Proč je Kalijuga skvělým obdobím pro seberealizaci? Jak dosáhneme našeho cíle? Přednáška ze 20.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.

Audio online:

Audio ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1-jMwyvTzheKOdUbCbSZESn_jyRMW4qTq/view?usp=sharing

Mahárádža Paríkšit uviděl démona Kaliho, jak bije po nohou býka. Tento býk nebyl nikým jiným než dharmou, zosobněným náboženstvím, které na sebe vzalo podobu býka. Paríkšit Mahárádža viděl, že tři nohy býka už tento démonský člověk zcela zničil. Čtyři nohy býka ve skutečnosti reprezentují čtyři stupně dharmy. Tuto příhodu je nutno chápat figurativně. V tehdejších dnech se stávaly mystické události, takže dharma, neboli duchovní principy, se mohly objevit v podobě zvířete anebo nějaké osobnosti. Přáním Pána potkal Paríkšit Mahárádža Kali-jugu v podobě tohoto černého démona, který mučil dharmu. Paríkšit Mahárádža se velmi rozzlobil a ihned se obořil na tuto démonskou osobu, jak se opovažuje dělat něco takového pod jeho vládou. Řekl mu, že ho okamžitě zabije.

Kali dostal z krále Paríkšita velký strach, okamžitě se omluvil a prosil o odpouštění za to, co spáchal. Ptal se: „Co mám dělat? Já jsem takový, jaký bych měl být, je to moje povaha. Nyní nadchází čas, abych převzal vládu nad lidskou společností. Ale nemohu to udělat, protože ty jsi příliš mocný. Dovol mi zůstat alespoň někde, zaměstnat se tam a využít mého vlivu.“ Tak Paríkšit Mahárádža dovolil Kalimu, aby měl na určitých místech svůj vliv. Takovým způsobem na konci Dvápara-jugy začala Kali-juga.

Popisuji tento příběh, abych přiblížil, že Kali-juga začala duchem adharmy, bezbožnosti. Na úplném začátku Kali-jugy lidé pod jejím vlivem přestali být duchovní, začali být více materialističtí, začali mít sobecky orientovaný život a vzdalovali se víc a víc od vědomí Boha. Vzrůstal ateismus, kdy dokonce i lidé na Boha přestali věřit. Začalo se dít to, že mentalita, povaha a schopnosti všech lidí se pod vlivem Kaliho zeslabovaly a znečišťovaly. Ti, kteří se rozvíjeli hmotně, degradovali v duchovním ohledu. Lidé začali upadat z vyšších duchovních standardů. Čím materialističtější byli, tím víc se začali zabývat pouze smyslovým požitkem a tím víc se vzdalovali od božského spojení, od vědomí Nejvyššího Boha.

A tak vznešení muniové, rišiové, jogíni a Krišnovi oddaní začali přemýšlet o tom, jak ochránit lidi od negativního vlivu Kali-jugy a dopřát jim vyšší duchovní život. Začali se tedy modlit k Nejvyššímu Pánu, aby jim věnoval speciální dar bezpříčinné milosti a objasnil, jak pomoci lidem Kali-jugy – jakým nejlepším způsobem zajistit jejich duchovní prospěch. Bylo jasné, že lidé Kali-jugy jsou velmi slabí. Nemají trpělivost, mají jen omezenou schopnost přemýšlení, nejsou schopni se něčemu věnovat delší dobu, nedokáží o ničem dlouho přemýšlet, snadno se unaví a také jejich fyzické schopnosti jsou mnohem nižší v porovnání s lidmi z ostatních jug. I jejich mysl a mentalita nejsou otevřené, ale velmi zúžené. Lidé Kali-jugy jsou velmi slabí, nanicovatí, omezení ve svém rozhledu, a v tolika dalších věcech. Lidé se navíc mezi sebou začali velice hádat. Svárlivá mentalita byla tak prominentní, že přemohla veškeré přirozené dobré vztahy ve společnosti. Tyhle věci, o kterých mluvím, jsou zcela zřejmé.

Ve Šrímad Bhágavatamu bylo popsáno, že Nejvyšší Pán vymyslel speciální snadný způsob, jak se vztahovat k Nejvyššímu Pánu, určený pro lidi z Kali-jugy. Šukadeva Gosvámí a Krišna Dvaipájana Vjásadéva oslovili lidi Kali-jugy skrze Paríkšita Mahárádže: „I když jste slabí i netrpěliví a žijete nešťastné životy, neustále se hádáte a sobecky bojujete, existuje pro vás velmi snadný a přirozený způsob, jak se spojit s Nejvyšším Pánem. Tento milosrdný dar vám dal přímo Nejvyšší Pán. Nemusíte dělat žádné odříkání neboli tapasyu a meditaci, jako to bylo běžné dříve. Nemusíte utratit spoustu peněz a bohatství za nějaké duchovní činnosti. Uctívání Nejvyššího Pána ani nevyžaduje tolik fyzické námahy. Jen se prostě vztahujte k Nejvyššímu Pánu způsobem, který vás v životě přirozeně baví. Vy si rádi užíváte, takže milujete tančení, zpívání a jedení dobrého jídla. A toto se může stát i vaším způsobem, jak dosáhnout Boha.“

Šukadeva Gosvámí řekl:

kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet

„Ó králi Paríkšite, i když tato Kali-juga je oceánem chyb a problémů, je tu jedna úžasná zlatá vlastnost, kterou má a díky ní se všechny ty chyby stanou bezvýznamnými. Záře této vlastnosti je tak silná, že všechny chyby zastíní. A touto vlastností je, že v této Kali-juze se můžeme spojit s Pánem pouhým blaženým tančením a zpíváním Jeho jmen, vzpomínáním na Jeho nádherné zábavy a společným sdružováním se.

-Srimad Bhagavatam, 12.3.51

O tom bychom měli meditovat. Jak budeme v této meditaci pokračovat, v jednom momentě dosáhneme Blaženého Pána a služby Jemu. Bez pochyby dosáhneme nektarového osvobození a budeme moci vstoupit do blaženého sídla Nejvyššího Pána Krišny.

Čaitanja Maháprabhu, Krišna samotný, se zjevil v Kali-juze, aby rozšířil hnutí sankírtanu Šrí Krišny. Vysvětlil nám, že v našich životech vždy velmi rádi děláme určité věci. Rádi se zdržujeme na pěkných místech, rádi jíme dobré jídlo, rádi zpíváme, chodíme na párty, rádi posloucháme pěkné písně, rádi se parádíme, rádi tančíme. Řekl nám, ať prostě jen využijeme tyto sklony, které máme, k nejvyššímu prospěchu našich životů a vztahujeme se ke Krišnovi, zdroji veškerého krásného a blaženého života stejným způsobem, jakým jsme zvyklí vztahovat se k věcem, které máme rádi. Žádného odříkání si není třeba.

Když pořádáme festivaly, připravíme vynikající prasádam, zpíváme spolu Svatá Jména Nejvyššího a pak se rozhodně cítíme šťastní. Proudí tam čisté štěstí, které zakouší oddaní, kteří sladce zpívají oddané písně. A když je zpívání doplněno přirozeným radostným tancem, je to ještě lepší. Všechny tyto věci, které nám způsobují radost, ve skutečnosti pocházejí od Krišny, který je zdrojem veškerého štěstí. Kdyby Krišna nebyl v tomto těle přítomný jako duše a Nadduše, nebyli bychom schopni cítit při jídle, pití či tančení žádné štěstí. Když něco není obsaženo v příčině, nenajdeme to ani v následku. Musíme pochopit, že energie našich pocitů štěstí jsou již přítomny v původním zdroji, kterým je Nejvyšší Osobnost Božství a také v Nejvyšší Bohyně Šrí Rádze. Jsme schopní se radovat jen díky milosrdnému daru života, který nám Krišna dal.

Když si to uvědomíme, vyvolá to v nás nesmírný vděk Pánu za to, že nám požehnal tímto nádherným lidským životem. Tento dluh vůči němu bychom se měli snažit splatit – měli bychom Mu oddaně sloužit. Na oplátku pak získáme mnohem víc, než kolik toho Krišnovi dáváme. Milost, kterou Krišna dává svým oddaným, je bezbřehá, je neocenitelná. My mu naopak můžeme dát jen velmi málo, neboť naše schopnosti jsou omezené. Krišna nám dává blaženou zkušenost oddané služby Jemu a to je nesčetněkrát více, než jsme my schopni dát Jemu. Je to neocenitelný a nesrovnatelný dar, naplněný krásou Jeho milosti.

Čaitanja Maháprabhu proto zdůrazňuje: „Kdekoliv či v jakékoliv situaci si vyhraďte zvláštní čas, kdy odložíte každodenní monotónní světské povinnosti a jednoduše budete pronášet a zpívat Krišnova Svatá Jména. Opěvujte Jeho slávy a extaticky tančete.“ Je to lepší než jít do baru či na party, je to lepší než zpívání světských písní či tančení pro smyslový požitek. Pak toho v životě získáme tolik, že si to ani nedokážeme představit. Jinými slovy říká, že máme rádi smyslový požitek – a tak bychom měli uspokojit smysly krásou vědomí Krišny.

Milujeme-li jedení výborných jídel, pak uvařme výborné jídlo nejen pro náš jazyk, ale napřed ho láskyplně obětujme Krišnovi a meditujme o tom, že ho Krišna přijímá. Pak to jídlo ochutnejme v podobě Krišnova prasádam. Rádi spíme – proto si předtím, než usneme, vzpomeňme na Svatá Jména a Krišnovy sladké zábavy. Stejně, jako maminka uspává svoje dítě ukolébavkou a hladí ho předtím, než usne, tak my si před usnutím vzpomeňme na sladké zábavy Božského Páru, či Pána Krišny, které jsou nám blízké. Usněme s takovým sladkým vzpomínáním. Jakmile se vzbudíme, přemýšlejme o Krišnovi a zpívejme krásná Svatá Jména. Nejprve se podívejme na Krišnův nádherný obrázek na zdi, vzdejme láskyplnou úctu milostivému Pánu a pak začněme náš den.

Rádi zpíváme či posloucháme sladké písně? Existuje tolik krásných oddaných písní, které od nepaměti skládali oddaní Pána. Tak je šťastně zazpívejme! My budeme šťastní a Náš Božský Pán bude také šťastný. Někdy rádi s velkým potěšením tančíme a v dnešní době je dokonce i tanec doporučován jako dobré cvičení, protože ho lidé dělají s radostí. Sladká hudba a rytmické kroky jsou pro cvičení doporučovány, protože tanec v rytmu hudby lidi baví. Cvičení pak není monotónní, ale je záživné. Maháprabhu říká, že pokud rádi tancujeme, měli bychom tančit ve vědomí Krišny. Naše mysl a tělo pak budou blažené a šťastné.

Když jdou lidé tančit na party, tak si společný tanec velmi užívají. Maháprabhu řekl, ať se oddaní sejdou a ve vzájemné společnosti se ponoří do sladkého vědomí Krišny. Ať tančí a zpívají ve spontánní extázi. Pokud budeme tyto oddané činnosti dělat, budeme Pána Krišnu uctívat velmi živoucím způsobem s živými city. Tyto krásné způsoby uctívání Krišny doporučil Čaitanja Maháprabhu v Kali-juze. Nemusíme mít strach z toho, že nebudeme schopni se do vědomí Krišny zapojit. Když budeme upřímní, bude to pro nás velice snadné. Když ale máme tu smůlu, že se nám nechce, pak to bude těžší.