09-04. Verše, které složil Šrí Čaitanya

PŘEPIS

Když se neomezená, všeprostupující Pravda, nejvyšší Realita, zjeví jako osobnost a spontánně projeví své zábavy, pak se díky Jejímu sladkému doteku každičký malý detail stane úžasně příjemným a nádherným. Koncepce Krišnových zábav, Krišnovy līly, je přesně taková. Čehokoliv se nejvyšší Osobnost božské pravdy, Krišna, dotkne a cokoliv přijme, zesládne a zkrásní. Velcí jógí se proto rádi věnují oddané meditaci o Nejvyšším Pánu, aby mohli zakusit ten nejexta­tičtější prožitek Jeho samotného. Čaitanja Maháprabhu pou­kázal na to, že když se nejvyšší Parambrahman zjeví coby původní Osoba jménem Krišna, pak čehokoliv se dotkne, cokoliv přijme, čehokoliv si užije ve svých zábavách nejenže přinese nejvyšší neome­zenou chuť Jemu, ale také vytvoří nekonečný oceán blaženosti a extáze, který si vychutnají i jeho oddaní.

sukha-rūpa kṛṣṇa kare sukha āsvādana
bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’-kāraṇa

„Pán Krišna si vychutnává všechny druhy transcendentální blaže­nosti, přestože je sám zosobněným štěstím. Štěstí, které prožívají Jeho čistí oddaní, je také projevem Jeho energie blaženosti.“

– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 8.158

Krišna samotný je zosobněním nekonečného oceánu blaženosti, krásy a síly. A jeho energie hlādinī, Šrímatí Rádhárání, Krišnovy zábavy zařizuje takovým způsobem, že Krišna dosáhne nejvyšší slasti ze svých zábav s Ní a zároveň je blažený zážitek Krišna-līly rozdán Jeho drahým oddaným. Vidíme, že to funguje oboustranně. Na jednu stranu Krišna samotný, který je zosobněním veškeré slasti a blaženosti, zakouší a vychutnává si svoji vlastní blaženost a na druhou stranu se Šrímatí Rádhárání postará o to, aby byl tento blažený zážitek Krišna-līly rozdán mezi oddané – bhakta-gaṇe sukha dite ‘hlādinī’-kāraṇa.

Šrímán Maháprabhu vykreslil nejnádhernější obraz Krišnových dětských zábav. Složil dva nejkrásnější verše, které je popisují. Ve skutečnosti Čaitanja Maháprabhu zkomponoval jen velmi málo veršů. Během celého svého života byl většinou pohroužený do kázání a opěvování slávy Pána Krišny a Šrímatí Rádhárání a také neustále žehnal božskou láskou ke Krišnovi všem duším, které potkal. Každý, kdo se s Ním setkal, se zcela se ponořil do prožitku Krišna-premy (transcendentální blažené lásky ke Krišnovi), doplněného zpíváním svatého jména a tančením. Takový byl božský život Čaitanji Maháprabhua.

Maháprabhu měl jen velmi málo času na to, aby si sedl a složil nějaké verše, a proto jich mnoho nenajdeme. Ani je nepotřeboval skládat, protože On sám byl ve své době námětem nejrůznějších oddaných skladeb. Stal se nejmilovanějším námětem veršů mnoha vaišnavských poetů. Tehdy s Ním přišlo do styku mnoho velkých učenců, básníků a velkých duší. Ti k Němu byli přitahováni, okouzleni a přemoženi požehnaným charakterem a božskou krásou Jeho života a zásad. S neomezeným nadšením sepsali spoustu vynika­jících básní a veršů v bengálštině i sanskrtu, které Čaitanju Maháprabhua chválí. Ti, kteří se s Čaitanjou Maháprabhuem setkali, nedokázali zůstat neteční a měli velkou potřebu zvěstovat celému světu ten dar prožitku blaženosti Jeho božského života. Takto vzniklo mnoho krásných knih básní a nádherných veršů, popisujících slávu Šrí Čaitanji, které spontánně složili učení oddaní.

Pán Čaitanja Maháprabhu sám ale také složil několik veršů, například Šikšáštaku. Tyto verše ale nezkomponoval tak, že by se posadil a snažil se něco vymyslet. Složil je rovnou ze srdce, okamžitě, samovolně, v náladě oslavy svatého jména a Pána Krišny. Kromě Šikšáštaky z Jeho srdce spontánním proudem vyplynuly i další verše. Nebylo to nic umělého či intelektuálního. Byl to spontánní proud. Verše, které najdeme v Krišna Karnámritě sepsané Bilvamangalem Thákurem, přišly do tohoto světa podobným způsobem.

Právě teď se mi v srdci vyjevily dva nádherné verše, které složil Pán Čaitanja. Popisují sladce rozpustilé zábavy Bála Gópála – malého Krišny.

dadhi-mathana-ninādais-tyakta-nidraḥ prabhāte
nibhṛta-padam agāraṁ ballavīnāṁ praviṣṭaḥ
mukha kamala-samīrair āsu nirvāpya dīpān
kavalita-navanītaḥ pātu māṁ bāla-kṛṣṇaḥ

– Šrí Krišna Čaitanja, Padjávalí 143

První verš říká: „Malý Krišna se brzy ráno vzbudil, když zaslechl matku Jašódu, jak stlouká z mléka máslo. Okamžitě Ho napadlo, že by mohl nějaké čerstvé máslo ukrást. Matka Jašódá dávala během stlou­kání hotové máslo na stranu. Malý Krišna se za ní tiše přikradl do místnosti. Matka Jašódá k Němu sice byla otočená zády, ale přímo proti ní stály krásné Vradža-gopī – božské dívky. Když Krišna opatrně našlapoval, aby matce Jašódě za zády ukradl máslo, ty dívky na rozdíl od matky Jašódy viděly, jak se Krišna zezadu plíží. Bylo ještě brzy ráno a tak svítilo několik ghīových lamp. Krišna se k nim přiblížil a všechny je sfoukl. Okamžitě nastala tma. Matka Jašódá se divila, co se stalo a proč lampy najednou zhasly – snad je sfouknul vítr? Ihned požádala Vradža-gopī, ať ty lampy znovu rozsvítí. Ale to už Krišna nabral čerstvé máslo a začal ho jíst. Předtím posunkem přikázal Vradža-gopīm, aby Jeho matce nic nenaznačovaly. Když věděl, že Ho poslechnou, sfouknul lampy. Když se lampy znovu rozsvítily, Krišna už nakradl a snědl dostatek másla, tiše utekl a dělal, že celou dobu spal.“

savye pānau niyamita-ravaṁ kiṅkinī-dāma dhṛtvā
kubjī-bhūya prapada-gatibhir-manda-mandaṁ vihasya
akṣṇor bhaṅgyā vihasita-mukhīr-vārayan sammukhīnā
mātuḥ paścād-aharata harir-jātu haiyaṁ gavīnam

– Šrí Krišna Čaitanja, Padjávalí 144

Tento verš říká, že matka Jašódá uvázala Krišnovi kolem pasu opasek z rolniček zvaný kinkin. Když byl Krišna malý, byl tak zlobivý, že Jašódá kromě jiných ozdob začala Krišnovi dávat i tento opasek, který Ho nejen zdobil, ale také zvonil. Gópál byl tak zlobivý a byl tak velký zloděj, že to matka Jašódá přestávala zvládat. Proto mu uvázala tento krásný opasek, který zvonil pokaždé, když Gópál přišel. Pak věděla, že musí všechno schovat, aby něco neukradl.

Jednou ráno vstal Gópál z postele a začal ťapat za svojí matkou. Jen před pár okamžiky matka Jašódá viděla, že Gópál spí, a tak toho chtěla využít a udělat zatím nějakou domácí práci. V té době už bylo čerstvé máslo připraveno v nádobách naskládaných po obou stranách dlouhé chodby. Matka Jašódá procházela touto chodbou a Krišna se tajně vydal za ní. Aby se neprozradil, tak levou rukou držel svůj opasek, aby nezvonil. A na druhém konci chodby zase stály Vradža-gopī, které viděly, jak se Krišna plíží za matkou Jašódou a pevně si přidržuje opasek. Přikrčený našlapoval na špičky, takže Jeho kroky nebyly slyšet. Bylo jim jasné, že Krišna má v plánu nakrást máslo a jen stěží nevyprskly smíchy. Některé se začaly usmívat a o jiné se pokoušely záchvaty smíchu. Krišna jim okamžitě pohledem zakázal se smát anebo dokonce byť se jen usmívat, protože matka Jašódá by okamžitě zjistila, co se to za jejími zády děje. Naznačil jim, ať se nesmějí, protože by to mohlo upoutat její pozornost a ohlédla by se. Pak Krišna začal brát máslo z nádob na jedné i druhé straně chodby a jíst ho oběma rukama. Dával si pozor, aby Jeho opasek nezazvonil. Máslo padalo všude kolem a takto následoval svoji matku a kradl u toho další a další máslo. Samozřejmě v jedné chvíli matce Jašódě došlo, že se něco děje. Ohlédla se, popadla Gópála a řekla: „Copak Ti nedávám dostatek másla, že musíš krást? Co je to? Dávám Ti, na co si pomyslíš, ale Ty jsi tak zlobivý, že bez kradení nejsi spokojený!“ Láskyplně Ho kárala a Bála Gópál začal natahovat a vypadal vystrašeně: „Moje drahá matko, slibuji, že už nikdy nebudu krást!“

V posledním řádku Čaitanja Maháprabhu říká: „Přijímám útočiště u lotosových nohou této podoby nejvyššího Parambrahmanu, všepro­stupujícího nejvyššího Boha, který projevil sladkou līlu (zábavu), kterou si vychutnal nejen On, ale také všichni Jeho oddaní. Miluji tento Parambrahman, který se zjevil v nádherné podobě Bála Gópála. Nechť Mi dosyta požehná znovu a znovu blažeností svých sladkých zábav. Nechť tento drahý Pán obejme Moje srdce a duši projevením své blaženosti. Plně se Mu odevzdávám a přijímám Jeho útočiště.“

Raghupati Upádhjája řekl:

aham iha nandaṁ vande
yasyālinde paraṁ brahma

„Uctívání Krišny mne moc nepřitahuje, ale velmi rád bych uctíval lotosové nohy Nandy Mahárádže a Jašódy déví, na jejihž dvoře se nejvyšší Parambrahman, nejmocnější Bůh, batolí po zemi jako malé dítě. Jejich oddaná láska je tak silná, že nejvyšší Parambrahman je jí zcela přemožen a leze po zemi jako malé dítě. Cítím se inspirovanější uctívat Nandu Mahárádže a Jašódu-déví, kteří upoutali Param­brahman silou své bezbřehé lásky, než Parambrahman Samotný.“

– Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhja 19.96

Oděsa, Ukrajina, 23.5.2009