Málo známé, ale krásné verše, které složil Pán Čaitanya a ve kterých popsal své vize a nálady… Přednáška z Oděssy, Ukrajina, 23.5.2009

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1_9csGYTpWz8lbhwowk7UhJ6FcqBirLb-/view?usp=sharing

Když se Neomezená, Všeprostupující Pravda, Nejvyšší Realita, zjeví jako osobnost a spontánně projeví své zábavy, pak se díky Jejímu sladkému doteku každičký malý detail stane úžasně příjemným a nádherným. Koncepce Krišnových zábav, Krišnovy líly, je přesně taková. Kdykoliv se Nejvyšší Osobnost Božské Pravdy, Krišna, něčeho dotkne, cokoliv přijme, všechno zesládne a zkrásní. Velcí jogíni se proto často rádi věnují oddané meditaci o Nejvyšším Pánu, aby mohli zakusit ten nejextatičtější zážitek Jeho Samotného. Čaitanja Maháprabhu poukázal na to, že když se Nejvyšší Parambrahman zjeví coby Původní Osoba jménem Krišna, pak čehokoliv se dotkne, cokoliv přijme, čehokoliv si užije ve svých zábavách nejenže přinese nejvyšší neomezenou chuť pro Něj, ale také vytvoří nekonečný oceán blaženosti a extáze, který ochutnají jeho oddaní.

sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana
bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’–kāraṇa

– Caitanya Caritamrta, Madhya 8.158 )

Krišna samotný je zosobněním nekonečného oceánu blaženosti, krásy a síly. A jeho síla hládiní, Šrímatí Rádhárání, Krišnovy zábavy zařídí takovým způsobem, že Krišna dosáhne nejvyšší slasti ze Svých zábav s Ní a zároveň je blažený zážitek Krišna líly také rozdělen mezi Jeho drahé oddané. Vidíme, že to funguje oboustranně. Na jednu stranu Krišna samotný, který je zosobněním veškeré slasti a blaženosti, zakouší a vychutnává svoji vlastní blaženost a na druhou stranu se Šrímatí Rádhárání postará o to, aby byla tato blažená zkušenost Krišna líly rozdána mezi oddané.

Šrímán Maháprabhu vykreslil ten nejnádhernější obraz Krišnových dětských zábav. Složil ty nejkrásnější verše, které je popisují. Ve skutečnosti Čaitanja Maháprabhu složil jen velmi málo veršů. Během celého svého života byl většinou pohroužený do kázání a zpívání slávy Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání a také neustále žehnal všem duším, které s Ním přišly do kontaktu. Každý, kdo se s ním setkal, se zcela se ponořil do prožitku Krišna-premy, transcendentální lásky ke Krišnovi, doplněného zpíváním a pronášením Svatého Jména a tančením. Takový byl božský život Čaitanji Maháprabhua.

Maháprabhu měl jen velmi málo času na to, aby si sedl a složil nějaké verše, proto jich mnoho nenajdeme. Ani je nepotřeboval skládat, protože On sám byl ve své době předmětem nejrůznějších oddaných skladeb. Stal se nejmilovanějším námětem veršů mnoha vaišnavů. Tehdy s Ním přišlo do kontaktu mnoho velkých učenců, básníků a velkých duší. Ti k Němu byli přitahováni, okouzleni a přemoženi požehnaným charakterem a božskou krásou Jeho života. Vyjadřovali to neomezenou dychtivostí a napsali proto spoustu vynikajících básní a veršů v bengálštině a sánskritu, které chválí Čaitanju Maháprabhua. Ti, kteří se s Čaitanjou Maháprabhuem setkali, nedokázali zůstat v klidu a měli velkou potřebu zvěstovat celému světu ten dar blaženosti Jeho božského života. Takto vzniklo mnoho krásných knih básní a nádherných veršů, popisujících slávu Šrí Čaitanji, které spontánně složili učení oddaní.

Pán Čaitanja Maháprabhu Sám ale také složil několik veršů, například Šikšáštaku. Tyto verše ale nesložil tak, že by se posadil a snažil se něco vymyslet. On je složil okamžitě, spontánně, v náladě oslavy Svatého Jména a Pána Krišny rovnou ze srdce. Kromě Šikšáštaky se z Jeho srdce spontánním proudem projevily i další verše. Nebylo to nic umělého, intelektuálního. Byl to spontánní proud. Verše, které najdeme v Krišna Karnámritě, sepsané Bilvamangal Thákurem, přišly do tohoto světa podobným způsobem.

Právě teď se mi v srdci vyjevily nádherné verše, které složil Pán Čaitanja. Popisují sladce zlobivé zábavy Bála Gopála – malého Krišny.

dadhi-mathana-ninādais-tyakta-nidraḥ prabhāte
nibhṛta-padam agāraṁ ballavīnāṁ praviṣṭaḥ
mukha kamala-samīrair āsu nirvāpya dīpān
kavalita-navanītaḥ pātu māṁ bāla-kṛṣṇaḥ

První verš říká: „Malý Krišna se brzy ráno vzbudí, když zaslechne matku Jašódu, jak stlouká z mléka máslo. Okamžitě Ho napadne, že by mohl nějaké čerstvé máslo ukrást. Matka Jašódá dává během stloukání na stranu hotové máslo. Malý Krišna se za ní tiše přikrádá do místnosti. Matka Jašódá je sice k Němu otočená zády, ale přímo proti ní stojí nějaké krásné Vradža gopí – božské dívky. Když Krišna opatrně našlapuje, aby matce Jašódě za zády ukradl máslo, ty dívky na rozdíl od matky Jašódy vidí, jak se Krišna zezadu plíží. Je brzy ráno a ještě svítí několik lamp. Krišna se k nim přiblíží a všechny lampy zfoukne. Okamžitě nastane tma. Matka Jašódá se diví, co se stalo a proč lampy najednou zhasly – snad je zfouknul vítr? Ihned požádá Vradža gopí, ať ty lampy znovu rozsvítí. Ale to už Krišna nabere čerstvé máslo a začne ho jíst. Předtím posunkem přikázal Vradža gópím, aby Jeho matce nic nenaznačovaly. Když věděl, že ho poslechnou, zfouknul lampy. Teď už ale lampy znovu svítí. Krišna snědl dost velké množství másla, tiše utekl a dělá, že celou dobu spal.

Šrí Krišna Čaitanja, Padyāvalī 143

savye pānau niyamita-ravaṁ kiṅkinī-dāma dhṛtvā
kubjī-bhūya prapada-gatibhir-manda-mandaṁ vihasya
akṣṇor bhaṅgyā vihasita-mukhīr-vārayan sammukhīnā
mātuḥ paścād-aharata harir-jātu haiyaṁ gavīnam

Druhý verš říká, že matka Jašódá uvázala Krišnovi kolem pasu opasek z rolniček, zvaný kinkin. Když byl Krišna malý, byl tak zlobivý, že Jašódá kromě jiných ozdob začala Krišnovi dávat i tento opasek, který Ho nejen zdobil, ale také zvonil. Gopál byl tak zlobivý a byl tak velký zloděj, že to matka Jašódá přestávala zvládat. Proto mu uvázala tento krásný opasek, který zvonil pokaždé, když Gopál přišel. Pak věděla, že musí všechno schovat, aby to neukradl. Jednou ráno vstal Gopál z postele a začal sledovat svoji matku. Jen před pár okamžiky matka Jašóda viděla, že Gopál spí, a tak toho chtěla využít a udělat zatím nějakou domácí práci. V té době už bylo čerstvé máslo připraveno v nádobách naskládaných po obou stranách dlouhé chodby. Matka Jašódá procházela touto chodbou a Krišna ji začal tajně sledovat. Aby se neprozradil, tak levou rukou držel svůj opasek, aby nezvonil. A na druhém konci chodby zase stály Vradža gopí, které viděly, jak se Krišna plíží za matkou Jašódou a pevně si přidržuje opasek. Přikrčený našlapuje na špičky, takže jeho kroky nejsou slyšet. Bylo jim jasné, že Krišna má v plánu nakrást máslo. Bylo pro ně těžké nevyprsknout smíchy. Některé se začaly usmívat a o jiné se pokoušely záchvaty smíchu. Krišna jim okamžitě pohledem zakázal se smát anebo se dokonce byť jen usmívat, protože matka Jašódá by okamžitě zjistila, co se děje. Naznačil jim, ať se nesmějí, protože by to mohlo upoutat její pozornost a ohlédla by se. Pak Krišna začal brát máslo z nádob na jedné i druhé straně chodby a jíst ho oběma rukama. Dával si pozor, aby jeho opasek nezvonil. Máslo padalo všude kolem a takto následoval svoji matku a kradl u toho další a další máslo. Je jasné, že v jedné chvíli matce Jašódě došlo, že se něco děje. Ohlédla se, popadla Gopála a řekla: „Copak Ti nedávám dost másla, že musíš krást? Co je to? Dávám Ti toho tolik, ale ty jsi tak zlobivý, že bez kradení nejsi šťastný.“ Láskyplně Ho kárala a Bála Gopál začal projevovat příznaky pláče: „Moje drahá matko, slibuji, že už nikdy nebudu krást.“

V poslední řádce Čaitanja Maháprabhu říká: „Přijímám útočiště u lotosových nohou této podoby Nejvyššího Parambrahmanu, všeprostupujícího Nejvyššího Boha, který projevil tak sladkou lílu, kterou si vychutnal nejen On, ale také všichni Jeho oddaní. Miluji tento Parambrahman, který se projevil v nádherné podobě Bála Gopála. Nechť mi dosyta požehná znovu a znovu blažeností svých sladkých zábav. Nechť tento drahý Pán obejme moje srdce a duši projevením své blaženosti. Plně se mu odevzdávám a přijímám Jeho útočiště.“

Jeden z velkých Krišnových oddaných řekl: „Uctívání Krišny mne moc nepřitahuje, ale chci uctívat lotosové nohy Nandy Mahárádže, na jehož dvoře Nejvyšší Parambrahman, Nejmocnější Bůh, se batolí po zemi jako malé dítě. Jejich oddaná láska, která je tak silná, že Nejvyšší Parambrahman je jí zcela přemožen a leze po podlaze jako malé dítě. Cítím více inspirace k uctívání Nandy Mahárádže a Jašódy-déví, kteří upoutali Parambrahman silou své bezbřehé lásky, než Parambrahmanu Samotného.“