidět jako slabého, neschopného a nanicovatého, ale jako někoho kvalifikovaného, kdo je neustále s radostí připravený odevzdat se Krišnovi, i když mu to přinese odříkání. Zlato také musí někdy projít ohněm, aby vyniklo jeho skutečné čisté já, aby zazářila jeho ryzí krása. Cvičení nepříjemně těžkých jógových ā san (jógových pozic) způsobí, že tělo zesílí. Náročné fyzické cvičení nebo hořké léky zlepší naše zdraví. A podobně odříkání pro Nejvyššího Pána přinese do našeho života slavný duchovní úspěch.“ Ten oddaný byl s mojí odpovědí spokojený a pochopil, že Krišnova zdánlivá krutost je vlastně laskavost a že rád vidí, když kvůli němu oddaní dělají nějaké odříkání. A když jsem řekl druhou část mé odpovědi, byl ještě šťastnější. Řekl jsem mu, že pokročilejší oddaní cítí ve skutečnosti štěstí, nikoliv odříkání, a neříkají si: „Proč to musím dělat, nechci to dělat, je to příliš bolestivé.“
Bhaktivinód Thákur se modlí k Pánu:
viṣaye je prīti ebe āchaye āmār
sei-mata prīti hauk caraṇe tomār
„Ó Pane, prosím, dovol mi být Ti oddaný tak silně, jako jsem připoutaný k hromadění bohatství a peněz, k mým milovaným rodinným členům a k vlastnímu smyslovému požitku. Prosím, ať mám k Tobě alespoň takové pouto! Ó Pane, rád přijmu jakékoliv odříkání, abych nahromadil hmotné bohatství a abych uspokojil svoje smysly. Chtěl bych tedy přijmout podobné odříkání i kvůli Tobě, abych prozkoušel standard mé oddanosti, aby se ukázalo, zdali je křehká anebo pevná.“
– Bhaktivinod Thákur, Prabhu Tava Pada Jugé
Písma doporučují jako velmi příznivý úplný půst bez vody a jakéhokoliv jídla. Pokud někdo tolik odříkání nedokáže následovat, může přijmout jídlo, kromě pěti druhů obilí. Pak to ve skutečnosti ani není odříkání, jen se člověk vzdá části svého požitku. Kromě toho by se na ekādaśī měly dělat ještě další věci. Půst neznamená jen postění se od jídla. Rozšířený význam ekādaśī je také půst od dalších smyslových požitků. Půst od sobeckých smyslových činností šetří čas pro oddanou službu Pánu Harimu z celého srdce, jako je zpívání, uctívání či meditace o Jeho božských zábavách. Protože když jsme velmi zaměstnáni smyslovým požitkem, nemáme dostatek času věnovat se Jemu. Cílem ekādaśī je postit se v tento den od všech smyslových požitků a vyhradit si čas na nejrůznější oddanou službu Pánu – zpívání, uctívání, kázání a tak dále. Podmínkou je, že to musíme všechno dělat radostně. Postění a sebeovládání je třeba dělat s radostí. Pak teprve je následování ekādaśī vraty opravdové a Pán Hari je také potěšený, když vidí, když Ho oddaný nemiluje jen v požitku, ale také v odříkání. Toto je skutečný standard oddanosti.
Jak je to s uctíváním tulasí na ekādaśī? Mohou se sbírat její lístky a můžeme ji uctívat na oltáři?
Protože je Déví Tulasí na ekādaśī plně zaměstnaná ve službě Šrí Šrí Rádě a Krišnovi, písma nám radí, abychom v tento den její lístky nesbírali. Nejen, že celý den slouží Božskému Páru, ale také se postí a plně dodržuje ekādaśī vratu. Její tělo může být díky tomu všemu unavené a proto je zakázané sbírat její lístky na ekādaśī a zejména pak na dvādaśī (následující den). Tento zákaz platí oba dva dny. Na úplném začátku ekādaśī oddaní ještě mohou lístky tulasí nasbírat, ale později už dne. A vůbec nikdy na dvādaśī. Na oltáři můžeme mít tulasí oba dva dny, jen nesmíme sbírat její lístky – ty bychom měli nasbírat předem a uchovat je.
Jak oddaný pozná, že je s ním Krišna spokojený?
Oddaný s jistotou pozná, že je s ním Krišna spokojený, když si On bude přát, aby to věděl. Neexistuje žádné dané pravidlo či systém, dle kterého poznat, jestli je Pán spokojený nebo ne. Měli bychom hluboce věřit, že když něco děláme pro našeho milovaného Pána, tak On je spokojený a dnes, zítra nebo později nám dá na vědomí, že jsme Ho potěšili. Nejvyšší Pán žije dle své vlastní sladké vůle. On je supersubjektivní Realitou. My jsme subjekty, ale on je Supersubjekt. On nás dopodrobna zná a zná i naše srdce, takže ví, s jakou upřímností pro Něj něco děláme. Když někdo něco dělá s nejlepším úmyslem ve službě Nejvyššímu Pánu, nemůže to dopadnout jinak, než že s ním bude Pán spokojený. To svým oddaným přislíbil. Zjistíme, že je s námi spokojený až v momentě, kdy se rozhodne, že nám to dá na vědomí. Neměli bychom pochybovat o tom, jestli zjistíme, že Ho naše činy potěšily či ne. Protože když je Nejvyšší Pán pravdou, my jsme pravdiví, láska k Bohu je pravdivá a přistupování k Pánu s oddaností je také pravdivé, pak s námi bude rozhodně potěšený. To je zcela zřejmé. Je jen otázkou času, kdy se nám to v srdci vyjeví. Musíme na tuto laskavou zprávu od Pána s vírou čekat. Určitě se to na cestě naší sādhany (duchovní praxe) jednoho dne stane.
Když je s námi Krišna spokojený, pak automaticky v našem srdci pocítíme uspokojující radost, díky které poznáme, že Pán k nám začal být milostivý. Skutečný prožitek z toho, že je s námi Pán velmi spokojen, nám vyjeví přímo do našeho srdce v podobě nepopsatené realizace božské extáze a slasti, která pronikne celým naším já. Neexistuje nic úžasnějšího.
Existuje utrpení i v duchovním světě?
V duchovním světě není žádné skutečné utrpení v pravém slova smyslu možné. Jakékoliv utrpení tam najdeme, je jako divadelní představení. V dobrém divadle někdy herci velmi trpí, protože se vžijí do utrpení své postavy. Ale není to skutečné utrpení, slouží pro pobavení publika. Podobně utrpení v duchovním světě je od toho, aby víc a víc zesilovalo Pánovy extatické pocity spojení. Je to jako když máme velký hlad či žízeň a pak si dosyta užijeme dobrého jídla nebo pití. Voda nám bude chutnat mnohem více, když se napijeme v momentě, když jsme vyprahlí. Bez utrpení žízně si pití vody dosyta nevychutnáme. Takováto utrpení nejsou skutečným utrpením, ale jsou od toho, aby zvyšovaly požitek. A tento druh utrpení můžeme najít i v duchovním světě – je tam proto, aby zvyšoval opačný stav, aby v různých zábavách Pána mohlo nastat blažený požitek. Veškeré utrpení v duchovním světě má zvýšit neustále dynamické vychutnávání si požitku, podobně jako hlad zvyšuje chuť k jídlu. Krišnadás Kavirádž Gósvámí to v Čaitanja Čaritámritě vysvětluje nádherně úžasným způsobem:
bāhye viṣa-jvālā haya,bhitare ānanda-maya,
kṛṣṇa-premāra adbhuta carita
„Navenek pálivý jed, ale uvnitř plno sladké extáze! Takovou úžasnou transcendentální povahu má Krišna-līlā!“
– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 2.50
Také uvedu další příklad: Když je zima, máme chuť na šálek horké třtinové šťávy. Někdy je ale tak horká, že se nedá pít, ale zároveň je tak chutná, že ji nejde nepít. Ta troška utrpení spojená s pitím horkého nápoje je mnohem lepší než pití nečeho studeného. Takové utrpení ve skutečnosti zlepšuje požitek z pití.
ei premā-āsvādana,tapta-ikṣu-carvaṇa,
mukha jvale, nā yāya tyajana
„Ten, kdo si tuto lásku k Bohu vychutnává, ji může přirovnat k horké cukrové třtině. Když ji žvýká, pálí ho v ústech, ale přesto se jí nedokáže vzdát. Stejně tak může ten, kdo má byť jen trošku lásky k Bohu, vnímat její mocné účinky. Dá se přirovnat jedině ke směsi nektaru s jedem.“
– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 2.51
Oděsa, Ukrajina, 19.5.2009