09-01 Jak zpívat oddané písně?

Ve světě oddaných písní najdeme tři kategorie:

1. Naučné písně – písně, které napomáhají našemu probuzení a které našemu životu přinášejí vyšší duchovní procitnutí.
2. Písně orientované na chuť – ty nás zavedou do hlubší nektarové chuti Pánových zábav.
3. Písně zabývající se pochopením tattvy Nejvyššího Pána neboli ontolo­gickou povahou naší filozofie.

Všechny oddané písně se vztahují k Nejvyššímu Pánu různými způsoby a v různých náladách.

Existují také oddané písně, které jsou určeny pouze pro oddané na vyšší úrovni. Většinou popisují jména, slávu, podobu, vlastnosti a zábavy Božského Páru. Jsou plné extatické chuti, kterou naplňují srdce oddaných. Ti pak velmi rádi zůstávají hodiny a hodiny pohrouženi do zpívání těchto písní a nechce se jim skončit. Jejich žízeň není nikdy uhašena.

Když dostaneme žízeň nebo hlad v tomto hmotném světě, tak se napijeme nebo najíme a hlad a žízeň jsou uspokojeny. Ale v duchov­ním životě není oddaná žízeň nikdy uhašena a oddaný hlad není nikdy plně ukojen. Protože čím víc je žízeň oddaného hašena, tím silnější je. Čím více oddaný zakouší nektar Nejvyššího Pána Krišny, tím víc a víc touží po dalším a dalším nektaru. Taková je povaha neohraničeného a neukojitelného hladu a žízně. Čím více oddaný dostane, tím více chce. Je to věčně dynamické a nikdy to neustrne. Proud touhy je nekonečný.

jayati jayati nāmānanda-rūpaṁ murārer
viramita-nija-dharma-dhyāna-pūjādi-yatnam
katham api sakṛd āttaṁ mukti-daṁ prāṇināṁ yat
paramam amṛtam ekaṁ jīvanaṁ bhūṣaṇaṁ me

„Všechna sláva, všechna sláva všeblaženému Krišnovu svatému jménu, které způsobí, že se oddaný vzdá všech konvenčních nábo­ženských povinností, meditace a uctívání. I když svaté jméno živá bytost vysloví byť jen jedinkrát, udělí jí vysvobození. Krišnovo svaté jméno je nejvyšším nektarem. Je mým životem samotným a mým jediným pokladem.“

– Sanátana Gósvámí, Brihad Bhágavatámrita 1.1.9

Č asto slýcháváme, že zpívání mahámantry (Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré) a oddaných písní hraje zvláštní roli v našem přiblížení se ke Krišnovi. Velcí oddaní doporučují pronášení svatých jmen a opěvování Krišnových vlastností, jména a slávy. O tomto procesu jsme slyšeli mnoho chvály a tak vyvstává otázka: i když neustále zpíváme mahámantru a oddané písně, proč vždy nepřijde ten úžasný výsledek, který očekáváme?

Je to proto, že našemu zpívání či pronášení něco chybí, není živoucí. Zpívání svatého jména Nejvyššího Pána Krišny a opěvování Jeho slávy by se nemělo dělat suchým, nezáživným způsobem jako nějaká formalita. Pronášení svatého jména by mělo vyvěrat z nitra srdce a měly by ho doprovázet oddané city k Němu. Sarasvatí Thákur jednou napsal: prān āche tār se hetu pracār (oddaný žije, a proto káže) – když mluvíme o slávě Nejvyššího Pána a zpíváme svatá jména, děláme to, protože je to pro náš život skutečně přínosné a přivádí nás to na nejvyšší úroveň naplnění. Musíme pochopit, že pronášení svatého jména a zpívání oddaných písní reprezentuje naše láskyplné volání a snahu oslovit Nejvyššího Pána skrze zvukovou vibraci. Proto veškeré naše zpívání, při kterém Pána voláme jeho nádhernými sladkými jmény, musí být plné života a citů. Měli bychom se o to alespoň snažit a pak jednou přijde chvíle, kdy nám On odpoví.

Thákur Bhaktivinód vyjádřil realizaci ze svého nāma-bhajanu takto:

hṛdoya hoite bole,  jihvāra agrete cale,
śabda-rūpe nāce anukṣan

„Když zpívání svatého jména vyjde z hloubi naší duše, našeho srdce, začne tančit na jazyku a zaplaví celou naši existenci nevysvětlitelnou slastnou chutí.“

– Šríla Bhaktivinod Thákur, Šrí Náma Mahátmja

Toto je živý, skutečný nāma saṅkīrtan.

Vysvětlím to jednodušeji: když oslovujeme někoho milovaného, někoho, kdo je nám velmi drahý, nebo se snažíme upoutat jeho pozornost, pak je v jeho jménu, které vyslovíme, přítomný cit. Prožíváme radost z toho, že svého drahého oslovujeme. To oslovení má pro nás totiž význam.

Zpívání s oddanou láskou přináší ovoce. Často se ptáme, jak získat lásku a oddanost, když žádnou necítíme? Vznešení oddaní radí, ať pokračujeme v naší praxi – v naší sādhaně (duchovních praktikách). I když zpočátku žádnou oddanost necítíme, časem přijde, pokud budeme odhodlaně pokračovat ve zpívání svatého jména. Každé svaté jméno Rádhy a Krišnačandry, jako Krišna, Mádhava, Góvinda či Madhusúdana, v sobě nese zvláštní vnitřní význam a popis slávy a vlastností. Tento vnitřní význam líčí Pánovu identitu, povahu, charakter a zábavy. Je lepší zpívat tato svatá jména s meditací o jejich významu, pak to přinese lepší výsledky. Například jméno Krišna znamená všepřitažlivý, všeblažený, Ten, který neodo­latelně přitahuje naše srdce neomezenou krásou a blažeností. Když pronášíme jméno Krišna, měli bychom ho volat s touto emocí, s tímto láskyplným pocitem: „Ty jsi tak přitažlivý! Tvoje jméno znamená nejpřitažlivější. Prosím, přitáhni tedy moje srdce a obejmi mě veškerou Tvojí blažeností.“

Ke Krišnovi bychom se neměli jen modlit o milost, ale také bychom na Něj měli vznášet láskyplný požadavek: „Musíš to pro mě udělat, Pane, já to tak potřebuji, modlím se o Tvoji milost a ty musíš být milostivý. Říká se, že jsi nejmilostivější, tak to dokaž a dej mi svoji milost!“ Neměli bychom se jen pokorně modlit, ale měli bychom také od Krišny něco láskyplně vyžadovat. „Ó Přitažlivý, proč nepřitahuješ moje srdce Tvojí krásou a blažeností? Proč jsi ke mně netečný? Proč si se mnou zahráváš a způsobuješ mi smutek tím, že si mne nevšímáš? Tak moc se k Tobě modlím. Ty víš, že se modlím o Tvoji milost a pozornost. Jsi známý jako velmi milosrdný Pán, ale přitom mi žádnou milost nedáváš a nevšímáš si mne. Proč? Chci od tebe odpověď. Moje srdce na to má nárok. Jsem celý Tvůj!“

Pokud se na Krišnu dokážeme obrátit s takovouto náladou, nedokáže se před námi dlouho schovávat a brzy se k nám přiblíží. A protože je velký zloděj, tak nám ukradne srdce, mysl i všechno ostatní a naplní nás nektarovou oddanou službou Jemu. Měli bychom se věnovat naší sādhaně. Měli bychom se zaměstnat v živé duchovní praxi, v živoucí modlitbě, jejíž součástí je láskyplný požadavek ke Krišnovi. Musí tam být život, protože v suchých formalitách nedokážeme pokračovat den za dnem.

Oděsa, Ukrajina, 17.5. 2009