Proč zpíváme písně oddanosti a jaké jejich druhy jsou? Přednáška ze 17.5.2009 z Oděsy na Ukrajině.

Český překlad online:

Český překlad audiosoubor:
https://drive.google.com/file/d/1XtL6HO-Uf92yJ0LcI_m4cA5hL14PWfIa/view?usp=sharing

Jak zpívat oddané písně?

Svět oddaných písní je rozdělen na tři kategorie:
1. Vzdělávací písně – písně, které pro nás jsou přínosné, aby nás probudily, aby našemu životu daly vyšší duchovní procitnutí.
2. Písně, orientované na chuť – ty nás zavedou do hlubší nektarové chuti Pánových zábav.
3. Písně popisující Nejvyššího Pána, zabávající se pochopením tattvy neboli antologie naší filozofie.
Všechny oddané písně se vztahují k Nejvyššímu Pánu různým způsobem a v různých náladách.

Existují také oddané písně, které jsou určeny pouze pro oddané na vyšší úrovni. Většinou popisují božské jméno, slávu, podobu, vlastnosti a zábavy Božského Páru. Jsou plné extatické chuti, kterou dokážou naplnit srdce oddaných. Oddaní pak velmi rádi zůstávají hodiny a hodiny pohrouženi do zpívaní těchto písní a nechce se jim skončit. Jejich žízeň není nikdy uhašena. V tomto hmotném světě, když dostaneme žízeň nebo hlad, tak se napijeme nebo najíme a hlad a žízeň jsou uspokojeny. Ale v duchovním životě není oddaná žízeň nikdy uhašená a oddaný hlad není nikdy plně ukojený. Protože čím víc je žízeň oddaného hašena, tím více vzrůstá. Čím více oddaný zakouší nektar Nejvyššího Pána Krišny, tím víc a víc touží po dalším a dalším nektaru. Taková je povaha neohraničeného, neukojitelného hladu a žízně. Čím více dostane, tím více chce.

Často slýcháváme o slávě zpívání Mahámantry a oddaných písní – že hrají zvláštní roli v našem přiblížení se ke Krišnovi. Velcí oddaní doporučují pronášet Svatého Jména a zpívat o Krišnových vlastnostech, jménu a slávě. Vyvstává však otázka: proč i když jsme slyšeli o tomto procesu tolik chvály a také Mahámantru a oddané písně neustále zpíváme, nepřichází ten úžasný výsledek, který očekáváme?

Je to proto, že našemu zpívání něco chybí. To by mělo být velmi živoucí. Zpívání Svatého Jména Nejvyššího Pána Krišny a opěvování Jeho slávy by se nemělo dělat suchým, nezáživným způsobem, jako nějaká formalita. Svaté Jméno by se mělo pronášet z nitra srdce a s pocity oddanosti. Sarasvatí Thákur jednou napsal, že když mluvíme o slávě Nejvyššího Pána a zpíváme Svatá Jména, děláme to, protože je to pro nás život skutečně přínosné a přivádí nás to do nejvyšší úrovně naplnění. Musíme pochopit, že pronášení Svatého Jména a zpívání oddaných písní reprezentuje naše láskyplné volání a snahu oslovit Nejvyššího Pána skrze zvukovou vibraci. Proto veškeré naše zpívání musí být plné života a pocitů, když Pána voláme jeho sladkými nádhernými jmény. Měli bychom se o to alespoň snažit a jednou přijde chvíle, kdy nám On odpoví.

Thákur Bhaktivinod vyjadřil realizaci ze svého Nama-bhajanu takto:

hrdoya hoite bole,  jihvara agrete cale,
sabda-rupe nace anuksan

“Když zpívání Svatého Jména vyjde z hloubi naší duše a našeho srdce, začne tančit na jazyku a zaplaví celou naši existenci nevysvětlitelnou slastnou chutí. Toto je živý, skutečný náma sankírtan.“
Vysvětlím to jednodušeji: když oslovujete někoho, kdo je vám velmi drahý, někoho milovaného, pak když vyslovíte jeho jméno, je tam přítomný cit a snaha připoutat jeho pozornost. Cítíte radost z toho, že svého drahého oslovujete. To oslovení totiž pro vás má význam. Zpívání s oddanou láskou přináší ovoce.

Často se ptáme, že když žádnou oddanost necítíme, tak jak ji získat? Vznešení oddaní radí, ať pokračujeme v naší praxi a v naší sádhaně. I když na začátku žádnou oddanost necítíme, časem přijde, pokud budeme odhodlaně ve zpívání Svatého Jména pokračovat.

Každé Svaté Jméno Nejvyšších Pánů, Rádhy a Krišny, jako je Krišna, Mádhava, Govinda, Madhusúdana, v sobě nese zvláštní vnitřní význam a popis slávy a vlastností. Tento vnitřní význam popisuje identitu, povahu, charakter a zábavy Pána. Je lepší zpívat tato Svatá Jména s meditací o jejich významu, pak to přinese lepší výsledky.
Například slovo Krišna znamená všepřítažlivý, všeblažený. Ten, který neodolatelně přitahuje naše srdce neomezenou krásou a blažeností. Když zpíváme jméno Krišna, měli bychom ho volat s touto emocí, s tímto láskyplným pocitem: “Ty jsi tak přítažlivý, Tvoje jméno znamená nejpřítažlivější. Prosím, přitáhni moje srdce a obejmi mě veškerou Tvojí blažeností.”

Kromě modlitby ke Krišnovi o milost musíme také na Něj vznášet láskyplný nárok: “Musíš to pro mě udělat, Pane, já jsem tak potřebný, modlím se o Tvoji milost a ty musíš být milostivý. Říká se, že jsi nejmilostivější, tak to dokaž a dej mi Tvoji milost. Neměli bychom se jen pokorně modlit, ale měli bychom také od Krišny něco láskyplně vyžadovat. „Ó Přítažlivý, proč nepřitahuješ moje srdce Tvojí krásou a blažeností? Proč jsi ke mně netečný? Proč si se mnou zahráváš a způsobuješ mi smutek tím, že si mne nevšímáš? Tak moc se k Tobě modlím, Ty víš, že se modlím o Tvoji milost a pozornost. Ty jsi známý jako velmi milosrdný Pán, ale přitom mi žádnou milost nedáváš, nevšímáš si mne. Proč? Chci od tebe odpověď. Je to nárok mého srdce, jsem celý Tvůj.”

Pokud se na Krišnu dokážeme obrátit s takovouto náladou, Krišna se nedokáže před námi dlouho schovávat a brzy se k nám přiblíží. A protože je velký zloděj, tak nám ukradne srdce, mysl a všechno ostatní. A naplní nás nektarovou oddanou službou Jemu. Měli bychom praktikovat naši sadhanu. Měli bychom se zaměstnat v živé duchovní praxi, v živoucí modlitbě, jejíž součástí je láskyplný nárok vůči Krišnovi. Musí tam být život, nedokážeme pokračovat se suchými formalitami den za dnem.